Balada - další jablonecká hospoda, kam už nebudu chodit

Seriózně: s jabloneckými hospodami to jde z kopce. Prudce kopcem. Nedávná návštěva hospody Balada mě donutila k tomu, abych systematicky upozorňoval na hospody/restaurace s nekvalitní neochotnou obsluhou. Protože dokud na ně upozorňovat nebudeme a dokud do nich nepřestaneme chodit, kvalita se nikdy nezmění

Hospodu Balada jsme s přáteli navštívili minulý pátek. Balada má exkluzivní lokaci, lepší snad ani nemůže mít; v samém jádru města skoro přímo na náměstí před radnicí. Zároveň má krásné sklepní prostory. Bohužel, dobrou hospodu/restauraci nedělá ani tak její vzhled, jako spíš servis.

Co bylo špatně:

1. Objednávali jsme si 6 hamburgerů. Až po půl hodině od objednávky nám bylo řečeno, že má poslední dva kusy. I kdyby to už nevěděl hned, když jsme si objednávali (což by měl), nesmí trvat tak dlouho, aby nám přišel sdělit, že už něco nemá.
2. Objednali jsme si místo toho tataráka. Ten byl již smíchán, ale nedostali jsme na stůl žádné dochucovací prostředky. Ochucen byl tragicky! Kolem něho dva měsíčky unaveného rajčete a nakrájený hlávkový salát. Proč?
   
3. Jakmile přinesl talíře s tatarákem, slíbil, že hned donese ještě další topinky. Nedonesl. Museli jsme se znova připomenout.
   
4. Neměli Jägermeister. Nedokážu pochopit, jak se může stát, že když se zjistí, že chybí určitý druh naprosto běžného (!) alkoholu, že se nedoplní zásoby.
5. Servírka na otázku, jak se má odpověděla: "že se má špatně, protože tu musí být a sere jí to tu". Obsluha nikdy nesmí říct něco takového směrem k hostům! Může si to myslet, nikdy tohle ale nesmí říct. Hosty tohle naprosto nezajímá.

Tohle skutečně není chování obsluhy v 21. století. To je návrat do komunismu. Byl jsem tam naposled. Tedy další škrtnutý podnik v Jablonci. Když jsem tak nad tím přemýšlel, uvědomil jsem si, že poslední hospoda/restaurace, která jediná má v centru Jablonce smysl je stále osvědčený Půlměsíc se výbornou obsluhou, dobrou kuchyní a prostředím.

Dalším šokem bylo pro mě zjištění, že v Baru Ponorka (ex Kamenný Bar) už se netočí Pilsner Urquell a Kozel, ale Staropramen. Proč? Proč??? Proč se nechávají majitelé hospod naprosto prokazatelně uplácet Staropramenem, aby točili jeho tragické pivo? Proč se to stalo tam, kam jsme všichni chodili právě na výbornou plzeň?

Pojďme to společně změnit! Pišme o tom a mluvme! A nechoďme tam, kde to stojí za hovno!

Pivní reklamy - nový blog o světě piva je tu!

V červnu letošního roku byl spuštěn nový pivní blog. Bezpochyby první blog o pivních reklamách a světě piva ve středních Čechác a co možná: i první v republice

K dnešnímu pivní blog obsahuje více než 30 článků o pivních reklamách, informací o pivních slavostech či o degustačních zážitcích premiových ležáků, výčepních či speciálních piv.

Protože v září slézají uživatelé internetu ze stromů zpět ke svým počítačům, začne pivní blog žít ještě více než doposud. Můžete se těšit na videorozhovory se zajímavými lidmy ze světa piva, ochutnávky nových (i zahraničních) piv, zážitky z hospod či na nové reklamní spoty a mnoho dalších zajímavostí.

O pivním blogu prohlásil jeho provozovatel, Švihák Lázeňský, následující: "Nejde nám jen o strohý výčet druhý piv, či představování nových značek. Chceme spotřebitelům i milovníkům piva ukazovat, jak pivo vzniká, jak vznikají jeho reklamy a co je jejich hlavními nosnými body. Chceme, aby pivní blog byl inspirací a vyhledávaným zdrojem veškerých informací ze světa piva."

relevantní odkazy:

Pivní blog

London Dealing

Stručné zážitky a postřehy z týdenního pobytu v Londýně, který jsem si vystřihnul s přáteli poslední únorový týden (v průběhu čtení tohoto článku doporučuji poslech songu London Dealing či ID Song alespoň na 80 dB)

V celku dlouhodobě plánovaná akce, kterou jsem spontánně odkejval, že se zúčastním taky. Možnost poznat nové město, památky, vyfotit nějaké fotky, odpočinout si po mentální stránce a nejvíce asi udělat něco zcela nového - to byly hlavní důdovy, proč jsem jel a co jsem od toho čekal.

Kulturáž

Drtivá většina nekomerčních muzeí je zdarma. U nás věc nevídaná, neslýchaná. Navíc to jsou tak obsáhlé expozice, že na důkladné prohlédnutí a projití návštěvník potřebuje minimálně den (ostatně všechna jsou uzpůsobena tak, že zde člověk den strávit může - ve všech je možnost občerstvení, či jednoduší restaurace). Navštívili jsme celkem 5 muzeí: London Museum, British Museum, Imperial War Museum, Science Museum, Natural History Museum. Nikde nic. Ve všech je povoleno fotit a pozor: i s bleskem (jediná vyjímka byla v Imperial War Museum v expozici o holokaustu z pochopitelných pietních důvodů).

Existují ale placené, samozřejmě. Například provařené museum voskových figurín, kde cena lehce převyšuje 25 liber. My jsme ho vynechali - jednak kvůli ceně, jednak kvůli času a pak nám přišlo, že se dalo 25 liber investovat do zajímavějích míst. Prohlídli jsme si například válečnou loď 2. světové války HMS Belfast, kotvící nedaleko Tower Bridge. Sem se dostanete na ISIC za 8,5 liber (bez slevy 11) a mohu skutečně vřele doporučit (!!!), jelikož je to moc zajímavé a hlavně poutavě udělané - jak je vidno z fotek.

Na St. Paul's Catedral se dostanete taky za 8,5 liber (galerie a krypta). Když jsme na ní byli my, byla bohužel zavřená nejvyšší galerie, tak v tomto případě možná stojí za zvážení pro toho, kdo chce hlavně vychutnat výhled, oželet tuto obrovskou katedrálu a vystoupat spíš na nedaleký pomník The Monument (za tři libry), kde se dostanete do cca stejné výšky, pokud je nejvyšší galerie St. Paul uzavřena a jako bonus dostanete diplom, že jste vyšplhali na nejvyšší volně stojící kamenný sloup na světě :-). Z obou míst je nádherný výhled na centrum Londýna, kterému škodí jen snad jeřáby - v Londýně se mohutně staví.

Zajímavá místa, či procházkáž

Z okrajových částí Londýna jsme viděli část Leyton, kde se staví stadion pro letní olympíjské hry a pak legendární punkovou Camden Town - zajímavé barevné baráky, okované boty, kov všude, punkáči kamkoliv se člověk podívá, podivná zákoutí a nejrůznější tržnice.

Mezi legendární místa jistě bude patřit Hyde Park (obdivování krásných obrovských veverek, racků a dalších letců), Big Ben, Piccadilli Circus, či palác Královny, to je jasné. Velmi doporučuju ale například noční procházku od London Bridge po právém nábřeží směrem k Tower Bridge po směru toku Temže. Krom krásné nasvíceného London Bridge, lodi HMS Belfast a samozřejmě Tower Bridge, jsou krásně nasvícené i moderní administrativní budovy na břehu. A přímo z London Bridge je krásně vidět i nasvícená katedrála St. Paul.

Kameráž, metráž

Zajímavostí v Londýně jsou všudypřítomné kamery - doslova všude na každém kroku. Každou ulici sledují bezpečnostní kamery. Jsou všude. V metru, v autobusech, v obchodech, na chodbách, v hospodách a restauracích. Jediná místa, kde jsme kamery neviděli, byly sprchy a toalety. Už i v umyvárnách na toaletách kamery byly. Člověka to nejdřív trochu vyděší, ale nakonec u mě převažoval pocit bezpečí a ač je to město s nehorázným počtem obyvatel všech národností, kultur a barev pleti, tak jsem se cítil bezpečně i v noci a i sám.

Londýnské metro je peklo :-). Krom nehorázného množství tras (12) a stanic (274), ve kterých se člověk orientuje poněkud obtížněji, působí poněkud klaustrofobicky. Zejména proto, že stanice jsou malé, průchozí spojovací chodby a tunely pro cestující rovněž a vozy metra samotné jsou kónické a v tubusu metra je minimální rozdíl mezi vagónem a zdí. Připočtěte davy lidí, stanice situované často v zatáčce...

Cenáž

Ač je Londýn jedno z pěti nejdražších měst na světě podle životních nákladů (1. Moskva, 2. Tokio, 3. Londýn, 4. Oslo, 5. Soul), spousta komodit je zde stejně drahých jako u nás a řada je daleko levnějších než v České republice. (Samozřejmě, pokud vynecháme obchodní dům Harrods a budeme brát komodity pro normální smrtelníky, tedy nikoliv diamanty, Rolls - Royce či Bentley, pětihvězdičkové hotely apod.) Ve standardních supermarketech se dají sehnat potraviny v celku za normální ceny. Pochopitelně je rozdíl mezi cenáží v centru Londýna a například v aglomeraci, či v jiných městech či městských částech. Říká se, že Londýn je o 30 % dražší než ostatní lokality v UK - ostatně, jako v jakémkoliv jiném hlavním městě.

Konkrétní příklady. Začneme tím prazákladním :-). Plechovkové lepší pivo (12° ležák, např. australský premiový Forster's) se dá sehnat v přepočtu kolem 25 - 30 Kč. (V hospodě pochopitelně o mnoho dráž, logicky.) Osm nožiček párků ve skle za 31 Kč. Nový model sportovní obuvy Adidas Originals v rozmezí 1400 - 2500 Kč. Pozor! Nové modely a bez slevy. Člověk si jen může rvát vlasy při představě, kolik stojí například sezónu starý model stejných bot u nás již po slevě (po slevě často za 1500 - 2500, před slevou 3000 a výš). V různých obchodech na okrajích centra lze sehnat nové (často značkové) oblečení (všechny druhy) klidně o 50 - 70 % levněji. Kompaktní disky. Zkušnost mám z HMV megastoru. Nové žhavé tituly v rozmezí 11 - 17 liber, tedy 350 - 550 Kč, podle kurzu (a pozor - jsou to alba s plnohodnotnými booklety!). Některé o chlup starší tituly velmi často v režimu 2 specielně označné tituly za 10 liber, tedy kus za 5 liber - cca za 160 Kč. Nekomerční hudba se dá sehnat již od 3 liber. Krása. Co z toho plyne? Že místní obchodníci nás solidně obíraj. Prakticky ve všem.

Hosteláž

Hostel byl pro nás prvním drastickým šokem hned po příjezdu. Na webu agentury, přes kterou se objednával, byl charakterizován zcela jinak... Na pokoji, který měl fatálně malou plochu, byly 4 dvoupatrové palandy, jeden věšák a jedno zrcadlo, toť vše. Skříň ne, židle ne, stůl ne. Nic z toho by se tam nevešlo. Byli jsme rádi, že nás bylo na pokoji nakonec jen šest oproti osmi, ač se nám to prodražilo, ale představa dalších 2 lidí s 2 kufry byla skoro nepředstavitelná. To, že na pokoji nebyla zásuvka (!), byl snad šok největší. Nabíjení, fénování, holení probíhalo na chodbě :-(. 2 sprchové kouty na jedno patro se uklízely jednou denně a bylo to málo. Jsem zvyklý na ledasco z ledasjakých kempů (!) po prakticky celé střední a severní Evropě, ale tohle bylo občas moc i na mě... Lidi jsou prasata, holky nevyjímaje. A hostel byl uklízen prostě jen jednou denně a to nestašilo. K snídani, která byla teda v ceně, jsme taky teda mohli mít alespoň někdy něco jiného než jen toust a marmeládu, ale budiž...

Jedinou výhodou byla lokace; Dover Castle Hostel byl na Borough Street cca 4 minuty autobusem od London Bridge - cca 15 minut pěší chůze. A pak asi i cena, když vezmeme lokaci a to, že to je prostě Londýn.

Počasáž

O počasí na ostrovech toho bylo napsáno mraky. Horší ale než u nás snad být nemohlo. První den bylo polojasno, druhý den dokonce jasno, což nás navnadilo. Pak se to však zhoršilo a již bylo pod mrakem. Slunce pak symbolicky svítilo poslední den, jako by se s námi chtělo rozloučit (dovolil jsem si trochu skorobásnického sentimentu). Ale ani jednou nepršelo, jen jedno odpoledne mžilo, takže jsme vlastně mohli být ještě rádi. I když rozdíl ve fotkách za krásného dne a za dne zataženého je prostě markantní.

Finálně bych za sebe rád poděkoval Markét a Týně za celkovou organizaci, program a trpělivost. Příště prý jedeme na Kokořín, tam jsou skály pískovcový, občerstvení a tak :-). Co je tady... Prd.

fotky © Michal Hanisch, 2009

relevantní odkazy:

Fotky z Londýna: 1. den | 2. den | 3. den | 4. den | 5. den | 6. den | 7. den | 8. den | Londýn černobíle

Shamrock - znovuzrození

Naše časté středoškolské restauračně - hospodské působiště vstalo z mrtvých... Pět minut po půlnoci

Do Shamrocku jsme na střední a i po ní chodili velmi často a velmi rádi. Byla to jedna z nejtradičnějších hospod v Jablonci, kde bylo neustále natřískáno. Typický pohunek - zavalitý šedovlasý děda - k hospodě naprosto sednul. Divoké večírky exgymplu, vlaječky, pívo, prýštění na náměstí před Merkurem... Co historka, to legenda...

Pak náhle pohůnek s Shamrockem seknul. Přišel nový provozovatel a úroveň vyhlášené sklepní hospůdky strmě upadala. Všichni na Shamrock zanevřeli. Tehdy právem.

Měsíc zpět se ke mě dostala informace, že Shamrock opět funguje v plné parádě (!) s nadšeným hospodským, který to myslí vážně. Byl jsem na to zvědav, zda-li se ta tradice a oblíbenost dá nakolejit zpět do původních kolejí. Přátelé, dá :-)!!!

Chilli, který nově řídí Shamrock, má k hospodě vztah. A hospodu dělá - troufám si tvrdit - minimálně z 60 % kvalitní a zapálená obsluha. Prostředí se nezměnilo a to je vlastně dobře. Dá se tak navázat na původní velmi oblíbený podnik. Teď jde jen o jedno, aby si návštěvníci našli do Shamrocku cestu zpět. Nebude to lehké. Ztracená pověst se buduje vždycky těžce. Toho jsou plné marketingové příručky.

Po mých 3 návštěvách Shamrocku v posledních dnech můžu rád potvrdit, že Shamrock s novým provozovatelem má velmi slušně nakročeno. Pravou nohou. Na co ještě nalákat? Chilli v Shamrocku točí tři (!) piva - Krušovice 11°, Svijany 11° a Plzeň 12°. A zavádějící ceny jsou doslova brutální: Krušovice za 15 Kč, Svijany za 18 Kč a Plzeň za 26 Kč. Fotbálek nově zdarma. Tradiční zelená za 20 Kč :-). Nejen pivní pochutiny, natřískaný juke-box... Co víc si přát?

Otázka závěrem: kdy jste si naposledy dali šest jedenáctek za 90 Kč :-)? Já tak před sedmi lety. Teď to je taky na vás. Já si do Shamrocku cestu zpět již našel. Držím Shamrocku pěsti, bude to třeba.

all photos by © Jan Rydval, 2005

relevantní odkazy:

Prýštění v Shamrocku č. 1 | Další fotka | Další fotka | Další fotka

Vzpomínky na Boba a Davea

Je to už více než rok, co se Budvar prezentoval spoty s povedenou dvojicí Bobem a Daveem. Pojďme na tehdejší povedené reklamy zavzpomínat.

Reklamy na pivo jsou jedny z mála, na které se dá dívat. A to bych prosím pěkně tvrdil, i kdybych pivo nepil. Před více než rokem pojal Budějovický Budvar svou prezentaci po svém a velmi originálně. Ve svých reklamách s Bobem a Daveem vystihnul Čechy a mentalitu České republiky naprosto dokonale. Reklamní kreativci se strefili. Hokej, fotbal, modelky, pivo, kapr - primární české exportní komodity ve spojení s lehce přisprostlým jednoduchým a však troufám si tvrdit, stylovým humorem.

Podobně stylově prakticky o rok později Budvar pojal vývoj nového piva - Pardála. S pomocí českých milovníků piva vytvořil nové unikátní výčepní pivo, jak jsem o tom zde již psal. Teď už si ale vychutnejte těchto několik orosených spotů. (Přidal jsem mezi ně i jeden jiný bez Boba i bez Davea a je poznat, že je tak trošku slabší...)

Příště už zase článek o něčem jiném než o pivě ;-).

relevantní odkazy:

Pardál | Pivní stastistiky roku 2008

(Nejen) Michalova velká pivní statistika

Zvláštní životní osudy člověka potkávají. Vždycky jsem měl rád všelijaké statistiky: co, kdy, kde, kolik, průměrně a tak... Pak přišla statistika na vejšce, kterou jsem si zapisoval kvůli nezdarům dokonce znova, a to už jsem ji vážně neměl v lásce. Pak přišel ještě jeden navazující statistický předmět a já měl dost...

Nicméně mě to statistikování všeličehos nepřešlo ani po tom. A tak dneska nahlédněme do statistik pivního komunitního webu Beerborec.cz, na kterém své "výkony" eviduje každý správný milovník piva.

Loňských 752 piv jsem už tady předestíral. Pojďme to rozebrat podrobněji ;-). Ač jsem třeba byl vždy milovníkem ležáků (a jsem dodnes), v žebříčku piv dle voltáže vede desítka, následuje jí jedenáctka a třetí příčku obsadila dvanáctka. Lze z toho vysledovat logický důvod. Od doby, co mi začalo chutnat lahvové (to byl dramatický zvrat), jsem začal pivo konzumovat doma k večeři i na chuť, proto dramaticky narostly počty vypitých desítek, jelikož v restauračních zařízeních většinou upřednostním ležáka.

Má nejčastější značka

1.	Svijany		261 piv
2.	Budvar		121 piv
3.	Kozel		118 piv
4.	Pilsner Urquell		106 piv

Zajímavé je srovnání nejčastější značky s celkovými statistikami serveru Beerborec.cz. V celkových statistikách nejoblíbenějších značek na prvních dvou příčkách jsou ta piva, která z principu a nechuti zásadně ignoruju (pokud to jde). Na první místě je Gambrinus, na druhém Staropramen. Až na třetí pozici je Pilsner Urquell.

Má nejčastější kombinace

1.	Svijany 11° točené		141 piv
2.	Pilsner Urquell 12° točené		76 piv
3.	Kozel 11° točené		64 piv
4.	Svijany 10° lahvové		60 piv
5.	Gambrinus 10° točené		55 piv
6.	Budvar 12° točené		45 piv
7.	Svijany 11° lahvové		41 piv
8.	Budvar 10° lahvové		38 piv
9.	Kozel 10° lahvové		29 piv
10.	Budvar 10° točené		27 piv

Srovnejte s následující tabulkou nejčastější kombinace, na jejíž číslech se podílí všech 1280 aktivních pivních borců.

Nejčastější kombinace Beerborec.cz

1.	Gambrinus 10° točené		350691 piv
2.	Staropramen 10° točené		118629 piv
3.	Plzeň 12° točené		52172 piv
4.	Krakonoš 12° točené		42922 piv
5.	Budvar 10° točené		41969 piv
6.	Gambrinus 10° lahvové		39546 piv
7.	Starobrno 11° točené		33382 piv
8.	Pilsner Urquell 12° točené		33155 piv
9.	Gambrinus 12° točené		31882 piv
10.	Radegast 12° točené		30955 piv

V nejčastější kombinaci se rovněž zcela liším od hlavního pivního proudu celého webu. Gambrinus a Staropramen opět v čele, na třetí pozici konečně normální pivo (!) s nějakou chutí. Velmi zajímavé je čtvrté místo Krakonošské 12ky, což evidentně znamená to, že na webu musí nutně evidovat hodně pivařů z Krkonoš či Podkrkonoší, jinak si to nedovedu vysvětlit. Naopak mě překvapilo, že kombinace Svijany 11° točená se do celkových statistik vůbec neprobojovala.

To, že vodová točená desítka gambáč v mé statistice předstihla lahodný točený ležák z Budějovic je dáno tím, že na drtivé většině nejen hudebních akcí je člověk tlačen pít prostě nedobrá piva (pravděpodobně za výsledek může i firemní víkendová outdoor teambuildingová akce :-D, kde se točil rovněž gambáč, pamatuju-li si dobře).

Denní průměr:

Já: 1,7738 piva denně
Beerborec.cz: 2,3421 piva denně

Nicméně ani rodiče ani prarodiče nemusejí mé "výkonny"nikterak šokovat a mohou býti v klidu, jelikož jsem ještě skutečně malé hovínko proti následujícím skutečným pivním borcům (chtěl bych vidět, v jakém stavu a jak ty piva do počítače evidují...):

Nováček měsíce (leden 2009) - denně průměrně piv

1.	Bagrák	6.67
2.	Houmer	6.50
3.	nitram	6.27
4.	velitel510	5.00
5.	kruntas	4.00

Absolutní borci - denní průměr

1. pidilid 10.61
2. Němec 10.07
3. Svítí 9.89
4. krakoza 9.28
5. Johnny58 8.91
6. perlos 8.44
7. NePÍČ 8.13
8. krakoza 8.10
9. pAsaci 7.38
10. Tepich 7.24

Velmi vtipně pod touto tabulkou působí po kliknutí vyskakovací dialog se zněním: Nadměrná konzumace alkoholu může způsobit zdravotní nebo sociální problémy. Nelze proto doporučit pití více než jednoho, maximálně dvou piv denně.

Nakonec sem nemohu nepřidat video Jaroslava Uhlíře, natočené návštěvníkem loňské Benátské noci na Malé Skále. Ke zdejším statistikám to tak nějak jako hudební podkreslení patří :-), navíc si všimněte jak groteskně Uhlíř na podiu před davem rockuchtivých posluchačů performuje :-).

Všechna zde uvedená čísla jsou platná k 12. lednu 2009. Do komentářů můžete připojit vaše výkony, pivní zážitky, popřípadě preferovaná piva.

Pro všechny nenechavce bych rád (velmi) zdůraznil, že tak, jak někdo má rád víno, má někdo rád pivo. A tak jak někdo rád degustuje různé odrůdy, někdo rád ochutnává různá piva :-). Byl bych nerad, kdyby si někdo myslel, že snad piju pivo jen proto, abych mohl evidovat, lámat rekordy apod. :-). Zároveň musím rovněž podotknout, že se u mě nevyskytuje prakticky žádné z těchto 40ti znaků alkoholismu :-)))).

relevantní odkazy:

Beerborec.cz | Chcete žít déle? Pijte pivo! | Jak jsem ochutnal Pardála

Co se loni (ne)povedlo

Strhující výčet mých loňských výher i proher, podařených i prosraných věcí, pozitiv a negativ. Malé ohlednutí zpět, než člověk udělá tlustou čáru, je důležité. Sebereflexe je důležitá. Pochvala za podařené věci je důležitá. Uvědomění si vlastních chyb je ještě (!) důležitější.

Studijní rok. Škola je až na prvním místě. Zabírá mi největší část času. Je to věc, které se věnuju nejvíc a nejvíc se ji i letos věnovat budu. Loni jsem překročil první větší schod. Makro II. Byl to těžký krok, ale nakonec se to podařilo. Ostatní předměty šly poměrně hladce. Začal jsem lehce sepisovat diplomku. Děs, utíká to pekelně rychle... S Vladimírem jsme naší katedře vyšli vstříc a udělali jsme si takové malé turné po gymplech, kde jsme maturitním ročníkům prezentovali výhody našeho oboru. Očekáváme od vedení katedry velkou adoraci :-))). V zápočtovém předvánočním týdnu se mi podařilo sfouknou tři zkoušky - italštinu za lidovku :-) a další dvě v předtermínech za jedna a za jedna mínus. (Dobře já!) Naopak jsem neudělal zápočet z mikra II, takže teď v lednu proběhne oprava. Málo jsem se učil, málo... Musím přidat.

Hudební rok. Nepovedl se loni žádný hudební open air. Z několika důvodů. Po programovém namlsání Sázava Festu 2007, na kterém bylo hvězdé obsazení, se nám loňský rok nezdál tak hvězdný. Nějak nám přišlo, že abychom viděli to, co v roce 2007, museli bychom objet fesťáků několik a na to nebyl čas. Pak jsem taky dost musel dřít doma a koneckonců se i učit makro na zářiovou zkoušku. Nicméně i tak jsem s kamarády obrazil několik velmi krásných koncertů. Do své hudební sbírky jsem přidal letos rekordní počet kompaktních disků, rozšířil jsem ji o více než 40 titulů. Těm, co si stále myslí, že originály jsou předražené, musím podotknout, že průměrná cena, za kterou jsem kompakty kupoval, byla 180 Kč. Zdá za vám to za originál stále hodně? (Nakupovat je třeba umět.) Těžko říci, kdo mě hudebně nejvíce potěšil, ale za všechny musím určitě jmenovat George Bensona, Brada Mehldaua, J.A.R., Navigators, Robert Balzar Trio, Tata Bojs, Candy Dulfer a liberecký Big Band.

Osobní život. Tak tam se nepovedlo takřka vůbec nic :-D. Velké mezery a tedy velký potenciál na zlepšení :-)))). Jediné, co stálo (a mohlo do budoucna možná stát) za něco, jsme oba svým dílem s Klárou pokazili. Nasekal jsem několik chyb sám za sebe, které mě do dneška mrzí, ale poučil jsem se z nich. Aspoň bylo krásných těch pár týdnů v první čtvrtině roku. Zas na druhou stranu jsem rád, že jsem se nepouštěl zbytečně do ničeho nesmyslného (kde bych zbytečně porušoval nějakou svou představu či zásady), jen abych se do něčeho pustil. To mi za to nestojí a do budoucna ani stát nebude. Neustálé dotazy široké rodiny na každé společné oslavě, kdy už jsi na oslavu někoho přivedu, mě sice už lehce uvádění do tranzu, leč budu to muset prostě vydržet ;-).

Pohybové aktivity. Na kole jsem byl jen jednou, když jsem na podzim dělal závěr na běžeckém závodě Janovských 11 a 19 km. Nejhorší moje životní sezóna, největší moje cyklistická ostuda, za kterou jsem rud ještě nyní až na zadku. Nevím, jestli má smysl se vymlouvat na stále náročnější studium, pracovní vytížení a nepřející počasí... Nedostatek času, počasí i moje studium se projevilo i do výletu do Alp, kde jsme si střihli vlastně jen tři třítisícovky. Nicméně Alpy jsou nádherné, co naplat. Tam si to vždycky užiju a nemusej se vždy trhat rekordy. Stejně jako běhání v lese nad barákem na Černostudničním hřebenu. Když už nic, tak jsem se aspoň snažil chodit nějak pravidelně běhat. Buď sám, s Pavlem či s rodičem :-).

Ostatní drobnosti. Mezi další statistická čísla připojme například patří přes 9000 vycvaknutých fotek (z nichž se na rajče účet dostalo přes 2300). Nutno dodat, že jsem cvakal. Fotografovat asi teprve začnu ;-). No a taky, tamtadadá: 752 vypitých piv (plechovek, točených a lahvových), čímž jsem postaral o růst průměrného počtu vypitých piv na hlavu v České republice. 700. pivo bylo toto.

Na novém blogu jsem zatím zveřejnil přes 40 příspěvků, nejčastěji ze života, z hudebního soudku a koneckonců i téma ženy jsem docela propral :-). Zanechali jste tu přes 180 komentářů, takže vám pravidelným i nepravidelným patří mé díky.

Na Silvestra 5 minut před koncem roku 2008 jsem se postaral také a zadělal si na další jizvu na svém těle - tentokrát na malíčku. K jizvě na čele tak přibyla další :-). Nicméně na jizvy holky brutálně letěj a to je na tom asi jediné fajn :-D.

Do komentářů můžete přihodit to, co se případně (ne)povedlo vám :-).

Konečně jsem ochutnal Pardála

Trvalo mi to docela dlouho, než jsem mohl konečně ochutnat nové výčepní 10° pivo od Budějovického Budvaru. Byl jsem na něj zvědav hned z několika důvodů.

Prvním důvodem je holá sympatie k Budějovickému Budvaru, jehož dvanáctku i desítku prostě mám rád :-). Budvar patří (vedle Plzně, Svijan a Kozla) mezi moje nejoblíbenější pivní značky. Druhý a silnější důvod byl fakt, jakým způsobem nové budějovické pivo Pardál vznikalo. Pardál se rodil na základě chutí pravých českých pivařů, kteří si jeho finální chuť vybrali vlastně sami. Vše o vzniku Pardála naleznete na webových stránkách, takže bych se nerad rozepisoval o tom, co si můžete sami přečíst. Jen ve stručnosti pivo vzniklo tak, že se sesbíralo po republice několik desítek pivařů, kteří pak formou ochutnávek vybírali jednotlivé vzorky nově vznikajícího piva.

Pardál má unikátní etiketu, která se od desítky i dvanáctky zcela odlišuje; jen skleněná flaška je tvarově shodná. Musím říct, že je to skutečně dobré chutné pivo. I přesto, že pokud mohu, upřednostňuju spíše ležáky, tak vedle stabilně výborné desítky Svijan a Kozla je Pardál prostě výtečná výčepní desítka. Docela by mě zajímalo, jak by Pardál chuťově ohodnotili ti, co obecně nemají rádi Budvary díky jejich zcela odlišnému charakteru než mají jiná piva (Tomáši?) - ne jen kvůli množství alkoholu (12° Budvar je vlastě nejsilnější nebo jedna znejsilnějších dvanáctek u nás s 5,2 % alc.)

Hrozně rád bych ochutnal točenou formu, protože i na tom se pozná jeho chuť. Horší je, že v celém Libereckém kraji je jediný výčep s Pardálem v Jilemnici, což je - přiznejme si - dost z ruky :-/. Ono to bude s točeným Pardálem asi problém, protože defacto spadá mezi "lowendová piva" co se týče ceny a hospody a restaurační zařízení, která čepují Budvar asi těžko z desítky (3,8 % alc.) přejdou na Pardála (3,6 % alc.), i když by tedy mohli (nebo aspoň jako třetí druh piva doplnkově).

Každopádně pivu Pardál přeju jenom samé úspěchy a doufám, že se brzo objeví někde poblíž lokál, kde bych mohl na točeného zajít. Byl bych rád, kdyby takové pivo ubralo něco z koláče konkurenčního gambáče desítky, protože gambáč desítka je po všech stránkách sprosté mainstreamové pivo bez chuti :-).

relevantní odkazy:

Pardálova minisite | Budějovický Budvar | Jiná minidegustace Pardála

The Slaughterhouse parties 2007

Náhoda tomu asi chtěla, že jsme ke konci letošního roku vytvořili s Patrikem a Bóďou takovou zajímavou zájmovou skupinu. Jako jsou zahrádkáři, pěstitelé kaktů či chovatelé neonek, tak my jsme si udělali dvě takové akce, které jsme si interně pojmenovali "The Slaughterhouse Party". Inspirace skladbou Silicon od Prince (z alba The Slaughterhouse z roku 2004) je nasnadě. Ne že by na těch akcích šlo primárně o nějaká jatka, zabíjení, krev či tak nějak, ale...

Spíš si pod tím zkuste představit tvrdé názorové pojetí návštěv hospodských a restauračních zařízení. Tedy akce, které se svou tradicí vrací a navazují na ty nejlepší a "nejtvrdší" akce z let středoškolských (1999 – 2003, nějaké takové fotky třeba zde). Inu, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš... Proto jsme sjednotili svoje síly, naplnili pěněženky a na každou akci vzali fotoaparát :-).

Pokusili jsme se bavit tak, jako jsme se vždycky spolu bavívávali. Tedy neotřelé fórky, tradiční gestikulace, tradiční tématické fotografie a k tomu osvěžení nějakou tou Coca-Colou, jestli mi rozumíte... Je to docela mozek osvěžující, když se bavíte jednoduše o jiných věcech než jen o tématech jako: téma diplomové či bakalářské práce, stěhování do bytu s partnerem, děti na cestě, kdo s kým a další. Prostě mozkový návrat o pár let zpět. Smršť. Samozřejmě však se zachováním základních hodnotových názorů a postojů.

První akce proběhla jednoho pátečního večera. Sešli jsme se s Bóďou a Patrikem na náměstí v Jablonci a vzali to velkoryse. Panák a pivo v Panoptiku. Přesun do Corsa. Zde pivo a panák. Přesun do Půlměsíce. Zde dvě piva. Přesun do Sportovky. Tam měli soukromou akci. Takže následoval rychlý přesun do bowlingu. Zde dalších pár piv a panáků. Přesun do Epplu. Zde piva. Mezi tím vším pořizování videozáznamů a fotek. Videozáznamy nepublikovatelné vzhledem k případným budoucím kariérám. Fotky ze sedmdesáti procent totéž a zbylé jsme se odhodlali ukázat světu :-))).

Pokračování (volume 2) se konalo poslední sobotu v listopadu. Sešli jsme se ve stejném složení v Kamenném baru v Jablonci po desáté hodině večerní. Proběhlo několik dvanáctek (jedna z nich rychle brčkem), nějaký ten panák, fotky, videa. Vtípky na úrovni směrem k sympatické mlaďoučké servírce. Přesun na Rampu. Zde jsme (již pod vlivem) absolvovali další piva, další panáky. Snažili jsme se zde i o kultůru a rozmlouvání s omladinou, ale nešlo to. Přesun do podniku Shake naproti Merkuru. Nemůžeme se dostat dovnitř. Přesun do nonstopáče naproti lázním. Zde pivka. U stolu s námi sedí záhadná žena středního věku – možná bezdomovkyně. Návrat druhým ranním vlakem v sobotu domů. Celý sobotní den jsem byl nepoužitelný.

Do konce roka bychom podnikli ještě třetí akci, takovou letošní závěrečnou. Doufáme tajně, že se k nám připojí Pavel, který byl vždy těmto postpubertálním náladám velmi příznivě nakloněn a nikdy nezlamal svým silným ideovým zápalem do takových akcí. Inu, těšme se...

relevantní odkazy:

Fotografie ze Slaughterhouse akce