Příběhy Robert Balzar Tria a Johna Abercrombieho

Sousloví hudební recenze v souvislosti s mými články zde na blogu je poněkud zavádějící... Krom pár let klavíru na zušce, trochu toho hudebního sluchu a žádných žurnalistických zkušeností vlastně ani nemám "právo" takové příspěvky označovat jako recenze :-). Proto i dnešní příspěvek je spíš popisem nálad a pocitů, které mě další nové "česká" deska evokuje.

Tales má takový klasicky vizuálně pojatý "jazzový" booklet. Prostě jen přeložený list :-). Na jednu stranu logické: co taky moc do bookletu psát v případě instrumentální desky že ano :-). Navíc jako u všech desek, které poslouchám, je primární hudba. Grafický návrh a malůvky jsou z ruky Dana Bárty, který se tak spolupodílel na vzniku desky nehudebně. A sloni Dana Bárty působí skutečně pohádkově. Aspoň je ten obal a grafika vkusná. (Což se například o poslední desce Laca Decziho Open skutečně nedá říci...)

Zároveň – možná trošku překvapivě – je Tales první moje originální deska balená do alternativního typu obalu na CD – super jewel box, které ve velké míře pouzívá ke svým titulům především label Universal. Prý je to obal bezpečnější, pevnější. Navíc umožňuje umístit na sebe i dva disky díky delšímu trnu. Jeho bezpečnost tkví hlavně v zakulacených rozích, které jsou odolnější proti nárazu. Aspoň co výrobce píše. (Nikoliv, skutečně jsem pevnost obalu hned osobně na novém albu nevyzkoušel.) Trošku paradoxně, když sestra album vyndala z tašky po cestě z Prahy, mělo na přední straně obalu 4 cm prasklinu :-). Asi je to tím, že je pevnější v těch rozích a jinak ne...

Deska obsahuje devět kusů, 5 z pera Roberta Balzara, 3 z pera kytaristy Johna Abercrombieho a jeden klasický jazzový standard (I Fall In Love Too Easily – Cahn/Styne). Při prvním letmém poslechu jsem měl takový pocit, jako bych už některé pasáže někde slyšel... A skutečně. Tak například pátá skladba Portissimo melodiemi nápadně připomíná Dua na Entropicture Dana Bárty a Illustratosphery.

Prvoposlechově mně nejvíc do uší zapadla Balzarova tajemná 22 Years Ago. O některých skladbách svým nasazením, zvukem a tempem říkáme, že jsou to vypalovačky. Některé jiné rád označuji jako cajdáky, které se dají tématikou dělit ještě na normální cajdáky a pak a tzv. oplodňováky, tedy skladby, které pravděpodobně budete pouštět partnerovi/partnerce v ložnici po romantické večeři :-D. Typické oplodňováky píše například námi všemi tak obdivovaný a naposlouchávaný James Blunt. A dívkám a ženám se tak líbí...! Budiž.

22 Years Ago není cajdák. To je ještě temnější verze cajdáku, abych tak řekl. Jsou písně o lásce, eventuelně evokující zamilovanost. Pak písně náladově či textově o neopětované lásce a tahle na mě působila od začátku vlastně depresivně – strašně smutně, temně – především její úplný začátek v podobě až "brečící kytary". Taková píseň na prohloubění deprese možná až. Jak krásně se (mi) hodí do tak smutného jara...

Hezké je, že skladby jak z pera Abercrombieho tak Balzarova se netlučou a vedle sebe dávají konzistentní celek. Dokazuje to souhru hráčů. Posluchač má pocit, že jako kvarteto vystupují už roky. (Odbočka pro odlehčení: jak udělat z kvarteta trio? Kvarteto, šup a máme trio.) Abercrombie tak na desce nepůsobí jako host, ale jako právoplatný člen, autor a spoluhráč.

Album nahrál, míchal a masteroval Tadeusz Mieckowski i v polských studiích. Vznikla zde za jeho pomoci i čerstvá zrovna asi v těchto dnech lisující se deska Illustratosphery Animage, která výjde za týden nebo dva, a na kterou se můžeme těšiti, stejně jako na její živé představení my jablonečtí 23.5. v Eurocentru.

Jak jsem se vlastně dostal k jazzovým kytaristům?

K jazzovým kytaristům jsem se dostal vlastně nedávno. A zase se musím dopustit lehké adorace Romana Holého. Když jsem si před cca osmi lety koupil Why Be In When You Could Be Out a pročítal jsem si "seznam vykradených/inspirovaných" (seznam zde pojmenovaný flavored with) intepretů, netušil jsem, že mi ten seznam bude vlastně do budoucna velkou inspirací a průvodcem, kam se v hudbě (funku) posunovat dál. Z těch všech střelců jsem postupně (více či méně) proniknul k polovině z nich. Curtis Mayfield, Michael Jackson, Herbie Hancock, Prince a NPG, Tower Of Power, Bee Gees, Maceo Parker, George Clinton. Okrajově pak k Earth, Wind And Fire, Koll And The Gand, James Brown. Pár z nich mi tam ještě visí...

A v rámci seznamu kytaristů vyjmenovávaných v Amp On 11 na poslední desce Monkey Business jsem s pomocí Filipa Neulse vybral prozatím dva z nich a nechal si jím doporučit desky, kterými bych měl začít. George Benson a John Scofield jsou první dva jazzový kytaristé, s kterými jsem se začal seznamovat. Tím pádem jsem si k tomu vyšlapal cestu a kytara Johna Abercrombieho na Tales mi příjde dokonale padnoucí a byl jsem na ni abych tak řekl připraven.

relevantní odkazy:

Robert Balzar Trio | John Abercrombie | Kupte album Tales | Recenze na Musicserveru.cz | Koncerty Robert Balzar Tria