pátek 6. října 2017

Jak být šťastný

Pamatuju si studentské časy, kdy jsem byl životní pesimista. Se stařím se to postupně překlopuje víc a víc do pozitivna. A když nejsem zrovna optimista, jsem realista...

Definování štěstí je hodně subjektivní úkol. Dost o tom přemítám v poslední době. Sám uvažuju, co mě šťastným činí.

Tedy:
  1. Zdraví. Vždy to byla priorita jedna pro mě. Čím starší jsem, tím intenzivněji si to uvědomuju. Jakmile je člověk zdráv, zvládne vše ostatní, pokud chce.
  2. Rodina. Vždy se musím mít kam vracet. Je to tam, kde bylo a je pro mě to první doma.
  3. Přátelé. Důležité je mít kolem sebe kamarády, kteří jsou naladěni na stejné vlně, máte společné koníčky a ideálně i hodnoty.
  4. Radovat se z maličkostí. Cokoliv drobného mi dokáže udělat radost. 
  5. Radost z hudby.
  6. Svoboda a nezávislost. Svoboda pohybu, nejen při cestování. Možnost jet kamkoliv. Ohromná cennost, která není samozřejmá, jak si mnozí myslí. 
  7. Nezávislost je spojená se svobodou. S tím souvisí má snaha zbavit se maxima věcí, které nepotřebuju. Čím méně věcí mám, tím svobodnější a nezávislejší se cítím.
  8. Nenáročnost. V mnoha ohledech čím méně nároční jste, tím realističtější očekávání máte a nejste často zklamáváni. Například stravování. Mám rád dobrá jídla, ale chutná mi prakticky úplně všechno a skoro úplně všude. Stane se mi jen zcela výjimečně, že mi jídlo v hospodě nebo restauraci nechutná. I v kantýně v práci jsem spokojen. Spousta lidí přitom nad tamní stravou lamentuje. A já? Mně tam chutná a nejsem otráven :-). A takhle to je v mnoha dalších věcech. Buďte nároční skutečně v tom pro vás podstatném a ano, pro každého může být ta podstatná věc odlišná...
  9. Pohyb. Od operace páteře musím 2x denně cvičit, i to mě udržuje v pozitivní náladě. Začal jsem opět běhat a to je radost :).

Abyste si nemysleli, že mě nic netrápí... Pocit štěstí a radosti mě kazí politický vývoj v naší zemi. To mě až děsí. Představa, že ve volbách zvítězí spolupracovník STB Babiš, je děsivá. Nejhorší na tom je ale fakt, že to vůbec není v mých rukách a nijak to nemohu ovlivnit. (Výjma toho, že k volbám samozřejmě půjdu, a že strach o povolební vývoj v naší zemi sdílím kolem sebe, jak jen mohu.)

Jak však mohu ovlivnit fakt, že drtivá většina občanů zemí vyznává totálně odlišné hodnoty (neslučitelné s mými) a skrze ně pak volí tyto strany? Jak tohle můžu změnit?

A pokud to opravdu změnit nemůžu, co můžu aktivně udělat, abych zde byl šťastný i po volbach? Napadají mě dvě věci:
  1. Odstěhovat se do jiné země
  2. Pracovat na tom, aby mi politicka situace byla totálně jedno a nenarušovala můj pocit štěstí, spokojenosti a radosti.

Obě možnosti jsou těžké. Jak to máte vy :)? Co vás činí šťastnými?

pondělí 2. října 2017

Zbavit se nepotřebných věcí. ASAP

Nechci hromadit věci: věci, které nepoužívám, ze kterých nemám žádnou radost, žádnou emoci, které jen zabírají místo a práší se na ně

Proto si nekupuju žádný suvenýry a podobný píčoviny z cest (stačí mi fotky a zažitky). Maximálně magnet na lednici. Nebo všechny ty rádobyvtipný kokotiny, které dostanete k narozeninám/Vánocům, jen aby vám gratulant měl co dát do ruky. Nechci. Upřímná gratulace postačí.

Pohled na zarovnanou poličku věcma (nepotřebnejma píčovinama) mě unavuje. Nechci. Daleko hezčí je severskej minimalismus. Polička a na ní kytka. Jedna.

Když nemáte věci, které nepotřebujete, jste daleko svobodnější. Jednoduše se můžete například přestěhovat, aniž byste utrpěli mentální újmu.

Začal jsem u sebe. Mám prakticky jen 3 šuplíky s věcma, dva z nich s menším oblečením (ponožky, trenky, boxerky, termo a sportovní prádlo). V třetím šuplíku věci. A už to lítalo. Všechno nepotřebný do hajzlu. 

Úplně nejhorší jsou třeba reklamní předměty. Například z konferencí. To letělo do hajzlu jako první. Věci, které chytnete do ruky maximálně jednou. Nebo vůbec. Neekologické debility: miliarda otvíráků na lahve, triliarda reklamních šnůrek na krk, ubohý hry, tisíce letáků, flash disky, USB huby...

Několik pravidel, které jsem dodržoval:
  1. Vše, co jsem vyhazoval, jsem maximálně zrecykloval. Krabičky, kde je papír i plast, jsem rozebral a vytřídil. Plast do plastu, papír do papíru.
  2. Trenky a boxerky, které jsem chtěl vyhodit, jsem rozstříhal na hadry, který se hoděj na čištění lyží od vosku, čištění štětců od barvy atd.
  3. Ostatní oblečení: horší kusy na hadry, lepší do kontejneru na textil. Ostatní oblečení, které nenosím, jsem dal na letgo.
To uvolnění, když něco podobného uděláte je úžasné. Zkuste to i vy.

úterý 3. ledna 2017

Díky za 2016

Nic nového na tom, že zážitky mají být především intenzivní, se nemění. Pořád to platí

Pak už je jedno, jestli jsou pozitivní nebo negativní. Jakmile jsou intenzivní, budeme si je pamatovat a to je to koření života. Plytkost normálních zážitků nechci. Byť třeba lehce pozitivních bez žádných negativních, pak je to prostě nuda.

Plný internet je toho, jak jsou lidé rádi, že je 2016 pryč. Mediálně proto, že odešla spousta známých lidí, ke kterým jsme spousta z nás vzhlíželi. Třeba hudební průmysl... Bowie, Prince, George Michael a velká řada dalších. Ach jo. A nejen za hranicemi naší země, u nás Radim Hladík... Smutné dny. 2016 za to ale pochopitelně nemůže. Hněv a zloba nám nepomůže a nic nevyřeší.

Pro mě byl 2016 neuvěřitelně pestrý. Zažil jsem dobrodružství nejen při cestování, ale vlastně i doma. Spousta věcí mi otevřela oči a nové obzory. A ač jsem i v osobním životě měl i smutná období, s nimiž je těžké se výrovnávat, i to mě posunulo dál.

Na negativních událostech je nutné hledat pozitivní přínosy. Ze všech svých chyb v roce 2016 jsem zase o něco poučenější do dalších dní. A že jsem jich udělal! Jsem za ně rád. Chybami se člověk skutečně učí a posouvá. Je to prastará, lety osvědčená pravda.

Pateticky dodávám, že to nejzásadnější je stejně být zdráv o čemž jsem se letos přesvědčil několikrát a i operace páteře v Kristových let mi něco dala, respektive jsem si uvědomil, co se mi tělo snažilo možná delší dobu říct. Musel jsem změnit své návyky, svůj přístup a denní režim a nese to svoje ovoce. A všechny tyhle změny mě sunou kupředu.

Jsem vděčen za naší velkou rodinu, která roste a roste. Není nic hezčího, než se mít kam pořád vracet.

Přátelé jsou další dar; zažili jsme toho v roce 2016 spoustu a máme plány i na letošek a to je skvělé. Jsme skvělá parta.

A lidi v MSD? To je radost chodit do práce.

Cestování, můj velký koníček, za který utrácím nejvíc (a za to jediné to má smysl), mě neuvěřitelně posouvá a přináší velkou radost. V roce 2016 jsem procento navštívěných zemí světa zvýšil z 4.1 % (33 zemí, včetně států USA) na 5,27 %, kdy jsem navštívil 8 nových zemí (Belgie, Lucembursko, Francie, Thajsko, Řecko, Srbsko, Finsko a Estonsko). Na letošek mám spousta nápadů, které je potřeba přetavit v konkrétní cíle. Těším se.

Má kuchařka:
  1. Mít se pořád na co těšit (mít plán)
  2. S klidným svědomím se každé ráno na sebe podívat do zrcadla
  3. Snažit se co nejvíc žít v souladu se čtyřmi dohodami.
  4. Chodit do lesa

neděle 1. ledna 2017

2016

Děkuji

4sq, 9gag, Adidas SL72, Agnes Miksch, Android Asteroid, Apple, babička a děda (napořád), BlaBlaCar, Robert Balzar, bratranci a sestřenice, Canon, Chanel, Curaprox, Černá studnice, Dan Bárta, Denisa, DJ Maceo, eBay, funk, Tommy Hilfiger, Roman Holý, informatici, Innuendo Prohibition Bar, jazz, Jazz Dock, Jizerky, Krystal Mozaika Bistro, Němečkovic, les, Levi's, Lokál Hamburk (nejen), máma a táta, J.A.R., Milijardáři (Radek, Tomáš, Radek, Zdeňka, Petr, Viktor, Terka, Dan, Veronika, Lenka, Žaneta), MSD, Muchov, Neurologie a Neurochirurgie FNKV, Pavel Křenovský, Parkhotel, Písek, Pioneer, Pilsner Urquell, Red Bull, Robert Rozkurz, Salewa, Selibov, Šumava Rocks, Karel Schwarzenberg, Shazam, Simba, Smržovka, Sony, Sušice, Terka, Timberland, Tinder, The North Face, Twitter, U Reinerů, U Báby Lišků, U Lasíků, Únětický pivovar, všichni tři Vackojc, Volvo, tety a strejcové, Wumo, Zdíkov.

20152014 | 2013 | 2012 | 2011