Hudební podzim v plném proudu

Co poslouchám? Co jsem si koupil? Kam se chystám za muzikou?

Tak jednak jsem si koupil poslední desku Scofielda. Můj obdiv a láska k jeho muzice roste exponenciálně. Desku, kterou nyní poslouchám, je aktuální řadová bluesově-gospelová deska Piety Street.

Pořídil jsem ji v nádherném obchůdku Disc Classic s muzikou v Českém Krumlově. (Určitě doporučuji navštívit.) Piety Street je vlastně Scofieldovo oslavné album, kterým se klaní zásadním bluesovým a gospelovým opusům a jejich autorům. Album, které tak nutně vzniklo a bylo nahráno v hlavním městě blues - v New Orleans.

Proč poslouchat další nahrávku známých kompozicí? Protože Scofield je polobůh a skvělý aranžér. Nejvíce to uslyšíte například v tradicionálu Motherless Child, nebo v naprosto dokonalé závěrečné I'll Fly Away z pera Alberta E Brumley staršího, která vás odzbrojí klidem a jednoduchou krásou.

Koneckonců John Scofield vystoupí 14. listopadu v Jazz Docku, kam se s největší pravděpodobností vypravím. Mimochodem ten týden bude vypadat asi nějak takto: pondělí 12. 11. Maceo Parker, úterý Parov Stelar Band, středa John Scofiled, čtvrtek Erika Fečová, pátek (zatím nic) a sobota J.A.R. ve velké Lucerně. Uff :-).

Hodně mě baví první singl Candy z nové desky Robbieho Williamse. Nikdy jsem se tomuhle super popu nebránil, nebudu to dělat ani tentokrát. Candy je jednoduchý, chytlavý jasný hit s časáží 3:19 (aneb komerční rádiová dramaturgie tleská ve stoje).

Zabodoval jsem taky po kratší přestávce na eBay, kde jsem sehnal konečně za slušné ceny další desky a singly Jamiroquai do sbírky. Konkrétně A Funk Odyssey - 6 track album promo sampler (!!!), dále asijskou a australskou verzi A Funk Odyssey. Dále pak promo sampler singl Black Capricorn Day a konečně i americkou verzi singlu. Light Years. Škoda, že na takovou sbírku se nikdy holky nedaly balit a nedaj ani teď.

Pokud nejste Viktor Mašát: mimochodem tuhle raritní skladbu Snooze You Lose od Jamiroquai znáte? Hezky to šlape!



Na který koncertech se možná uvidíme:

11. 10. - Monkey Business a Kraak & Smaak, SaSaZu
19. 10. - Illustratosphere s Epoque Quartet, Divadlo bez Zábradlí
24. 10. - Slávek Janda, Hard Rock Café
29. 10. - Oto Klempíř a Oskar Rózsa, Lucerna Music Bar
05. 11. - Incognito, Lucerna Music Bar
12. 11. - Maceo Parker, Lucerna Music Bar
13. 11. - Parov Stelar Band, Lucerna
14. 11. - John Scofield, Jazz Dock
15. 11. - Erika Fečová, Retro Music Hall
17. 11. - J.A.R., Lucerna

Ochutnejte Špičku z cukrárny Klempíř/Rózsa

V pátek u EMI vyšlo sólové album rapera J.A.R. Oty Klempíře, který spojil svoje textařské síly s nadaným slovenským producentem a muzikantem Oskarem Rózsou. Jak Špička chutná?

Oto Klempíř je ostřílený textař, který se krom dvorních textů pro J.A.R. podílel textově na řadě dalších českých nahrávkách. Až nyní ale přišla chvíle na vydání své vlastní autorské desky. Oskar Rózsa je slovenský všestranný muzikant (základem basskytarista) producent, jazzman. Studoval filmovou kompozici na bostonské Berklee. Podílel se na více než 50ti albech; spolupracoval mimojiné s Richardem Müllerem, Janou Kirschner či Ivanem Táslerem.

Před vydáním Klempíř plánovanou desku popisoval jako dadaistickou, hudebně minimalistickou, rapově šansónovou (nebo šansónově rapovou). Obával jsem se trochu zmíněného hudebního minimalismu a naštěstí se moje obavy částečně rozplynuly při poslechu prvních 3 ukázek v pořadu Noční proud na Českém rozhlasu a definitině v momentě, kdy jsem desku slyšel celou. Hudební minimalismus možná vnímám jinak... Ano, možná tam neuslyšíte tolik nástrojů a aranží jako v J.A.R., nicméně Špička je hudebně pestrá sebejistá. Hned v první filmově znějící skladbě DaDa Klempíř dadaisticky dokonale dokazuje, čeho je textově schopen. DaDa je vlastně poklidnou básnickou předehrou celé Špičky. Až ve dvojce Stopy duo vykládá všechny svoje trumfy, Dan Bárta ji obohacuje svým osvědčeným vokálem.

Netroufám si odhadovat, že Dej si lok je oslavou alkoholu či Moravy. Na výklad Otových textů skutečně nemám odvahu. Čtyřka je Nefersobek a tady určitě všichni zaplesáte. Je to funk jak blázen, s živými bicími Martina Valihory. V Poločasy textově Klempíř lehce nastiňuje svůj názorový postoj k Havlovi - atmosférou tedy nejtemnější song společně hned s následným songem Kámen, v němž se politika jako téma opakuje. Naopak My Life a především pak finální song Ze mě jsou songy naplňující mě zvláštní pocitem klidu a nadějí v lepší zítřky.

Ze mě je dokonalou tečkou za albem. Svojí náladou a melodií na mě působí zcela stejně jako Eko bio green dia z poslední desky J.A.R. Balzám na duši.

Textově Klempíř navazuje na knihu Tali Bachtar!, která vyšla minulý rok na podzim, a která tvoří s albem do sebe zapadící celek. Těžko odhadovat, které skladby hudebně vznikly až za účelem spojení Klempíře a Rózsy, jelikož hudbu dle bookletu Rózsa nahrával v letech 2005 - 2012 a tak jen můžeme hádat, co je novinka a co oprášená šuplíková záležitost... Ničemu to ale nevadí; Rózsa je ostřílený producent a desku vyprodukoval skvěle. O finální mastering se v LA staral Brian Gardner.

Otázkou zůstává koncertní provedení Špičky. Klempíř se na něj podle některých rozhovorů těší, zároveň však není jisté, kdy se nějakého koncertu dočkáme. Nicméně Dan Bárta potvrdil předběžně svoji účast jako případný host.

Tak co? Dáte si?

Tracklist: DaDa, Stopy, Dej si lok, Nefersobek, Poločasy, Kámen, My Life, Ján a Ze mě

Nejlepší skladby: Nefersobek, My life, Ze mě

Label: EMI

Nakupujte fyzické album, nebo nefyzické na iTunes | Oto Klempíř