Kolikrát jste udělali něco jinak než obvykle? Kolikrát jste podnikli něco zcela nového? Opuštění komfortní zóny člověka neuvěřitelně obohacuje a posouvá vpřed
Pracujete roky ve stejné firmě? Bojíte se změnit pracoviště? Pak se bojíte opustit vaší komfortní zónu; místo, na které jste zvyklí, kde znáte ostatní kolegy, máte zažité procesy. Kde víte, co čekat. V takovém prostředí na druhou stranu stagnujete, protože mozek pracuje v režimu, které dobře zná. Nemusí se tak vyvíjet kupředu.
2015 je pro mě například plný opouštění komfortních zón.
Po dvou letech jsem změnil zaměstnaní. Taková změna je vždy velkým krokem do neznáma. Zásadní krok mimo komfortní zónu. Prakticky začínáte zcela znova, ač přicházíte s určitými předchozími zkušenostmi. Noví kolegové, nový styl práce, nové prostředí. V MSD těch výletů mimo komfortní zónu zažívám spousta. Na denní bázi a je to super, vidím, jak mě to posouvá dál.
Začal jsem letos poprvé bydlet s přítelkyní. Před tím jsem to nikdy neudělal. Žil jsem v komfortní zóně samobydlení. Zásadní krok mimo komfortní zónu.
Byl jsem letos tři týdny s tátou ma dovolené na západním pobřeží Spojených států (loni jsem tam byl s Terkou). Kdy jste naposledy byli s vašimi rodiči na tak dlouhé dovolené? Zásadní krok mimo komfortní zónu. Něco, na co již nejste zvyklí. I to vás dokáže určitým způsobem obohatit či posunout. A dovolená to byla naprosto super.
Od Terky jsem dostal k narozeninám několikahodinnový kurz o vaření masa. Já, který jsem zatím komfortní v přípravě černého čaje a vajec na tvrdo... Další krok mimo komfortní zónu. A už pomalu začínám vařit sám.
No a začal jsem běhat i před prací ráno. Tohle rovněž doporučuju. Chce to se vyhecovat a překonat, ale jde to a zaručuju, že vám ranní běhání zcela změní váš den.
Vyžadujte ale i od svého okolí opouštění komfortních zón, učení se, vyvíjení se a posun dopředu. Život bude pestřejší.
pondělí 9. listopadu 2015
neděle 25. ledna 2015
Twenty fourteen
Byl to pestrý rok. Plný radosti i smutku. Rovnováha. Pokud se říká, že
nezáleží, jestli jsou zážitky pozitivní či negativní, ale hlavně, aby
byly intenzivní, tak přesně tak to v 2014 bylo. Intenzivní hluboké
zážitky. Vítali jsme a loučili jsme se...
I přes vysoké pracovní vypětí jsem zvládnul tři dovolené. Pane jo, díky. Vrátil jsem se znova po dvou letech do Států a procestoval část západního pobřeží. Splnil jsem si velký sen a hned tam jsem věděl, že se musím vrátit znova. San Francisco je možná nejkrásnější město, kde jsem byl. Musím se vrátit. Už jsem to někam psal, ale když se dívám na fotky z těch 14ti dnů, vyvstane mi to znova v mysli... Asi nikde jinde jsem necítil obrovskou svobodu možností jako tam. Jediné, co nám s Terkou svazovalo ruce, byl čas.
Izrael a hlavně pak předvánoční Srí Lanka byly totálním protipólem Ameriky. Náraz. Jiná kultura, jiné prostředí, rovněž krásná příroda a památky, jinak ale i bída, chudoba. Rovnováha.
Byla spousta skvělejch koncertů (Prince, Bratři Ebenové, Sebastian Spanache Trio), festivalů (Motolice, Šumava joint, Shots of Sázava). Tak už to je. S Android Asteroid jsme s Viktorem a Terezou ustálili hezkou tradici každoročního Jägermeister setkávání v café Zanzibar.
Konstanty. Spousta věcí zůstává dál i v 2015 ve vesmíru neměnná: jakože džíny si jiné než Levi's nekoupím stejně jako kartáček Curaprox. Že na mém pohřbu má zaznít Some People a Stmívání a musí bejt nehorázná kalba. Nebo že jinej telefon nez iPhone už mít nechci, a že dobrovolně nebudu pít Staropramen. Že Smržovka je můj hlavní domov a Černostudniční hřeben je ten nejoblíbenější hřeben. Země že obíhá Slunce a Měsíc Zemi. Na Hradě nesedí můj prezident a v České republice se vaří nejlepší pivo na světě. Prince že je nejlepší kytarista na světě, a že restaurace, zakládající si na výborné gastronomii, nikdy nemůže servírovat Staropramen, pokud to myslí aspoň trochu vážně...
Nebyly loni tradiční každoroční Alpy s tátou. Ach jo. Nestihl jsem navštívit všechny sakrální stavby v Praze, jak jsem si předsevzal loni v únoru. Napsal jsem na blog historicky nejméně postů- pouze 9 a 23x jsem přemýšlel, že to tu zavřu. Nenapsal jsem seznam loňských koncertů. A ani jednou se nám nepovedlo s Pavlem a Klárou společně najít čas na společnou kalbu na Černé studnici.
Tak uvidíme letos :-).
I přes vysoké pracovní vypětí jsem zvládnul tři dovolené. Pane jo, díky. Vrátil jsem se znova po dvou letech do Států a procestoval část západního pobřeží. Splnil jsem si velký sen a hned tam jsem věděl, že se musím vrátit znova. San Francisco je možná nejkrásnější město, kde jsem byl. Musím se vrátit. Už jsem to někam psal, ale když se dívám na fotky z těch 14ti dnů, vyvstane mi to znova v mysli... Asi nikde jinde jsem necítil obrovskou svobodu možností jako tam. Jediné, co nám s Terkou svazovalo ruce, byl čas.
Izrael a hlavně pak předvánoční Srí Lanka byly totálním protipólem Ameriky. Náraz. Jiná kultura, jiné prostředí, rovněž krásná příroda a památky, jinak ale i bída, chudoba. Rovnováha.
Byla spousta skvělejch koncertů (Prince, Bratři Ebenové, Sebastian Spanache Trio), festivalů (Motolice, Šumava joint, Shots of Sázava). Tak už to je. S Android Asteroid jsme s Viktorem a Terezou ustálili hezkou tradici každoročního Jägermeister setkávání v café Zanzibar.
Konstanty. Spousta věcí zůstává dál i v 2015 ve vesmíru neměnná: jakože džíny si jiné než Levi's nekoupím stejně jako kartáček Curaprox. Že na mém pohřbu má zaznít Some People a Stmívání a musí bejt nehorázná kalba. Nebo že jinej telefon nez iPhone už mít nechci, a že dobrovolně nebudu pít Staropramen. Že Smržovka je můj hlavní domov a Černostudniční hřeben je ten nejoblíbenější hřeben. Země že obíhá Slunce a Měsíc Zemi. Na Hradě nesedí můj prezident a v České republice se vaří nejlepší pivo na světě. Prince že je nejlepší kytarista na světě, a že restaurace, zakládající si na výborné gastronomii, nikdy nemůže servírovat Staropramen, pokud to myslí aspoň trochu vážně...
Nebyly loni tradiční každoroční Alpy s tátou. Ach jo. Nestihl jsem navštívit všechny sakrální stavby v Praze, jak jsem si předsevzal loni v únoru. Napsal jsem na blog historicky nejméně postů- pouze 9 a 23x jsem přemýšlel, že to tu zavřu. Nenapsal jsem seznam loňských koncertů. A ani jednou se nám nepovedlo s Pavlem a Klárou společně najít čas na společnou kalbu na Černé studnici.
Tak uvidíme letos :-).
pondělí 17. listopadu 2014
Slavit dnes budu!
Když před 25ti lety padnul režim, pamatoval jsem si z něho v té době ve věku 6-7 let jen málo. V sámošce na střední Smržovce mlíko v plastovém pytlíku, věčně rozlité po podlaze; v lepším případě ve sklenici s hliníkovým víčkem
A pak sytě rudou malinovou limonádu ve flašce. Nic jiného mi z té doby v hlavě nezůstalo. Pak už jen moment, a ten se pamatuju naprosto přesně: máma mě vedla do školky a řekla mi, že už nemám říkat "soudružko učitelko", ale "paní učitelko". Na ten moment se dodnes jasně pamatuju; do konce i na místo, kde mi to cestou do školky říkala.
Zbytek o režimu před 1989 znám z bohatých vyprávění rodičů a prarodičů;
z dokumentů... Vnitřně jim děkuji dnes a denně za to, že mi to všechno
vyprávěli a já si tu hrůzu mohl uvědomovat od brzkého mládí.
Svoboda je úžasná věc. Neuvěřitelně moc si ji vážím, ač nemám přímou osobní zkušenost, že by se mi ji tehdy nedostávalo, nebo že by mě osobně socialistický režim přímo omezoval. I přesto, že mě nikdo osobně nezakazoval volně svobodně cestovat, vždy když cestuji do zahraniční, tu svobodu a možnost si naplno užívám. Cestování je neuvěřitelně osvobozující a při málokteré jiné činnosti člověk získá takový nadhled, větší světáctví, mnoho zkušeností, zjištění svých vlastních možností a hlavně vnímání spousty podnětů jiných lidí z jiných koutů světa...
Dnes nám nikdo v cestování nebrání. Je to už jen o našich vlastních možnostech a v našich rukách, nikdo za nás nerozhoduje. Můžeme svobodně cestovat, svobodně studovat, svobodně si vybírat, čím se budeme živit; můžeme svobodně volit, můžeme svobodně vyjadřovat svoje názory. Že je to snad normální a přirozené a nemá smysl to slavit? Ne, není. Neberme to jako samozřejmost. 25 let je příliš krátká doba na to, abychom na totalitu zapomněli...
17. listopad je pro mě už několik let oslava svobody. Slavit budu. Svobodu, demokracii a J.A.R.
Svoboda je úžasná věc. Neuvěřitelně moc si ji vážím, ač nemám přímou osobní zkušenost, že by se mi ji tehdy nedostávalo, nebo že by mě osobně socialistický režim přímo omezoval. I přesto, že mě nikdo osobně nezakazoval volně svobodně cestovat, vždy když cestuji do zahraniční, tu svobodu a možnost si naplno užívám. Cestování je neuvěřitelně osvobozující a při málokteré jiné činnosti člověk získá takový nadhled, větší světáctví, mnoho zkušeností, zjištění svých vlastních možností a hlavně vnímání spousty podnětů jiných lidí z jiných koutů světa...
Dnes nám nikdo v cestování nebrání. Je to už jen o našich vlastních možnostech a v našich rukách, nikdo za nás nerozhoduje. Můžeme svobodně cestovat, svobodně studovat, svobodně si vybírat, čím se budeme živit; můžeme svobodně volit, můžeme svobodně vyjadřovat svoje názory. Že je to snad normální a přirozené a nemá smysl to slavit? Ne, není. Neberme to jako samozřejmost. 25 let je příliš krátká doba na to, abychom na totalitu zapomněli...
17. listopad je pro mě už několik let oslava svobody. Slavit budu. Svobodu, demokracii a J.A.R.
neděle 7. září 2014
Katyně
Kolik Katyní jste pustili vaším dětem? Kolik Schindlerových seznamů viděli vaše děti? Kolik Želar viděli vaše děti? Kolikrát viděli vaše děti Pianistu?
Kolikrát Vaše děti jedli popkorn v kině na waltdisneyovce? Kolikrát viděli doma Spider/Super/Batmana? Pouštíte jim i jiné filmy?
Viděli vaše děti nějaký dokument z historie (ne)dávno minulé? Kolikrát jste vašim dětem vyprávěli o světových válkách? Kolikrát jste dětem vyprávěli o hrůzách fašismu? O holokaustu? Kolikrát jste dětem vyprávěli o hrůzách komunismu? Vědí vaše děti, že komunismus má na svědomí možná ještě více obětí než fašismus? Vědí vaše děti, že když jste vy byli děti, tak byly zavřené hranice? Že se nikdo jen tak nemohl svobodně vydat na cestu mimo naši zem? K moři? Vědí vaše děti, co to jsou fronty na banány? Vědí vaše děti, že před pár lety nebylo běžné, že jste si koupili v kině popkorn? Vědí vaše děti, že pas nestačil k tomu, abyste cestovali za hranice? Vědí vaše děti, že se dřív nikdo nemohl svobodně rozhodnout, co a jestli bude studovat? Čím se bude živit? Koho bude volit? Vědí vaše děti, že učebnice dějepisu byly plné propagandy a lží? Vědí vaše děti, že na auto se čekalo roky? Vyprávíte někdy o tom všem vašim dětem? Vědí vaše děti, že i v dnešní době právě teď existují na světe pracovní tábory? Vědí vaše děti, že i v dnešní době jsou lidé zavírání za své myšlenky a názory; politické přesvědčení...? Vědí vaše děti, že i dnes existují země, kde se popravuje? Vědí vaše děti kdo je to Milada Horáková? Vysvětlujete vašim dětem, co se děje na Ukrajině? Co se děje v Severní Korei? Vědí vaše děti o Tibetu?
...
Nekrmte vaše děti jen popkornem, odstíny šedi, ***manama; nekupujte jim jen zmrzlinu, polárku, krásné šatičky, cetky. Nemalujte vašim dětem svět jen na růžovo. Vyprávějte dětem, co se tu dělo. Je to neskutečně zásadně důležité pro budoucnost nás všech a proto, aby věděli, že to, že dnes žijeme v demokratické zemi, vůbec není samozřejmé.
pondělí 1. září 2014
Jazz - funkový superpodzim
Léto je pryč. Už jsem se skoro smířil. Stav těšení je však natolik zásadní a naštěstí je na co se těšit
Servíruju seznam koncertů do konce roku, kterých se s největší pravděpodobností zúčastním. Ne všechno je stoprocentní, nicméně je to takovej maximalistickej wishlist. Hlavně listopad je brutální :-).
10. 09. - Avishai Cohen, Praha, Hybernia
24. 09. - Lukáš Martinek & Private Earthquake, Praha, Jazzdock
04. 10. - J.A.R., Plzeň, Pilsner Fest
12. 10. - Laco Deczi, Praha, AghaRTA Jazz Centrum
24. 10. - J.A.R., Jablonec nad Nisou, Eurocentrum
03. 11. - Stanley Clarke, Praha, Lucbar
09. 11. - Medeski, Scofield, Martin, Wood, Praha, Lucbar
13. 11. - Lenny Kravitz, Praha, O2 Arena
17. 11. - J.A.R., Praha, Lucerna
18. 11. - Candy Dulfer, Praha, Lucbar
21. 11. - Monkey Business, Jablonec nad Nisou, Eurocentrum
29. 11. - Herbie Hancock, Brno, Hala Vodova
10. 12. - Monkey Business, Praha, Lucbar
11. 12. - Monkey Business, Praha, Lucbar
Servíruju seznam koncertů do konce roku, kterých se s největší pravděpodobností zúčastním. Ne všechno je stoprocentní, nicméně je to takovej maximalistickej wishlist. Hlavně listopad je brutální :-).
10. 09. - Avishai Cohen, Praha, Hybernia
24. 09. - Lukáš Martinek & Private Earthquake, Praha, Jazzdock
04. 10. - J.A.R., Plzeň, Pilsner Fest
12. 10. - Laco Deczi, Praha, AghaRTA Jazz Centrum
24. 10. - J.A.R., Jablonec nad Nisou, Eurocentrum
03. 11. - Stanley Clarke, Praha, Lucbar
09. 11. - Medeski, Scofield, Martin, Wood, Praha, Lucbar
13. 11. - Lenny Kravitz, Praha, O2 Arena
17. 11. - J.A.R., Praha, Lucerna
18. 11. - Candy Dulfer, Praha, Lucbar
21. 11. - Monkey Business, Jablonec nad Nisou, Eurocentrum
29. 11. - Herbie Hancock, Brno, Hala Vodova
10. 12. - Monkey Business, Praha, Lucbar
11. 12. - Monkey Business, Praha, Lucbar
sobota 12. července 2014
Hudební policie
Konečně (!!!) mám nová sluchátka. Takže cestou do a z práce se můžu věnovat hudbě, což jsem skoro půl roku nemohl, leč jsem nebyl schopen si nějaká koupit
A jsem pohlcen zpět. Jednak tím, že Marshall Minor mi prostě nabízejí kurva víc zvukových zážitků než obyčejné iphoní bílé dráty :-).
Jsem hudebně široce rozkročen, to je jasné. Vždy jsem byl. A připravuji se na Bohemia Jazz Festival, který bude na Staromáku příští týden, na ktery vás zvu. Nechápu, jak jsem třeba nemohl znát Lonnieho Smitha. Černoch s turbanem na hlavě řádící na hammondkách B3, který spolupracoval například s Georgem Bensonem, kterýho miluju. Skvělá muzika! A ten bude ve středu od 20:30, tak přijďte. Pak bude Colours a pak Šumava Rocks.
A jsem pohlcen zpět. Jednak tím, že Marshall Minor mi prostě nabízejí kurva víc zvukových zážitků než obyčejné iphoní bílé dráty :-).
Jsem hudebně široce rozkročen, to je jasné. Vždy jsem byl. A připravuji se na Bohemia Jazz Festival, který bude na Staromáku příští týden, na ktery vás zvu. Nechápu, jak jsem třeba nemohl znát Lonnieho Smitha. Černoch s turbanem na hlavě řádící na hammondkách B3, který spolupracoval například s Georgem Bensonem, kterýho miluju. Skvělá muzika! A ten bude ve středu od 20:30, tak přijďte. Pak bude Colours a pak Šumava Rocks.
Co máte právě teď v přehrávačích? Já tohle:
- Black Eyed Peas
- Chris Botti
- Christian McBride Big Band (bude taky na BJF)
- Daft Punk
- Hapka a Horáček
- Illustratosphere
- J.A.R.
- Jamie Cullum
- Jamiroquai
- John Scofield
- Kapitán Demo
- Lenny Kravitz
- Lonnie Smith
- Lukáš Martinek a Private Earthquake
- Marie Rottrová
- Monkey Business
- Neruda
- Pharrell Williams
- Prince
- Robert Balzar Trio
- Sexy Dancers
- Tereza Černochová
- Vladimír 518
- will.i.am
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)
