středa 22. prosince 2010

Krásné klidné Vánoce

Nejen všem, kteří to tady ještě statečně vydrželi číst, ale i rodině, přátelům, spolupracovníkům a souputníkům přeji krásné Vánoce a do roku 2011 hlavně hodně zdraví, štěstí, spokojenosti, klidu a pohody.

neděle 19. prosince 2010

Absolvované koncerty roku 2010

Každoroční prosinový přehled, co jsem zvládnul za kulturu s odkazy na případné fotoreporty či reporty :-).

Co jsem všechno letos slyšel na živo.

24. 02. - Yvonne Sanchez, Praha, Jazz Dock
05. 03. - Tata Bojs, Plzeň, Žebřík, DK Inwest | fotky
05. 03. - Dan Bárta a spol., Plzeň, Žebřík, DK Inwest | fotky
11. 03. - Big Band ZUŠ Liberec, Praha, Karlin Studio A
19. 03. - František Kop Quartet + Bardolino, Tanvald | fotky
26. 03. - Tereza Černochová a Skupina, Jablonec, Na Rampě
31. 03. - J.A.R., Praha, Lucerna Music Bar
23. 04. - Monkey Business, Jablonec, Eurocentrum | fotky
27. 04. - John Scofield, Praha, Lucerna Music Bar
29. 04. - Navigators, Praha, Lucerna Music Bar
05. 05. - Steve Clarke Trio, Jablonec, Klub Na Rampě | fotky
07. 05. - Montage, Jablonec, Klub Na Rampě | fotky
21. 05. - Iuventus, gaude!, Tanvald, kostel. sv. Františka s Assisi
13. 06. - J.A.R., Praha, Žluté Lázně
16. 06. - Navigators, Praha, St. Michael
08. 07. - JamiroquaiCZ, Praha, Malostranská Beseda
08. 07. - Chamber Worchester, Praha, Malostranská Beseda
13. 07. - Blue Brass featuring Paul Zauner, Praha, Bohemia Jazz Fest
13. 07. - Stanley Clarke Group feat. Hiromi Uehara, Praha, Bohemia Jazz Fest
21. 07. - Slávek Janda Banda feat. Michael Viktořík, Praha, Kain
09. 08. - František Kop Quartet, Praha, Jazz Dock
16. 08. - Poetic Filharmony, Praha, Jazz Dock
23. 08. - Lukáš Martínek & Private Earthquake, Praha, Jazz Dock
24. 08. - Robert Balzar Trio, Praha, Jazz Dock
01. 09. - Navigators, Praha, Gutovka
02. 09. - Vladimíra Krčková Quartet, Praha, Jazz Dock
23. 09. - Dan Bárta & Illustratospere, Praha, Palác Akropolis
12. 10. - Madfinger, Praha, Jazz Dock
13. 10. - Navigators, Praha, Lucerna Music Bar
15. 10. - Yvonne Sanchez, Praha, Jazz Dock
17. 10. - Marie Rottrová, Praha, Divadlo na Vinohradech
18. 10. - Marcel Flemr Band, Praha, Jazz Dock
22. 10. - DJ Maceo, Jablonec nad Nisou, Klub Na Rampě
23. 10. - Big Band ZUŠ Liberec, Jablonec nad Nisou, Klub Na Rampě
04. 11. - Tomáš Hobzek Quartet, Praha, Jazz Dock
04. 11. - Lukáš Martínek & Private Earthquake, Praha, Jazz Dock
05. 11. - The Ruder, Praha, Jazz Dock
07. 11. - Lanugo, Praha, Jazz Dock
14. 11. - Simply Red, Praha, Tesla Aréna
17. 11. - J.A.R., Praha, Lucerna
18. 11. - Marcel Flemr Band, Praha, Jazz Dock
15. 12. - Monkey Business, Praha, Lucerna
17. 12. - Dan Bárta & Illustratospere, Praha, Retro Music Hall

relevantní odkazy:

Absolvované v roce 2009, v 2008 a 2007 | Následující plánované koncerty

sobota 18. prosince 2010

O princezně z Kolbenky

Za sedmero soustruhy, devatero pneumatickými lisy a sedmero ponky žila byla jedna princezna. Nebyla to ledajaká princezna. Nebyla urozená, neměla zlatou hvězdu na čele a už vůbec nebyla šíleně smutná

O jejím smyslu pro spravedlnost, schopnost pomáhat a vyslechnout pozorně své podanné se hovořilo po celém širém kraji. Dokonce až na dávném severu. Její nadpozemské schopnosti udivovaly vůkol...

Schopnost, s kterou se dokázala vždy postarat o svoje šašky, odzbrojovala. Nanavigovat, zařídit, nakrmit, uložit do honosných ložnic vzdušných zámků ke spánku. Doufejme, že jednou šašci prozřou, uvědomí si to dobro a její dlouhověká snaha bude po zásluze odměněna. Je silná, však ona to zvládne. Levou zadní. Ostatně kriket na svých dvorcích hraje kurva dobře.

To ona stvořila rybáře. Pravdu má. Ve všem.

čtvrtek 9. prosince 2010

Pražáci ve Smržovce

Kdyby mi někdo řekl, že budu předposlední listopadový víkend místo doma spát v chatě na Smržovce u Pramene Nisy s bandou třicátníků z Prahy (považte: až z Prahy!), asi bych se mu vysmál. Nicméně náhoda tomu chtěla a dream team chtěl vidět, v jakých končinách se narodil a žije někdy i rozjuchaný Michal.

Že to bude neobyčejný víkend plný překvapení, jsem začal tušit v Hospodě Lucerna na pre-pivě s Janou a Nasťou před tradičním koncertem J.A.R., kde Nasťa zahlásila, že se už těší na hory. Zdánlivě bezpointová poznámka mě natolik rozsekala, že jsem málem plakal smíchy. Asi při té představě, že horama myslím trochu něco jiného než Jizerky, ač to hory vlastně jsou.

Byli jsme rozděleni sodou okolností na dva týmy. Nedočkavý tým A (ve složení Jana, Nasťa, Eliza) a druhý tým B (ve složení ta Saša, Boris a já), který narozdíl od týmu A musel i v pátek budovat kapitalismus. Tým A (říkejme mu třeba první letka třicátnic) dorazil do rodné Smržovky k Pramenu Nisy již ve čtvrtek. Dodejme, že příjezdu předcházelo totální vykoupení dvou nejmenovaných pražských supermarketů. Musím však uznat, že zatímco tým B ještě pracoval v Praze, vyzrálé třicátnice z týmu A připravovaly pro celé osazenstvo pokrmy nevídané a neslýchané v množství cca pro jeden až dva vojenské pluky. Jakmile dámy dorazily do chaty, vybalovaly si svoje lodní kufry a začaly topit v kamnech.

Protože jsem chtěl, aby měli třicátníci zážitek komplexní, zařídil jsem pro dámy i malou čtvrteční kulturní vložku v podobě vystrašení panem Pavlem (patří mu dík), který měl za úkol ten večer i suplovat smržovského domorodce a vychvalovat Smržovku v každé druhé větě. (Původní plán, že tam pošleme pět dvoumetrových černochů, kteří budou drancovat, plenit a znásilňovat, jsme s Pavlem nakonec zavrhli.)

Tým B vyrazil z Prahy kolem 18té hodiny. Auto bylo naprosto plné dalšího jídla a neuvěřitelného množství alkoholu a několika Sašiných lodních kufrů :-). Po R10 nejdříve pršelo, za Paceřákem tradičně déšť přecházel ve sněžení a tak můj plán, aby třicátníci zažili pravé jizerskohorské počasí, vycházel. Po příjezdu jsem se musel nejprve vzpamatovat z lehkého šoku: to když jsem v předsíni chaty zakopl o pár vysokých hnědých kožených kozaček na podpatku. Vteřinu jsem zapochyboval, jestli jsem v Jizerkách... :-). Čí vlastně byly?

Dostali jsme však hned výbornou večeři, vychlazené pivo a prvotřídní rum, takže dámám je třeba vysmeknout hlubokou poklonu (a Borisovi za rum). Nutno dodat, že jsem se odkopal hned brzo po příjezdu, kdy jsem nebyl schopen udržovat oheň v kamnech, což mi bylo několikráte a zcela právem vyčítáno. Inu, i mistr tesař... Mé problémy s občasnými výpadky paměti se projevily i v páteční večer. Tancovalo se, zpívalo se, veselilo se. Za to, že jsem ve stavu euforie z krásného pátečního večera a s promilem v žíle přemlouval nad ránem posádku, abychom ještě nešli spát slovním spojením: neserte mě pražský mrdky, se nyní hluboce omlouvám.

V sobotu jsem se probudil na cinkot nádobí... Co to, co to? Eliza po ranní zdravotní cigaretce už už ladně myla nádobí, aby bylo z čeho vůbec snídat. S Borisem jsme se postarali o oheň (štípání dříví, příprava třísek). Čaplo to až na potřetí. Dívky vařily. Když muž se ženou snída hadr. Luxusní vajíčka. Smekám ještě nyní.

Na programu byl výlet. Osazenstvu se z prvu moc nechtělo vyrazit z vyhřáté a především zakouřené chalupy. Už už jsem se smiřoval s tím, že nic nebude, ale nakonec jsem skupinu vyburcoval a tak jsme se vypravili. Aby je čerstvý podzimní jizerskohorský vzduch hned z kraje neotrávil, hned za brankou chalupy po cca 30ti metrech jsem velel první přestávku na cigaretu. Šli jsme směr hřbitov a krásný barokní kostel sv. Michaela (jak jinak). Tam jsem vymyslel lest a nic neříkaje jsem skupinku tajně směroval na Černostudniční hřeben. Čekal jsem vzpouru, omrzliny, kruté ztráty v týmu, ale třicátnice i Boris statečně šlapali do kopce. Došli jsme na Berany, kde jsem zavelel po jednom svijanském pivě. Zasedli jsme s krásnou zdravou barvou na našich líčkách ke stolu. Čerstvý horský vzduch byl skupinou hned zahnán jednou cigaretkou. S Borisem jsme trochu trpěli, ale byli jsme stateční. Po tom, co jsem dopil skoro po všech pivo, jsme se vydali na zpáteční cestu. Celou cestu jsem doufal, že chalupa mezi tím nečapla.

Na konci Jeleního koutu jsme se rozděli na dva týmy. Tým jedna pokračoval směr chata. Tým dva ve složení Jana a já směřoval ještě na Parkhotel, legendární toť místo v krásném arboretu. Pivko, svařák. Vracíme se s Janou směr chata. Bilancujeme, povídáme, vzpomínáme. Nevyhořela. Výborně. Výborná večeře, pivko, rum. Pak přišly na řadu karty. Uno. Dostal jsem asi tak 10x pojeb za malé soustředění se na hru. Právoplatný pojeb, nutno dodat. Horský vzduch asi rozhodil i mě. Rum s kolou jsem statečně zapíjel Kozlem jedenáctkou.

Dokonce jsem si nechal od Nasti večer věštit z lógru a z karet - kdy by mi tohle někdo chtěl udělat ještě před půl rokem, poslal bych ho do řiti (o letošních životních zvratech více a komplexněji až v lednu). Shodli jsme se na velkém ideovém a názorovém splynutí. Asi k nim už patřím a mám z toho radost. Byl jsem dojat. Několikrát.

Neděle ráno a opět cinkot míšeňského nádobí a stříbrných příborů. Eliza myje. Myje ráda a myje dobře :-). Uvařila mi čaj (bez rumu, což jsem jí pak několikrát oplatil čajem s rumem). Zbytek Pražáků se trousí do světnice. Snídaně. Navrhuji, abychom poslední den, protože je to den rozlučkový, zakalili. Alespoň tedy ti z nás, kteří nebudou řídit zpět do Prahy. Čekal jsem odpor, že ráno nikdo pít nebude. A zase jsem byl velmi překvapen. Nikoho jsem nemusel moc pobízet a tak jsem servíroval černý čaj s rumem. Saša si dala, Jana si dala a Eliza si dala taky a ještě si nechala otevřít další lahev bílého (poznal jsem dle barvy), kterou za ty dvě dopolední hodinky vypila. Velký respekt. Na čaj s rumem padla skoro celá plachetnice. Bylo jasné, že odpoledne příjde depresička, když jsme zahájili den alkoholem a ano, nakonec přišla...

Velím krátkou procházku k Pramenu Nisy. Byla by chyba tak zásadní přírodní pamětihodnost nevidět. Klouzaje se pod parou po smekajícím chodníku jsem musel v hlavě přehodnit moji prvotní skepsičku z víkendu.

Pak přišlo na řadu lehké uklízení a balení lodních kufrů. Zbyla asi polovina jídla a třetina pití, takže proviant třicátnice rozdělili mezi účastníky. Já jsem dostal například černý pytel na odpadky s neznámým obsahem. Protože bych do nedonesl domů, Pražáci mě chtěli i s pytlem zavést přímo před naší chalupu. S tím bych normálně nesouhlasil, protože to beru jako moc velké otevření se. Nicméně po tak krásném víkendu, kdy jsem já zapadl k Pražákům a i Pražáci zapadli ke mně, jsem souhlasil, otevřel jsem se a nastavil jsem se jim...

Možnost vidět mojí domovinu, rodný dům, kde jsem vyrůstal leta, a ke kterému mám silný citový vztah, bylo takové mé v podstatě poděkování za víkend.

Třicátnice s Borisem odjeli směr Praha a já zatím vybaloval proviant. Že to byl víkend na jednu stranu neskutečný a plný ne zcela přirozených situací dokonale zakončil moment překvapení na benzínové pumpě na R10 směrem do Prahy, kde posádka potkala shodou okolností posádku Viktora Mašáta, vracejícího se z rovněž z pařby. Je tohle všechno jenom náhoda? Kdo ví, nicméně si to všechno určitě rádi zopakujeme a já se moc těším!

sobota 4. prosince 2010

Jamiroquai v dubnu 2011 v Praze!

Mám pro vás zajímavou informaci od tajného zdroje neoficiálně potvrzenou i druhým informačním kanálem. Britská funk-diskotéková jednotka pod vedením space cowboye Jay Kaye u nás odehraje koncert 1. dubna 2011 v O2 Aréně v rámci turné k nové desce Rock Dust Light Star

Bude to historicky druhý koncert kapely v Praze. Poprvé Jamiroquai zahráli v rámci tour k A Funk Odyssey 11. června 2002 v tehdejší Paegas Aréně (předskočili Monkey Business). Koncert nepatřil k nejvydařenějším. Přišlo málo lidí a atmosféra podle tehdejších recenzí za moc nestála... Jestli k tomu příspěla rvačka členů skupiny s ochrankou v jednom z pražských nočních klubů, nechme stranou pro bulvár milující fanoušky...

Zapište si tedy do svých diářů a doufejte spolu se mnou: po takřka 9ti letech, v pátek, 1.4. 2011 Jamiroquai v Praze! A kdyby náhodou ne, tak hurá někam jinam po Evropě.

Tehdejší rozhovor Jay Kaye pro Lidové noviny | Jak se mi leebee Rock Dust Light Star | Oficiální web | Funkin.com | Kupte RDLS |

pátek 26. listopadu 2010

Desatero poctivého rybáře

Kdo je pravý rybář? Jak se rybář chová na lovu?

Jak poznáte pravého rybáře od lemplů, kteří loví zákeřnými avšak sofistikovanými (a často účinnými) zbraněmi? Pravého rybáře si nemůžete splést, budete-li si dávat pozor a bedlivě sledovat svoje prostředí.

  1. Pravý rybář vždy loví jen rukama
  2. Poctivý rybář nepoužívá konveční zbraně
  3. Pravý rybář ryby neukecává
  4. Pravý rybář neloví ryby na pečené holuby
  5. Pravý rybář má trpělivost a vůli silnou jako skála
  6. Rybář se nikdy nepere o rybu, která zabrala sousednímu rybáři
  7. Rybáři rádi pokojně sedí u jednoho rybníku čekající každý na svůj úlovek
  8. Rybář nikdy není frontální
  9. Pravý rybář nemá tah na branku
  10. Pravému rybáři ryby netáhnou...
Princezna sem, princezna tam.

středa 24. listopadu 2010

Miluju Mirka Kalouska, člověka bez myšlenek

Škoda, že už spolu nejezdíme z Petřin tramvají... Kterak kokotské hovno ze Skalky zdraví kokotské hovno z Petřin.

Video, které jste určitě viděli, a které určitě chcete vidět znovu.



Proč nemáme více tak vtipných politiků, kteří si dokáží dělat legraci (i) ze sebe?

pondělí 22. listopadu 2010

Zrod rybáře

Nemá prut a přece je to rybář. Nesmrdí rybinou a přesto je to rybář. Nenosí vysoké černé holínky a stejně je to rybář. Nesedí u řeky a i tak je to rybář. Jen trpělivě čeká na svůj první výlov...

Nestojí za ním žádná mocenská skupina. Není to hra. Není to záhada. Jen sedí bedlivě pokorně a vytrvale u svého rybníka. Bez návnady, bez vybavení. S holýma rukama a holou prdelí. Čekajíce melancholicky trpělivě celé měsíce, roky na první opravdový úlovek, který bude stát za to...

Rybářem je prakticky celý život, ale až poměrně nedávno bylo jeho marné počínání jasně definováno. Kým? Jednou tajemnou osobou, o které někdy příště...

středa 17. listopadu 2010

Uličníci z J.A.R. dnes oslaví 21 let

Nejlegendárnější funková kapela České republiky dnes oslaví v tradičním velkém sálé Lucerny svoje již 21. narozeniny. Nenechte si ujít Dana Bártu, Romana Holého, Michaela Viktoříka a Oto Klempíře v doprovodu předních českých jazzmanů. A pozor: zazní nové skladby!

J.A.R. v Lucerně zakončí krátkou pouť po městech českých (České Budějovice, Olomouc, Brno, Liberec, Plzeň, Pardubice), kterou podnikají na podzim rok co rok. Uličníci na koncertech testují na fanoušcích nové songy z připravované sedmé řadové desky (v Plzni zaznělo například: Moc not (zmrdi), Toxikoman, Víno stolní a Bože dej mi ať je to syn).

Vstupenky můžete stále zakoupit v předprodeji nebo rovnou na místě od tradičních překupníků :-).


relevantní odkazy:

J.A.R. | J.A.R. Facebook | Vstupenky

sobota 13. listopadu 2010

Podzim v Jazz Docku

Přesunem do Prahy jsem se připravil o možnost jít kdykoliv do lesa, jít si zaběhat na Černostudniční hřeben, žít v lůně přírody. Na druhou stranu mám teď takřka nekonečné kulturní možnosti, které jsem tak trochu záviděl všem, kteří studovali v Praze. Teď je čas si to vše vynahradit.

V severních Čechách o jazzklub nezakopnete. A pokud už přijelo určité jazzové uskupení, místní organizátoři ho umístili často do nevyhovujících kulturáků, čímž zprznili jeho atmosféru (Robert Balzar Trio s Danem Bártou v Eurocentru nebo Yvonne Sanchez tamtéž). Chápu, že jiná možnost nepřipadala v úvahu a tak jsme aspoň za tohle byli rádi...

V Praze v nadsázce píchnete prstem do mapy a jdete. Agharta, Reduta, U Malého Glenna, U Staré paní, Jazz Time, Jazz Dock... Vybírat můžete jednak dle lokace, dle zaměření, nebo podle stupně snobismu. Někdo upřednostní ultrakomorní atmosféru, někdo moderní prostředí, někdo tradiční historií osvědčené místo.

V poměru value for money je nejlepší volbou Jazz Dock, který se stává skoro mým třetím domovem. Bohatý kulturní program, dvě kapely za večer, příznivá cenová politika, nádherné moderní prostředí na Vltavě, super zvuk, profesionální usměvavá obsluha, benefity pro stálé hostům, využívání moderních komunikačních kanálů.

Oceňuji rozhodnutí a snahu přiblížit jazz mladší generaci a nabízet snížené vstupné studentům. Jazz Dock tím nejen získává pomyslnou nálepku student friendly prostředí, jednak může určitým způsobem vychovávat mladší generaci a konečně hýčká si svoje budoucí stálé hosty. Takový krok se jim jednou bohatě vrátí. (Vzhledem k faktu, že jsem před necelým rokem studentem byl, vstřícnost velmi oceňuji.) A vidět na koncertech jazzové hudby mladé lidi, studenty, to je radost! Skutečná radost.

A na co určitě zajít? Stoprocentně mohu doporučit blues/jazz v podání výborného Lukáše Martínka, jednoho z našich nejlepších mladých kytaristů - takový český Prince. Nebo další bluesové těleso: Marcel Flemr Band. Fender Telecaster rolls.

Z osvědčených bardů českého jazzu pochopitelně Roberta Balzara nebo Frantu Koppa. Pro akustičtější vocal jazz zase půvabnou Vlaďku Krčkovou. Zážitek je samozřejmě i Yvonne Sanchcez se skvělým bandem, u ní ovšem musí návštěvník sáhnout dál a hloub do kapes...

Co jsem si v Jazz Docku objednal v posledních měsících:

09. 08. - František Kop Quartet, Praha, Jazz Dock
16. 08. - Poetic Filharmony, Praha, Jazz Dock
23. 08. - Lukáš Martínek & Private Earthquake, Praha, Jazz Dock
24. 08. - Robert Balzar Trio, Praha, Jazz Dock
02. 09. - Vladimíra Krčková Quartet, Praha, Jazz Dock
12. 10. - Madfinger, Praha, Jazz Dock
15. 10. - Yvonne Sanchez, Praha, Jazz Dock
18. 10. - Marcel Flemr Band, Praha, Jazz Dock
04. 11. - Tomáš Hobzek Quartet, Praha, Jazz Dock
04. 11. - Lukáš Martínek & Private Earthquake, Praha, Jazz Dock
05. 11. - The Ruder, Praha, Jazz Dock
07. 11. - Lanugo, Praha, Jazz Dock

Tak někdy v Jazz Docku čau.

Jazz Dock | Facebook | Podívejte se do nejlepšího jazzového klubu v Česku

čtvrtek 28. října 2010

Jamiroquai - zklamání letošního roku? Ne tak docela...

Je nad mé chápání, jak je možné, že prakticky každé vydání nové desky předchází její únik na internet. Nepochopím, jak je možné, že si světové labely nedokáží pohlídat, aby se toto nestávalo... Rock Dust Light Star unikla na internet devět dní před oficiálním vydáním...

Na druhou stranu jsem se na sedmou řadovou desku (bývalých acidjazzových) Jamiroquai mohl vrhnout o hodně dřív. Pět let od vydání Dynamite, ze kterého jsem byl tehdy relativně nadšen, a které dnes prakticky vůbec neposlouchám, přichází deska, od které si fanoušci hodně slibovali i díky tomu, že kapela hodně slibovala... Výsledek? Přehnaná očekávání asi zapříčinila přerod v zklamání. Dávno pryč jsou doby, kdy Jamiroquai patřili k mým největším zahraničním oblíbencům. Ani Rock Dust Light Star nic nezvrátí.

Jay Kay sliboval mnohokrát návrat k prvním dvoum opusům kapely. Nadával na Sony, že je tlačen tam a tam, a že si od nové smlouvy bude moci dovolit tvůrčí volnost a větší rozlet. Tak jednak: návrat k soundu či stylu prvních desek nečekejte.

Úvodní titulní Rock Dust Light Star je jedna z toho mála, které mě melodicky na albu nejvíce potěšilo. Tu jsem si okamžitě zamiloval. Určitě by vynikla ještě lépe, kdyby se přidala jedna sloka a ubral jeden refrén. All Good In The Hood jistě zaujme silným úvodním groovem, který slušně tiká, jak funk tikat má. Blues Skies je krásný klidný oplodňováček, který budu zpívat nějaké budoucí potencionální přítelkyni (na střídačku s Měli jsme se potkat dřív od Marie Rottrové) :-). Smyčcové party u mě vždy bodují.

She's A Fast Persuader (prvních 11 vteřin à la Groove Armada). Rychle ujíždějící funk s ostřejší basovou linkou, dechovou sekcí se saxofonovým sólem v závěru. Goodbye To My Dancer... Hurá na Hey Floyd - na nejoriginálnější song alba. Začíná nenápadně perkusemi, posléze s nastupem ostřejším refrénem a bohatou smyčcovou aranží přechází do minimalistického reggae, které opět vystřídá velkolepě pojatý refrén. Tohle se povedlo na jedničku.

Zklamání? White Knuckle Ride, která se spolu s klipem objevila na internetu již dřív, beru jen jako takovou propagační diskotékovou obchodní vábničku. Jamiroquai mají bezesporu daleko lepší (!) diskotékové fláky a White Knuckle Ride se k nim nezařadí. Tohle je přesně píseň, kterou se lehce posluchač přejí (už jsem se přejedl, přeskakuji). Hurtin' zase patří spíš na desku Lennyho Kravitze. Ta podobnost je do očí bijící a záměr této skladby mi z celého alba unikl nejvíce. Špatná není, leč...

A co na to řeknou grafici? Celý cover v ruce ještě pochopitelně nemáme. Nejdříve měl obal vypadat takto, nakonec dostal přednost booklet opět s fotkou Jay Kaye (stejně jako na A Funk Odyssey a Dynamite). To bych ještě dokázal přijmout, protože ta fotka má styl, ale co nepřekousnu je název desky a interpreta zarovnaný vlevo (stejně jako na Dynamite; proboha proč???) stejně jako nahrazení písmene "i" malým logem Buffalo Man. To je totální úlet, z kterého je mi neskutečně úzko...

Bude se vám líbit: Rock Dust Light Star, Hey Floyd, Blue Skies, She's A Fast Persuader, Goodbye To My Dancer. Rock Dust Light Star žádejte v Bontonlandu 1.11. nebo u ostatních posledních přeživších statečných prodejců s originální muzikou. Po několika posleších pochopíte, že Dynamite je jednoznačně nejslabší počin kapely a RDLS patří do druhé poloviny startovního pole. (Že se budu snažit i přesto všechno pořídit všechny mutace, netřeba dodávat.)

Tracklist: Rock Dust Light Star, White Knuckle Ride, Smoke and Mirrors, All Good In The Hood, Hurtin', Blue Skies, Lifeline, She's a Fast Persuader, Two Completely Different Things, Goodbye To My Dancer, Never Gonna Be Another, Hey Floyd

Label: Mercury
Časáž: 52:18

Aktualizováno 1.11. - cover design:

Krom výše uvedeného dodejme, že vás uvnitř bude čekat nuda (plus další dvě fotky adorující Jay Kaye). Černý booklet je a vždy bude elegantní, ale trocha originality by skutečně neškodila... A když bych měl být skutečný detailista, tak opravdu nevím, proč je údaj published a copyright nekroužkovaný, ale pouze uzávorkovaný. Grafik asi v tomto fontu neměl kroužkované P a C? Vypadá to jako pěst na oko. Tracklist i názvy songů v bookletu jsou stejným fontem jako logo Jamiroquai - to je fajn. Pod diskem a na zadní straně další fotky Mitche Jenkinse. Barva názvu alba na obalu, disku ladí s frontmanovou mikinou Fila, uf. Není to málo...? Uvidíme, co nabídnou deluxe verze.

relevantní odkazy:

Plánovaná vydání RDLS dle lokalit
| Nový web kapely |

úterý 28. září 2010

Jamiroquai: Blue Skies

Další skladba z chystaného alba Rock Dust Light Star, které výjde prvního listopadu, a ke které vznikl i oficiální klip, je Blue Skies

Blue Skies je jedním ze dvou singlů, které kapela představila. Tím dalším je White Knuckle Ride.


pondělí 27. září 2010

Všímejme si podstatných věcí

Rozlédněte se více kolem sebe. Všímejte si podstatných věcí. Vychutnávejte si prazákladní podstaty života a neřešte malichernosti

Potkávám kolem sebe spoustu různých lidí. Můžu jen děkovat (kdo ví komu...), že jsem se obklopil, nebo jsem byl obklopen fajn lidmy. Ve Smržovce, v Praze, v práci.

Často mě však mrzí, že spousta lidí si nevšímá primárních krás. I v tak zbytečně zrychleném velkoměstě je možné sice žít zrychleně, ale všímat si podstat. Proč tolik lidí zajímají hmotné statky? Proč tolik lidí hodnotí ostatní podle jen podle zevnějšku? Proč tolik lidí tráví zbytečné hodiny tím, že hodnotí něčí oblékání? Něčí auta, příbytky, něčí adresy, dojezdové vzdálenosti, účesy?

Nejsou přeci podstatnější věci? Není daleko prazákladní to, že v řece teče voda, že se srnky a mufloni ještě někde prohánějí po lese? Že když padne ranní rosa, bude hezký den? Že kolem sebe máme rodinu, přátele? Ty, kterým dokážeme důvěřovat, a se kterými se vzájemně podporujeme?

Že si dokážeme vážit jakékoliv poctivé práce ostatních? Že dokážeme více naslouchat než hovořit? Že dokážeme hovořit s lidmi narovinu, příjemně a ochotně? Že lidi nehodnotíme v finančních číslech, ale podle charakteru a činů? Že lidi neškatulkujeme a neodsuzujeme podle fotografií dokud takové lidi poznáme?
Že nepřeháníme, že nepomlouváme, že neroznášíme polopravdy po okolí?

I přesto, že žijeme v komerčním světě, můžeme přece toto brát jako fakt, nikoliv jako ústřední téma všech hovorů, či nástroj hodnocení lidí.

sobota 18. září 2010

Jamiroquai: potvrzený tracklist, obal a doposud nevydané skladby. Čeká nás pestrý podzim?

Prvního listopadu zaplesá nejeden fanoušek Jamiroquai. Po dlouhých pěti letech přední acidjazzová britská kapela vydá sedmé řadové album Rock Dust Light Star.

Skalní fanoušci s klidem mohou s klidem přestat číst, protože ti všechno vědí. Britská verze alba bude obsahovat 12 skladeb. Je velmi pravděpodobné, že japonské vydání bude obsahovat bonusové skladby, jako tomu vždy v minulosti bylo.

Potvrzený tracklist:
  1. Rock Dust Light Star
  2. White Knuckle Ride
  3. Smoke and Mirrors
  4. All Good In The Hood
  5. Hurtin'
  6. Blue Skies
  7. Lifeline
  8. She's a Fast Persuader
  9. Two Completely Different Things
  10. Goodbye To My Dancer
  11. Never Gonna Be Another
  12. Hey Floyd
Krátké video k singlu White Knuckle Ride:




Někdejší bubeník Jamiroquai z éry debutu Emergency On Planet Earth Nick Van Gelder na svém Youtube kanálu nečekaně zveřejnil dvě skladby, které do této chvíle nikde nezazněly: Funky Seven a Friends.

Funky Seven (instrumentálka) a Friends nebyly vydány, Music Of The Mind se nakonec na prvním opusu kapely objevila.

Funky Seven:



Friends:



Music Of The Mind:



Obal:


Album Rock Dust Light Star výjde 1.11. na labelu Mercury Records (Universal Music) s katalogovým číslem: 494517 2.

relevantní odkazy:

Funkin.com | Jamiroquai.com | Nick Van Gelder |

neděle 29. srpna 2010

Řeknu si: svatba - svatební košile. No! Slyším - "d" píšu "t"

Už je to tady. První babičino vnouče vstoupilo do svazku manželského. Které bude další :-)?

Petra se Štěpánem se včera vzali v srdci České ráje - na hradě Valdštejně. Proběhlo všechno, co na takové svatbě proběhnout má: koláčky, troubení ve svatební koloně, obřad pod širým nebem, házení rýže, bublifuky, nekončící přípitky, nejrůznější úkoly a srandičky pro novomanžele, rozbíjení talířů, házení svatební kytice, svatební hostina, tanec, zpěv, únos nevěsty... Byla to krása, bylo veselo a nezbývá než popřát, aby to Sobotíkům klapalo :-).

A co by to bylo za veselku, kdyby na rvačku nedošlo. I na ni došlo :-). Fotky? Budou.

relevantní odkazy:

Fotogalérie 1 | Fotogalérie a videa

úterý 3. srpna 2010

Žijeme v komerčním světě. Smiřte se s tím

Přes 2500 značek v 16ti minutách krátkého animovaného oskarového filmu ? Logorama z loňského roku. Možná byste se divili, s kolika z nich denně přicházíte do styku...

Nokia, Odol, Colgate, Adidas, Old Spice, Mexx, Earl Grey, Jogobella, Lenovo, Microsoft, Windows Vista, Twitter, Casio, Andrie, Levi's, Tommy Hilfiger, Adidas Originals, FAB, Sony, 02, Orbit, Tatra, Siemens, PID, Lucerna, Fingera, Web Design Factory, Microsoft, Office, Firefox, Google, Windows 7, Tic Tac, Lenovo, Apetito, Vodafone, Orbit, HP, Nokia, Glogster, Fingera, Visa, Škoda, Sony, Norma, FAB, Lafuma, Moira, FAB, Pivovar Nymburk, Victorinox, Pilsner Urquell, Palmolive, Lenovo, Genius, Facebook, Microsoft, Windows Vista, Flora, REWE, Earl Grey, Twitter, Odol, Colgate, Nokia.

Skutečně si myslíte, že můžete značkám uniknout?

neděle 18. července 2010

U Černého vola

Jsou místa magická. Místa, kde na vás dýchne historie, tradice. Kde se odehrává život. Právě takovým místem je provozovna U Černého vola na Loretánském náměstí.

Šel jsem zrovna z Hradu, byl horký tropický sobotní den, blížilo se poledne. Davy turistů obdivovaly Hrad, zahrady. I já jsem obdivoval. Pokračoval jsem po Hradčanském náměstí nahoru na Loretánské a dostal jsem nápad. Rezavý nápad. Zajdu do místa, které mi doporučila Zoe.

Historická budova s opadávající fasádou. Vcházím dovnitř a hned mi je krásně. Ideální skoro až sklepní teplota na chodbě. Vstupuji do lokálu. Za výčepem stojí dva vážení páni výčepní. Velká břicha, kulaté obličeje, plnovousy, zástěry, kšandy, košile ohrnuté nad loket. Oba pokuřují. Na každé pípě exaktně pověšená cedule, jaký chmelomok trubkami protéká. V první místnosti hned před výčepem stůl pro štamgasty, jak označují dvě dobře viditelné rezervační cedulky. U něho štamgast na rohu stolou sedící. V druhé místnosti stolů více a také více cizinců.

Ke štamgastovi se neodvažuji sednout. Nejsem tu doma. Sedám si na lavici mezi stůl pro štamgasty a výčep. Hned za mými zády je otevřené okno do ulice. Objednávám si jednoho rezavého dvanáctistupňového velkopopovického kluka. Výčepní ho vytáčí asi za 4 vteřiny na jeden zátah; pěna stékala po ušáku. Sedím si na lavici držíce zlatavé štěstí, které mi krásně ochlazuje rozpálené dlaně.

Začínám sledovat dění kolem. Štamgast s výčepními občas prohodí pár slov. Zmerčil starého pána po ulici táhnoucího větve a tak začal glosovat, kde ten dědula - kokot a čurák - zase to dříví nakradl. Výčepní se uchechtl. Po půlhodině štamgast platí, opouští svůj výsadní stůl. Je čas oběda. Nepřesouvám se, nejsem tu doma. Lavice je skvělé místo.

Přichází mladá výletnická rodinka - otec, matka a dcera. Uřícení se hrnou k prázdnému štamgast stolu a už už si sedají. V tu výčepní zbystří a hned jde k nim a rázně host nehost zakročuje: Nevidíte tu ceduli!? Sem si sedat nebudete, to je stůl pro štamgasty! Sedněte si někam jinam! Zoufalý vyděšený otec hledá pro svou rodinu místo ve vedlejší místnosti mezi cizinci. Výčepní k výčepnímu ještě glosuje, jak to, že si těch dvou štamgast-cedulí, debil, nevšimnul. Musím se ovládat, abych se moc okatě nesmál. Upíjím a pozoruji. Tady se odehrává život. Tady plyne čas svým tempem. Nádherné místo.

Tu vcházejí dva starší pánové. Hodně přes 60. Šortky vytažené vysoko nad pás, košile s krátkými rukávy, sandále s ponožkami a na hlavách staré kšiltovky. Sedají si vedle sebe k právě uvolněnému stolu. Nemluví spolu. Sedí, objednávají každý jeden kus a utopence. Pijí pěníka, vychutnávají utopence a nemluví. (Vzpomněl jsem si na Nerudovy Povídky Malostranské - konkrétně na povídku Pan Ryšánek a pan Schlegel, kteří se také scházeli v hospodě a slova spolu neprohodili.) Dojídají utopence, objednávají další jedničku a každý po borovičce. Pijí. I já objednávám ještě jednu jedničku. Jako by viděl sebe a Pavla za 40 let... Magické místo.

Z pozorování toho malebna mě vyruší anglický historický výklad. Otáčím se a dívám se z okna. Před provozovnou stojí skupina turistů s českou průvodkyní. Ta zrovna povídá o našem celosvětovém prvenství v konzumaci rezavé vody. Lehce omámen kombinací tepla a kozla, zvedám svůj džbánek s krásnou bílou čepicí a kynu skupince z okna na zdraví. Pánové ve skupince při pohledu na můj spokojený výraz na sucho polknou a v jejich tvářích vidím, jako by sborově chtěli vykřiknout: Fuck the history, let's go drinking!

Nic naplat, je čas odejít. Vstávám a přeji pánům výčepním krásný den. I oni mě zdraví a přejí mi, ať se mám dobře. Mám se dobře. Vycházím do horka. Nasazuji sluneční brýle a jedu z kopce na volnoběh...

úterý 15. června 2010

Oficiální propagační video České republiky :-)

Pivo

Následující video nepotřebuje komentář.



relevantní odkazy:

Pivní blog

neděle 13. června 2010

Jestli budu pražákovatět, dejte mi facku

Nejen o tom, jak jsem změnil společenský status ze studenta na pracujícího, ale i o změně mentálních modelů

Po 19ti letech studia (zš, sš, vš) jsem nastoupil do pracovního procesu. Předcházelo tomu asi 2,5 měsíční intenzivní hledání práce, desítky odpovědí na pracovní nabídky, několik vícekolových výběrových řízení, několik formálních i méně formálních pohovorů, minimálně jednou týdně cesta do Prahy.

Zatímco moji dva nejbližší kamarádi postupně končí studia v Praze a migrují zpět na Sever, já migruji opačným směrem: ze Severu do Prahy. Samozřejmě pln očekávání, co mně to všechno přinese. Jestli jsem se nakonec rozhodnul správně, ukáže až čas. Představa, že poprvé za 26 let života budu trávit "prázdniny" v hlavním městě, by mě snad nikdy ani nenapadla. Nic naplat. Pokud to člověk chce myslet vážně, moc na výběr nemá. Musel jsem změnit svůj mentální model, což se podařilo :-).

Hledání práce mi dalo mnoho zkušeností a prozření. Nečekal jsem, že to bude raz dva, ale že to bude tak dlouhé a v celku náročné, to jsem nepředpokládal. V (snad) odeznívající krizi totiž neplatí žádná dříve platná pravidla. Na trhu práce už vůbec ne. Moje pracovní praxe tak prakticky nehrála žádnou podstatnou roli. Alespoň ze začátku ne.

Všichni, kteří se jednou vydáte hledat práci, obrňte se trpělivostí. Budete velmi pravděpodobně odmítání i v případech, kdy požadavky na práci splňujete i ve 100 procentech. I to se mi stalo a několikrát. Možná jsou ta výběrová řízení jen na oko a dopředu jsou jasní kandidáti, nebo personalisté ta cvčka moc nečtou. Důležité je prostě vydržet, nepodceňovat a znát svou cenu. A věřit si.

Co dělám teď? Již nějakých pár dnů se aklimatizuju v hlavním městě. V továrně se seznamuji s ostatními dělníky a továrníky. Snažím se na věci dívat jinak. Prakticky denně měním svoje mentální modely. Rok plný velkých změn zdaleka nekončí. Praha vítá občas i rozjuchaného Michala :-).

úterý 8. června 2010

R.I.P. Ladislav Smoljak

Zpráva o úmrtí Ladislava Smoljaka mě šokovala. Asi jako většina lidí jsem o jeho nemoci nevěděl. O to větší to smutné překvapení pro mě bylo a stále ještě je

A tak jsem si zavzpomínal na (nejen) gymnaziální časy, kdy jsme s Pavlem byli (troufám si tvrdit) skalními cimrmanology. Začali jsme již na zš pod taktovkou Soni Zamrzlové (toho času Herrmanové). Pro školní akademii jsme se třídou nazkoušeli hru Dlouhý, Široký a Krátkozraký, kterou jsme odehráli jednak na akademii na Parkhotelu, tak i v Divadle v Jablonci. Oboum otcům DJC jsme tehdy poslali fotografie z představení a Ladislav Smoljak se Zdeňkem Svěrákem nám poslali milý dopis. Originál zdobí základní školu ve Smržovce. Aspoň doufám. Vyvrcholení naší obliby DJC přišlo na gymplu. V té době jsme také nejčastěji hry DJC navštěvovali. Po konci představení jsme čekali trpělivě u zadních východů divadel, aby se nám naše oblíbená dvojice podepsala na program nebo do knížek.

Jak lépe člověk může uctít památku Ladislava Smoljaka než prostě poslechem her DJC či shlédnutím některého z jeho filmů. Geniální humor přetrvá. DJC také. Ale Ladislav Smoljak je prostě nenahraditelný.

relevantní odkazy:

Nekrolog Zdeňka Svěráka | Jára Cimrman

pondělí 7. června 2010

Jak mi volal Median

V sobotu nám domů volal Median a já měl to (ne)štěstí, že jsem to zvednul. Pán na druhém konci se mě chtěl zeptat na několik otázek. Mediální průzkum poslechovosti rádií - ve stručnosti. Protože mě toto téma zajímá, zúčastnil jsem se.

A žasnul jsem. Pokud všechny agentury provádějící jakékoliv výzkumy trhu, médií a veřejného mínění pracují tak, jak se mnou pracoval Median, vůbec se nedivím, že pak předvolební průzkumy dopadají tak fatálně nepřesně.

Po pár úvodních sociodemografických otázkách (kraj, velikost města, věk) přišly na řadu otázky tématické. Jednou z nich například byla: jaké rádio nejčastěji posloucháte. Odpověděl jsem, že poslouchám Radio Wave (ČRo Radio Wave). Pán na druhém konci chtěl, abych zopakoval název rádia. Reagoval pak, že tu má jen dvě stanice ČRo a sice ČRo 1 - Radiožurnál a ČRo 2 - Praha. Nic víc. Řekl jsem mu, že to tedy má značně omezenou nabídku možných odpovědí... Radio Wave tam prostě neměl. Musel si ho napsat a to, že jsem musel jeho název skoro 3x hláskovat ponechme stranou (to je tím, kdo všechno v dnešní složité situaci na pracovním trhu takové telefonické dotazování provádí...).

Ptal se mě kdy toto rádio poslouchám, a že mi bude dávat časové úseky v jednotlivých dnech. Abychom to uspíšili, hned jsem řekl, že ho poslouchám jen v neděli večer. Přeskočili jsme tedy pracovní týden a začal se ptát na sobotu. Zopakoval jsem, že poslouchám jen (!) v neděli večer, avšak pán začal opět vyjmenovávat časové možnosti v sobotu, kdy poslouchám. Jsem trpělivý... Dopracovali jsme se nakonec do úseku 18:00 +.

Další sada otázek byla jasně vyprofilovaná pro kampaň a způsob prezentace Radia Impuls (ač to nebylo řečeno) a jeho komunikaci k cílovým skupinám pomocí reklamy. Škála odpovědí 1-4 (1= zcela souhlasím, 4= zcela nesouhlasím). Ptal se například, jak na mě působí slogan Ráááádio (tím bylo jasné, že jde i Impuls), jestli si myslím, že tato stanice je vhodná pro mladé lidi, jestli pouští dobrou (!) českou muziku, jestli je to příjemná, jestli je obtěžující, jestli je rádio přirozené, přátelské (netřeba dodávat moje odpovědi, přátelé)...

Při jedné otázce (tu jsem bohužel zapomněl) mi dal na výběr 4 možnosti, z nichž všechny hrubě neodpovídaly mým možným odpovědím a byla mi vnucována pochybná odpověd. Na dotaz, jestli nemá jinou možnost, že prostě všechny se hrubě neslučují s mým názorem, odpověděl: "tak si něco vymyslete". (Diktování e-mailové adresy byl také velký problém. Pán o gmailu asi nikdy neslyšel... Povedlo se to asi na 4. pokus.)

Závěr? Za prvé je zřejmé, že každý výzkum má svého klienta a tomu je třeba odpovědi občas přizpůsobit, aby výsledky vyšly hezky. Za druhé, že zrovna se mnou byl veden skutečně neprofesionálně. Nikoliv špatným přístupem tazatele, ale jeho abych tak řekl špatným všeobecným přehledem.

Bude hůř přátelé, pusťte si někdy London Dealing od Monkey Business, ať se připravíte na to, co k nám brzo z oblasti direct marketingu ještě příjde...

úterý 25. května 2010

Zbrusu nový klip Monkey Business je venku

O dalším třetím videoklipu k desce Twilight Of Jesters? se mluví již dlouho. Původně se hovořilo o skladbě Nuremberg, fanoušci často spekulovali i o skladbě ID Song. Překvapivě vznikl klip k Fatal Tempo.

Klip k Fatal Tempo je tak překvapením a budiž hezkou pozvánkou na desáté narozeniny Monkey Business, které kapela oslaví ve čtvrtek 27. ve Žlutých lázních. Na koncertě vystoupí i Nightwork a po hlavních hvězdách Monkey Business bude pokračovat produkce DJ Macea a Michaela Viktoříka (J.A.R.).

Klip režíroval Pavel Mrázek a Roman Holý, kamery se ujal Tomáš Kresta. První záběry klipu vznikly již během natáčení klipu Gumball v americkém LA, jak je vidno z klipu samotného.

Direct by Pavel Mrázek & Roman Holý
Director of photography - Tomáš Kresta



relevantní odkazy:

Monkey Business Facebook | Monkey Business | Příjdete na narozeniny? | Pusťte si oba předchozí klipy z aktuální desky

neděle 16. května 2010

Zvrátí mladí výsledek květnových voleb? Aneb 30 důvodů proč nevolit Jiřího Paroubka

Těžko. I když by mohli. Ale položme si prazákladní otázku: udělají to? Pochybuji.

Jsem čím dál tím skeptičtější. A to i přestože jsem již několik let životním optimistou... To, co se za cca necelých 14 dní stane, mě děsí, znervózňuje, straší. Je ještě možnost výsledek zvrátit? Může se stát snad něco, že dosavadní voliči prozřou? Že pochopí fakt, že sliby sociální demokracie poženou naši zemi do dluhové pasti? Že sliby sociální demokracie ovlivní život současných dětí a dětí dalších generací?

Statisticky je dokázano, že mladí lidé by mohli výsledek otočit. Imponuje mi proto všeobecná aktivita všech iniciativ za to, aby lidé a i mladí k volbám šli a aktivně se zapojili. Imponují mi všechna mobilizační videa. A zatím co někteří nadávají nad tím, jak někdo krade cizí nápady (mobilizační video Mádla a Issové), a že tvůrci nejsou schopni vymyslet původní vhodnou kampaň, měli by být podle mě rádi, že se aspoň něco děje... Že se tomu aspoň někdo věnuje. Účel skutečně v tomto případě světí prostředky! Já jsem za to rád.

Bohužel se obávám, že ač mladí lidé Paroubka a sociální demokracii horlivě odmítají (což dokazuje sdružování mladých v nejrůznějších skupinách na Facebooku či jejich aktivní účast s transparenty na volebních mítincích), tak až přijde na lámaní chleba, tak místo k urnám půjdou jinam. Obávám se mladické rebélie, které sice spočívá ve vyjadřování odporu, ale až půjde o vlastní iniciativu s tím něco udělat, něco změnit (= jít k volbám a hlasovat proti Jiřímu Paroubkovi), tak nehnou brvou. Proč? Kdo za to "může"? Samozřejmě rodiče. Ne nadarmo je rodina základ státu.

Pokud rodiče své ratolesti od dětství nevedou k takovým základům, jako je jít volit místo tupého naříkání a nadávání, tak mladí prostě k volbám nepůjdou. Rodiče v těchto momentech vždy (!) slouží jako příklad.

Nad podobným problém se shodou okolností zastavila i Terka Maková. A já jako přílohu přikládám několik tipů, proč nevolit Jiřího Paroubka a několik článků k problematice.

  1. Jiří Paroubek vykazuje všechny známky papaláše.
  2. Jiří Paroubek neodmítá spolupráci s KSČM.
  3. Jiří Paroubek je populista.
  4. Jiří Paroubek uplácí svoje voliče.
  5. Jiří Paroubek lže.
  6. Jiří Paroubek zadlužil naši zemi.
  7. Jiří Paroubek ještě zadluží naší republiku.
  8. Jiří Paroubek je arogantní.
  9. Jiří Paroubek nemá smysl pro humor.
  10. Jiří Paroubek je puchejř, co brzo praskne.
  11. Jiří Paroubek manipuluje s výsledky hlasování
  12. Jiří Paroubek chce podporu i pro ty, co nechtějí pracovat
  13. Jiří Paroubek chce zavést 13. důchod.
  14. Jiří Paroubek chce zrušit zdravotnické regulační poplatky.
  15. Jiří Paroubek nemá rád skvělé bonmoty Miloše Zemana.
  16. Jiří Paroubek neumí prohrát.
  17. Jiří Paroubek neumí poblahopřát vítězi.
  18. Jiří Paroubek si o sobě myslí, že je nejlepší řečník.
  19. Jiří Paroubek škodí principu levicových stran!
  20. Jiří Paroubek škodí samotné ČSSD!!!
  21. Jiří Paroubek nemá vlastní názor.
  22. Jiří Paroubek není jednotný ve svých názorech.
  23. Jiří Paroubek nedrží slovo.
  24. Jiří Paroubek svrhl vládnu během našeho předsednictví EU!
  25. Jiří Paroubek není sympaťák.
  26. Jiří Paroubek chce být prezidentem ČR.
  27. Jiří Paroubek není státník.
  28. Jiří Paroubek je manipulátor.
  29. Jiří Paroubek si neuvědomuje vážnost finanční krize.
  30. Jiří Paroubek rád zastrašuje.

Povinná literatura a zdroje:
Dodávat nic tentokrát nebudu.

sobota 15. května 2010

Německo outdoorovou velmocí

Vaude, Salewa, Tatonka, Lowa, Meindl, Ortlieb, Deuter, Han Wag, Primus, Adidas, Marker, Völkl, Schöffel, Jack Wolfskin. Co mají všechny tyto outdoorové brandy společného? Všechny vznikly v Německu.

Možná trochu překvapivě, ale je tomu tak. Německo je skutečně velmocí s outdoorovým vybavením; minimálně co se týče původu. Drtivá většina nejprestižnějších značek vznikla právě zde. Velká většina z nich s působivě dlouhou tradicí na trhu.

Překvapením naopak není, že světovým leaderem je stále americký oděvní gigant Nike, následovaný celosvětovou dvojkou koncernem Adidas. Pojďme se představit významné outdoorové brandy přehledně řazené chronologicky podle data založení:


Meindl - 1683 (!!!)
  • založil: Petrus Meindl
  • sídlo: Kirchanschöring, Německo
  • 600 zaměstnanců
  • nejstarší outdoorová společnost na světě

Schöffel - 1804 (!)
  • založil: Georg Schöffel
  • sídlo: Schwabmünchen, Německo
  • 200 zaměstnanců
  • obrat (2008): 75,5 mil.

Mammut - 1862
  • založil: Kaspar Tanner
  • sídlo: Seon, Švýcarsko
  • 331 zaměstnanců
  • obrat (2008): 192,6 CHF

Deuter - 1898
  • založil: Hans Deuter
  • sídlo: Gersthofen, Německo
  • 66 zaměstnanců
  • obrat (2008): 107 mil.

Han Wag - 1921
  • založil: Hans Wagner
  • sídlo: Jetzendorf, nyní Vierkirchen, Německo
  • spadá pod švédskou Fenix Outdoor AB


Millet - 1921

  • Paříž, Francie
  • spadá pod Lafuma Group (dále Lafuma, Oxbow, Eider, Le Chameau)
  • za první čtvrtletí 09/10 prodej společně s Eider 21,7 mil.
  • obrat Lafuma Group za rok 2008/2009 254,8 mil.


Lowa - 1923

  • založil: Lorenz Wagner
  • sídlo: Jetzendorf, Německo
  • obrat (2008): 107 mil.
  • 244 zaměstnanců

Völkl - 1923
  • sídlo: Straubing, Německo
  • nyní patří pod US koncern Jarden Corporation
  • obrat celého koncernu (2008): 5,4 mld. $
  • celosvětově přes 25 000 zaměstnanců koncernu
Lafuma - 1930

  • Victor, Alfred a Gabriel Lafuma
  • Anneyron, Francie
  • spadá pod Lafuma Group (dále Lafuma, Oxbow, Eider, Le Chameau)
  • za první čtvrtletí 09/10 prodej 14 mil.

Salewa - 1935
  • založil: Josef Liebhart
  • sídlo: Mnichov, stávající sídlo: Bolzano
  • spadá pod skupinu Oberalp Gruppe (která se mimojiné stará o brandy Speedo či Rip Curl)
  • 50 zaměstnanců v Německu, 700 v Oberalp
  • obrat (2008): 136 mil.
Vibram -1936

  • založil: Vitale Bramani
  • Albizzate, Itálie
  • největší a nejrespektovanější výrobce podrážek pro outdoorové boty na světě
  • ročně vyrobí 35 mil. podrážek

Suunto - 1936, Vantaa, Finsko
  • založil: Tuomas Vohlonen
  • 554 zaměstnanců (konec 2006)
  • součástí Amer Sports
  • obrat koncernu (2008): 1,577 mld.
  • 6 338 zaměstnanců koncernu
Columbia, 1938
  • založil: Paul a Marie Lamfrom (němečtí přistěhovalci)
  • Potland, Oregon, USA
  • 3 200 zaměstnanců celosvětově
  • obrat (2008): cca 1,32 mld. $
  • zisk (2008): 95 mil. $
Salomon - 1947
  • Metz-Tessy, Francie
  • součástí koncernu Amer Sports
  • obrat koncernu (2008): 1,577 mld.
  • 6 338 zaměstnanců koncernu
Adidas - 1949
  • založil: Adolf Dassler
  • Herzogenaurach, Německo,
  • 38 982 zaměstnanců (2008)
  • obrat (2008): 10,799 mld.
Marker - 1952
  • Garmisch-Partenkirchen, Německo
  • nyní pod US koncern Jarden Corporation

Atomic - 1955
  • Altenmarkt, Rakousko
  • 801 zaměstnanců
  • součástí koncernu Amer Sports
  • obrat koncernu (2008): 1,577 mld.
  • 6 338 zaměstnanců koncernu

Patagonia - 1957
  • založil: Yvon Chouinard
  • Ventura, Kalifornie, USA
  • 1 400 zaměstnanců
  • obrat (2008): cca 300 mil. $
The North Face - 1960
  • založil: Douglas Tompkins
  • San Francisco, USA
  • od roku 2000 spadá pod Vanity Fair Corporation
  • obrat VF Corporation (2008): 7,643 mld. $
  • samotný obrat The North Face cca 1 mld. $
Nike - 1964
  • založil Philip H. Knight (ACG pak v roce 1972)
  • Beaverton, Oregon, USA
  • 32 500 zaměstnanců celosvětově
  • obrat (2008/09): 19,17 mld. $
  • zisk: 1,487 mld. $

Berghaus - 1966

  • založili: Gordon Davison a Peter Lockey
  • Sunderland, Anglie
  • spadá pod koncertn Pentland (1930, dálší brand: Brasher)
  • cca 100 zaměstnanců
  • obrat (2004): 77,8 mil. $
Tatonka - 1993
  • založil: Winfried Schechinger
  • Dasing, Německo
  • 66 zaměstnanců, celosvětově cca 1 000
  • obrat (2008): 17,8 mil.
Vaude - 1974
  • založil: Albrecht von Dewitz
  • Tettnang, Německo
  • 520 zaměstnanců v SRN, celosvětově 1 300
  • přesný obrat není znám: cca 100 mil.

Hi-Tec - 1974

  • založil Frank van Wezel
  • Shoeburyness, Essex, UK
  • zaměřen na střední cenovou kategorii
  • cca 500 zaměstnanců
  • patří mezi první 4 nejúspěšnější výrobce sportovní obuvi na UK trhu v posledních 10 letech

Jack Wolfskin - 1981
  • založil: Ulrich Dausien
  • Idstein, Německo
  • 350 zaměstnanců
  • obrat (2008): 205,5 mil.
Ortlieb - 1982

  • založil: Hartmut Ortlieb
  • Nürnberg, Německo, nyní Heilsbronn
  • 105 zaměstanců

Jakému outdoorovému oblečení dáváte přednost vy :-)?

sobota 1. května 2010

Navigators - Do Something

Třetí videoklip k právě vydané desce My Place měl premiéru na čtvrtečním koncertu v Lucerna Music Baru, kde byla právě vydaná deska pokřtěna Romanem Holým

My Place je druhou řadovou deskou skupiny. Stejně jako debut Sky Travellin' se na jejím výsledném zvuku podílel Tom Coyne ve Sterling Sound New York. Výkoným producentem alba se stal Milan Maděryč, produkci měl na starost Tomáš Konůpka s Lukášem Martinkem. Obal desky vytvořil Pavel Fuksa, který má na svědomí i druhý klip My Place.





relevantní odkazy:

Navigators Facebook | My Place | Rely On | Navigators finišují s deskou | Navigators mají nový klip |

pondělí 19. dubna 2010

Monkey Business využívají nejmodernější komunikační kanály

Přední funková kapela Monkey Business na sebe úspěšně upozorňuje PPC kampaní na Facebooku, díky níž se jí do této chvíle podařilo ztrojnásobit počet fanoušků během necelých 3 měsíců, kterým nyní může servírovat nejčerstvější informace a unikátní obsah

Po založení fanstránky Monkey Business bylo potřeba uživatele Facebooku na fanstránku upozornit. Již totiž existovala jiná fanstránka, která však žádné aktuální informace nenabízela (a nenabízí), ale má 3072 fanoušků. Věřili jsme, že je v našich silách, aby námi nově založená fanstránka žila, a aby fandové skupiny dostávali kontinuální příjem nejčerstvějších novinek.

Podařilo se. Kapela námi nově založenou fanstránku posléze autorizovala jako svou oficiální prezentaci. Bylo třeba však upozornit fandy z neoficiální fanstránky. Částečně se dařilo fanoušky získávat metodami sdílení obsahu, navržení stránky přátelům apod.

Management skupiny se rozhodl pro moderní a účinnou PPC kampaň pro upozornění potencionálních fandů na aktivity Monkey Business na Facebooku. Nelze tomu pejorativně říkat nákup fanoušků, jelikož se uživatel nestává automaticky fanouškem po kliknutí na zobrazenou reklamu. Reklamní sdělení ho pouze upozorní na existenci fanstránky. V tomto případě má reklama čistě informační a upozorňovací roli. Pokud na ní uživatel klikne a dostane se na fanstránku Monkey Business, je již čistě na něm, zda-li se stane fanouškem klikem na tlačítko, které v těchto dnech Facebook změnil ze "Stát se fanouškem" na "To se mi líbí".

Na mně s Viktorem Mašátem bylo a je plnit fanstránku veškerým obsahem. Tedy aby fanoušek po kliknutí na reklamu viděl čerstvý obsah, který by ho přesvědčil, že se pouze zde dozví nejčerstvější dění o kapele. A to nejen běžnými nástroji, ale i speciálními záložkami a boxy s multimediálním obsahem vytvořenými na míru na základě FBML aplikací.

Kampaň technicky provádí a má na starost Mediální Agentura Petra Valáška. Vhodným nastavení CPC a volbou zobrazovaného sdělení došlo od ledna 2010 k prudkému nárůstu fanoušku Monkey Business, jak je vidět z následujícího grafu. Jen za první měsíc stoupl počet fanoušků o 1000. Celkově z lednových 929 na dnešních 3416.


Kampaň odstartovala 12. ledna letošního roku a stále pokračuje. Pojďme se podívat na detailní výsledky aktuální k 11. dubnu. V průběhu této doby Mediální Agentura vyzkoušela 3 různé kreativity. Kreativita zobrazená na screenshotu na prvním místě byla aktivní 75 dní, na druhém místě 15 dní a na třetím 4 dny.


Z reklam jasně vyplývá, že nejúspěšnější kreativita (z pohledu CTR) je s obličeji hlavních protagonistů kapely, proto se v současnosti používá opět tato forma. Z tohoto pohledu hodnotí Petr Valášek reklamu spíše průměrně, protože u úspěšnějších reklam dosahuje CTR nad 0,1, čehož chce dosáhnout i u Monkey Business.

Zacílení bylo a je použito pouze oblastně a pouze na uživatele, kteří ještě nejsou fans Monkey Business. Ze statistik vyplývá, že se po prokliknutí na reklamu fanouškem stane většina uživatelů, kteří pak i tuto stránku doporučují dále svým přátelům (lavinový efekt) - z tohoto pohledu tedy reklamu hodnotíme velmi úspěšně, protože plní svůj hlavní účel = zvýšení počtu fanoušků. PPC na Facebooku jako nástroj pro získání fanoušků evidentně funguje.

relevantní odkazy:

Monkey Business Facebook | Monkey Business | Mediální Agentura |

pondělí 12. dubna 2010

Navigators - My Place

2. singl z chystané 2. řadové desky Navigators se jmenuje My Place. Byl natočen v březnu v Praze a zahrálo si v něm 178 krabiček od sirek. Kdo ještě neviděl (pochybuji), tak hurá na to!

Klip režíroval Pavel Fuksa, který je zároveň i autorem krabiček, kamerou snímal Petr Novák, stříhal Petr Staněk a o efekty ke klipu se staral Geoffrey Case.



relevantní odkazy:

Navigators Facebook | Navigators mají nový klip | Navigators finišují s deskou | Rely On

sobota 10. dubna 2010

Holého Chaos And Disorder

Touha po rámusu, rebélii, chaosu? Nebo jen normální sen zkusit zase něco úplně nového? Nerudný dědek Neruda je tu.

Neruda je deska, kterou by možná leckdo od Romana Holého vůbec nečekal. Jednoznačně nejtvrdší vydaný Holého počin ale nejspíš nebude deska, ke které se budou milovníci bigbeatu či rocku každou noc modlit... Neruda je vlastně rebelující akademická undergroundová deska. Proč akademická? Protože to stejně není jednoznačná rocková kabátí přímočarost. A nejen díky dvěma textům Oty Klempíře (skalnější fandové jeho texty poznají okamžitě). Roman Holý si možná prostě jen tak chtěl zamávat svou trademarkovou kšticí ještě o trochu víc než s J.A.R.

Co mi Neruda připomíná? Ano, trochu Autopilote (Arizona), trochu některé soundtrackové skladby Míry Chyšky (Deadly Sin). Porovnejte také například Betonový boty s Don't Call Me Brother od Monkey Business. S Princeovým Chaos And Disorder ji však srovnávat nelze. S ní má společný maximálně fakt, že to je v tvorbě obou protagonistů trochu silnější kávička. Občas mám chuť na silnější kávičku. Neruda bude pro tyto chvíle vhodnou nahrávkou.

Undergroundová politická témata v textech vystřídalo především téma (nejen) sexu, prezentované i na obalu. A zatímco v Bontonlandu absurdně cenzurují choulostivé partie starého plešatého vousatého okřídleného dědka s vizáží připomínající Jana Nerudu (či přestárlého motorkáře, jak kdo chcete...) klátícího ženu zase typově Claudii Cardinal někomu připomínající, děti si zatím na internetu radostě stahují nejnovější porno s Jennou Jameson. Absurdní? Realita, přátelé! (Proto ta 18ka v kroužku na zadní straně obalu? Zbytečné.) Dovolíte malou odbočku? Ještě absurdnější je však fakt, že texty Monkey Business jsou v 70 % také sexuálně obscénní, jenže prostě v angličtině, takže se nad tím nikdo nepohoršuje, protože tady tomu nikdo nerozumí (snad si nemyslíte, že následující úryvek textu songu Blue Umbrella je o hraní na flétnu v kostelním sboru - viz. poznámka pod čarou):

...
Bet you never thought you would see
the day you would be on your knees
playing on the flute in the church choir
of the streets
...


Je Neruda vůbec trochu funkové album? Ano, je. Například skladba Zajatci testosteronu s rapem Vladimíra 518 je výborně tikající se saxofonovými staccaty v mezihrách mezi slokami. Ostatně tato spolu s tracky Když zhaslo slunce, Celníci se psem a Vem šutr jsou skladby, u kterých jsem osobně vyvrcholil nejvíce.

Neznámou je, jak bude Neruda fungovat koncertně. V květnu se dle Romana Holého má začít zkoušet. Holý tak vlastně prvně nebude sedět za baterií kláves, ale bude v rukou třímat basovou kytaru. Máme se na co těšit? To si kuř (buřt)!

Tracklist: Když zhaslo slunce, Celníci se psem, Betonový boty, Vem šutr, Duchovní, Hledání, Máma má vo mně strach, Rodinný pouta, Stella, Svědomí kovboje, Zajatci testosteronu, Tůrista Čech.

Label: EMI Czech Republic
Časáž: 42:23

relevantní odkazy:

Neruda Facebook
| Kupte v Bontonlandu | Rozhovor s Romanem Holým o skupině Neruda | Recenze na Musicserver.cz | Recenze na iDnes.cz
____________
O
ficiální anotace autorů textu k songu Blue Umbrella Monkey Business: "O byznysmanovi, co si naloží do auta prímovou mladou pružnou tkáň a těší se na hezký chvíle. Zajedou za rok, tam ho ale z auta vytáhnou drsný negři, kterejm musí všem vykouřit péra. Blue Umbrella je symbol cestovního ruchu a turistickýho průvodce s modrým deštníkem. Prostě o nezapomenutelným zážitku z dovolený."

Foto: EMI

středa 7. dubna 2010

Obama, Medveděv a Hanisch v Praze

SMRŽOVKA, PRAHA | 7. dubna 2010 - Kromě Baracka Obamy a Dmitrije Medveděva poctí svou státní návštěvou Prahu v pátek velmi pravděpodobně i Michal Hanisch. Exkluzivně to v podvečer uvedla mediální agentura Muflon Muchov Press

Zítra 8. dubna Michala Hanische čeká blíže nespecifikovaný program, který jeho tajemník Vilém Vojebal odmítl mediím předem prozradit. Prý hodlá navštívit dvě města v severních Čechách a program v obou v nich prý bude čistě pracovní. V nabitém kalendáři tentokrát nezbyde čas na kulturní pamětihodnosti.

Jaká slavnostní tabule se pro Hanische na zítřejší náročný den plánuje? Jeho osobní asistent prozradil, že ho čeká hrachová polévka s krutóny a jako hlavní chod čočka s vídeňským párkem a znojemským okurkem. V té souvislosti jsou připravena vyjímečná záložní bezpečnostní opatření v obou městech, která zítra navštíví. Na případný výjezd je připravena především elitní protichemická jednotka z Liberce. Zákulisní informace hovoří, že jedním z měst má být Tanvald, jehož obyvatelé se již předzásobují rouškami pro případný únik jedovatých látek do ovzduší. Mluvčí chemické jednotky slečna Věra Propanbutanová uvedla, že v případě úniku látek budou obyvatele Tanvaldu upozorněni osobně dopisy, které rozešle Česká pošta ihned do pěti minut od úniku všem obyvatelům, kterým hrozí zdravotní potíže, aby se k nim dostaly včas. K občanům by je měla tedy bezpečně doručit během pátečního dne. Nejpozději po víkendu v pondělí, když už riziko zcela jistě pomine.

Ani páteční program z bezpečnostních důvodů kancelář Michala Hanische v Praze nechtěla prozradit. Řidiči však musí počítat s dopravními omezeními u stanice metra Černý most a po celé délce trasy B, která bude po dobu jedné hodiny zcela uzavřena pro cestující. Dopravní podnik hlavního města Prahy také pro tuto slavnostní chvíli vypravuje unikátní celodřevěný vlak, který krom prezidentského vozu obsahuje dále vůz jidelní, oddíl s posilovnou a především speciální muzeijní vagón.

O něm prozradil tajemník Vilém Vojebal následující: "Jedná se o speciálně upravený vůz, připravený na galerijní exponáty. V průběhu jízdy pana Hanische budou na zdech vozu vystavena významná výtvarná díla tématicky spadající do Jizerských hor a smržovského okolí. Zejména obrazy Petra Urbana, které byly některé před měsícem draženy v aukční síní Sotheby's. Dále pak bude obsahovat vycpané jeleny dvanácteráky a muflony potoční - tradiční faunu Černostudničního hřebene. Naprostou specialitou pak bude model remízky 1:1 s pravým borůvčím a brusinčím."

Jak dodal tajemník Vojebal, Dopravní podnik chce tak významnému cestujícímu především cestu metrem co nejvíce zpříjemnit. Na otázku, jak se budou přepravovat v době výluky Pražané, mluvčí dopravního podniku Zdena Kupsiopencardpičo Novotná uvedla, že před vstupy do metra budou pracovnice dopravního podniku rozdávat mapy s kompasy a budou Pražany navádět, jakým směrem se mají pěšky vydat. Pro nejstarší občany budou k dispozici i fofrklacky za nevratnou zálohu 350 Kč. To ihned komentoval marketingový guru Lidového domu Dimun s tím, že Jiří Paroubek je připraven poplatky za hole proplácet fofrklacek nefofrklacek (podle vzoru hlava - nehlava).

Veškera dopravní a bezpečnostní omezení končí v pátek v 19 hodin 32 minut a 23 sekund.

neděle 28. března 2010

Mají J.A.R. dostatečně nabito?

Ve středu nás čeká tradiční vítání jara s J.A.R. v pražském Lucerna Music Baru. Koncert, na kterém skalní fandové většinou nemohou chybět.

31. března od devíti nás čeká směsice tradičních fláků i skladeb, které ještě naživo nezazněly. Oto Klempíř mi pro magazin iReport.cz ke koncertu dodal: "Měli jsme téměř půlroční pauzu, takže hráči jsou na publikum doslova nadržený! Chceme z toho udělat mimořádnou událost, už jen proto, že je to poslední pražský koncert s odcházejícím repertoárem. Podzimní Lucerna už pak bude celá v novém :-)".

Jestli se skutečně dočkáme na podzim další desky a velké obměny repertoiru, se skutečně nechme překvapit a nepředbíhejme.

Vstupenky na show jsou stále v prodeji v síti Ticketpro za 299 Kč. Po koncertě proběhne aprílové aftershowdisco, na kterém zahraje DJ Maceo s Michaelem Viktoříkem.


J.A.R. | J.A.R. Facebook | Koncerty J.A.R. | Vstupenky | Příjdete?

úterý 23. března 2010

Kluci v ODS spolu málo choděj na pivko

Prostořeký Mirek to ustál. Zase. I přestože jeho výroky nešťastné jsou, tak rozkolísávat stranu před volbami by podle mě bylo ještě nešťastnější.

Přemek Sobotka sice tvrdil, že by to pro ODS mohlo být naopak plusem, že by se ptákostrana očistila a mohla by volby vyhrát. Jenže: jak by chtěl Přemek propagovat program pomocí třech ODS hlav? Nedovedu si představit, že by program strany před volbami prezentovalo nemastné neslané trio. Pro politický marketing - termín, který v naší zemi tak pokřivil a degradoval Jirka Paroubek - je důležité, aby stranu k volbám vedla jedna jasná osoba. Osoba s charisma a tahem na branku. Pro socana Jirku by to byl vítr na jeho mlejn, kdyby největšího konkurenta nevedl jasný lídr. Tohle bys, Přemku, chtěl?

Chápu stesky Přemka Sobotky. Chápu jeho rozhořčení. Ale skutečně je správně krátce před volbami vyzývat předsedu k odstoupení pomocí medií? Nebylo by lepší, kdyby si spolu sedli a prostě si to vyříkali? A pak učinili případné rozhodnutí? Obecně mi přijde, že klucí v ODS spolu prostě nemluvěj, nebo jen strašně málo. Nechoděj spolu na pivko. A to je chyba. Měli by spolu jet někam na chatu, vylejt se spolu, pokecat si upřímně o všem a stmelit kolektiv. Ostatně: moderní progresivní firmy v soukromém sektoru tomu říkají teambuildingová akce - stmelení kolektivu, které prokazatelně utužuje kolektiv, vytváří lepší klima ve firmě a z něho pramenící lepší firemní výsledky. A je jedno, jestli se pije zelená nebo dvanáctihvězdičková metaxa. Důležité je, že se to děje. Obecně ve společnosti sleduji jeden nepříjemný fakt. A sice, že spolu lidé o problémech otevřeně nehovoří. Pokud vázne komunikace, vrátí se to ve zlém. Právník Standa by řekl, že je to křišťálově čisté a jasné.

O Mirkově prostořekosti se toho ví spousta. Nedovede se ovládat a je to jeho největší chyba. Jednoznačně. Sám to dnes přiznal. Třeba si to jasně uvědomil a přehmaty dělat nebude. Musí si uvědomit především on sám, že si řeže svou nahnilou větev.

ODS by se měla soustředit na jednu věc: na to, aby náskok Jirky stáhla co nejvíce a pokud možno i vyhrála. (Můj realistický názor, že se to již nepovede a prorokování Jirkova populistického smutného vítězství nechme tentokrát stranou.)

Budu po tom všem volit letos jinak? Nevím. Jen jedno je jasné: volit budu podle jednoduchého schématu. Volit budu stranu, která se dostane do parlamentu a rozhodně to nebude ČSSD ani KSČM!