pátek 23. března 2012

"Zlé, zlé, velmi falešné a podlé kopnutí do zad ," komentuje Michal Hanisch své dnešní vyhoštění z miliardářského trustu

Praha. 23. března 2012. Michal Hanisch se aktuálně vyjadřuje v rozhovoru k dnešnímu incidentu, kdy byl zákeřně vyhozen z facebookovské skupiny Miliardářů. Rozhovor poskytl nezávislému novináři na jedné noze Jindřichu Závislému.

Pane Hanisch, dnes v dopoledních hodinách jste byl vyloučen z facebookovské skupiny Miliardářů. Mohl byste okomentovat, nebo popsat k čemu došlo?

Vůbec si to nedovedu vysvětlit, na to moje inteligence nestačí, jak se může dvacet téměř dospělých lidí zle zákeřně kopne do zad a ještě s rozeběhem jednoho z nejzásadnějších funkových fanoušků v severních Čechách.

Vznikl tedy nějaký spor? Hádka nebo nedorozumění?

Vlastně ani netuším, jak k tomu došlo. Čeho jsem se měl dopustit. Skupinu jsem v podstatě zakládal a byl jsem jejím nejaktivnějším a nejhezčím členem, hned po kolegovi Mašátovi. Dnešní incident totálně narušuje demokratické pilíře, na kterých jsme náš trust vystavěli... Nemohu tomu uvěřit... Jsem stále v šoku, promiňte. Už mi i volal kardinál Vlk, že dnes bude celebrovat v Chrámu sv. Víta mši za odpuštění.

Myslíte tedy, že se jednalo o promyšlený akt jednotlivce, nebo celé skupiny?

Ta stádovitost se tam skutečně nabízí... Nikdo samostatně by toho nebyl schopen. Tam ani jeden člen nedisponuje aspoň elementární inteligencí, že by tohle mohla vymyslet samostatná hlava plná prejtu.

Tušíte, kdo celou akci mohl vyprovokovat a za kým se tedy skupiny začla otáčet?

Nevím. Například paní Vavrouškové jsem pomohl docela zásadním úplatkem, aby dodělala základní školu a příjde mi, že to nestačilo, a že tohle je její zlý falešný a podlý akt odplaty. Musel jsem si vzít úvěr, ten jsem nakonec směnkou prodal panu Tenkrátovi.

Pan Tenkrát je také členem této skupiny?

Ano. Tedy až do dnešku byl. Nemám přístupová práva nyní, proto nemohu komentovat dění uvnitř trustu. Nicméně pan Tenkrát mi měl dodávat sudy s dobrým ponorem. Přesvědčil mě, abych používal jeho nové plastové sudy. Nicméně ty jsme zkoušil na přehradě v Jablonci a tento "technologický zázrak" se neosvědčil, protože sudy vyplavaly hned na hladinu. Nemohl jsem je tedy odebrat. V té souvislosti jsem odmítl logicky zboží odebrat a na pana Tenkráta jsem ihned podal trestní oznámení.

Jak to souvisí s dnešním incidentem ale?

No myslím, že je to nějaká snaha o odplatu.

Nesnažil se vás někdo ze skupiny kontaktovat? Popřípadě vás vydírat?

Zatím ne. Myslím, že je tam velký strach z jejich strany, protože oni všichni vědí, že mám v šuplíku dost zásadních informací a kompromitujících fotek, které by drtivou většinu členů zásadně poškodily. Psali jsme tyto materiály s kolegou Soukupem, ten totiž chystal puč dovnitř skupiny, nicméně ani ten se teď nemůže cítit bezpečně, protože jsem tam pak připsal i pár kapitol o něm. Pan Soukup mi dluží asi 86 miliónů korun. Na toho podám trestní oznámení dnes. Už jsem informoval svého právního zástupce.

Své chyby si tedy nejste vědom?

Tak to rezolutně odmítám. První chybu v mém životě jsem udělal teprve předevčírem.

Co to bylo?

Bez komentáře.

Očekáváte, že bude do trustu opět nějakým z jeho členů pozván?

Nevím, jestli se k tomu někdo sníží pod rizikem, že bude zbytkem vyloučen za pokus přizvat mě zpět. Čekal bych takový pokus jedině od pana Maršalíka, který má zásadní styky ve slovenském showbusinessu a tahá tam za nitky. Vztah Rytma a Dary je například jeho nápad. Já to pouze zafinancoval.

Jaký bude váš další postup?

Podám trestní oznámení na všechny ostatní členy skupiny, u kterých jsem to ještě nestihl. Ty spisové složky budou docela zásadních rozměrů, takže jsem koupil Krkonošské papírny. Mám najat jeden brigádnický tým, který právě do obálek rozpočítává a rozděluje finanční prostředy na potřebné úplatky ve státní sféře a především v justici. Hodlám z toho udělat monstrproces.

Děkuji za rozhovor

A na vás pane redaktore taky podám trestní oznámení samozřejmě.

středa 21. března 2012

Lessons learned #1

9gag.com rocks! Again



True story...

neděle 18. března 2012

Ochutnejte Špičku z cukrárny Klempíř/Rózsa

V pátek u EMI vyšlo sólové album rapera J.A.R. Oty Klempíře, který spojil svoje textařské síly s nadaným slovenským producentem a muzikantem Oskarem Rózsou. Jak Špička chutná?

Oto Klempíř je ostřílený textař, který se krom dvorních textů pro J.A.R. podílel textově na řadě dalších českých nahrávkách. Až nyní ale přišla chvíle na vydání své vlastní autorské desky. Oskar Rózsa je slovenský všestranný muzikant (základem basskytarista) producent, jazzman. Studoval filmovou kompozici na bostonské Berklee. Podílel se na více než 50ti albech; spolupracoval mimojiné s Richardem Müllerem, Janou Kirschner či Ivanem Táslerem.

Před vydáním Klempíř plánovanou desku popisoval jako dadaistickou, hudebně minimalistickou, rapově šansónovou (nebo šansónově rapovou). Obával jsem se trochu zmíněného hudebního minimalismu a naštěstí se moje obavy částečně rozplynuly při poslechu prvních 3 ukázek v pořadu Noční proud na Českém rozhlasu a definitině v momentě, kdy jsem desku slyšel celou. Hudební minimalismus možná vnímám jinak... Ano, možná tam neuslyšíte tolik nástrojů a aranží jako v J.A.R., nicméně Špička je hudebně pestrá sebejistá. Hned v první filmově znějící skladbě DaDa Klempíř dadaisticky dokonale dokazuje, čeho je textově schopen. DaDa je vlastně poklidnou básnickou předehrou celé Špičky. Až ve dvojce Stopy duo vykládá všechny svoje trumfy, Dan Bárta ji obohacuje svým osvědčeným vokálem.

Netroufám si odhadovat, že Dej si lok je oslavou alkoholu či Moravy. Na výklad Otových textů skutečně nemám odvahu. Čtyřka je Nefersobek a tady určitě všichni zaplesáte. Je to funk jak blázen, s živými bicími Martina Valihory. V Poločasy textově Klempíř lehce nastiňuje svůj názorový postoj k Havlovi - atmosférou tedy nejtemnější song společně hned s následným songem Kámen, v němž se politika jako téma opakuje. Naopak My Life a především pak finální song Ze mě jsou songy naplňující mě zvláštní pocitem klidu a nadějí v lepší zítřky.

Ze mě je dokonalou tečkou za albem. Svojí náladou a melodií na mě působí zcela stejně jako Eko bio green dia z poslední desky J.A.R. Balzám na duši.

Textově Klempíř navazuje na knihu Tali Bachtar!, která vyšla minulý rok na podzim, a která tvoří s albem do sebe zapadící celek. Těžko odhadovat, které skladby hudebně vznikly až za účelem spojení Klempíře a Rózsy, jelikož hudbu dle bookletu Rózsa nahrával v letech 2005 - 2012 a tak jen můžeme hádat, co je novinka a co oprášená šuplíková záležitost... Ničemu to ale nevadí; Rózsa je ostřílený producent a desku vyprodukoval skvěle. O finální mastering se v LA staral Brian Gardner.

Otázkou zůstává koncertní provedení Špičky. Klempíř se na něj podle některých rozhovorů těší, zároveň však není jisté, kdy se nějakého koncertu dočkáme. Nicméně Dan Bárta potvrdil předběžně svoji účast jako případný host.

Tak co? Dáte si?

Tracklist: DaDa, Stopy, Dej si lok, Nefersobek, Poločasy, Kámen, My Life, Ján a Ze mě

Nejlepší skladby: Nefersobek, My life, Ze mě

Label: EMI

pátek 17. února 2012

Simon's Cat in 'Fowl Play'

Vychutnejte si nový díl



středa 15. února 2012

No jet lag just Whitney Houston please!

Vrátil jsem ze Států a druhý den ráno zemřela Whitney Houston. Jedna z mých nejoblíbenějších zpěvaček. Zpěvačka v jádru životní!

Nebudu ani tentokrát obnažovat, co všechno si při vyslovení jejího jména pamatuji. Jen snad stručně, že to pro mě vždy byla jedna z top zpěvaček vůbec... Jako teenager jsem nikdy nemohl propásnout vysílání Tělesného strážce; když skončily titulky (bylo mi v té době devět let; to snad ani není pravda...), připadal jsem si jako onen nesmrtelnej Kevin Costner, který spasí celej svět a přitom mě druhej den čekal diktát a zkouška z násobilky...

Whitney, ta s dokonalým hlasem, která spolupracovala s ikonami mezi nimiž byli mimojiné Babyface, Stevie Wonder, Aretha Franklin a celá řada dalších jmen, proplula mým dětsvím například na dovolených, protože jsme ji poslouchali i cestou celá rodina. Získala 6 cen Grammy, prodala více jak 170 milionů alb (a další statistiky)... Jak skvělá!

Nerozumím a nechci rozumět, proč tak nadějné umělce nám berou drogy a alkohol, jestli je v tom nějakej hlubší smysl, tak mu nechci opravdu věřit a asi ani rozumět...

Tak či tak od neděle můj walkman patří Whitney!

A kterou z té miliardy hitů vybrat? Snad jednu z těch nejveselejších:


úterý 7. února 2012

Postřehy dne: středa - 7. února

Každou chvíli sem něco přidávám, pak to zase smažu... No nic. Tak tentokrát postřehy z USA, kde jsem právě na služební cestě

7. únor 2012
  1. Steaky - nejlepší, nejchutenější a oproti ČR daleko levnější a daleko větší - neuvěřitelnost!
  2. Američanky jsou překvapivě velmi krásné
  3. Velká auta, velké objemy motorů, velké dálnice, pizza má větší průměr, velké paneláky (říkají jim tu prej mrakodrapy)
  4. Avenues vs. Streets - orientovat se New Yorku je poměrně jednoduché
  5. Apple Store na 5th Av udělá dojem na každého!
  6. Metro v New Yorku je peklo. 4x to člověk brutálně splete, pak už si myslí každej, že je rodilej newyorčan (nebo to alespoň předstírá)
  7. McDonalds je totální low end mezi fast foody a mezi hambrugery (a v Jablonci zatím probíhala petice, aby se tam McDonalds otevřel...)
  8. V Praze si teenage girls napíšou na Facebook, že půjdou, že jsou, a že byly ve Starbucks a berou to jako známku (ne, punku ne...) významnosti (focení kelímků atp.). V NYC je jich asi tak 34567898766578 (Terky miliardářky číslo) na každé ulici... Vlastně, hledáte barák, kde Starbucks není.
  9. Empire State Building je k posrání. V pozitivním slova smyslu.
  10. Podtrženo, sečteno, jsme všude a ve všem daleko daleko daleko...