Rybářův turbulentní rok 2010

Mám za sebou nevšední rok. Rok, ve kterém v podstatě nezůstal kámen na kameni. Rok změn, zvratů, velkých úspěchů, dílčích proher, ale především velkého posunutí se někam dál.

Všechno začalo již v lednu a únoru 2010, kdy jsem dokončoval a nakonec úspěšně dokončil vysokou školu. Ač jsem semestr od semetru stále více věřil, že to dobře dopadne, tak takový pocit úlevy jsem zažil v životě snad jen dvakrát. Samozřejmě mě to nezměnilo, žádný zásadní zlom nenastal. Titul lepšího člověka rozhodně neudělá. Jen doufám, že mi to brzo k něčemu v životě bude. Zatím takový pocit moc nemám.

Po prvé na úřad práce. Více méně jen pro tu formalitu. Hledání práce. Nikdy bych neřekl, že budu hledat hlavně v Praze. Poprvé několikakolová výběrová řízení, assessment centra... První skutečné zaměstnání na hlavní pracovní poměr v úspěšné společnosti, které se snažím být prospěšný, jak jen to lze. Překvapivě prvně a po škole jsem si vyzkoušel život na koleji. Pak můj první podnájem. První usnutí v pražské tramvaji. První pokusy o vaření. Poznávání Prahy a místních domorodců.

Poprvé jsem si nechal věštit z karet, lógru a poprvé jsem si z toho nedělal srandu. Poprvé jsem vypil sám dvě flašky bílého, poprvé jsem čerpal placenou dovolenou, poprvé jsem se hecnul a vybíral vánoční dárky s radostí. Poprvé jsem se zaregistroval na seznamku.

Změnil jsem banku, prvně jsem platil kartou přes internet, poprvé jsem slyšel a viděl Marii Rottrovou naživo, poprvé chodím pravidelně do jazz klubu, poprvé jsem nebyl u voleb, poprvé jsem si zahrál twister, poprvé jsem viděl zabijačku, poprvé za posledních 15 let jsem bohužel nebyl v Alpách. Začal jsem přehodnocovat svůj vztah ke společnosti Apple. Poprvé jsem byl účastníkem dopravní nehody. Bylo toho hodně, něco si nechám pro sebe...

Za to vše je třeba děkovat:

Rodině za podporu, díky níž jsem ledacos loni dobojoval do zdárných konců. Bez nich by to nikdy nešlo. Mgr. Kláře a MUDr. Pavlovi. Turbulentní rok se myslím vyvedl nám všem třem. Bez nich by to taky nešlo. Lidem z Technické univerzity v Liberci, manažerským informatikům (kapitánům průmyslu) nejen za léta studia, ale i všechny Krompachy. Skončili jsme v nejlepším.

Kláře Gernešové za cenné rady, na co se připravit při výběrových řízeních. Míše Vyvialové, HR managerce WDF, která má lví podíl na tom, že jsem se nakonec rozhodl pro Web Design Factory/Glogster. Všem továrníkům za podporu ve dnech hájení a za spolupráci. Budujeme něco úžasného! Glogsta Masta!

Dokonalým, plným jistot - funk partě (Viktor, Filip, Dan, Petr, Terka, Lenka, Radek, Radka, Jana, Tomáš, Andrzej, Jakub, Slávek, Lucka...) za středeční schůze, koncerty a hospody. Jak mi napsal před léty do bookletu Butcher's On The Road Roman Holý: Keep phunk alive!

Janě za velkou podporu pořád. Dream teamu (Boris, Nasťa, Eliza, Saša) za víkend a to, že mě přibrali do smečky. Těším se na všechny budoucí plány. Long live: Diplomatico, Stroh, Pilsner Urquell, tuzemák, rum'n'čaj.

Spolubydlícím, hudebníkům, kteří mi na nosičích a koncertech zpříjemňovali celý rok. Technice, která mi usnadňovala život a tomu všemu mému krásnému ošacení, kterému v loňském roce podlehla naprosto každá bad girl.

Tak jo. Uvidíme, co a jak letos.

O princezně z Kolbenky

Za sedmero soustruhy, devatero pneumatickými lisy a sedmero ponky žila byla jedna princezna. Nebyla to ledajaká princezna. Nebyla urozená, neměla zlatou hvězdu na čele a už vůbec nebyla šíleně smutná

O jejím smyslu pro spravedlnost, schopnost pomáhat a vyslechnout pozorně své podanné se hovořilo po celém širém kraji. Dokonce až na dávném severu. Její nadpozemské schopnosti udivovaly vůkol...

Schopnost, s kterou se dokázala vždy postarat o svoje šašky, odzbrojovala. Nanavigovat, zařídit, nakrmit, uložit do honosných ložnic vzdušných zámků ke spánku. Doufejme, že jednou šašci prozřou, uvědomí si to dobro a její dlouhověká snaha bude po zásluze odměněna. Je silná, však ona to zvládne. Levou zadní. Ostatně kriket na svých dvorcích hraje kurva dobře.

To ona stvořila rybáře. Pravdu má. Ve všem.

Desatero poctivého rybáře

Kdo je pravý rybář? Jak se rybář chová na lovu?

Jak poznáte pravého rybáře od lemplů, kteří loví zákeřnými avšak sofistikovanými (a často účinnými) zbraněmi? Pravého rybáře si nemůžete splést, budete-li si dávat pozor a bedlivě sledovat svoje prostředí.

1. Pravý rybář vždy loví jen rukama
2. Poctivý rybář nepoužívá konveční zbraně
3. Pravý rybář ryby neukecává
4. Pravý rybář neloví ryby na pečené holuby
5. Pravý rybář má trpělivost a vůli silnou jako skála
6. Rybář se nikdy nepere o rybu, která zabrala sousednímu rybáři
7. Rybáři rádi pokojně sedí u jednoho rybníku čekající každý na svůj úlovek
8. Rybář nikdy není frontální
9. Pravý rybář nemá tah na branku
10. Pravému rybáři ryby netáhnou...

Princezna sem, princezna tam.

Zrod rybáře

Nemá prut a přece je to rybář. Nesmrdí rybinou a přesto je to rybář. Nenosí vysoké černé holínky a stejně je to rybář. Nesedí u řeky a i tak je to rybář. Jen trpělivě čeká na svůj první výlov...

Nestojí za ním žádná mocenská skupina. Není to hra. Není to záhada. Jen sedí bedlivě pokorně a vytrvale u svého rybníka. Bez návnady, bez vybavení. S holýma rukama a holou prdelí. Čekajíce melancholicky trpělivě celé měsíce, roky na první opravdový úlovek, který bude stát za to...

Rybářem je prakticky celý život, ale až poměrně nedávno bylo jeho marné počínání jasně definováno. Kým? Jednou tajemnou osobou, o které někdy příště...