Animage Dana Bárty a Illustratosphere

Ufff, co to je? – Tak nějak podobně vypadala moje první reakce, když jsem slyšel první takty Eleisure Suite – "otevírák" na třetí řadové desce Dana Bárty a skupiny Illustratosphere. Dalo se s klidným svědomím tušit a zcela úspěšně se domnívat, že deska to nebude prvoposlechová. Po prvním poslechu mi bylo jasné, že to není ani druhoposlechová deska. Osobně jsem ji začal chápat a notovat si s ní až při čtvrtém pátém poslechu. Je to hodně nebo málo? Jak pro koho, jak kdo má rád. Rozhodně to není na obtíž. Prvoposlechově mi přišla rovněž taková temná, z větší části možná až smutná (s tím trochu korespondovala nálada fotky skupiny v bookletu). I to se ale s každým dalším poslechem úspěšně vytrácelo. Zcela jednoznačně z toho pro mne plyne, že Bárta natočil s kapelou svojí nejkomplikovanější desku, ke které si posluchači skutečně musí trpělivě hledat cestu. Ale ta trpělivost se vyplácí. On i pohled na tracklist bez poslechu a možnosti nahlédnutí do textů byl značně tajemný a posluchač až spolu s poslechem desky a bookletem prokoukne první várku fórků v názvech skladeb. Některé si vyžádají času ještě o trochu více.

Co bylo dalším trošku překvapením, byl i počet skladeb. 14 kousků bylo pro mne docela milé překvapení – songy "made by clan" většinou nejsou tříminutové a tak někdo mohl čekat časáž přesahující nebo blížící se hodině. Překvapení druhé je tedy fakt, že žádná skladba se nedostala k časáži pěti minut. Jen tři se přehoupnou přes čtyři minuty. Zbytek skladeb má takovou tu charakteristickou duraci skladeb, které rotují komerční rádia. U časáže ona ale podobnost samozřejmě končí. Po několika prvních posleších jsem si dost dobře nedokázal představit, že by některou skladbu ustálo pustit komerční rádio. S dalšími naposloucháváními se tento fakt lehce měnil a pár songů by si mohlo dovolit pustit progresivnější soukromé rádio jako například Expres (koneckonců je mediálním partnerem, tak by se hudební dramaturgové mohli hecnout). Bude zajímavé, kterou skladbu hudebníci označí jako single :-). Jesus Online? Nejen Ian? Naokoland?

Po prvním poslechu mi vyvstaly především tři skladby na prvoposlech, které mi sedly okamžitě: Nejen Ian a Geist Arbeitet v samém závěru desky a Ozvěna kantát (asi "nejtvrdší" kousek celé desky; i v ní se střídají nálady skoro až zlobomyslné s náladami pozitivnějšími). Docela překvapivě, čekal bych spíš nějaké ze začátku – většinou tomu tak bývá. Vcelku "prvoplánově" zní Jesus Online, i když jsem se jí na první poslech trochu lekl, co na takovém albu vůbec dělá... Hlavně její countryovský začátek mě trochu při prvních posleších iritoval.

Nelze však říct, že prvky první desky Illustratosphere nebo druhé Entropicture se na Animage ve formách jisté podobnosti nenalézají. Nalézají přátelé! Ke stylu Illustratosphery mi nejvíce sedí například Li nebo Dech (především díky Danovým backvokálům podobným jako na Wo-Ba-Si-U). K Entropicture pak například Naokoland, která může vzdáleně připomínat Etnika et Nikola. Střídají se v ní veselejší i poněkud temnější pasáže.

Například Eleisure Suite – v počátcích temná skladba s lehce arabskou aranží a náladou přehoupnucí se z mollové nálady do v celku durové může být tvrdým oříškem pro prvoposlech. Úvodní takty dvojky Naokoland mohou posluchače vtáhnout rychleji (je jsem již napsal: je lehce entropicturovská).

Věřím, že drtivou většinu posluchačů při poslechu Vlčáka napadne velká podobnost s Nohavicovou tvorbou. Další překvápko. Ve Vlčákou je to pohodnost skutečně veliká a nabízí se to. Nejen hudebně ve slokách, ale (krom textu refrénu) i textově v jednotlivých slokách. Kdybych neznal Bártův hlas, kdybych nevěděl fakta, vsadil bych hodně na to, že ji napsal Jarek. V prvních fázích patřila k mým nejkomplikovanějším. Trpělivost opět pomohla. Vlčák patří s několika dalšími skladbámi s koncem songu ve stylu vážné hudby.

Tak jako jsem v mém příspěvku o Tales Robert Balzar Tria označil skladbu 22 Years Ago jako za neuvěřitelně depresivně laděnou smutnou skladbu, které ve mě vyvolává lehce úzké stavy, tak Nejen Ian je její přesný opak. Je hezké na jakých náladnostním protipóléch se obě skladby vyskytují. Nejen Ian je skladba, při jejímž poslechu se mi skoro hrnou slzy do očí – nikoliv však úzkostí, ale radostí. Léta jsem neslyšel tak pozitivní skladbu s českým textem, která by byla tolik plná radosti, naděje a očekávání. A to především v druhé sloce po instrumentální mezihře.

Mezi pro mě pozitivní skladby patří i Trvale udržitelný s textem, ve kterém najdeme plno větších i menších odkazů. Nejen pro nás, co se rádi napijeme :-). I ona graduje veselým refrénem ke konci spolu se skutečně výtečným našlapaným instrumentálním koncem. Stejně tak Doba s tebou s až funkovým závěrem, kde ji Filip obohacuje trombónem, který si vozí i na koncerty, což je příjemná změna. Geist Arbeitet je pak další ze skladeb s na první pohled prapodivným (zde německým) názvem. (Když jsem její text slyšel prvně, vzpomněl jsem si na nedávný článek Iva Lukačoviče o dělnících.) I ona má krásný tvrdší progresivně jazzový závěr :-). A tak to mám rád.

Mother's World a minimalistickou Dech jsem tak nějak zatím nedocenil. Ne že by se to nedalo poslouchat, ale tyhle skladby zatím přeskakuji. To však nemusí znamenat katastrofu. Mnohdy se mi stane, že z původně přeskakované skladby se stane velmi oblíbená (tak jako se mi to stalo se Silence Monkey Business).

Li zase někomu může zapadnout do ostatních skladeb klanu mezi ostatní s podobně jednoduchým obměňujícím se textem (nemyslím teď instrumentální část). Pasuje mi tak vedle ní například Mato-passé nebo Ťo ti ťo. Jinak bych skoro řekl největší podíl prvků vážné hudby na Animage než na předchozích deskách. May Day je nejsilnější příklad za všechny. Stejně tak konec Vlčáka. Ostatně toho jsme byli svědky už na Entropicture a řekl bych, že tyto prvky do skladeb přináší především Robert Balzar – ale to je jen má soukromá domněnka ;-).

Obal

I Animage stejně jako Tales používá nový "super jewel box" obsahující hezky obsáhlý booklet přesně tak, jak to my milovníci obsáhlých a hezkých obalů máme rádi, že ano :-). Provedením bych ho jistě řadil nad booklet Entropicture (k němu jsem moc nepřirostl). Používá nátisky lesklých písmen slova Animage jako na Nerváku nebo na Sky Travellin' skupiny Navigators. Modrý disk a část bookletu trochu připomíná zelené prvky na rovněž černobílém obalu Armády špásu. V jednoduchosti je síla. Povedlo se!

Koncertní provedení Animage

Byli jsme všichni zvědaví, jak Illustratosphere novou desku představí, předvede na živo a kolik z ní kousků zahraje. Věděl jsem, že pokud na koncert půjdu s tím, že jsem neslyšel desku, tak to bude problém, protože se mi to tolik nezalíbí a koncert si tak neužiju (což se mi už jednou stalo na Monkey Business). Naštěstí po všech peripetiích jsem Animage stihnul dostatečně před koncertem naposlouchat (viz níže o distribuci desky), takže jsem věděl, co mě čeká. Nutno říci, že v Eurocentru nás, co bychom věděli, co nás čeká, moc nebylo, podle prvotních ohlasů a reakce diváků. Naštěstí se atmosféra výrazně zlepšovala s každou další skladbou, především (a zcela logicky) když kluci zahráli kusy ze starších desek, na které přítomní reagovali vřeleji.

Líbilo se mi, že koncertní provedení skladeb se takřka nelišilo instrumentálně a aranžemi od albové podoby, což byl takový vlastně vstřícný krok těm, kteří sice desku slyšeli, ale jen třeba jednou či dvakrát, protože skladby byly prakticky od prvních taktů rozpoznatelné a identifikovatelné. Taková vhozená rukavice. Koneckonců na nové aranže skladeb je ještě čas a budeme za to rádi na pozdějších koncertech, až novou desku všichni více naposlouchají – pak to bude vřele přijaté ozvláštění. Nakonec skupina zahrála drtivou většinu skladeb a ke konci se dokonce přidávalo a atmosféru nakonci již nešlo srovnávat s chladným začátkem. Jablonečáci se docela vytáhli.

Takže závěrem je třeba říci, že Animage je deskou technicky skvěle zdařilou a vizuálně krásnou (i když lehce opožděnou). Deskou nikoliv druhoposlechovou, což je ale její velké plus pro její posluchače. Nemůžu než vřele doporučit! Hvězdičkovat nemá smysl :-). Nejsem objektivní. Long live J.A.R.

Závěrem krátce o vydávání desek a distribuci

Co je třeba vytknout jsou dvě věci, které s hudební stránkou desky nemají primárně nic společného. Naplánování vydání desky je ta první. To mi příjde, že je zde již tradiční problém. Desce Animage se to nevyhnulo. Vydat desku v podstatě uprostřed turné je takové hloupé... Chápu, že plánovat dopředu turné ne vždy může vyjít s naplánováním desky, ale podle mě pokud by se na to myslelo dopředu, šlo by to zařídit lépe (tedy lépe odhadnout dobu nahrávání s časovou rezervou, dobu vlastní výroby disku s rezervou a dostatek času na vlastní distribuci opět s rezervou). Deska by tak dle mého názoru měla být na pultech (nemyslím vydána, protože tyto dva termíny spolu v Čechách evidentně časově nekorespondují nikdy) minimálně týden před startem turné. A radši klidně i dříve. Je logické, že by se návštěvníci na koncerty mohli lépe připravit.

Druhá věc je samotná distribuce. Pokud má album vyjít dejme tomu 13.13. :-), mělo by to znamenat, že 13.13. prostě bude na pultech jak v Praze, tak i v Horní Dolní. Je třeba myslet na to, že rozvoz nějakou dobu trvá a nevidím půl důvodu, proč by měli mít šanci si koupit desku ve velkých městech dříve než ve městech menších. Dokonce jsem slyšel, že vydavatelské firmy mají určitá pravidla, že nejdříve dodají desku do sítě prodejen Bontonland. Pokud je to pravda, je to nefér a hodně nesolidní. V pražském Bontonlandu se nikdo nemusí bát, že se nebude deska prodávat, když zde žije milion lidí plus cizinci. Zde jsou tržby a obraty velké a o existenci těch obchodů primárně nejde, i když každoročně prodeje desek klesaj. Ale co všichni ti prodejci v malých městech, kteří desky prodávají nikoliv v desítkách ale v jednotkách kusů? Místo toho, aby distributoři a především vydavatelské firmy byly rády, že to tito prodejci ještě nezabalili (co se nestalo doteď, může se klidně v tomhle obchodu stát zítra...), tak jsou pro vydavatele prostě až druhořadí.

Třetí věc, kterou nemůžu trochu nezkritizovat, je doslova opovážlivá odvaha napsat na obal desky webovou adresu, u které si člověk předem nezjistí majitele dané domény. Uff, to je těžká neprofesionalita, ať už to na ten obal napsal kdokoliv. Na webu www.animage.cz naleznete prezentaci nějakého grafického DTP studia. Odkoupí Sony nebo management Illustratosphery od zaběhnuté firmy její doménu, když je její název na tisíci kusek právě vydaného alba? (Myslím, že je velmi nepravděpodobné, že by doména patřila skutečně kapele a ta na ni prozatím vytvořila tento fiktivní obsah...)

relevantní odkazy:

Dan Bárta a Illustratosphere | Objednávejte zde nebo tady na Bontonlandu | Web desky Animage :-))) | Dan Bárta & Illustratosphere na Facebooku