Trvalo to asi triliardu let, než jsem se konečně podíval do Vysokých Tater. Po 14 letech, kdy jsem rok co rok jezdil s tátou a dědou do Alp (někdy i dvakrát ročně), jsem cca v půlce září vrátil z Vysokých Tater.
Tatry jsme zvolili jednak kvůli mé neoptimální kondici; prakticky krom badmintonu jsem se neměl jak pohybovat. A pak koleno a má displazie čéšky třetího stupně (vrozená párová vada kolene), kterou mi ortoped našel asi před měsícem a půl, byla rozhodujícím faktorem zvolit nízké Vysoké Tatry.
První den jsme museli Vysoké Tatry kvůli fatálně špatnému počasí vynechat a nahradit skoro dvoutisícovkou Kráľovou Hoľou v Nízkých Tatrách. Druhý den jsme střihli Východní Vysokou. Třetí den jsme místo odpočinku mlaskli Kriváň a čtvrtý den na "rozchození/dodělání" jsme vyšli na
Veľkou Svišťovku a Velkou Lominckou Vežu.
Radost mám z toho, že ač přes tu špatnou fyzičku, jsme výstupové a sestupové časy dodržovali, dokonce jsme mnohokrát byli i rychlejší. Koleno drželo díky tejpům a občasné bolesti vykryl hi-tech ibalgin. Počasí až na první sobotní den vyšlo nádherně, takže suma sumárum: krásný pátá dovolená :-). Příští rok snad doufám vyrazíme opět do Alp. Práce je tam jako na kostele. Ostatně stejně jako v Tatrách.
Fotografie z příjezdu, prvního dne, druhého, třetího a posledního dne.
Přikládám aktualizovaný seznam kopců:
(název, výška, pohoří, stát, charakteristika, rok/y)
Kráľova Hoľa, 1946 m.n.m., Nízké Tatry, SK, 2012 | fotky
Digeronden, 2016 m.n.m., Jotunheim, N, 2000
Veľká Svišťovka, 2037 m.n.m., Vysoké Tatry, SK, 2012 | fotky
Midtronden, 2060 m.n.m., Jotunheim, N, 2000
Høgronden, 2114 m.n.m., Jotunheim, N, 2000
Velká Lomnická Veža, 2214 m.n.m, Vysoké Tatry, SK, 2012 | fotky
Snøhetta, 2286 m.n.m., Jotunheim, N, nejvyšší hora, Skand. a SE krom Jotunheim, 2000
Monte Piano-Nord, 2305 m.n.m., Sextner, I, 1998, 1999
Monte Piano-Sud, 2324 m.n.m., Sextner, I, 1998, 2000
Vychodná Vysoká, 2428 m.n.m., Vysoké Tatry, SK, 2012 | fotky
Galdhøpiggen, 2469 m.n.m., Jotunheim, N, nejvyšší hora, Skandinávie a SE, 2000
Hexenstein, 2477 m.n.m., I, 2004
Kriváň, 2494 m.n.m., Vysoké Tatry, SK, 2012 | fotky
Hintergrauspitz, 2574 m.n.m., CH, 2009
Munt la Schera, 2586 m.n.m., Alpy, CH, 2008 | fotky
doplním, 2600 m.n.m., Alpy, CH, 2008 | fotky
Averau, 2647 m.n.m., I, 2004
Mangart, 2679 m.n.m., Julské Alpy, SLO, 1995
Hunerkogel, 2685 m.n.m., VA, A, 1997
Anticima, 2687 m.n.m., Cristallo, I, 1998
Paternkofel, 2746 m.n.m., Sextner, I, 1998, 1999
Cima Rosetta, 2746 m.n.m., Palla, I, 2002
Cima Corona, 2768 m.n.m., Palla, I, 2002
Lagazuoi, 2778 m.n.m., I, 2004
Watzman – Mittelspitze, 2778 m.n.m., D, 2005
Cima Forca, 2917 m.n.m., Sella, I, 1999
Piz dles Dües, 2626 m.n.m., Lavarella - Fanes, I, 2004
Punta di Soel, 2945 m.n.m., Sella, I, 1999
Sass Pordoi, 2950 Sella, I, 1998, 1999
Zugspitze, 2963, m.n.m., Wettersteingb., D, nejvyšší hora D a Wettersteingb., 2000
Fanesspitze, 2980, m.n.m., Lavarella - Fanes, A, 2004
Hoher Dachstein, 2995 m.n.m., VA, D, nejvýchodnější alpská třítisícovka, 1997
Watzman – Hocheck, 2980 m.n.m., 2005
Spalone di Masodi, 3001 m.n.m., I, 2006
Cristallino d´Ampezzo, 3008 m.n.m., Cristallo, I, 1998, 1999
La Varella – Südwetsgipf., 3034 m.n.m., Lavarella - Fanes, I, 2004
La Varella – Hauptgipfel, 3055 m.n.m., Lavarella - Fanes, I, 2004
Cunturines, 3064 m.n.m., Lavarella/Fanes, I, nejvyšší hora Cunturines, 2004
Cima Nuvolo, 3075 m.n.m., Palla, I, 2002
Gornergrat, 3090 m.n.m., Alpy, CH, 2003
Cima Valesinella, 3114 m.n.m., 2006
Monte Civetta, 3121 m.n.m., Civetta, I, nejvyšší hora Civetta skupiny, 2002
Piz Boe, 3152 m.n.m., Sella, I, nejvyšší hora Sella skupiny, 1998, 1999
Fluela Schwarzhorn, 3156 m.n.m., Albula, CH, 2008 | fotky
Monte Pelmo, 3168m.n.m., Pelmo, I, nejvyšší hora Pelmo skupiny, 2002
Cima Tossa, 3173 m.n.m., Brenta, I, nejvyšší hora Brenta skupiny, 2006 | fotky
Cima della Vezzana, 3192 m.n.m., Palla, I, nejvyšší hora Palla skupiny, 2002
Tofana di Rozes, 3225 m.n.m., Tofane, I, 2004
Watzman – Südspitze, 3225 m.n.m., A, 2005
Monte Antelao, 3264 m.n.m., Antelao, I, druhá nejvyšší hora Dolomit, 2004
Marmolada di Penia, 3343 m.n.m., Marmolada, I, nejvyšší hora Dolomit a Marmolady, 2002
Piz Julier, 3385 m.n.m., Alpy - Albula, CH, 2008 | fotky
Piz Kesch, 3422 m.n.m., Alpy - Albula, CH, nejvyšší hora skupiny Albula, 2008 | fotky
Cima Presanella, 3558 m.n.m., JA, I, nejvyšší hora AP skupiny, 2006 | fotky
Weisskugel, 3738 m.n.m., A, 3. nejvyšší hora A, 2009 | fotky
Monte Cevedale, 3769 m.n.m., I, 2009 | fotky
Kleinglockner, 3783 m.n.m., VA, A, 1998
Grossglockner, 3798 m.n.m., VA, A, nejvyšší hora A, 2. nejvyšší hora VA mimo CH, 1998
Piz Palü, 3905 m.n.m., Východní Alpy, I/CH, 2000
Lagginhorn, 4010 m.n.m., Alpy, CH, 2003
Spalla, 4020 m.n.m., Východní Alpy, I, italský vrchol Piz Berniny, 2000
Weissmies, 4027 m.n.m., Alpy, CH, 2001
Piz Bernina, 4049 m.n.m., VA, CH, nejvyšší hora VA, jediná čtyřtisícovka VA, 2000
Gran Paradiso, 4061 m.n.m., Alpy, I, 2007 | fotky
Felikjoch-Kuppe, 4093 m.n.m., Alpy, I, 2007
Bishorn, 4153 m.n.m., Alpy, CH, 2001
Felikhorn, 4174 m.n.m., Alpy, I, jihovýchodní vrchol Castoru, 2007 | fotky
Alphubel, 4206 m.n.m., Alpy, CH, 2001
Castor, 4228 m.n.m., Alpy, I, dosavadní výškový rekord, 2007 | fotky
Zobrazují se příspěvky se štítkempříroda. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempříroda. Zobrazit všechny příspěvky
středa 19. září 2012
středa 18. července 2012
Adoptovali jsme levharta obláčkového
Moje láska ke kočkovitým šelmám myslím nikoho nepřekvapí... Na Smržovce máme Simbu, u babičky je Šnurka, v zoologických zahradách trávím nejvíc času taky u koček... Pohled na ně mě dokonale uklidňuje a naplňuje štěstím
Proto jsem neváhal ani sekundu, když Terka (a ta má zase Sáru) přišla s nápadem stát se adoptivními rodiči levharta obláčkového z pražské zoo, který patří mezi ohrožené druhy, a který ve volné přírodě žije především ve východní Asii (Nepál, Indie, Malajsie, Indonesie...). Levhart obláčkový je nejmenší z podčeledi velkých koček.
Už se moc těšíme, až se něj půjdeme podívat. Snad se nám přijde ukázat a nebude trucovat :-).
Pražská zoo | Simon's Cat | Fotky z letošní návštěvy zoo
Proto jsem neváhal ani sekundu, když Terka (a ta má zase Sáru) přišla s nápadem stát se adoptivními rodiči levharta obláčkového z pražské zoo, který patří mezi ohrožené druhy, a který ve volné přírodě žije především ve východní Asii (Nepál, Indie, Malajsie, Indonesie...). Levhart obláčkový je nejmenší z podčeledi velkých koček.
Už se moc těšíme, až se něj půjdeme podívat. Snad se nám přijde ukázat a nebude trucovat :-).
Pražská zoo | Simon's Cat | Fotky z letošní návštěvy zoo
čtvrtek 9. prosince 2010
Pražáci ve Smržovce
Kdyby mi někdo řekl, že budu předposlední listopadový víkend místo doma spát v chatě na Smržovce u Pramene Nisy s bandou třicátníků z Prahy (považte: až z Prahy!), asi bych se mu vysmál. Nicméně náhoda tomu chtěla a dream team chtěl vidět, v jakých končinách se narodil a žije někdy i rozjuchaný Michal.
Že to bude neobyčejný víkend plný překvapení, jsem začal tušit v Hospodě Lucerna na pre-pivě s Janou a Nasťou před tradičním koncertem J.A.R., kde Nasťa zahlásila, že se už těší na hory. Zdánlivě bezpointová poznámka mě natolik rozsekala, že jsem málem plakal smíchy. Asi při té představě, že horama myslím trochu něco jiného než Jizerky, ač to hory vlastně jsou.
Byli jsme rozděleni sodou okolností na dva týmy. Nedočkavý tým A (ve složení Jana, Nasťa, Eliza) a druhý tým B (ve složení ta Saša, Boris a já), který narozdíl od týmu A musel i v pátek budovat kapitalismus. Tým A (říkejme mu třeba první letka třicátnic) dorazil do rodné Smržovky k Pramenu Nisy již ve čtvrtek. Dodejme, že příjezdu předcházelo totální vykoupení dvou nejmenovaných pražských supermarketů. Musím však uznat, že zatímco tým B ještě pracoval v Praze, vyzrálé třicátnice z týmu A připravovaly pro celé osazenstvo pokrmy nevídané a neslýchané v množství cca pro jeden až dva vojenské pluky. Jakmile dámy dorazily do chaty, vybalovaly si svoje lodní kufry a začaly topit v kamnech.
Protože jsem chtěl, aby měli třicátníci zážitek komplexní, zařídil jsem pro dámy i malou čtvrteční kulturní vložku v podobě vystrašení panem Pavlem (patří mu dík), který měl za úkol ten večer i suplovat smržovského domorodce a vychvalovat Smržovku v každé druhé větě. (Původní plán, že tam pošleme pět dvoumetrových černochů, kteří budou drancovat, plenit a znásilňovat, jsme s Pavlem nakonec zavrhli.)
Tým B vyrazil z Prahy kolem 18té hodiny. Auto bylo naprosto plné dalšího jídla a neuvěřitelného množství alkoholu a několika Sašiných lodních kufrů :-). Po R10 nejdříve pršelo, za Paceřákem tradičně déšť přecházel ve sněžení a tak můj plán, aby třicátníci zažili pravé jizerskohorské počasí, vycházel. Po příjezdu jsem se musel nejprve vzpamatovat z lehkého šoku: to když jsem v předsíni chaty zakopl o pár vysokých hnědých kožených kozaček na podpatku. Vteřinu jsem zapochyboval, jestli jsem v Jizerkách... :-). Čí vlastně byly?
Dostali jsme však hned výbornou večeři, vychlazené pivo a prvotřídní rum, takže dámám je třeba vysmeknout hlubokou poklonu (a Borisovi za rum). Nutno dodat, že jsem se odkopal hned brzo po příjezdu, kdy jsem nebyl schopen udržovat oheň v kamnech, což mi bylo několikráte a zcela právem vyčítáno. Inu, i mistr tesař... Mé problémy s občasnými výpadky paměti se projevily i v páteční večer. Tancovalo se, zpívalo se, veselilo se. Za to, že jsem ve stavu euforie z krásného pátečního večera a s promilem v žíle přemlouval nad ránem posádku, abychom ještě nešli spát slovním spojením: neserte mě pražský mrdky, se nyní hluboce omlouvám.
V sobotu jsem se probudil na cinkot nádobí... Co to, co to? Eliza po ranní zdravotní cigaretce už už ladně myla nádobí, aby bylo z čeho vůbec snídat. S Borisem jsme se postarali o oheň (štípání dříví, příprava třísek). Čaplo to až na potřetí. Dívky vařily. Když muž se ženou snída hadr. Luxusní vajíčka. Smekám ještě nyní.
Na programu byl výlet. Osazenstvu se z prvu moc nechtělo vyrazit z vyhřáté a především zakouřené chalupy. Už už jsem se smiřoval s tím, že nic nebude, ale nakonec jsem skupinu vyburcoval a tak jsme se vypravili. Aby je čerstvý podzimní jizerskohorský vzduch hned z kraje neotrávil, hned za brankou chalupy po cca 30ti metrech jsem velel první přestávku na cigaretu. Šli jsme směr hřbitov a krásný barokní kostel sv. Michaela (jak jinak). Tam jsem vymyslel lest a nic neříkaje jsem skupinku tajně směroval na Černostudniční hřeben. Čekal jsem vzpouru, omrzliny, kruté ztráty v týmu, ale třicátnice i Boris statečně šlapali do kopce. Došli jsme na Berany, kde jsem zavelel po jednom svijanském pivě. Zasedli jsme s krásnou zdravou barvou na našich líčkách ke stolu. Čerstvý horský vzduch byl skupinou hned zahnán jednou cigaretkou. S Borisem jsme trochu trpěli, ale byli jsme stateční. Po tom, co jsem dopil skoro po všech pivo, jsme se vydali na zpáteční cestu. Celou cestu jsem doufal, že chalupa mezi tím nečapla.
Na konci Jeleního koutu jsme se rozděli na dva týmy. Tým jedna pokračoval směr chata. Tým dva ve složení Jana a já směřoval ještě na Parkhotel, legendární toť místo v krásném arboretu. Pivko, svařák. Vracíme se s Janou směr chata. Bilancujeme, povídáme, vzpomínáme. Nevyhořela. Výborně. Výborná večeře, pivko, rum. Pak přišly na řadu karty. Uno. Dostal jsem asi tak 10x pojeb za malé soustředění se na hru. Právoplatný pojeb, nutno dodat. Horský vzduch asi rozhodil i mě. Rum s kolou jsem statečně zapíjel Kozlem jedenáctkou.
Dokonce jsem si nechal od Nasti večer věštit z lógru a z karet - kdy by mi tohle někdo chtěl udělat ještě před půl rokem, poslal bych ho do řiti (o letošních životních zvratech více a komplexněji až v lednu). Shodli jsme se na velkém ideovém a názorovém splynutí. Asi k nim už patřím a mám z toho radost. Byl jsem dojat. Několikrát.
Neděle ráno a opět cinkot míšeňského nádobí a stříbrných příborů. Eliza myje. Myje ráda a myje dobře :-). Uvařila mi čaj (bez rumu, což jsem jí pak několikrát oplatil čajem s rumem). Zbytek Pražáků se trousí do světnice. Snídaně. Navrhuji, abychom poslední den, protože je to den rozlučkový, zakalili. Alespoň tedy ti z nás, kteří nebudou řídit zpět do Prahy. Čekal jsem odpor, že ráno nikdo pít nebude. A zase jsem byl velmi překvapen. Nikoho jsem nemusel moc pobízet a tak jsem servíroval černý čaj s rumem. Saša si dala, Jana si dala a Eliza si dala taky a ještě si nechala otevřít další lahev bílého (poznal jsem dle barvy), kterou za ty dvě dopolední hodinky vypila. Velký respekt. Na čaj s rumem padla skoro celá plachetnice. Bylo jasné, že odpoledne příjde depresička, když jsme zahájili den alkoholem a ano, nakonec přišla...
Velím krátkou procházku k Pramenu Nisy. Byla by chyba tak zásadní přírodní pamětihodnost nevidět. Klouzaje se pod parou po smekajícím chodníku jsem musel v hlavě přehodnit moji prvotní skepsičku z víkendu.
Pak přišlo na řadu lehké uklízení a balení lodních kufrů. Zbyla asi polovina jídla a třetina pití, takže proviant třicátnice rozdělili mezi účastníky. Já jsem dostal například černý pytel na odpadky s neznámým obsahem. Protože bych do nedonesl domů, Pražáci mě chtěli i s pytlem zavést přímo před naší chalupu. S tím bych normálně nesouhlasil, protože to beru jako moc velké otevření se. Nicméně po tak krásném víkendu, kdy jsem já zapadl k Pražákům a i Pražáci zapadli ke mně, jsem souhlasil, otevřel jsem se a nastavil jsem se jim...
Možnost vidět mojí domovinu, rodný dům, kde jsem vyrůstal leta, a ke kterému mám silný citový vztah, bylo takové mé v podstatě poděkování za víkend.
Třicátnice s Borisem odjeli směr Praha a já zatím vybaloval proviant. Že to byl víkend na jednu stranu neskutečný a plný ne zcela přirozených situací dokonale zakončil moment překvapení na benzínové pumpě na R10 směrem do Prahy, kde posádka potkala shodou okolností posádku Viktora Mašáta, vracejícího se z rovněž z pařby. Je tohle všechno jenom náhoda? Kdo ví, nicméně si to všechno určitě rádi zopakujeme a já se moc těším!
Že to bude neobyčejný víkend plný překvapení, jsem začal tušit v Hospodě Lucerna na pre-pivě s Janou a Nasťou před tradičním koncertem J.A.R., kde Nasťa zahlásila, že se už těší na hory. Zdánlivě bezpointová poznámka mě natolik rozsekala, že jsem málem plakal smíchy. Asi při té představě, že horama myslím trochu něco jiného než Jizerky, ač to hory vlastně jsou.Byli jsme rozděleni sodou okolností na dva týmy. Nedočkavý tým A (ve složení Jana, Nasťa, Eliza) a druhý tým B (ve složení ta Saša, Boris a já), který narozdíl od týmu A musel i v pátek budovat kapitalismus. Tým A (říkejme mu třeba první letka třicátnic) dorazil do rodné Smržovky k Pramenu Nisy již ve čtvrtek. Dodejme, že příjezdu předcházelo totální vykoupení dvou nejmenovaných pražských supermarketů. Musím však uznat, že zatímco tým B ještě pracoval v Praze, vyzrálé třicátnice z týmu A připravovaly pro celé osazenstvo pokrmy nevídané a neslýchané v množství cca pro jeden až dva vojenské pluky. Jakmile dámy dorazily do chaty, vybalovaly si svoje lodní kufry a začaly topit v kamnech.
Protože jsem chtěl, aby měli třicátníci zážitek komplexní, zařídil jsem pro dámy i malou čtvrteční kulturní vložku v podobě vystrašení panem Pavlem (patří mu dík), který měl za úkol ten večer i suplovat smržovského domorodce a vychvalovat Smržovku v každé druhé větě. (Původní plán, že tam pošleme pět dvoumetrových černochů, kteří budou drancovat, plenit a znásilňovat, jsme s Pavlem nakonec zavrhli.)
Tým B vyrazil z Prahy kolem 18té hodiny. Auto bylo naprosto plné dalšího jídla a neuvěřitelného množství alkoholu a několika Sašiných lodních kufrů :-). Po R10 nejdříve pršelo, za Paceřákem tradičně déšť přecházel ve sněžení a tak můj plán, aby třicátníci zažili pravé jizerskohorské počasí, vycházel. Po příjezdu jsem se musel nejprve vzpamatovat z lehkého šoku: to když jsem v předsíni chaty zakopl o pár vysokých hnědých kožených kozaček na podpatku. Vteřinu jsem zapochyboval, jestli jsem v Jizerkách... :-). Čí vlastně byly?
Dostali jsme však hned výbornou večeři, vychlazené pivo a prvotřídní rum, takže dámám je třeba vysmeknout hlubokou poklonu (a Borisovi za rum). Nutno dodat, že jsem se odkopal hned brzo po příjezdu, kdy jsem nebyl schopen udržovat oheň v kamnech, což mi bylo několikráte a zcela právem vyčítáno. Inu, i mistr tesař... Mé problémy s občasnými výpadky paměti se projevily i v páteční večer. Tancovalo se, zpívalo se, veselilo se. Za to, že jsem ve stavu euforie z krásného pátečního večera a s promilem v žíle přemlouval nad ránem posádku, abychom ještě nešli spát slovním spojením: neserte mě pražský mrdky, se nyní hluboce omlouvám.
V sobotu jsem se probudil na cinkot nádobí... Co to, co to? Eliza po ranní zdravotní cigaretce už už ladně myla nádobí, aby bylo z čeho vůbec snídat. S Borisem jsme se postarali o oheň (štípání dříví, příprava třísek). Čaplo to až na potřetí. Dívky vařily. Když muž se ženou snída hadr. Luxusní vajíčka. Smekám ještě nyní.
Na programu byl výlet. Osazenstvu se z prvu moc nechtělo vyrazit z vyhřáté a především zakouřené chalupy. Už už jsem se smiřoval s tím, že nic nebude, ale nakonec jsem skupinu vyburcoval a tak jsme se vypravili. Aby je čerstvý podzimní jizerskohorský vzduch hned z kraje neotrávil, hned za brankou chalupy po cca 30ti metrech jsem velel první přestávku na cigaretu. Šli jsme směr hřbitov a krásný barokní kostel sv. Michaela (jak jinak). Tam jsem vymyslel lest a nic neříkaje jsem skupinku tajně směroval na Černostudniční hřeben. Čekal jsem vzpouru, omrzliny, kruté ztráty v týmu, ale třicátnice i Boris statečně šlapali do kopce. Došli jsme na Berany, kde jsem zavelel po jednom svijanském pivě. Zasedli jsme s krásnou zdravou barvou na našich líčkách ke stolu. Čerstvý horský vzduch byl skupinou hned zahnán jednou cigaretkou. S Borisem jsme trochu trpěli, ale byli jsme stateční. Po tom, co jsem dopil skoro po všech pivo, jsme se vydali na zpáteční cestu. Celou cestu jsem doufal, že chalupa mezi tím nečapla.
Na konci Jeleního koutu jsme se rozděli na dva týmy. Tým jedna pokračoval směr chata. Tým dva ve složení Jana a já směřoval ještě na Parkhotel, legendární toť místo v krásném arboretu. Pivko, svařák. Vracíme se s Janou směr chata. Bilancujeme, povídáme, vzpomínáme. Nevyhořela. Výborně. Výborná večeře, pivko, rum. Pak přišly na řadu karty. Uno. Dostal jsem asi tak 10x pojeb za malé soustředění se na hru. Právoplatný pojeb, nutno dodat. Horský vzduch asi rozhodil i mě. Rum s kolou jsem statečně zapíjel Kozlem jedenáctkou.
Dokonce jsem si nechal od Nasti večer věštit z lógru a z karet - kdy by mi tohle někdo chtěl udělat ještě před půl rokem, poslal bych ho do řiti (o letošních životních zvratech více a komplexněji až v lednu). Shodli jsme se na velkém ideovém a názorovém splynutí. Asi k nim už patřím a mám z toho radost. Byl jsem dojat. Několikrát.
Neděle ráno a opět cinkot míšeňského nádobí a stříbrných příborů. Eliza myje. Myje ráda a myje dobře :-). Uvařila mi čaj (bez rumu, což jsem jí pak několikrát oplatil čajem s rumem). Zbytek Pražáků se trousí do světnice. Snídaně. Navrhuji, abychom poslední den, protože je to den rozlučkový, zakalili. Alespoň tedy ti z nás, kteří nebudou řídit zpět do Prahy. Čekal jsem odpor, že ráno nikdo pít nebude. A zase jsem byl velmi překvapen. Nikoho jsem nemusel moc pobízet a tak jsem servíroval černý čaj s rumem. Saša si dala, Jana si dala a Eliza si dala taky a ještě si nechala otevřít další lahev bílého (poznal jsem dle barvy), kterou za ty dvě dopolední hodinky vypila. Velký respekt. Na čaj s rumem padla skoro celá plachetnice. Bylo jasné, že odpoledne příjde depresička, když jsme zahájili den alkoholem a ano, nakonec přišla...
Velím krátkou procházku k Pramenu Nisy. Byla by chyba tak zásadní přírodní pamětihodnost nevidět. Klouzaje se pod parou po smekajícím chodníku jsem musel v hlavě přehodnit moji prvotní skepsičku z víkendu.
Pak přišlo na řadu lehké uklízení a balení lodních kufrů. Zbyla asi polovina jídla a třetina pití, takže proviant třicátnice rozdělili mezi účastníky. Já jsem dostal například černý pytel na odpadky s neznámým obsahem. Protože bych do nedonesl domů, Pražáci mě chtěli i s pytlem zavést přímo před naší chalupu. S tím bych normálně nesouhlasil, protože to beru jako moc velké otevření se. Nicméně po tak krásném víkendu, kdy jsem já zapadl k Pražákům a i Pražáci zapadli ke mně, jsem souhlasil, otevřel jsem se a nastavil jsem se jim...
Možnost vidět mojí domovinu, rodný dům, kde jsem vyrůstal leta, a ke kterému mám silný citový vztah, bylo takové mé v podstatě poděkování za víkend.
Třicátnice s Borisem odjeli směr Praha a já zatím vybaloval proviant. Že to byl víkend na jednu stranu neskutečný a plný ne zcela přirozených situací dokonale zakončil moment překvapení na benzínové pumpě na R10 směrem do Prahy, kde posádka potkala shodou okolností posádku Viktora Mašáta, vracejícího se z rovněž z pařby. Je tohle všechno jenom náhoda? Kdo ví, nicméně si to všechno určitě rádi zopakujeme a já se moc těším!
neděle 6. září 2009
Jak na mě přišlo na Černostudničním hřebenu sraní
Ano, bez mučení přiznávám, že headlinem jsem se inspiroval u Ivana Martina Jirouse s tím rozdílem, že Magora přepadlo sraní na Florenci, jak se svěřil v jedné své básni
Háklivky nechť nyní přestanou číst a jdou radši k Ivovi na homepage českého internetu (uff). Takhle si běžím a cítím potřebu. Inu, měl jsem si dojít před během. Moje víra, že to vydržím až domů, byla naprosto marná. Přeběhl jsem Vrchůru a už už jsem se poohlížel po něčem, čím se utřít. Kapesník jsem s sebou pochopitelně neměl. Vzpomněl jsem si nutně na meisterstück Marie Poledňákové a uvědomil si, že v jehličnatém lese moc listů asi člověk nenalezne... Po blatouchu pochopitelně taky ani památky.
Přesto jsem nakonec našel pár listů nějakého keře. U cesty byl i keř ostružin a ten, přátelé, skutečně vhodný není. Má drobné bodliny i na listech...
S utrženými listy jsem popoběhnul mimo cestu a našel krásné místo. Stáhnul si trenky na běhání a započal velké dílo. Když byl kabel položen, nastalo problematické utírání. (Mimochodem jsem měl v tu chvíli v nohách cca 7 km a dřepění skutečně nebylo nic moc příjemného.) Podcenil jsem však počet listů, které jsem utrhnul a kolem mě jen borůvčí a jehličí. Proto jsem úsporným opatřením zvětšil počet možných utření. Jeden lístek umožňoval jen jedno utření, takže pokud člověk měl 10 ks, znamená to 10 utření. Pokud ale slepíte inkriminovanými stranami k sobě vždy dva již použité listy, máte možnost dalších 5 utření. Geniální :-)!
Dopadlo to dobře a posranou ruku jsem až tak moc neměl. Když jsem ale přibíhal na vrchol Černé studnice, moc jsem si přál, aby tam měl nějaký volební výlet Jirka Paroubek či Dejvid Rath. Moc rád bych jim v tu chvíli potřásl pravicí...
Na závěr vtipné video Michaela Viktoříka. Skalní již znají...
relevantní odkazy:
Černostudniční hřeben v zimě | Hovno | Tak trochu jiné líbimseti - pouze pro otrlé |
Háklivky nechť nyní přestanou číst a jdou radši k Ivovi na homepage českého internetu (uff). Takhle si běžím a cítím potřebu. Inu, měl jsem si dojít před během. Moje víra, že to vydržím až domů, byla naprosto marná. Přeběhl jsem Vrchůru a už už jsem se poohlížel po něčem, čím se utřít. Kapesník jsem s sebou pochopitelně neměl. Vzpomněl jsem si nutně na meisterstück Marie Poledňákové a uvědomil si, že v jehličnatém lese moc listů asi člověk nenalezne... Po blatouchu pochopitelně taky ani památky.
Přesto jsem nakonec našel pár listů nějakého keře. U cesty byl i keř ostružin a ten, přátelé, skutečně vhodný není. Má drobné bodliny i na listech...
S utrženými listy jsem popoběhnul mimo cestu a našel krásné místo. Stáhnul si trenky na běhání a započal velké dílo. Když byl kabel položen, nastalo problematické utírání. (Mimochodem jsem měl v tu chvíli v nohách cca 7 km a dřepění skutečně nebylo nic moc příjemného.) Podcenil jsem však počet listů, které jsem utrhnul a kolem mě jen borůvčí a jehličí. Proto jsem úsporným opatřením zvětšil počet možných utření. Jeden lístek umožňoval jen jedno utření, takže pokud člověk měl 10 ks, znamená to 10 utření. Pokud ale slepíte inkriminovanými stranami k sobě vždy dva již použité listy, máte možnost dalších 5 utření. Geniální :-)!
Dopadlo to dobře a posranou ruku jsem až tak moc neměl. Když jsem ale přibíhal na vrchol Černé studnice, moc jsem si přál, aby tam měl nějaký volební výlet Jirka Paroubek či Dejvid Rath. Moc rád bych jim v tu chvíli potřásl pravicí...
Na závěr vtipné video Michaela Viktoříka. Skalní již znají...
relevantní odkazy:
Černostudniční hřeben v zimě | Hovno | Tak trochu jiné líbimseti - pouze pro otrlé |
úterý 14. července 2009
První letošní Alpy
Minulý víkend jsem si střihnul rychloakci v Alpách. Se Sáblovými jsme se vypravili do pohoří Rätikon pokusit se vylézt na nejvyšší horu Lichtenštejnska
Grauspitz, nejvyšší hora Lichtenštejnska, má dva vrcholy: Hintergrauspitz (2 574 m) a Vordergrauspitz (2 599 m) a leží na hranici Lichtenštejnska a Švýcarska. Překvapivě na ní nevede značená cesta.
Plán byl jasný a rychlý: v pátek ráno jsme vyrazili směr Bad Ragaz - luxusní lázeňské městečko na okraji Švýcarska, kde jsme zakempovali. V sobotu byl naplánován výstup a v neděli návrat domů. Taktizovat kvůli počasí se tedy nedalo.
V sobotu jsme se vydali na túru. Přejeli jsme do městečka Jennis, odkud jsme vyšli. Tušil jsem, že to bude časově a fyzicky náročná túra, ale stejně mě nakonec překvapilo jak dlouhá byla. Nejprve jsme stoupali po lesní kamenité cestě serpentinami až do sedla, ze kterého jsme sestupovali a obcházeli hřeben až k salaši. Od salaše jsme již museli hledat cestu. Tu jsme dle mapy a gps vybrali správně a začali jsme strmě stoupat po místy travnatých místy kamenitých partiích a do sedla těsně pod Hintergrauspitz (jinak též Schwarzhorn).
Pak jsme se chystali Hintergrauspitz obtraverzovat po mokrých travnatých balkóncích až do sedla pod hlavní vrchol. Jenže se zhoršovalo počasí, času jsme měli už velmi málo a museli jsme ušetřit síly na zpáteční cestu, proto jsme nakonec vylezli pouze na nižší Schwarzhorn.
Cesta zpět byla velmi dlouhá a náročná. Není se čemu divit, dle GPSek kluci naměřili, že cesta byla dlouhá 28 km s převýšením 2000 metrů. Výstup trval cca 14 hodin. Drsný zápřah.
Jinak jsem si to ale vnitřně užíval: krásně spasené louky a travnaté kopečky, čisté krávy se zvoncema, svišti, luční kvítí... prostě nádhera. Doufám, že všechno výjde dle plánu a podaří se nám podívat do Alp ještě v září. A třeba dojde znovu i na nejvyšší horu Lichtenštejnska - tedy hlavní vrchol Gauspitz ;-).
Přidávám i dvě fotky ze serveru SummitPost, abyste viděli, jak vrchol vypadá při hezkém počasí.
photo by © Michal Hanisch a SummitPost.org, 2009
relevantní odkazy:
Fotky z prvního dne - Bad Ragaz | Fotky z výstupu | Všechny zdolané vrcholy
Grauspitz, nejvyšší hora Lichtenštejnska, má dva vrcholy: Hintergrauspitz (2 574 m) a Vordergrauspitz (2 599 m) a leží na hranici Lichtenštejnska a Švýcarska. Překvapivě na ní nevede značená cesta.
Plán byl jasný a rychlý: v pátek ráno jsme vyrazili směr Bad Ragaz - luxusní lázeňské městečko na okraji Švýcarska, kde jsme zakempovali. V sobotu byl naplánován výstup a v neděli návrat domů. Taktizovat kvůli počasí se tedy nedalo.
V sobotu jsme se vydali na túru. Přejeli jsme do městečka Jennis, odkud jsme vyšli. Tušil jsem, že to bude časově a fyzicky náročná túra, ale stejně mě nakonec překvapilo jak dlouhá byla. Nejprve jsme stoupali po lesní kamenité cestě serpentinami až do sedla, ze kterého jsme sestupovali a obcházeli hřeben až k salaši. Od salaše jsme již museli hledat cestu. Tu jsme dle mapy a gps vybrali správně a začali jsme strmě stoupat po místy travnatých místy kamenitých partiích a do sedla těsně pod Hintergrauspitz (jinak též Schwarzhorn).
Pak jsme se chystali Hintergrauspitz obtraverzovat po mokrých travnatých balkóncích až do sedla pod hlavní vrchol. Jenže se zhoršovalo počasí, času jsme měli už velmi málo a museli jsme ušetřit síly na zpáteční cestu, proto jsme nakonec vylezli pouze na nižší Schwarzhorn.
Cesta zpět byla velmi dlouhá a náročná. Není se čemu divit, dle GPSek kluci naměřili, že cesta byla dlouhá 28 km s převýšením 2000 metrů. Výstup trval cca 14 hodin. Drsný zápřah.
Jinak jsem si to ale vnitřně užíval: krásně spasené louky a travnaté kopečky, čisté krávy se zvoncema, svišti, luční kvítí... prostě nádhera. Doufám, že všechno výjde dle plánu a podaří se nám podívat do Alp ještě v září. A třeba dojde znovu i na nejvyšší horu Lichtenštejnska - tedy hlavní vrchol Gauspitz ;-).
Přidávám i dvě fotky ze serveru SummitPost, abyste viděli, jak vrchol vypadá při hezkém počasí.
photo by © Michal Hanisch a SummitPost.org, 2009
relevantní odkazy:
Fotky z prvního dne - Bad Ragaz | Fotky z výstupu | Všechny zdolané vrcholy
středa 8. července 2009
Kterak se z Michala vodák stal
Strávil jsem nádherný prodloužený víkend s prima partou na Sázavě, kde jsem poprvé v životě sjížděl vodu, tak jak se to sluší a patří se vším všudy...
Do Týnce nad Sázavou jsme dorazili ve čtvrtek odpoledne. Druhý den v pátek se sjížděli ostatní účastníci naší party. Bylo nás kolem osmnácti. V pátek jsme celý den doplňovali především rezavé tekutiny, chodili jsme po Týnci, koupali se a těšili jsme se na první sobotní plavbu.
Ta nastala v sobotu z Čerčan směrem do kempu. Mojí posádku vedla kormidelnice a kapitánka Klárka a jela s námi ještě Pája, která se se mnou střídala na háčku. Sobotní etapu jsme zvládli úspěšně. Sjízdných jezů moc nebylo a jeden jsme úspěšně sjeli bez udělání se. Luxusně jsem se spálil.
V neděli přestala všechna sranda, pač nás čekala daleko drsnější část z Týnce do Pikovic. Hned na prvním jezu ještě v kempu jsme se udělali a to se opakovalo na všech dalších následujících 3 jezech :-D. Jen peřeje jsme zvládali :-). Na moc vody a vysoké peřeje jsme měli ve třech těžkou loď. Rafťáci a vodáci na gumotexech měli nespornou výhodu. Naštěstí jsme se moc nepotkloukli a žádné posádce se nic nestálo. Odjížděli jsme v pondělí kolem poledne a vše zakončili v Českém ráj v hospůdce u Samešů - lepší zakončení jsme si snad ani nemohli přát ;-).
Odvezl jsem si krásné vzpomínky, bolestivou bránici od té skoro nekončící srandy, lehce odřené koleno a spálené nárty. To vše k tomu patří :-). A moje poděkování patří Němečkům, že mě s sebou vzali.
Škoda jen, že s náma nemohl jet kvůli studijním důvodům pan Pavel. Ale věřím, že příští rok vyrazíme znovu a tentokrát v kompletní sestavě. Přikládám pár vybraných videí - ondatru, náš přípitek, jez u tábořiště a video zachycující můj malý stan.
relevantní odkazy:
Fotografie z vody | Můj videokanál
Do Týnce nad Sázavou jsme dorazili ve čtvrtek odpoledne. Druhý den v pátek se sjížděli ostatní účastníci naší party. Bylo nás kolem osmnácti. V pátek jsme celý den doplňovali především rezavé tekutiny, chodili jsme po Týnci, koupali se a těšili jsme se na první sobotní plavbu.
Ta nastala v sobotu z Čerčan směrem do kempu. Mojí posádku vedla kormidelnice a kapitánka Klárka a jela s námi ještě Pája, která se se mnou střídala na háčku. Sobotní etapu jsme zvládli úspěšně. Sjízdných jezů moc nebylo a jeden jsme úspěšně sjeli bez udělání se. Luxusně jsem se spálil.
V neděli přestala všechna sranda, pač nás čekala daleko drsnější část z Týnce do Pikovic. Hned na prvním jezu ještě v kempu jsme se udělali a to se opakovalo na všech dalších následujících 3 jezech :-D. Jen peřeje jsme zvládali :-). Na moc vody a vysoké peřeje jsme měli ve třech těžkou loď. Rafťáci a vodáci na gumotexech měli nespornou výhodu. Naštěstí jsme se moc nepotkloukli a žádné posádce se nic nestálo. Odjížděli jsme v pondělí kolem poledne a vše zakončili v Českém ráj v hospůdce u Samešů - lepší zakončení jsme si snad ani nemohli přát ;-).
Odvezl jsem si krásné vzpomínky, bolestivou bránici od té skoro nekončící srandy, lehce odřené koleno a spálené nárty. To vše k tomu patří :-). A moje poděkování patří Němečkům, že mě s sebou vzali.
Škoda jen, že s náma nemohl jet kvůli studijním důvodům pan Pavel. Ale věřím, že příští rok vyrazíme znovu a tentokrát v kompletní sestavě. Přikládám pár vybraných videí - ondatru, náš přípitek, jez u tábořiště a video zachycující můj malý stan.
relevantní odkazy:
Fotografie z vody | Můj videokanál
pondělí 12. ledna 2009
Rekordman stromeček
Nejen o stromečku, ale i o tom, že na Muchov se chodí od Nového roku po červené a další novinky ze střední Smržovky :-).
Vánoce proběhly. A stromek, to byl letošní rekordman a hrdina Vánoc největší. Jsem zastáncem pravého stromku, s umělým stromkem by ty Vánoce byly tak nějak umělé... Pravej stromek krásně voní a zabodávající se jehličí do ponožek má taky něco do sebe. Leč pravý stromek přináší podstatně více komplikací než stromek umělý. Od pořizování, přes stavění až k opadávání.
Každoroční vánoční pohodu spolehlivě nabourá hned jeho strojení. I letos tomu nebylo jinak. Stromek jsem zcela pochopitelně umístil do stojanu křivě, jak jinak. Neumím totiž, abyste věděli, ani "blbej stromek dát do stojanu". Když už jsem si myslel, že je rovně, nebyl rovně podle Soni. A tak furt dokola. Upřímně mě strojení stromku lehce irituje, protože to neumím a pochopitelně ho vždy (!) strojím špatně :-).
Nicmémě letos vydržel bez opadávání jehličí snad nejdéle co si tak pamatuju. Skutečný rekordman. Přežil Tři krále a venku skončil až dnes.
A teď k tomu Muchovu krátce. Ze střední Smržovky vede na Muchov žlutá značená trasa. O Silvestru a v prvních minutách Nového roku jsem se osobně postaral o přeznačení trasy ze žluté na červenou. 5 minut před půlnocí se mi opodařilo se pořezat do malíčku o střep a tak jsem celou cestu domů z Muchovu odkapával :-). Díky směřuje především Pavlovi a jeho přítelkyni, že mě tam nenechali vykrvácet a následně umrznout :-). Nový rok jsem tak trávil také na chirurgické pohotovosti v Tanvaldě. (Trošku depka, první den v roce trávit v Tanvaldě, hehe...) Obdržel jsem dva stehy železnými svorkami. V pátek jdu na vytažení, tak to snad bude již v pohodě. Takže teď prostě na Muchov po červené.
Proto symbolicky připíjím na stromeček. Vy můžete taky, nebo ještě lepší bude, když budete hlasovat pro tento můj blog v soutěži o Blog roku 2009 :-)). Více info zde.
Vánoce proběhly. A stromek, to byl letošní rekordman a hrdina Vánoc největší. Jsem zastáncem pravého stromku, s umělým stromkem by ty Vánoce byly tak nějak umělé... Pravej stromek krásně voní a zabodávající se jehličí do ponožek má taky něco do sebe. Leč pravý stromek přináší podstatně více komplikací než stromek umělý. Od pořizování, přes stavění až k opadávání.
Každoroční vánoční pohodu spolehlivě nabourá hned jeho strojení. I letos tomu nebylo jinak. Stromek jsem zcela pochopitelně umístil do stojanu křivě, jak jinak. Neumím totiž, abyste věděli, ani "blbej stromek dát do stojanu". Když už jsem si myslel, že je rovně, nebyl rovně podle Soni. A tak furt dokola. Upřímně mě strojení stromku lehce irituje, protože to neumím a pochopitelně ho vždy (!) strojím špatně :-).Nicmémě letos vydržel bez opadávání jehličí snad nejdéle co si tak pamatuju. Skutečný rekordman. Přežil Tři krále a venku skončil až dnes.
A teď k tomu Muchovu krátce. Ze střední Smržovky vede na Muchov žlutá značená trasa. O Silvestru a v prvních minutách Nového roku jsem se osobně postaral o přeznačení trasy ze žluté na červenou. 5 minut před půlnocí se mi opodařilo se pořezat do malíčku o střep a tak jsem celou cestu domů z Muchovu odkapával :-). Díky směřuje především Pavlovi a jeho přítelkyni, že mě tam nenechali vykrvácet a následně umrznout :-). Nový rok jsem tak trávil také na chirurgické pohotovosti v Tanvaldě. (Trošku depka, první den v roce trávit v Tanvaldě, hehe...) Obdržel jsem dva stehy železnými svorkami. V pátek jdu na vytažení, tak to snad bude již v pohodě. Takže teď prostě na Muchov po červené.
Proto symbolicky připíjím na stromeček. Vy můžete taky, nebo ještě lepší bude, když budete hlasovat pro tento můj blog v soutěži o Blog roku 2009 :-)). Více info zde.
úterý 9. září 2008
Letošní Alpy
I letos (jako každoročně) jsem vyrazil s živitelem do Alp. Opět jsme se pakovali na poslední chvíli, opět jsme se rozmýšleli na poslední chvíli, kam vlastně pojedeme (jestli do Alp nebo teplejších a "jednodušších" Dolomit), ale nakonec se to (jako vždy) úspěšně podařilo.
Vyrazili jsme brzo ráno nakonec směr Švýcarsko a sice do oblasti Albula. Hned po příjezdu jsme se ještě vydali na chatu, ze které jsme druhý den vyšli na první kopec Piz Kesch (3422 m.n.m.) - nejvyšší vrchol skupiny Albula. Další dny jsme tam šoupli ještě dvě třítisícovky a dvě dvoutisícovky (viz seznam níže). Žádné technické náročnosti, "tupé" choďáky - jen Piz Kesch měl ledovec a dvojku lezení, ale stejně...
Jenže ani časově ani náročností jsme si nemohli letos vyskakovat. Byly plodnější výpravy s "hodnotnějšími" výsledky, ano, ale to, co jsme si letos určili, jsme splnili, takže vše v pořádku. Ještě doma lehce spekulujeme, že vyrazíme na pár dní do Tater, ale to jsou zatím jen plány... Přikládám aktualizovaný seznam kopců (od 2000 m.n.m), které jsem již absolvoval. Doplnil jsem ho i o seznam kopců, na které jsem se vydal, ale nakonec jsem "až nahoru" nevylezl".
(název, výška, pohoří, stát, charakteristika, rok/y)
Digeronden, 2016 m.n.m., Jotunheim, N, 2000
Midtronden, 2060 m.n.m., Jotunheim, N, 2000
Høgronden, 2114 m.n.m., Jotunheim, N, 2000
Snøhetta, 2286 m.n.m., Jotunheim, N, nejvyšší hora, Skand. a SE krom Jotunheim, 2000
Monte Piano-Nord, 2305 m.n.m., Sextner, I, 1998, 1999
Monte Piano-Sud, 2324 m.n.m., Sextner, I, 1998, 2000
Galdhøpiggen, 2469 m.n.m., Jotunheim, N, nejvyšší hora, Skandinávie a SE, 2000
Hexenstein, 2477 m.n.m., I, 2004
Hintergrauspitz, 2574 m.n.m., CH, 2009
Munt la Schera, 2586 m.n.m., Alpy, CH, 2008 | fotky
doplním, 2600 m.n.m., Alpy, CH, 2008 | fotky
Averau, 2647 m.n.m., I, 2004
Mangart, 2679 m.n.m., Julské Alpy, SLO, 1995
Hunerkogel, 2685 m.n.m., VA, A, 1997
Anticima, 2687 m.n.m., Cristallo, I, 1998
Paternkofel, 2746 m.n.m., Sextner, I, 1998, 1999
Cima Rosetta, 2746 m.n.m., Palla, I, 2002
Cima Corona, 2768 m.n.m., Palla, I, 2002
Lagazuoi, 2778 m.n.m., I, 2004
Watzman – Mittelspitze, 2778 m.n.m., D, 2005
Cima Forca, 2917 m.n.m., Sella, I, 1999
Piz dles Dües, 2626 m.n.m., Lavarella - Fanes, I, 2004
Punta di Soel, 2945 m.n.m., Sella, I, 1999
Sass Pordoi, 2950 Sella, I, 1998, 1999
Zugspitze, 2963, m.n.m., Wettersteingb., D, nejvyšší hora D a Wettersteingb., 2000
Fanesspitze, 2980, m.n.m., Lavarella - Fanes, A, 2004
Hoher Dachstein, 2995 m.n.m., VA, D, nejvýchodnější alpská třítisícovka, 1997
Watzman – Hocheck, 2980 m.n.m., 2005
Spalone di Masodi, 3001 m.n.m., I, 2006
Cristallino d´Ampezzo, 3008 m.n.m., Cristallo, I, 1998, 1999
La Varella – Südwetsgipf., 3034 m.n.m., Lavarella - Fanes, I, 2004
La Varella – Hauptgipfel, 3055 m.n.m., Lavarella - Fanes, I, 2004
Cunturines, 3064 m.n.m., Lavarella/Fanes, I, nejvyšší hora Cunturines, 2004
Cima Nuvolo, 3075 m.n.m., Palla, I, 2002
Gornergrat, 3090 m.n.m., Alpy, CH, 2003
Cima Valesinella, 3114 m.n.m., 2006
Monte Civetta, 3121 m.n.m., Civetta, I, nejvyšší hora Civetta skupiny, 2002
Piz Boe, 3152 m.n.m., Sella, I, nejvyšší hora Sella skupiny, 1998, 1999
Fluela Schwarzhorn, 3156 m.n.m., Albula, CH, 2008 | fotky
Monte Pelmo, 3168m.n.m., Pelmo, I, nejvyšší hora Pelmo skupiny, 2002
Cima Tossa, 3173 m.n.m., Brenta, I, nejvyšší hora Brenta skupiny, 2006 | fotky
Cima della Vezzana, 3192 m.n.m., Palla, I, nejvyšší hora Palla skupiny, 2002
Tofana di Rozes, 3225 m.n.m., Tofane, I, 2004
Watzman – Südspitze, 3225 m.n.m., A, 2005
Monte Antelao, 3264 m.n.m., Antelao, I, druhá nejvyšší hora Dolomit, 2004
Marmolada di Penia, 3343 m.n.m., Marmolada, I, nejvyšší hora Dolomit a Marmolady, 2002
Piz Julier, 3385 m.n.m., Alpy - Albula, CH, 2008 | fotky
Piz Kesch, 3422 m.n.m., Alpy - Albula, CH, nejvyšší hora skupiny Albula, 2008 | fotky
Cima Presanella, 3558 m.n.m., JA, I, nejvyšší hora AP skupiny, 2006 | fotky
Weisskugel, 3738 m.n.m., A, 3. nejvyšší hora A, 2009 | fotky
Monte Cevedale, 3769 m.n.m., I, 2009 | fotky
Kleinglockner, 3783 m.n.m., VA, A, 1998
Grossglockner, 3798 m.n.m., VA, A, nejvyšší hora A, 2. nejvyšší hora VA mimo CH, 1998
Piz Palü, 3905 m.n.m., Východní Alpy, I/CH, 2000
Lagginhorn, 4010 m.n.m., Alpy, CH, 2003
Spalla, 4020 m.n.m., Východní Alpy, I, italský vrchol Piz Berniny, 2000
Weissmies, 4027 m.n.m., Alpy, CH, 2001
Piz Bernina, 4049 m.n.m., VA, CH, nejvyšší hora VA, jediná čtyřtisícovka VA, 2000
Gran Paradiso, 4061 m.n.m., Alpy, I, 2007 | fotky
Felikjoch-Kuppe, 4093 m.n.m., Alpy, I, 2007
Bishorn, 4153 m.n.m., Alpy, CH, 2001
Felikhorn, 4174 m.n.m., Alpy, I, jihovýchodní vrchol Castoru, 2007 | fotky
Alphubel, 4206 m.n.m., Alpy, CH, 2001
Castor, 4228 m.n.m., Alpy, I, dosavadní výškový rekord, 2007 | fotky
Zavěšené pytle:
Grauspitz, 2599 m.n.m., CH, 2009 | fotky | počasí, čas
Triglav, 2864 m.n.m, nejvyšší hora SLO, SLO, 1995 | síly
Ortler, 3905 m.n.m., I, 2009 | fotky | síly
Dom, 4545 m.n.m., CH, 2003 | silná bolest hlavy
Dufouspitze, 4636 m.n.m., 2. nejvyšší hora Alp i Evropy, CH, 2003 | stav ledovce, čas
Legenda:
VA = Východní Alpy | JA = Jižní Alpy | AP = Adamello - Presanella | SE = Severní Evropa | I = Itálie | D = Německo | A = Rakousko | SLO = Slovinsko
video ze sestupu (Piz Kesch):
loňské video z Castoru:
vybavení, které používám(e):
Boty HanWag (Vibram a GoreTex), outdoorové oblečení Warmpeace a Direct Alpine, nože Victorinox, legendární vařič Var :-)
relevantní odkazy:
Fotky - Piz Kesch | Fotky - Schwarzhorn | Fotky - St. Moritz | Fotky - Munt la Schera | Fotky - Piz Julier | Všechna videa (nejen) z hor
Vyrazili jsme brzo ráno nakonec směr Švýcarsko a sice do oblasti Albula. Hned po příjezdu jsme se ještě vydali na chatu, ze které jsme druhý den vyšli na první kopec Piz Kesch (3422 m.n.m.) - nejvyšší vrchol skupiny Albula. Další dny jsme tam šoupli ještě dvě třítisícovky a dvě dvoutisícovky (viz seznam níže). Žádné technické náročnosti, "tupé" choďáky - jen Piz Kesch měl ledovec a dvojku lezení, ale stejně...
Jenže ani časově ani náročností jsme si nemohli letos vyskakovat. Byly plodnější výpravy s "hodnotnějšími" výsledky, ano, ale to, co jsme si letos určili, jsme splnili, takže vše v pořádku. Ještě doma lehce spekulujeme, že vyrazíme na pár dní do Tater, ale to jsou zatím jen plány... Přikládám aktualizovaný seznam kopců (od 2000 m.n.m), které jsem již absolvoval. Doplnil jsem ho i o seznam kopců, na které jsem se vydal, ale nakonec jsem "až nahoru" nevylezl".
(název, výška, pohoří, stát, charakteristika, rok/y)
Digeronden, 2016 m.n.m., Jotunheim, N, 2000
Midtronden, 2060 m.n.m., Jotunheim, N, 2000
Høgronden, 2114 m.n.m., Jotunheim, N, 2000
Snøhetta, 2286 m.n.m., Jotunheim, N, nejvyšší hora, Skand. a SE krom Jotunheim, 2000
Monte Piano-Nord, 2305 m.n.m., Sextner, I, 1998, 1999
Monte Piano-Sud, 2324 m.n.m., Sextner, I, 1998, 2000
Galdhøpiggen, 2469 m.n.m., Jotunheim, N, nejvyšší hora, Skandinávie a SE, 2000
Hexenstein, 2477 m.n.m., I, 2004
Hintergrauspitz, 2574 m.n.m., CH, 2009
Munt la Schera, 2586 m.n.m., Alpy, CH, 2008 | fotky
doplním, 2600 m.n.m., Alpy, CH, 2008 | fotky
Averau, 2647 m.n.m., I, 2004
Mangart, 2679 m.n.m., Julské Alpy, SLO, 1995
Hunerkogel, 2685 m.n.m., VA, A, 1997
Anticima, 2687 m.n.m., Cristallo, I, 1998
Paternkofel, 2746 m.n.m., Sextner, I, 1998, 1999
Cima Rosetta, 2746 m.n.m., Palla, I, 2002
Cima Corona, 2768 m.n.m., Palla, I, 2002
Lagazuoi, 2778 m.n.m., I, 2004
Watzman – Mittelspitze, 2778 m.n.m., D, 2005
Cima Forca, 2917 m.n.m., Sella, I, 1999
Piz dles Dües, 2626 m.n.m., Lavarella - Fanes, I, 2004
Punta di Soel, 2945 m.n.m., Sella, I, 1999
Sass Pordoi, 2950 Sella, I, 1998, 1999
Zugspitze, 2963, m.n.m., Wettersteingb., D, nejvyšší hora D a Wettersteingb., 2000
Fanesspitze, 2980, m.n.m., Lavarella - Fanes, A, 2004
Hoher Dachstein, 2995 m.n.m., VA, D, nejvýchodnější alpská třítisícovka, 1997
Watzman – Hocheck, 2980 m.n.m., 2005
Spalone di Masodi, 3001 m.n.m., I, 2006
Cristallino d´Ampezzo, 3008 m.n.m., Cristallo, I, 1998, 1999
La Varella – Südwetsgipf., 3034 m.n.m., Lavarella - Fanes, I, 2004
La Varella – Hauptgipfel, 3055 m.n.m., Lavarella - Fanes, I, 2004
Cunturines, 3064 m.n.m., Lavarella/Fanes, I, nejvyšší hora Cunturines, 2004
Cima Nuvolo, 3075 m.n.m., Palla, I, 2002
Gornergrat, 3090 m.n.m., Alpy, CH, 2003
Cima Valesinella, 3114 m.n.m., 2006
Monte Civetta, 3121 m.n.m., Civetta, I, nejvyšší hora Civetta skupiny, 2002
Piz Boe, 3152 m.n.m., Sella, I, nejvyšší hora Sella skupiny, 1998, 1999
Fluela Schwarzhorn, 3156 m.n.m., Albula, CH, 2008 | fotky
Monte Pelmo, 3168m.n.m., Pelmo, I, nejvyšší hora Pelmo skupiny, 2002
Cima Tossa, 3173 m.n.m., Brenta, I, nejvyšší hora Brenta skupiny, 2006 | fotky
Cima della Vezzana, 3192 m.n.m., Palla, I, nejvyšší hora Palla skupiny, 2002
Tofana di Rozes, 3225 m.n.m., Tofane, I, 2004
Watzman – Südspitze, 3225 m.n.m., A, 2005
Monte Antelao, 3264 m.n.m., Antelao, I, druhá nejvyšší hora Dolomit, 2004
Marmolada di Penia, 3343 m.n.m., Marmolada, I, nejvyšší hora Dolomit a Marmolady, 2002
Piz Julier, 3385 m.n.m., Alpy - Albula, CH, 2008 | fotky
Piz Kesch, 3422 m.n.m., Alpy - Albula, CH, nejvyšší hora skupiny Albula, 2008 | fotky
Cima Presanella, 3558 m.n.m., JA, I, nejvyšší hora AP skupiny, 2006 | fotky
Weisskugel, 3738 m.n.m., A, 3. nejvyšší hora A, 2009 | fotky
Monte Cevedale, 3769 m.n.m., I, 2009 | fotky
Kleinglockner, 3783 m.n.m., VA, A, 1998
Grossglockner, 3798 m.n.m., VA, A, nejvyšší hora A, 2. nejvyšší hora VA mimo CH, 1998
Piz Palü, 3905 m.n.m., Východní Alpy, I/CH, 2000
Lagginhorn, 4010 m.n.m., Alpy, CH, 2003
Spalla, 4020 m.n.m., Východní Alpy, I, italský vrchol Piz Berniny, 2000
Weissmies, 4027 m.n.m., Alpy, CH, 2001
Piz Bernina, 4049 m.n.m., VA, CH, nejvyšší hora VA, jediná čtyřtisícovka VA, 2000
Gran Paradiso, 4061 m.n.m., Alpy, I, 2007 | fotky
Felikjoch-Kuppe, 4093 m.n.m., Alpy, I, 2007
Bishorn, 4153 m.n.m., Alpy, CH, 2001
Felikhorn, 4174 m.n.m., Alpy, I, jihovýchodní vrchol Castoru, 2007 | fotky
Alphubel, 4206 m.n.m., Alpy, CH, 2001
Castor, 4228 m.n.m., Alpy, I, dosavadní výškový rekord, 2007 | fotky
Zavěšené pytle:
Grauspitz, 2599 m.n.m., CH, 2009 | fotky | počasí, čas
Triglav, 2864 m.n.m, nejvyšší hora SLO, SLO, 1995 | síly
Ortler, 3905 m.n.m., I, 2009 | fotky | síly
Dom, 4545 m.n.m., CH, 2003 | silná bolest hlavy
Dufouspitze, 4636 m.n.m., 2. nejvyšší hora Alp i Evropy, CH, 2003 | stav ledovce, čas
Legenda:
VA = Východní Alpy | JA = Jižní Alpy | AP = Adamello - Presanella | SE = Severní Evropa | I = Itálie | D = Německo | A = Rakousko | SLO = Slovinsko
video ze sestupu (Piz Kesch):
Boty HanWag (Vibram a GoreTex), outdoorové oblečení Warmpeace a Direct Alpine, nože Victorinox, legendární vařič Var :-)
relevantní odkazy:
Fotky - Piz Kesch | Fotky - Schwarzhorn | Fotky - St. Moritz | Fotky - Munt la Schera | Fotky - Piz Julier | Všechna videa (nejen) z hor
pátek 29. srpna 2008
To jsou mi kočky!
Mám rád dvounohé dlouhonohé micky. Jejich krása mě vždycky inspirovala a koneckonců o nich píšu i zde občas. Pak mám rád i čtyřnohé krátkonohé micky - různě chlupaté a tak... A právě čtyřnohé micky mají svůj zbrusu nový komunitní portál.
Svět je možná trochu zvrácenej, že mají komunitní weby pejsci a teď už kočky. Ale to bude tím pokrokem, technologickým vývojem a touze hnát se pořád za něčím novým, což je dobře a fajn. Nový web pro micky, který technicky vychází z webu pro hafiky, vyčnívá nad těmi spousty skutečně zbytečných webů a komunitních pokusů... Nevěřili byste, jak překvapivě výborně funguje komunita na Hafici.cz a ta na Miciny.cz k tomu má hodně podobně solidně našlápnuto.
Ostatně i naše míca Simba si vymňoukala, že chce mít na Micinách i svůj profil... Víte, ona je vykastrovaná (nebo sterilizovaná???), takže když jde v noci ven, tak si s těma kocourama moc nezasouloží chudinka... Aspoň na tom webu ji občas nějakej virtuální kocour op..., teda: pošle nějaký ten piškot či misku žrádla, takže její život je vlastě fajn a spokojeně si na něm přede dál.
relevantní odkazy:
Miciny.cz | Simba na Miciny.cz | Hafici.cz | O funkcionalitách webu Miciny.cz
Svět je možná trochu zvrácenej, že mají komunitní weby pejsci a teď už kočky. Ale to bude tím pokrokem, technologickým vývojem a touze hnát se pořád za něčím novým, což je dobře a fajn. Nový web pro micky, který technicky vychází z webu pro hafiky, vyčnívá nad těmi spousty skutečně zbytečných webů a komunitních pokusů... Nevěřili byste, jak překvapivě výborně funguje komunita na Hafici.cz a ta na Miciny.cz k tomu má hodně podobně solidně našlápnuto.Ostatně i naše míca Simba si vymňoukala, že chce mít na Micinách i svůj profil... Víte, ona je vykastrovaná (nebo sterilizovaná???), takže když jde v noci ven, tak si s těma kocourama moc nezasouloží chudinka... Aspoň na tom webu ji občas nějakej virtuální kocour op..., teda: pošle nějaký ten piškot či misku žrádla, takže její život je vlastě fajn a spokojeně si na něm přede dál.
relevantní odkazy:
Miciny.cz | Simba na Miciny.cz | Hafici.cz | O funkcionalitách webu Miciny.cz
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
