pátek 27. července 2012

Stav Hanischů v Čechách a na Moravě

Cvičně jsem googlil svoje jméno, abych zjistil, jak jsem na tom s pozicemi blogu a tak že... Desátý výsledek mě velmi překvapil: "Michal Hanisch z Klatov (3720 gramů, 50 cm) se narodil v klatovské..."

Ano, možná, je to skutečně asi třetí Michal Hanisch v ČR, o kterém reálně něco vím. Kromě mě, jednoho fotbalisty okresního přeboru a teď teda novorozence z Klatovska, nevím o žádném jiném. V sousedním Německu pochopitelně Michalů Hanischů najdeme mnoho. Například jednoho význameného profesora či spisovatele atp.

Nicméně, narození Michala Hanische v Klatovech mě skutečně překvapilo. A potěšilo samozřejmě. Na kdejsme.cz jsem zkontroloval, jak se má naše příjmení na mapě České republiky a ejhle, ono to vlastně pořád sedí... V eklhaft Tanvaldě, kam z nějakého mně nepochopitelného důvodu spadá nádherná Smržovka (Tanvald je totiž obec s rozšířenou působní, tak proto) jsou dva Hanischové - já a můj táta. V Jablonci nad Nisou jeden - děda. V Liberci jich je 8, v Ústí 12 a tak dále. Ti už jsou ale mimo naši rodinu (nejspíš). Michalů Hanischů v ČR je pak jako šafránu, aspoň podle Googlu.

Poznámka pod čarou: z naší rodiny jsem už poslední Hanisch, nositel jména, takže pokud nebudu mít děti (a nejlépe syna), tak Hanischové v naší rodině končej :-). Ende, Schluss, koniec. Přistupuju k této informaci s respektem a beru to jako jeden ze svých dlouhodobých úkolů, který bych měl brát zodpovědně a nepodcenit ho.

Tohle je jinak mladej Michal Hanisch z Klatov. Hodně zdraví a štěstí jemu i rodičům.


úterý 24. července 2012

Colours of Ostrava

Poprvé jsem byl na Colours. Poprvé na tak velkém festivalu. I Sázava, kde jsem byl před třemi lety, byl, co do počtu lidí, slabší odvar

Těšil jsem se na Alanis, Björk (která nakonec absentovala), ale především a hlavně na úžasnou Janelle Monáe. Tady mé dojmy se zpožděním telegraficky formou pozitiv a negativ.

Negativa:

  • Podklad - hrubý štěrk byl peklo pro nohy, ač každý chápal, proč tam je. Blbě se po tom chodilo, stálo, o nějakém tanci nemluvě...
  • Počasí - mohlo prostě být lepší. Velkou většinu času festivalu propršelo.
  • Zvednuté ceny v rámci Colours - v jedné hospodě měli menu s Colours vizuálem. Lze se úspěšně domnívat, že i ceny byly barevnější než obvykle... Vstup na Vysokou pec v areálu byl o 70 korun dražší než normálně - dle vstupenky.
  • Zvuk Alanis Morisette - největší hudební průser festivalu.
  • Ostravar - není to špatné pivo, ale nějak jsem si na něj nezvykl

Pozitiva:

  • Program - to, proč jsem hlavně na Colours jel.
  • Exteriéry Dolní oblasti Vítkovic - Industry rez krásně kontratrovala s barevným festivalem
  • Vystoupení Janelle Monáe - skutečný vrchol festivalu, naprosto bezchybný profesionální výkon
  • Zálohované kelímky na nápoje - hezký ekonomicko-ekologický přístup
  • Pětiterné a šestiterné rumy

Koncerty, které jsem viděl (seřazeno sestupně od top koncetu):

  • Janelle Monáe
  • Parov Stelar Band
  • Hi-fi
  • Iva Bittová
  • Kronos Quartet
  • Buty
  • Illustratosphere
  • Bratři Ebenové
  • Mňága a Žďorp
  • Midi Lidi
  • Katzenjammer
  • Bobby McFerrin
  • Lenka Dusilova a Baromantika
  • Alanis Morisette
  • Michal Prokop
  • Antony and the Johnsons
Na mé fotky se můžete podívat zde. A jak jsem jel na Colours?

čtvrtek 19. července 2012

Audi vs. ostatní automobilky v reklamách

Stará známá věc, ovšem proč si opět nepřipomenout umění reklamních kreativců.

Audi a ostatní značky v reklamách. Powered by 9gaq.com

středa 18. července 2012

Adoptovali jsme levharta obláčkového

Moje láska ke kočkovitým šelmám myslím nikoho nepřekvapí... Na Smržovce máme Simbu, u babičky je Šnurka, v zoologických zahradách trávím nejvíc času taky u koček... Pohled na ně mě dokonale uklidňuje a naplňuje štěstím

Proto jsem neváhal ani sekundu, když Terka (a ta má zase Sáru) přišla s nápadem stát se adoptivními rodiči levharta obláčkového z pražské zoo, který patří mezi ohrožené druhy, a který ve volné přírodě žije především ve východní Asii (Nepál, Indie, Malajsie, Indonesie...). Levhart obláčkový je nejmenší z podčeledi velkých koček.

Už se moc těšíme, až se něj půjdeme podívat. Snad se nám přijde ukázat a nebude trucovat :-).




Pražská zoo | Simon's Cat | Fotky z letošní návštěvy zoo

pondělí 16. července 2012

RegioJet rulez!!!

Do Ostravy na Colours jsem vyrazil spolu s DJ Viktorem Mašátem s Radimem Jančurou a jeho RegioJetem. Naštěstí nikde nestavěli žádný most přes trať a my dorazili v pohodě. A ten servis! Voilà!!!


Krásný vlak, kožené pohodlné sedačky. Není to sice Pendolino tvarem připomínající skutečně letadlo, což by se Radimově společnosti v rámci části názvu "jet" hodilo více. Ale nevadí...

Studený a teplý nápoj zdarma. Noviny a časopisy zdarma. Prakticky všude elektrická přípojka. Čisté toalety, kytička u umyvadla. Brandované koberce.

Pak jsem otevřel jídelní lístek na straně 21 - Bernard 12° 0,5l za 20 CZK (!), Svijany 13° 0,5l za 20 CZK (!!!). Lahváčové verze. Tss, tss. Cink cink. Nechybělo moc a dorazil jsem do Ostravy jako carskej důstojník...

Výběr ze dvou sushi menu á 80 CZK, řízečky z farmářského kuřete s tyrolským b salátem 80 CZK (výborné, ale Ifče Fabešovic by to pochopitelně nechutnalo). Kdo jel někdy Pendolinem, zná tamní ceny jídla a pití zde, takže ví svý, svý ví...

V Pardubicích jsme si uvědomili, že vlastně nikdo ani nekontroloval lístek. Nemusel. Systém místenek vlastně tuto povinnost zcela eliminuje. V každém voze jeden steward/-ka (škoda, my měli stewarda).

Jediná naše výtka směřuje k wi-fi, která má být sice od 1.7. rychlejší a stabilnější, což ale naprosto nesedělo... Wi-fi se prakticky vůbec nedala používat, často ani ve stanicích.

Měl jsem radost. A nejen já. Tohle je cestováni vlakem, na který by i v bájném Švýcarsku mohli být pyšní. Ještě pořešit ty internety a hurá. Jisté je, že příště budu na podobnou trasu opět volit RegioJet.

pondělí 9. července 2012

I amsterdam

Bodově pár poznatků z letošní čtvrté dovolené. Z Amsterdamu

Krásný prodloužený víkend. Opět jsem vyrazil sám a zjistil jsem, že mi to tak nějak vyhovuje. Člověk si může dělat skutečně to, co chce...
  • Obyvatelé Amsterdamu jsou skutečně skvělí cyklisté. V tak hustém i cyklistickém provozu jezdí velmi rychle a obratně; neviděl jsem jedinou kolizi. Jen pro chodce je to občas trochu nervák.
  • Ani jeden cyklista neměl přilbu. Většinou ani motorkáři.
  • Pokud budete volit boat trip, doporučuju společnost Canal Bus. Tři trasy, na kterých se vyplatí 24 hodinová jízdenka a navíc mají lodě s odsouvací střechou, což ne všichni ostatní dopravci mají a což oceníte hlavně pokud chcete fotit. A jasně že chcete :-).
  • Marihuana je cítit naprosto kdekoliv v naprosto kteroukoliv denní i noční hodinu.
  • I místní meteorologové by měli vracet diplomy...
  • Stavte se v CZ SK Bar (mimochodem jsem tam starosta na 4sq) na český a slovenský píva, dýchne na vás domov, pokud to teda potřebujete...
  • Zaanse Schanse s větrnejma mlejnama je pohádka. Nutnost vidět.
Fotografie: Amsterdam I, Zaanse Schanse, Amsterdam II, Den Haag a Amsterdam III.

pondělí 2. července 2012

Starej zlej dědek...

Měníme se, neustále. K lepšímu ale? Jdeme vstříc novým příležitostem? Nenecháváme si ujít šanci na změnu, která nás posune kupředu? Lidsky? Technologicky? Mám pocit, že se ze mě někdy postupně stává starej zlej dědek. Zastavte to někdo, prosím...

L nebo XL trička či košile (pokud si je zrovna něčím nepokecáme), které jsme si koupili před časem a byla nám velká, jsou nám teď tak akorát přes pupek... Ale přes pupek, který si nikdo z nás nemusí vyčítat, protože to tak má být... Stárneme.

A pak si takhle náhodou poprvé poznáte roky známou favoritku, nad pravdivostí vašich představ a odhadů se rozpláčete štěstím, jak váš odhad byl vlastně dokonalý. A ono nakonec ne... Odstřelí vás váš vlastní pesimismus/realismus, stovky kilometrů, kterým nevěříte, a hlavně vlastní egoismus, který stále staví mezi vás a lovnou zvěř to neprůstřelné několikacentimetrové plexisklo.

Několikrát jsem to psal. Napíšu znova. Měl jsem žít v 30. létech... Žádný zpíčený e-maily, ale (tehdy) fungující klasická pošta. Přijde obálka, slavnostně otevíráte, hltáte každá písmena, slova, věty, statě...

Statě, podle kterých člověk plánuje. Musí. Za týden, ve středu ve dvě hodiny u kašny na náměstí. Ano, tam, kde je naproti koloniál s tou točenou zmrzlinou. Rychle chytnete plnící pero, odepisujete, sliníte obálku, lepíte známku, aby psaní a ta odpověď došla ještě před onem dnem v dostatečném předstihu. Přece jen je to 40 kilometrů. Tolik!

A pak to příjde: ale to jim necháme přece jako jejich osobní zážitek...

Jistě, že to dopadlo dobře; však to byla doba slušných odpovědých lidí, kteří si uvědomovali ten čas stejně, ten ohromný časový prostor. A hlavně už by nebyl čas na to odpověděť, protože se musí převrátit sena na dvou hektarech, sic se ženou mračna a deště.

A dnes? Máme mobilní telefony, short message service, e-mail, instantní chatovací systémy. Můžeme vědět ve zlomku vteřiny jakoukoliv informaci ze světa. Odpověď z druhé strany zeměkoule za vteřinu...

A stejně: stejně spolu nedokážeme normálně komunikovat. Stejně ze sebe děláme ultrakokoty a nedokážeme prorazit to egoistické plexisklo předsudků a ubohých pseudoher.

Zastavte to někdo, prosím.