středa 30. dubna 2008

Příběhy Robert Balzar Tria a Johna Abercrombieho

Sousloví hudební recenze v souvislosti s mými články zde na blogu je poněkud zavádějící... Krom pár let klavíru na zušce, trochu toho hudebního sluchu a žádných žurnalistických zkušeností vlastně ani nemám "právo" takové příspěvky označovat jako recenze :-). Proto i dnešní příspěvek je spíš popisem nálad a pocitů, které mě další nové "česká" deska evokuje.

Tales má takový klasicky vizuálně pojatý "jazzový" booklet. Prostě jen přeložený list :-). Na jednu stranu logické: co taky moc do bookletu psát v případě instrumentální desky že ano :-). Navíc jako u všech desek, které poslouchám, je primární hudba. Grafický návrh a malůvky jsou z ruky Dana Bárty, který se tak spolupodílel na vzniku desky nehudebně. A sloni Dana Bárty působí skutečně pohádkově. Aspoň je ten obal a grafika vkusná. (Což se například o poslední desce Laca Decziho Open skutečně nedá říci...)

Zároveň – možná trošku překvapivě – je Tales první moje originální deska balená do alternativního typu obalu na CD – super jewel box, které ve velké míře pouzívá ke svým titulům především label Universal. Prý je to obal bezpečnější, pevnější. Navíc umožňuje umístit na sebe i dva disky díky delšímu trnu. Jeho bezpečnost tkví hlavně v zakulacených rozích, které jsou odolnější proti nárazu. Aspoň co výrobce píše. (Nikoliv, skutečně jsem pevnost obalu hned osobně na novém albu nevyzkoušel.) Trošku paradoxně, když sestra album vyndala z tašky po cestě z Prahy, mělo na přední straně obalu 4 cm prasklinu :-). Asi je to tím, že je pevnější v těch rozích a jinak ne...

Deska obsahuje devět kusů, 5 z pera Roberta Balzara, 3 z pera kytaristy Johna Abercrombieho a jeden klasický jazzový standard (I Fall In Love Too Easily – Cahn/Styne). Při prvním letmém poslechu jsem měl takový pocit, jako bych už některé pasáže někde slyšel... A skutečně. Tak například pátá skladba Portissimo melodiemi nápadně připomíná Dua na Entropicture Dana Bárty a Illustratosphery.

Prvoposlechově mně nejvíc do uší zapadla Balzarova tajemná 22 Years Ago. O některých skladbách svým nasazením, zvukem a tempem říkáme, že jsou to vypalovačky. Některé jiné rád označuji jako cajdáky, které se dají tématikou dělit ještě na normální cajdáky a pak a tzv. oplodňováky, tedy skladby, které pravděpodobně budete pouštět partnerovi/partnerce v ložnici po romantické večeři :-D. Typické oplodňováky píše například námi všemi tak obdivovaný a naposlouchávaný James Blunt. A dívkám a ženám se tak líbí...! Budiž.

22 Years Ago není cajdák. To je ještě temnější verze cajdáku, abych tak řekl. Jsou písně o lásce, eventuelně evokující zamilovanost. Pak písně náladově či textově o neopětované lásce a tahle na mě působila od začátku vlastně depresivně – strašně smutně, temně – především její úplný začátek v podobě až "brečící kytary". Taková píseň na prohloubění deprese možná až. Jak krásně se (mi) hodí do tak smutného jara...

Hezké je, že skladby jak z pera Abercrombieho tak Balzarova se netlučou a vedle sebe dávají konzistentní celek. Dokazuje to souhru hráčů. Posluchač má pocit, že jako kvarteto vystupují už roky. (Odbočka pro odlehčení: jak udělat z kvarteta trio? Kvarteto, šup a máme trio.) Abercrombie tak na desce nepůsobí jako host, ale jako právoplatný člen, autor a spoluhráč.

Album nahrál, míchal a masteroval Tadeusz Mieckowski i v polských studiích. Vznikla zde za jeho pomoci i čerstvá zrovna asi v těchto dnech lisující se deska Illustratosphery Animage, která výjde za týden nebo dva, a na kterou se můžeme těšiti, stejně jako na její živé představení my jablonečtí 23.5. v Eurocentru.

Jak jsem se vlastně dostal k jazzovým kytaristům?

K jazzovým kytaristům jsem se dostal vlastně nedávno. A zase se musím dopustit lehké adorace Romana Holého. Když jsem si před cca osmi lety koupil Why Be In When You Could Be Out a pročítal jsem si "seznam vykradených/inspirovaných" (seznam zde pojmenovaný flavored with) intepretů, netušil jsem, že mi ten seznam bude vlastně do budoucna velkou inspirací a průvodcem, kam se v hudbě (funku) posunovat dál. Z těch všech střelců jsem postupně (více či méně) proniknul k polovině z nich. Curtis Mayfield, Michael Jackson, Herbie Hancock, Prince a NPG, Tower Of Power, Bee Gees, Maceo Parker, George Clinton. Okrajově pak k Earth, Wind And Fire, Koll And The Gand, James Brown. Pár z nich mi tam ještě visí...

A v rámci seznamu kytaristů vyjmenovávaných v Amp On 11 na poslední desce Monkey Business jsem s pomocí Filipa Neulse vybral prozatím dva z nich a nechal si jím doporučit desky, kterými bych měl začít. George Benson a John Scofield jsou první dva jazzový kytaristé, s kterými jsem se začal seznamovat. Tím pádem jsem si k tomu vyšlapal cestu a kytara Johna Abercrombieho na Tales mi příjde dokonale padnoucí a byl jsem na ni abych tak řekl připraven.

relevantní odkazy:

Robert Balzar Trio
| John Abercrombie | Kupte album Tales | Recenze na Musicserveru.cz | Koncerty Robert Balzar Tria

středa 23. dubna 2008

Zákony schválností partnerských vztahů a jiné komplikace

Možná to znáte. Potkáte milého protějžka opačného pohlaví (abych byl světový musím dodat: nebo i stejného...), jste si sympatičtí. Velmi sympatičtí. Říkáte si, proč to nezkusit. Za to člověk v podstatě nic nedá. Možná se začnete i ujišťovat, že se do toho nenacháte ze začátku vtáhnout po uši, že si zachováte čistou chladnou hlavu, nenecháte se potopit do moře emocí, které to obvykle ze začátku přináší. Jenže pak příjde háček...

Ze začátku to jde hezky, poznáváte se, podnikáte spolu různé akce, rozumíte si. Pořád se ale dokážete dokonale myšlenkově odstřihnout. Dvě minuty po konci schůzky nebo rande po tom, co si to v hlavě zhodnotíte, jak to bylo fajn, se krásně odstřihnete myšlenkově a zase přemýšlíte a chováte se jako před tím, než jste dotyčnou/dotyčného potkali. Nemyslím, jako že si děláte úplně co chcete, ale prostě to neřešíte a pokud by se něco pokazilo, tak byste z toho možná ani nebyli smutní a plynule byste navázali na předešlý bezvztahový stav.

Jenže pak to příjde. Ráz naráz, ze dne na den a možná někdy až z minuty na minutu se jednoho krásného dne ráno probudíte, je vám teskno a první vaše myšlenka míří k vašemu čerstvému protějžku. Takovej barometr toho, že se TO zlomilo, že vás TO doběhlo, dostalo, zlomilo... Že teď už je více méně jasné, že se už tak lehce vždycky neodstřihnete, že tak rychle nebude přehazovat v hlavě tu pomyslnou vyhýbku "teď jsem spolu s partnerem" a "teď jako by vlastně partner žádný nebyl", ve smyslu, že to neřešíte. Najednou to řešíte všechno. Pomyslné riziko, že by se něco pokazilo a že to, co právě začíná, by náhle skončilo, vás prostě děsí, což jste jako nebezpečí před tím nebrali a neuvědomovali jste si to.

A v čem ten zákon schválnosti? Co je za tím za skrytý háček? Ač byste si mohli zprvu myslet, že je to vlastně dobře, že se člověk dostává pomalu do té zamilované fáze (což však nemusí nutně rovnat tomu, že dotyčného milujete), tak teď nastane ta chvíle neočekávaná, onen zákon schválnosti, že se něco šustne na druhé straně. Nejčastěji to, že si to nový partner na pomyslném druhém konci rozmyslí, zjistí něco, co před tím nezjistil, něco se stane a šlus... A co vy? No, kdyby se to stalo ještě třeba před týdnem, mávnete nad tím rukou, nasadíte si černé brýle, nasadíte cool výraz ředitele zeměkoule a s hlavou sebevědomě vztyčenou prostě jdete dál.

Jenomže se to nestalo před týdne, ale "teď". Po té "změně", co se udála ve vaší hlavě. Změna zdánlivě vlastně krásná, o kterou primárně ve vztahu jde, ale rovněž nebezpečná, že už na to tak jednoduše nezareagujete. Výjdete z toho nejčastěji jako zpráskanej hafík :-). Nedokážete se od toho odstřihnout, říct si: "no a co..., tak se stalo". Na jednu stranu o tom to vlastně je, že to bohužel a zároveň bohudík není tak jednoduché, že si to prostě nenaplánujete, že se to stane ráz na ráz. Třeba nečekaně.

Kdyby to bylo jednoduché, byla by to asi nuda :-). Ženský by neměly co řešit u kafe s kamarádkama a pánové by nemuseli zapíjet žal v hospodě. Případně opačně.

sobota 5. dubna 2008

Kterak Michal zahájil letošní koncertní sezónu

Začínat koncertní rok koncertem J.A.R. s sebou přináší riziko, že koncerty, které budou následovat po něm, zůstanou ve stínu české funkjazzrockové superskupiny :-). Důvod je myslím zcela jasný. Není v zemi České lepší kapely vůbec :-))). (Váca by dodal Long live J.A.R.)

Už před koncertem podle zpráv mých především hudebních kamarádů bylo krásné zjišťovat, že na první letošní jarní koncert se chystá snad nejvíce lidí, co jsem snad kdy na koncertě zažil. S účastní souhlasily obě Veroniky, pan Viktor, pan Tomáš, Soňa, Radka, Zuzka. Účast oznámila i Klára :-). Patrik zvažoval svou přítomnost alespoň na after párty. Dan Maršalík se z akce omluvil :-).

Nakonec chyběl vlastně jen Patrik a jedna Veronika, jinak jsme byli kompletní. S Viktorem dorazil ještě kamarád Milan, který s námi byl vlastně i na loňském jarním koncertu v Lucerna Music Baru.

Jaký byl koncert? Hm – není tohle vlastně zbytečná otázka, jaký koncert byl, pokud se konal v komornější malé Lucerně, kde se zvukem bývají menší problémy než ve Velké? Asi ano, je to zbytečná otázka. J.A.R. bezesporu pokračují ve skvělé formě, kteoru předvedli loni v Lucerně velké. Leč after párty nebyla taková, jakou jsem čekal. Asi to bylo tím, že hudební prostor dostal Michael Viktořík, který je trošku na jiné vinyly než DJ Maceo.

Včera v O2 Aréně řádili Monkey Business. Po několika předchozích ročnících asi jedné z nejméně neobjektivních hudebních anket jsem byl skeptikem a věřil jsem jen klipu Kit Bike. Přenos jsem nesledoval přes pracovní vytížení, ale výsledky mě potěšili – jak jinak. Tři sošky pro skupinu korunované zpěvákem roku pro Matěje Rupperta (server Aktualně.cz hned po výsledcích večer z Rupperta udělal Ruperta...). Loni vydaná pátá deska Objects Of Desire And Other Complication (moje recenze) posbírala myslím právoplatně cenu za popovou desku roku (nebo si snad někdo opravdu myslí, že popové album roku měli vyhrát Chinaski nebo dokonce Lucie Bílejch z ostatních dvou nominovaných?) a i obal roku od Lely Geislerové, která volně navázala na ilustratované obaly desek Mein Kampfunk nebo Armáda špásu (moje recenze) je dalším originálním pojetí jak udělat booklet v dnešní době jednostránkových pseudobookletů (respektive letáků) v albech cizích interpretů určených pro český trh.

Zpěvákem roku se Ruppert stal z ostatních nominovaných právoplatně. Nebo si někdo myslí, že měl vyhrát Hrůza nebo nedej bůh ten hrůznej Kolář? (To snad ani nemůže někdo myslet vážně...) Loňský rok asi nejvíce "patřil" ze skupin "kolem" Holého právě Monkey Business a logicky i díky nové desce i jejich zpěvákovi (nová deska se specifickou distribucí, velké turné po halách, skvěly klip, koncerty a vydání alba v Jižní Americe...). Ten letošní rok bude naopak ve znamení Dana Bárty (vydává se deska Illustratosphery i Robert Balzar Tria, nová tůůůr apod., Holý hovořil i o možné netradičně pojaté bestofce J.A.R.), takže pevně věřím, že touto dobou příští rok zpěváka roku opět po přestávce převezme již teď zcela zaslouženě Dan Bárta :-).

Ještě určitě mrkněte na nový web Roberta Balzara a jeho tria, který je skutečně světově pojatý (grafika a vkusná hlavička) s bohatými informacemi napříč kariérou (záklaní info i o ostatních kapelách: diskografie, fotografie, členové), profesionálně provedený (fuck off všichni "Sherwood klucííí", co pachtěj hudební weby pro SonyBMG...) a jenž prostě obsahuje to, co má takový web obsahovat. Web je normálně fungují bez zbytečnejch flashů s normální url strukturou stránek, na které se dá normálně odkazovat. Doufám, že si z toho vemou inspiraci jak J.A.R. tak i Monkey Business :-)!

Co dál nás hudebního čeká? Krom zmíněných dvou domácích alb je nejblíže například koncert Laca Decziho, společný koncert Monkey Business a Freak Power, koncert Illustratosphere... Na to vše se již teď můžeme těšit.

relevantní odkazy:

Anděl 2007 | Monkey Business | J.A.R. | Robert Balzar Trio | Laco Deczi | Dan Bárta | Tomášovy fotky z rozjařené cesty na koncert a dvě fotky z koncertu