17.11.2015 - cítím drtivé zklamání

Vývoj událostí letošního 17. listopadu překonal všechny mé černé představy, které jsem ve své bujné mysli dokázal vyplodit, jak bude pro mne nejvýznamější svátek země probíhat...

Má skepse z naší republiky nikdy nebyla tak hluboká. Zeman stanul na jednom podiu s extrémistou Konvičkou a Černochem. Zeman tvrdil, že bude společnost spojovat - tímhle se mu to daří - spojuje extrémismus s oslavami 17. listopadu. Pomohl tak Konvičkovi, který se bezesporu chce vést na nepochopení migrační krize díky nejpudovějšími obavám obyvatelstva, tak, aby si připravil dobrý start pro volby, kde bezesporu uspěje a do parlamentu dostane své hnutí. Zeman mu to posvětil. 

V den, kdy slavíme pád komunismu. Svobodu.

Nemohlo (!) by se stát například v sousedním Německu, aby se Joachim Gauck postavil na podium s představitelem strany ideově navazující například NSDAP. Nikdy by se to nestalo. A i kdyby, skončil by. U nás nejen že je možné, že například KSČM po KSČ přidala do názvu pouze jedno písmeno a vesele navazuje na předlistopadovou éru a existuje dál, ale od teď stejně extrémní hnutí podpoří přímo i prezident. A většině to nevadí.

Studenti nemohli zapálit svíčky u památníku, protože si nějaká ultrapíča rektální horolezkyně Putina a Zemana vymyslela, že uspořádá tak nevkusnou propagandistickou akci v místě, kde se měly pokojně zapálit svíčky. Místo toho se na podiu producíroval prezident rozdělujicí společnost, urážejicí své názorové oponenty. Prezident-demagog, který se vozí, využívá a rozdmýchává neopodstatněného pudového strachu obyvatelstva. Prezident, který rozděluje společnost. Prezident, který odmítá jmenovat profesory a některé děkany odmítá pozvat některé rektory na státní oslavy 28. října. Prezident, který se mstí svým kritikům. Hnědo, jak skvěle vystihl Martin Fendrych. 

Citím totální zklamání z naší země. Cítím bezmoc. Cítím nemožnost tohle změnit. Cítím obrovský vnitřní smutek. Co bude dál?

Děkuji Bohuslavu Sobotkovi za jeho projev k 17. listopadu. Neuvěřitelně pozitivně mě překvapil a za to mu patří dík. Velké pozitivní překvapení.

P.S.: S naší partou jsme ten dan oslavili jako ostatně každoročně. Vzpomínali jsme, řešili jsme politiku, všechno. Vyvrcholením jako obvykle byl pak koncert J.A.R. v Lucerně. Bylo to fajn ač ta skepse, když jsme sledovali denní (nejen) na Albertově online se do našich nálad promítala...

Opouštějte vaše komfortní zóny

Kolikrát jste udělali něco jinak než obvykle? Kolikrát jste podnikli něco zcela nového? Opuštění komfortní zóny člověka neuvěřitelně obohacuje a posouvá vpřed

Pracujete roky ve stejné firmě? Bojíte se změnit pracoviště? Pak se bojíte opustit vaší komfortní zónu; místo, na které jste zvyklí, kde znáte ostatní kolegy, máte zažité procesy. Kde víte, co čekat. V takovém prostředí na druhou stranu stagnujete, protože mozek pracuje v režimu, které dobře zná. Nemusí se tak vyvíjet kupředu.

2015 je pro mě například plný opouštění komfortních zón.

Po dvou letech jsem změnil zaměstnaní. Taková změna je vždy velkým krokem do neznáma. Zásadní krok mimo komfortní zónu. Prakticky začínáte zcela znova, ač přicházíte s určitými předchozími zkušenostmi. Noví kolegové, nový styl práce, nové prostředí. V MSD těch výletů mimo komfortní zónu zažívám spousta. Na denní bázi a je to super, vidím, jak mě to posouvá dál.

Začal jsem letos poprvé bydlet s přítelkyní. Před tím jsem to nikdy neudělal. Žil jsem v komfortní zóně samobydlení. Zásadní krok mimo komfortní zónu.

Byl jsem letos tři týdny s tátou ma dovolené na západním pobřeží Spojených států (loni jsem tam byl s Terkou). Kdy jste naposledy byli s vašimi rodiči na tak dlouhé dovolené? Zásadní krok mimo komfortní zónu. Něco, na co již nejste zvyklí. I to vás dokáže určitým způsobem obohatit či posunout. A dovolená to byla naprosto super.

Od Terky jsem dostal k narozeninám několikahodinnový kurz o vaření masa. Já, který jsem zatím komfortní v přípravě černého čaje a vajec na tvrdo... Další krok mimo komfortní zónu. A už pomalu začínám vařit sám.

No a začal jsem běhat i před prací ráno. Tohle rovněž doporučuju. Chce to se vyhecovat a překonat, ale jde to a zaručuju, že vám ranní běhání zcela změní váš den.

Vyžadujte ale i od svého okolí opouštění komfortních zón, učení se, vyvíjení se a posun dopředu. Život bude pestřejší.