pondělí 17. listopadu 2014

Slavit dnes budu!


Když před 25ti lety padnul režim, pamatoval jsem si z něho v té době ve věku 6-7 let jen málo. V sámošce na střední Smržovce mlíko v plastovém pytlíku, věčně rozlité po podlaze; v lepším případě ve sklenici s hliníkovým víčkem

A pak sytě rudou malinovou limonádu ve flašce. Nic jiného mi z té doby v hlavě nezůstalo. Pak už jen moment, a ten se pamatuju naprosto přesně: máma mě vedla do školky a řekla mi, že už nemám říkat "soudružko učitelko", ale "paní učitelko". Na ten moment se dodnes jasně pamatuju; do konce i na místo, kde mi to cestou do školky říkala.

Zbytek o režimu před 1989 znám z bohatých vyprávění rodičů a prarodičů; z dokumentů... Vnitřně jim děkuji dnes a denně za to, že mi to všechno vyprávěli a já si tu hrůzu mohl uvědomovat od brzkého mládí.

Svoboda je úžasná věc. Neuvěřitelně moc si ji vážím, ač nemám přímou osobní zkušenost, že by se mi ji tehdy nedostávalo, nebo že by mě osobně socialistický režim přímo omezoval. I přesto, že mě nikdo osobně nezakazoval volně svobodně cestovat, vždy když cestuji do zahraniční, tu svobodu a možnost si naplno užívám. Cestování je neuvěřitelně osvobozující a při málokteré jiné činnosti člověk získá takový nadhled, větší světáctví, mnoho zkušeností, zjištění svých vlastních možností a hlavně vnímání spousty podnětů jiných lidí z jiných koutů světa...

Dnes nám nikdo v cestování nebrání. Je to už jen o našich vlastních možnostech a v našich rukách, nikdo za nás nerozhoduje. Můžeme svobodně cestovat, svobodně studovat, svobodně si vybírat, čím se budeme živit; můžeme svobodně volit, můžeme svobodně vyjadřovat svoje názory. Že je to snad normální a přirozené a nemá smysl to slavit? Ne, není. Neberme to jako samozřejmost. 25 let je příliš krátká doba na to, abychom na totalitu zapomněli...

17. listopad je pro mě už několik let oslava svobody. Slavit budu. Svobodu, demokracii a J.A.R.

neděle 7. září 2014

Katyně

Kolik Katyní jste pustili vaším dětem? Kolik Schindlerových seznamů viděli vaše děti? Kolik Želar viděli vaše děti? Kolikrát viděli vaše děti Pianistu?

Kolikrát Vaše děti jedli popkorn v kině na waltdisneyovce? Kolikrát viděli doma Spider/Super/Batmana? Pouštíte jim i jiné filmy? 

Viděli vaše děti nějaký dokument z historie (ne)dávno minulé? Kolikrát jste vašim dětem vyprávěli o světových válkách? Kolikrát jste dětem vyprávěli o hrůzách fašismu? O holokaustu? Kolikrát jste dětem vyprávěli o hrůzách komunismu? Vědí vaše děti, že komunismus má na svědomí možná ještě více obětí než fašismus? Vědí vaše děti, že když jste vy byli děti, tak byly zavřené hranice? Že se nikdo jen tak nemohl svobodně vydat na cestu mimo naši zem? K moři? Vědí vaše děti, co to jsou fronty na banány? Vědí vaše děti, že před pár lety nebylo běžné, že jste si koupili v kině popkorn? Vědí vaše děti, že pas nestačil k tomu, abyste cestovali za hranice? Vědí vaše děti, že se dřív nikdo nemohl svobodně rozhodnout, co a jestli bude studovat? Čím se bude živit? Koho bude volit? Vědí vaše děti, že učebnice dějepisu byly plné propagandy a lží? Vědí vaše děti, že na auto se čekalo roky? Vyprávíte někdy o tom všem vašim dětem? Vědí vaše děti, že i v dnešní době právě teď existují na světe pracovní tábory? Vědí vaše děti, že i v dnešní době jsou lidé zavírání za své myšlenky a názory; politické přesvědčení...? Vědí vaše děti, že i dnes existují země, kde se popravuje? Vědí vaše děti kdo je to Milada Horáková? Vysvětlujete vašim dětem, co se děje na Ukrajině? Co se děje v Severní Korei? Vědí vaše děti o Tibetu?
...

Nekrmte vaše děti jen popkornem, odstíny šedi, ***manama; nekupujte jim jen zmrzlinu, polárku, krásné šatičky, cetky. Nemalujte vašim dětem svět jen na růžovo. Vyprávějte dětem, co se tu dělo. Je to neskutečně zásadně důležité pro budoucnost nás všech a proto, aby věděli, že to, že dnes žijeme v demokratické zemi, vůbec není samozřejmé.

pondělí 1. září 2014

Jazz - funkový superpodzim

Léto je pryč. Už jsem se skoro smířil. Stav těšení je však natolik zásadní a naštěstí je na co se těšit

Servíruju seznam koncertů do konce roku, kterých se s největší pravděpodobností zúčastním. Ne všechno je stoprocentní, nicméně je to takovej maximalistickej wishlist. Hlavně listopad je brutální :-).

10. 09. - Avishai Cohen, Praha, Hybernia
24. 09. - Lukáš Martinek & Private Earthquake, Praha, Jazzdock
04. 10. - J.A.R., Plzeň, Pilsner Fest
12. 10. - Laco Deczi, Praha, AghaRTA Jazz Centrum
24. 10. - J.A.R., Jablonec nad Nisou, Eurocentrum
03. 11. - Stanley Clarke, Praha, Lucbar
09. 11. - Medeski, Scofield, Martin, Wood, Praha, Lucbar
13. 11. - Lenny Kravitz, Praha, O2 Arena
17. 11. - J.A.R., Praha, Lucerna
18. 11. - Candy Dulfer, Praha, Lucbar
21. 11. - Monkey Business, Jablonec nad Nisou, Eurocentrum
29. 11. - Herbie Hancock, Brno, Hala Vodova
10. 12. - Monkey Business, Praha, Lucbar
11. 12. - Monkey Business, Praha, Lucbar

sobota 12. července 2014

Hudební policie

Konečně (!!!) mám nová sluchátka. Takže cestou do a z práce se můžu věnovat hudbě, což jsem skoro půl roku nemohl, leč jsem nebyl schopen si nějaká koupit

A jsem pohlcen zpět. Jednak tím, že Marshall Minor mi prostě nabízejí kurva víc zvukových zážitků než obyčejné iphoní bílé dráty :-).

Jsem hudebně široce rozkročen, to je jasné. Vždy jsem byl. A připravuji se na Bohemia Jazz Festival, který bude na Staromáku příští týden, na ktery vás zvu. Nechápu, jak jsem třeba nemohl znát Lonnieho Smitha. Černoch s turbanem na hlavě řádící na hammondkách B3, který spolupracoval například s Georgem Bensonem, kterýho miluju. Skvělá muzika! A ten bude ve středu od 20:30, tak přijďte. Pak bude Colours a pak Šumava Rocks.


 
 
Co máte právě teď v přehrávačích? Já tohle:
  • Black Eyed Peas
  • Chris Botti
  • Christian McBride Big Band (bude taky na BJF)
  • Daft Punk
  • Hapka a Horáček
  • Illustratosphere
  • J.A.R.
  • Jamie Cullum
  • Jamiroquai
  • John Scofield
  • Kapitán Demo
  • Lenny Kravitz
  • Lonnie Smith
  • Lukáš Martinek a Private Earthquake
  • Marie Rottrová
  • Monkey Business
  • Neruda
  • Pharrell Williams
  • Prince
  • Robert Balzar Trio
  • Sexy Dancers
  • Tereza Černochová
  • Vladimír 518
  • will.i.am

úterý 24. června 2014

West coast

Splnil jsem si další velký sen. Byl jsem 14 dní na západním pobřeží Spojených států a v několika parcích. Pomeřně narychlo agilně naplánovaná akce se vydařila nad očekávání!

San Francisco a Smržovka - obce mé nejoblíbenější. SFO je krásné město. Pro mě důležité i historicky (zlatokopectví, působiště německého emigranta Leviho Strausse), pak Silicon Valley, jazz ve vedlejším Oaklandu, sedm kopců ve městě, lanem ve vozovce tažená tramvaj, finanční distrikt, China town, Marschal beach, Alamo sq, Golden Gate Bridge...

Co jsme stihli:

Plán byl nastaven hodně agresivně :-). Ve smyslu vidět co nejvíce, projet co nejvíce parků, států. Navštívili a/nebo projeli jsme 6 statů (Oregon - přestup, California, Nevada, Utah, Colorado, Arizona, New Mexico).

Ujeli jsme 3850 mil = 6160 km (průměr cca 440 km denně) a spálili stovky litrů benzínu. Z parků jsme navštívili Yosemith, Sequoia Park, Death Valley, Bryce, Zion, Grand Canyon, Monumment Valley, Mesa Verde, Joshua Tree. Prohlídli jsme si kromě San Francisca ještě Las Vegas a přehradu Hoover Dam, Los Angeles, Meteor Crater, Palm Springs, navštívili jsme Malibu a Santa Barbaru. Z plánu neklaplo Silicon Valley, Arches National Park a Antelope. Škoda, příště :-). Snad už příští rok a na delší dobu.

Tipy triky pro cestu na americký západ:

  1. Řízení auta v USA je především velká radost! Výhodu všudypřítomných automatů v půjčovnách si uvědomíte hned po prvních kilometrech. Chtějte automat s klimatizací a tempomatem. 4x4 výhodou.
  2. Cena benzínu. V Kalifornii cca 4,5 - 4,7 USD za gallon = cca 22 Kč za litr. V Arizóně však i 3,4 USD za gallon! V Death Valley logicky počítejte s cenou přes 5 USD za gallon (pořád hluboko pod českou cenou).
  3. Půjčení mid-size SUV za cca 450 Kč na den (při 14ti dnech) a osobu ve dvou řidičích včetně pojištění, plné nádrže.
  4. Annual pass do parků. Stojí 80 USD na rok. Lze ho použít pro 2 výpravy, tedy 40 USD na jednu. Neváhejte, že se nevyplatí. Vyplatí. Mrkněte sem, jestli nějaký čecháček nenabízí jeho odprodej
  5. Nestujte a neparkujte tam, kde se to nesmí. Platil jsem 72 USD pokutu za parkování na zakázaném místě. Pokud dostanete pokud, určitě zaplaťte, pokud nechcete riskovat například to, že vás příště imigrační úředník vrátí zpět odkud jste přijeli.
  6. Ubytování v motelech: v rozmezí 30-110 USD na noc pro dva. My jsme měli v průměru za 48 USD za noc pro dva. V drtivé většině připadů bez snídaně. Pokud s, počítejte jen většinou s kávou a nějakou zpíčenou vaflí/buchtou. Stáhněte si appku booking.com - ad hoc můžete řešit po cestě rezervace a porovnávat ceny (pro iOS zde).
  7. Kupte si předplacenou místní sim kartu s daty - například pro navigaci. SIMka zdarma větsinou, u operátora za 10 USD, předplacená 2,5 GB dat u AT&T za 60 USD. Signál až na Arizónu (nepochopil jsem proč) skoro všude, nečekáte-li ho na místech jako Údolí smrti ;-).
  8. Pokud jste si vybrali přes internet auto, připravte se, že nakonec možná dostanete jiné. Bylo tomu tak před dvěma lety v Bostonu a i nyní (a bylo tomu tak i v Izraeli na letišti). Letos jsme vybrali Ford Escape, dostali jsme však nakonec Nissan Rogue. Prostorově srovnatelný SUV střední velikosti. Objednejte relevantní pojištění a případně příplatek za druhého řidiče. Doporučuju i příplatek za plnou nádrž - pak můžete auto vrátit s jakýmkoliv stavem nádrže. Připravte se na to, že pracovník půjčovny vám bude chtít určitě nabídnout větší typ a doplňková připojištění (např. čelní sklo).
  9. Silnice, dálnice, rychlostní limity. Neviděli jsme možnost větší povolené rychlosti než 75 mph. Silnice byly v drtivé většině v perfektním stavu. Vždy namalované čáry, v drtivé většíně případů s vibrujícíma pruhama při zákazu předjíždění a u obou krajnic.
Určitě doporučuju tyhle jídlo-podniky a bary:
  1. Dam Bar and Grille, Page, Arizona
  2. Cruiser's Cafe 66 Bar & Grill, Williams, Arizona
  3. Rib Co, Twentynine Palms, California
  4. PierBurger, Santa Monica, California
  5. Sushi Go-Go, Santa Barbara, California
  6. The Nature Shop, San Francisco, California
  7. GungHo Tavern, San Francisco, California (čepovaná Plzeň)
  8. The Buccaneer, San Francisco, California
Určitě se na západ USA vrátím. Snad třeba už příští rok.

úterý 4. února 2014

Všechny pražské sakrálky do roka a do dne? Challenge accepted!

Kostely a obecně svatostánky mě vždycky přitahovaly. Ač jsem pokřtěn, avšak nevěřící, vždycky strašně rád kostel navštěvuju. Na těch stavbách mě něco fascinuje a láká. Možná architektura, možná vnitřní klid, možná tajemno. Možná koktejl všeho dohromady

Kamkoliv už po Evropě cestuju, kostely nikdy nevynechávám. Občas s Pavlem tomu cestování říkáme tour de sakrálky. Když jsem dával seznam předsevzetí dohromady, napadla mě zdánlivě bláznivá věc: navštívit všechny sakrální stavby v Praze (14. bod). Netušil jsem, co jsem na sebe ušil za bič, ale už teď mě ten nápad rajcuje. O to možná víc, že jsem v lednu nestihl navštívit ani jednu a mám na to už jen necelých jedenáct měsíců. Včera jsem začal a zjistil jsem, že to logisticky a časově sranda nebude... Ale jdu do toho.

Nebudu zastírat, že částečně mě ten nápad baví i díky foursquare, budu sbírat body a lépe se mi technologicky nápad bude plnit. A pomohl mi i následující seznam kostelů z wikipedie, který čerpá z knihy Umělecké památky Prahy I.–IV. pana Vlčka a kolektivu.

Kostelů je v podle tohoto seznamu celkem 135. Do konce roku už mám jen 330 dní. Uvidíme jestli mi ten čas příjde natolik pohodlný, jak se mi to jeví nyní. Postupně budu seznam updatovat a přeškrtávat ty kostely, které jsem již navštívil letos, nebo v minulosti. Takže naštěstí nezačínám od nuly. Tak hurá do toho.

Kostely v historické části města - update 2.3.:
Ostatní městské části:
Předsevzetí nejen na 2014 |

pondělí 3. února 2014

Nejen valentýnský Simon's Cat

Staronová videa, pokud jste nezaregistrovali

Smitten - Simon's Cat (A Valentine's Special)



Suitcase - Simon's Cat


Mirror Mirror - Simon's Cat


Scary Legs - Simon's Cat (A Halloween Special)


Christmas Presence (Part 1) - Simon's Cat


Christmas Presence (Part 2) - Simon's Cat


Předchozí díly

čtvrtek 16. ledna 2014

Jednou taky někomu poskytnout rozhovor o tom, jak se cítím...

Tohle budete znát. Na pocity, úspěchy, neúspěchy se novináři ptají kdejakého (ne)úspěšného sportovce... Sere mě, že se nikdo neptá na moje pocity a co bolí jako mě...! Kurva! Tak tady to máte, fiktivní rozhovor o jednom ilustračním pracovním dni projektového manažera v jedné z největších bank v České republice

Michale, máte za sebo další pracovní den. Jak se vám dneska vstávalo, když jste věděl, že máte před sebou několik důležitých a několik nedůležitých porad?

Vstávalo se mi fajn, protože jsem věděl, že na stole mám zbytek mýho skvělýho černýho čaje z večera, takže jsem ušetřil ráno asi pět minut tím, že jsem nemusel žádnej vařit a rovnou jsem se mohl napít ještě než jsem si šel vyčistit zuby a hodit si sprchu. To bylo skvělý...

Takže vlastně den začal dobře...

Vlastně ano, dokonce jsem si vzpomněl a našel jsem si čas i nasnídat a pustit si tři hezký písničky.

V posledních dnech jste si ale ztěžoval na mírné nachlazení, které vás trápilo hlavně po probuzení.  Už je to lepší?

Lepší to není... Tohle mě moc trápí, ale bohužel nemám čas to vyléčit, takže jedu na krev přes to. Měl bych zase najet na vyplachování nosu slanou vodou. To mě naučila maminka.

Přesuňme se ale už do práce... Začal jste rovnou poradou? Jak odstartovala?

Ještě než začala denní synchronizační stand-up porada, kterou máme od devíti, tak jsem původně myslel, že budu mít hodinu času na vyřízení mailů-restů a dopsání nějaké dokumentace, protože jsem čekal, že v kanceláři budu sám. Jenže jakmile jsem dovyvětral, tak začali přicházet první členové týmu a už jsem ten klid na práci prostě neměl, protože pořád někdo něco potřeboval. Tomu zařídit přidání práv na přístup do bankovních systémů, onen zase potřeboval vysvětlit nějaký synchronizační úkol, co jsem mu zadal. Do toho jsem musel volat dvoum technikům: jednomu na helpdesk kvůli digipassům, pak analytikovi, jestli zprovoznil serverové prostupy do Maďarska. Máme v týmu nového člena, takže se musím věnovat i jemu a radit přirozeně se vším možným. Pak teprve začal stand-up...

Jak probíhal? Jak jste se při něm cítil?

Nestihl jsem se na něj připravit, jak jsem správně měl (kvůli věcem v té první hodince), abych týmu příkladně odvyprávěl, co jsem dělal předchozí den, protože toho bylo tolik, že jsem zapomněl 3/4, takže jsem poprosil a odstartoval to kolega iOS developer. Je to borec, takže jsme byli hned zpět nakolejení. Testeři od product ownera dostali dostatek práce na celý den. Kolegyně analytička přinesla dobrou zprávu, že již namapovala v éáčku všechny use cases na všechny business requirements. To byla super zpráva.

Stihli jste stand-up v předepsaném čase?

Jasně, dokonce jsme kolečko stihli za 10 minut, což je super čas. Ale tady to může znamenat buď, že nebyly komplikace, nebo že všichni byli sladění předem, nebo že někdo nechtěl vyeskalovat nějakej průser. Což by byl ten horší případ.

Co vás čekalo poté?

Musel jsem řešit lehčí konflikt v týmu, respektive spíše nedorozumnění. To máte hned vlastně 3 schůzky, s jedou stranou, pak nějaký další den s druhou stranou a pak všechny postižené strany dohromady. Dnes jsem měl první kolo. Pečlivě jsem naslouchal, zapisoval jsem si podněty, díval se do očí, chápavě přitakával. Z pozornosti mě vyrušily lehce jen tři pozvánky na porady na druhý den, dvě smsky s omluvou o pozdním příchodu a jeden příchozí hovor, který jsem nemohl přirozeně přijmout...

Po schůzce jsem se šel do kuchyňky rychle osvěžit 3mi deci pramenité kohoutkovky, protože jsem cejtil, že jsem moc zahuštěnej... Po návratu jsem schvaloval a kontrolal výkazy práce analytiků v péwéáčku, logoval jsem svojí práci z předchozího dne a docházku, vánoční dovolenou a tak. Prostě běžná agenda...

Kdy byla další porada?

Po půlhodině od standupu. Ale kryla se mi ještě s jinou o stavu vývoje integračního prostředí, navíc v jiné budově o dvě stanice metra dál, takže jsem se kolegovi project managerovi omlouval a rušil jsem svoji účast v pozvánce. Planning meeting s týmem byl samozřejmě důležitější.

Byli všichni připraveni na planning, jak měli?

Ale v podstatě jo. Product owner přinesl seznam úkolů z backlogu, které chtěl v následujícím sprintu vyrábět. Seznam byl i oprioritizován, takže vlastně krása. V průběhu porady jsem řešil jen dvě drobné kázeňské problémy, kdy se mi tam vykecávali kodéři... Kdybych měl internet explorer v nějaké hmatatelné podobě, hodil bych ho po nich, protože rána IEčkem do hlavy kodéra by byla dostatečná důtka... Tak jsem jen jen okřiknul, no...

Tradiční problém byl se zástupci businessu, kteří vejrali do kompů a nedávali pozor. Klasika. Ale šlo to jinak celkem hladce; tým se mi dokonce v posledních pěti minutách podařilo rozesmát...

Co se přihodilo?

Řekl jsem, že musím fouknout do trenek jednomu testerovi do trenek, protože objevil zásadní bug na produkci. Všichni se rozchechtali a já muse vysvětlovat slovní obrat fouknout někomu do trenek. Je pravda, že to trochu narušilo koncept porady, ale naštěstí jsme měli do sprintu již přijaté zvládnutelné úkoly z backlogu, nastaven cíl sprintu i vydefinovaná rizika potencionálně ohrožující cíl sprintu, takže v pořádku... Zápis z porady jsem odsunul na později.

Pak už byl čas na oběd?

Teoreticky byl, ale na ten jsem nemohl. Protože jsem měl akorát 20 minut na přesun do druhé budovy. Takže sbalit si komp, oblíct se, projít budouvou do metra, počkat na první vlak, ujet dvě stanice, vystoupit a dojít ještě osm minut do kanclů. Super je, že za těch osm minut se daj vyřídit někdy i tři telefony. Takže jsem volal delivery managerovi, který mi telefon teda nebral, ale zase jsem se dovolal analytikovi z provozu, což je v jeho případě úspěch, že telefon zvedne. Připomněl jsem mu, co mi nedodal, a že to potřebuju už před dvěma dny...

Lehce uřícen jsem dorazil do budovy a hledal zas jak kokot zasedačku, protože jsem zjisitl, že se opět neprovedla synchronizace outlooku s kalendářem v iphonu, takže jsem nevěděl, v jaké zasedačce poradu vlastně mám... Označování zasedaček tam totiž dělal... To je jedno... Naštěstí jsem grafika potkal cestou.

Takže následoval meeting s grafikem?

Ano, s grafikem, který je odpovědný za general look and feel, pak s externím grafikem, copywriterem a ještě tam měli být tři lidi, které jsem neznal... Naštěstí jsem iniciátorem schůzky já tentokrát nebyl. Přišel jsem včas jako jediný. Teda ještě s tím grafikem.

Podařilo se dojednat, co jste potřebovali?

Ne, protože to byla porada kvůli grafice s grafiky, že... Grafický vizuál, který byl před dvěma týdny finálně schválen všemi zástupci businessu a všemi stranami, rozstřelil manager za general look and feel, takže znova všechno znova. Že přetejkáme s termínem někam do basketbalu samozřejmě nikoho nezajímalo... Takže grafici brainstormovali jako o závod, že jsem přemýšlel, kolik koksu asi včera na báru bylo... Pro sebe jsem si zapsal akorát novej deadline dodávky (zatím) druhé verze designu a vyexoval 250 ml red bullu.

Po poradě jsem zjistil, že kantýna s obědem končí za 15 minut, takže jsem seběhl tři patra, hodil notebook do dokovačky, znovu se oblíknul, skočil s pískem a rychlokrokem na oběd. 2  ze 4 druhů obědů byly už dávno fuč. Nevýhoda. Ale zase se tam skoro nikdo už nebyl. Výhoda. U kasy seděla opět prodavačka, u které jsem během předchozích obědů vytrackoval, že se jmenuje Petra (jméno bylo vždycky na účtence). Tak jsem si řekl, udělám polosrandu a oslovil jsem ji: dobrý den Petro. Čekal jsem údiv, ruměnec a ono nic. WTF? Pomyslel jsem si. Popřála mi dobrou chuť a já v tom šoku akorát zareagoval: vám taky. Forever alone level 979.

Pochutnal jste si?

Ale jo. Ale spíš jsem měl prostě hlad. Oběd trval 7 minut. Stal jsem se v kantýně zase mayorem na foursquare a mezi polívkou a vařícím jídlem jsem vyřídil jeden soukromej mail, dvě smsky, jeden watsup a přijal dvě ze tří pozvánek na porady na příští den.

Co jste dělal pak?

Cestou z oběda jsem se musel stavit na wc, protože jsem si zapomněl kapesníky...

Zas ta rýma zpropadená. To určitě ovlivňuje vaše výsledky? Musíte cítit zlost, je to tak?

Hlavně jsem nasranej, že jo... Pak jsem v našem open spaceu řešil termíny dodávek ostatních projektů, na kterých my máme stoprocentní závislost. Polovina z nich mi nedokála dát žádný termín, zbytek termíny někde měsíc později než jsem předpokládal. Skvělé vstupy na vypracování plánu... Ufff.

Skočil jsem aspoň za mzdovou účetní pro pásku. To je takovej ten hřeb dne, i když to na oučtě už zacinkalo. Btw. zkoušel jste někdy sečíst všechny sumy ale v kladných hodnotách na výplatní pásce...?

Nezkoušel.

Zkuste! (Smích.)

Jak dlouho jste se synchronizoval s ostatmi projekťáky?

Asi půl hodiny, pak byla další porada. Na té jsem regulérně měl problém, že jsem málem usnul. Byla zajímavá, ale prostě už jsem nevěděl, co dělat, abych mi nespadla hlava do klávesnice notebooku... Totální krize. Kluci hovořili o serverech, loadbalancerech, deployment managerech, linuxech, waskách a tak. Ne, vlastně to moc zajímavé nebylo a ve větách jsem jim rozuměl akorát tak spojky. Ale zaujal jsem sám sebe, když jsem úplně tak trochu od boku střelil, jestli v té akceptační topologii serverů počítají s naším db serverem pro ukládaní technických logů a vůbec kde že jsou ostatní databáze pro ukládání auditních logů. To je vyvedlo z míry, že db servery vůbec v celé topologii nemaj, a že na to zapomněli, a že teda díky za super připomínku!

To byl skvělý pocit předpokládám...

Jo, to bylo moc fajn. Připadal jsem si trochu důležitě a nevěřil jsem sám sobě, že jsem se mezi tou komunikací v příkazové řádce já s komunikací myší a oknama takhle chytnul.

Po poradě jsem znova volal deliver managerovi. Opět neúspěšně. Vyřídil jsem další dva nepřijaté telefony a to už jsem musel dobíjet telefon u stolu že... Venku dávno tma, naštěstí to vypadalo, že už po mně nikdo nebude nic chtít.

Takže už vás čekal poklidná hodina do konce pracovní doby?

Do konce pracovní doby zbývalo asi deset minut, kdybych kalkuloval s osmičkou, ale na tohle si nehrajme... Hehe. Ale je pravda, že krom dvou dotazů na lyncu od testerů jsem už měl klid. Takže jsem mohl udělat zápis z dnešního planningu, poslat ho účastníkům, uložit na projektovej disk a do confluence. Pak jsem vyřídil 10 urgentních mailů z dnešního dne a pět hořících z předchozího dne.

Když jsem si už myslel, že budu moct konečně upravit excel tabulku s akvizičním checklistem, volali mi kamarádi, že jako už jsou dvě hodiny v hospodě a čekaj na mě, kde jako jsem... Jenže já musel ještě rozchodit tu rozbitou synchronizaci kalendáře s telefonem. Na helpdesku už nikdo telefon nebral, ale povedlo se mi to nakonec opravit samo. Stačil udpate přístupových hesel jen asi v 56789 systémech a bylo... Ufff.

Nejvíc práce jsem udělal právě v posledních dvou hodinách, než jsem opouštěl banku. Nestihl jsem už vyplnit roční hodnocení externích testerů, business analytiků, ani svoje sebehodnocení a návrh kápéíček na 2014. Snad zítra. V krásných 19:45 už jsem nasedal na metro. Uf.

Neděláte něco špatně, že toho máte moc?

Ale tak jistě, člověk se musí pořád učit... Musím víc delegovat a víc nechodit na porady, kde nejsem klíčovej.

Zejtra je taky den. Tak. A když nejde o život, jde o hovno.

Poznámka: všechna jména, pracovní pozice, názvy systémů a/nebo procesů jsou smyšleny a jakákoliv podobnost je čistě náhodná a neúmyslná.

úterý 7. ledna 2014

Nejkrásnější píseň o lásce? Nejpravdivější píseň o stáří? Mám! Znám!

Tahle to je. Hapka & Horáček. Samozřejmě. Záruka kvality. A nejen proto, že je to v podstatě tak trochu hymna born loserů...

Pusťte si video (teda, jde o audio samozřejmě...) a přemýšlejte nad textem.



Dívám se dívám - a ty spíš,
matně se leskne malý kříž.
Stoupá a klesá tvoje hruď
a já si říkám: Bůh jen suď,
Bůh jen suď.

Zdali, až jednou blýskne se
a vítr liják přinese,
vezmeš mě k teplu pod svůj plášť.
Jestli to pro mě uděláš?

Když budu sedět nehnutě
a zase znovu zklamu tě
svým dojmem, že jsem na poušti
a že mě štěstí opouští,

Zeptáš se: Kam jsi oči dal?
Tvá šťastná hvězda svítí dál!
Jdi za ní, já tu držím stráž...
Tak se ptám, jestli to uděláš,

Tak se ptám, jestli to uděláš,
pro mě uděláš.

Co když se těžce zadlužím?
I ten kříž prodáš? Co já vím...
Když mě mé masky unaví,
stáhneš mě k sobě do trávy,
do travy.

A klidně řekneš hroznou lež:
Na svoje léta hezkej seš.
Před sebou ještě všechno máš...
Jestli to pro mě uděláš?

Co když mě zapřou přátelé
a budu s cejchem na čele
podroben strašné žalobě?
Vzkážeš mi: Stojím při tobě!
Jen při tobě.

Jediná vždycky budu stát
i když ti celý svět dá mat.
Věřím ti všecko. Braň se, snaž...
Jen se ptám, zda to uděláš.

Jen se ptám, jestli to uděláš.
Pro mě uděláš.

Stoupá a klesá tvoje hruď,
tak spolehlivě jako rtuť,
na teploměru našich dní,
ráno svět zuby vycení,
vycení.

A mně se mnohé nezdaří,
ale tvé prsty po tváři
mi zvolna přejdou, každý zvlášť...
Vím, že to pro mě uděláš.

Já vím, že to pro mě uděláš.
Všechno uděláš.

Citová investice