pondělí 31. prosince 2012

2012

Děkuji převelice, abecedně

4sq, 9gag, Adidas, Anastasia, Apple, babička a děda, badminton, Barča, Boston, bratranci a sestřenice, Canon, Chanel, Cape Code, Centrum Holdings, Curaprox, Černá studnice, Český ráj, Dan a Illustratosphera, Deena Kelly, DJ Maceo, eBay UK, Elišky, Ifča Fabešová, funk, Google, Hospoda Lucerna, Tommy Hilfiger, Hrad, hudba, informatici, Janička Pexová, jazz, Jazz Dock, Jizerské hory, Klára s rodinou, kluci a holci @ Glogster, Krompach, les, Levi's, Lokál, maminka a táta, Michael, Oto a J.A.R., Miliardáři (Radek, Lenka, Petr, Viktor, Terka, Tomáš, Dan, Veronika, Radka, Honza, Slávek), Mlsnej Kocour, Morava, Muchov, pan Pavel s rodinou, Parkhotel, Pavla @ Smart Dating, Pilsner Urquell, Pizza Paolo, Red Bull, Salewa, sestra a Tomáš, Karel Schwarzenberg, Shazam, Simba, Smržovka, studánka na zahradě, Svijany, trávník, Tatry, Timberland, Twitter, U Černýho vola, U Glaubiců, U Kašpárka, U Samešů, všechny tetové a strejdy, Wulffmorgenthaler, zoo

2011

Absolvované koncerty roku 2012

Prosinový přehled, co jsem zvládnul za kulturu s odkazy na případné fotoreporty

Slyšeno živě:

17. 01. - Lukáš Martinek a PE feat. Steve Walsh, Praha, Jazz Dock
18. 01. - Lanugo, Praha, Roxy | fotky
18. 01. - Dan Bárta & Illustratosphere, Praha, Roxy | fotky
10. 03. - Monkey Business a PSH, Jablonec, Eurocentrum | fotky
12. 03. - Robert Balzar Trio, Praha, Jazz Dock
15. 03. - Neruda, Plzeň, Divadlo pod Lampou | fotky
16. 03. - Navigators, Plzeň, Žebřík
16. 03. - Tata Bojs, Plzeň, Žebřík
27. 03. - Larry Graham Central Station, Praha, Lucerna Music Bar
04. 04. - WunderBar Band, Praha, Popocafepetl
04. 04. -
Walter Phishbacher, Praha, Popocafepetl
06. 04. - Monkey Business a PSH, Praha, SaSaZu
12. 04. - Slávek Janda Band, Praha, Retro Music Hall | fotky
12. 05. -
Dan Bárta & Illustratosphere, Praha, Motol Motolice
16. 05. - Marcus Miller, Praha, Lucerna Music Bar
24. 05. - Monkey Business, Praha, Žluté lázně
01. 06. - Illustratosphere, Praha, festival Habrovka
02. 06. - J.A.R., Mnichovo Hradiště, Vostrov
02. 06. - Monkey Business, Mnichovo Hradiště, Vostrov
04. 06. - Jazz Efterrät, Praha, Jazz Dock
13. 06. - J.A.R., Praha, Jazz Dock
22. 06. - Sixin, Praha, Hospoda U Krále IV.
22. 06. - Sofa Surfers, Praha, United Islands
22. 06. - Kraak & Smaak, Praha, United Islands
11. 07. - Mike Stern, Praha, Bohemia Jazz Festival
12. 07. - Kronos Quartet, Ostrava, Colours
13. 07. - Katzenjammer, Ostrava, Colours
13. 07. - Bratři Ebenové, Ostrava, Colours
13. 07. - Illustratosphere, Ostrava, Colours
13. 07. - Bobby McFerrin, Ostrava, Colours
13. 07. - Anthony and the Johnsons, Ostrava, Colours
13. 07. - Lenka Dusilová a Baromantika, Ostrava, Colours
13. 07. - Hi-fi, Ostrava, Colours
14. 07. - Michal Prokop a Framus Five, Ostrava, Colours
14. 07. - Mňága a Žďorp, Ostrava, Colours
14. 07. - Alanis Morisette, Ostrava, Colours
14. 07. - Midi Lidi, Ostrava, Colours
15. 07. - Iva Bitton a Čikori, Ostrava, Colours
15. 07. - Buty, Ostrava, Colours
15. 07. - Parov Stelar Band, Ostrava, Colours
15. 07. - Janelle Monáe, Ostrava, Colours
24. 07. - Fred Wesley and The New JBs, Praha, Rock Café
31. 07. - Lukáš Martinek & Private Earthquake, Praha, Jazz Dock
04. 08. - Luboš Andršt Group, Praha, Staroměstské náměstí, Prague Jazz Week
04. 08. - Robert Balzar Trio, Praha, Staroměstské náměstí, Prague Jazz Week
24. 09. - De Phazz, Praha, Roxy | fotky
19. 10. - Dan Bárta & Illustratosphere a Epoque Quartet, Divadlo bez Zábradlí, Praha
29. 10. - Oto Klempíř a Oskar Rózsa, Praha, Lucerna Music Bar
17. 11. - J.A.R., Praha, Lucerna
20. 12. - Monkey Business, Praha, Lucerna
26. 12. - Superhero Killers, Jablonec, Na Rampě

Absolvované v roce 2011, 2010, 2009, v 2008 a 2007 | Následující plánované koncerty

čtvrtek 27. prosince 2012

Nevolte komunistu prezidentem

Výzva Tomáše Hanáka k panu Janu Fischerovi, kandidátovi na prezidenta ČR




středa 19. prosince 2012

Zdeněk Svěrák zpovídá Karla Schwarzenberga

Úžasné a pro mne naprosto logické spojení Zdenka Svěráka a Karla Schwarzenberga. Spojení dvou si tak vlastně blízkých a podobných osobností, které by mohlo zapůsobit na voliče. Alespoň já pevně věřím, že na nerozhodnuté voliče zapůsobí

Pro všechny, kteří na Karlův YouTube kanál nezavítají, nebo minuli tato videa

Nedostatky:


Přednosti:


Prezident:


 Volím Karla | Sledujte Karla na Twitteru

úterý 18. prosince 2012

Proč budu volit Karla Schwarzenberga

Rád jsem se připojil k seznamu podporovatelů Karla Schwarzenberga. Proč?

Sdílím s velkou většinou ostatních podporovatelů stejné prozaické důvody:
  1. Karel to nedělá pro peníze
  2. Karel to nedělá pro vlastní obohacení
  3. Karel má rád přírodu, lesy a polnosti
  4. S Karlem je legrace
  5. Karel nechodí pro peprná slova daleko
  6. Karel nebyl v KSČ
  7. Karel má široké diplomatické zkušenosti
  8. Karel je chlap s názorem
  9. Karel si umí udělat srandu sám ze sebe
  10. Karel pro mě nejlépe ze všech kandidátů vystihuje pojem "tatíček prezident"




Volím Karla | Sledujte Karla na Twitteru

úterý 4. prosince 2012

Ne z nás dělá to, čím jsme

Seděl jsem dnes s Tomášem Tenkrátem a Radkem Antlem v hospodě a povídali jsme si o lecčems... Například o letošním ročníku hudebních cen Apollo za rok 2012, o mrhání náklady v kapitalistickém světě, o J.A.R. A taky o reklamě

Radek načnul reklamu na Budweiser Budvar s Janem Třískou, kterou jsem neznal (protože nemám televizi), a kterou dělal Kaspen/Jung von Matt, kde pracuje. Že prý je to nádherná reklama. Vyprávěl, jak bylo složité přesvědčit Jana Třísku dělat reklamu na pivo. Teď si ji pusťte a pochopíte hned, proč to nakonec Jan vzal a proč je to tak nádherná reklama!


Taky vám přeběhl mráz po zádech? Pak se reklama povedla a sdělila to, co měla.

neděle 25. listopadu 2012

Velká omluva Karlu Gottovi

Zvedne ruku ten, kdo umí hned teď spočítat z hlavy kolikátého v řadě mohl mít letos Karel Gott Slavíka a nevyhrál ho?

Soutěž, ve které prostí lidé vybírají nejlepšího zpěváka, zpěvačku a laureáty dalších kategorií... Soutěž, kterou jsme my Miliardáři vždy úspěšně bojkotovali a dělali jsme si z ní vesměs - krom Dana - nebetyčnou prdel, a kterou v naší utajenené on-line Facebook skupině po letošním ročníku budeme nejspíš probírat asi i měsíc na kéžby tradičním středečním pivu. Protože: dejte lidem tu moc hlasovat a průser je na světě.

A průser je tu. Stojím na zastávce, čekám na shinkansen do Střední prázdninové Smržovky, užívám si neuvěřitelně čistý horský vzduch a čtu, že Karla Gotta porazil mistr Tomáš Klus, který to trochu líp než se španělkou a texty umí se svými fanynkami, které mu my všichni Miliardáři pochopitelne přejeme a hlavně závidíme, a kterým ostatně podlehl i kytarista Jiří Kučerovský, který opustil extraordinérní kapelu Terezy Černochové, asi aby na něj lítalo o trochu víc podprsenek. Tedy těch, které trajektorií zrovna míjejí Kluse.

V tuto chvíli moje teskné dotazy směřují především ke všem těm, kteří celé roky volili Mistra: Kde jste byli? Zaháleli jste? Zdrželi jste se na zahrádkách, chatách, hřbitovech? Vybil se vám telefon? Došel kredit? Nebo fanynek Kluse tentokrát prostě skutečně bylo více a vše proběhlo v rámci prvo-olympijských hesel Pierra de Coubertina?

Proto se nyní chci na tomto místě hluboce omluvit Karlu Gottovi a ubezpečit ho, že pro mě bude i na dalších minimálně padesát let Slavíkem jedině on a nikdo jiný. A hladovek na to tentokrát nebude třeba.

Trochu se teď akorát bojím, koho si tento národ přizdisráčů, zastydlých komunistů a zakomplexovaných nemakačenků zvolí v lednu za prezidenta...


Standing ovation. A zvlhlo všechno... 6 miliónů kalhotek a i seno v kůlně.

úterý 20. listopadu 2012

Pauzička

Dáváte si občas pauzičku? A jak taková pauzička u vás vypadá?

Zjistil jsem asi ne přiliš překvapující věc. Pokud večeřím u počítače, neodpočívám. A pokud po příchodu z práce sednu k počítači, neodpočívám. Je to logické, člověk do sebe hrne další a další informace. A nemusí to být informace pracovní, aby to našince stejně unavilo.

Včera jsem si dal večer pauzičku. Jak to probíhalo? Večeři jsem snědl v kuchyni tak, aniž bych před sebou měl neustále akční telefon. Místo do obrazovky nebo na retinu jsem se díval na ten namazanej krajíc chleba a večeřel jsem.

Pak jsem se přesunul do pokoje a otevřel jsem si plechovkovou plzeň a tak jak jsem přišel z práce jsem sebou jebnul na postel. Jedno, jestli byla ustlaná, rozestlaná, nebo v jakém stavu vlastně byla... Podstatné bylo, že jsem tam sebou fláknul na záda, ruce jsem měl podél těla, v pravačce plechovku a cítíl jsem, jak aktivně relaxuju. Jak všechno ze mě odplouvá. Měl jsem mozek v režimu nothing. A nahlas jsem si co minutu opakoval: to je ale pauzička. Po té šílené (ale krásné) třítýdenní jízdě to bylo dokonalé uvolnění.

Při vyslovování té jednoduché věty a při vědomí, že se na mě nehrnou žádné informace, jsem dokonale relaxoval mysl. To je pauzička!

To je pauzička.

pátek 9. listopadu 2012

Am I All Over It Now?

Skvělá píseň s ještě lepším textem ze života

Kolikrát jste se ocitli v podobné situaci :-)? Nebo jste si mysleli, že jste se ocitli v podobné situaci?



pondělí 5. listopadu 2012

Ach, ty tristní služby v České republice... :-(

Úvaha nad stavem služeb v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Máme demokracii, svobodu, můžeme svobodně cestovat. Už nečekáme ve frontě na banány (teď čekáme na Apple produkty...). Máme internet, lepší auta s klimatizacemi a tempomaty, která umí sama zaparkovat; komfortnější vlaky a konečně konkurenční prostředí na železnici, lobbismus, podplatitelné politiky. Obrovská nákupní centra a obrovské multiplexy, všechny ty rychložrádelny, bulvár. To všechno máme.

Všimli jste si, že co do hardwaru ve službách máme prakticky to, co má západ? Co nám ve službách tristně chybí? "Software" služeb. Naprosto příšerná je úroveň obsluhy ve službach. Prakticky napříč všemi typy služeb. Od učitelů autoškoly po prodavače občerstvení v zoo...

Všude dnes a denně narážíme na neochotné znechucené drzé nepřijemné lidi. Ve vlaku, v autobusu, u okýnka v kině, v hospodách a restauracích, v supermarketech, v práci...

Myslíte si, že to snad je pořád tou havlovskou blbou náladou? Opravdu pořád? Je mi jedno a nezajímá mě, že prodavačka v obchodě má osobní problémy. Nezajímá mě, že slečna servírka je v hospodě jen na brigádě. Nezajímá mě, že řidičovi autobusu manželka odmítla ráno dát.

Do zaměstnání bychom si neměli tahat osobní problémy. Tím spíš, pokud pracujeme s lidmy, či jsme v kontaktu se zákazníky.

Jak je možné, že si majitel restaurace/hospody drží v podniku neochotnou/drzou servírku, která na kontrolní otázku hostům, jak se má, odpoví, že ji práce sere? Jak je možné, že při reklamaci bot vás prodavačka ani nepozdraví? Jak je možné, že při přání placení zvlášť v hospodě, nahodí obsluha neuvěřitelně kyselý pohled a ještě odsekne: "to jste mi měli hlásit dřív..."?

Vědí o tomto chování těchto zaměstnanců majitelé podniků, či jejich přímí nadřízeni? Pokud to vědí, proč s tím nic neudělají? Pokud to nevědí, není to snad špatně a chyba?

Byl jsem už leckde v Evropě, měl jsem to štěstí poznat i Spojené Státy. Přicházel jsem do styku se zaměstnanci nejrůznějších služeb takřka v kteroukoliv denní či noční dobu jak s běznými přáními, tak i při řešení nejrůznějších problémů či komplikací. V 80 procentech jsem se setkával s příjemným ochotným profesionálním přístupem.

Proč mě v České republice vždy překvapí až vykolejí, že se mnou někdo jedná mile a profesionálně? Přece by k tomu překvapení mělo spíš docházet v opačných negativních zkušenostech. Proč je člověk tak nějak nepřirozeně šťasten, když mu prodavač ochotně pomůže? Vždyť tohle by měla být přece naprostá samožrejmost!!!

Je jedno, jestli jde o prodej banánů nebo automobilů. Přece oboum majitelům jde o jedno: o snahu maximalizovat zisk a tedy o to, aby zákazník přišel zase. V jakém případě zákazník příjde zase? Pokud je spokojen. Kdy doporučí službu dalším lidem? Pokud je spokojen.

Je to tak jednoduché a přece to u nás tak zásadně nefunguje. Pojďme to změnit! Ano, můžeme! Hádejte jak...

neděle 4. listopadu 2012

Simon's Cat: 3 aktuální videa

Užijte si tři poslední díly 

Window Pain


Ready, Steady, Slow!


Springtime


Předchozí díly

sobota 27. října 2012

Význam finančních rezerv

Slyšeli jste někdy o tom, jak je důležité mít finančni rezervy? A v jaké výši?

Odborníci přes finance radí, že by měl mít každý na osobním účtu ideálně neustále tři čisté platy. Někteří dokonce hovoří o pětinásobku čisté měsíční mzdy.

Na co je to dobré? V dnešní turbulentní době například na to, když člověk náhle ztratí zaměstnání. Pokud máte takovou rezervu, prakticky nic se neděje, můžete normálně existovat dál bez nutnosti nějak výrazně měnit svoje životní návyky. Můžete s klidnou hlavou hledat nové pracovní uplatnění. Pochopitelně se finanční rezerva hodí například i v případě dlouhodobější nemoci.

Myslím, že zásadní předpoklad, jestli si někdo uvědomuje nutnost rezerv, je ten, jestli člověk žije jen přítomností, nebo se díva do delší či kratší budoucnosti. Ti, kteří v den výplaty propálí polovinu a týden před další už chroustají suchej chleba, si rezervy tvořit nebudou, ne často proto, že by nemohli, ale že prostě nechtějí.

Jak ostře se to tluče navíc s faktem, že si ještě spousta občanů neuvědomila fakt, že brát si spotřebitelské úvěry na dárky či dovolenou často smrdí slušnou dluhovou spirálou...

Proč o tom píšu? Protože chca nechca se na nás valí Vánoce. Pro mě osobně svátky klidu, ideálně hezkého sněhu (kéž), pravého vonícího stromku, cukroví, svařáku, uzenýho, znojemských okurek a ještě většího semknutí rodiny. Pro spoustu lidí v dnešní době stres, komu jaký dárek se bude pořizovat a stres z případné adekvátnosti a hodnotnosti dárku... Nechť.

Jako člověk s ekonomickým vzděláním a skutečně velkou mírou odpovědnosti v této oblasti musím říct: ano, utrácení podporuje a rozhýbává ekonomiku. Rozhýbávat ekonomiku před Vánoci na dluh díky spotřebitelským úvěrům, je však nezdravé rozhýbávání ekonomiky. U (nejen) těchto úvěrů totiž platí dvojnásob, jestli si ho člověk může vlastně dovolit... Ruku na srdce.

úterý 23. října 2012

Co zachytil Shazam I.

Kdybych měl vyzdvihnout teď jednu iOS aplikaci, která mě naprosto fascinuje, často ji používám, je neuvěřitelně praktická a zábavná - je to Shazam

Kolikrát jste seděli v hospodě/restauraci a slyšeli jste písničku, kterou znáte dobře, ale nevybavíte si její název nebo interpreta? Tohle se muselo stát jednou přece každému. Shazam umí nascanovat pár sekund songu, odeslat vzorek a porovnat ho on-line s výsledky databáze a za pár vteřin dostanete výsledek. No, co vám budu vyprávět, vy, co znáte Shazam, víte... Vy, co neznáte, tuhle aplikaci definitivně potřebujete!

Rozhodl jsem se čas od času nasázet sem songy, které jsem za určité období nascanoval. A vězte jedno, vždy to budou neskutečné hity. Vždy!

#1

#2


#3

#4

#5

#6

#7

#8

#9

#10


středa 17. října 2012

J.A.R. v Lucerně již za měsíc

Přesně za měsíc se milovníci tradic, funku, jazzu, strašného vedra, zvuku a odporně teplého gambrinusu z lahve "čepovaného" do plastového kelímku sejdou ve velkém sále Lucerny na koncertě J.A.R. s podtitulem: Vidět Bohy Konec Světa 2012

Mnoho se toho ještě neví. Tak zatím alespoň vizuál a sledujte stream nejčerstvějších informací přímo na Facebooku skupiny.


úterý 16. října 2012

Kterak 9gag komunita fouká do trenek Felixu Baumgartnerovi

Neskutečný uctihodný výkon Rakušana Felixe Baumgartnera, který by asi nikdy nebyl uskutečněn bez rakouského Red Bullu, obdivuje celý svět. Ani komunita na 9gag.com nezůstala pozadu

A nejen Felixovi, ale i přímo společnosti Red Bull, která mě neustále nepřestává fascionovat! A jsem upřímně zvědav, jakým dalším adrenalinovým projektem překoná projekt Red Bull Stratos.






pondělí 15. října 2012

Je už ten správný čas opustit republiku?

Viděli jste výsledek voleb. Já taky a pořád se nemůžu nějak ubránit dojmu, že ani jako vtip to není moc zábavné a ne a ne se z té noční můry probudit...

Jak to vnímám já? Tak, že za to mohou (nejen) mladí lidé, kteří opět (!) nepřišli k volebním urnám. Samozřejmě, jít volit je svobodné rozhodnutí nás všech. Jenže stokrát ohrané pravidlo, že na nízké volební účasti vždy (!) vydělávají komunisti, prostě platí. Protože ti mají stabilní základnu, která (bohužel) ještě nevymřela...

A já se ptám? Stojí vám ten bojkot voleb za to? Stojí vám to za to, že se o nás v zahraničí teď píše jako o zemi, kde už všichni zapomněli, co se tu dělo před rokem 89?

Je mi na zvracení z toho, že někdo nevyjádří svůj politický názor alespoň v den voleb. Je mi na zvracení, když pak o politice nadává v hospodě. Je mi na zvracení z toho, že druhé místo v krajských volbách vyhráli komunisté. Je mi na zvracení z toho, že druhé místo obsadili i v senátních (!) volbách. Je mi na zvracení, že i ve Smržovce, kde většinou vítězila pravice, vyhráli komunisté. Je mi na zvracení, že vyhráli v Jablonci nad Nisou.

A to ještě hrozí, že na Hradě bude sedět Japonec.

Stýská se mi po Spojených státech. Například...

středa 10. října 2012

Hudební podzim v plném proudu

Co poslouchám? Co jsem si koupil? Kam se chystám za muzikou?

Tak jednak jsem si koupil poslední desku Scofielda. Můj obdiv a láska k jeho muzice roste exponenciálně. Desku, kterou nyní poslouchám, je aktuální řadová bluesově-gospelová deska Piety Street.

Pořídil jsem ji v nádherném obchůdku Disc Classic s muzikou v Českém Krumlově. (Určitě doporučuji navštívit.) Piety Street je vlastně Scofieldovo oslavné album, kterým se klaní zásadním bluesovým a gospelovým opusům a jejich autorům. Album, které tak nutně vzniklo a bylo nahráno v hlavním městě blues - v New Orleans.

Proč poslouchat další nahrávku známých kompozicí? Protože Scofield je polobůh a skvělý aranžér. Nejvíce to uslyšíte například v tradicionálu Motherless Child, nebo v naprosto dokonalé závěrečné I'll Fly Away z pera Alberta E Brumley staršího, která vás odzbrojí klidem a jednoduchou krásou.


Koneckonců John Scofield vystoupí 14. listopadu v Jazz Docku, kam se s největší pravděpodobností vypravím. Mimochodem ten týden bude vypadat asi nějak takto: pondělí 12. 11. Maceo Parker, úterý Parov Stelar Band, středa John Scofiled, čtvrtek Erika Fečová, pátek (zatím nic) a sobota J.A.R. ve velké Lucerně. Uff :-).

Hodně mě baví první singl Candy z nové desky Robbieho Williamse. Nikdy jsem se tomuhle super popu nebránil, nebudu to dělat ani tentokrát. Candy je jednoduchý, chytlavý jasný hit s časáží 3:19 (aneb komerční rádiová dramaturgie tleská ve stoje).


Zabodoval jsem taky po kratší přestávce na eBay, kde jsem sehnal konečně za slušné ceny další desky a singly Jamiroquai do sbírky. Konkrétně A Funk Odyssey - 6 track album promo sampler (!!!), dále asijskou a australskou verzi A Funk Odyssey. Dále pak promo sampler singl Black Capricorn Day a konečně i americkou verzi singlu. Light Years. Škoda, že na takovou sbírku se nikdy holky nedaly balit a nedaj ani teď.

Pokud nejste Viktor Mašát: mimochodem tuhle raritní skladbu Snooze You Lose od Jamiroquai znáte? Hezky to šlape!



Na který koncertech se možná uvidíme:

11. 10. - Monkey Business a Kraak & Smaak, SaSaZu
19. 10. - Illustratosphere s Epoque Quartet, Divadlo bez Zábradlí
24. 10. - Slávek Janda, Hard Rock Café
29. 10. - Oto Klempíř a Oskar Rózsa, Lucerna Music Bar
05. 11. - Incognito, Lucerna Music Bar
12. 11. - Maceo Parker, Lucerna Music Bar
13. 11. - Parov Stelar Band, Lucerna
14. 11. - John Scofield, Jazz Dock
15. 11. - Erika Fečová, Retro Music Hall
17. 11. - J.A.R., Lucerna

středa 19. září 2012

Konečně Vysoké Tatry

Trvalo to asi triliardu let, než jsem se konečně podíval do Vysokých Tater. Po 14 letech, kdy jsem rok co rok jezdil s tátou a dědou do Alp (někdy i dvakrát ročně), jsem cca v půlce září vrátil z Vysokých Tater.

Tatry jsme zvolili jednak kvůli mé neoptimální kondici; prakticky krom badmintonu jsem se neměl jak pohybovat. A pak koleno a má displazie čéšky třetího stupně (vrozená párová vada kolene), kterou mi ortoped našel asi před měsícem a půl, byla rozhodujícím faktorem zvolit nízké Vysoké Tatry.

První den jsme museli Vysoké Tatry kvůli fatálně špatnému počasí vynechat a nahradit skoro dvoutisícovkou Kráľovou Hoľou v Nízkých Tatrách. Druhý den jsme střihli Východní Vysokou. Třetí den jsme místo odpočinku mlaskli Kriváň a čtvrtý den na "rozchození/dodělání" jsme vyšli na
Veľkou Svišťovku a Velkou Lominckou Vežu.

Radost mám z toho, že ač přes tu špatnou fyzičku, jsme výstupové a sestupové časy dodržovali, dokonce jsme mnohokrát byli i rychlejší. Koleno drželo díky tejpům a občasné bolesti vykryl hi-tech ibalgin. Počasí až na první sobotní den vyšlo nádherně, takže suma sumárum: krásný pátá dovolená :-). Příští rok snad doufám vyrazíme opět do Alp. Práce je tam jako na kostele. Ostatně stejně jako v Tatrách.

Fotografie z příjezdu, prvního dne, druhého, třetího a posledního dne.

Přikládám aktualizovaný seznam kopců:

(název, výška, pohoří, stát, charakteristika, rok/y)
Kráľova Hoľa, 1946 m.n.m., Nízké Tatry, SK, 2012 | fotky
Digeronden, 2016 m.n.m., Jotunheim, N, 2000
Veľká Svišťovka, 2037 m.n.m., Vysoké Tatry, SK, 2012 | fotky
Midtronden, 2060 m.n.m., Jotunheim, N, 2000
Høgronden, 2114 m.n.m., Jotunheim, N, 2000
Velká Lomnická Veža, 2214 m.n.m, Vysoké Tatry, SK, 2012 | fotky
Snøhetta, 2286 m.n.m., Jotunheim, N, nejvyšší hora, Skand. a SE krom Jotunheim, 2000
Monte Piano-Nord, 2305 m.n.m., Sextner, I, 1998, 1999
Monte Piano-Sud, 2324 m.n.m., Sextner, I, 1998, 2000
Vychodná Vysoká, 2428 m.n.m., Vysoké Tatry, SK, 2012 | fotky
Galdhøpiggen, 2469 m.n.m., Jotunheim, N, nejvyšší hora, Skandinávie a SE, 2000
Hexenstein, 2477 m.n.m., I, 2004
Kriváň, 2494 m.n.m., Vysoké Tatry, SK, 2012 | fotky
Hintergrauspitz, 2574 m.n.m., CH, 2009
Munt la Schera, 2586 m.n.m., Alpy, CH, 2008 | fotky
doplním, 2600 m.n.m., Alpy, CH, 2008 | fotky
Averau, 2647 m.n.m., I, 2004
Mangart, 2679 m.n.m., Julské Alpy, SLO, 1995
Hunerkogel, 2685 m.n.m., VA, A, 1997
Anticima, 2687 m.n.m., Cristallo, I, 1998
Paternkofel, 2746 m.n.m., Sextner, I, 1998, 1999
Cima Rosetta, 2746 m.n.m., Palla, I, 2002
Cima Corona, 2768 m.n.m., Palla, I, 2002
Lagazuoi, 2778 m.n.m., I, 2004
Watzman – Mittelspitze, 2778 m.n.m., D, 2005
Cima Forca, 2917 m.n.m., Sella, I, 1999
Piz dles Dües, 2626 m.n.m., Lavarella - Fanes, I, 2004
Punta di Soel, 2945 m.n.m., Sella, I, 1999
Sass Pordoi, 2950 Sella, I, 1998, 1999
Zugspitze, 2963, m.n.m., Wettersteingb., D, nejvyšší hora D a Wettersteingb., 2000
Fanesspitze, 2980, m.n.m., Lavarella - Fanes, A, 2004
Hoher Dachstein, 2995 m.n.m., VA, D, nejvýchodnější alpská třítisícovka, 1997
Watzman – Hocheck, 2980 m.n.m., 2005
Spalone di Masodi, 3001 m.n.m., I, 2006
Cristallino d´Ampezzo, 3008 m.n.m., Cristallo, I, 1998, 1999
La Varella – Südwetsgipf., 3034 m.n.m., Lavarella - Fanes, I, 2004
La Varella – Hauptgipfel, 3055 m.n.m., Lavarella - Fanes, I, 2004
Cunturines, 3064 m.n.m., Lavarella/Fanes, I, nejvyšší hora Cunturines, 2004
Cima Nuvolo, 3075 m.n.m., Palla, I, 2002
Gornergrat, 3090 m.n.m., Alpy, CH, 2003
Cima Valesinella, 3114 m.n.m., 2006
Monte Civetta, 3121 m.n.m., Civetta, I, nejvyšší hora Civetta skupiny, 2002
Piz Boe, 3152 m.n.m., Sella, I, nejvyšší hora Sella skupiny, 1998, 1999
Fluela Schwarzhorn, 3156 m.n.m., Albula, CH, 2008 | fotky
Monte Pelmo, 3168m.n.m., Pelmo, I, nejvyšší hora Pelmo skupiny, 2002
Cima Tossa, 3173 m.n.m., Brenta, I, nejvyšší hora Brenta skupiny, 2006 | fotky
Cima della Vezzana, 3192 m.n.m., Palla, I, nejvyšší hora Palla skupiny, 2002
Tofana di Rozes, 3225 m.n.m., Tofane, I, 2004
Watzman – Südspitze, 3225 m.n.m., A, 2005
Monte Antelao, 3264 m.n.m., Antelao, I, druhá nejvyšší hora Dolomit, 2004
Marmolada di Penia, 3343 m.n.m., Marmolada, I, nejvyšší hora Dolomit a Marmolady, 2002
Piz Julier, 3385 m.n.m., Alpy - Albula, CH, 2008 | fotky
Piz Kesch, 3422 m.n.m., Alpy - Albula, CH, nejvyšší hora skupiny Albula, 2008 | fotky
Cima Presanella, 3558 m.n.m., JA, I, nejvyšší hora AP skupiny, 2006 | fotky
Weisskugel, 3738 m.n.m., A, 3. nejvyšší hora A, 2009 | fotky
Monte Cevedale, 3769 m.n.m., I, 2009 | fotky
Kleinglockner, 3783 m.n.m., VA, A, 1998
Grossglockner, 3798 m.n.m., VA, A, nejvyšší hora A, 2. nejvyšší hora VA mimo CH, 1998
Piz Palü, 3905 m.n.m., Východní Alpy, I/CH, 2000
Lagginhorn, 4010 m.n.m., Alpy, CH, 2003
Spalla, 4020 m.n.m., Východní Alpy, I, italský vrchol Piz Berniny, 2000
Weissmies, 4027 m.n.m., Alpy, CH, 2001
Piz Bernina, 4049 m.n.m., VA, CH, nejvyšší hora VA, jediná čtyřtisícovka VA, 2000
Gran Paradiso, 4061 m.n.m., Alpy, I, 2007 | fotky
Felikjoch-Kuppe, 4093 m.n.m., Alpy, I, 2007
Bishorn, 4153 m.n.m., Alpy, CH, 2001
Felikhorn, 4174 m.n.m., Alpy, I, jihovýchodní vrchol Castoru, 2007 | fotky
Alphubel, 4206 m.n.m., Alpy, CH, 2001
Castor, 4228 m.n.m., Alpy, I, dosavadní výškový rekord, 2007 | fotky

čtvrtek 23. srpna 2012

Happiness Of Postmodern Age snad již září

Monkey Business vydávají v září novou sedmou řadovou desku, která se bude jmenovat Happiness Of Postmodern Age

Podívejte se na making of video, jak deska vznikala. Po dlouhé době (snad od vydání čtyřdvd Lazy Youth Old Beggars) dala kapela dohromady něco vtipného zábavného zákulisního, jak jeji muzika vzniká.


pátek 27. července 2012

Stav Hanischů v Čechách a na Moravě

Cvičně jsem googlil svoje jméno, abych zjistil, jak jsem na tom s pozicemi blogu a tak že... Desátý výsledek mě velmi překvapil: "Michal Hanisch z Klatov (3720 gramů, 50 cm) se narodil v klatovské..."

Ano, možná, je to skutečně asi třetí Michal Hanisch v ČR, o kterém reálně něco vím. Kromě mě, jednoho fotbalisty okresního přeboru a teď teda novorozence z Klatovska, nevím o žádném jiném. V sousedním Německu pochopitelně Michalů Hanischů najdeme mnoho. Například jednoho význameného profesora či spisovatele atp.

Nicméně, narození Michala Hanische v Klatovech mě skutečně překvapilo. A potěšilo samozřejmě. Na kdejsme.cz jsem zkontroloval, jak se má naše příjmení na mapě České republiky a ejhle, ono to vlastně pořád sedí... V eklhaft Tanvaldě, kam z nějakého mně nepochopitelného důvodu spadá nádherná Smržovka (Tanvald je totiž obec s rozšířenou působní, tak proto) jsou dva Hanischové - já a můj táta. V Jablonci nad Nisou jeden - děda. V Liberci jich je 8, v Ústí 12 a tak dále. Ti už jsou ale mimo naši rodinu (nejspíš). Michalů Hanischů v ČR je pak jako šafránu, aspoň podle Googlu.

Poznámka pod čarou: z naší rodiny jsem už poslední Hanisch, nositel jména, takže pokud nebudu mít děti (a nejlépe syna), tak Hanischové v naší rodině končej :-). Ende, Schluss, koniec. Přistupuju k této informaci s respektem a beru to jako jeden ze svých dlouhodobých úkolů, který bych měl brát zodpovědně a nepodcenit ho.

Tohle je jinak mladej Michal Hanisch z Klatov. Hodně zdraví a štěstí jemu i rodičům.


úterý 24. července 2012

Colours of Ostrava

Poprvé jsem byl na Colours. Poprvé na tak velkém festivalu. I Sázava, kde jsem byl před třemi lety, byl, co do počtu lidí, slabší odvar

Těšil jsem se na Alanis, Björk (která nakonec absentovala), ale především a hlavně na úžasnou Janelle Monáe. Tady mé dojmy se zpožděním telegraficky formou pozitiv a negativ.

Negativa:

  • Podklad - hrubý štěrk byl peklo pro nohy, ač každý chápal, proč tam je. Blbě se po tom chodilo, stálo, o nějakém tanci nemluvě...
  • Počasí - mohlo prostě být lepší. Velkou většinu času festivalu propršelo.
  • Zvednuté ceny v rámci Colours - v jedné hospodě měli menu s Colours vizuálem. Lze se úspěšně domnívat, že i ceny byly barevnější než obvykle... Vstup na Vysokou pec v areálu byl o 70 korun dražší než normálně - dle vstupenky.
  • Zvuk Alanis Morisette - největší hudební průser festivalu.
  • Ostravar - není to špatné pivo, ale nějak jsem si na něj nezvykl

Pozitiva:

  • Program - to, proč jsem hlavně na Colours jel.
  • Exteriéry Dolní oblasti Vítkovic - Industry rez krásně kontratrovala s barevným festivalem
  • Vystoupení Janelle Monáe - skutečný vrchol festivalu, naprosto bezchybný profesionální výkon
  • Zálohované kelímky na nápoje - hezký ekonomicko-ekologický přístup
  • Pětiterné a šestiterné rumy

Koncerty, které jsem viděl (seřazeno sestupně od top koncetu):

  • Janelle Monáe
  • Parov Stelar Band
  • Hi-fi
  • Iva Bittová
  • Kronos Quartet
  • Buty
  • Illustratosphere
  • Bratři Ebenové
  • Mňága a Žďorp
  • Midi Lidi
  • Katzenjammer
  • Bobby McFerrin
  • Lenka Dusilova a Baromantika
  • Alanis Morisette
  • Michal Prokop
  • Antony and the Johnsons
Na mé fotky se můžete podívat zde. A jak jsem jel na Colours?

čtvrtek 19. července 2012

Audi vs. ostatní automobilky v reklamách

Stará známá věc, ovšem proč si opět nepřipomenout umění reklamních kreativců.

Audi a ostatní značky v reklamách. Powered by 9gaq.com

středa 18. července 2012

Adoptovali jsme levharta obláčkového

Moje láska ke kočkovitým šelmám myslím nikoho nepřekvapí... Na Smržovce máme Simbu, u babičky je Šnurka, v zoologických zahradách trávím nejvíc času taky u koček... Pohled na ně mě dokonale uklidňuje a naplňuje štěstím

Proto jsem neváhal ani sekundu, když Terka (a ta má zase Sáru) přišla s nápadem stát se adoptivními rodiči levharta obláčkového z pražské zoo, který patří mezi ohrožené druhy, a který ve volné přírodě žije především ve východní Asii (Nepál, Indie, Malajsie, Indonesie...). Levhart obláčkový je nejmenší z podčeledi velkých koček.

Už se moc těšíme, až se něj půjdeme podívat. Snad se nám přijde ukázat a nebude trucovat :-).




Pražská zoo | Simon's Cat | Fotky z letošní návštěvy zoo

pondělí 16. července 2012

RegioJet rulez!!!

Do Ostravy na Colours jsem vyrazil spolu s DJ Viktorem Mašátem s Radimem Jančurou a jeho RegioJetem. Naštěstí nikde nestavěli žádný most přes trať a my dorazili v pohodě. A ten servis! Voilà!!!


Krásný vlak, kožené pohodlné sedačky. Není to sice Pendolino tvarem připomínající skutečně letadlo, což by se Radimově společnosti v rámci části názvu "jet" hodilo více. Ale nevadí...

Studený a teplý nápoj zdarma. Noviny a časopisy zdarma. Prakticky všude elektrická přípojka. Čisté toalety, kytička u umyvadla. Brandované koberce.

Pak jsem otevřel jídelní lístek na straně 21 - Bernard 12° 0,5l za 20 CZK (!), Svijany 13° 0,5l za 20 CZK (!!!). Lahváčové verze. Tss, tss. Cink cink. Nechybělo moc a dorazil jsem do Ostravy jako carskej důstojník...

Výběr ze dvou sushi menu á 80 CZK, řízečky z farmářského kuřete s tyrolským b salátem 80 CZK (výborné, ale Ifče Fabešovic by to pochopitelně nechutnalo). Kdo jel někdy Pendolinem, zná tamní ceny jídla a pití zde, takže ví svý, svý ví...

V Pardubicích jsme si uvědomili, že vlastně nikdo ani nekontroloval lístek. Nemusel. Systém místenek vlastně tuto povinnost zcela eliminuje. V každém voze jeden steward/-ka (škoda, my měli stewarda).

Jediná naše výtka směřuje k wi-fi, která má být sice od 1.7. rychlejší a stabilnější, což ale naprosto nesedělo... Wi-fi se prakticky vůbec nedala používat, často ani ve stanicích.

Měl jsem radost. A nejen já. Tohle je cestováni vlakem, na který by i v bájném Švýcarsku mohli být pyšní. Ještě pořešit ty internety a hurá. Jisté je, že příště budu na podobnou trasu opět volit RegioJet.

pondělí 9. července 2012

I amsterdam

Bodově pár poznatků z letošní čtvrté dovolené. Z Amsterdamu

Krásný prodloužený víkend. Opět jsem vyrazil sám a zjistil jsem, že mi to tak nějak vyhovuje. Člověk si může dělat skutečně to, co chce...
  • Obyvatelé Amsterdamu jsou skutečně skvělí cyklisté. V tak hustém i cyklistickém provozu jezdí velmi rychle a obratně; neviděl jsem jedinou kolizi. Jen pro chodce je to občas trochu nervák.
  • Ani jeden cyklista neměl přilbu. Většinou ani motorkáři.
  • Pokud budete volit boat trip, doporučuju společnost Canal Bus. Tři trasy, na kterých se vyplatí 24 hodinová jízdenka a navíc mají lodě s odsouvací střechou, což ne všichni ostatní dopravci mají a což oceníte hlavně pokud chcete fotit. A jasně že chcete :-).
  • Marihuana je cítit naprosto kdekoliv v naprosto kteroukoliv denní i noční hodinu.
  • I místní meteorologové by měli vracet diplomy...
  • Stavte se v CZ SK Bar (mimochodem jsem tam starosta na 4sq) na český a slovenský píva, dýchne na vás domov, pokud to teda potřebujete...
  • Zaanse Schanse s větrnejma mlejnama je pohádka. Nutnost vidět.
Fotografie: Amsterdam I, Zaanse Schanse, Amsterdam II, Den Haag a Amsterdam III.

pondělí 2. července 2012

Starej zlej dědek...

Měníme se, neustále. K lepšímu ale? Jdeme vstříc novým příležitostem? Nenecháváme si ujít šanci na změnu, která nás posune kupředu? Lidsky? Technologicky? Mám pocit, že se ze mě někdy postupně stává starej zlej dědek. Zastavte to někdo, prosím...

L nebo XL trička či košile (pokud si je zrovna něčím nepokecáme), které jsme si koupili před časem a byla nám velká, jsou nám teď tak akorát přes pupek... Ale přes pupek, který si nikdo z nás nemusí vyčítat, protože to tak má být... Stárneme.

A pak si takhle náhodou poprvé poznáte roky známou favoritku, nad pravdivostí vašich představ a odhadů se rozpláčete štěstím, jak váš odhad byl vlastně dokonalý. A ono nakonec ne... Odstřelí vás váš vlastní pesimismus/realismus, stovky kilometrů, kterým nevěříte, a hlavně vlastní egoismus, který stále staví mezi vás a lovnou zvěř to neprůstřelné několikacentimetrové plexisklo.

Několikrát jsem to psal. Napíšu znova. Měl jsem žít v 30. létech... Žádný zpíčený e-maily, ale (tehdy) fungující klasická pošta. Přijde obálka, slavnostně otevíráte, hltáte každá písmena, slova, věty, statě...

Statě, podle kterých člověk plánuje. Musí. Za týden, ve středu ve dvě hodiny u kašny na náměstí. Ano, tam, kde je naproti koloniál s tou točenou zmrzlinou. Rychle chytnete plnící pero, odepisujete, sliníte obálku, lepíte známku, aby psaní a ta odpověď došla ještě před onem dnem v dostatečném předstihu. Přece jen je to 40 kilometrů. Tolik!

A pak to příjde: ale to jim necháme přece jako jejich osobní zážitek...

Jistě, že to dopadlo dobře; však to byla doba slušných odpovědých lidí, kteří si uvědomovali ten čas stejně, ten ohromný časový prostor. A hlavně už by nebyl čas na to odpověděť, protože se musí převrátit sena na dvou hektarech, sic se ženou mračna a deště.

A dnes? Máme mobilní telefony, short message service, e-mail, instantní chatovací systémy. Můžeme vědět ve zlomku vteřiny jakoukoliv informaci ze světa. Odpověď z druhé strany zeměkoule za vteřinu...

A stejně: stejně spolu nedokážeme normálně komunikovat. Stejně ze sebe děláme ultrakokoty a nedokážeme prorazit to egoistické plexisklo předsudků a ubohých pseudoher.

Zastavte to někdo, prosím.

sobota 30. června 2012

Kohoutková voda stále na scéně

Otázka účtování kohoutkové vody a její zařazení do nápojových menu se stále propírá v médíich. Kohoutková voda je v kurzu. Je to správně; však kvalitativně a ekologicky nemá kohoutková voda konkurenta

Pomiňme nejprve ekonomický fakt - už jen distribuce vody v třetinkových (a jiných) lahvích/petkách je přece šíleně neekologická oproti kohoutkové vodě... Kohoutková se dopraví "sama" na místo určení ve skvělé kvalitě. Ta balená urazí mnohdy i stovky kilometrů po silnici, na slunci, čeká ve skladech, v regálech... Lahvová verze je alespoň zálohovaná, plastové petky už jsou skutečně ekologická katastrofa... Nevidím půl přidané hodnoty u čisté stolní vody v petce (tedy v podstatě kohoutková voda stočena do petky a obrandovaná). Pokud ma alespoň příchuť a je sycená, dejme tomu...

Nechat si za vodu z kohoutku platit? Osobně (mít hospodu/restauraci) bych kohoutkovou vodu nabízel jako bonus zdarma. Argument, že s její rostoucí konzumací restauratéři přicházejí o zisk z tradičních balených vod, u mě moc neobstojí...

Litr vody z kohoutku stojí asi šest haléřů. Doprava takové vody je zdarma (kohoutková voda se vlastně doručuje způsobem JIT - just in time, což je v logistice nejefektivnější způsob doručovaní; pokud chcete vodu, jen otočíte kohoutkem a je to), odpadají tak náklady za skladování, odpadá problém s doporučenou spotřebou, dokonce i jeji natočení do sklenice může být i rychlejší než odzátkovat klasickou vodu a nalít ji do sklenice. Náklad na roznos a umytí sklenic je naprosto stejný. Proč tedy chtít zaplatit za kohoutkovou vodu třeba 25 korun?

Není lepší jít cestou takovou vodu explicitně přímo v nápojovém lístku nenabízet (potencionálně to může řešit rostoucí oblibu a klesajíci zisky z normálního nealka), nicméně na přání hosta beze všeho takovou vodu nabídnout a zdarma? Není to takový hezký benefit a friendly přístup?

Neměli by poklesu zisku restauratéři a provozní řešit raději u jiných položek svého menu a zaměstnanců? Ano, měli...

sobota 23. června 2012

Pokrm všedních dní, který dřív nebo později ochutná každý. Ti méně šťastní i vícekrát za život...

Mám pro vás recept. Nachystejte si tužku a papír

Neopodstatněný pocit žárlivosti s usmaženou nasraností a zklamáním, která nemůže být již na pořadu dne, mícháná vlastním pocitem méněcennosti, pramenící ze zásadního odmítnutí. To celé kořeníme pocitem životní nespravedlností (pro výraznější chuť můžeme přidat alternativně celoživotní nespravedlnost), na lehce orestovaném egu A (které se chuťově doplňuje s egem B). Za tepla přidáme ještě pocit úzkosti, nevolnosti a strachu, který je vyvoláván při každé věci, předmětu, situaci, vzpomínce, místu, vůni, fotografii... Zalijeme strašnou samotou.

Nejlépe chutná s tmavými brýlemi, které dokonale umocňují přebývání v ulitě. Do uší doporučuju Weekend Warrior na 120 dB.

Za stálého míchání postupně pomalu vyhazujeme do záchodové mísy.

Bad days...

středa 13. června 2012

Simon's Cat in 'Tongue Tied'

Další novinkový díl

Kdo nemá rád kočky, ať si to ani nepouští... :-). Zase.


úterý 12. června 2012

Teď už o tom mohu psát...

Písemná terapie. O cestách a cílech

Bohužel všechno kolem nás je v současné době zaměřeno na výsledek. Nikoliv na cestu k výsledku, která, myslím, lidstvo formuje daleko víc a hlouběji než výsledek samotný. Cesta daleko více člověka vzdělává, dodává mu zpětné vazby; díky cestě člověk na dalších cestách dělá méně chyb (nebo alespoň nemusí opakovat ty stejné) a je více zaměřen na podstatnější a zásadnější výsledek. Tím však výsledek jako takový nepopírám.

Nedávno jsem napsal na jednu zeď něco v tomto smyslu: "Kaspické moře, část první". Byla to reakce na to, jak jsem se cítil, co šeptalo srdce. A sice, že zlomené srdce časem vypláče snad celé Kaspické moře slz.

Her skin is like velvet
Her face cut from stone
Her eyes when she's smiling
Will never reach home
But hear how she sings

Pár dní na to na zeď někdo připsal k mé větě něco ve smylu: "Cesta je cíl". Uvědomil jsem si na chvilku, že to je vlastně pravda... Že tak by se na to člověk měl dívat a tak se k tomu stavět. Inu, stavěl jsem se k tomu tak. Čelem a těšil se na cestu.

Her touch would be tender
Her lips would be warm
But when we're together
I'm always alone
But hear how she sings
But hear how she sings
Hear how she sings

Bohužel jsem si všimnul časem, že jsem se na tu cestu vydal osamocen. Na cestu, kam by se za normálních okolností měli vydat dva lidé... Kteří by se cestou dělili o starosti a naopak násobili radosti. Proč se na cestu nevydali dva lidé, je jiná kapitola, jenž souvisí s tím, že vše má mít svůj správný čas a načasování... Tahle výprava byla sice za hezkého počasí avšak ve špatný čas.

Her skin is like velvet
So I went to her home
Her place like a palace
With things you can't own
Her skin is like velvet
And hear how she sings
Hear how she sings...

Tak jsem potkal a trávil hezké nezapomenutelné jarní chvíle s nejlepší českou cukrářkou. Mile zpívá; snad stojí nohami pevně na zemi. Ví, co dobře umí, co ji jde a jen tak by the way skvěle vaří a peče.

Každý by měl své osobní štěstí prožít s tím, kdo si to skutečně zaslouží.

I cesta může být cíl. Cesta by měla být cíl...
__

Velvet - lyrics taken from the 7th studio album Minor Earth | Major Sky Norwegian pop band A-ha.
(3rd single, released September 14th 2000, more than 2 millions copies sold worlwide)
A-ha are: Morten Harket, Magne Furuholmen and Paul Waaktaar-Savoy.
Lyrics and music by Warner Brothers/WEA,
2000. All rights reserved.

středa 6. června 2012

Moudra, citáty a myšlenky všedních dní

Pár mouder, citátů a zamyšlení, která jsem si v posledních týdnech zaznamenal do elektronických poznámkových deníčků či je odsud opět po určité době oprášil
  1. Uf, uf, uf... Ale i tohle ustojím. Budu muset
  2. Moc velký drama mi neprospívá. A pro mě jsi drama. - Cammie McGovernová, Oční kontakt
  3. All walls are great if the roof doesn't fall! - Björk, Selmasongs
  4. Buďme za každou cenu sví a vždy věřme svým snům. Pak nás totiž tak nepřekvapí, když se sny začnou plnit
  5. Myslím, že uzrál čas, abych i já aktivně publikoval na 9gag.com...
  6. Více pokory přátelé, více pokory
  7. Všímejme si pečlivě, co se kolem nás děje. Nebudeme pak tolik překvapeni a možná ten rozjetý autobus před zdí dobrzdíme včas
  8. Některé základy logistiky se dají napasovat i na partnerské vztahy: na správném místě, ve správný čas...
  9. Nastala mi sezóna melancholických písniček... Dlouho tu nebyla a ještě mohla teda rozhodně nějaký čas počkat...
  10. Každý den není posvícení a člověk nemůže mít prostě všechno
  11. Kdo tě hladí, když ne já... Kdo tě líbá, když ne já...
  12. Občas se trochu bojím, že za to, jak se stravuju, půjdu do pekla.

čtvrtek 31. května 2012

Zpověď...

I já patřím k těm, kteří si občas přáli v mládí být občas někým jiným... Asi jako každý. Takové ty touhy a sny být například tím či oním vrstevníkem, který přinesl domů zrovna lepší známku, někdo mu vyjádřil zrovna vznešenější podporu a tak dál. Přiznávám se, že já jsem občas přál být občas někým jiným... Aspoň na chvilku

Poslední roky tyto osoby poznávám, znovu potkávám a dospěl jsem k tomu, že bych už nechtěl být jako oni... Podstatné je, že jsem sám sebou.

Mnohem více než kdy jindy se s čistým svědomím mohu ráno postavit před zrcadlo a s klidným srdcem a myslí se na sebe podívat, protože stále zastávám ty stejné zásady, primární myšlenky a nejzásadnější pravidla svého života. A nemusím se při pohledu do zrcadla každého ráno ze sebe pozvracet.

Za to základní vděčím a vždy budu vděčit hlavně svým rodičům. Za to, jak mě vychovali. Za to, že místo do kina se mnou chodili do lesa a na výlety. Že zásadnější pro ně bylo, abych viděl přírodu, než centrum města... Že jsem se naučil štípat a řezat dříví. Že jsme se všichni scházeli na rodinných oslavách, že primární bylo usušit trávu na seno a nakrmit králíky, než mi povolit pít pivo v patnácti letech na devadesátkových diskotékách, kam jsem naštěstí nikdy chodit nechtěl...

To, že jsem na jednu velmi uzavřená osobnost, která se jen velmi málokdy svěřuje a je pro ní těžké vyjádřit svoje city, je prostě fakt, s kterým asi už těžko něco neudělám... Je pro mě obtížné tato slova vyslovit. Snažší a lehčí je pro mě je napsat.

Proto tento příspěvek věnuji především svým rodičům. Jako velké (!) díky za to, jak mě vychovali, jak mě podporovali celá studijní léta, jakou oporou mi byli, jsou a jak mě popoháněli stále vpřed. To, kde jsem teď jako člověk, je jejich velká zásluha!

Tak. Nejdůležitější je totiž zůstat sám sebou. A ve vší pokoře.

pondělí 28. května 2012

Simon's Cat in 'Shelf Life'

Novinka

Kdo nemá rád kočky, ať si to ani nepouští... :-)

úterý 22. května 2012

Private Earthquake Lukáše Martinka konečně na záznamu!

Před několika dny vydal Multisonic záznam živého vystoupení Lukáše Martinka a Private Earthquake z Hradu, který se konal před skoro rokem a půl v rámci již tradiční akce Jazz na Hradě. Zcela náhodou jsem nahrávku objevil v Bontonlandu a pochopitelně jsem neváhal

Lačnost po živáku Martinkova seskupení byla velká nejen u mě. Z prvotního "pojďme zkusit dát blues na koncert Martinka" před více než dvěma lety se u mě staly jeho vystoupení v Jazz Docku naprosto zásadními událostmi; snažil jsem se a snažím se je nevynechávat. A to bych skutečně nevěřil, že mě může někdy zaujmout blues...

A teď držím v ruce zvukově bezchybnou nahrávku, která dokonale zaznamenala to, co Martinek na koncertech předvádí společně s Václavem Vávrou (baskytara) a Romanem Víchou (bicí): mistrovskou hru (nejen) na fender telecaster, bluesový feeling a především dokonale zahrané zásadní bluesové kompozice. Na nahrávce trio doprovází ještě na hammondky Jan Kořínek, který desce dodává lehce funkový nádech.

Na nahrávce nefiguruje bohužel ani jedna autorská kompozice, což si Martinek zdá se schovává až na studiovou desku, která by měla snad brzo (?) vyjít. Na což se nám všem nezbývá než těšit a doufat, že deska výjde prostě a jednoduše co nejdřív.

Zásadně doporučuji všem, kteří rádi chodí na živé koncerty Private Earthquake!

Tracklist: Stormy Monday, I Don't Play, Wind Cries Mary, Nothing To Nobody, Riley B. King, Pride & Joy, Chevrolet

Label: Multisonic

relevantní odkazy:

Lukáš Martinek a Private Earthquake | Desku kupujte například zde

neděle 20. května 2012

Nejintenzivnější duben a květen ve střední Mléčné dráze?

Jaké jsou vaše uplynulé týdny? Rovněž intergalaktické turbulence pocitů, citů, smutných konců a krásných nečekaných začátků...?

Bye bye Glogster, spousta nově navštívených míst a podniků, nejlepší cibulačka s brandy na světě, spřízněnost duší, nejlepší rizoto na světě, nejlepší taštičky se špenátem na světě, segedín tour bez segedínu, procházky v aprílovém dešti, jarní Vyšehrad, zákulisní tahanice za nitky..., Palácové zahrady, víra v další týdny, Kaspické moře, miliardářem v Budapešti, uražená Sára, Strohové obsese, doktor Rath ve vazbě, Slapy!, kmotři na Slapech, totální podlehnutí olivám, osamělé večeře v Barceloně, první grilovačky, má egoistická obranná prohlášení z ulity ven, po dvou letech opět výběrová řízení, nový týdenní rekord na 4sq, konečně jako poslední ve střední Mléčné dráze jsem viděl naši krásnou Elišku a úžasná hudba kolem mě kdykoliv a na každém kroku!

A to ještě není všemu konec...

neděle 22. dubna 2012

Truly Bad Day

Když jedna tramvaj pomalu odjíždí, je na tom hezké především to, že za chvilku přijede jiná

A tím bychom se měli řídit.


čtvrtek 19. dubna 2012

Epická tréma

Představte si, že se pravidelně díváte třeba na slavnej americkej film a do jedné z hlavních představitelek se zakoukáte tak, že si s každým dalším dílem přejete, aby jednou nastal den, kdy ji pozvete na drink a nakonec s ní zestárnete...

A teď si představte, že se roky sejdou s roky a nastane den, kdy se máte s dotyčnou setkat. Je to vůbec možné??? Situace, o které jste si nikdy nemysleli, že může nastat! Že je to tak nepravděpodobné, že je snad výhodnější hrát americké Keno každej večer v Longfellow's.

Čekáte na epickém místě na setkání s epickou bytostí. Pochopitelně tam jste dřív a máte epickou trému. Nejdřív podvědomně aktivujete stav: jsem cool, nesmrtelnej, nic mě nemůže rozházet... Za minutu po tom, co jste si to v duchu řekli, se vám klepnou kolena. Po kolenech začnou dlaně. Vysokej tlak, srdce bije jako o závod. Jste tak v prdeli, že už ani nevíte, jak dotyčná vlastně vypadá a každá, které kolem prochází, vám ji hned připomíná. Co když ji nepoznám? Co když je na ježka? Co když je místo blond red had?

Kolem dokola najednou chodí davy, tisíce lidí, které jste na epickém místě nikdy před tím neviděli. Oči vám těkají ze strany na stranu. Z jaké strany vlastně příjde? Co bude mít na sobě? Nevíte nic... Potřebujete nutně panáka. Hned je vám ale jasné, že byste ho ani v rukou neudrželi, jak se vám klepou a pokud udrželi, stoprocentně byste se jím polili.

Přijde vám, že na vás všichni zírají, a že všichni najednou vytáhnout foťák a začnou fotit, jak jste totálně mimo svůj vnitřní klid a stabilitu. Jako TGV, které se v třístovce na vyhýbce vykolejí a letí nekontrolovaně někam do polí a dramaticky se boří koly do řepky.

Tajně doufáte, že epická bytost to snad má podobně. Že vás taky nemusí poznat, že se zrovna taky polila odvahu-dodávajícím panákem :-). Nicméně daleko pravděpodobnější je, že sám omdlíte na místě, a že vás bude někdo resuscitovat.

A pak to přijde. Zvednete oči od mobilu a proti vám jde ona. A přesně tak, jak jste si to představovali. Naprosto stejně, jako by zrovna vyšla z poza kamery. A vy si jen brouknete: here we go a teď to hlavně epicky nepokazit...

středa 11. dubna 2012

Cukrářská bosanova Vol. 1

Písnička pro Vás a středeční den

He :-). Pokračování příště...


pátek 6. dubna 2012

To nejlepší z 9gag?

Pro všechny, co si ještě denně nezlepšujete náladu na 9gag.com, jsem vybral pár příspěvků

Užijte si to.









Odkaz

úterý 3. dubna 2012

Chytila jsem na pasece motýlka...

A jak to máte vy?

Vtipné video ze života

pondělí 2. dubna 2012

Postřehy dne: pondělí - 2. duben

A máme tu duben. Ještě tam budem, nebo jak to je...

2. duben 2012
  1. Zjistil jsem, že můj aktuální sprcháč má čokoládovou vůni. Fajn, ale já nejsem tak úplně cílovka...
  2. Nechci se podílet na tom, že záplatuju nenapravitelný rozhazovače.
  3. Během turbulencí v letadle se vám teprve podaří na záchodě vytočit ten správně symetrickej turban.
  4. Plzeň Černice a její náměstí Česká Náves. Neskutečná hustota výborných hospod s výbornou českou kuchyní, skvěle ošetřenými pivy a především neuvěřitelnou obsluhou. Doporuji návštěvu Pivovaru Purkmistr a U Matasů!
  5. V posledních týdnech jsem na sobě pozoroval, že srdce poručovalo něco rozumu... Vzhledem k tomu, že nechci snižovat laťku, tak jsem si dal chlapský závazek těmto tlakům zásadně nepodléhat.
  6. Nenechme se převálcovat modelkama. Dost bylo modelek.
  7. Mám doktorát z předmětu Promarněné šance... Čekám retweet/favourite/like od těch, u kterých jsem promarnil šanci. Díky a čau.

středa 28. března 2012

Balada - další jablonecká hospoda, kam už nebudu chodit

Seriózně: s jabloneckými hospodami to jde z kopce. Prudce kopcem. Nedávná návštěva hospody Balada mě donutila k tomu, abych systematicky upozorňoval na hospody/restaurace s nekvalitní neochotnou obsluhou. Protože dokud na ně upozorňovat nebudeme a dokud do nich nepřestaneme chodit, kvalita se nikdy nezmění

Hospodu Balada jsme s přáteli navštívili minulý pátek. Balada má exkluzivní lokaci, lepší snad ani nemůže mít; v samém jádru města skoro přímo na náměstí před radnicí. Zároveň má krásné sklepní prostory. Bohužel, dobrou hospodu/restauraci nedělá ani tak její vzhled, jako spíš servis.

Co bylo špatně:
  1. Objednávali jsme si 6 hamburgerů. Až po půl hodině od objednávky nám bylo řečeno, že má poslední dva kusy. I kdyby to už nevěděl hned, když jsme si objednávali (což by měl), nesmí trvat tak dlouho, aby nám přišel sdělit, že už něco nemá.
  2. Objednali jsme si místo toho tataráka. Ten byl již smíchán, ale nedostali jsme na stůl žádné dochucovací prostředky. Ochucen byl tragicky! Kolem něho dva měsíčky unaveného rajčete a nakrájený hlávkový salát. Proč?
  3. Jakmile přinesl talíře s tatarákem, slíbil, že hned donese ještě další topinky. Nedonesl. Museli jsme se znova připomenout.
  4. Neměli Jägermeister. Nedokážu pochopit, jak se může stát, že když se zjistí, že chybí určitý druh naprosto běžného (!) alkoholu, že se nedoplní zásoby.
  5. Servírka na otázku, jak se má odpověděla: "že se má špatně, protože tu musí být a sere jí to tu". Obsluha nikdy nesmí říct něco takového směrem k hostům! Může si to myslet, nikdy tohle ale nesmí říct. Hosty tohle naprosto nezajímá.

Tohle skutečně není chování obsluhy v 21. století. To je návrat do komunismu. Byl jsem tam naposled. Tedy další škrtnutý podnik v Jablonci. Když jsem tak nad tím přemýšlel, uvědomil jsem si, že poslední hospoda/restaurace, která jediná má v centru Jablonce smysl je stále osvědčený Půlměsíc se výbornou obsluhou, dobrou kuchyní a prostředím.

Dalším šokem bylo pro mě zjištění, že v Baru Ponorka (ex Kamenný Bar) už se netočí Pilsner Urquell a Kozel, ale Staropramen. Proč? Proč??? Proč se nechávají majitelé hospod naprosto prokazatelně uplácet Staropramenem, aby točili jeho tragické pivo? Proč se to stalo tam, kam jsme všichni chodili právě na výbornou plzeň?

Pojďme to společně změnit! Pišme o tom a mluvme! A nechoďme tam, kde to stojí za hovno!

pátek 23. března 2012

"Zlé, zlé, velmi falešné a podlé kopnutí do zad ," komentuje Michal Hanisch své dnešní vyhoštění z miliardářského trustu

Praha. 23. března 2012. Michal Hanisch se aktuálně vyjadřuje v rozhovoru k dnešnímu incidentu, kdy byl zákeřně vyhozen z facebookovské skupiny Miliardářů. Rozhovor poskytl nezávislému novináři na jedné noze Jindřichu Závislému.

Pane Hanisch, dnes v dopoledních hodinách jste byl vyloučen z facebookovské skupiny Miliardářů. Mohl byste okomentovat, nebo popsat k čemu došlo?

Vůbec si to nedovedu vysvětlit, na to moje inteligence nestačí, jak se může dvacet téměř dospělých lidí zle zákeřně kopne do zad a ještě s rozeběhem jednoho z nejzásadnějších funkových fanoušků v severních Čechách.

Vznikl tedy nějaký spor? Hádka nebo nedorozumění?

Vlastně ani netuším, jak k tomu došlo. Čeho jsem se měl dopustit. Skupinu jsem v podstatě zakládal a byl jsem jejím nejaktivnějším a nejhezčím členem, hned po kolegovi Mašátovi. Dnešní incident totálně narušuje demokratické pilíře, na kterých jsme náš trust vystavěli... Nemohu tomu uvěřit... Jsem stále v šoku, promiňte. Už mi i volal kardinál Vlk, že dnes bude celebrovat v Chrámu sv. Víta mši za odpuštění.

Myslíte tedy, že se jednalo o promyšlený akt jednotlivce, nebo celé skupiny?

Ta stádovitost se tam skutečně nabízí... Nikdo samostatně by toho nebyl schopen. Tam ani jeden člen nedisponuje aspoň elementární inteligencí, že by tohle mohla vymyslet samostatná hlava plná prejtu.

Tušíte, kdo celou akci mohl vyprovokovat a za kým se tedy skupiny začla otáčet?

Nevím. Například paní Vavrouškové jsem pomohl docela zásadním úplatkem, aby dodělala základní školu a příjde mi, že to nestačilo, a že tohle je její zlý falešný a podlý akt odplaty. Musel jsem si vzít úvěr, ten jsem nakonec směnkou prodal panu Tenkrátovi.

Pan Tenkrát je také členem této skupiny?

Ano. Tedy až do dnešku byl. Nemám přístupová práva nyní, proto nemohu komentovat dění uvnitř trustu. Nicméně pan Tenkrát mi měl dodávat sudy s dobrým ponorem. Přesvědčil mě, abych používal jeho nové plastové sudy. Nicméně ty jsme zkoušil na přehradě v Jablonci a tento "technologický zázrak" se neosvědčil, protože sudy vyplavaly hned na hladinu. Nemohl jsem je tedy odebrat. V té souvislosti jsem odmítl logicky zboží odebrat a na pana Tenkráta jsem ihned podal trestní oznámení.

Jak to souvisí s dnešním incidentem ale?

No myslím, že je to nějaká snaha o odplatu.

Nesnažil se vás někdo ze skupiny kontaktovat? Popřípadě vás vydírat?

Zatím ne. Myslím, že je tam velký strach z jejich strany, protože oni všichni vědí, že mám v šuplíku dost zásadních informací a kompromitujících fotek, které by drtivou většinu členů zásadně poškodily. Psali jsme tyto materiály s kolegou Soukupem, ten totiž chystal puč dovnitř skupiny, nicméně ani ten se teď nemůže cítit bezpečně, protože jsem tam pak připsal i pár kapitol o něm. Pan Soukup mi dluží asi 86 miliónů korun. Na toho podám trestní oznámení dnes. Už jsem informoval svého právního zástupce.

Své chyby si tedy nejste vědom?

Tak to rezolutně odmítám. První chybu v mém životě jsem udělal teprve předevčírem.

Co to bylo?

Bez komentáře.

Očekáváte, že bude do trustu opět nějakým z jeho členů pozván?

Nevím, jestli se k tomu někdo sníží pod rizikem, že bude zbytkem vyloučen za pokus přizvat mě zpět. Čekal bych takový pokus jedině od pana Maršalíka, který má zásadní styky ve slovenském showbusinessu a tahá tam za nitky. Vztah Rytma a Dary je například jeho nápad. Já to pouze zafinancoval.

Jaký bude váš další postup?

Podám trestní oznámení na všechny ostatní členy skupiny, u kterých jsem to ještě nestihl. Ty spisové složky budou docela zásadních rozměrů, takže jsem koupil Krkonošské papírny. Mám najat jeden brigádnický tým, který právě do obálek rozpočítává a rozděluje finanční prostředy na potřebné úplatky ve státní sféře a především v justici. Hodlám z toho udělat monstrproces.

Děkuji za rozhovor

A na vás pane redaktore taky podám trestní oznámení samozřejmě.

středa 21. března 2012

Lessons learned #1

9gag.com rocks! Again



True story...

neděle 18. března 2012

Ochutnejte Špičku z cukrárny Klempíř/Rózsa

V pátek u EMI vyšlo sólové album rapera J.A.R. Oty Klempíře, který spojil svoje textařské síly s nadaným slovenským producentem a muzikantem Oskarem Rózsou. Jak Špička chutná?

Oto Klempíř je ostřílený textař, který se krom dvorních textů pro J.A.R. podílel textově na řadě dalších českých nahrávkách. Až nyní ale přišla chvíle na vydání své vlastní autorské desky. Oskar Rózsa je slovenský všestranný muzikant (základem basskytarista) producent, jazzman. Studoval filmovou kompozici na bostonské Berklee. Podílel se na více než 50ti albech; spolupracoval mimojiné s Richardem Müllerem, Janou Kirschner či Ivanem Táslerem.

Před vydáním Klempíř plánovanou desku popisoval jako dadaistickou, hudebně minimalistickou, rapově šansónovou (nebo šansónově rapovou). Obával jsem se trochu zmíněného hudebního minimalismu a naštěstí se moje obavy částečně rozplynuly při poslechu prvních 3 ukázek v pořadu Noční proud na Českém rozhlasu a definitině v momentě, kdy jsem desku slyšel celou. Hudební minimalismus možná vnímám jinak... Ano, možná tam neuslyšíte tolik nástrojů a aranží jako v J.A.R., nicméně Špička je hudebně pestrá sebejistá. Hned v první filmově znějící skladbě DaDa Klempíř dadaisticky dokonale dokazuje, čeho je textově schopen. DaDa je vlastně poklidnou básnickou předehrou celé Špičky. Až ve dvojce Stopy duo vykládá všechny svoje trumfy, Dan Bárta ji obohacuje svým osvědčeným vokálem.

Netroufám si odhadovat, že Dej si lok je oslavou alkoholu či Moravy. Na výklad Otových textů skutečně nemám odvahu. Čtyřka je Nefersobek a tady určitě všichni zaplesáte. Je to funk jak blázen, s živými bicími Martina Valihory. V Poločasy textově Klempíř lehce nastiňuje svůj názorový postoj k Havlovi - atmosférou tedy nejtemnější song společně hned s následným songem Kámen, v němž se politika jako téma opakuje. Naopak My Life a především pak finální song Ze mě jsou songy naplňující mě zvláštní pocitem klidu a nadějí v lepší zítřky.

Ze mě je dokonalou tečkou za albem. Svojí náladou a melodií na mě působí zcela stejně jako Eko bio green dia z poslední desky J.A.R. Balzám na duši.

Textově Klempíř navazuje na knihu Tali Bachtar!, která vyšla minulý rok na podzim, a která tvoří s albem do sebe zapadící celek. Těžko odhadovat, které skladby hudebně vznikly až za účelem spojení Klempíře a Rózsy, jelikož hudbu dle bookletu Rózsa nahrával v letech 2005 - 2012 a tak jen můžeme hádat, co je novinka a co oprášená šuplíková záležitost... Ničemu to ale nevadí; Rózsa je ostřílený producent a desku vyprodukoval skvěle. O finální mastering se v LA staral Brian Gardner.

Otázkou zůstává koncertní provedení Špičky. Klempíř se na něj podle některých rozhovorů těší, zároveň však není jisté, kdy se nějakého koncertu dočkáme. Nicméně Dan Bárta potvrdil předběžně svoji účast jako případný host.

Tak co? Dáte si?

Tracklist: DaDa, Stopy, Dej si lok, Nefersobek, Poločasy, Kámen, My Life, Ján a Ze mě

Nejlepší skladby: Nefersobek, My life, Ze mě

Label: EMI

pátek 17. února 2012

Simon's Cat in 'Fowl Play'

Vychutnejte si nový díl



středa 15. února 2012

No jet lag just Whitney Houston please!

Vrátil jsem ze Států a druhý den ráno zemřela Whitney Houston. Jedna z mých nejoblíbenějších zpěvaček. Zpěvačka v jádru životní!

Nebudu ani tentokrát obnažovat, co všechno si při vyslovení jejího jména pamatuji. Jen snad stručně, že to pro mě vždy byla jedna z top zpěvaček vůbec... Jako teenager jsem nikdy nemohl propásnout vysílání Tělesného strážce; když skončily titulky (bylo mi v té době devět let; to snad ani není pravda...), připadal jsem si jako onen nesmrtelnej Kevin Costner, který spasí celej svět a přitom mě druhej den čekal diktát a zkouška z násobilky...

Whitney, ta s dokonalým hlasem, která spolupracovala s ikonami mezi nimiž byli mimojiné Babyface, Stevie Wonder, Aretha Franklin a celá řada dalších jmen, proplula mým dětsvím například na dovolených, protože jsme ji poslouchali i cestou celá rodina. Získala 6 cen Grammy, prodala více jak 170 milionů alb (a další statistiky)... Jak skvělá!

Nerozumím a nechci rozumět, proč tak nadějné umělce nám berou drogy a alkohol, jestli je v tom nějakej hlubší smysl, tak mu nechci opravdu věřit a asi ani rozumět...

Tak či tak od neděle můj walkman patří Whitney!

A kterou z té miliardy hitů vybrat? Snad jednu z těch nejveselejších:


úterý 7. února 2012

Postřehy dne: středa - 7. února

Každou chvíli sem něco přidávám, pak to zase smažu... No nic. Tak tentokrát postřehy z USA, kde jsem právě na služební cestě

7. únor 2012
  1. Steaky - nejlepší, nejchutenější a oproti ČR daleko levnější a daleko větší - neuvěřitelnost!
  2. Američanky jsou překvapivě velmi krásné
  3. Velká auta, velké objemy motorů, velké dálnice, pizza má větší průměr, velké paneláky (říkají jim tu prej mrakodrapy)
  4. Avenues vs. Streets - orientovat se New Yorku je poměrně jednoduché
  5. Apple Store na 5th Av udělá dojem na každého!
  6. Metro v New Yorku je peklo. 4x to člověk brutálně splete, pak už si myslí každej, že je rodilej newyorčan (nebo to alespoň předstírá)
  7. McDonalds je totální low end mezi fast foody a mezi hambrugery (a v Jablonci zatím probíhala petice, aby se tam McDonalds otevřel...)
  8. V Praze si teenage girls napíšou na Facebook, že půjdou, že jsou, a že byly ve Starbucks a berou to jako známku (ne, punku ne...) významnosti (focení kelímků atp.). V NYC je jich asi tak 34567898766578 (Terky miliardářky číslo) na každé ulici... Vlastně, hledáte barák, kde Starbucks není.
  9. Empire State Building je k posrání. V pozitivním slova smyslu.
  10. Podtrženo, sečteno, jsme všude a ve všem daleko daleko daleko...

úterý 17. ledna 2012

Postřehy dne: úterý - 17. ledna

Přátelé, drazí. Zavádím novou občasně-pravidelnou rubriku pro blog. Poslouží na komentování momentálních nálad, situací, rychlé vystřelení příhod, co jsem během dne zažil, uvědomil... Přetlakový ventil, který ovšem ne vždy budu blíže komentovat

17. leden 2012:

  1. Není potápějící loď jako potápějící loď...
  2. Vítáme po čase zpět chytré energetické nápoje, long live Red Bull
  3. Argentinská a lososová bageta z BB byly super. Střeva jsou jiného názoru...
  4. Jistota trojnásobku = pracovní doba má 8 hodin, každý má jistotu, že může mít pracovní doba přece 3x delší duraci
  5. Prcáme vás, my vás prostě prcáme. Kéž by.

pondělí 2. ledna 2012

2011

Děkuji převelice, abecedně

4square, 9gag, Apple, babička a děda, bratranci a sestřenice, Canon, Curaprox, Černá studnice, Česká vzduchoplavecká, Český ráj, Dan a Illustratosphera, Divoká Šárka, DJ Maceo, eBay UK, funk, Google, Honza Ocilka a Eurocentrum Jablonec, Hospoda Lucerna, hudba, informatici, iPhone, Janička Pexová, jazz, Jazz Dock, Jizerské hory, kluci a holci @ Glogster, Krompach, les, maminka a táta, Michael a J.A.R., Miliardáři (Radek, Lenka, Petr, Viktor, Terka, Tomáš, Dan, Veronika, Radka, Honza, Slávek...), Mlsnej Kocour, Modrý zub, Muchov, Palác Lucerna, pan Pavel s rodinou, Parkhotel, Pendolino, Pilsner Urquell, Pink Floyd, Praha, Ponorka, Red Bull, různá módní krejčovství a ševčovství (René, Tommy, Levi, Adolf), rybář Boris, Salewa, sestra, Silvuš, Simba, slečna Klára s rodinou, Smržovka, studánka na zahradě, Svijany, trávník, Twitter, U Černýho vola, U Glaubiců, U Kašpárka, U Samešů, všechny tety a strejdové, Wulffmorgenthaler, zoo