Hudební podzim v plném proudu

Co poslouchám? Co jsem si koupil? Kam se chystám za muzikou?

Tak jednak jsem si koupil poslední desku Scofielda. Můj obdiv a láska k jeho muzice roste exponenciálně. Desku, kterou nyní poslouchám, je aktuální řadová bluesově-gospelová deska Piety Street.

Pořídil jsem ji v nádherném obchůdku Disc Classic s muzikou v Českém Krumlově. (Určitě doporučuji navštívit.) Piety Street je vlastně Scofieldovo oslavné album, kterým se klaní zásadním bluesovým a gospelovým opusům a jejich autorům. Album, které tak nutně vzniklo a bylo nahráno v hlavním městě blues - v New Orleans.

Proč poslouchat další nahrávku známých kompozicí? Protože Scofield je polobůh a skvělý aranžér. Nejvíce to uslyšíte například v tradicionálu Motherless Child, nebo v naprosto dokonalé závěrečné I'll Fly Away z pera Alberta E Brumley staršího, která vás odzbrojí klidem a jednoduchou krásou.

Koneckonců John Scofield vystoupí 14. listopadu v Jazz Docku, kam se s největší pravděpodobností vypravím. Mimochodem ten týden bude vypadat asi nějak takto: pondělí 12. 11. Maceo Parker, úterý Parov Stelar Band, středa John Scofiled, čtvrtek Erika Fečová, pátek (zatím nic) a sobota J.A.R. ve velké Lucerně. Uff :-).

Hodně mě baví první singl Candy z nové desky Robbieho Williamse. Nikdy jsem se tomuhle super popu nebránil, nebudu to dělat ani tentokrát. Candy je jednoduchý, chytlavý jasný hit s časáží 3:19 (aneb komerční rádiová dramaturgie tleská ve stoje).

Zabodoval jsem taky po kratší přestávce na eBay, kde jsem sehnal konečně za slušné ceny další desky a singly Jamiroquai do sbírky. Konkrétně A Funk Odyssey - 6 track album promo sampler (!!!), dále asijskou a australskou verzi A Funk Odyssey. Dále pak promo sampler singl Black Capricorn Day a konečně i americkou verzi singlu. Light Years. Škoda, že na takovou sbírku se nikdy holky nedaly balit a nedaj ani teď.

Pokud nejste Viktor Mašát: mimochodem tuhle raritní skladbu Snooze You Lose od Jamiroquai znáte? Hezky to šlape!



Na který koncertech se možná uvidíme:

11. 10. - Monkey Business a Kraak & Smaak, SaSaZu
19. 10. - Illustratosphere s Epoque Quartet, Divadlo bez Zábradlí
24. 10. - Slávek Janda, Hard Rock Café
29. 10. - Oto Klempíř a Oskar Rózsa, Lucerna Music Bar
05. 11. - Incognito, Lucerna Music Bar
12. 11. - Maceo Parker, Lucerna Music Bar
13. 11. - Parov Stelar Band, Lucerna
14. 11. - John Scofield, Jazz Dock
15. 11. - Erika Fečová, Retro Music Hall
17. 11. - J.A.R., Lucerna

I Robbie Williams stárne

Reality Killed The Video Star - jak příznačné pro album Williamse. Po prvním poslechu alba jsem si napsal: "Docela bych rád věděl, co tím chtěl básník říct... Prakticky jeden cajdák (rozuměj oplodňovák) za druhým... Všem se nelíbil předchozí Rudebox, o kterým si doteď myslím, že to byl jeho meisterstück. Smiřme se, že nejsmysluplnější balady vždy dělal Prince. A ty ostatní béčkoidní a céčkoidní tady produkujou kupy jinejch interpretů. Tak proč RW... Čekal bych od něj ostrou kontroverzní tvrdší desku s velkým antré. Ne tohle. Škoda".

Trevor Horn je ostřílenej producent. Šedesátiletej bard, co pracoval před mnoha lety pro Oldfielda, později stvořil megasuperhit Video Killed The Radio Star (žádná ze skladeb na desce RW takový potenciál však nemá), produkoval i Pet Shop Boys. Odpovídá tomu i produkce nové Williamsovy desky. Vše jak má být. Proč se ale RW rozhodl tak zvolnit a uklidnit, mi jasné moc není. Deska špatná není, ale nějak mi to k němu prostě nesedí. Je tohle ještě produkce, kterou můžeme nadepsat Robbieho vlastními slovy "let me entertain you"? Každý stárne, ano, ale Robbie by mohl stárnout trošku pomaleji...

Po prvním poslechu mi zněl jen první singl Bodies. Dobrá práce. Nad zbytkem jsem kroutil hlavou a vzpomínal jsem na pro mne bezchybný Rudebox - barevné album s obrovskejma masitejma koulema. Reality Killed The Video Star je oproti tomu deska k odpolednímu čaji. Dobrá deska k dobře oslazenému a správně ocitronovanému černému čaji. A to věřte: skutečně mám rád smyčce, velké velkoryse pojaté aranže a swingové pojetí.

Po vícero posleších, jsem tak o deset procent pookřál. Sice je to stále pro mě deska prakticky plná balad (chcete-li cajdáků) - a to právě rád nemám -, ale našel jsem si v tom aspoň pár favoritních - Do You Mind, Last Days Of Disco a Starstruck. Když si totiž budu chtít poslechnout hezkou baladu, mám tu po ruce přece Umělce, to dá rozum. A co teď? Teď si pustím starý dobrý (ne, výborný) a nikým nedoceněný Rudebox.

relevantní odkazy:

Robbie Williams Home | Wiki