Twenty fourteen

Byl to pestrý rok. Plný radosti i smutku. Rovnováha. Pokud se říká, že nezáleží, jestli jsou zážitky pozitivní či negativní, ale hlavně, aby byly intenzivní, tak přesně tak to v 2014 bylo. Intenzivní hluboké zážitky. Vítali jsme a loučili jsme se...

I přes vysoké pracovní vypětí jsem zvládnul tři dovolené. Pane jo, díky. Vrátil jsem se znova po dvou letech do Států a procestoval část západního pobřeží. Splnil jsem si velký sen a hned tam jsem věděl, že se musím vrátit znova. San Francisco je možná nejkrásnější město, kde jsem byl. Musím se vrátit. Už jsem to někam psal, ale když se dívám na fotky z těch 14ti dnů, vyvstane mi to znova v mysli... Asi nikde jinde jsem necítil obrovskou svobodu možností jako tam. Jediné, co nám s Terkou svazovalo ruce, byl čas.

Izrael a hlavně pak předvánoční Srí Lanka byly totálním protipólem Ameriky. Náraz. Jiná kultura, jiné prostředí, rovněž krásná příroda a památky, jinak ale i bída, chudoba. Rovnováha.

Byla spousta skvělejch koncertů (Prince, Bratři Ebenové, Sebastian Spanache Trio), festivalů (Motolice, Šumava joint, Shots of Sázava). Tak už to je. S Android Asteroid jsme s Viktorem a Terezou ustálili hezkou tradici každoročního Jägermeister setkávání v café Zanzibar.

Konstanty. Spousta věcí zůstává dál i v 2015 ve vesmíru neměnná: jakože džíny si jiné než Levi's nekoupím stejně jako kartáček Curaprox. Že na mém pohřbu má zaznít Some People a Stmívání a musí bejt nehorázná kalba. Nebo že jinej telefon nez iPhone už mít nechci, a že dobrovolně nebudu pít Staropramen. Že Smržovka je můj hlavní domov a Černostudniční hřeben je ten nejoblíbenější hřeben. Země že obíhá Slunce a Měsíc Zemi. Na Hradě nesedí můj prezident a v České republice se vaří nejlepší pivo na světě. Prince že je nejlepší kytarista na světě, a že restaurace, zakládající si na výborné gastronomii, nikdy nemůže servírovat Staropramen, pokud to myslí aspoň trochu vážně...

Nebyly loni tradiční každoroční Alpy s tátou. Ach jo. Nestihl jsem navštívit všechny sakrální stavby v Praze, jak jsem si předsevzal loni v únoru. Napsal jsem na blog historicky nejméně postů- pouze 9 a 23x jsem přemýšlel, že to tu zavřu. Nenapsal jsem seznam loňských koncertů. A ani jednou se nám nepovedlo s Pavlem a Klárou společně najít čas na společnou kalbu na Černé studnici.

Tak uvidíme letos :-).