Děkuji převelice, abecedně
4sq, 9gag, Adidas, Alpy, Android Asteroid, Apple, babička a děda, badminton, Robert Balzar, bratranci a sestřenice, Canon, Chanel, Centrum
Holdings,
Curaprox, Černá studnice, Český ráj, Dan Bárta a Illustratosphera, Deena
Kelly, DJ Maceo,
eBay UK, Elišky, Fool at school, funk, Google, Tommy
Hilfiger, hudba, informatici, Janička Pexová, jazz, Jazz Dock,
Jizerské
hory, Klára Němečková s rodinou, kluci a holci @ Glogster, Miroslav Kalousek, KBC, Krompach, les, Levi's,
Lokál, maminka a
táta, J.A.R., Miliardáři (Radek Mach, Lenka Machová, Nikola Machová, Petr Soukup, Viktor Mašát,
Terka Vavroušková, Tomáš Tenkrát, Dan Maršalík, Veronika Šubrtová, Radka Černá, Slávek Janda), Mlsnej Kocour, Monty,
Morava, Muchov, Pavel Křenovský s rodinou, Parkhotel, Pilsner Urquell, Pizza Paolo, Barča Poštovic, Red Bull,
Salewa, Karel Schwarzenberg, Shazam, Simba, Smržovka,
Sony, studánka na zahradě, Svijany, trávník, Tatry, Timberland, The North Face, TOP09, Twitter, U
Černýho vola, U
Glaubiců, U Kašpárka, U Samešů, starý Vackovic, všechny tetové a strejdy,
Wulffmorgenthaler, Zentity, zoo
2012 | 2011
úterý 31. prosince 2013
Absolvované koncerty roku 2013
Prosinový přehled, co jsem zvládnul za kulturu s odkazy na případné fotoreporty
Slyšeno živě:
12. 01. - J.A.R., Liberec, náměstí Plaza
20. 01. - Jamiroquai, Slovensko, Košice, Steel Aréna
08. 02. - František Kop Quartet, Praha, Jazz Dock
10. 03. - Mehliana - Brad Mehldau & Mark Guiliana, Lucerna Music Bar, Praha
04. 04. - J.A.R., Praha, Lucerna Music Bar
05. 04. - Buty, Jablonec, Eurocentrum | fotky
20. 04. - Monkey Business, Jablonec, Eurocentrum | fotky
10. 05. - Neruda, Praha, La Fabrika
11. 05. - En.Dru, Praha Motol Motolice
11. 05. - Bratři Ebenové, Praha, Motol Motolice
11. 05. - Illustratosphere, Praha, Motol Motolice
20. 05. - G-Point Hunters, Praha, Lucerna Music Bar
10. 07. - Karel Růžička Quartet, Praha, Staroměstské náměstí
10. 07. - Medeski Martin & Wood, Praha, Staroměstské náměstí
20. 07. - Movits!, Ostrava, Colours of Ostava
20. 07. - Wanastowi Vjecy, Ostrava, Colours of Ostava
21. 07. - Vojtěch Dyk a B-Side Band, Ostrava, Colours of Ostava
21. 07. - Boris Carlof, Ostrava, Colours of Ostava
21. 07. - Jamie Cullum, Ostrava, Colours of Ostava
25. 07. - Monkey Business, Praha, Vyšehrad
17. 08. - Záviš, Šumava Rocks, Sušice
17. 08. - Prago Union, Šumava Rocks, Sušice
17. 08. - MIG 21, Šumava Rocks, Sušice
17. 08. - G-Point Hunters All Stars, Šumava Rocks, Sušice
11. 09. - J.A.R., Jazz Dock, Praha
20. 09. - Monkey Business, Praha, Náměstí Jiřího z Poděbrad
21. 09. - J.A.R., Praha, Řepy
17. 10. - Robert Balzar Trio, Jazz Dock, Praha, křest | fotky
05. 11. - Illustratosphere, Praha, Divadlo Archa
08. 11. - Laco Deczi a Celula New York, Jablonec nad Nisou, Eurocentrum
12. 11. - John Scofield, Praha, Divadlo Archa
17. 11. - J.A.R., Lucerna, Praha
20. 11. - Dr. Max, Malostranská Beseda, Praha
29. 11. - Illustratosphere, Eurocentrum, Jablonec nad Nisou
12. 12. - Toxique, Pasův Sál, KBC x-mas party
18. 12. - Android Asteroid, Lucerna Music Bar, Praha
28. 12. - Superhero Killers, Klub Na Rampě, Jablonec nad Nisou
Absolvované v roce 2012, 2011, 2010, 2009, v 2008 a 2007 | Následující plánované koncerty
Slyšeno živě:
12. 01. - J.A.R., Liberec, náměstí Plaza
20. 01. - Jamiroquai, Slovensko, Košice, Steel Aréna
08. 02. - František Kop Quartet, Praha, Jazz Dock
10. 03. - Mehliana - Brad Mehldau & Mark Guiliana, Lucerna Music Bar, Praha
04. 04. - J.A.R., Praha, Lucerna Music Bar
05. 04. - Buty, Jablonec, Eurocentrum | fotky
20. 04. - Monkey Business, Jablonec, Eurocentrum | fotky
10. 05. - Neruda, Praha, La Fabrika
11. 05. - En.Dru, Praha Motol Motolice
11. 05. - Bratři Ebenové, Praha, Motol Motolice
11. 05. - Illustratosphere, Praha, Motol Motolice
20. 05. - G-Point Hunters, Praha, Lucerna Music Bar
10. 07. - Karel Růžička Quartet, Praha, Staroměstské náměstí
10. 07. - Medeski Martin & Wood, Praha, Staroměstské náměstí
20. 07. - Movits!, Ostrava, Colours of Ostava
20. 07. - Wanastowi Vjecy, Ostrava, Colours of Ostava
21. 07. - Vojtěch Dyk a B-Side Band, Ostrava, Colours of Ostava
21. 07. - Boris Carlof, Ostrava, Colours of Ostava
21. 07. - Jamie Cullum, Ostrava, Colours of Ostava
25. 07. - Monkey Business, Praha, Vyšehrad
17. 08. - Záviš, Šumava Rocks, Sušice
17. 08. - Prago Union, Šumava Rocks, Sušice
17. 08. - MIG 21, Šumava Rocks, Sušice
17. 08. - G-Point Hunters All Stars, Šumava Rocks, Sušice
11. 09. - J.A.R., Jazz Dock, Praha
20. 09. - Monkey Business, Praha, Náměstí Jiřího z Poděbrad
21. 09. - J.A.R., Praha, Řepy
17. 10. - Robert Balzar Trio, Jazz Dock, Praha, křest | fotky
05. 11. - Illustratosphere, Praha, Divadlo Archa
08. 11. - Laco Deczi a Celula New York, Jablonec nad Nisou, Eurocentrum
12. 11. - John Scofield, Praha, Divadlo Archa
17. 11. - J.A.R., Lucerna, Praha
20. 11. - Dr. Max, Malostranská Beseda, Praha
29. 11. - Illustratosphere, Eurocentrum, Jablonec nad Nisou
12. 12. - Toxique, Pasův Sál, KBC x-mas party
18. 12. - Android Asteroid, Lucerna Music Bar, Praha
28. 12. - Superhero Killers, Klub Na Rampě, Jablonec nad Nisou
Absolvované v roce 2012, 2011, 2010, 2009, v 2008 a 2007 | Následující plánované koncerty
pondělí 30. prosince 2013
Čemu se budu pečlivě snažiti v následujících měsících a/nebo rocích
Nechce se mi věřit, že píšu seznam předsevzetí a porušuju tak to, co jsem si vždycky myslel, nicméně Pandin fifty seznam je natolik inspirující záležitost, že jsem to hodil na papír taky...
Ale abych dostál trochu svému tvrzení, že předsevzetí přece vůbec není třeba cílit na 31. prosinec respektive na první leden, tak moji padesátku neohraničuji v čase a vydávám ji v den malého Silvestra.
Ale abych dostál trochu svému tvrzení, že předsevzetí přece vůbec není třeba cílit na 31. prosinec respektive na první leden, tak moji padesátku neohraničuji v čase a vydávám ji v den malého Silvestra.
- Přehodnotím svůj vztah k Francii, Paříži a Francouzům
- Zcela zhybernuju svou aktivitu na Facebooku na nejnutnější pracovní minimum
- Přestanu jen mačkat spoušť a začnu konečně fotit
- Budu častěji chodit do Aera a co nejvíce omezovat návštěvy multiplexů
- Každý měsíc poznám alespoň dvě nové pražské hospody
- Budu aktivně řešit svoje budoucí bydlení
- Když někde potkám hezkou dívku, usměju se na ní
- Alespoň jednou týdně půjdu běhat
- Budu si lépe organizovat svůj čas
- Zvýším si svůj výškový rekord v Alpách
- Navštívím zbytek hlavních měst Evropy
- Budu častěji chodit do Jazz Docku
- Pořídím si konečně pořádná sluchátka
- Navštívím všechny sakrální stavby v Praze
- Každej měsíc si koupim něco hezkýho na sebe
- Budu dál aktivně vystupovat a nadávat na KSČM a komunismus obecně
- Aspoň jednou týdně někomu pořádně fouknu do trenek
- Taky začnu dělat nestereo věci.
- Začnu chodit do čajoven
- Pořídím si kompletní sadu od Dian Hanson (1, 2, 3, 4), díky Petře
- Navštívím novej kontinent, kde jsem ještě nebyl
- Pokusím se s partou obnovit středeční schůze
- Aspoň dvakrát týdně si dám po práci pauzičku zcela bez internetu
- Pokusím se aspoň o jednu kontaktáž měsíčně.
- Naučím se chodit i na víno.
úterý 24. prosince 2013
Vánoce, roční bilancováníčko a ultrastručné péefko
Tak, jako se pro mě Vánoce nerovnají dárkům, konec roku se pro mě nerovná honbou za předsevzetími...
Podstatné je pro mě dědova vánočka, lesem vonící stromek pravák, františek, který dokáže vykouzlit dokonalou atmosféru, stejně jako andelíčci na kolotoči pohánění svíčkami. To vše osvětleno betlémským světlem z živého betlému, který máme na střední Smržovce.
Pak vinné klobásy, kapr, bramborovej salát a miliarda piv; svařené víno. Setkávání s lidmy, které během roku člověk nezastihne: sedánky s lidmy z gymplu, vejšky a samozřejmě spoustu času s rodinou. A tak to přece má být.
Rok 2013 mi uběhl neuvěřitelně rychle. To byl švunk... Přijde mi jak včera, co jsme seděli u vánočního stromku a dnes budeme zase. Rok 2013 byl opět pln změn. Spousta věcí se povedla, spousta věcí se nepovedla, spousta věcí se jen načla. Z toho, co se povedlo, mám radost. Z toho, co se nepovedlo, mám radost taky, protože se můžu poučit, aby to příště bylo lepší nebo jinak :-). Nelituju ani vteřiny a nic bych zpátky nebral. Koneckonců to ani nejde a tohle příroda vymyslela geniálně. Mimojiné.
Jaké hudební zážitky vypíchnout? Určitě Johna Scofielda s Überjamem Deux v Arše, barevné a pohodové Colours of Ostrava s Jamie Cullumem; nutno podtrhnout J.A.R. v divokých Řepech s naší partou, kde jsme neskutečně zakalili. Určitě musím zmínit pohodové Buty v jabloneckém Eurocentru, křest Discover Who We Are či Maratōniky a můj poslední prosincový koncert v Praze: skvělí Android Asteroid. A ještě není konec roku a určitě ještě jeden koncert stihnu. A samozřejmě jsem byl celý rok věrný Princovi.
Docela jsem si i letos zacestoval. Košice v únoru s Jamiroquai, Lisabon s Pavlem, Berlín s Bárou, Julské Alpy s tátou, Vídeň v říjnu a ještě jednu dovolenou v tomto roce nejspíš odstartuju.
Miliarda kulatin: moje třicítka odstartovala fatální dědkovství, Mirkovy padesátiny, s gymplem 10 let od maturity, ségru jsme provdali Vácovi, oslavili jsme Nikolku Machovou (jééé, ta bude zdravá). Přežil jsem Terky rozhovor s Android Asteroid, přežil jsem 12ti denní brutální sračku i Sněžku s Ondrou Čechem a spol., ač jsme se z toho já a můj foťák vylízávali ještě několik měsíců...
Další hřeb roku byl improvazovaný křest fotky naší miliardářské party fotografem Romanem Černým na letošních Šumava rocks - pochopitelně plzeňským pivem. Roman Černý je pro všechny české funkery zákonitě stejně tak legendární jako Roman Holý. S partou jsme se rozhodli, že musíme mít společnou fotku právě od Blacka. Přípravné fáze, kdy jsme se v hospodách o fotce bavili, trvaly více než rok. Miliardy nápadů, miliardy termínů... Klasika.
Avšak povedlo se, my měli téma, čas a Roman Černý jakbysmet. Jednu magickou středu jsme se sešli v jeho ateliéru pod Nuselákem, kde vznikly stovky Romanových legendárních fotek, které jsou rozvěšené na všech zdech ateliéru. Byla to několikahodinová radost, ale především dřina. Dvouhodinové přípravy, hodinové focení. Ještě jsem tu fotku na blog nedával, tak tady je:
V obou volbách jsme drželi palce Karlu Schwarzenbergovi a průběžně jsme se setkávali během roku u piva a zase u piva... A ač se nestal prezidentem, my ho stejně za prezidenta máme :-).
Přemýšlím, jestli vše v končícím roce 2013 dopadlo dobře. A ano, vše dopadlo dobře tak, jak to dopadnout mělo :-). Užijte si dnes Štědrý den, ostatní vánoční svátky a vše nejlepší do nového roku 2014.
Podstatné je pro mě dědova vánočka, lesem vonící stromek pravák, františek, který dokáže vykouzlit dokonalou atmosféru, stejně jako andelíčci na kolotoči pohánění svíčkami. To vše osvětleno betlémským světlem z živého betlému, který máme na střední Smržovce.
Pak vinné klobásy, kapr, bramborovej salát a miliarda piv; svařené víno. Setkávání s lidmy, které během roku člověk nezastihne: sedánky s lidmy z gymplu, vejšky a samozřejmě spoustu času s rodinou. A tak to přece má být.
Rok 2013 mi uběhl neuvěřitelně rychle. To byl švunk... Přijde mi jak včera, co jsme seděli u vánočního stromku a dnes budeme zase. Rok 2013 byl opět pln změn. Spousta věcí se povedla, spousta věcí se nepovedla, spousta věcí se jen načla. Z toho, co se povedlo, mám radost. Z toho, co se nepovedlo, mám radost taky, protože se můžu poučit, aby to příště bylo lepší nebo jinak :-). Nelituju ani vteřiny a nic bych zpátky nebral. Koneckonců to ani nejde a tohle příroda vymyslela geniálně. Mimojiné.
Jaké hudební zážitky vypíchnout? Určitě Johna Scofielda s Überjamem Deux v Arše, barevné a pohodové Colours of Ostrava s Jamie Cullumem; nutno podtrhnout J.A.R. v divokých Řepech s naší partou, kde jsme neskutečně zakalili. Určitě musím zmínit pohodové Buty v jabloneckém Eurocentru, křest Discover Who We Are či Maratōniky a můj poslední prosincový koncert v Praze: skvělí Android Asteroid. A ještě není konec roku a určitě ještě jeden koncert stihnu. A samozřejmě jsem byl celý rok věrný Princovi.
Docela jsem si i letos zacestoval. Košice v únoru s Jamiroquai, Lisabon s Pavlem, Berlín s Bárou, Julské Alpy s tátou, Vídeň v říjnu a ještě jednu dovolenou v tomto roce nejspíš odstartuju.
Miliarda kulatin: moje třicítka odstartovala fatální dědkovství, Mirkovy padesátiny, s gymplem 10 let od maturity, ségru jsme provdali Vácovi, oslavili jsme Nikolku Machovou (jééé, ta bude zdravá). Přežil jsem Terky rozhovor s Android Asteroid, přežil jsem 12ti denní brutální sračku i Sněžku s Ondrou Čechem a spol., ač jsme se z toho já a můj foťák vylízávali ještě několik měsíců...
Další hřeb roku byl improvazovaný křest fotky naší miliardářské party fotografem Romanem Černým na letošních Šumava rocks - pochopitelně plzeňským pivem. Roman Černý je pro všechny české funkery zákonitě stejně tak legendární jako Roman Holý. S partou jsme se rozhodli, že musíme mít společnou fotku právě od Blacka. Přípravné fáze, kdy jsme se v hospodách o fotce bavili, trvaly více než rok. Miliardy nápadů, miliardy termínů... Klasika.
Avšak povedlo se, my měli téma, čas a Roman Černý jakbysmet. Jednu magickou středu jsme se sešli v jeho ateliéru pod Nuselákem, kde vznikly stovky Romanových legendárních fotek, které jsou rozvěšené na všech zdech ateliéru. Byla to několikahodinová radost, ale především dřina. Dvouhodinové přípravy, hodinové focení. Ještě jsem tu fotku na blog nedával, tak tady je:
foto by © Roman Černý, 2013
V obou volbách jsme drželi palce Karlu Schwarzenbergovi a průběžně jsme se setkávali během roku u piva a zase u piva... A ač se nestal prezidentem, my ho stejně za prezidenta máme :-).
Přemýšlím, jestli vše v končícím roce 2013 dopadlo dobře. A ano, vše dopadlo dobře tak, jak to dopadnout mělo :-). Užijte si dnes Štědrý den, ostatní vánoční svátky a vše nejlepší do nového roku 2014.
pátek 20. prosince 2013
Podvůdky pod Řípem
Nemám rád slovo absurdistán. Přijde mi, že ho používají hojnou mírou především chorobní navšechnonadávači pravidelně večer co večer u zvětralého smíchovského staropramenu... Nicméně to, co se děje v naší přírodou krásné vlasti, je skutečně absurdní...
Vstanu a po pravidelné přisnídaňové kontrole zásadních informačních serverů a blogů se mi do očí vryje dnešní titulek: Forejt se chlubí i právnickým titulem, který nikdy nezískal. Co to jako je? Takže ředitel hradního protokolu se ňadří doktorem práv, který nikdy nezískal? Co to je? Co to do psí prdele je? Jak může někdo vědomně takhle lhát/klamat? Takhle podvádět, ještě tak okatě a před zraky miliónu lidí? Kdo v sobě najde takovej kus drzosti?
Když se v hájovně na samotě u lese hádaj tři myslivci, kdo v životě upytlačil většího kňoura a všichni mužský věděj, že Pepa prostě kecá/klame, když tvrdí, že jeho největší kňour vážil dva metráky, tak jde, přátelé, o - velké ani ne tak moc smradlané - hovno. Co se tak může v té hájovně stát? Pepa do sebe kopne na kuráž ještě jednu českou božkovskou metaxu, bouchne do stolu, až nadskočej podtácky a dál tvrdí, že jeho kňour fakt měl 200 kilo. A neserte! Všichni u stolu věděj, že je to blbost. Jak to může vygradovat? Tak akorát rvačkou... A pak možná ještě: nelejte to pivo z oken, podívejte jak vypadám.
A ředitel hradního protokolu Jindra mezitím mává titulem doktora práv... A ředitel společnosti Aktuální paragrafy Pavel Chládek, kde Forejt působí a přednáší, nic netuší. A i Hrad mlčí. Dokáže tohle někdo pochopit? Neměl by snad okamžitě odejít, nebo není tohle dokonce trestné?
Jenže pak si uvědomím, že nejvíc lidí v republice si kupuje a čte Blesk, Aha! a podobný podivnosti. Plátek založený primárně na drobných lžičkách a především na velkém hyperbolování všeho a za všech okolností. Statisíce lidí každé ráno čte šťavnaté tučné titulky plné polopravd přifouklé notnou dávkou skandálnosti.
Takže tohle vlastně asi vám Čechům nevadí. Dál si konzumujete bulvár, zajímá vás akorát tak, která ta poloflundra českého showbusinessu má nový umělý cecky, že si top manažeři nezasloužej zlatý padáky, že chleba zdraží o padesát halířů a cigára dokonce o deset korun. Takže nějakej Forejt, co lže o svým vzdělání, je asi pod rozlišovací schopnosti. Navíc: cenu chleba, gothaje to neovlivní, že jo... Hm, tak dík.
Je mi studno, že před čtvrtým adventem musím napsat další snůžku negativ. Negativ, která plní můj pomyslný pohár trpělivost, který se také jinak nazývá odjedu z téhle krásné země a budu platit daně radši někde jinde, kde to má větší smysl.
Ale slibuju, že do Vánoc napíšu ještě něco hezkýho. Nikoliv něco jako s láskou jsouce, vychcat se jdouce, ale něco milýho a klidnýho. Něco, co bude vonět vánočkou a/nebo františkem.
Vstanu a po pravidelné přisnídaňové kontrole zásadních informačních serverů a blogů se mi do očí vryje dnešní titulek: Forejt se chlubí i právnickým titulem, který nikdy nezískal. Co to jako je? Takže ředitel hradního protokolu se ňadří doktorem práv, který nikdy nezískal? Co to je? Co to do psí prdele je? Jak může někdo vědomně takhle lhát/klamat? Takhle podvádět, ještě tak okatě a před zraky miliónu lidí? Kdo v sobě najde takovej kus drzosti?
Když se v hájovně na samotě u lese hádaj tři myslivci, kdo v životě upytlačil většího kňoura a všichni mužský věděj, že Pepa prostě kecá/klame, když tvrdí, že jeho největší kňour vážil dva metráky, tak jde, přátelé, o - velké ani ne tak moc smradlané - hovno. Co se tak může v té hájovně stát? Pepa do sebe kopne na kuráž ještě jednu českou božkovskou metaxu, bouchne do stolu, až nadskočej podtácky a dál tvrdí, že jeho kňour fakt měl 200 kilo. A neserte! Všichni u stolu věděj, že je to blbost. Jak to může vygradovat? Tak akorát rvačkou... A pak možná ještě: nelejte to pivo z oken, podívejte jak vypadám.
A ředitel hradního protokolu Jindra mezitím mává titulem doktora práv... A ředitel společnosti Aktuální paragrafy Pavel Chládek, kde Forejt působí a přednáší, nic netuší. A i Hrad mlčí. Dokáže tohle někdo pochopit? Neměl by snad okamžitě odejít, nebo není tohle dokonce trestné?
Jenže pak si uvědomím, že nejvíc lidí v republice si kupuje a čte Blesk, Aha! a podobný podivnosti. Plátek založený primárně na drobných lžičkách a především na velkém hyperbolování všeho a za všech okolností. Statisíce lidí každé ráno čte šťavnaté tučné titulky plné polopravd přifouklé notnou dávkou skandálnosti.
Takže tohle vlastně asi vám Čechům nevadí. Dál si konzumujete bulvár, zajímá vás akorát tak, která ta poloflundra českého showbusinessu má nový umělý cecky, že si top manažeři nezasloužej zlatý padáky, že chleba zdraží o padesát halířů a cigára dokonce o deset korun. Takže nějakej Forejt, co lže o svým vzdělání, je asi pod rozlišovací schopnosti. Navíc: cenu chleba, gothaje to neovlivní, že jo... Hm, tak dík.
Je mi studno, že před čtvrtým adventem musím napsat další snůžku negativ. Negativ, která plní můj pomyslný pohár trpělivost, který se také jinak nazývá odjedu z téhle krásné země a budu platit daně radši někde jinde, kde to má větší smysl.
Ale slibuju, že do Vánoc napíšu ještě něco hezkýho. Nikoliv něco jako s láskou jsouce, vychcat se jdouce, ale něco milýho a klidnýho. Něco, co bude vonět vánočkou a/nebo františkem.
neděle 8. prosince 2013
Sponzoři pořadu
Česká televize už před dávnem zrušila reklamy. Tehdy to tuším bylo proto, že je to medium veřejné služby, placené primárně z koncesionářských poplatků
Ok. Tehdy mi to přišlo jako úlet ve smyslu toho, že "reklamní trh" bude "nevyvážen" proto, že reklamní bloky budou jen na komerčních stanicích a tedy tam, kde je jiná cílová slupina.
A teď, když zavítám k rodičům na víkend, se občas dívám na televizi, protože v Praze žádnou (z principu) nemám. Z 99 % se dívam na kanály České televize, protože ty komerční prostě nenabízejí obsah pro mě.
A teď ta podstata. Možná jste si toho vy všimli, ale já až v poslední době. Na jedničce místo reklam jsou sponzoři pořadů. Takže před určitým pořadem je skoro vždy nějaký sponzor. Občas klidně dva až tři. To je prostě ale normální reklama. Což o to, to tu bylo vždy.
Ale!
Pak tu vznikají krátké několika minutové minipořady, obvykle se vejdou časáží bohatě do pěti minut. A před každým tímto pořadem a i po něm je opět sponzor daného mikropořadu.
A o čem ty minipořady například jsou? Tak namátkou:
1) Pořad o tom, jak stundenti mohou ve škole na tabletu používat software, který jim umožňuje spolupracovat na školních projektech, synchronizovat se se spolužáky přes online kalendáře. Voilà. Před a po pořadu, kde vystupuje inteligentní teenager s tabletem v ruce, je reklama na OS Windows 8.
2) Dále. Edukativní pořad o tom, že splátky ze spotřebních úvěrů lze konsolidovat, jakože více různých splátek sjednotit do jedné. Voilà. Před a po koncem pořadu je sponzor pořadu, v tomto případě UniCreditBank.
3) A jedeme dál. Edukativní pořad se starým známým Rosákem o tom, že nakupovat na Vánoce je super přes elektronické obchody. (Nekecej...) Že tam lze zboží vybrat, porovnat cenu a nechat si ho poslat až domů (Nela by mohla vyprávět). Voilà. Před a po pořadu je reklama na obchod Alza.cz
4) Pokračujeme s energiemi. Pořad Kdo ví, ušetří - o fixaci ceny elektřiny, kde se radí dva pánove o energiích, garancích cen apod. Voilà. Sponzor pořadu Centropol.
A takhle lze pokračovat dál. Teď zásadní otázka. Jsou tyto pořady, pokud jsou to skutečně pořady za účelem edukace koncesionáře, v televizním programu. Ano, nejsou, přátelé.
Takže mě z toho plyne jedno. Česká televize zrušila reklamy. Sponzorství pořadů jí zakázáno nebylo, tak začla produkovat (nebo si nechala produkovat na klíč) pořady, před které naseká sponzory pořadu. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Aneb: i na ČT dál existují reklamy, jen se to po klasicky vyčuraném českém způsobu teď jmenuje jinak. Sponzoři pořadu. Ach jo.
Kdo tomu rozumí, ať mi to vysvětlí do komentářů. Dík a čau.
Ok. Tehdy mi to přišlo jako úlet ve smyslu toho, že "reklamní trh" bude "nevyvážen" proto, že reklamní bloky budou jen na komerčních stanicích a tedy tam, kde je jiná cílová slupina.
A teď, když zavítám k rodičům na víkend, se občas dívám na televizi, protože v Praze žádnou (z principu) nemám. Z 99 % se dívam na kanály České televize, protože ty komerční prostě nenabízejí obsah pro mě.
A teď ta podstata. Možná jste si toho vy všimli, ale já až v poslední době. Na jedničce místo reklam jsou sponzoři pořadů. Takže před určitým pořadem je skoro vždy nějaký sponzor. Občas klidně dva až tři. To je prostě ale normální reklama. Což o to, to tu bylo vždy.
Ale!
Pak tu vznikají krátké několika minutové minipořady, obvykle se vejdou časáží bohatě do pěti minut. A před každým tímto pořadem a i po něm je opět sponzor daného mikropořadu.
A o čem ty minipořady například jsou? Tak namátkou:
1) Pořad o tom, jak stundenti mohou ve škole na tabletu používat software, který jim umožňuje spolupracovat na školních projektech, synchronizovat se se spolužáky přes online kalendáře. Voilà. Před a po pořadu, kde vystupuje inteligentní teenager s tabletem v ruce, je reklama na OS Windows 8.
2) Dále. Edukativní pořad o tom, že splátky ze spotřebních úvěrů lze konsolidovat, jakože více různých splátek sjednotit do jedné. Voilà. Před a po koncem pořadu je sponzor pořadu, v tomto případě UniCreditBank.
3) A jedeme dál. Edukativní pořad se starým známým Rosákem o tom, že nakupovat na Vánoce je super přes elektronické obchody. (Nekecej...) Že tam lze zboží vybrat, porovnat cenu a nechat si ho poslat až domů (Nela by mohla vyprávět). Voilà. Před a po pořadu je reklama na obchod Alza.cz
4) Pokračujeme s energiemi. Pořad Kdo ví, ušetří - o fixaci ceny elektřiny, kde se radí dva pánove o energiích, garancích cen apod. Voilà. Sponzor pořadu Centropol.
A takhle lze pokračovat dál. Teď zásadní otázka. Jsou tyto pořady, pokud jsou to skutečně pořady za účelem edukace koncesionáře, v televizním programu. Ano, nejsou, přátelé.
Takže mě z toho plyne jedno. Česká televize zrušila reklamy. Sponzorství pořadů jí zakázáno nebylo, tak začla produkovat (nebo si nechala produkovat na klíč) pořady, před které naseká sponzory pořadu. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Aneb: i na ČT dál existují reklamy, jen se to po klasicky vyčuraném českém způsobu teď jmenuje jinak. Sponzoři pořadu. Ach jo.
Kdo tomu rozumí, ať mi to vysvětlí do komentářů. Dík a čau.
středa 13. listopadu 2013
Jsem zlej dědek! Je to potvrzeno! Google to potvrdil! Konečně! Cha!
Starej zlej dědek... Tak se již delší čas tituluju a konečně to někam vede
Nevím, proč kolega z Glogsteru, kde jsem dělal, hledal zrovna toto slovní spojení, nicméně vyzkoušejte sami a předhoďte Googlu "zlej dědek" a mrkněte do výsledků obrázků. Jsem zlej dědek. Potvrzeno :-). Další cíl? Bejt starej zlej dědek. Nicméně, to s třicítkou tak nějak přišlo ruku v ruce... Filipe, dík!
Nevím, proč kolega z Glogsteru, kde jsem dělal, hledal zrovna toto slovní spojení, nicméně vyzkoušejte sami a předhoďte Googlu "zlej dědek" a mrkněte do výsledků obrázků. Jsem zlej dědek. Potvrzeno :-). Další cíl? Bejt starej zlej dědek. Nicméně, to s třicítkou tak nějak přišlo ruku v ruce... Filipe, dík!
Tagy:
30,
za zenitem,
ze života,
zlej starej dědek
pátek 1. listopadu 2013
Maratōnika Dana Bárty & Illustratosphere je venku!
V neuvěřitelném maratónském sprintu vzniklo čtvrté řadové album Dana Bárty & Illustratosphere, které band pojmenoval opět originálním názvem Maratōnika
Nyní ode mě jen stručně: deska je venku, doprovází ji stejnojmenné brutálně dlouhé turné. Dan nyní na závěru slovenské části bohužel onemocněl, takže poslední koncert bude přeložen (a dnešní koncert J.A.R. v Ostravě musel být zrušen). Na Slovensku v Bratislavě byl pokřtěn master desky, v úterý 5.11. v Divadle Archa v Praze bude pokřtěno finální album. Sledujte vše kolem desky a turné na twitteru pod hashtagem #Maratōnika.
Nejbližší termíny koncertů:
05. 11. - Praha - Divadlo Archa, křest alba Maratōnika
10. 11. - Javorník
12. 11. - Ústí nad Orlicí
13. 11. - Znojmo
14. 11. - Veselí nad Moravou
18. 11. - Čáslav
20. 11. - Horšovský Týn
21. 11. - Plzeň
22. 11. - Sokolov
24. 11. - Trnava (SK)
25. 11. - Brno
26. 11. - Olomouc
27. 11. - Říčany
28. 11. - Trutnov
29. 11. - Jablonec nad Nisou, Eurocentrum
30. 11. - Hořovice
01. 12. - Pardubice (spolu s tamní Komorní filharmonií)
02. 12. - Hradec Králové
03. 12. - Neratovice
04. 12. - České Budějovice
06. 12. - Ústí nad Labem
07. 12. - Chomutov
08. 12. - Cheb
09. 12. - Ostrava
10. 12. - Valašské Meziříčí
11. 12. - Opava
13. 12. - Prostějov
15. 12. - Odry
16. 12. - Hlinsko
20. 02. - Jihlava
Kupujte album například v Bontonlandu | Twitter Illustratosphere | Facebook Illustratosphere
Nyní ode mě jen stručně: deska je venku, doprovází ji stejnojmenné brutálně dlouhé turné. Dan nyní na závěru slovenské části bohužel onemocněl, takže poslední koncert bude přeložen (a dnešní koncert J.A.R. v Ostravě musel být zrušen). Na Slovensku v Bratislavě byl pokřtěn master desky, v úterý 5.11. v Divadle Archa v Praze bude pokřtěno finální album. Sledujte vše kolem desky a turné na twitteru pod hashtagem #Maratōnika.
Nejbližší termíny koncertů:
05. 11. - Praha - Divadlo Archa, křest alba Maratōnika
10. 11. - Javorník
12. 11. - Ústí nad Orlicí
13. 11. - Znojmo
14. 11. - Veselí nad Moravou
18. 11. - Čáslav
20. 11. - Horšovský Týn
21. 11. - Plzeň
22. 11. - Sokolov
24. 11. - Trnava (SK)
25. 11. - Brno
26. 11. - Olomouc
27. 11. - Říčany
28. 11. - Trutnov
29. 11. - Jablonec nad Nisou, Eurocentrum
30. 11. - Hořovice
01. 12. - Pardubice (spolu s tamní Komorní filharmonií)
02. 12. - Hradec Králové
03. 12. - Neratovice
04. 12. - České Budějovice
06. 12. - Ústí nad Labem
07. 12. - Chomutov
08. 12. - Cheb
09. 12. - Ostrava
10. 12. - Valašské Meziříčí
11. 12. - Opava
13. 12. - Prostějov
15. 12. - Odry
16. 12. - Hlinsko
20. 02. - Jihlava
Kupujte album například v Bontonlandu | Twitter Illustratosphere | Facebook Illustratosphere
Tagy:
dan bárta,
hudba,
illustratosphere,
jazz,
nové album
středa 16. října 2013
Povinná předvolební přednáška Miroslava Kalouska
Nemusíte ho volit. Nemusíte ho milovat. Můžete si o něm i klidně myslet, že je to korupčník, buran, ale musíte si pustit celou tuhle přednášku - všech jejich osm částí. Je tam tolik ekonomických pravd a vůbec nevadí, že přednáška je čtyři roky stará
Protože je to svatá pravda i nyní. O to víc, když máme před volbami, ve kterých s největší pravděpodobností zvítězí levice a možna se dočkáme i toho, že vládu socdemáků podpoří komunisti. Děsivá představa...
Protože je to svatá pravda i nyní. O to víc, když máme před volbami, ve kterých s největší pravděpodobností zvítězí levice a možna se dočkáme i toho, že vládu socdemáků podpoří komunisti. Děsivá představa...
Stejně děsivá jako levicové sliby, kterými srší levicové strany před volbami. Vnímejte prosím, co se snaží Kalousek sdělit. Nelze žít v přesvědčení, že spravedlivé je, pokud všichni budou mít právo na dům, psa a dvě auta v garáži... Nikdy to tak nemůže existovat.
Zamyslete se nad nevyhnutelnou nutností spoluúčasti ve zdravotnictví a v penzijním systému. Příjde mi, že to Kalousek vysvětluje tak křišťálové jednodušše a jasně, že to přece musí pochopit úplně všichni.
Přemýšlejte nad tím. A vemte si z toho něco pro své chování do života.
Tagy:
miroslav kalousek,
na vážno,
politika,
volby
sobota 12. října 2013
40 (!) neuvěřitelných let od vydání Tubular Bells Mikea Oldfielda
Úplně mi to výročí letos na jaře uteklo. 25. května 1973 vydal Mike Oldfield svoje debutové album Tubular Bells; jako vůbec první nahrávku na startujícího labelu Virgin Records miliardáře Richarda Bransona. Spektakulární neopakovatelný opus nemající ve světě pop music do té doby obdoby. Od interpreta, který totálně otočil a nasměroval můj hudební vkus tím správným směrem
40 let to letos je. 40 let od vydání instrumentální hudební kompozice, která Oldfielda vystřelila do světa epochální monstrsilou. Nic před tím takového natočeno nebylo. Album složené ze dvou skladeb. Part I má 25 minut, Part II má 23 minut. Žádné vokály, jen smečka nástrojů, které si skoro všechny mladičký Oldfield nahrál v tehdy špičkovém prvním rezidenčním studiu The Manor v Oxfordshire mezi podzimem '72 a jarem '73 skoro zcela sám.
Legendární cover design, který zopakoval několikrát později na dalších nahrávkách (stejně jako některé hudební pasáže, což mu skalní fandové vyčítali, že od dob Tubular Bells vykrádal už jen sám sebe) vytvořil britský designer Trevor Key. Key se postaral i o drtivou většinu všech ostatních obalů Oldfielda, ale tvořil také pro Phila Collinse nebo New Order. Mimochodem má podíl i na vzniku samotného loga Virgin Records.
Richard Branson na (nejen) Oldfieldovi pohádkově zbohatl. Sám Oldfield vzpomíná na to, jak ho Branson přemlouval, aby Tubular Bells natočil v úpravě pro symfonický orchestr. Oldfield původně vůbec nechtěl. Ale pak ho Branson přesvědčil svým Rolls Roycem...
Dlouholetá smlouva Oldfielda s Virgin Records kolem roku 1990 pomalu končila a rostla Oldfieldova nespokojenost s vydavatelstvím. V roce 1990 byl tlačen labelem do vydání pokračování Tubular Bells. Místo něho natočil v roce 1990 album Amarok, kde vygradovala jeho naštvanost s Virgin Records mimo jiné tím, že do této 60ti minutové nepřerušené skladby skryl tajnou zprávu, ve které morseovou abecedou posílá Richarda Bransona doprdele. Dokonce vyhlásil tehdy soutěž o tisíc liber pro toho, kdo zprávu najde. Amarok se nakonec stalo pro mnohé skalní fandy možná ještě více ceněné album než Tubular Bells.
Není divu, že Tubular Bells právě patří do třicítky pro mě nejdůležitějších nahrávek. O nadčasovosti této nahrávky není pochyb.
40 let to letos je. 40 let od vydání instrumentální hudební kompozice, která Oldfielda vystřelila do světa epochální monstrsilou. Nic před tím takového natočeno nebylo. Album složené ze dvou skladeb. Part I má 25 minut, Part II má 23 minut. Žádné vokály, jen smečka nástrojů, které si skoro všechny mladičký Oldfield nahrál v tehdy špičkovém prvním rezidenčním studiu The Manor v Oxfordshire mezi podzimem '72 a jarem '73 skoro zcela sám.
Legendární cover design, který zopakoval několikrát později na dalších nahrávkách (stejně jako některé hudební pasáže, což mu skalní fandové vyčítali, že od dob Tubular Bells vykrádal už jen sám sebe) vytvořil britský designer Trevor Key. Key se postaral i o drtivou většinu všech ostatních obalů Oldfielda, ale tvořil také pro Phila Collinse nebo New Order. Mimochodem má podíl i na vzniku samotného loga Virgin Records.
Richard Branson na (nejen) Oldfieldovi pohádkově zbohatl. Sám Oldfield vzpomíná na to, jak ho Branson přemlouval, aby Tubular Bells natočil v úpravě pro symfonický orchestr. Oldfield původně vůbec nechtěl. Ale pak ho Branson přesvědčil svým Rolls Roycem...
Dlouholetá smlouva Oldfielda s Virgin Records kolem roku 1990 pomalu končila a rostla Oldfieldova nespokojenost s vydavatelstvím. V roce 1990 byl tlačen labelem do vydání pokračování Tubular Bells. Místo něho natočil v roce 1990 album Amarok, kde vygradovala jeho naštvanost s Virgin Records mimo jiné tím, že do této 60ti minutové nepřerušené skladby skryl tajnou zprávu, ve které morseovou abecedou posílá Richarda Bransona doprdele. Dokonce vyhlásil tehdy soutěž o tisíc liber pro toho, kdo zprávu najde. Amarok se nakonec stalo pro mnohé skalní fandy možná ještě více ceněné album než Tubular Bells.
Není divu, že Tubular Bells právě patří do třicítky pro mě nejdůležitějších nahrávek. O nadčasovosti této nahrávky není pochyb.
Tagy:
40,
hudba,
mike oldfield,
výročí
pondělí 23. září 2013
Mrak a slunce
Jsem melancholickej. A možná spíš víc nasranej než melancholickej. A možná za to může počasí. Možná volby, možná obojí
Mrak.
Dneska jsem si chtěl koupit nějakej lepší točeňák, abych si ho nakrájel do rajčatovýho salátu. Tak jsem šel k pultu a nechal paní mi kus ukrojit. Dávám do košíku a mrknu na etiketu. 20 procent vepřovýho masa... Mrknu na balenej albert točeňák, 60 procent vepřovýho masa... Nasral jsem se.
Krájím doma rajčata, který jsem koupil minulej tejden. Myslel jsem, že dojdou, změknou... Nedošly. Nezměkly. Když jsem je krájel, myslel jsem, že krájím jabko, takovej to asi byl zvuk... No nic. Jebnu na to ocet, olivovej olej a hodně moc pepře, abych dochutil rajčata bez chuti a ten točeňák, kterej chutnal jako piliny... A otevřu si dvě plzně.
Pak otevřu idnes.cz a jako headline na mě útočí Bohouš rovnátko Sobotka a jeho video z nějakýho posranýho předvolebního meetingu někde v ústí nad prdelí... A s hrůzou zjišťuju, že vlastně budou volby a zemi tuhle naší obsaděj sociliasti. A když to budou jen socialisti a ne socialisti s komoušema, tak budem ještě rádi... Ale jakej je v tom vlastně rozdíl.
Slunce.
A jak jsem tak nasranej, žeru ten hnusnej salát, vzpomenu si, že jsem si vlastně dneska koupil nějaký cédéčka v bazaru (Dulfer, Kravitz, Černochová). Vida. Tak přece. Vytáhnu a pustim si hned skvělé album Small Monstrosities Terezy Černochové (produkoval Roman Holý). Album, které znám pochopitelně od jeho vydání, ale až dneska jsem si ho koupil (občas to tak dělám až šestiletým zpožděním).
Najednou slyším ty krásné basy, klávesy, ověřené melodie i originální kompozice. A hned je líp. (Asi zabrala i ta druhá plzeň.) Vzpomenu si hned jakej skvělej J.A.R. koncert jsme s partou dali v sobotu v Řepech / Řepích (škrtni špatné, jsi-li češtinářka). Jak jsme se zase přesvědčili, že i koncert na oslavu zapadlé městské části může bejt zatraceně dobrej, protože ta kapela je holt zatraceně moc dobrá.
A vzpomenu si u toho na ty všechny letošní skvělé koncerty, festivaly, akce s partou, prosluněné letní dny. A že to prostě bylo super léto, ač to uteklo tak strašně rychle, až trestuhodně. A uvědomím si, že vlastně přece je se na co těšit. (A vy víte, že pokud se nemám na co těšit, chřadne srdce mé.) Bude nová deska Robert Balzar Tria, vyjde i nová Illustratosphera, čeká nás spousta dobrejch koncertů.
Tak hurá a pojďme do té další třicítky.
Mrak.
Dneska jsem si chtěl koupit nějakej lepší točeňák, abych si ho nakrájel do rajčatovýho salátu. Tak jsem šel k pultu a nechal paní mi kus ukrojit. Dávám do košíku a mrknu na etiketu. 20 procent vepřovýho masa... Mrknu na balenej albert točeňák, 60 procent vepřovýho masa... Nasral jsem se.
Krájím doma rajčata, který jsem koupil minulej tejden. Myslel jsem, že dojdou, změknou... Nedošly. Nezměkly. Když jsem je krájel, myslel jsem, že krájím jabko, takovej to asi byl zvuk... No nic. Jebnu na to ocet, olivovej olej a hodně moc pepře, abych dochutil rajčata bez chuti a ten točeňák, kterej chutnal jako piliny... A otevřu si dvě plzně.
Pak otevřu idnes.cz a jako headline na mě útočí Bohouš rovnátko Sobotka a jeho video z nějakýho posranýho předvolebního meetingu někde v ústí nad prdelí... A s hrůzou zjišťuju, že vlastně budou volby a zemi tuhle naší obsaděj sociliasti. A když to budou jen socialisti a ne socialisti s komoušema, tak budem ještě rádi... Ale jakej je v tom vlastně rozdíl.
Slunce.
A jak jsem tak nasranej, žeru ten hnusnej salát, vzpomenu si, že jsem si vlastně dneska koupil nějaký cédéčka v bazaru (Dulfer, Kravitz, Černochová). Vida. Tak přece. Vytáhnu a pustim si hned skvělé album Small Monstrosities Terezy Černochové (produkoval Roman Holý). Album, které znám pochopitelně od jeho vydání, ale až dneska jsem si ho koupil (občas to tak dělám až šestiletým zpožděním).
Najednou slyším ty krásné basy, klávesy, ověřené melodie i originální kompozice. A hned je líp. (Asi zabrala i ta druhá plzeň.) Vzpomenu si hned jakej skvělej J.A.R. koncert jsme s partou dali v sobotu v Řepech / Řepích (škrtni špatné, jsi-li češtinářka). Jak jsme se zase přesvědčili, že i koncert na oslavu zapadlé městské části může bejt zatraceně dobrej, protože ta kapela je holt zatraceně moc dobrá.
A vzpomenu si u toho na ty všechny letošní skvělé koncerty, festivaly, akce s partou, prosluněné letní dny. A že to prostě bylo super léto, ač to uteklo tak strašně rychle, až trestuhodně. A uvědomím si, že vlastně přece je se na co těšit. (A vy víte, že pokud se nemám na co těšit, chřadne srdce mé.) Bude nová deska Robert Balzar Tria, vyjde i nová Illustratosphera, čeká nás spousta dobrejch koncertů.
Tak hurá a pojďme do té další třicítky.
Tagy:
30,
hudba,
j.a.r.,
za zenitem,
ze života,
zlej starej dědek
úterý 17. září 2013
Začala nám škola
Ranní a odpolední tramvaje, busy a metra praskají ve švech. A my dospěláci před/za zenitem (škrtni sám) sledujeme drobotinu, jak se dopravuje do škol, kde se podhodnocený učitelský sbor snaží, aby se drobotina něco naučila...
Nevidím těm mláďatům do hlav. Možná škoda, možná je to vlastně dobře... Co ale vidím na první dobrou je hardware. Čím jsou vybaveni a jak vyrážejí reprezentovat sebe a své rodiče do vzdělávacích ústavů.
Mají nejnovější smartphony, poslední nejmódnější sluchátka, empétři přehrávače a mnohdy jsou při letmém pohledu na jejich oblečení vystrojení za deset či i více tisíc. Rodiče o ně v tomto směru asi dbají...
Kolik z těch dětí si vůbec dokáže uvědomit hodnotu peněz? Kolik z těch dětí dokáže vnímat povrchnost nutnosti značkového oblečení a předražených mobilů? Kolika dětem jejich rodiče vysvětlili, že například džíny v hodnotě 2 tisíc mají reálnou výrobní hodnotu tak do pěti set korun? Kolik rodičů pak dětem vysvětlilo, jak dlouho musí pro ně na takové džíny vydělávat, aby se mohli vyrovnat Pepíkovi nebo Aničce z paralelky, kteří takové džíny maji?
Kolik rodičů těch dětí dokáže sebekonstruktivě usoudit, že koupit dítěti k narozeninám nebo za vysvědčení chytrý telefon za 12 litrů je při jejich výdělku hluboko pod průměrnou mzdou postupná pomalá sebevražda? Kolik z těch rodičů si to neuvědomí a vezme si na to dokonce spotřebitelský úvěr, který navíc přeplatí, jen aby dítě dostalo nesmyslnou odměnu za o dvě trojky lepší vysvědčení než v pololetí? Kolik rodičů si uvědomuje nutnost rezervy pro mandatorní nebo řekněme fixní výdaje, které se musí platit i v případě výpadku příjmů měsíc co měsíc?
Kolik rodičů dává svým adolescentům nesmyslně vysoké kapesné místo toho, aby jim vysvětlilo, že daleko lepší je najít si brigádu a vydělat si na ten (ne)potřebný předmět sám? Naučit se pomalu se živit sám?
Kolik rodičů vede své děti v tom, aby mysleli taky dopředu. Že žít dnes a neřešit zítřek je z pohledu výdajů/příjmů nerozumnost? Aby si uvědomili, že pokud mají k dispozici částku x na měsíc, že je asi existenční nesmysl utratit x/2 v prvních dnech měsíce tu za mobil/tu za hadřík pokud v měsíci je několik fixních výdajů.
Drtivou většinu chování svých rodičů jejich děti převezmou. Ať chtěji nebo ne. A není to jen o charakterových vlastnostech, chování na veřejnosti, ale i o všech ostatních návycích.
Nevidím těm mláďatům do hlav. Možná škoda, možná je to vlastně dobře... Co ale vidím na první dobrou je hardware. Čím jsou vybaveni a jak vyrážejí reprezentovat sebe a své rodiče do vzdělávacích ústavů.
Mají nejnovější smartphony, poslední nejmódnější sluchátka, empétři přehrávače a mnohdy jsou při letmém pohledu na jejich oblečení vystrojení za deset či i více tisíc. Rodiče o ně v tomto směru asi dbají...
Kolik z těch dětí si vůbec dokáže uvědomit hodnotu peněz? Kolik z těch dětí dokáže vnímat povrchnost nutnosti značkového oblečení a předražených mobilů? Kolika dětem jejich rodiče vysvětlili, že například džíny v hodnotě 2 tisíc mají reálnou výrobní hodnotu tak do pěti set korun? Kolik rodičů pak dětem vysvětlilo, jak dlouho musí pro ně na takové džíny vydělávat, aby se mohli vyrovnat Pepíkovi nebo Aničce z paralelky, kteří takové džíny maji?
Kolik rodičů těch dětí dokáže sebekonstruktivě usoudit, že koupit dítěti k narozeninám nebo za vysvědčení chytrý telefon za 12 litrů je při jejich výdělku hluboko pod průměrnou mzdou postupná pomalá sebevražda? Kolik z těch rodičů si to neuvědomí a vezme si na to dokonce spotřebitelský úvěr, který navíc přeplatí, jen aby dítě dostalo nesmyslnou odměnu za o dvě trojky lepší vysvědčení než v pololetí? Kolik rodičů si uvědomuje nutnost rezervy pro mandatorní nebo řekněme fixní výdaje, které se musí platit i v případě výpadku příjmů měsíc co měsíc?
Kolik rodičů dává svým adolescentům nesmyslně vysoké kapesné místo toho, aby jim vysvětlilo, že daleko lepší je najít si brigádu a vydělat si na ten (ne)potřebný předmět sám? Naučit se pomalu se živit sám?
Kolik rodičů vede své děti v tom, aby mysleli taky dopředu. Že žít dnes a neřešit zítřek je z pohledu výdajů/příjmů nerozumnost? Aby si uvědomili, že pokud mají k dispozici částku x na měsíc, že je asi existenční nesmysl utratit x/2 v prvních dnech měsíce tu za mobil/tu za hadřík pokud v měsíci je několik fixních výdajů.
Drtivou většinu chování svých rodičů jejich děti převezmou. Ať chtěji nebo ne. A není to jen o charakterových vlastnostech, chování na veřejnosti, ale i o všech ostatních návycích.
Rodičové, myslete na to. Jaký budete dávat svým dětem příklad, tak se s největší pravděpodobností budou chovat v dospělosti.
středa 14. srpna 2013
Why be out when you could be in - vol.2
Pokračovaní nové rubriky. Držte si klobouky. Budu se snažit vás
pravidelně naštvat tím, co máte rádi, protože budu pravidelně revidovat,
co je in a co je out. A máte to.
Co je in:
Pozvat se dívkou na rande a nechat ji zaplatit za oba, vytetovat si jméno oblíbené pornoherečky na čelo, mluviti stříbro / mlčeti zlato (vždy bude!), občasná rebélie, levisky, rozkrosit bavoráka na plech a jít si druhej den koupit novýho, Facebook statusy Dana Maršalíka, etiketa prcajícího jelena a srny v logu pivovaru Paroháč, klimatizace (ta je navíc nejen in, ale i cool), hovory od bazénku, mufloni.
Co je out:
Jít v pátek nebo v sobotu na diskotéku, Audi Q7 (vždy bylo!), telefonovat s hands free sluchátkama mimo auto, zeptat se majitele evidentní Tommy Hilfiger košile: "To je Tommy Hilfiger košile?" (srsly wtf?!), nechodit 17.11. na J.A.R. do Lucerny, muzikály (ať už to skončí!), označení "těhulka" (uf, natahuje mě...).
Co je in:
Pozvat se dívkou na rande a nechat ji zaplatit za oba, vytetovat si jméno oblíbené pornoherečky na čelo, mluviti stříbro / mlčeti zlato (vždy bude!), občasná rebélie, levisky, rozkrosit bavoráka na plech a jít si druhej den koupit novýho, Facebook statusy Dana Maršalíka, etiketa prcajícího jelena a srny v logu pivovaru Paroháč, klimatizace (ta je navíc nejen in, ale i cool), hovory od bazénku, mufloni.
Co je out:
Jít v pátek nebo v sobotu na diskotéku, Audi Q7 (vždy bylo!), telefonovat s hands free sluchátkama mimo auto, zeptat se majitele evidentní Tommy Hilfiger košile: "To je Tommy Hilfiger košile?" (srsly wtf?!), nechodit 17.11. na J.A.R. do Lucerny, muzikály (ať už to skončí!), označení "těhulka" (uf, natahuje mě...).
pondělí 5. srpna 2013
Jamiroquai - Little L [Bass & Drum Cover] a Stevie Wonder - Master Blaster [Bass Cover]
Marta Altesa si pořídila novou basovku a natočila s ní cover Stevie Wondera Master Blaster. Krom toho, ale zcoverovala i monstrhit Jamiroquai Little L a ne tentokrát jen na basovku, ale i na bicí a ten si pustíme první
Nutno dodat, že to je lehce zvukově přebasové, než by mělo být, no ale což... Posuďte sami.
Stevie Wonder - Master Blaster [Bass Cover]
Nutno dodat, že to je lehce zvukově přebasové, než by mělo být, no ale což... Posuďte sami.
Stevie Wonder - Master Blaster [Bass Cover]
Tagy:
funk,
hudba,
jamiroquai,
marta altesa,
video
středa 31. července 2013
Why be out when you could be in - vol.1
Tak. Nová rubrika. Držte si klobouky. Budu se snažit vás pravidelně naštvat tím, co máte rádi, protože budu pravidelně revidovat, co je in a co je out. A máte to.
Co je in:
Bernard, Twitter, Foursquare, Lokál, Mike Oldfield, Josef Rakoncaj, naše velká borovice na zahradě, Karel Schwarzenberg, písnička Moonlight Shadow (vždycky bude!), zírat ženskejm do vejstřihů, vylejt si pivo na hlavu, který nemůžu dopít, umět šetřit, udělat si špekáček v mikrovlnce, dovolená v horách
Co je out:
Leo express, Pavel Bém, Staropramen, miliarda prstenů a cetků na všech prstech a zápěstích, Miloš Zeman, kešu oříšky, bulvár, pánské triko bez rukávů (blil bych), pochvala fotek, který jsou hnusný, Facebook, Česká spořitelna, potetovaný cecky, závidět top managerům zlatej padák, Stodolní, koupit si věc, na kterou nemám
Co je in:
Bernard, Twitter, Foursquare, Lokál, Mike Oldfield, Josef Rakoncaj, naše velká borovice na zahradě, Karel Schwarzenberg, písnička Moonlight Shadow (vždycky bude!), zírat ženskejm do vejstřihů, vylejt si pivo na hlavu, který nemůžu dopít, umět šetřit, udělat si špekáček v mikrovlnce, dovolená v horách
Co je out:
Leo express, Pavel Bém, Staropramen, miliarda prstenů a cetků na všech prstech a zápěstích, Miloš Zeman, kešu oříšky, bulvár, pánské triko bez rukávů (blil bych), pochvala fotek, který jsou hnusný, Facebook, Česká spořitelna, potetovaný cecky, závidět top managerům zlatej padák, Stodolní, koupit si věc, na kterou nemám
pondělí 22. července 2013
Kterak je třeba fouknout do trenek Zlatce Holušové
Mezi tím, co jsem na pondělní den a start nového pracovního týdne spal
přerušovaně 3 + 3 hodiny na cestě z Ostravy Pornoexpressem a mezi tím,
co stále smrkám černé uhlí a ze všeho oprašuji černý prach, stále si
pro sebe s radostí bilancuji letošní Colours of Ostrava
Loni jsem byl prvně a festival si mě získal. Letos se to potvrdilo. Krásné prostředí, pohodoví návštěvníci (rozumněj žádní výtržníci a dokonce jsem neviděl ani nikoho zvracet, což se mi loni povedlo u našeho nejmenovaného kamaráda Dana Maršalíka v Gongu dvakrát, kdy mu buď nesedlo vystoupení Lenky Dusilové, nebo druhá dávka šestiterného rumu s Kofolou).
Program byl pro mne letos větším překvapením a neznámou. A neznámá jména v jednu chvíli ovlivňovala mé rozhodnutí jet jen na nedělního Culluma. Nakonec jsme ale s Bárou vyrazili v sobotu ráno.
Zajímavé je srovnat letošní pozitiva oproti loňským mým výtkám; vše, co bylo loni špatně, bylo letos napraveno:
Byla legranda, trupíci, vtipy s Krakonošem, okna i slušnej večůrek, prostě rockin' at the lobby bar.
Příště jedem zas.
Fotky
Loni jsem byl prvně a festival si mě získal. Letos se to potvrdilo. Krásné prostředí, pohodoví návštěvníci (rozumněj žádní výtržníci a dokonce jsem neviděl ani nikoho zvracet, což se mi loni povedlo u našeho nejmenovaného kamaráda Dana Maršalíka v Gongu dvakrát, kdy mu buď nesedlo vystoupení Lenky Dusilové, nebo druhá dávka šestiterného rumu s Kofolou).
Program byl pro mne letos větším překvapením a neznámou. A neznámá jména v jednu chvíli ovlivňovala mé rozhodnutí jet jen na nedělního Culluma. Nakonec jsme ale s Bárou vyrazili v sobotu ráno.
Zajímavé je srovnat letošní pozitiva oproti loňským mým výtkám; vše, co bylo loni špatně, bylo letos napraveno:
- Jemnější příjemnější zpevněný povrch tak neřezal do chodidel
- Zvětšená návštěvní plocha v oblasti pecí
- Radegast hospoda
- Radegast
- Počasí
Byla legranda, trupíci, vtipy s Krakonošem, okna i slušnej večůrek, prostě rockin' at the lobby bar.
Příště jedem zas.
Fotky
Tagy:
2013,
colours of ostrava,
hudba,
jamie cullum
pátek 12. července 2013
Shrňme si, v jaké zemi žijeme a jaké důsledky má výsledek přímé volby prezidenta
Pojďme si zevrubně shrnout, co se v naší zemi děje poslední měsíce a proč se stydím za všechny voliče Miloše Zemana!
V prezidentské volbě kandiduje mimojiné kariérní komunista Jan Fischer. Českým voličům to nevadí a záhy se stává dle předvolebních průzkumů favoritem první prezidentské přímé volby.
Z prvního kola však vypadne a vyhraje Karel Schwarzenberg a my si můžeme dělat názor na objektivitu volebních průzkumů, kde základní vstupní veličinou nejspíš bude to, kdo chce průzkum vypracovat a pak už jde jen o oslovování vhodných cílových skupin a správně interpretovat data, která z toho vylezou.
Jan Fischer přemýšlí, co dělat se všemi naučenými západními gesty a čeká se, koho svým voličům doporučí pro volbu do druhého kola. Fischer se po dobu kampaně ostře vymezoval proti Miloši Zemanovi, protože reprezentuje něco starého, a že je potřeba se dívat dopředu.
Jan Fischer po pár dnech od prohry v prvním kole vylézá z nory a překvapivě pro své voliče, pro podporovatele a členy svého volebního štábu vyjádří podporu Milošovi Zemanovi.
V druhém kole historicky první volby máme Zemana a Schwarzenberga. Zeman jako bývalý premiér socdem vlády a spolutvůrce toxické opoziční smlouvy. Jezevec z Vysočiny, který mně může být sympatický snad jen svou láskou ke stromům. Člověk s šovinistickými projevy, vulgárním vystupováním a urážením novinářů.
Oproti němu Schwarzenberg jako výrazný bojovník za demokracii, lidská práva a prototyp státníka aristokrata, který své schopnosti prokázal už jen tím, jak spravuje rozsáhlý zděděný majetek po předcích, obnovou památek a státník s velkým morálním renomé a kreditem v zahraničí, což by mohl být skvělý předpoklad pro reprezentanta naší země. Nikoliv však v České republice přátelé, ale to předbíhám...
Zeman v druhém kole ostře vytasí kordy a spustí na voliče nenávistnou kampaň proti Schwarzenbergovi. Přidá se první dáma Livie Klausová, která rasistickým přáním odsuzuje rakouský původ ženy Karla Schwarzenberga. Uráží i Klausovic synátor.
Bývalý člen STB (!) Vladimír Zavadil si kupuje rozsáhlou inzerci v českém bulváru, kde ostře podpásově napadá Schwarzenberga a dráždí protisudetskou notu a uveřejňuje v něm několik lží. Lež nelež, českého voliče a čtenáře pochybných periodik nutně ovlivňuje cokoliv... Volební tým Miloše Zeman s tím prý nemá nic společného. Schwarzenberg jako šlechtic se nenechává (!) strhnout na špinavou formu kampaně a zastává se své ženy.
Jiří Dienstbier junior jako jediný ze sociální demokracie (její nominant na prezidentský úřad) hrdinsky nevyjadřuje podporu Zemanovi do druhého kola narozdíl od zbytku své strany. Dostává tedy svých kritických slov na adresu Zemana, se kterými se proti němu ostře vymezoval před prvním kolem volby.
Zeman vyhrává historicky první přímou prezidentskou volbu. Na oslavách mu gratuluje a státní hymnu zpívá Daniel Hůlka, který mimochodem o pár měsíců později prohlásí, že nezná boháče, který přišel ke svému bohatství poctivě...
Zemam bojkotuje dosavadní zvyklost, kdy ministr zahraničních věcí nominuje kandidáty na obsazení velvyslanectví. Na velvyslanectví Slovenské republiky proti návrhu Schwarzenberga naopak navrhuje Livii Klausovou, která dle Schwarzenberga nemá dostatečné diplomatické zkušenosti. Jmenování velvyslanců se zablokuje.
Miloš Zeman vystavuje korunovační klenoty, které málem pozvrací, protože je po návštěve ruského velvyslanectví značně indisponován. Jeho mluvčí Hana Burianová to komentovala tím, že měl Miloš Zeman viroźu. Od té doby všichni obyvatelé naší země rovněž trpí touto velmi zákeřně nakažlivou virózou a nezaznamenal jsem od té doby, že by někdo byl snad opilý po požití alkoholických nápojů... Na všechny vždy dolehne viróza.
O dva měsíce později se Vratislav Mynář, kancléř vašeho prezidenta Zemana, vyjadřuje k viróze při vystavování korunovačních klenotů jako o nešťastném termínu. Tvrdí a dává ruku do ohně, že měl na velvyslanectví Miloš Zeman jen 2 centilitry vodky, jinak podle kancléře alkohol nepil. Ptám se tedy, co je toto za nápoj v ruce Miloše Zemana, když sklenička na vodku vypadá trochu jinak. Další lež z Hradu?
Těsně po povodních probíhá nejen na Úřadu vlády rozsáhlý zásah police ČR. Později vyplyne najevo, že šéfka úřadu premiéra Nečase Jana Nagyová dělala všerůzné neplechy. Česká média splétají několik kauz do jedné pro větší haló efekt. Jedna z nich je údajné uplácení bývalých poslanců státními posty. Další skandál na politické scéně. Několik aktérů dodnes sedí ve vazbě. A kdo ví, jestli si nepůjde sednou i Petr Nečas. Padá vláda Petra Nečase.
Miloš Zeman, čestný prezident, který prý stále sjednocuje rozdělenou českou společnost, neakceptuje návrh koalice, která po pádu vlády nabízí koncept v čele s Miroslavou Němcovou jako premiérkou. Koalice zaručuje většinu v parlamentu - 101 křesel.
Po sérii na oko jednání, aby se neřeklo, se Miloš Zeman rozhoduje, že pověří Jiřího Rusnoka sestavením vlády odborníků a jde tak proti ústavním zvyklostem. Rusnok oslovuje postupně možné kandidáty. Posledním jménem jako možným ministrem financí se začíná hovořit o Janu Fischerovi, který jako poslední z prezidentských kandidátů má problémy se splacením dluhů za volební kampaň, které se mu nedaří vyřešit celé měsíce, i když hned ze začátku v únoru chirurg Jan Pirk pronáší, že Jan Fischer dluhy postupně splatí. V březnu Pirkovi dokonce Fischer nezvedá telefon. Skandální.
Od prvních informací o Fischerovi jako možném ministrovi financí až po jeho pondělní jmenování, se mu na jeho transparentním účtě netransparentně objeví něco kolem 5 - 6 miliony korun. Jeho voliči z prezidentské volby možná nyní nepochybují, že to bude ten nejlepší ministr financí, který zbaví republiku státního dluhu stejně rychle, jako byl zbaven svého dluhu. A to ještě v době, kdy sháněl peníze na jeho umoření, začal rekonstrukci bytu. O rekonstrukcích bytů něco vím, je to náročné, přátelé...
Kdo dluh zázračně splatil? Právník Daniel Paľko poslal jeden míč. A to ještě v březnu tvrdil, že neuvažuje o pomoci Fischerovi dluh uhradit. Další něco málo přes míč posílá Ladislav Dráb, který potřebuje dokončit obří zakázku se státem a dva míče developer David Sivor. Podle experta na praní špinavých peněz je takové splacení dluhu ukázkou špinavé transakce.
Kdo je dál členem Rusnokovy (pardon: Zemanovy) vlády? 5 bývalých komunistů. Ministrem zahraničních věcí bude Jan Kohout, který s Livií Klausovou na post velvyslankyně Slovenska nemá problém. Jmenování Zemanových velvyslanců se odblokovává. To se pak nedivte, že si Jana Machalická z Lidových novin stěžuje na vládu vyhřezlých panděr a sádelnatých laloků.
Vítejte v České republice.
V prezidentské volbě kandiduje mimojiné kariérní komunista Jan Fischer. Českým voličům to nevadí a záhy se stává dle předvolebních průzkumů favoritem první prezidentské přímé volby.
Z prvního kola však vypadne a vyhraje Karel Schwarzenberg a my si můžeme dělat názor na objektivitu volebních průzkumů, kde základní vstupní veličinou nejspíš bude to, kdo chce průzkum vypracovat a pak už jde jen o oslovování vhodných cílových skupin a správně interpretovat data, která z toho vylezou.
Jan Fischer přemýšlí, co dělat se všemi naučenými západními gesty a čeká se, koho svým voličům doporučí pro volbu do druhého kola. Fischer se po dobu kampaně ostře vymezoval proti Miloši Zemanovi, protože reprezentuje něco starého, a že je potřeba se dívat dopředu.
Jan Fischer po pár dnech od prohry v prvním kole vylézá z nory a překvapivě pro své voliče, pro podporovatele a členy svého volebního štábu vyjádří podporu Milošovi Zemanovi.
V druhém kole historicky první volby máme Zemana a Schwarzenberga. Zeman jako bývalý premiér socdem vlády a spolutvůrce toxické opoziční smlouvy. Jezevec z Vysočiny, který mně může být sympatický snad jen svou láskou ke stromům. Člověk s šovinistickými projevy, vulgárním vystupováním a urážením novinářů.
Oproti němu Schwarzenberg jako výrazný bojovník za demokracii, lidská práva a prototyp státníka aristokrata, který své schopnosti prokázal už jen tím, jak spravuje rozsáhlý zděděný majetek po předcích, obnovou památek a státník s velkým morálním renomé a kreditem v zahraničí, což by mohl být skvělý předpoklad pro reprezentanta naší země. Nikoliv však v České republice přátelé, ale to předbíhám...
Zeman v druhém kole ostře vytasí kordy a spustí na voliče nenávistnou kampaň proti Schwarzenbergovi. Přidá se první dáma Livie Klausová, která rasistickým přáním odsuzuje rakouský původ ženy Karla Schwarzenberga. Uráží i Klausovic synátor.
Bývalý člen STB (!) Vladimír Zavadil si kupuje rozsáhlou inzerci v českém bulváru, kde ostře podpásově napadá Schwarzenberga a dráždí protisudetskou notu a uveřejňuje v něm několik lží. Lež nelež, českého voliče a čtenáře pochybných periodik nutně ovlivňuje cokoliv... Volební tým Miloše Zeman s tím prý nemá nic společného. Schwarzenberg jako šlechtic se nenechává (!) strhnout na špinavou formu kampaně a zastává se své ženy.
Jiří Dienstbier junior jako jediný ze sociální demokracie (její nominant na prezidentský úřad) hrdinsky nevyjadřuje podporu Zemanovi do druhého kola narozdíl od zbytku své strany. Dostává tedy svých kritických slov na adresu Zemana, se kterými se proti němu ostře vymezoval před prvním kolem volby.
Zeman vyhrává historicky první přímou prezidentskou volbu. Na oslavách mu gratuluje a státní hymnu zpívá Daniel Hůlka, který mimochodem o pár měsíců později prohlásí, že nezná boháče, který přišel ke svému bohatství poctivě...
Zemam bojkotuje dosavadní zvyklost, kdy ministr zahraničních věcí nominuje kandidáty na obsazení velvyslanectví. Na velvyslanectví Slovenské republiky proti návrhu Schwarzenberga naopak navrhuje Livii Klausovou, která dle Schwarzenberga nemá dostatečné diplomatické zkušenosti. Jmenování velvyslanců se zablokuje.
Miloš Zeman vystavuje korunovační klenoty, které málem pozvrací, protože je po návštěve ruského velvyslanectví značně indisponován. Jeho mluvčí Hana Burianová to komentovala tím, že měl Miloš Zeman viroźu. Od té doby všichni obyvatelé naší země rovněž trpí touto velmi zákeřně nakažlivou virózou a nezaznamenal jsem od té doby, že by někdo byl snad opilý po požití alkoholických nápojů... Na všechny vždy dolehne viróza.
O dva měsíce později se Vratislav Mynář, kancléř vašeho prezidenta Zemana, vyjadřuje k viróze při vystavování korunovačních klenotů jako o nešťastném termínu. Tvrdí a dává ruku do ohně, že měl na velvyslanectví Miloš Zeman jen 2 centilitry vodky, jinak podle kancléře alkohol nepil. Ptám se tedy, co je toto za nápoj v ruce Miloše Zemana, když sklenička na vodku vypadá trochu jinak. Další lež z Hradu?
Těsně po povodních probíhá nejen na Úřadu vlády rozsáhlý zásah police ČR. Později vyplyne najevo, že šéfka úřadu premiéra Nečase Jana Nagyová dělala všerůzné neplechy. Česká média splétají několik kauz do jedné pro větší haló efekt. Jedna z nich je údajné uplácení bývalých poslanců státními posty. Další skandál na politické scéně. Několik aktérů dodnes sedí ve vazbě. A kdo ví, jestli si nepůjde sednou i Petr Nečas. Padá vláda Petra Nečase.
Miloš Zeman, čestný prezident, který prý stále sjednocuje rozdělenou českou společnost, neakceptuje návrh koalice, která po pádu vlády nabízí koncept v čele s Miroslavou Němcovou jako premiérkou. Koalice zaručuje většinu v parlamentu - 101 křesel.
Po sérii na oko jednání, aby se neřeklo, se Miloš Zeman rozhoduje, že pověří Jiřího Rusnoka sestavením vlády odborníků a jde tak proti ústavním zvyklostem. Rusnok oslovuje postupně možné kandidáty. Posledním jménem jako možným ministrem financí se začíná hovořit o Janu Fischerovi, který jako poslední z prezidentských kandidátů má problémy se splacením dluhů za volební kampaň, které se mu nedaří vyřešit celé měsíce, i když hned ze začátku v únoru chirurg Jan Pirk pronáší, že Jan Fischer dluhy postupně splatí. V březnu Pirkovi dokonce Fischer nezvedá telefon. Skandální.
Od prvních informací o Fischerovi jako možném ministrovi financí až po jeho pondělní jmenování, se mu na jeho transparentním účtě netransparentně objeví něco kolem 5 - 6 miliony korun. Jeho voliči z prezidentské volby možná nyní nepochybují, že to bude ten nejlepší ministr financí, který zbaví republiku státního dluhu stejně rychle, jako byl zbaven svého dluhu. A to ještě v době, kdy sháněl peníze na jeho umoření, začal rekonstrukci bytu. O rekonstrukcích bytů něco vím, je to náročné, přátelé...
Kdo dluh zázračně splatil? Právník Daniel Paľko poslal jeden míč. A to ještě v březnu tvrdil, že neuvažuje o pomoci Fischerovi dluh uhradit. Další něco málo přes míč posílá Ladislav Dráb, který potřebuje dokončit obří zakázku se státem a dva míče developer David Sivor. Podle experta na praní špinavých peněz je takové splacení dluhu ukázkou špinavé transakce.
Kdo je dál členem Rusnokovy (pardon: Zemanovy) vlády? 5 bývalých komunistů. Ministrem zahraničních věcí bude Jan Kohout, který s Livií Klausovou na post velvyslankyně Slovenska nemá problém. Jmenování Zemanových velvyslanců se odblokovává. To se pak nedivte, že si Jana Machalická z Lidových novin stěžuje na vládu vyhřezlých panděr a sádelnatých laloků.
Vítejte v České republice.
Tagy:
karel schwarzenberg,
na vážno,
politika,
volby
středa 12. června 2013
Jak hraje za vaše koncesionářské poplatky Český rozhlas?
Kauza Českého rozhlasu a jeho hudební dramaturgie je vděčným tématem.
Naposledy se třeba řešilo, že dramaturga dělá v rozhlasu řidič metra. Jak zní
radiožurnál dnes?
Využil jsem toho, že doma rekonstruujem dům a hraje nám přitom rádio, la la la, tak jsem sledoval sobotní a nedělní playlist.
Nechám ho asi bez komentáře... Rozhlas by měl svou koncesionářskou úlohu plnit hlavně zpravodajsky. To plní. Co se týče hudební složky, tam se prostě nikdy nemůžete zavděčit všem platícím posluchačům... Na některé okrajové žánry má naštěstí svoje další kanály.
Když se dívám na ten seznam muziky, mám vlastně jen jedinou poznámku. Rozhlas hraje občas hezky, ale zatraceně staře. Připomíná tak spíš oldies rádio. To bylo slyšet hned po prvních skladbách, které jsem slyšel. Proto jsem doplnil playlist o roky vydání jednotlivých skladeb. Na starých skladbách nic špatného samozřejmě není, ale trochu aktuálnosti by to skutečně chtělo.
Sobota 8.6.
15:25 - Wet Wet Wet - Love Is All Around (1994)
15:28 - Camouflage - The Great Commandment (1987)
15:34 - Shakira - Illegal (feat. Carlos Santana) (2006)
15:40 - Phil Collins - You Can't Hurry Love (1982)
15:44 - Anna K. - Tamarysek (2011)
15:52 - Tom Petty And The Heartbreakers - Into The Great Wide Open (1991)
15:57 - Miro Žbirka - Možno sa ti zdá
16:08 - Michael Jackson - They Don't Care About Us (1996)
16:14 - The Lumineers - Ho Hey (2011)
16:17 - Clout - Save Me (1983)
16:23 - Buty - Nad stádem koní (1999)
16:27 - U2 - Where The Street Have No Names (1987)
16:35 - Bonnie Tyler - Holding Out For A Hero (1984)
16:40 - Lucie - Daniela (2002)
16:44 - Seal - Crazy (1990)
16:49 - Lana Del Rey - Summertime Sadness (2012)
16:55 - Chesney Hawkes - The One And Only (1991)
17:09 - Michal Hrůza - Budu ti vyprávět
17:12 - Ace of Base - Love Is A Flower (1998)
17:16 - Alžběta Kolečkářová - Jak silná mám tu stát (2011)
17:23 - Boy George - The Crying Game (1992)
17:27 - Tina Turner - We Don't Need Another Hero (1985)
17:34 - Jaroslav Uhlíř - Ani k stáru
17:40 - Queen - We Are The Champions (1977)
17:45 - Fun feat. Janelle Monaé - We Are Young (2011)
Neděle 9.6.
09:35 - Roxette - Listen To Your Heart (1988)
09:43 - Robbie Williams - Candy (2012)
09:49 - Kristina - Pri oltari (2010)
09:56 - Bruce Springsteen - Human Touch (1992)
10:09 - Jaromír Nohavica a Jana Kirschner - První noc v novém bytě (2006)
10:18 - Queen - Friends Will Be Frieds (1986)
10:27 - Bruno Mars - Count On Me (2011)
10:35 - One More Time - Highland (1992)
10:41 - The Ronettes - By My Baby (1963)
10:46 - Aneta Langerová - Hříšná těla křídla motýlí (2004)
10:57 - U2 - With Or Without You (1987)
11:08 - The Connells - 74' - 75' (1993)
11:12 - Cher - If I Could Turn Back Time (1989)
11:16 - Verona - Ztracená bloudím (2010)
11:23 - Art Garfunkel - Bright Eyes (1979)
11:26 - Anastacia - Sick And Tired (2004)
11:34 - Gary Moore - Still Got The Blues (1989)
11:42 - Empire Of The Sun - We Are The People (2008)
11:45 - Anna K. - Nelítám nízko (1999)
11:51 - Adele - Rolling In The Deep (2010)
11:56 - Phil Collins - One More Night (1984)
12:09 - Ready Kirken - Krasohled (2004)
Loňský rozhovor s Petrem Králem pro LN a pro MF DNES | Dramaturg Radiožurnálu Radek Sedláček je strojvedoucí metra | Proč je Radiožurnál mnohem víc žurnál než rádio? | Playlist Radiožurnálu aktuálně
Využil jsem toho, že doma rekonstruujem dům a hraje nám přitom rádio, la la la, tak jsem sledoval sobotní a nedělní playlist.
Nechám ho asi bez komentáře... Rozhlas by měl svou koncesionářskou úlohu plnit hlavně zpravodajsky. To plní. Co se týče hudební složky, tam se prostě nikdy nemůžete zavděčit všem platícím posluchačům... Na některé okrajové žánry má naštěstí svoje další kanály.
Když se dívám na ten seznam muziky, mám vlastně jen jedinou poznámku. Rozhlas hraje občas hezky, ale zatraceně staře. Připomíná tak spíš oldies rádio. To bylo slyšet hned po prvních skladbách, které jsem slyšel. Proto jsem doplnil playlist o roky vydání jednotlivých skladeb. Na starých skladbách nic špatného samozřejmě není, ale trochu aktuálnosti by to skutečně chtělo.
Sobota 8.6.
15:25 - Wet Wet Wet - Love Is All Around (1994)
15:28 - Camouflage - The Great Commandment (1987)
15:34 - Shakira - Illegal (feat. Carlos Santana) (2006)
15:40 - Phil Collins - You Can't Hurry Love (1982)
15:44 - Anna K. - Tamarysek (2011)
15:52 - Tom Petty And The Heartbreakers - Into The Great Wide Open (1991)
15:57 - Miro Žbirka - Možno sa ti zdá
16:08 - Michael Jackson - They Don't Care About Us (1996)
16:14 - The Lumineers - Ho Hey (2011)
16:17 - Clout - Save Me (1983)
16:23 - Buty - Nad stádem koní (1999)
16:27 - U2 - Where The Street Have No Names (1987)
16:35 - Bonnie Tyler - Holding Out For A Hero (1984)
16:40 - Lucie - Daniela (2002)
16:44 - Seal - Crazy (1990)
16:49 - Lana Del Rey - Summertime Sadness (2012)
16:55 - Chesney Hawkes - The One And Only (1991)
17:09 - Michal Hrůza - Budu ti vyprávět
17:12 - Ace of Base - Love Is A Flower (1998)
17:16 - Alžběta Kolečkářová - Jak silná mám tu stát (2011)
17:23 - Boy George - The Crying Game (1992)
17:27 - Tina Turner - We Don't Need Another Hero (1985)
17:34 - Jaroslav Uhlíř - Ani k stáru
17:40 - Queen - We Are The Champions (1977)
17:45 - Fun feat. Janelle Monaé - We Are Young (2011)
Neděle 9.6.
09:35 - Roxette - Listen To Your Heart (1988)
09:43 - Robbie Williams - Candy (2012)
09:49 - Kristina - Pri oltari (2010)
09:56 - Bruce Springsteen - Human Touch (1992)
10:09 - Jaromír Nohavica a Jana Kirschner - První noc v novém bytě (2006)
10:18 - Queen - Friends Will Be Frieds (1986)
10:27 - Bruno Mars - Count On Me (2011)
10:35 - One More Time - Highland (1992)
10:41 - The Ronettes - By My Baby (1963)
10:46 - Aneta Langerová - Hříšná těla křídla motýlí (2004)
10:57 - U2 - With Or Without You (1987)
11:08 - The Connells - 74' - 75' (1993)
11:12 - Cher - If I Could Turn Back Time (1989)
11:16 - Verona - Ztracená bloudím (2010)
11:23 - Art Garfunkel - Bright Eyes (1979)
11:26 - Anastacia - Sick And Tired (2004)
11:34 - Gary Moore - Still Got The Blues (1989)
11:42 - Empire Of The Sun - We Are The People (2008)
11:45 - Anna K. - Nelítám nízko (1999)
11:51 - Adele - Rolling In The Deep (2010)
11:56 - Phil Collins - One More Night (1984)
12:09 - Ready Kirken - Krasohled (2004)
Loňský rozhovor s Petrem Králem pro LN a pro MF DNES | Dramaturg Radiožurnálu Radek Sedláček je strojvedoucí metra | Proč je Radiožurnál mnohem víc žurnál než rádio? | Playlist Radiožurnálu aktuálně
Tagy:
český rozhlas,
hudba,
radiožurnál
sobota 25. května 2013
Jak jsem nakupoval pásek u Pietro Filipi
Potřeboval jsem sehnat pánský kožený pásek hnědé barvy, aby ladil k hnědym botům, které mi pomohla vybrat Bára
Hledali jsme marně po nejrůznějších obchodech, až jsme skončili u Pietro Filipi a tam hle: hnědý pásek odpovídajícího odstínu bot. Hurá.
Zkoušel jsem si délku, seděla perfektně. Když jsem si všiml, že na konci pásku je vyražený nápis Pietro Filipi vzhůru nohama. Tedy z mého pohledu čitelný byl, ale tak nějak automaticky mě napadlo, že by měl být správně otočen tak, aby měli nápis ve správné pozici a k přečtení ti ostatní, kteří se na něj podívaji. Jestli mi rozumíte...
Zeptal jsem se slečny prodavačky, jestli to není omyl, že je nápis vyražen do kůže vzhůru nohama. Ona se dramaticky zamyslela a pak řekla, že ho mám obráceně.
Co? Cože? Počkat! Jak obráceně? Naprosto šokovanému mi oznámila, že se pásek zapíná na druhou stranu. Tedy že při zapínání nemám mít přezku na levou ruku ale na pravou. Co? Cože? Počkat!
Namítal jsem, že si v tom případě celý život vážu špatně pásek, a že je to pro mě strašný šok!!!
Nandal jsem si ho tedy "správně" a nápis seděl, jak prodavačka tvrdila, že má být. Trvalo mi to samožrejmě asi 3x déle. Takže mě hned napadlo, jak by to asi bylo, kdybych spěchal na záchod po vykouření dvaceticentimetrového doutníku zapitého jahodovým kefírovým mlékem...
Po úvodním šoku, jsem ale poděloval za radu a za životní šok, který s trochou nadsázsky bych přirovnal s tím, jako kdyby vám někdo řekl, že píšete špatnou rukou.
Nedalo mi to ale, ale trochu jsem googlil a sledoval i venku kolem mě, na jakou stranu mají malý a střední podnikatelé pásek. Z emperických sledování vyšlo, že drtivá většina má pásek na stranu jako já, a tedy: údajně špatně. Jenže to může být třeba tím, že jsme zase něco v naší zemi zanedbali a jsme špatně.
Proto jsem se poradil se světovou kinematografií a sledoval, jak mají v nejrůznějších filmových žánrech businessmani pásek. Přikládám několik ilustračních screenshotů.
Na prvním obrázku ze švédského psychodramatu můžete jasně vidět, že businessman vlevo, má pásek s přezkou na straně své levé ruky.
Na druhém obrázku, který jsem si s laskavým svolením půjčil tentokrát z americké kinematografie z filmu, který pojednává o těžkých životních útrapách hlavní hrdinky (na obrázku), si opět povšimněte především podnikatele vpravo, který má opět přezku na levé straně.
Našel jsem však i film - tentokrát se jedná o nízkorozpočtový ugrofinský snímek začínajícího režiséra - kde má muž v hlavní roli přezku na pravé straně. Tedy tak, jak tvrdila prodavačka Pietro Filipi, že je to správně. Možná je to však filmová chyba zapříčiněná právě nezkušeností filmového štábu a jeho kostymérek.
Poslední ukázka je tentokrát z amerického výukového videa 10 základních rad v marketingu pro malé a střední firmy. Ponechám již bez komentáře. Opět přezka na levé straně.
Jak zde vidíte, většina případů i ve světové kinematografii má pásek špatně dle prodavačky Pietro Filipi.
Co jsem si tedy z causy odnesl:
Hledali jsme marně po nejrůznějších obchodech, až jsme skončili u Pietro Filipi a tam hle: hnědý pásek odpovídajícího odstínu bot. Hurá.
Zkoušel jsem si délku, seděla perfektně. Když jsem si všiml, že na konci pásku je vyražený nápis Pietro Filipi vzhůru nohama. Tedy z mého pohledu čitelný byl, ale tak nějak automaticky mě napadlo, že by měl být správně otočen tak, aby měli nápis ve správné pozici a k přečtení ti ostatní, kteří se na něj podívaji. Jestli mi rozumíte...
Zeptal jsem se slečny prodavačky, jestli to není omyl, že je nápis vyražen do kůže vzhůru nohama. Ona se dramaticky zamyslela a pak řekla, že ho mám obráceně.
Co? Cože? Počkat! Jak obráceně? Naprosto šokovanému mi oznámila, že se pásek zapíná na druhou stranu. Tedy že při zapínání nemám mít přezku na levou ruku ale na pravou. Co? Cože? Počkat!
Namítal jsem, že si v tom případě celý život vážu špatně pásek, a že je to pro mě strašný šok!!!
Nandal jsem si ho tedy "správně" a nápis seděl, jak prodavačka tvrdila, že má být. Trvalo mi to samožrejmě asi 3x déle. Takže mě hned napadlo, jak by to asi bylo, kdybych spěchal na záchod po vykouření dvaceticentimetrového doutníku zapitého jahodovým kefírovým mlékem...
Po úvodním šoku, jsem ale poděloval za radu a za životní šok, který s trochou nadsázsky bych přirovnal s tím, jako kdyby vám někdo řekl, že píšete špatnou rukou.
Nedalo mi to ale, ale trochu jsem googlil a sledoval i venku kolem mě, na jakou stranu mají malý a střední podnikatelé pásek. Z emperických sledování vyšlo, že drtivá většina má pásek na stranu jako já, a tedy: údajně špatně. Jenže to může být třeba tím, že jsme zase něco v naší zemi zanedbali a jsme špatně.
Proto jsem se poradil se světovou kinematografií a sledoval, jak mají v nejrůznějších filmových žánrech businessmani pásek. Přikládám několik ilustračních screenshotů.
Na prvním obrázku ze švédského psychodramatu můžete jasně vidět, že businessman vlevo, má pásek s přezkou na straně své levé ruky.
Na druhém obrázku, který jsem si s laskavým svolením půjčil tentokrát z americké kinematografie z filmu, který pojednává o těžkých životních útrapách hlavní hrdinky (na obrázku), si opět povšimněte především podnikatele vpravo, který má opět přezku na levé straně.
Našel jsem však i film - tentokrát se jedná o nízkorozpočtový ugrofinský snímek začínajícího režiséra - kde má muž v hlavní roli přezku na pravé straně. Tedy tak, jak tvrdila prodavačka Pietro Filipi, že je to správně. Možná je to však filmová chyba zapříčiněná právě nezkušeností filmového štábu a jeho kostymérek.
Poslední ukázka je tentokrát z amerického výukového videa 10 základních rad v marketingu pro malé a střední firmy. Ponechám již bez komentáře. Opět přezka na levé straně.
Jak zde vidíte, většina případů i ve světové kinematografii má pásek špatně dle prodavačky Pietro Filipi.
Co jsem si tedy z causy odnesl:
- Pásek oblékám celý život dobře a slečna prodavačka mě prostě jen chtěla oselovat.
- Pásek jsem oblékal špatně, stejně jako většina ostatních mužů
- Pásek je možno nosit tak i tak a tento je tak vyroben pro pravoruké zapínání.
- Pásek je vyroben špatně - nápis Pietro Filipi je vyražen chybně
úterý 21. května 2013
Už dlouho jsem nic nenapsal na svůj blog
Já vím...
Jenže mě teď nic nenapadá, co bych sem měl psát. Tak čau.
Jenže mě teď nic nenapadá, co bych sem měl psát. Tak čau.
Tagy:
z redakce :-),
ze života
neděle 7. dubna 2013
Kterak Buty v jabloneckém Eurocentru obarvili kulturně ponurý život severočeských čtyřicátníků
S láskou napsaný hudební report věnováný Tenkrátům, Machům a Soukupům
Byl jsem v pátek spontaně na Buty v Eurocentru. Koncert byl anoncován jako 3hodinový s dvěma přestávkama a v Eurocentru. V prostoru, který nikdy při mé návštěvě nebyl naplněn. Ale tak jistě, nebyl jsem tam zcela pochopitelně na trojkových Klusech, Billech nebo Fixách.
Mělo se začít v osm, ale Radek Pastrňak s partou nastoupil na podium až od půl deváté. Naposledy jsem kapelu viděl na Colours v Ostravě s Viktorem Mašátem, kde asi tréma z nového materiálu na nové desce, tréma z prostoru a diváků a z pouhých 45 minut nejspíš udělala svoje...
Pastřnák koncert uvedl tím, že se bude dělit na tři poloviny, a že se nikam nebudou hnát. Touto proklamací si mě získal okamžitě. A pokračoval dalším čtvrthodinovým popisem toho, co diváky čeká. Byl to klasický Pastřnák: tradiční humor, tradiční klid, tradiční nestylizace do hvězd. Připoměl několikrát, že dvě plánované pauzy jsou vhodné nejen pro starou nemohoucí kapelu, ale rovněž pro diváky, kteří již při anoncované poslední písničce před přestávkou mohou přemýšlet, čím se na barech občerství. V tomto jednoduchém prohlášení byla prostá člověčina, lidskost a podstata nejen atmosféry Buty, ale i jejích fanoušků. Dopředu anoncované upozornění, že kapela ve svém stáří potřebuje klid a přestávky, brali všichni fanoušci jako vtipný a pravdivý fakt.
Nedovolil bych se označit za skalního fandu. Ne, nejsem jím. Znám především notoricky známe kapelové áčkové a béčkové hity. Hlavně mě ale nadchla poslední loňská (2012) deska Duperele, která je zvukem, aranžemi, tématem v podstatě odpočinkově skvělou jazzovou deskou, plnou brandově tradičnich Buty vtípků.
Vtípky předváděla kapela i na koncertu. Dost jsem jich pochopil automaticky a leckteré další jsem si osvěžil v průběhu večera. Viděl jsem před sebou (do)vyzrálou sehranou kapelu, ročníků našich otců/dědů, kteří milují stejný humor, texty, pokročilejší vyhrávky a aranže a hlavně představují na nic si nehrající legendy.
Radek Pastrňák dokonale dada slovem provázel jednotlivé písničky. V jeho humoru byla inteligence, uvolněnost, přirozenost, nenucenost a žádné přehrávání. Oproti festivalové skorohodině, která je i pro sehranější kapely problematická, jablonecký koncert odehráli semknutě připraveně s ryzí radostí ze hry jako takové. Kapela se soustředila především na písně z ranných opusů, takže jsem byl občas logicky mimo. Ale i tak to bylo vždy profesionálně zahrané s radostí a vším, co k Buty patří.
Přestávek jsem se nejdříve bál. Ale hlavní cílová skupina koncertu byla kapele věrná až do samého konce a poslušně se od barů z přestávek vracela. Oč paradoxně působil fakt, že ve srovnání s hitově neznámou jazzovou kapelou J.A.R. přišlo na jablonecký koncert Buty méně posluchačů... Nápad zmenšit opticky obrovskou plochu Eurocentra stoly po obvodu, působil sice až moc zábavově, nicméně cílové skupině přišel vhod a jediné, co jsem tak postrádal byly chlebíčky v přestávkach, na které jsem se upřímně těšil, neboť jsem měl hlad. (Za Klášter 11° palec hore.)
Tak jako na ostravském koncertě v rámci Colours i v Jablonci bohužel z nové desky nezaznělo moc skladeb a pro mě osobně zrovna ty méně oblíbené. To dle mého názoru ale korespondovalo s cílem kapely si zahrát hity nehity. Takže ano, postrádal jsem Pokrývače, Normale a z nové desky hlavně Ping pong, Nad papírem, Včil. Nad nimi bych se rozplakal štěstím... Možná to byl částečně záměr kapely, protože kdo v dnešní době zná písničky aktuálních desek že jo... Návštěvníci jabloneckého koncertu vyvolávali z nové desky jen Píseň práce a především pak logicky díky klipu, který udělal tuhle písničku. Má sice hyperultravtipný klip, všechna čest, ale mé srdcovky jsou jinde.
Naprostým hřebem večera, kdy mě skoro tekly slzy nenuceným aktuálním vkusným Pastrňákovým vtípkem, byl megahit František, který Radek úvodním slovem před songem narouboval na nového papeže Františka I. a pokračoval dokonale vystavěným vtipem i v celém textu písničky, kdy v pasážích, které by se neslučovaly s kněžsky asketickým způsobem života duchovního Františka zcela vypustil či změnil. Když si původní verzi Františka poslechnete, zcela intuitivně poznáte, které pasáže textu Pastřnák nezpíval či změnil. Krom textových úprav, zazněl František v pomalejší jazzovější úpravě. Cítil jsem v tom tak trochu snahu zahrát nejohranější hit tak, aby to i kapelu bavilo, nesralo a fanoušek si přišel na své.
Díky za krásný páteční hudební zážitek.
Fotografie z koncertu
Byl jsem v pátek spontaně na Buty v Eurocentru. Koncert byl anoncován jako 3hodinový s dvěma přestávkama a v Eurocentru. V prostoru, který nikdy při mé návštěvě nebyl naplněn. Ale tak jistě, nebyl jsem tam zcela pochopitelně na trojkových Klusech, Billech nebo Fixách.
Mělo se začít v osm, ale Radek Pastrňak s partou nastoupil na podium až od půl deváté. Naposledy jsem kapelu viděl na Colours v Ostravě s Viktorem Mašátem, kde asi tréma z nového materiálu na nové desce, tréma z prostoru a diváků a z pouhých 45 minut nejspíš udělala svoje...
Pastřnák koncert uvedl tím, že se bude dělit na tři poloviny, a že se nikam nebudou hnát. Touto proklamací si mě získal okamžitě. A pokračoval dalším čtvrthodinovým popisem toho, co diváky čeká. Byl to klasický Pastřnák: tradiční humor, tradiční klid, tradiční nestylizace do hvězd. Připoměl několikrát, že dvě plánované pauzy jsou vhodné nejen pro starou nemohoucí kapelu, ale rovněž pro diváky, kteří již při anoncované poslední písničce před přestávkou mohou přemýšlet, čím se na barech občerství. V tomto jednoduchém prohlášení byla prostá člověčina, lidskost a podstata nejen atmosféry Buty, ale i jejích fanoušků. Dopředu anoncované upozornění, že kapela ve svém stáří potřebuje klid a přestávky, brali všichni fanoušci jako vtipný a pravdivý fakt.
Nedovolil bych se označit za skalního fandu. Ne, nejsem jím. Znám především notoricky známe kapelové áčkové a béčkové hity. Hlavně mě ale nadchla poslední loňská (2012) deska Duperele, která je zvukem, aranžemi, tématem v podstatě odpočinkově skvělou jazzovou deskou, plnou brandově tradičnich Buty vtípků.
Vtípky předváděla kapela i na koncertu. Dost jsem jich pochopil automaticky a leckteré další jsem si osvěžil v průběhu večera. Viděl jsem před sebou (do)vyzrálou sehranou kapelu, ročníků našich otců/dědů, kteří milují stejný humor, texty, pokročilejší vyhrávky a aranže a hlavně představují na nic si nehrající legendy.
Radek Pastrňák dokonale dada slovem provázel jednotlivé písničky. V jeho humoru byla inteligence, uvolněnost, přirozenost, nenucenost a žádné přehrávání. Oproti festivalové skorohodině, která je i pro sehranější kapely problematická, jablonecký koncert odehráli semknutě připraveně s ryzí radostí ze hry jako takové. Kapela se soustředila především na písně z ranných opusů, takže jsem byl občas logicky mimo. Ale i tak to bylo vždy profesionálně zahrané s radostí a vším, co k Buty patří.
Přestávek jsem se nejdříve bál. Ale hlavní cílová skupina koncertu byla kapele věrná až do samého konce a poslušně se od barů z přestávek vracela. Oč paradoxně působil fakt, že ve srovnání s hitově neznámou jazzovou kapelou J.A.R. přišlo na jablonecký koncert Buty méně posluchačů... Nápad zmenšit opticky obrovskou plochu Eurocentra stoly po obvodu, působil sice až moc zábavově, nicméně cílové skupině přišel vhod a jediné, co jsem tak postrádal byly chlebíčky v přestávkach, na které jsem se upřímně těšil, neboť jsem měl hlad. (Za Klášter 11° palec hore.)
Tak jako na ostravském koncertě v rámci Colours i v Jablonci bohužel z nové desky nezaznělo moc skladeb a pro mě osobně zrovna ty méně oblíbené. To dle mého názoru ale korespondovalo s cílem kapely si zahrát hity nehity. Takže ano, postrádal jsem Pokrývače, Normale a z nové desky hlavně Ping pong, Nad papírem, Včil. Nad nimi bych se rozplakal štěstím... Možná to byl částečně záměr kapely, protože kdo v dnešní době zná písničky aktuálních desek že jo... Návštěvníci jabloneckého koncertu vyvolávali z nové desky jen Píseň práce a především pak logicky díky klipu, který udělal tuhle písničku. Má sice hyperultravtipný klip, všechna čest, ale mé srdcovky jsou jinde.
Naprostým hřebem večera, kdy mě skoro tekly slzy nenuceným aktuálním vkusným Pastrňákovým vtípkem, byl megahit František, který Radek úvodním slovem před songem narouboval na nového papeže Františka I. a pokračoval dokonale vystavěným vtipem i v celém textu písničky, kdy v pasážích, které by se neslučovaly s kněžsky asketickým způsobem života duchovního Františka zcela vypustil či změnil. Když si původní verzi Františka poslechnete, zcela intuitivně poznáte, které pasáže textu Pastřnák nezpíval či změnil. Krom textových úprav, zazněl František v pomalejší jazzovější úpravě. Cítil jsem v tom tak trochu snahu zahrát nejohranější hit tak, aby to i kapelu bavilo, nesralo a fanoušek si přišel na své.
Díky za krásný páteční hudební zážitek.
Fotografie z koncertu
čtvrtek 28. března 2013
Jamiroquai slaví 20 let remasterovanými opusy
Od natáčení Emergency On Planet Earth ubíhá v těchto dnech právě 20 let. Logicky přišla myšlenka připomenout si prodejně tři nejúspěšnější alba Emergency On Planet Earth, The Return Of The Space Cowboy a Travelling Without Moving
V tiskových zprávách label sliboval nový mastering, plus bonusový b-sides nosič s remixy, nevydanými skladbami, či nahrávkami z koncertů, rozšířený booklet o vzpomínky Jay Kaye z natáčecích dnů a upravený cover design.
Jako sběrateli by mi stačil pouze rozšířený booklet, abych ukojil svůj fetišismus, ale nový mastering byl o důvod pro nákup navíc.
Po několika posleších je třeba potencionální zájemce uklidnit faktem, že se v duchu slova mastering nejedná skutečně o nic jiného, než nový mastering. Nečekejte nový zvuk, či jakékoliv melodické či aranžerské změny. A to je přece dobře.
Jediná na první poslech podstatná změna je zvednuta hladina hlasitosti. Osobně mi třeba lehce vadil skok v hlasitosti mezi Travelling Without Moving a Synkronized. Zvednutím hladiny zvuku prvních třech alb se úroveň srovnala s ostatními nahrávkami Jamiroquai.
Kdy to skutečně oceníte? Například v hromadné dopravě či obecně při poslechu v místech se zvýšeným okolním hlukem při poslechu se sluchátky. A troufám si tvrdit, že mastering proběhl citlivě, nikoliv v duchu loudness war, o které psal například Radek Londin. Stále si nahrávky zachovávají svá kouzla, pro která jsou dlouhodobě kladně hodnocena fanoušky skupiny.
A jak vypadá obal a booklet? Podívejte se například sem pro detailní představu. Ze všech tří alb je nejkrásnější provedení právě pro Emergency On Planet Earth. A vyprávění Jay Kaye o procesech nahrávání či osudech jednotlivých tracků jistě ocení každy fanda.
Obsah na bonusových discích u každého alba nejspíš nebude nový tvrdému jádru fanoušků skupiny. Většinou se už objevil na singlech, či jako bonusový materiál na dříve vydaných studiových albech a jejich kontinentálních mutacích (japonské, americké, australské verze aj.). Za všechny zmíním hlavně skvělou When You Gonna Learn? (Cante Hondo Mix), Too Young To Die (extended version); možná naopak fanoušci nebudou znát Brothers Like You (live from Glastonbury, 1993) či God Made Me Funky (live at Glastonbury, 1993).
Následně skvělý demosnímek The Return Of The Space Cowboy, čistě instrumentální Morning Glory, možná pro někoho neznámá malebná Space Clav či superfunky track We Gettin' Down.
Konečně na bonusovém disku Travelling Without Moving musím určitě vypíchnout remix Virtual Insanity (Salaam Remi Remix), Slippin' 'n' Slidin' a z remixů ještě palce nahoru za Alan Braxe and Fred Falke Remix tehdejšího megahitu Alright.
Není jisté, zda-li se budou tyto nahrávky distribuovat do Čech. Česká centrála labelu Sony BMG Music na můj dotaz nereagovala a pražský Bontonland (tradičně) netuší nic.
Kupte remasterovaná alba na Amazonu | Jamiroquai | Psal jsem o Jamiroquai |
V tiskových zprávách label sliboval nový mastering, plus bonusový b-sides nosič s remixy, nevydanými skladbami, či nahrávkami z koncertů, rozšířený booklet o vzpomínky Jay Kaye z natáčecích dnů a upravený cover design.
Jako sběrateli by mi stačil pouze rozšířený booklet, abych ukojil svůj fetišismus, ale nový mastering byl o důvod pro nákup navíc.
Po několika posleších je třeba potencionální zájemce uklidnit faktem, že se v duchu slova mastering nejedná skutečně o nic jiného, než nový mastering. Nečekejte nový zvuk, či jakékoliv melodické či aranžerské změny. A to je přece dobře.
Jediná na první poslech podstatná změna je zvednuta hladina hlasitosti. Osobně mi třeba lehce vadil skok v hlasitosti mezi Travelling Without Moving a Synkronized. Zvednutím hladiny zvuku prvních třech alb se úroveň srovnala s ostatními nahrávkami Jamiroquai.
Kdy to skutečně oceníte? Například v hromadné dopravě či obecně při poslechu v místech se zvýšeným okolním hlukem při poslechu se sluchátky. A troufám si tvrdit, že mastering proběhl citlivě, nikoliv v duchu loudness war, o které psal například Radek Londin. Stále si nahrávky zachovávají svá kouzla, pro která jsou dlouhodobě kladně hodnocena fanoušky skupiny.
A jak vypadá obal a booklet? Podívejte se například sem pro detailní představu. Ze všech tří alb je nejkrásnější provedení právě pro Emergency On Planet Earth. A vyprávění Jay Kaye o procesech nahrávání či osudech jednotlivých tracků jistě ocení každy fanda.
Obsah na bonusových discích u každého alba nejspíš nebude nový tvrdému jádru fanoušků skupiny. Většinou se už objevil na singlech, či jako bonusový materiál na dříve vydaných studiových albech a jejich kontinentálních mutacích (japonské, americké, australské verze aj.). Za všechny zmíním hlavně skvělou When You Gonna Learn? (Cante Hondo Mix), Too Young To Die (extended version); možná naopak fanoušci nebudou znát Brothers Like You (live from Glastonbury, 1993) či God Made Me Funky (live at Glastonbury, 1993).
Následně skvělý demosnímek The Return Of The Space Cowboy, čistě instrumentální Morning Glory, možná pro někoho neznámá malebná Space Clav či superfunky track We Gettin' Down.
Konečně na bonusovém disku Travelling Without Moving musím určitě vypíchnout remix Virtual Insanity (Salaam Remi Remix), Slippin' 'n' Slidin' a z remixů ještě palce nahoru za Alan Braxe and Fred Falke Remix tehdejšího megahitu Alright.
Není jisté, zda-li se budou tyto nahrávky distribuovat do Čech. Česká centrála labelu Sony BMG Music na můj dotaz nereagovala a pražský Bontonland (tradičně) netuší nic.
Kupte remasterovaná alba na Amazonu | Jamiroquai | Psal jsem o Jamiroquai |
Tagy:
hudba,
jamiroquai
pondělí 4. března 2013
Monkey Business poprvé s logem Supraphonu
Skoro půlroční zpoždění s vydáním aktuální novinky Happiness of Postmodern Age Monkey Business je už takový hudební folklór... Nejsme ale přece jen jednokapelně orientovaní posluchači, takže jsme to pochopitelně všichni vydrželi a nikdo si z té prodlevy ze svých varlat sebedestruktivně paštiku nejspíš nedělal...
Vše je jinak a přitom podobně jako na předchozích deskách: zástup zvučných českých i zahraničních jmen (Ivan Mládek, Joan Baez, Ashley Slater, Dan Bárta, Vojta Dyk, Tereza Černochová), srandiček vůkol, "výpravné" klipy od Sucháče, fotky od Blacka, cover design alba od Davida Hlaváčka, mastering jako u posledních J.A.R. od Escona Waldese... Co je jinak? Kapela desku vydává u Supraphonu a je třeba dodat, že rozhovor pro iReport.cz s Matějem a Pavlem v sídle Supraphonu, kde nad nimi visely zlaté/platinové desky Gotta, Rottrové, Kubišové a Cimrmanů, u mě navozoval zvlaštní nostalogický pocit...
Otevírací Up to Speed Now vás pořádně nakope do koulí, že si možná vzpomenete na tu paštiku... Vnímavější fanoušci si vybaví její úryvek z making of videa, které kapela vypustila v loňském roce, 80kovej zvuk s rockovějším aranžmá v hodně slušném rytmu. Na Up To Speed Now je již dokončen klip s Liškou Bokovou a Ivanem Trojanem.
Dvojka s krátkým a lehce zapomatovatelným názvem Your Girl Looked Like Bill Ward on the Cover of Sabotage, pro kterou se jistě rychle ujme adekvátní lehce zapamatovatelná zkratka YGLLBWOTCOS, které já ale asi budu říkat po slovensky po piči basa s Mládkovým banjem, je moje favoritní. Chvíle nás dělí od momentu, kdy nám milovník basových linek docent Mašát (který prohlásil, že Marty verze bass coveru Blow Your Mind mu nikterak hlavu nepomotá) ve svém pohledu sdělí, co si myslí o této basové lince, která mě osobně naprosto odstřelila vejce. Zvuk basovky si zopakujete ještě v titulní Happiness of Postmodern Age, German Party a v Rockin' at the Lobby Bar. Ano, to je ta břízka lesní.
Banging On The Drum má podle mě největší a nejrealističtější možnost objevit se v koncertním provedení. Cítím z ní takovou až stadionovost, jednoduchý rytmus, chytlavá melodie s refrénem.
První singl desky The Ferry Tale už nějakou dobu rotuje po progresivnějších rádiích - adorační track vyznávající hold Bryanu Ferrymu (v podobném stylu jako MJ Is 50). Monkey Business si tak trochu v duchu why be in when you could be out stýskají, že nikdy nebudou tak cool jako on. Hlasovat pro singl můžete například na Kiss Hády; jako novinka je nasazena i na rádiu Expres.
Heartburn mi v pasáži od 00:40 zvukem a atmosférou připomíná (poněkud nedoceněné) album Earth Moving od Mikea Oldfielda, konkrétně třeba song Holy či další. Joan Baez svými party skladbu vystřeluje mezi to nejlepší na aktuální sedmé řadové desce skupiny.
German Party koncertně kapela už několikrát předvedla (ve Žlutý lázních při tradičních narozeninách, či ve vánoční Lucerně v prosinci). Při jedné z mnoha hospodsko-hudebních sešlostí v naší partě loni na podzim jsem nadhodil nápad, že by bylo super se s touhle písničkou pokusit prorazit kapelu do Německa, vzhledem k tomu, že je to adorační písnička. RNDr. Vavroušková tehdy opravila moji špatnou překladovou interpretaci, že se ve verši they always like to swing skutečně nejedná o vyznání oblíbenosti swingové muziky, ale o střídání partnerů během večírku. Měla pravdu a já se již nebudu pokoušet vícero o překlady z angličtiny :-). German Party si házím do krabičky nasty MB's songs ke skladbám Boner, Blue Umbrella či Eat Me Oh My Lady.
Pak následuje Realistic Romantics, na které se hudebně podílel i Olda Krejčoves o snění romantiků následovaná My First Daimler opět s Joan Baez, která je o tom, jak majitele technicky zradí svou nespolehlivosti veterán. Otázkou zůstává, zda-li Daimler zradil Romana nebo Matěje. V Happiness of Postmodern Age znovu zaobdivujeme basu, ta je prostě úžasná.
Midlife Punk's Dilemma zastupuje první song z alba, na který byl představen videoklip z režie Zděnka Suchého s legendami českého punku: Petrem Hoškem, Martinem Kadnárem nebo Honzou Peterkou. Text ke skladbě obstaral Ashley Slater a rovnou k němu přidal své vokální party. Je o dilematech a touhách stárnoucích pankáčů. Slater se poprvé představil na předposlední desce Twilight Of Jesters? (vyšla v březnu 2009), kde pro mě osobně exceloval především v ID Song.
Rockin' at the Lobby Bar patří hudební složkou k vrcholům alba. Minimalistická a přitom plná vkusných detailů. Je obohacen o rapové party Vladimíra 518, Oriona a Kata a osobně ho chápu jako takové zhodnocení, takovou sladkou tečku za loňskou skoro nekonečnou tour s PSH. Tour, která měla smysl. A tour, po které si na každém dalším koncertu (nejen) Monkey Business budu myslet, že v první třetině na podium vyskočí PSH v čele s pětsetosmnáctkou... Rockin' at the Lobby Bar dokonale popisuje zákulisí koncertů, backstageí a celý ten kejklířský provázaný promazaný organizmus pokoncertních setkávání a zákonitostí, o kterých by mohla pohovořit spíše RNDr. Vavroušková. A hlavně slyšíme opět čeština na albu Monkey Business. I na Rockin' at the Lobby Bar je klip dotočen. Vznikal dva dny a účinkují v něm i výše uvedení rappeři.
Další jsou už jen bonusy: cover Diamonds and Rust s Joan Baez a pro někoho snad šmakující Kraak & Smaak remix singlu The Ferry Tale - ten mě tedy zklamal. V podstatě oba logické výsledky setkávání kapely s hudebníky ze závěru loňského roku (s Baez vystupovali v prosinci v Lucerně, s Kraak & Smaak zase v SaSaZu). Možná jen skutečně vnímavý posluchač ovšem odhalí, že na konci Diamonds And Rust uslyší a pozná trio Bárta - Černochová - Dyk aniž by se díval do bookletu.
Na press day v Supraphonu se docent Mašát shodl s Matějem Ruppertem i Pavlem Mrázkem, že Joan Baez album celé posunula o jednu laťku výše. Naprosto souhlasím. Podle mě ani ale tak ne existencí coveru Diamond And Rust, ale právě díky partům v Heartburn či My First Daimler. Díky ní v podstatě došlo i k tomu časovému posunutí.
Album Happiness of Postmodern Age vychází 8. března.
Tracklist: Up To Speed Now, Your Girl Looked Like Bill Ward On The Cover Of Sabotage, Banging On The Drum, The Ferry Tales, Heartburn, German Party, Realistic Romantics, My First Daimler, Happiness Of Postmodern Age, Midlife Punk's Dilemma, Rockin' At The Lobby Bar, Diamonds And Rust, The Ferry Tales (Kraak And Smaak remix)
Label: Supraphon
Kupte album fyzicky tady, či v bajtech tu nebo v iTunes | Monkey Business | Psal jsem o Monkey Business | Termíny Štěstí postmoderní doby tour 2013 |
Vše je jinak a přitom podobně jako na předchozích deskách: zástup zvučných českých i zahraničních jmen (Ivan Mládek, Joan Baez, Ashley Slater, Dan Bárta, Vojta Dyk, Tereza Černochová), srandiček vůkol, "výpravné" klipy od Sucháče, fotky od Blacka, cover design alba od Davida Hlaváčka, mastering jako u posledních J.A.R. od Escona Waldese... Co je jinak? Kapela desku vydává u Supraphonu a je třeba dodat, že rozhovor pro iReport.cz s Matějem a Pavlem v sídle Supraphonu, kde nad nimi visely zlaté/platinové desky Gotta, Rottrové, Kubišové a Cimrmanů, u mě navozoval zvlaštní nostalogický pocit...
Otevírací Up to Speed Now vás pořádně nakope do koulí, že si možná vzpomenete na tu paštiku... Vnímavější fanoušci si vybaví její úryvek z making of videa, které kapela vypustila v loňském roce, 80kovej zvuk s rockovějším aranžmá v hodně slušném rytmu. Na Up To Speed Now je již dokončen klip s Liškou Bokovou a Ivanem Trojanem.
Dvojka s krátkým a lehce zapomatovatelným názvem Your Girl Looked Like Bill Ward on the Cover of Sabotage, pro kterou se jistě rychle ujme adekvátní lehce zapamatovatelná zkratka YGLLBWOTCOS, které já ale asi budu říkat po slovensky po piči basa s Mládkovým banjem, je moje favoritní. Chvíle nás dělí od momentu, kdy nám milovník basových linek docent Mašát (který prohlásil, že Marty verze bass coveru Blow Your Mind mu nikterak hlavu nepomotá) ve svém pohledu sdělí, co si myslí o této basové lince, která mě osobně naprosto odstřelila vejce. Zvuk basovky si zopakujete ještě v titulní Happiness of Postmodern Age, German Party a v Rockin' at the Lobby Bar. Ano, to je ta břízka lesní.
Banging On The Drum má podle mě největší a nejrealističtější možnost objevit se v koncertním provedení. Cítím z ní takovou až stadionovost, jednoduchý rytmus, chytlavá melodie s refrénem.
První singl desky The Ferry Tale už nějakou dobu rotuje po progresivnějších rádiích - adorační track vyznávající hold Bryanu Ferrymu (v podobném stylu jako MJ Is 50). Monkey Business si tak trochu v duchu why be in when you could be out stýskají, že nikdy nebudou tak cool jako on. Hlasovat pro singl můžete například na Kiss Hády; jako novinka je nasazena i na rádiu Expres.
Heartburn mi v pasáži od 00:40 zvukem a atmosférou připomíná (poněkud nedoceněné) album Earth Moving od Mikea Oldfielda, konkrétně třeba song Holy či další. Joan Baez svými party skladbu vystřeluje mezi to nejlepší na aktuální sedmé řadové desce skupiny.
German Party koncertně kapela už několikrát předvedla (ve Žlutý lázních při tradičních narozeninách, či ve vánoční Lucerně v prosinci). Při jedné z mnoha hospodsko-hudebních sešlostí v naší partě loni na podzim jsem nadhodil nápad, že by bylo super se s touhle písničkou pokusit prorazit kapelu do Německa, vzhledem k tomu, že je to adorační písnička. RNDr. Vavroušková tehdy opravila moji špatnou překladovou interpretaci, že se ve verši they always like to swing skutečně nejedná o vyznání oblíbenosti swingové muziky, ale o střídání partnerů během večírku. Měla pravdu a já se již nebudu pokoušet vícero o překlady z angličtiny :-). German Party si házím do krabičky nasty MB's songs ke skladbám Boner, Blue Umbrella či Eat Me Oh My Lady.
Pak následuje Realistic Romantics, na které se hudebně podílel i Olda Krejčoves o snění romantiků následovaná My First Daimler opět s Joan Baez, která je o tom, jak majitele technicky zradí svou nespolehlivosti veterán. Otázkou zůstává, zda-li Daimler zradil Romana nebo Matěje. V Happiness of Postmodern Age znovu zaobdivujeme basu, ta je prostě úžasná.
Midlife Punk's Dilemma zastupuje první song z alba, na který byl představen videoklip z režie Zděnka Suchého s legendami českého punku: Petrem Hoškem, Martinem Kadnárem nebo Honzou Peterkou. Text ke skladbě obstaral Ashley Slater a rovnou k němu přidal své vokální party. Je o dilematech a touhách stárnoucích pankáčů. Slater se poprvé představil na předposlední desce Twilight Of Jesters? (vyšla v březnu 2009), kde pro mě osobně exceloval především v ID Song.
Rockin' at the Lobby Bar patří hudební složkou k vrcholům alba. Minimalistická a přitom plná vkusných detailů. Je obohacen o rapové party Vladimíra 518, Oriona a Kata a osobně ho chápu jako takové zhodnocení, takovou sladkou tečku za loňskou skoro nekonečnou tour s PSH. Tour, která měla smysl. A tour, po které si na každém dalším koncertu (nejen) Monkey Business budu myslet, že v první třetině na podium vyskočí PSH v čele s pětsetosmnáctkou... Rockin' at the Lobby Bar dokonale popisuje zákulisí koncertů, backstageí a celý ten kejklířský provázaný promazaný organizmus pokoncertních setkávání a zákonitostí, o kterých by mohla pohovořit spíše RNDr. Vavroušková. A hlavně slyšíme opět čeština na albu Monkey Business. I na Rockin' at the Lobby Bar je klip dotočen. Vznikal dva dny a účinkují v něm i výše uvedení rappeři.
Další jsou už jen bonusy: cover Diamonds and Rust s Joan Baez a pro někoho snad šmakující Kraak & Smaak remix singlu The Ferry Tale - ten mě tedy zklamal. V podstatě oba logické výsledky setkávání kapely s hudebníky ze závěru loňského roku (s Baez vystupovali v prosinci v Lucerně, s Kraak & Smaak zase v SaSaZu). Možná jen skutečně vnímavý posluchač ovšem odhalí, že na konci Diamonds And Rust uslyší a pozná trio Bárta - Černochová - Dyk aniž by se díval do bookletu.
Na press day v Supraphonu se docent Mašát shodl s Matějem Ruppertem i Pavlem Mrázkem, že Joan Baez album celé posunula o jednu laťku výše. Naprosto souhlasím. Podle mě ani ale tak ne existencí coveru Diamond And Rust, ale právě díky partům v Heartburn či My First Daimler. Díky ní v podstatě došlo i k tomu časovému posunutí.
Album Happiness of Postmodern Age vychází 8. března.
Tracklist: Up To Speed Now, Your Girl Looked Like Bill Ward On The Cover Of Sabotage, Banging On The Drum, The Ferry Tales, Heartburn, German Party, Realistic Romantics, My First Daimler, Happiness Of Postmodern Age, Midlife Punk's Dilemma, Rockin' At The Lobby Bar, Diamonds And Rust, The Ferry Tales (Kraak And Smaak remix)
Label: Supraphon
Kupte album fyzicky tady, či v bajtech tu nebo v iTunes | Monkey Business | Psal jsem o Monkey Business | Termíny Štěstí postmoderní doby tour 2013 |
Tagy:
2013,
funk,
hudba,
monkey business,
nové album
čtvrtek 28. února 2013
Nezapomínejme!!!
Viděl jsem trojdílný Hořící keř z produkce evropské HBO. Nádherná profesionální práce, kde je skutečně vidět dostatek finančních prostředků - zpracování, drahá produkce, plejáda hereckých výkonů...
O to mi teď ale nejde. Důležité je si uvědomit, jaké poselství trilogie nese. Co a jak vlastně trilogie popisuje?
Filmů a pořadů o 40ti letech totality bylo natočeno už spousty. Všechny a každý další je zásadně důlěžitý pro uvědomění si toho strašného zla, které tu desetiletí panovalo, a ve kterém jsme žili - a především pak naši rodiče a prarodiče. Bylo mi na konci třetího dílu strašně zle. Zle například z toho, jakou má stále KSČM podporu. Zle z toho, že část ČSSD by se nebránila s KSČM sestavovat koalici či vládnout. Zle z toho, že bývalý estébák si zaplatí lživou kampaň během prezidentských volbách... Atd.
Takové filmy by měly být povinně promítány na základních a středních školách. A velmi často. Protože mi přijde, že dnešní náctiletí si spíš z totality dělají legraci, než že by si uvědomovali tu nebezpečnost. Jasně, nemají osobní zkušenost a ani já ji v zásadě nemám, pominu-li pár spíš humorně-neškodných vzpomínek na předlistopadové období... Proto je ale důležité, aby díky těmto snímkům, výpovědím svědků, literatuře se o tom stále dozvídali a komunistické zvěrstvo se jim pořád připomínalo.
Protože, pak se přečtete, že část ČSSD si přeje zrušit Ústav pro studium totalitních režimů a část Rady je proti digitalizaci materiálů spojených s totalitním režimem. Pročpak asi... Pozorně si to (kromě tradičně nepřínosné a ohavné diskuse), prosím přečtěte.
Přemýšlejte a nezapomínejte.
O to mi teď ale nejde. Důležité je si uvědomit, jaké poselství trilogie nese. Co a jak vlastně trilogie popisuje?
Filmů a pořadů o 40ti letech totality bylo natočeno už spousty. Všechny a každý další je zásadně důlěžitý pro uvědomění si toho strašného zla, které tu desetiletí panovalo, a ve kterém jsme žili - a především pak naši rodiče a prarodiče. Bylo mi na konci třetího dílu strašně zle. Zle například z toho, jakou má stále KSČM podporu. Zle z toho, že část ČSSD by se nebránila s KSČM sestavovat koalici či vládnout. Zle z toho, že bývalý estébák si zaplatí lživou kampaň během prezidentských volbách... Atd.
Takové filmy by měly být povinně promítány na základních a středních školách. A velmi často. Protože mi přijde, že dnešní náctiletí si spíš z totality dělají legraci, než že by si uvědomovali tu nebezpečnost. Jasně, nemají osobní zkušenost a ani já ji v zásadě nemám, pominu-li pár spíš humorně-neškodných vzpomínek na předlistopadové období... Proto je ale důležité, aby díky těmto snímkům, výpovědím svědků, literatuře se o tom stále dozvídali a komunistické zvěrstvo se jim pořád připomínalo.
Protože, pak se přečtete, že část ČSSD si přeje zrušit Ústav pro studium totalitních režimů a část Rady je proti digitalizaci materiálů spojených s totalitním režimem. Pročpak asi... Pozorně si to (kromě tradičně nepřínosné a ohavné diskuse), prosím přečtěte.
Přemýšlejte a nezapomínejte.
Tagy:
na vážno
středa 13. února 2013
Jamiroquai - Blow Your Mind [Bass Cover]
Marta Altesa nepřestává servírovat další bass covery. Dnes ráno se ze španělské Barcelony začala ozývat skladbou Blow Your Mind opět Jamiroquai z debutu Emergency On Planet Earth
Tentokrát můžete její cover srovnat i s dalšími, které jsem vybral. Vybíral jsem covery albové verze, nikoliv live verzí a ušetřil jsem vás od všech zvukově příšerně neposlouchatelných coverů.
Marta Altesa
PookLowEnd
Alexander Gulyaev
Ze Harasim
alexfunkii34
Marta Altesa | YouTube kanál
Tentokrát můžete její cover srovnat i s dalšími, které jsem vybral. Vybíral jsem covery albové verze, nikoliv live verzí a ušetřil jsem vás od všech zvukově příšerně neposlouchatelných coverů.
Marta Altesa
PookLowEnd
Alexander Gulyaev
Ze Harasim
Théo CosmicBlues
alexfunkii34
Marta Altesa | YouTube kanál
Tagy:
cover,
funk,
hudba,
jamiroquai,
marta altesa,
video
středa 6. února 2013
Tracklist Happiness of Postmodern Age
Březen za kamna vlezem. Monkey Business v březnu snad již však vylezou s novou deskou. Takhle bude vypadat a tohle na ní bude znít
Tracklist:
Obal:
Monkey Business | Psal jsem o Monkey Business |
Tracklist:
- Up To Speed Now
- Your Girl Looked Like Bill Ward On The Cover Of Sabotage
- Banging On The Drum
- The Ferry Tales
- Heartburn
- German Party
- Realistic Romantics
- My First Daimler
- Happiness Of Postmodern Age
- Midlife Punk´s Dilemma
- Rockin´ At The Lobby Bar
- Diamonds And Rust
- The Ferry Tales (Kraak And Smaak remix)
Obal:
Tagy:
2013,
funk,
hudba,
monkey business,
nové album
pátek 1. února 2013
Apollo 2012 již ve středu v SaSaZu
Slavnostní předání ceny Apollo, kterou uděluje občanské sdružení České hudební kritiky, proběhne již ve čtvrtek středu 6. února v 20:00 v pražském klubu SaSaZu
Na co se můžete těšit? Celý večer bude moderovat James Cole. Na konci večera bude slavnostně vyhlášen jeden vítěz, který dle poroty nahrál v uplynulém roce nejlepší album. Ten si odnese šek na 60 000,- Kč od OSA a zároveň sošku Apollo od Maxima Velčovského.
Nakupujte lístky v předprodeji Ticketpro za 150 CZK. Po skončení večera bude následovat afterparty, na které se v premiérové audiovizuální performance představí DJ Friky Flink & Mark Freetchy se svým "VideoScratchLiveDrums" setem.
Svoje RSVP můžete odkliknout zde na Facebooku | Ceny Apollo | Facebook |
Na co se můžete těšit? Celý večer bude moderovat James Cole. Na konci večera bude slavnostně vyhlášen jeden vítěz, který dle poroty nahrál v uplynulém roce nejlepší album. Ten si odnese šek na 60 000,- Kč od OSA a zároveň sošku Apollo od Maxima Velčovského.
Nominovaní jsou:
Boris Carloff
Lenka Dusilová
Charlie Straight
Květy
The Prostitutes
Charlie Straight
Květy
The Prostitutes
Umakart
Zrní
Zrní
Nakupujte lístky v předprodeji Ticketpro za 150 CZK. Po skončení večera bude následovat afterparty, na které se v premiérové audiovizuální performance představí DJ Friky Flink & Mark Freetchy se svým "VideoScratchLiveDrums" setem.
Svoje RSVP můžete odkliknout zde na Facebooku | Ceny Apollo | Facebook |
úterý 29. ledna 2013
Geniální Curtis Mayfield
Jestli mě u někoho zvlášť mrzí, že jsem neměl tu možnost slyšet a už nikdy nebudu mít možnost slyšet jeho tvorbu na živo, tak u Curtise Mayfielda mě to mrzí dvojnásob...
Soulový a funkový skladatel z Chicaga zemřel příliš mlád - ve věku 57 let. Poslední desku New World Order nahrával už v částečném ochrnutí páteře po nehodě, kdy na něj spadla světla při koncertě v New Yorku. Vokály tehdy nahrával v leže.
Curtis Mayfield obdržel Grammy za celoživotní dílo v roce 1995. Časopis Rolling Stone v roce 2004 zařadil Mayfielda na 98. pozici v top 100 nejlepších umělců vůbec. V únoru 1998 přišel o pravou nohu kvůli diabetu a na cukrovku zemřel 26. prosince 1999.
Soulový a funkový skladatel z Chicaga zemřel příliš mlád - ve věku 57 let. Poslední desku New World Order nahrával už v částečném ochrnutí páteře po nehodě, kdy na něj spadla světla při koncertě v New Yorku. Vokály tehdy nahrával v leže.
Curtis Mayfield obdržel Grammy za celoživotní dílo v roce 1995. Časopis Rolling Stone v roce 2004 zařadil Mayfielda na 98. pozici v top 100 nejlepších umělců vůbec. V únoru 1998 přišel o pravou nohu kvůli diabetu a na cukrovku zemřel 26. prosince 1999.
Tagy:
curtis mayfield,
funk,
jazz,
video
pondělí 28. ledna 2013
Jsme v Evropě, ale nejsme Evropané
Zásadní otázka dnešních dní: jak může rozdělenou společnost spojit člověk, který ji začal rozdělovat, a který začal s negativní kampaní, s urážkami a kupou lží?
Historicky první přímo volené prezidentské volby vyhráli neevropané, vyhrály to paštiky a konzervy na chorvatské pláži, levné vyčpělé stolní pivo z lídlu, pot na třech bradách, bulvární média, umělci pochybných žánrů a zaplivané ulepené vesnické diskotéky...
54,8 % voličů volilo Miloše Zemana. Dle mého osobního názoru to nebudou Evropané, budou to spíš přikrčení nesamostatní slepí nacionalisti, čecháčci, xenofobové, šovinisti, komunisté, kteří všude nadávají a lamentují, jsou neustále ukřivdění nespokojení neumí přijmout změnu, jsou bez nadhledu a podléhají silné stádovitosti bez osobního názoru. Nechali se ovlivnit silně negativní a lživou kampaní Miloše Zemana (a možná i lživou inzercí bývalého estébáka...). (A pokud někomu teď křivdím, tak CO byla vaše motivace volit Miloše Zemana?) Ale ano: jsou to samozřejmě také moji spoluobčané, kteří svobodně vyjádřili svůj demokratický názor v demokratických volbách a je potřeba uznat porážku, což tímto činím a respektuji to, stejně jako respektuji jejich politický názor a výsledek voleb.
Doufám, že budou hrdi na svého prezidenta, kterého si zvolili, a který je nyní bude reprezentovat pět let na Hradě. Třeba se kromě aligátora naučí předvádět i jiného živočicha. Třeba nebude chodit na debaty pod vlivem alkoholu. Třeba nebude urážet novináře, jiné národy, všechny poučovat a šířit kolem sebe lži a polopravdy. Třeba občany naší republiky stmelí, zasype příkopy a zakope válečné sekery.
Česká republika i na dalších pět let sice zůstává geograficky v srdci Evropy, ale smýšlením zdejších obyvatel stále zůstává daleko daleko ve východní Evropě... Myslel jsem si, že až vymřou voliči KSČM, že už to tady bude všechno lepší... Ale všimli jste si? Oni nevymřeli a lepší to tu (co do společnosti) stále není.
Pořád na to prostě jako republika nemáme. Budeme na to mít za pět let?
Na nás, co jsme volili Karla Schwarzenberga, je možná ale ještě těžší úkol: najít způsob, jak si Miloše Zemana vážit, nebo jak ho přijmout aspoň i za svého prezidenta.
O výsledku voleb a Zemanovi toho bylo napsáno už spousta... I já znaven opouštím na určitou dobu politické téma a vracím se na tomto blogu zpět k hudbě.
Jsem smutný, jak to dopadlo, ale hrdý na Karla Schwarzenberga, jeho podporovatele a jeho volební tým. A na všechny z nás, kteří se nestyděli Karlovi otevřeně vyjádřit podporu.
Počítadlo, jak dlouho bude Miloš Zeman na Hradě | Karel Schwarzenberg | Psal jsem o Karlovi
Historicky první přímo volené prezidentské volby vyhráli neevropané, vyhrály to paštiky a konzervy na chorvatské pláži, levné vyčpělé stolní pivo z lídlu, pot na třech bradách, bulvární média, umělci pochybných žánrů a zaplivané ulepené vesnické diskotéky...
54,8 % voličů volilo Miloše Zemana. Dle mého osobního názoru to nebudou Evropané, budou to spíš přikrčení nesamostatní slepí nacionalisti, čecháčci, xenofobové, šovinisti, komunisté, kteří všude nadávají a lamentují, jsou neustále ukřivdění nespokojení neumí přijmout změnu, jsou bez nadhledu a podléhají silné stádovitosti bez osobního názoru. Nechali se ovlivnit silně negativní a lživou kampaní Miloše Zemana (a možná i lživou inzercí bývalého estébáka...). (A pokud někomu teď křivdím, tak CO byla vaše motivace volit Miloše Zemana?) Ale ano: jsou to samozřejmě také moji spoluobčané, kteří svobodně vyjádřili svůj demokratický názor v demokratických volbách a je potřeba uznat porážku, což tímto činím a respektuji to, stejně jako respektuji jejich politický názor a výsledek voleb.
Doufám, že budou hrdi na svého prezidenta, kterého si zvolili, a který je nyní bude reprezentovat pět let na Hradě. Třeba se kromě aligátora naučí předvádět i jiného živočicha. Třeba nebude chodit na debaty pod vlivem alkoholu. Třeba nebude urážet novináře, jiné národy, všechny poučovat a šířit kolem sebe lži a polopravdy. Třeba občany naší republiky stmelí, zasype příkopy a zakope válečné sekery.
Česká republika i na dalších pět let sice zůstává geograficky v srdci Evropy, ale smýšlením zdejších obyvatel stále zůstává daleko daleko ve východní Evropě... Myslel jsem si, že až vymřou voliči KSČM, že už to tady bude všechno lepší... Ale všimli jste si? Oni nevymřeli a lepší to tu (co do společnosti) stále není.
Pořád na to prostě jako republika nemáme. Budeme na to mít za pět let?
Na nás, co jsme volili Karla Schwarzenberga, je možná ale ještě těžší úkol: najít způsob, jak si Miloše Zemana vážit, nebo jak ho přijmout aspoň i za svého prezidenta.
O výsledku voleb a Zemanovi toho bylo napsáno už spousta... I já znaven opouštím na určitou dobu politické téma a vracím se na tomto blogu zpět k hudbě.
Jsem smutný, jak to dopadlo, ale hrdý na Karla Schwarzenberga, jeho podporovatele a jeho volební tým. A na všechny z nás, kteří se nestyděli Karlovi otevřeně vyjádřit podporu.
Počítadlo, jak dlouho bude Miloš Zeman na Hradě | Karel Schwarzenberg | Psal jsem o Karlovi
Tagy:
karel schwarzenberg,
prezident,
volby
středa 23. ledna 2013
Miroslav Šlouf - pravá ruka Miloše Zemana
Najděte si 56 minut na dokument České televize Tady je Šloufovo...! o tom, čím byl a kdo je Miroslav Šlouf - šéf poradců Miloše Zemana, který byl jedním z iniciátorů, aby se Miloš vrátil z Vysočiny do společensko-politického života
Jakmile video dokoukáte, jistě si, stejně jako já, položíte otázku, kdo ještě v dnešní době může volit Miloše Zemana za prezidenta. Přece nemůže na Hrad usednout někdo, kdo se obklopuje těmito lidmy.
Jakmile video dokoukáte, jistě si, stejně jako já, položíte otázku, kdo ještě v dnešní době může volit Miloše Zemana za prezidenta. Přece nemůže na Hrad usednout někdo, kdo se obklopuje těmito lidmy.
úterý 22. ledna 2013
Monkey Business naplánovali turné Štěstí postmoderní doby Tour 2013 k nové desce, která výjde na konci března
Deska Happiness of Postmodern Age původně měla vyjít již 1. září 2012. Album nakonec vychází s "mírným" zpožděním a všichni očekáváme, že bude o to více vyšperkovaná...
Že se chystá deska, jsem zde už psal. Doplním jen tedy koncertní zastávky. Těšit se může mimojiné i jablonecké Eurocentrum (podívejte se na fotky z minulého koncertu), kam se určitě příjdu podívat i já.
Štěstí postmoderní doby Tour 2013
01. 03. - Brno, Fléda
02. 03. - Valašské Meziříčí, M klub
08. 03. - České Budějovice, Café klub Slavia
15. 03. - Kadaň, Orfeum
16. 03. - Karlovy Vary, Lidový dům
21. 03. - Litoměřice, Kulturní dům
05. 04. - Plzeň, Buena Vista Club
12. 04. - Ostrava, Hudební klub Barrák
13. 04. - Krnov, Kofola klub
17. 04. - Olomouc, U Klub
18. 04. - Slovensko, Bratislava, Ateliér Babylon
19. 04. - Česká Lípa, KD Crystal
20. 04. - Jablonec nad Nisou, Eurocentrum
27. 04. - Pardubice, Žlutý pes
03. 05. - Jaroměř, Bastion 35
Monkey Business | Monkey Business zde na blogu | Ostatní plánované koncerty
Že se chystá deska, jsem zde už psal. Doplním jen tedy koncertní zastávky. Těšit se může mimojiné i jablonecké Eurocentrum (podívejte se na fotky z minulého koncertu), kam se určitě příjdu podívat i já.
Štěstí postmoderní doby Tour 2013
01. 03. - Brno, Fléda
02. 03. - Valašské Meziříčí, M klub
08. 03. - České Budějovice, Café klub Slavia
15. 03. - Kadaň, Orfeum
16. 03. - Karlovy Vary, Lidový dům
21. 03. - Litoměřice, Kulturní dům
05. 04. - Plzeň, Buena Vista Club
12. 04. - Ostrava, Hudební klub Barrák
13. 04. - Krnov, Kofola klub
17. 04. - Olomouc, U Klub
18. 04. - Slovensko, Bratislava, Ateliér Babylon
19. 04. - Česká Lípa, KD Crystal
20. 04. - Jablonec nad Nisou, Eurocentrum
27. 04. - Pardubice, Žlutý pes
03. 05. - Jaroměř, Bastion 35
Monkey Business | Monkey Business zde na blogu | Ostatní plánované koncerty
Tagy:
monkey business,
nové album,
pr,
turné
Jamiroquai - Time Won't Wait [Bass Cover]
Před sedmi hodinami vydala Marta Altesa další bass cover. A opět Jamiroquai
Užijte si ho.
Marta Altesa | YouTube kanál
Užijte si ho.
Marta Altesa | YouTube kanál
Tagy:
funk,
hudba,
jamiroquai,
marta altesa,
video
Jan Fischer lidsky zklamal
Původně favorizovaný kandidát na prezidenta, Jan Fischer, který nepostoupil do druhého kola a zůstal daleko od všech původních průzkumů, vylezl, aby zklamal...
Fischer, který během kampaně před prvním kole zásadně kritizoval Miloše Zemana za opoziční smlouvu a zemanovu éru označoval za vrchol deformace české demokracie, po několika dnech vylezl, aby se vyjádřil, koho svým voličům doporučí volit v druhém kole. Pravda, jednoznačně ani Zemana ani Schwarzenberga jmenovitě nepodpořil či nedoporučil svým voličům. Nicméně z jeho prohlášení plyne směrem k Zemanovi podpora a na adresu Karla Schwarzenberga se vyjadřuje nebývale kriticky.
Co to značí o Janu Fischerovi? Že lidsky zklamal. Že názorově opět otočil. Jako korouhvička ve větru.
Teď jde jen o to, jestli voliči Jana Fischera budou slepě následovat Fischerovo vyjádření podpory Zemanovi, nebo narozdíl od něho se zachovájí předvídatelně a podpoří jim názorově bližšího Karla Schwarzenberga.
O Fischerovi jsem si v posledních dnech volebního klání nemyslel pranic dobrého... Jeho dnešním krokem potvrdil moje obavy a lidsky mě zklamal. Zajímalo by mě, co na to říkají jeho voliči...
Volte srdcem, volte dobrou náladu. Volte Karla Schwarzenberga.
Volím Karla | Ohlasy na Twitteru | Karel na Twitteru | YouTube kanál
Fischer, který během kampaně před prvním kole zásadně kritizoval Miloše Zemana za opoziční smlouvu a zemanovu éru označoval za vrchol deformace české demokracie, po několika dnech vylezl, aby se vyjádřil, koho svým voličům doporučí volit v druhém kole. Pravda, jednoznačně ani Zemana ani Schwarzenberga jmenovitě nepodpořil či nedoporučil svým voličům. Nicméně z jeho prohlášení plyne směrem k Zemanovi podpora a na adresu Karla Schwarzenberga se vyjadřuje nebývale kriticky.
Co to značí o Janu Fischerovi? Že lidsky zklamal. Že názorově opět otočil. Jako korouhvička ve větru.
Teď jde jen o to, jestli voliči Jana Fischera budou slepě následovat Fischerovo vyjádření podpory Zemanovi, nebo narozdíl od něho se zachovájí předvídatelně a podpoří jim názorově bližšího Karla Schwarzenberga.
O Fischerovi jsem si v posledních dnech volebního klání nemyslel pranic dobrého... Jeho dnešním krokem potvrdil moje obavy a lidsky mě zklamal. Zajímalo by mě, co na to říkají jeho voliči...
Volte srdcem, volte dobrou náladu. Volte Karla Schwarzenberga.
Volím Karla | Ohlasy na Twitteru | Karel na Twitteru | YouTube kanál
Tagy:
karel schwarzenberg,
prezident,
volby
pondělí 21. ledna 2013
Karle, makej dál!
Česká republika má před sebou druhé kolo prezidentské volby. V prvním vyhrál těsně Zeman před Schwarzenbergem. Byl jsem velmi rád, že Karel postoupil a i jsem to samozřejmě oslavil. Je to obrovský úspěch; jeho kampaň před prvním kolem měla dramatickou akceleraci a před všemi ze štábu smekám. Není ale vyhráno a jedeme dál
Teď už jde ale do tuhého. Miloš Zeman je silný protikandidát. Jemu lze vytknout spousta věcí. Stačí se podívat na dokument Vládneme, nerušit, který popisuje, co se dělo v ČR v době opoziční smlouvy. Co všechno smlouva obsahovala, způsobila a co, koho a jak ovlivňovala. To je pro mě jeden z hlavních argumentů, proč nechci, aby tento člověk dál ovládal či jen reprezentoval Českou republiku. (Ponechávám nyní stranou jeho vystupování, jeho bonmoty, urážky apod.) Jak ubohé mi přijdou obě hesla, kterými obohatil své billboardy a bannery: Stop vládě a Stop Kalouskovi na Hradě. Co to sakra je??? Opět - stejně jako sociální demokracie - jakékoliv volby, které přímo nemají nic společného s vládou, volby s vládou hned spojují. Je to cílení na nízké pudy, přesně jak píše Lukáš Sedláček. Chcete snad, aby na Hradě vládl Zeman a negativismus, útoky a naprosto nechutné útoky, jaké provádí celá Klausovic rodina, a ve kterých by jistě Zeman pokračoval? To chcete?
Miloš Zeman pro mě není důvěryhodný kandidát díky tomu, kým se obklopoval, kým se obklopuje a kdo (?) financuje jeho kampaň. V tom mám jasno.
A už jsou tu samozřejmě útoky na Karla Schwarzenberga. A teď bych mohl ocitovat seznam strašlivých špatností, krádeží, podvodů, podpisů pod zákony, které plivají občané na Karla. A volební kampaň Zemana včele. Zeman od začátku vede negativní kampaň. Žádnou jinou ani nechtěl vést. Na voliče asi tento negativismus funguje.
Odmítám to. Odmítám to stejně jako to, že se argumentuje, jak je špatné, že současná vláda zvyšuje daně. Odmítám to, že se v naší zemi žije hůře než za komunismu, nebo snad za vlád sociální demokracie. Odmítám pavlačovo-hospodské žvásty a nářky, že všichni politici jen kradou, že je draho, že aktivní účast ve volbách stejně nic nezmění, že politici nedbají na obyčejné lidi. Uvědomme si jeden fakt: v naší zemi se nám daří velmi dobře! A z podstaty věci se nám v ní nikdy v minulosti nežilo lépe než nyní. Kdo tvrdí opak, ať jde do supermarketů a sleduje fronty u pokladen a přetékající vozíky se zbožím...
Myslíte si skutečně, že lidé v této zemi nemají peníze? Myslíte si skutečně, že zvýšení daní (zvyšování daní mi pochopitelně vadí, ale v současné situaci není jiné řešení) omezí fronty a plné košíky? Určitě nikoliv. Dál budou plné krámy. Mimochodem se podívejte na tato čísla, která uveřejnil ČSÚ. Hlavně porovnejte zdražení mezi prosincem 2012 a lednem 2013, kdy došlo k tolik kritizovanému zvýšení DPH. Jedná se zvýšení v haléřích, nebo maximálně v jednotkách korun. Až zase někdo bude nadávat, jak brutálně se zdražily potraviny díky zvednutí sazby DPH... Neohýbejme čísla.
Ve společnosti převažuje touha po změně. Tak: teď k tomu máte příležitost! Ano, kdyby do druhého kola postoupil Franz s Fischerovou, byla by to volba změny trochu hlubší. Nicméně každý se selským rozumem, pokud by se chtěl zachovat tak, aby podpořil změnu, musí zákonitě volit Karla Schwarzenberga. Miloš Zeman nám už svoje politiku předvedl... Miloš Zeman není změna! Předvedl nám i své chování, předvedl nám i své názory.
Teď je řada na Karlu Schwarzenbergovi. Je na čase, aby se do vrcholné politiky posunul na Hrad člověk, který nekandidoval na žádnou z předchozích funkcí kvůli svému osobnímu obohacení. Karel Schwarzenberg nejde do politiky vydělávat. Karel Schwarzenberg se hlásí do své další služby. Do služby českému národu. Chce dál pracovat pro občany ČR. Chce navázat na tradici, názory a hodnoty Václava Havla a na tradice svého rodu. Pro to všechno je pro mne skvělým kandidátem na prezidenta. Na tatíčka prezidenta. Hrad opět potřebuje státníka a poctivého hospodáře. Tím Karel je.
Že je Karel starý? Karel je možná staršího data narození, ale duchem, duchem je to přátelé mladík! A to je podstatné. Dobře oslovuje a působí na mladé občany. A to je podstatné! O mladé generace jde především.
Odzbrojuje mě jeho humor, archaismy, které používá (šatlava), jeho obecně dobrá nálada, pozitivismus. Ostatně tak působil například na superdebatě ČT, které jsem se zúčastnil.
Je podstatně důležité, abyste si vy, kteří stále zvažujete svůj hlas dát Miloši Zemanovi, přečetli příspěvek například Prof. PhDr. Vladimíra Justa, CSc., nebo vyjádření k volbě prezidenta od Prof. PhDr. Tomáše Halíka, Th.D. pro Christnet.cz.
Až půjdete v pátek a v sobotu volit, přemýšlejte a volte dobrou náladu, spravedlnost, zkušenosti, mezinárodní uznání a životní zkušenost.
Sledujte na twitteru stream těch, co volí Karla | Volím Karla | Všechny příspěvky o Karlovi |
Teď už jde ale do tuhého. Miloš Zeman je silný protikandidát. Jemu lze vytknout spousta věcí. Stačí se podívat na dokument Vládneme, nerušit, který popisuje, co se dělo v ČR v době opoziční smlouvy. Co všechno smlouva obsahovala, způsobila a co, koho a jak ovlivňovala. To je pro mě jeden z hlavních argumentů, proč nechci, aby tento člověk dál ovládal či jen reprezentoval Českou republiku. (Ponechávám nyní stranou jeho vystupování, jeho bonmoty, urážky apod.) Jak ubohé mi přijdou obě hesla, kterými obohatil své billboardy a bannery: Stop vládě a Stop Kalouskovi na Hradě. Co to sakra je??? Opět - stejně jako sociální demokracie - jakékoliv volby, které přímo nemají nic společného s vládou, volby s vládou hned spojují. Je to cílení na nízké pudy, přesně jak píše Lukáš Sedláček. Chcete snad, aby na Hradě vládl Zeman a negativismus, útoky a naprosto nechutné útoky, jaké provádí celá Klausovic rodina, a ve kterých by jistě Zeman pokračoval? To chcete?
Miloš Zeman pro mě není důvěryhodný kandidát díky tomu, kým se obklopoval, kým se obklopuje a kdo (?) financuje jeho kampaň. V tom mám jasno.
A už jsou tu samozřejmě útoky na Karla Schwarzenberga. A teď bych mohl ocitovat seznam strašlivých špatností, krádeží, podvodů, podpisů pod zákony, které plivají občané na Karla. A volební kampaň Zemana včele. Zeman od začátku vede negativní kampaň. Žádnou jinou ani nechtěl vést. Na voliče asi tento negativismus funguje.
Odmítám to. Odmítám to stejně jako to, že se argumentuje, jak je špatné, že současná vláda zvyšuje daně. Odmítám to, že se v naší zemi žije hůře než za komunismu, nebo snad za vlád sociální demokracie. Odmítám pavlačovo-hospodské žvásty a nářky, že všichni politici jen kradou, že je draho, že aktivní účast ve volbách stejně nic nezmění, že politici nedbají na obyčejné lidi. Uvědomme si jeden fakt: v naší zemi se nám daří velmi dobře! A z podstaty věci se nám v ní nikdy v minulosti nežilo lépe než nyní. Kdo tvrdí opak, ať jde do supermarketů a sleduje fronty u pokladen a přetékající vozíky se zbožím...
Myslíte si skutečně, že lidé v této zemi nemají peníze? Myslíte si skutečně, že zvýšení daní (zvyšování daní mi pochopitelně vadí, ale v současné situaci není jiné řešení) omezí fronty a plné košíky? Určitě nikoliv. Dál budou plné krámy. Mimochodem se podívejte na tato čísla, která uveřejnil ČSÚ. Hlavně porovnejte zdražení mezi prosincem 2012 a lednem 2013, kdy došlo k tolik kritizovanému zvýšení DPH. Jedná se zvýšení v haléřích, nebo maximálně v jednotkách korun. Až zase někdo bude nadávat, jak brutálně se zdražily potraviny díky zvednutí sazby DPH... Neohýbejme čísla.
Ve společnosti převažuje touha po změně. Tak: teď k tomu máte příležitost! Ano, kdyby do druhého kola postoupil Franz s Fischerovou, byla by to volba změny trochu hlubší. Nicméně každý se selským rozumem, pokud by se chtěl zachovat tak, aby podpořil změnu, musí zákonitě volit Karla Schwarzenberga. Miloš Zeman nám už svoje politiku předvedl... Miloš Zeman není změna! Předvedl nám i své chování, předvedl nám i své názory.
Teď je řada na Karlu Schwarzenbergovi. Je na čase, aby se do vrcholné politiky posunul na Hrad člověk, který nekandidoval na žádnou z předchozích funkcí kvůli svému osobnímu obohacení. Karel Schwarzenberg nejde do politiky vydělávat. Karel Schwarzenberg se hlásí do své další služby. Do služby českému národu. Chce dál pracovat pro občany ČR. Chce navázat na tradici, názory a hodnoty Václava Havla a na tradice svého rodu. Pro to všechno je pro mne skvělým kandidátem na prezidenta. Na tatíčka prezidenta. Hrad opět potřebuje státníka a poctivého hospodáře. Tím Karel je.
Že je Karel starý? Karel je možná staršího data narození, ale duchem, duchem je to přátelé mladík! A to je podstatné. Dobře oslovuje a působí na mladé občany. A to je podstatné! O mladé generace jde především.
Odzbrojuje mě jeho humor, archaismy, které používá (šatlava), jeho obecně dobrá nálada, pozitivismus. Ostatně tak působil například na superdebatě ČT, které jsem se zúčastnil.
Je podstatně důležité, abyste si vy, kteří stále zvažujete svůj hlas dát Miloši Zemanovi, přečetli příspěvek například Prof. PhDr. Vladimíra Justa, CSc., nebo vyjádření k volbě prezidenta od Prof. PhDr. Tomáše Halíka, Th.D. pro Christnet.cz.
Až půjdete v pátek a v sobotu volit, přemýšlejte a volte dobrou náladu, spravedlnost, zkušenosti, mezinárodní uznání a životní zkušenost.
Sledujte na twitteru stream těch, co volí Karla | Volím Karla | Všechny příspěvky o Karlovi |
Tagy:
karel schwarzenberg,
prezident,
volby
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)