čtvrtek 31. května 2012

Zpověď...

I já patřím k těm, kteří si občas přáli v mládí být občas někým jiným... Asi jako každý. Takové ty touhy a sny být například tím či oním vrstevníkem, který přinesl domů zrovna lepší známku, někdo mu vyjádřil zrovna vznešenější podporu a tak dál. Přiznávám se, že já jsem občas přál být občas někým jiným... Aspoň na chvilku

Poslední roky tyto osoby poznávám, znovu potkávám a dospěl jsem k tomu, že bych už nechtěl být jako oni... Podstatné je, že jsem sám sebou.

Mnohem více než kdy jindy se s čistým svědomím mohu ráno postavit před zrcadlo a s klidným srdcem a myslí se na sebe podívat, protože stále zastávám ty stejné zásady, primární myšlenky a nejzásadnější pravidla svého života. A nemusím se při pohledu do zrcadla každého ráno ze sebe pozvracet.

Za to základní vděčím a vždy budu vděčit hlavně svým rodičům. Za to, jak mě vychovali. Za to, že místo do kina se mnou chodili do lesa a na výlety. Že zásadnější pro ně bylo, abych viděl přírodu, než centrum města... Že jsem se naučil štípat a řezat dříví. Že jsme se všichni scházeli na rodinných oslavách, že primární bylo usušit trávu na seno a nakrmit králíky, než mi povolit pít pivo v patnácti letech na devadesátkových diskotékách, kam jsem naštěstí nikdy chodit nechtěl...

To, že jsem na jednu velmi uzavřená osobnost, která se jen velmi málokdy svěřuje a je pro ní těžké vyjádřit svoje city, je prostě fakt, s kterým asi už těžko něco neudělám... Je pro mě obtížné tato slova vyslovit. Snažší a lehčí je pro mě je napsat.

Proto tento příspěvek věnuji především svým rodičům. Jako velké (!) díky za to, jak mě vychovali, jak mě podporovali celá studijní léta, jakou oporou mi byli, jsou a jak mě popoháněli stále vpřed. To, kde jsem teď jako člověk, je jejich velká zásluha!

Tak. Nejdůležitější je totiž zůstat sám sebou. A ve vší pokoře.

pondělí 28. května 2012

Simon's Cat in 'Shelf Life'

Novinka

Kdo nemá rád kočky, ať si to ani nepouští... :-)

úterý 22. května 2012

Private Earthquake Lukáše Martinka konečně na záznamu!

Před několika dny vydal Multisonic záznam živého vystoupení Lukáše Martinka a Private Earthquake z Hradu, který se konal před skoro rokem a půl v rámci již tradiční akce Jazz na Hradě. Zcela náhodou jsem nahrávku objevil v Bontonlandu a pochopitelně jsem neváhal

Lačnost po živáku Martinkova seskupení byla velká nejen u mě. Z prvotního "pojďme zkusit dát blues na koncert Martinka" před více než dvěma lety se u mě staly jeho vystoupení v Jazz Docku naprosto zásadními událostmi; snažil jsem se a snažím se je nevynechávat. A to bych skutečně nevěřil, že mě může někdy zaujmout blues...

A teď držím v ruce zvukově bezchybnou nahrávku, která dokonale zaznamenala to, co Martinek na koncertech předvádí společně s Václavem Vávrou (baskytara) a Romanem Víchou (bicí): mistrovskou hru (nejen) na fender telecaster, bluesový feeling a především dokonale zahrané zásadní bluesové kompozice. Na nahrávce trio doprovází ještě na hammondky Jan Kořínek, který desce dodává lehce funkový nádech.

Na nahrávce nefiguruje bohužel ani jedna autorská kompozice, což si Martinek zdá se schovává až na studiovou desku, která by měla snad brzo (?) vyjít. Na což se nám všem nezbývá než těšit a doufat, že deska výjde prostě a jednoduše co nejdřív.

Zásadně doporučuji všem, kteří rádi chodí na živé koncerty Private Earthquake!

Tracklist: Stormy Monday, I Don't Play, Wind Cries Mary, Nothing To Nobody, Riley B. King, Pride & Joy, Chevrolet

Label: Multisonic

relevantní odkazy:

Lukáš Martinek a Private Earthquake | Desku kupujte například zde

neděle 20. května 2012

Nejintenzivnější duben a květen ve střední Mléčné dráze?

Jaké jsou vaše uplynulé týdny? Rovněž intergalaktické turbulence pocitů, citů, smutných konců a krásných nečekaných začátků...?

Bye bye Glogster, spousta nově navštívených míst a podniků, nejlepší cibulačka s brandy na světě, spřízněnost duší, nejlepší rizoto na světě, nejlepší taštičky se špenátem na světě, segedín tour bez segedínu, procházky v aprílovém dešti, jarní Vyšehrad, zákulisní tahanice za nitky..., Palácové zahrady, víra v další týdny, Kaspické moře, miliardářem v Budapešti, uražená Sára, Strohové obsese, doktor Rath ve vazbě, Slapy!, kmotři na Slapech, totální podlehnutí olivám, osamělé večeře v Barceloně, první grilovačky, má egoistická obranná prohlášení z ulity ven, po dvou letech opět výběrová řízení, nový týdenní rekord na 4sq, konečně jako poslední ve střední Mléčné dráze jsem viděl naši krásnou Elišku a úžasná hudba kolem mě kdykoliv a na každém kroku!

A to ještě není všemu konec...