pondělí 29. října 2007

Kterak se mi močilo mezi dvěma metalisty

V sobotu jsem byl s Pavlem na pivku na Parku. Krom toho, že jsme měli na plánu naplánovat akce, které nás čekají do konce kalendářního roku 2007, jsme si prostě chtěli vypít pár Kozlů, protože jsme již dlouho v hospodě společně nebyli...

Jak jsme tak seděli v hospodě a sjednocovali naše kalendáře a diáře, vedle v sále Parkhotelu začínal metalový smržovský minifestival. Ano, tam, kde před pár dny byl koncert bubenických mistrů teď probíhal koncert metalistů.

A takový metalista, nesmíte si ho příliš idealizovat... Je to člověk, jehož délka vlasů může převyšovat velikost jeho IQ (ale pravidlo to samozřejmě není), dle známého rčení "dlouhé vlasy – krátký rozum". Správná délka vlasů u metalisty – muže je taková, že je schopen si na WC pomočit jejich konečky a správně je tak vyživovat a regenerovat. Krom dlouhých vlasů, které jsou v drtivé většině černé nebo na černo obarvené, má takový metalista ještě charakteristické oblečení, díky němuž hned poznáte, že to není žádný hip-hoper.

Metalista nosí černé kalhoty, jedno jestli černé pětsetjedničky, nebo černé kožené motorkářské kalhoty, ale vždy radši radši mrkváčového střihu než bootcut či zvonáčového střihu. Horní díl oblečení tvoří černé triko. Jiná barva neexistuje. Na černém triku je velmi často krvavý ornament (logo je asi moc silný výraz) skupiny, které je přední fanda. Ornament je psán buď švabachem nebo gotickým fontem písma, který normální nemetalista a smrtelník není schopen nikdy rozluštit, pokud nestuduje nějaký obor (blízký hieroglyfům) na fildě, který by mu v tom mohl pomoci.

Krom názvu skupiny se tam ještě velmi často objeví nějaký ten ornamnet. Ornament, který například připomíná svastiku, nebo půdorys žeber klenby neznámé gotické kaple.

Přes černé triko může mít metalista ještě černou mikinu (často s kapucí). V tom případě nese mikina opět logo skupiny, či romantickou skupinovou fotografii hudebníků někde v borůvčí v lese Řáholci.

Co má metalista na nohou? Určitě ne botasky Nike... Základ jsou černé boty například kanadoidního stylu. Ale v podstatě je jedno jaké, hlavně černé. (Pokud mluvíme o metalistce, má samozřejmě černě lakované nehty a červeně barvené vlasy silně rozcuchané.)

Správný metalista/metalistka má taky na svém těle a oblečení velký podíl kovů – především nerez železa. Všiml jsem si, že jedna dívenka měla v obličeji víc kovu než já drobných v peněžence. A že nosím dost drobných po kapsách...

Co jsem chtěl ale napsat... Šel jsem na záchod. Příjdu k mušli a za pár vteřin se po mé pravé straně postavil k vedlejší mušli metalista. Hned něj následoval další metalista, který si stoupl po mé levé straně k třetí mušli. Stál jsem tam sám. Sám u mušle. Sám, samotinký posluchač jazzu mezi dvěma metalisty. Jako zrnko mezi dvěma mlýnskými kameny. Oba si močili na konečky dlouhých černých vlasů, jejiž součet délek byl delší než moje tělesná výška. Stál jsem tam v modrých džínách, s hnědýma adidaskama a v červeném švýcarském triku s velkým bílým helvétským křížem na hrudi. Mezi dvěma černokněžníky. Zvláštní pocit :-).

Jasný Murphyho zákon metalistů zní takto: sebečernější metalista se sebedelšími černými vlasy a sebedrsnějšího vzhledu má tolik obdidovatelek a potencionálních přítelkyň, že by je klasický posluchač funku nespočítal na prstech všech čtyř končetin. Natož aby jich měl alespoň potencionální dvacetinu...

Posluchači minoritních žánrů – co do počtu posluchačské základy – to nemají prostě v životě jednoduché :-). V jednom je ale ta demokracie a svoboda slova a názoru hezká. Tak jako si oni dva asi mysleli, co to mezi nimi močí za nechutného čůrákoidního diskofila (předpokládám, že pojem funk nebo jazz nejspíš neslyšeli) jsem si i já o nich myslel své. A to je na tom hezké. Tak to má být. Ke konfrontaci hudebních názorů ale (naštestí pro mě) nedošlo :-).

Zamyšlení na závěr: velikost svalů svalovců na diskotéce je nepřímo úměrná kvalitě tamní hudební produkce.

úterý 23. října 2007

Jak nezletilí fracci zabíjejí na silnicích

Někdy v srpnu jsem rozepsal příspěvek o tom, jak se brutálně moc lidí zabíjí v aute v ČR v posledním roce. Tehdy jsem ho nedopsal a tak ani nevydal, ale další medializované smrtelné havárie mě prostě přimněly k tomu, abych ho dokončil...

Červenec se stal jedním z nejčernějších měsíců na našich silnicích. Psalo se o tom takřka denně v novinách, slyšeli jsme o havárijích a mrtvých v televizi, četli jsme o tom na internetu... V říjnu se stalo dalších pár smrtelný nehod a tak se o to média začala zajímat znova.

Trochu mě občas zaráží, když v souvislosti s havárií osobního automobilu, ve kterém se zabili tři mládenci, když řidič toho vozidla jel rychle a v prostisměru, hovoří "že byly zmařeny tři životy". Ano, byly. Opět se mnou asi nebude leckdo souhlasit, na což má každý právo, ale kdyby se čeští řidiči (ne, řidiči to nejsou; jsou to prasata), kdyby se česká prasata na silnicích chovala podle dopravních předpisu a s ohledem na to, co za volantem dokáží oni a jejich vozidlo, nebylo by tolik mrtvých. Za tím si stojím.

Jistě, může jít častokrát o nešťastnou náhodu. Ale ruku na srdce: v drtivé většině případů je na vině rychlost, alkohol, nerespektování dopravních předpisů a fyzikálních zákonů. V kolika případech z těch 113 mrtvých může za smrtelnou nehodu nešťastná náhoda? Co je za nešťastnou náhodu, když se vybourá nezletilý mladík v autě, který řidí bez řidičského průkazu (!) a zabije v autě svoje dvě přibližně stejně staré kamarádky? Co je v tomhle případě za nešťastnou náhodu? Ten mladík zabil sebe a další dvě osoby? Musel vědět, že podstupuje ohromné riziko. Musel vědět, že svým chováním ohrožuje nejen sebe, ale především spolucestující, ale i ostatní účastníky silničního provozu – ostatní řidiče, cyklisty, chodce... Nemůžu souhlasit s tím, kdo tvrdí, že se v těchto případech jedná o nešťastnou náhodu. Řidič motorového vozidla je plně zodpovědný za to, jakým způsobem se na silnici chová a musí (!) za své činny nést plnou odpovědnost, pokud je viníkem dopravní nehody. Co si máme myslet o rodičích nezletilého řidiče, kteří o řízení svého syna vědí a nic s tím neudělají?

Česká prasata na silnicích si totiž myslí, že právě oni jsou nejlepší řidiči, že oni by z gruntu mohli zastoupit Hamiltona a v monopostu Formule 1. Že oni jsou neomylní, že oni mají řízení plně pod kontrolou. I když jedou pod vlivem alkoholu, i když jedou dvakrát větší rychlostí, než povoluje daný úsek, i když jim ještě není 18 let a nemají řidičský průkaz.

Děsí mě fakt, že vymahatelnost viny v ČR je tak děsivě neúčinná. Bodový systém za to nemůže, není prostě dotažený do konce a každý si z něho dělá spíš legraci. Chybí naprostý respekt českých řezníků na českých silnicích z policie.

Jaká pohoda je řídit na západě oproti ČR – jedno, jestli v Rakousku, Německu, Švýcarsku... Řidiči v drtivé většině předpisy dodržují, jsou ohleduplní a i galantní. Ve městě se jezdí 50, protože víc se prostě jezdit nemá. Zcela automatické (!) je pouštění chodců na přechodu... Chodec se k přechodu jen blíží a auta stojí. U nás musí být chodec metr na chodníku a pak si teprve řidič začne rozmýšlet, jestli zastaví nebo ne. Pak člověk přejede hranice domů a hned se těsně za ním ve městě lepí kdejaký silniční řezník, protože těch padesát ve městě asi nemůže vydýchat. Jen ať se čeští řidiči na silnici vzájemně pozabíjejí. Bude možná klid... Ale ne ať zabíjí zcela nevinné spolujezdce nebo ostatní účastníky.

Takřka pokaždé, když jedu na kole, tak jsem svědkem i několika případů, kdy ostatní řidiči porušují dopravní předpisy. Povolená rychlost je to samozřejmě nejčastěji. O tom nemá smysl psát. Již dvakrát jsem byl osobně svědkem toho, že mě jako cyklistovi nedali dva řidiči přednost na hlavní silnici. V jednom případě mi vjel do cesty řidič na kruhové křižovatce v Tanvaldě do dráhy, i přesto, že na kruháku jsem byl evidentně na hlavní silnici já. Co naplat, asi nejsem na kole rovnocenným účasníkem podle toho řidiče. Naštestí jsem to ubrzdil. (Mimochodem to byl cikán.)

Po druhé mi nedávno nedal přednost řidič malé dodávky v Desné, když na hlavní silnici vyjížděl z vedlejší silnice a nedal mi přednost. Nic se opět naštěstí nestalo, jen mě lehce ohrozil, nebo spíš více omezil a musel jsem brzdit. A tohle nejsou náhody, to je vědomé porušování dopravních předpisů. Řidiči si asi myslí, že cyklisté jsou méněcenní na silnicích a mají na nich menší práva. Omyl.

Prakticky pokaždé, když jedu na trase Desná – Kořenov se mi stane, že mě předjíždění motorkáři, kteří do kopce vesele závodí na motorkách a absolutně porušujíc dopravní předpisy, kurvy jedny. Závoděj nejen nahoru ale i dolu. Na kořenovském sedle se vždy otočej a jedou vesele dolu.

V těchto případech pak ty opravdu nešťastné náhody karambólů působí tak nějak naprázdno. Jako například v červenci, kdy jsem byl takřka přímým svědkem, jak na jedoucí osobní auto (Citroën C5) spadnul strom. Nešťastná náhoda, která naštěstí dopadla dobře. Strom spadnul na druhou polovinu střechy a kufr sedanu. Našťestí na zadních sedačkách nikdo neseděl a posádce na předních místech se nic nestalo. Co chybělo? Stačilo, aby řidič jel o pár vteřin (nebo spíš setin) později a strom by jeho i spolujezdce zabil. A stačilo, abych třeba já jel o půl hodiny dřív a strom mohl spadnout třeba na mě. O nehodě psal i server idnes.cz.

No a teď v říjnu? Změnilo se snad něco? Nezměnilo. Opět stránky novin a zpráv plní nehody. A ve velké míře také nehody "řidičů", kteří ještě za volantem nemají co dělat, nebo těch, kteří prostě ledabyle poruší vše, co se za volantem porušit dá.

Šestnáctiletý řidič zabil svojí rovněž šestnáctiletou spolujezdkyni a druhou osmnáctiletou těžce havárií zranil. On sám vyvázl s lehkými zraněními. Uvědomujete si to? 16ti letej fracek zabije v autě holku a druhou těžce zraní. A on? Má třeba jen zlomenou ruku. Při těhlech událostech si říkám, věk nevěk, měl by jít normálně sedět. O pěkně si to celé odbručet.

Můžeme pokračovat. "Náraz do dvou stromů zabil najednou čtyři lidi". Skóre? Zemřela patnáctiletá dívka a tři mladíci ve věku šestnácti a sedmnácti let. 22ti letá dívka skončila s velmi vážnými zraněními v nemocnici na JIPce. Podle policie mohlo jet auto ryclostí až 150 km/h. To jsem nevěděl, že se u nás může mimo dálnici jezdit tak rychle...

Takhle bych mohl pokračovat ještě na hezkých několika řádcích, ale nemělo by to smysl. Jen bych byl pro, aby naši zákonodárci něco konečně udělali. Aby řidiči z bodového systému měli respekt, aby si každej šestnáctiletej fracek hodně rozmyslel, jestli sedne za volant bez řidičáků popřípadě, aby to si to krutě odseděl. Když vidím mladou generaci 15ti letých a starších, říkám si, že nějaká dětská práva moc smysl nemaj'.

Přemýšlejte o tom.

pondělí 22. října 2007

Miton CZ třetí nejdynamičtější technologickou firmou v ČR

Nejen o ocenění Deloitte Central Europe a o nových projektech

Minulý týden Miton CZ s.r.o. obsadil třetí místo (bronz!) českého žebříčku padesáti nejrychleji rostoucích firem ve střední Evropě, který sestavovuje společnost Deloitte. Již v roce 2005 tuto anketu Miton CZ vyhrál v rámci českých společností v kategorii rising stars (The Technology Fast 50 in Central Europe – 2005). Kompletní výsledky Deloitte v jednotlivých letech.

Začátkem října se taky spustila beta verze nákupního rádce Heureka.cz. Heureka.cz toho umí skutečně mnoho: třídit produkty v rámci kategorii, nejrůznějších kritérií a atributů, zobrazovat ceny různých obchodů a jejich vývoj v časegraficky, konkrétně poradí, jaký produkt bude ten nejlepší díky častým dotazům, na které zodpověděli reální uživatelé a profesionálové. Ukáže hodnocení 220 obchodů, ve kterých Heureka.cz vyhledává přes 9000 produktů, a ze kterých si můžete vybrat ten pro vás skutečně nejlepší. Můžete číst diskuse uživatelů a recenze o konkrétním produktu, vybrat si alternativy k produktu podle kritérií a ceny, zeptat se na produkt konkrétního uživatele, který produkt vlastní a mnoho dalších užitečných funkcí.

Heureka.cz má v současné době především katalog spotřební elektroniky. Za pár dnů bude spuštěn i katalog bílého zboží. Více o vývoji Heureka.cz čtěte na jejím blogu.

Od října byla také spuštěna služba Kvapem.cz zaměřená na registraci doménových jmen. V první fázi je možná registrace domén druhé úrovně s koncovkou .cz. Pro prvních 1000 zákazníků probíhala akční cena 99 Kč za jednu doménu. 1000 domén je už fuč a tak aktuálně stojí doména 229 Kč. Platba za doménu je možná platební kartou Visa, Visa Elektron, Maestro, MasterCard a po úspěšném dokončení platby je doména ihned k dispozici. Pro placení se používá bezpečné 3D-Secure řešení – nejmodernější aplikaci kartových Asociací MasterCard a Visa, které umožňuje bezpečné platby kartou na internetu. Rychlé ověření dostupnosti volné domény vám pomůže najít Domenovecentrum.cz.

Jinak o tom, že server Stahuj.cz byl prodán Centrumu předpokládám už všichni vědí :-). Proběhlo to veškerým možným tiskem.

Poslední drobná novinka je snad spuštění interaktivního televizního programu na Nepropasni.cz.

dnešní relevantní odkazy:

Deloitte
| Tisková zpráva o ocenění Mitonu CZ | O ocenění na Emagu.cz | Miton CZ | Heureka.cz | Kvapem.cz | Domenovecentrum.cz | Televizní program

středa 17. října 2007

Výběrové řízení: Hledá se funková a/nebo jazzová dívka Zn.: Na poloviční nebo celý úvazek.

Hledám slečnu k bližšímu seznámení, která poslouchá funk nebo jazz a z nich odvozené příbuzné styly. V ideálním případě pak oba tyto hudební styly. Přikládám níže uvedený kráťoučký seznam jednoduchých kritérií.

Jaká jednoduchá kritérie musí/by měla funková/jazzová slečna splňovat:

1) Hezká a s osobním kouzlem (kouzlo is required)
2) Vysokoškolačka
3) Hodná chytrá pravdomluvná obětavá věrná skromná laskavá citlivá pracovitá a stylová
4) Sportovního založení
5) Veselá a především do nepohody (do deště, do bláta, do vlaku, do opožděného vlaku...)
6) Oblíbené hudební styly: funk, jazz, kvalitní pop, eventuelně rock (doplňkově)
7) Aby jí chutnalo pivo (ale aby to nebyla zas pivařka, která by mě každej večer přechlastala)
8) Aby vlastnila fialový Rolls-Royce Phantom, kterým budeme jezdit na funkové/jazzové koncerty a párty po celé republice
9) S výtvarným a/nebo hudebním cítěním (např. architektka, fotografka, grafička, malířka, houslistka, klavíristka, saxofonistka...)
10) Aby nesplňovala nějakou z položek v tomto článku
11) S desetihektarovou zahradou s bílým tygrem a dvacetihektarovým lesem (smrkový popřípadě borovicový)
12) Tak bohatá srdcem a financemi, abych se mohl stát jejím zlatokopem a otrokem
13) Aby bydlela v přírodě (rollse může parkovat u lesa)
14) S chatou na Malé Skále, St Tropez a jednou ještě v Alpách (ideálně ve Svatém Mořici)
15) Aby měla ráda přírodu, chození a drápání se po horách
16) Na levém rameni s vytetovaným bufallo manem a na pravém s vytetovaným Symbolem

Výběrové řízení (neboli tendr) proběhne 14.11. 2007 na koncertě J.A.R. v Lidových sadech v Liberci :-). Výsledek výběrového řízení bude řádně vyvěšen na tomto blogu do konce roku 2007. Zájemkyně nechť příjdou fialově odděny a přinesou následující (fialové phantomy nechť přistaví ke vchodu do Lidových sadů):

-kompletní seznam originálních CD
-kompletní seznam vypálených alb na papíru o velikosti 1x1 cm
-s bookletem své nejoblíbenější desky
-s památníčkem a propisovačkou

Ne, nejsem náročný :-D. Budu se těšit. Let love be your energy...

středa 10. října 2007

Slet bubeníků 2007 na Smržovce

Dojmy, fotografie a postřehy z prvního koncertu turné (již pátého ročníku) Sletu bubeníků 2007, který proběhl včera na Parkhotelu ve Smržovce.

Až letos se mi tak nějak povedlo, abych se této akce zúčastnil. Byla by docela ostuda, kdybych takovou akci znova i letos ignoroval, když to mám v podstatě kousek "od domova". Byl jsem především zvědav na Štěpána Smetáčka, kterého znám z projektu New Orchestra of Dreams (s Tonyou Graves), který jsem viděl na několika letních festivalech. Účinkují v něm i další hudebníci z uskupení, která poslouchám. V sestavě se objevil mimojiné Mirek Chyška, Olda Krejčoves, Radka Kaspar, Filip Jelínek a další. Štěpán Smetáček svým vedením celého uskupení a nekompromisním bubnováním prostě patří mezi českou bubenickou špičku a mezi vyhledávané koncertní a studiové bubeníky (například na soundtracku Snowboarďáci Mirka Chyšky).

Další "mým koněm" byl Ondřej Smeykal – hráč na exotický nástroj didgeridoo, který asi nejvíce po širém světě proslavili britští Jamiroquai. Ondřej Smeykal zvládá hru prakticky na veškeré tradiční i méně tradiční "děravé nástroje". Natočil již dvě alba: Didgeridoo Solo a Didgeridoo Solo II. Nedávno se objevil také jako host na páté desce Monkey Business Object Of Desire And Other Complications, kde můžeme slyšet jeho hru na didgeridoo na prvním singlu Song For All Nations a i v následující Allah Took My Tartar Sauce. Didgeridoo dodává oboum skladbám (a především pak té druhé) zcela jiný zvuk a náladu.

Ephraim Goldin pak hostoval na první sólové desce Dana Bárty a projektu Illustratosphere se stejnojmeným názvem Illustratosphere. Účinkuje ve skladbách: Předpokládám, Kontrabásník, Wo-Ba-Si-U, In Strumo, Původně paví a Divení. Ostatní jména mi byla takřka neznámá.

Koncert v sále Parkhotelu začal jen se 15ti minutovým zpožděním příchodem celé sestavy na pódium, které bylo celou dobu prakticky zcela obložené bicími, perkusemi a dalšími nástroji. Již úvodní několika minutová kompozice prakticky od prvních taktů rozpulzovala celý sál. Především energii nabitý a věčně usměvavý Australan (původem Afričan) Mohamed Bangoura dokázal svojí rytmikou rozkliklat i nejstarší diváky, kterých byla v sále také pěkná hrstka. Štěpán Smetáček spolu s Pavlem Fajtem udávali základní tempo naprosto skvěle. Yumiko dodávala skladbě základní vokální doprovod, Ondřej Smeykal celý bubenický slet obohacoval o originální zvuk didgerida.

V průběhu večera se pak hudebníci střídali na pódiu v různých sestavách. Například sólo bubeníků Smetáčka a Fajta později doplněné Smeykalem, nebo sólo pouze perkusí v podání Vitouše, Vacíka, Goldina a Bengoury a další. Bangoura a i Japonka Yumiko se neustále a velmi úspěšně snažili vtáhnout do hry i publikum, které častokrát vytleskávalo nebo vydupávalo základní rytmy (a nemám teď na mysli jen to obvyklé vytleskávání, jehož svědky můžeme být na každém druhém koncertu). Dařilo se to skvěle.

Byl jsem opravdu hodně překvapen jak pozitivně a pohotově reagovalo publikum. Nečekal jsem to, přiznávám. Je vidět, že tak rytmická hudba si najde posluchače napříč věkovým spektrem i spektrem hudebních stylů, které tito návštěvníci poslouchají. V sále byli jistě jak posluchači "nenáročných hudebních stylů" jako rock či pop, tak i náročnějšího jazzu, či klasiky a zcela prokazatelně se tam mihnul i jeden funker (na Severu ten největší). Smržovský Parkhotel tepal v rytmech world music, až jsem měl někdy o tuto starou budovu strach, jak se otřásala v základech. Troufám si tvrdit, že Smržovka hostila jednu z nejkvalitnějších hudebních akcí v letošním roce na svém území a Smržováci (a i ostatní viděli) na jednom pódiu ty skutečné hudebníky (!), které v prime timu na Nově, Primě, v estrádách, zábavních pořadech či na stránkách bulvárních deníků neuvidí.

Že měli "bubeníci" skutečně velký úspěch, dokazuje i to, že se dvakrát přidávalo s tím, že druhý přídavek už ani moc očekávaný nebyl. Koncert ve Smržovce nasadil – také díky divákům – velmi vysokou laťku. Proto všem, které by takový rytmický hudební zážitek mohl zaujmout, doporučuji, aby se přišli podívat na některý z dalších jedenácti plánovaných zastávek po republice. Například dnes v Olomouci, Filipe. Nebo 18. 10. v Praze v Arše – Viktore, Soňo, Radko a Tomáši. (Seznam koncertů jsem přidal i k ostatním koncertům tu.)

Letos v říjnu vyšlo u Indies Happy Trail cédéčko Drumming Brew z loňského ročníku s prakticky stejnou sestavou (například oproti letošku i s Romanem Holým).

Mých necelých padesát fotografií (ze 180ti) můžete prohlížet tu. Dávám pět z pěti. Příští gig, kterého se zúčastním? Ryt-mus!!!

Další plánované koncerty:

10. 10. – Olomouc, U klub slet
11. 10. – Šumperk, Dům kultury
12. 10. – Havlíčkův Brod, Efect Club
13. 10. – České Budějovice, Bazilika
14. 10. – Rožnov p. R., Společenský dům
15. 10. – Zlín, Klub Golem
16. 10. – Brno, Faval
17. 10. – Litovel, Záložna
18. 10. – Praha, Archa
19. 10. – Chomutov, Kulisárna
20. 10. – Týnec nad Sázavou, Společenské centrum

Letošní sestava 2007:

Pavel Fajt – drums, dholl, electronic
Miloš Vacík – congas, timbales, djembé, berimbau, caxixi, pandeiro, agogo-bells, repeniq, apito, brasilian and cuban percussions, voice
Alan Vitouš – log drums, bougarabou, darbuka, djembe, kalimba
Štěpán Smetáček – drums
Mohamed Bangoura – percussions (Afrika – Austrálie)
Ondřej Smeykal – didgeridoo
Yumiko – vocal (Japonsko)
Ephraim Goldin – percussions (Afrika – Kanada)
Maaka McGregor – electronic, percussion (Nový Zéland)

relevantní odkazy:

Slet bubeníků
| Fotografie z prvního koncertu turné ve Smržovce

pondělí 1. října 2007

Jaké pak jsou vlastně české dívky?

Spíš lehce povrchová než hloubková studie do chování českých dívek

K narozeninám jsem mimo jiné dostal takovou knížku. No knížku, spíš je to taková publikace. Když jsem ji rozbalil a viděl její název (Jak ulovit ženu), trošku jsem se, přiznávám, zděsil. První, co mě napadlo, byl fakt, že se rodina strachuje o můj dosavadní stav, resp. že mi chce snad poradit s výběrem eventuální budoucí přítelkyně. Naštěstí mě hned uklidnili tím, že se jedná spíš o takovou srandaknížku, tedy srandapublikaci. Vtipné je, že obal té knihy opravdu spíš na člověka zapůsobí seriózním dojmem "kuchařky pro navázání vztahu".

Napsal ji Stewart Ferris a z britského originálu How To Chat – Up Women ji – k mému pozdějšímu velkému překvapení – přeložila žena (Jitka Mašková). Pustil jsem se do čtení a musím se přiznat, že jsem se styděl si ji číst v zaplněnějším dopravním prostředku :-). Právě proto, jak vypadá její obal. Je to primárně především velká sranda, druhak se nedá brát prakticky vůbec vážně (vážně se dá brát tak 15% jejího obsahu), takže pokud by si ji někdo chtěl koupit s tím, že ho nalákal obal (pánové) a řekl si, že by se konečně mohlo zvrátit období neúspěchů v období úspěchů a odhánění velkého zájmu žen plácačkou na mouchy, tak ať si ji nekupujou a aspoň ušetří. Knížka prostě neporadí, ale pobaví. To ano.

Stewart Ferris je asi pěknej floutek, klasickej chlap s klasickým myšlením chlapa, pokud to tedy nebyla jen stylizace pro potřeby sepsání této publikace. Ostatně na to i docela vypadá...

O té knize jsem až tak psát ale nechtěl, protože – až na několik skutečně vydařených výbuchů smíchu – jsem si z ní neodnesl žádnou (!) radu :-))). Snad jen to, že člověk má stejně zůstat sám sebou a v tom případě ženu nikdy nezíská, nebo sám sebou nezůstat a nezíská ji rovněž.

Dospěl jsem třeba k názoru (a ani ne tak z vlastní zkušenosti), že sblížení s dívkou mladší je v podstatě sebevražda nebo minimálně riziko cholerických stavů, několika probdělých nocí a hlavně ztráta času (a peněz). Žádná za to nestojí. Na mladších dívkách je exkluzivní často jen jejich vzhled, krásná pevná a hebká broskvoidní pleť. Tím to ale skutečně končí.

S mladší dívkou se nelze na něčem pevně domluvit; mladší dívká nemá absolutně pojem o čase a časový údaj 15:30 znamená veškerý možný časový údaj jen ne půl čtvrté. Mladší dívka to nemá v hlavě srovnané. Mladší dívka si potřebuje ve velké většině případů dokazovat svojí rádoby dospělost kouřením cigaret. Mladší dívka je skoro vždy členkou určité skupiny / partičky kamarádů, jejichž setkáním a aktivitám nemůže normální člověk nikdy porozumět a pochopit jejich smysl. Mladší dívce dá eventuelní vztah se starším klukem jen možnost nahlédnout do světa, ve kterém by se ocitla sama až za "pár let", je to tedy pro ní hlavně způsob určité exkluzivity vůči svým ošklivějším (či méně pohledným) kamarádkám a vrstevníkům obecně. Mladší dívka má starostlivou mámu, která si myslí, že starší chlapec je čtyřikrát větší kriminálník a zločinec než deset vrstevníků její dcerky, kteří nevyšli základní popřípadě střední školu a na vysvědčení mají z chování známku dvě a horší. Mladší dívka věčně nemá kredit a není tak schopná komunikace. (Pokud ho má, nepropíše ho s eventuelním starším přítelem, ale spíše s největším dealerem trávy v prvním ročníku.) Mladší dívky neposlouchají jazz. Mladší dívky neposlouchají funk. Mladší dívky nejezdí vlakem. Mladší dívky nejezdí autobusem. Už vůbec nechodí pěšky, nechodí na výlety, nemají rádi přírodu. Mladší dívky jezdí zásadně pouze značně vytuněnými stodvacítkami sotva osmnáctiletých kamarádů v podnapilém stavu na a z diskotéky. Mladší dívce sousloví "posekaná tráva" bude spíše iniciovat v hlavě fakt, že "tráva je již sklizena a připravena pro zabalení do jointu" než to, že prostě někdo posekal zahradu sekačkou. Mladší dívka neuzná svojí chybu. Mladší dívku nelze přimět k přemýšlení nad svým prazvláštním chováním. Mladší dívka je v drtivé většině případů v pubertě, což hovoří za vše.

Co z toho pro nás plyne? Ani si to netroufám představovat. Mladší dívky prostě nejsou nic pro nás. Pokud jsem se já teď těžce zmýlil a existují nějaké, které nesplňují alespoň 70% výše uvedených vlastností, očekávám jejich reakci na moji e-mailové adrese (michal_hanisch at yahoo.co.uk). Jen doufám, že klukům v Yahoo nespadnou mailové servery zahlcením...

relevantní odkazy:

Stewart Ferris | Knížu kupujte zde (pokud tedy chcete)