Was ist neues?

Novinky ze stáje Mikaela aneb po delší době je zase čas se trochu pochválit a poplácat se po ramenou.

Květen je za mnou. Náročný ale nakonec velmi úspěšný. Podařilo se mi udělat všechny zkoušky a tentokrát vcelku s hezkými známkami - projektové řízení za jedna, reklama za jedna, mezinárodní marketing za dva, personální management za dva, manažerské informační systémy taky za dva a konečně i mikro (na kterém jsem si málem vylámal všechny zuby) nakonec za lidovku.

Nyní mi zbývá konečně se plně zaměřit na diplomku a v lednu či únoru 2010 státnicovat. Když půjde všechno podle plánu. A jak jsme se v projektovém řízení učili: nemít plán znamená naplánovat neúspěch. Řídím se tím, čím dál víc. Funguje to. Ostatní klucííí informatický budou státnicovat zítra a ve středu a nezbývá mi, než jim velmi držet pěsti, abychom se mohli zase společně hezky kolektivně zkoulovat na Krompachu ;-).

Teď budu pracovat. Pozitivní je to, že budu mít u toho čas zase splnit resty a naposlouchat to, co mi doma na discích leží už hezkých pár měsíců, v některých případech dokonce let. Teď na to, doufám, příjde řada.

Na léto mám taky již naplánováno několik sportovně-kulturně-dovolenkových aktivit. Nechci je prozrazovat dokud nebudou stoprocentní. Jistý téměř 100% je Sázava Fest, velmi pravděpodobně proběhnou Alpy, možná dokonce dvakrát a velmi pravděpodobně budu mít i premiéru s pádlem v ruce :-). Měl bych se zase víc začít seznamovat s děvčaty, hehe. Sousloví měl bych je důležité. Otázka však je, jestli tak nějak vůbec chci.

S blogem mám taky pár plánů a nápadů. Otázka je, jestli to má vůbec cenu. Vůbec články nekomentujete, kurva drát :-)! Bez odezvy to je nahovno, přátelé :-)... Facebook pomáhá přivést na blog návštěvníky, nicméně názory napíšete většinou přímo pod odkaz do komentářů na Facebooku. Radši bych je viděl tady. Nicméně už se silně projevuje začátek léta. Mnozí z vás již vylezli na stromy a tak nastává plonkové internetové období než z nich zase v začátkem září slezete zpět k počítačům. Je teď ten pravý čas se na září a další internetový rok dobře připravit.

Podtrženo sečteno, tušil jsem, že letošní rok bude zvláštní a svým způsobem náročný. Zatím takový skutečně je. Takový dosti houpačkový - jednou dole jednou nahoře - ač tohle sousloví skutečně rád nemám.

Co se loni (ne)povedlo

Strhující výčet mých loňských výher i proher, podařených i prosraných věcí, pozitiv a negativ. Malé ohlednutí zpět, než člověk udělá tlustou čáru, je důležité. Sebereflexe je důležitá. Pochvala za podařené věci je důležitá. Uvědomění si vlastních chyb je ještě (!) důležitější.

Studijní rok. Škola je až na prvním místě. Zabírá mi největší část času. Je to věc, které se věnuju nejvíc a nejvíc se ji i letos věnovat budu. Loni jsem překročil první větší schod. Makro II. Byl to těžký krok, ale nakonec se to podařilo. Ostatní předměty šly poměrně hladce. Začal jsem lehce sepisovat diplomku. Děs, utíká to pekelně rychle... S Vladimírem jsme naší katedře vyšli vstříc a udělali jsme si takové malé turné po gymplech, kde jsme maturitním ročníkům prezentovali výhody našeho oboru. Očekáváme od vedení katedry velkou adoraci :-))). V zápočtovém předvánočním týdnu se mi podařilo sfouknou tři zkoušky - italštinu za lidovku :-) a další dvě v předtermínech za jedna a za jedna mínus. (Dobře já!) Naopak jsem neudělal zápočet z mikra II, takže teď v lednu proběhne oprava. Málo jsem se učil, málo... Musím přidat.

Hudební rok. Nepovedl se loni žádný hudební open air. Z několika důvodů. Po programovém namlsání Sázava Festu 2007, na kterém bylo hvězdé obsazení, se nám loňský rok nezdál tak hvězdný. Nějak nám přišlo, že abychom viděli to, co v roce 2007, museli bychom objet fesťáků několik a na to nebyl čas. Pak jsem taky dost musel dřít doma a koneckonců se i učit makro na zářiovou zkoušku. Nicméně i tak jsem s kamarády obrazil několik velmi krásných koncertů. Do své hudební sbírky jsem přidal letos rekordní počet kompaktních disků, rozšířil jsem ji o více než 40 titulů. Těm, co si stále myslí, že originály jsou předražené, musím podotknout, že průměrná cena, za kterou jsem kompakty kupoval, byla 180 Kč. Zdá za vám to za originál stále hodně? (Nakupovat je třeba umět.) Těžko říci, kdo mě hudebně nejvíce potěšil, ale za všechny musím určitě jmenovat George Bensona, Brada Mehldaua, J.A.R., Navigators, Robert Balzar Trio, Tata Bojs, Candy Dulfer a liberecký Big Band.

Osobní život. Tak tam se nepovedlo takřka vůbec nic :-D. Velké mezery a tedy velký potenciál na zlepšení :-)))). Jediné, co stálo (a mohlo do budoucna možná stát) za něco, jsme oba svým dílem s Klárou pokazili. Nasekal jsem několik chyb sám za sebe, které mě do dneška mrzí, ale poučil jsem se z nich. Aspoň bylo krásných těch pár týdnů v první čtvrtině roku. Zas na druhou stranu jsem rád, že jsem se nepouštěl zbytečně do ničeho nesmyslného (kde bych zbytečně porušoval nějakou svou představu či zásady), jen abych se do něčeho pustil. To mi za to nestojí a do budoucna ani stát nebude. Neustálé dotazy široké rodiny na každé společné oslavě, kdy už jsi na oslavu někoho přivedu, mě sice už lehce uvádění do tranzu, leč budu to muset prostě vydržet ;-).

Pohybové aktivity. Na kole jsem byl jen jednou, když jsem na podzim dělal závěr na běžeckém závodě Janovských 11 a 19 km. Nejhorší moje životní sezóna, největší moje cyklistická ostuda, za kterou jsem rud ještě nyní až na zadku. Nevím, jestli má smysl se vymlouvat na stále náročnější studium, pracovní vytížení a nepřející počasí... Nedostatek času, počasí i moje studium se projevilo i do výletu do Alp, kde jsme si střihli vlastně jen tři třítisícovky. Nicméně Alpy jsou nádherné, co naplat. Tam si to vždycky užiju a nemusej se vždy trhat rekordy. Stejně jako běhání v lese nad barákem na Černostudničním hřebenu. Když už nic, tak jsem se aspoň snažil chodit nějak pravidelně běhat. Buď sám, s Pavlem či s rodičem :-).

Ostatní drobnosti. Mezi další statistická čísla připojme například patří přes 9000 vycvaknutých fotek (z nichž se na rajče účet dostalo přes 2300). Nutno dodat, že jsem cvakal. Fotografovat asi teprve začnu ;-). No a taky, tamtadadá: 752 vypitých piv (plechovek, točených a lahvových), čímž jsem postaral o růst průměrného počtu vypitých piv na hlavu v České republice. 700. pivo bylo toto.

Na novém blogu jsem zatím zveřejnil přes 40 příspěvků, nejčastěji ze života, z hudebního soudku a koneckonců i téma ženy jsem docela propral :-). Zanechali jste tu přes 180 komentářů, takže vám pravidelným i nepravidelným patří mé díky.

Na Silvestra 5 minut před koncem roku 2008 jsem se postaral také a zadělal si na další jizvu na svém těle - tentokrát na malíčku. K jizvě na čele tak přibyla další :-). Nicméně na jizvy holky brutálně letěj a to je na tom asi jediné fajn :-D.

Do komentářů můžete přihodit to, co se případně (ne)povedlo vám :-).

Umění prohrávat

(Nejen) škola zavinila, proč jsem se zde na blogu prakticky na půl měsíce odmlčel. Teď jsem částečně zpět.

Strašných stresujících 14 dní je za mnou a žádná moc sranda to nebyla... Bylo na předtřesu mikro a tři zkoušky - dvě z nich v předtermínu. Mikro bohužel nedopadlo a musím napsat opravný test. Naštvalo mě to hodně, protože jsem myslel, že jsem tomu věnoval hodně času, ale evidentně to bylo pořád málo (ač jsem 5 dní nevycházel z domu a vynechal jsem i firemní vánoční večůrek - a to už je co říct). Chybami se člověk učí a já už jsem za ta studijní léta proškolen poměrně dost...

Oproti lidem, co dávají zkoušky na první dobrou a ne za lidovku (a já je určitým způsobem obdivuju) a nikdy (nebo jen vyjímečně) pocítili hořkost prohry, mám jednu nespornou výhodu. Umím prohrávat.

Umění prohrávat není smíření se s tím, že člověk občas prohrává. Není to ani strach z další nadcházející prohry po sérii menších. Je to schopnost nekatastrofalizovat dílčí neúspěch, nesložit se z něho, nevzdat to a jít dál.

My, co děláme důležité věci až na druhou dobrou, jsme v tomto kovaní. I přesto, že máme i úspěchy a stále převažují nad neúspěchy (ostatně jinak bych už na vš nepůsobil), tak neúspěch nás zcela nesloží. Znám to z vlastní zkušenosti. Naštvání se dostaví, smutek rovněž. Ale pak se oklepu a jede se dál. Analyzují se chyby, poučím se z nich a začnu pomalu pracovat znova. Člověk dostane další symbolickou obrannou slupku, je silnější. A to prosím pěkně se netýká jen neúspěchů profesních, ale samozřejmě i osobních. Každé člověka tvarují trochu jinak.

Důležité si je uvědomit jednu věc: jakmile nejde o život, jde o hovno. Není to alibismus nebo lehkomyslné omlouvání možných neúspěchů. Nemá smysl skákat z okna, vrhat se pro rozjeté Pendolino, předávkovávat se paralenem, řezat si žíly...

Dávám si pár dnů volno od školy na pročištění. Proleju organizmem pár ležáků a zelených, abych byl zas pln energie a elánu do pokračování ve studiu. V lednu mě čeká mikro, nejnáročnější předmět z celých pěti let. Nemá smysl řešit, proč máme nejtěžší předmět ve finálním ročníku, aby nám lehce komplikovat život. Nemá smysl řešit, proč je kladen takový důraz na předmět, který není alfou omegou oboru. Nemá smysl řešit, že "díky" mistrovství světa v klasickém lyžování máme kratší semestr, méně času na splnění zápočtů a proč proběhl veškerý stres nyní. Nemá smysl ani řešit, proč nám náš obor z původní délky 5,5 let srazili na 5 let a máme všechno nahuštěnější. Můžeme na to nadávat, ale to je tak jediné, co zmůžeme... Dřeme prostě dál.

Co nového pod zataženým sluncem

Klaus vs Švejnar, jak probíhá mé zkouškové období a co další mě čeká

Už týden nám probíhá zkuškové období. Za tím se mi daří, dnes jsem dopsal poslední zkoušku. Výsledky ještě neznám, ale pokud se i ona povede, střihnu si studijní volno až do 18. února a to se prostě vyplatí. (Nebo si střihnu holt druhej termín.) Poprvé ve své éře studia na vš jsem se odhodlal jít na předtermín a nedopadlo to špatně. Sice za lidovku, ale spadlo to tam. A pro mě je primární, aby to tam spadlo. Na červenej tubus už roky nejedu :-).

Na Facebooku to vře :-). I zde probíhá fiktivní "bitva" Klaus vs. Švejnar a co do počtu lidí, kteří jsou členy skupin "Klaus for president!" a "Švejnar for president!" vede v současné době Švejnar. Skupina Švejnar for president! má 172 členů oproti skupině Klaus for president! s 58 členy. Pro někoho "naštěstí" pro někoho "naneštěstí" se volba nebude rozhodovat na Facebooku ale při tajné volbě ;-).

Předminulou neděli jsem se byl podívat na Jizerské padesátce. Pomoct trochu rodinným závodníkům u startu a vyfotit pár nadšených sportovců. Počasí vyšlo krásně, bylo slunečno. Kvůli kvantu fotek jsem byl nucen založit na Rajčeti ještě jeden účet mhspecials, kam budu dávat fotografie z případných dalších hromadných podobných akcí. Fotky hledejte tedy zde nebo stručný výtah tady. Váca fotil taky.

Časopis F:lter rozdal v sobotu své hudební ceny. Odstartoval tak vlastně letošní zimně/jarní předávání hudebních cen, které se budou za loňský rok 2007 udělovat, a o jejichž výhercích nerozhoduje prostý lid, ale lidé, kteří o hudbě píší, nebo s ní mají něco společeného. (Ano, nepatří sem tedy Český slavík a proto není třeba zmiňovat – jako již každoročně – výsledky za rok 2007.) Za naše hudební oblíbené bardy scorovaly jen Monkey Business. Naprosto právoplatně si odnesli cenu za nejlepší klip – za Kit Bike (mrknětě i na Kit Bike klip v trošku jiném podání...). Něco mi říká, že to nebude jediná cena za klip... Věřím, že ještě alespoň jednu za něj urvou. Monkey Business přidali ještě cenu za domácí obal roku. Nabízí se otázka, zda-li se tak stalo díky skvělé kultovní fotografii Jana Saudka nebo díky ilustracím Lely Geislerové...

Pro ty, kteří nedávají tak pozor, mám jednu velkou novinu :-)))). Jamiroquai jsou zpět ve studiu. Ve studiu ale nejsou jen Jamiroquai...

Jdu se flákat, tak se mějte :-)

relevantní odkazy:

Fotky z Jizerské 50 | Klaus for president! | Švejnar for president! | Jamiroquai | Výroční ceny časopisu Filter

Pět let od maturity

Psát, že to letí jako voda, je zcela zbytečné, to všichni pociťujeme. I my balvani, kteří jsme na gymplu působili v letech 1999 – 2003. Ano, letos je to pět let od maturity. V roce 2008, kdy většina z nás dokončuje vysokou školu a sbírá tituly jako houby po dešti (naktěří z nás si však ještě prodlužují školní léta o rok sem, rok tam...).

Každoročně touto dobou v průběhu těch pěti let moje myšlenky a vzpomínky zabřednou na mojí maturitu... Myslím na tu první ;-). Pravidelně rok co rok se mi stávalo, že v ten den (19.5.), kdy jsem maturoval, jsem si na to hned ráno vzpomněl podle data. Vzpomínka vyvstala okamžitě. Není se čemu divit, protože to byl doposud můj nejhorší den v životě. Sice šlo tehdy o prd, když nešlo o život, jasně, ale hůř jsem se zatím necítil.

Předloni i loni touhle dobou jsem vždycky zvažoval, že sem k příležitosti dalšího roku od maturity napíšu, jak to tehdy probíhalo, jaký jsem z toho měl a mám pocit a co si o tom všem myslím s odstupem času. Loni jsem si říkal, že to napíšu právě letos – v den, kdy tomu bude přesně pět let, tedy před deseti dny. V podstatě jsem ten článek měl připraven z devadesáti procent. A stále ho v počítači mám.

Ale stala se letos prvně za těch pět let zvláštní věc, že jsem si v ten den na mojí neúspěšnou maturitu ani nevzpomněl. Prostě jsem si ten datum uvědomil až o několik dní zpětně. Prvně za těch pět let. A to je dobrá zpráva. Dobrá v tom, že i přesto, že s tím stejně nesouhlasím jako v roce 2003 (tak každý rok později), a že s tím výsledkem už asi souhlasit nikdy nebudu, tak už to prostě není tak živá vzpomínka. I rána do masa se časem zacelí. Podobně to vnímám i v této souvislosti. Rozhodl jsem se proto, že již není podstatné a důležité sem ten článek dávat. Mé psychické nevolnosti při vzpomínkách na ten den skoro zmizely. Je to jednak částečně časem a pak hlavně potvrzením faktu, že změna mých životních hodnot proběhla v pořádku, a že mentálně (ač s tím možná někdo souhlasit nebude...) jsem takřka "hotovým" člověkem ;-). Nezapomenu nikdy, ale už to pro mě dnes není takové trauma.

Takže bych teď akorát rád znova, když je to pětileté výročí, poděkoval všem těm, kteří mi před pěti lety v mé první těžké životní studijní situaci jakkoliv pomohli. Jmenovat je nemusím – ti, kterých se to týká, to vědí.

Zároveň bych chtěl pogratulovat letošním úspěšným maturantům z Balvanu – především Karče za krásný výsledek (zakalíme). Když už jsem u toho blahopřání, tak blahopřeju i Lucce za úspěšné složení bakalářek a k titulu Bc. Dobrá práce :-). A samozřejmě všem exgymplákům – exspolužákům, kteří už úspěšně vš skončili v těchto dnech, končí nebo za nedlouho končit budou. Letos je myslím konečně první velký důvod na sraz jak se patří, přátelé.

Finálně, když už jsem začal gratulovat, gratuluju sobě, že jsem dneska zasunul další zkoušku (za jedna) z marketingového výzkumu. Dobrá práce.

relevantní odkazy:

Gymnázium U Balvanu na Facebooku | Web Balvanu

Můj velký comeback do ééé devítky

Dneska nám začal letní semestříček. A hned první hodina byla přednáška z makra 2. A co je zajímavé, je to, že jsme ji měli v posluchárně E9, kde jsem měl přednášky především na mechatronice, ze které jsem byl odejit, jestli mi rozumíte... :-). Takže jsem dnes lehce zavzpomínal na ten školní rok 2003/2004, kdy jsme zde usínali v pátek dopoledne na superzáživných přednáškách ze základů filozifie (ano, čtete dobře, na fakultě mechatroniky...).

Jak už to tak chodí, posluchárna byla první hodinu v letním semestru plná, i my informatici jsme se sešli v hojném počtu, což samozřejmě již příští nebude pravda. Paní přednášející začla skutečně zostra. Pokud jsem se na minutku nad něčím zamyslel, hned jsem byl lehce mimo.

Čeká nás hodně práce, hodně studia. Ale což. Zimní semestr je za námi, myslím, že jsme ho náležitě zapili na plesu balvaňáků a i druhý den na následné after párty plesu, které probíhala do stejných ranních hodin jako ples. Vizuelní inspiraci z plesu můžete vidět na Rajčeti. (Přibudou ještě fotky z druhého dne.)

relevantní odkazy:

Fotky z plesu | Afterpárty po plese

In montagna condizioni eccellenti

Prendo un bicchiere di birra.

Io sono di Smrzovka. Che bella citta. Le piace? Smrzovka non e cosí grande come Liberec, ma e molto bella e suggestiva. A Torino ci sono molte macchine, pochi giardini e tante fabbriche moderne. A Venezia ci sono molti palazzi antichi, molti canali e troppi turisti. Parli inglese? No, parlo soltano il ceco e l'italiano. L'italiano e una bella lingua.

Io ascolto la musica con gli occhi chiusi. Ma ho molta grande sete. Prendo un bicchiere di birra. Gli birra mi piacciono molto :-).

Vado a prendere Paolo e poi andiamo a trovare Clara. Qual e il tuo sogno? Il mio sogno e vivere in campagna, lontano dalla citta, avere un gatto, passegiare nel bosco.

Com'e Petra? É simpatico? Sí, e simatico e gentile e intelligente. Petra mi piace molto. E le montage mi piace molto. Mi piace la musica di Prince e Holy. Lucia ha una fame da lupo. Michel e un marito modello.

La nonna gioca con la bambina.