úterý 11. ledna 2011

Jamiroquai: Lifeline

Užijte si další promo video z desky Rock Dust Light Star


neděle 9. ledna 2011

Čtyři roky na Facebooku aneb Co mi největší komunitní síť dala a vzala

Retrospektivní bilanční pohled na uplynulé čtyři roky, které jsem strávil na největší komunitní síti na světě.

Celá pohádka začala v létě 2006. V rámci roční praxe oboru Manažerská informatika jsem nastoupil do jabloneckého Mitonu. S Michalem Jirákem a ostatními jsme chtěli vytvořit komunitní web pro vysokoškoláky. Hledali jsme inspiraci všude kolem. Jednou z nich byl i Facebook, kam jsme se někdy na přelomu jara a léta zaregistrovali a študovali jsme, čím vlastně dělá Mark díru do světa. Nutno dodat, že tehdy byl Facebook těsně po otevření nadnárodním korporacím a krátce i všem uživatelům nad 13 let, vypadal samozřejmě úplně jinak a byl pouze v angličtině. Byli jsme jedni z prvních u nás. Tagování přátel na fotkách Facebook umožňoval a ta magičnost totální provázanosti informací mezi přáteli byla obdivuhodná a fascinovala nás.

Po té jsme v Mitonu vytvořili komunitní web na vytváření zájmových skupin a organizování akcí. Záhy po jeho spuštění a první propagační kampani, kterou jsme chtěli web vystřelit do světa, jsme si uvědomili, že je zase pozdě. Že Facebook naše plány válcuje. Zcela logicky. Možnost organizovat akce by pochopitelně používali uživatelé na něm. Všechny myšlenky na vytvoření komunitního portálu takového zaměření s potenciálem úspěšnosti se rozplynuly. (Nakonec se to Mitonu povedlo s úzce profilovanými sociálními službami Hafici.cz a Miciny.cz.)

První rok na Facebooku jsem obdivoval jeho funkce, nadšeně jsem o něm vyprávěl svým přátelům, kteří si klepali na čelo, jakou kravinu jsem to objevil. (Že na něm za necelé dva roky byli všichni, je jasné.) Připojovali se první uživatelé z Čech. Nejdříve internetoví fandové, programátoři... A tak se k mým virtuálním kamarádům připojovali brzo další. S každým novým propojením byl Facebook šťavnatější. Tomu, že jsem přes Facebook znovu poznal zapomenuté přátele, postupně začalo věřit víc a víc lidí.

Facebook se otevřel České republice a přišla první vlna. Tedy těch, kteří komunitní síti propadli stejně jako my, co jsme na něm již byli. Dnes to období hodnotím jako nejlepší. Uživatelé ho totiž v drtivé míře používali právě k tomu, čemu byl Facebook určen. K propojování přátel.

Zlom nastal v momentě přeložení do češtiny. Přišla druhá ještě větší vlna českých uživatelů a nutno dodat, že tentokrát přišli ti, co málo nebo vůbec nerozuměli anglicky - takže především teens. Byl to vlastně takový masový exodus z libimseti.cz. Do té doby zasírali srdíčkama, lásečkama líbko a pak ta hovna překydali na Facebook. V té době jsem si poprvé řekl, že už to není to a nebude, co to bývalo. Pak přišly pitomé kvízové testy a stupidní aplikace třetích stran a to už bylo prostě špatně...

Kouzla skupin a fanstránek

Začaly se vytvářet všelijaké zájmové skupiny. Společné zájmy nebo názory uživatele ještě více propojily. Také jsem jich pár založil - začal jsem s hudebními, protože ty na Facebooku chyběly (Dan Bárta & Illustratosphere, Monkey Business, J.A.R. a další) a díky nimž jsem poznal skutečně několik zcela nových přátel napříč republikou. Byla to krásná příležitost, jak poznat ostatní fanoušky naší oblíbené hudby.

Ale i další nehudební měly docela úspěch, přes Nesnášíme STAG jsme se prvně on-line poznali prý s Terkou Vavrouškovou. Smržovka měla za cíl sjednotit Smržováky; Gymnázium U Balvanu zase současné studenty a absolventy našeho gymnázia. Jablonec nad Nisou stmelit Jablonečáky a tak podobně...

S příchodem fanstránek jsme s Viktorem Mašátem upřeli pozornost tímto směrem. Na vlastní pěst (fanstránky mohou zakládat oficiální reprezantanti dané služby/brandu/skupiny) jsme jich několik založili a všechny nakonec management hudebníků uznal za oficiální fanstránky, z čehož jsme měli pochopitelně radost. Monkey Business například vyzkoušeli i PPC kampaň na získání většího počtu fanoušků, s Illustratospherou jsme úspěšně vyprodali pražský vánoční koncert. S J.A.R. letos plánujeme větší nasazení při propagaci nové desky (společně s rádiovou show Grundfunk a portálem Groove-on.cz), kterou se snad povede pokřtít 23. března v malé Lucerně. Honza Pospíšil a ostatní z Navigators zase svoji fanstránku už dokonale ovládají vlastními silami a jeden čas sloužila jako jediná informační platforma v době neexistence oficiálního webu. To jsou ty radosti.

Že to má svoji odvrácenou tvář, je jasné. Pro osobní použití Facebook snad nemá už půl kouzla. Poslední status update jsem napsal 14. listopadu, skoro všechno jsem povypínal, skryl a tak síť používám prakticky jen pro tu hudební propagaci a interní styk s funk partou a ostatními statečnými.

Proto jsem přesedlal na méně masové služby; daleko víc mě baví twitter, about.me a další služby (šmírovací last.fm si zruším dneska). Částečně i proto, že už tak nějak není proč popisovat, kde jsem byl a s kým, jak jsem se tam měl, kolik jsem toho vypil, jak moc mi pak bylo špatně a dokazovat to otagovanými fotografiemi. Life is little more than rolling on the highway.

A jak to máte vy?

úterý 4. ledna 2011

Rybářův turbulentní rok 2010

Mám za sebou nevšední rok. Rok, ve kterém v podstatě nezůstal kámen na kameni. Rok změn, zvratů, velkých úspěchů, dílčích proher, ale především velkého posunutí se někam dál.

Všechno začalo již v lednu a únoru 2010, kdy jsem dokončoval a nakonec úspěšně dokončil vysokou školu. Ač jsem semestr od semetru stále více věřil, že to dobře dopadne, tak takový pocit úlevy jsem zažil v životě snad jen dvakrát. Samozřejmě mě to nezměnilo, žádný zásadní zlom nenastal. Titul lepšího člověka rozhodně neudělá. Jen doufám, že mi to brzo k něčemu v životě bude. Zatím takový pocit moc nemám.

Po prvé na úřad práce. Více méně jen pro tu formalitu. Hledání práce. Nikdy bych neřekl, že budu hledat hlavně v Praze. Poprvé několikakolová výběrová řízení, assessment centra... První skutečné zaměstnání na hlavní pracovní poměr v úspěšné společnosti, které se snažím být prospěšný, jak jen to lze. Překvapivě prvně a po škole jsem si vyzkoušel život na koleji. Pak můj první podnájem. První usnutí v pražské tramvaji. První pokusy o vaření. Poznávání Prahy a místních domorodců.

Poprvé jsem si nechal věštit z karet, lógru a poprvé jsem si z toho nedělal srandu. Poprvé jsem vypil sám dvě flašky bílého, poprvé jsem čerpal placenou dovolenou, poprvé jsem se hecnul a vybíral vánoční dárky s radostí. Poprvé jsem se zaregistroval na seznamku.

Změnil jsem banku, prvně jsem platil kartou přes internet, poprvé jsem slyšel a viděl Marii Rottrovou naživo, poprvé chodím pravidelně do jazz klubu, poprvé jsem nebyl u voleb, poprvé jsem si zahrál twister, poprvé jsem viděl zabijačku, poprvé za posledních 15 let jsem bohužel nebyl v Alpách. Začal jsem přehodnocovat svůj vztah ke společnosti Apple. Poprvé jsem byl účastníkem dopravní nehody. Bylo toho hodně, něco si nechám pro sebe...

Za to vše je třeba děkovat:

Rodině za podporu, díky níž jsem ledacos loni dobojoval do zdárných konců. Bez nich by to nikdy nešlo. Mgr. Kláře a MUDr. Pavlovi. Turbulentní rok se myslím vyvedl nám všem třem. Bez nich by to taky nešlo. Lidem z Technické univerzity v Liberci, manažerským informatikům (kapitánům průmyslu) nejen za léta studia, ale i všechny Krompachy. Skončili jsme v nejlepším.

Kláře Gernešové za cenné rady, na co se připravit při výběrových řízeních. Míše Vyvialové, HR managerce WDF, která má lví podíl na tom, že jsem se nakonec rozhodl pro Web Design Factory/Glogster. Všem továrníkům za podporu ve dnech hájení a za spolupráci. Budujeme něco úžasného! Glogsta Masta!

Dokonalým, plným jistot - funk partě (Viktor, Filip, Dan, Petr, Terka, Lenka, Radek, Radka, Jana, Tomáš, Andrzej, Jakub, Slávek, Lucka...) za středeční schůze, koncerty a hospody. Jak mi napsal před léty do bookletu Butcher's On The Road Roman Holý: Keep phunk alive!

Janě za velkou podporu pořád. Dream teamu (Boris, Nasťa, Eliza, Saša) za víkend a to, že mě přibrali do smečky. Těším se na všechny budoucí plány. Long live: Diplomatico, Stroh, Pilsner Urquell, tuzemák, rum'n'čaj.

Spolubydlícím, hudebníkům, kteří mi na nosičích a koncertech zpříjemňovali celý rok. Technice, která mi usnadňovala život a tomu všemu mému krásnému ošacení, kterému v loňském roce podlehla naprosto každá bad girl.

Tak jo. Uvidíme, co a jak letos.

Illustratosphere na turné s Darou Rolins

Dan Bárta se skupinou Illustratosphere pozval na turné Daru Rolins. Společné turné bude obsahovat 12 zastávek a startuje 8. března v Brně

Ke spolupráci se rozhodli na základě společného vystoupení na Žebříku v Plzni, kde se po letech opět potkali na pódiu, zavzpomínali na úspěšný projekt Sexy Dancers a zjistili, že mají chuť společně pracovat.

Na koncertech uslyšíme písně již zmiňovaných Sexy Dancers, ale v duetech zaznějí i písně Illustratosphere, věci z repertoáru Dary Rolins či převzaté skladby jiných interpretů. Setlist bude velmi pestrý a již teď je jasné, že půjde o velikou hudební událost. Dan Bárta k tomu dodává: „Sám jsem zvědav, jak to dopadne, ale těším se. Ten žánrový přesah, který v téhle sestavě máme, je, málo platné, velmi slibný. Těším se převelice.“


Turné 2011: Dara Rolins & Dan Bárta & Illustratosphere

08.03. - Brno
09.03. - Žďár nad Sázavou
10.03. - Olomouc
11.03. - Zlín
12.03. - Ostrava
30.03. - České Budějovice
31.03. - Plzeň
01.04. - Mariánské lázně
02.04. - Ústí nad Labem
06.04. - Praha
08.04. - Krnov
11.04. - Hradec Králové

V říjnu 2011 potěší Dara s Danem fanoušky na Slovensku!