úterý 14. června 2016

Top 100 - stovka mých největších hitů

Nad tímhle jsem dřel dlouho. Mám hotovo. V posledních dnech jsem dokončil náročné seškrtání seznamu na finální stovku

Seznama jsem byl vždycky posedlej a o sepsání stovky největších hitů jsem mluvil v posledních letech několikrát... Aktivně jsem začal někdy loni v říjnu. Slíbil jsem, že to dám do konce 2015 a úspěšně jsem se slibem selhal. Dneska jsem to dodělal. Tady to je.

Netřeba to vůbec komentovat. Zkuste si to taky a zjistíte, jak těžké to je a jak moc musíte škrtat a střílet do vlastních řad. Seřazeno abecedně podle názvu skladby. Jako bonus máte u drtivé většiny i proklik. Jo, jsem skvělej, já vím. Enjoy.



Come - Prince
Come And Play - Tutu (Boris Urbánek)
Northside - Prince
Jolana The Exciter - Monkey Business
Release It - Prince



sobota 2. ledna 2016

2015

Děkuji

4sq, 9gag, Adidas SL72, Android Asteroid, Apple, babička a děda (napořád), Robert Balzar, bratranci a sestřenice, Canon, Chanel, Curaprox, Černá studnice, ČSOB/KBC, Dan Bárta, DJ Maceo, eBay, funk, Gdaňsk, Filip Hlinka, Tommy Hilfiger, Roman Holý, informatici, Innuendo Prohibition Bar, jazz, Jazz Dock, Jizerky, Krystal Mozaika Bistro, Němečkovic, Pavla Langrová, les, Levi's, Lokál Hamburk, máma a táta, J.A.R., Marshall Minor, Miliardáři (Radek Mach, Tomáš Tenkrát, Petr Soukup, Viktor Mašát, Terka Vavroušková, Dan Maršalík), Merck Sharp Dohme, Muchov, Pavel Křenovský, Parkhotel, Pioneer, Pilsner Urquell, Měsíc/2, Red Bull, Robert Rozkurz, Salewa, Selibov, Šumava Rocks, Karel Schwarzenberg, Shazam, Simba, Smržovka, Sony, Tatry, Terezka, Timberland, The North Face, Twitter, Jiří Vybíral, U Reinerů, U Báby Lišků, všichni tři Vackojc, tety a strejcové, West coast, Wumo.

neděle 22. listopadu 2015

17.11.2015 - cítím drtivé zklamání

Vývoj událostí letošního 17. listopadu překonal všechny mé černé představy, které jsem ve své bujné mysli dokázal vyplodit, jak bude pro mne nejvýznamější svátek země probíhat...

Má skepse z naší republiky nikdy nebyla tak hluboká. Zeman stanul na jednom podiu s extrémistou Konvičkou a Černochem. Zeman tvrdil, že bude společnost spojovat - tímhle se mu to daří - spojuje extrémismus s oslavami 17. listopadu. Pomohl tak Konvičkovi, který se bezesporu chce vést na nepochopení migrační krize díky nejpudovějšími obavám obyvatelstva, tak, aby si připravil dobrý start pro volby, kde bezesporu uspěje a do parlamentu dostane své hnutí. Zeman mu to posvětil. 

V den, kdy slavíme pád komunismu. Svobodu.

Nemohlo (!) by se stát například v sousedním Německu, aby se Joachim Gauck postavil na podium s představitelem strany ideově navazující například NSDAP. Nikdy by se to nestalo. A i kdyby, skončil by. U nás nejen že je možné, že například KSČM po KSČ přidala do názvu pouze jedno písmeno a vesele navazuje na předlistopadovou éru a existuje dál, ale od teď stejně extrémní hnutí podpoří přímo i prezident. A většině to nevadí.

Studenti nemohli zapálit svíčky u památníku, protože si nějaká ultrapíča rektální horolezkyně Putina a Zemana vymyslela, že uspořádá tak nevkusnou propagandistickou akci v místě, kde se měly pokojně zapálit svíčky. Místo toho se na podiu producíroval prezident rozdělujicí společnost, urážejicí své názorové oponenty. Prezident-demagog, který se vozí, využívá a rozdmýchává neopodstatněného pudového strachu obyvatelstva. Prezident, který rozděluje společnost. Prezident, který odmítá jmenovat profesory a některé děkany odmítá pozvat některé rektory na státní oslavy 28. října. Prezident, který se mstí svým kritikům. Hnědo, jak skvěle vystihl Martin Fendrych

Citím totální zklamání z naší země. Cítím bezmoc. Cítím nemožnost tohle změnit. Cítím obrovský vnitřní smutek. Co bude dál?

Děkuji Bohuslavu Sobotkovi za jeho projev k 17. listopadu. Neuvěřitelně pozitivně mě překvapil a za to mu patří dík. Velké pozitivní překvapení.

P.S.: S naší partou jsme ten dan oslavili jako ostatně každoročně. Vzpomínali jsme, řešili jsme politiku, všechno. Vyvrcholením jako obvykle byl pak koncert J.A.R. v Lucerně. Bylo to fajn ač ta skepse, když jsme sledovali denní (nejen) na Albertově online se do našich nálad promítala...

pondělí 9. listopadu 2015

Opouštějte vaše komfortní zóny

Kolikrát jste udělali něco jinak než obvykle? Kolikrát jste podnikli něco zcela nového? Opuštění komfortní zóny člověka neuvěřitelně obohacuje a posouvá vpřed

Pracujete roky ve stejné firmě? Bojíte se změnit pracoviště? Pak se bojíte opustit vaší komfortní zónu; místo, na které jste zvyklí, kde znáte ostatní kolegy, máte zažité procesy. Kde víte, co čekat. V takovém prostředí na druhou stranu stagnujete, protože mozek pracuje v režimu, které dobře zná. Nemusí se tak vyvíjet kupředu.

2015 je pro mě například plný opouštění komfortních zón.

Po dvou letech jsem změnil zaměstnaní. Taková změna je vždy velkým krokem do neznáma. Zásadní krok mimo komfortní zónu. Prakticky začínáte zcela znova, ač přicházíte s určitými předchozími zkušenostmi. Noví kolegové, nový styl práce, nové prostředí. V MSD těch výletů mimo komfortní zónu zažívám spousta. Na denní bázi a je to super, vidím, jak mě to posouvá dál.

Začal jsem letos poprvé bydlet s přítelkyní. Před tím jsem to nikdy neudělal. Žil jsem v komfortní zóně samobydlení. Zásadní krok mimo komfortní zónu.

Byl jsem letos tři týdny s tátou ma dovolené na západním pobřeží Spojených států (loni jsem tam byl s Terkou). Kdy jste naposledy byli s vašimi rodiči na tak dlouhé dovolené? Zásadní krok mimo komfortní zónu. Něco, na co již nejste zvyklí. I to vás dokáže určitým způsobem obohatit či posunout. A dovolená to byla naprosto super.

Od Terky jsem dostal k narozeninám několikahodinnový kurz o vaření masa. Já, který jsem zatím komfortní v přípravě černého čaje a vajec na tvrdo... Další krok mimo komfortní zónu. A už pomalu začínám vařit sám.

No a začal jsem běhat i před prací ráno. Tohle rovněž doporučuju. Chce to se vyhecovat a překonat, ale jde to a zaručuju, že vám ranní běhání zcela změní váš den.

Vyžadujte ale i od svého okolí opouštění komfortních zón, učení se, vyvíjení se a posun dopředu. Život bude pestřejší.

neděle 25. ledna 2015

Twenty fourteen

Byl to pestrý rok. Plný radosti i smutku. Rovnováha. Pokud se říká, že nezáleží, jestli jsou zážitky pozitivní či negativní, ale hlavně, aby byly intenzivní, tak přesně tak to v 2014 bylo. Intenzivní hluboké zážitky. Vítali jsme a loučili jsme se...

I přes vysoké pracovní vypětí jsem zvládnul tři dovolené. Pane jo, díky. Vrátil jsem se znova po dvou letech do Států a procestoval část západního pobřeží. Splnil jsem si velký sen a hned tam jsem věděl, že se musím vrátit znova. San Francisco je možná nejkrásnější město, kde jsem byl. Musím se vrátit. Už jsem to někam psal, ale když se dívám na fotky z těch 14ti dnů, vyvstane mi to znova v mysli... Asi nikde jinde jsem necítil obrovskou svobodu možností jako tam. Jediné, co nám s Terkou svazovalo ruce, byl čas.

Izrael a hlavně pak předvánoční Srí Lanka byly totálním protipólem Ameriky. Náraz. Jiná kultura, jiné prostředí, rovněž krásná příroda a památky, jinak ale i bída, chudoba. Rovnováha.

Byla spousta skvělejch koncertů (Prince, Bratři Ebenové, Sebastian Spanache Trio), festivalů (Motolice, Šumava joint, Shots of Sázava). Tak už to je. S Android Asteroid jsme s Viktorem a Terezou ustálili hezkou tradici každoročního Jägermeister setkávání v café Zanzibar.

Konstanty. Spousta věcí zůstává dál i v 2015 ve vesmíru neměnná: jakože džíny si jiné než Levi's nekoupím stejně jako kartáček Curaprox. Že na mém pohřbu má zaznít Some People a Stmívání a musí bejt nehorázná kalba. Nebo že jinej telefon nez iPhone už mít nechci, a že dobrovolně nebudu pít Staropramen. Že Smržovka je můj hlavní domov a Černostudniční hřeben je ten nejoblíbenější hřeben. Země že obíhá Slunce a Měsíc Zemi. Na Hradě nesedí můj prezident a v České republice se vaří nejlepší pivo na světě. Prince že je nejlepší kytarista na světě, a že restaurace, zakládající si na výborné gastronomii, nikdy nemůže servírovat Staropramen, pokud to myslí aspoň trochu vážně...

Nebyly loni tradiční každoroční Alpy s tátou. Ach jo. Nestihl jsem navštívit všechny sakrální stavby v Praze, jak jsem si předsevzal loni v únoru. Napsal jsem na blog historicky nejméně postů- pouze 9 a 23x jsem přemýšlel, že to tu zavřu. Nenapsal jsem seznam loňských koncertů. A ani jednou se nám nepovedlo s Pavlem a Klárou společně najít čas na společnou kalbu na Černé studnici.

Tak uvidíme letos :-).

pondělí 17. listopadu 2014

Slavit dnes budu!


Když před 25ti lety padnul režim, pamatoval jsem si z něho v té době ve věku 6-7 let jen málo. V sámošce na střední Smržovce mlíko v plastovém pytlíku, věčně rozlité po podlaze; v lepším případě ve sklenici s hliníkovým víčkem

A pak sytě rudou malinovou limonádu ve flašce. Nic jiného mi z té doby v hlavě nezůstalo. Pak už jen moment, a ten se pamatuju naprosto přesně: máma mě vedla do školky a řekla mi, že už nemám říkat "soudružko učitelko", ale "paní učitelko". Na ten moment se dodnes jasně pamatuju; do konce i na místo, kde mi to cestou do školky říkala.

Zbytek o režimu před 1989 znám z bohatých vyprávění rodičů a prarodičů; z dokumentů... Vnitřně jim děkuji dnes a denně za to, že mi to všechno vyprávěli a já si tu hrůzu mohl uvědomovat od brzkého mládí.

Svoboda je úžasná věc. Neuvěřitelně moc si ji vážím, ač nemám přímou osobní zkušenost, že by se mi ji tehdy nedostávalo, nebo že by mě osobně socialistický režim přímo omezoval. I přesto, že mě nikdo osobně nezakazoval volně svobodně cestovat, vždy když cestuji do zahraniční, tu svobodu a možnost si naplno užívám. Cestování je neuvěřitelně osvobozující a při málokteré jiné činnosti člověk získá takový nadhled, větší světáctví, mnoho zkušeností, zjištění svých vlastních možností a hlavně vnímání spousty podnětů jiných lidí z jiných koutů světa...

Dnes nám nikdo v cestování nebrání. Je to už jen o našich vlastních možnostech a v našich rukách, nikdo za nás nerozhoduje. Můžeme svobodně cestovat, svobodně studovat, svobodně si vybírat, čím se budeme živit; můžeme svobodně volit, můžeme svobodně vyjadřovat svoje názory. Že je to snad normální a přirozené a nemá smysl to slavit? Ne, není. Neberme to jako samozřejmost. 25 let je příliš krátká doba na to, abychom na totalitu zapomněli...

17. listopad je pro mě už několik let oslava svobody. Slavit budu. Svobodu, demokracii a J.A.R.