London Dealing

Stručné zážitky a postřehy z týdenního pobytu v Londýně, který jsem si vystřihnul s přáteli poslední únorový týden (v průběhu čtení tohoto článku doporučuji poslech songu London Dealing či ID Song alespoň na 80 dB)

V celku dlouhodobě plánovaná akce, kterou jsem spontánně odkejval, že se zúčastním taky. Možnost poznat nové město, památky, vyfotit nějaké fotky, odpočinout si po mentální stránce a nejvíce asi udělat něco zcela nového - to byly hlavní důdovy, proč jsem jel a co jsem od toho čekal.

Kulturáž

Drtivá většina nekomerčních muzeí je zdarma. U nás věc nevídaná, neslýchaná. Navíc to jsou tak obsáhlé expozice, že na důkladné prohlédnutí a projití návštěvník potřebuje minimálně den (ostatně všechna jsou uzpůsobena tak, že zde člověk den strávit může - ve všech je možnost občerstvení, či jednoduší restaurace). Navštívili jsme celkem 5 muzeí: London Museum, British Museum, Imperial War Museum, Science Museum, Natural History Museum. Nikde nic. Ve všech je povoleno fotit a pozor: i s bleskem (jediná vyjímka byla v Imperial War Museum v expozici o holokaustu z pochopitelných pietních důvodů).

Existují ale placené, samozřejmě. Například provařené museum voskových figurín, kde cena lehce převyšuje 25 liber. My jsme ho vynechali - jednak kvůli ceně, jednak kvůli času a pak nám přišlo, že se dalo 25 liber investovat do zajímavějích míst. Prohlídli jsme si například válečnou loď 2. světové války HMS Belfast, kotvící nedaleko Tower Bridge. Sem se dostanete na ISIC za 8,5 liber (bez slevy 11) a mohu skutečně vřele doporučit (!!!), jelikož je to moc zajímavé a hlavně poutavě udělané - jak je vidno z fotek.

Na St. Paul's Catedral se dostanete taky za 8,5 liber (galerie a krypta). Když jsme na ní byli my, byla bohužel zavřená nejvyšší galerie, tak v tomto případě možná stojí za zvážení pro toho, kdo chce hlavně vychutnat výhled, oželet tuto obrovskou katedrálu a vystoupat spíš na nedaleký pomník The Monument (za tři libry), kde se dostanete do cca stejné výšky, pokud je nejvyšší galerie St. Paul uzavřena a jako bonus dostanete diplom, že jste vyšplhali na nejvyšší volně stojící kamenný sloup na světě :-). Z obou míst je nádherný výhled na centrum Londýna, kterému škodí jen snad jeřáby - v Londýně se mohutně staví.

Zajímavá místa, či procházkáž

Z okrajových částí Londýna jsme viděli část Leyton, kde se staví stadion pro letní olympíjské hry a pak legendární punkovou Camden Town - zajímavé barevné baráky, okované boty, kov všude, punkáči kamkoliv se člověk podívá, podivná zákoutí a nejrůznější tržnice.

Mezi legendární místa jistě bude patřit Hyde Park (obdivování krásných obrovských veverek, racků a dalších letců), Big Ben, Piccadilli Circus, či palác Královny, to je jasné. Velmi doporučuju ale například noční procházku od London Bridge po právém nábřeží směrem k Tower Bridge po směru toku Temže. Krom krásné nasvíceného London Bridge, lodi HMS Belfast a samozřejmě Tower Bridge, jsou krásně nasvícené i moderní administrativní budovy na břehu. A přímo z London Bridge je krásně vidět i nasvícená katedrála St. Paul.

Kameráž, metráž

Zajímavostí v Londýně jsou všudypřítomné kamery - doslova všude na každém kroku. Každou ulici sledují bezpečnostní kamery. Jsou všude. V metru, v autobusech, v obchodech, na chodbách, v hospodách a restauracích. Jediná místa, kde jsme kamery neviděli, byly sprchy a toalety. Už i v umyvárnách na toaletách kamery byly. Člověka to nejdřív trochu vyděší, ale nakonec u mě převažoval pocit bezpečí a ač je to město s nehorázným počtem obyvatel všech národností, kultur a barev pleti, tak jsem se cítil bezpečně i v noci a i sám.

Londýnské metro je peklo :-). Krom nehorázného množství tras (12) a stanic (274), ve kterých se člověk orientuje poněkud obtížněji, působí poněkud klaustrofobicky. Zejména proto, že stanice jsou malé, průchozí spojovací chodby a tunely pro cestující rovněž a vozy metra samotné jsou kónické a v tubusu metra je minimální rozdíl mezi vagónem a zdí. Připočtěte davy lidí, stanice situované často v zatáčce...

Cenáž

Ač je Londýn jedno z pěti nejdražších měst na světě podle životních nákladů (1. Moskva, 2. Tokio, 3. Londýn, 4. Oslo, 5. Soul), spousta komodit je zde stejně drahých jako u nás a řada je daleko levnějších než v České republice. (Samozřejmě, pokud vynecháme obchodní dům Harrods a budeme brát komodity pro normální smrtelníky, tedy nikoliv diamanty, Rolls - Royce či Bentley, pětihvězdičkové hotely apod.) Ve standardních supermarketech se dají sehnat potraviny v celku za normální ceny. Pochopitelně je rozdíl mezi cenáží v centru Londýna a například v aglomeraci, či v jiných městech či městských částech. Říká se, že Londýn je o 30 % dražší než ostatní lokality v UK - ostatně, jako v jakémkoliv jiném hlavním městě.

Konkrétní příklady. Začneme tím prazákladním :-). Plechovkové lepší pivo (12° ležák, např. australský premiový Forster's) se dá sehnat v přepočtu kolem 25 - 30 Kč. (V hospodě pochopitelně o mnoho dráž, logicky.) Osm nožiček párků ve skle za 31 Kč. Nový model sportovní obuvy Adidas Originals v rozmezí 1400 - 2500 Kč. Pozor! Nové modely a bez slevy. Člověk si jen může rvát vlasy při představě, kolik stojí například sezónu starý model stejných bot u nás již po slevě (po slevě často za 1500 - 2500, před slevou 3000 a výš). V různých obchodech na okrajích centra lze sehnat nové (často značkové) oblečení (všechny druhy) klidně o 50 - 70 % levněji. Kompaktní disky. Zkušnost mám z HMV megastoru. Nové žhavé tituly v rozmezí 11 - 17 liber, tedy 350 - 550 Kč, podle kurzu (a pozor - jsou to alba s plnohodnotnými booklety!). Některé o chlup starší tituly velmi často v režimu 2 specielně označné tituly za 10 liber, tedy kus za 5 liber - cca za 160 Kč. Nekomerční hudba se dá sehnat již od 3 liber. Krása. Co z toho plyne? Že místní obchodníci nás solidně obíraj. Prakticky ve všem.

Hosteláž

Hostel byl pro nás prvním drastickým šokem hned po příjezdu. Na webu agentury, přes kterou se objednával, byl charakterizován zcela jinak... Na pokoji, který měl fatálně malou plochu, byly 4 dvoupatrové palandy, jeden věšák a jedno zrcadlo, toť vše. Skříň ne, židle ne, stůl ne. Nic z toho by se tam nevešlo. Byli jsme rádi, že nás bylo na pokoji nakonec jen šest oproti osmi, ač se nám to prodražilo, ale představa dalších 2 lidí s 2 kufry byla skoro nepředstavitelná. To, že na pokoji nebyla zásuvka (!), byl snad šok největší. Nabíjení, fénování, holení probíhalo na chodbě :-(. 2 sprchové kouty na jedno patro se uklízely jednou denně a bylo to málo. Jsem zvyklý na ledasco z ledasjakých kempů (!) po prakticky celé střední a severní Evropě, ale tohle bylo občas moc i na mě... Lidi jsou prasata, holky nevyjímaje. A hostel byl uklízen prostě jen jednou denně a to nestašilo. K snídani, která byla teda v ceně, jsme taky teda mohli mít alespoň někdy něco jiného než jen toust a marmeládu, ale budiž...

Jedinou výhodou byla lokace; Dover Castle Hostel byl na Borough Street cca 4 minuty autobusem od London Bridge - cca 15 minut pěší chůze. A pak asi i cena, když vezmeme lokaci a to, že to je prostě Londýn.

Počasáž

O počasí na ostrovech toho bylo napsáno mraky. Horší ale než u nás snad být nemohlo. První den bylo polojasno, druhý den dokonce jasno, což nás navnadilo. Pak se to však zhoršilo a již bylo pod mrakem. Slunce pak symbolicky svítilo poslední den, jako by se s námi chtělo rozloučit (dovolil jsem si trochu skorobásnického sentimentu). Ale ani jednou nepršelo, jen jedno odpoledne mžilo, takže jsme vlastně mohli být ještě rádi. I když rozdíl ve fotkách za krásného dne a za dne zataženého je prostě markantní.

Finálně bych za sebe rád poděkoval Markét a Týně za celkovou organizaci, program a trpělivost. Příště prý jedeme na Kokořín, tam jsou skály pískovcový, občerstvení a tak :-). Co je tady... Prd.

fotky © Michal Hanisch, 2009

relevantní odkazy:

Fotky z Londýna: 1. den | 2. den | 3. den | 4. den | 5. den | 6. den | 7. den | 8. den | Londýn černobíle