Pro milovníky seznamů nabízím přehled hudebních akcí, kterých jsem letos zúčastnil. Ač neproběhl žádný hudební letní festival, tak to byl v celku pestrý rok. A to mohl být ještě o pár zážitků pestřejší nebýt studií.
25. 03. - J.A.R., Praha, Lucerna Music Bar | fotky
10. 04. - Laco Deczi a Celula New York, Jablonec, Eurocentrum
07. 05. - Kava Kava, Jablonec, Klub Na Rampě | fotky
20. 05. - Big Band ZUŠ Liberec, Liberec, Jazzové jaro
22. 05. - Freak Power, Praha, Lucerna
22. 05. - Monkey Business, Praha, Lucerna
23. 05. - Illustratosphere, Jablonec nad Nisou, Eurocentrum
27. 05. - Big Band ZUŠ Liberec, Jablonec nad Nisou, náměstí | fotky
20. 06. - Navigators, Jablonec nad Nisou, Klub Na Rampě | fotky
20. 06. - Superhero killers, Jablonec nad Nisou, Klub Na Rampě | fotky
08. 10. - Illustratosphere, Liberec, Lidové sady | fotky
10. 10. - S.O.I.L., Praha, Rock Café, Pražská klubová noc
10. 10. - Navigators, Praha, Rock Café, Pražská klubová noc
10. 10. - Jiří Stivín, Praha, Café Imperial, Pražská klubová noc
11. 10. - Monkey Business, Praha, Danube House, Rock for IT
17. 10. - Monkey Business, Jablonec nad Nisou, Eurocentrum
23. 10. - Candy Dulfer, Praha, LMB, AghaRTA Prague Jazz Festival | fotky
17. 11. - J.A.R., Praha, Lucerna | fotky
27. 11. - Yvonne Sanchez Trio, Jablonec nad Nisou, Eurocentrum | fotky a videa
09. 12. - Big Band ZUŠ Liberec, Liberec, Jazzové Vánoce | fotky
Koncerty, na které jsem se také chystal, či jsem o nich uvažoval, ale buď byly zrušeny, nebo jsem musel zrušit účast já:
26. 09. - Navigators, Jablonec nad Nisou, Eurocentrum - letní scéna, Xbox 360
01. 11. - J.A.R., Jablonec nad Nisou, Woko
04. 11. - Slet bubeníků, Smržovka, Parkhotel
10. 12. - Monkey Business, Praha, Lucerna
16. 12. - Navigators, Praha, Lucerna Music Bar
relevantní odkazy:
Příští plánované koncerty - průběžně aktualizovaný seznam | Koncerty v roce 2007
neděle 28. prosince 2008
úterý 23. prosince 2008
Vajnachc tajm
Aneb každoroční vánoční soupiska
Vánočka, Ježíšek, stromeček, koule, řetěz, vánoční hvězda, jmelí, premiové ležáky, svařák, groček, dušený uzený, vinnné klobásy, šupiny pod talíř, griotečka, adventní věnec, svíčky überall, zvoneček, František, zlaté šišky, kapr na 100+1 způsob, bramborovej salát, házení střevícem, borovička, borovice, bříza bílá, tři oříšky, purpura, Popelka, balící papír, ztužka, koledy, adventní koncerty, kuba, lití olova, šošovice, rybí polévky, kosti v krku, cukroví, sníh, sáňky, linecká kolečka, med, štola, ořechy, pohádky, hořící krb, sněžnice, prskavky, rohlíčky, ovárek, tataráček, pouštění lodiček, betlém, svícínky, kometa, krájení jablka...
Užijte si to ;-).
Vánočka, Ježíšek, stromeček, koule, řetěz, vánoční hvězda, jmelí, premiové ležáky, svařák, groček, dušený uzený, vinnné klobásy, šupiny pod talíř, griotečka, adventní věnec, svíčky überall, zvoneček, František, zlaté šišky, kapr na 100+1 způsob, bramborovej salát, házení střevícem, borovička, borovice, bříza bílá, tři oříšky, purpura, Popelka, balící papír, ztužka, koledy, adventní koncerty, kuba, lití olova, šošovice, rybí polévky, kosti v krku, cukroví, sníh, sáňky, linecká kolečka, med, štola, ořechy, pohádky, hořící krb, sněžnice, prskavky, rohlíčky, ovárek, tataráček, pouštění lodiček, betlém, svícínky, kometa, krájení jablka...
Užijte si to ;-).
Tagy:
z redakce :-),
ze života
neděle 21. prosince 2008
Hudební radosti posledních dní
Měl jsem teď drastickou hudební abstinenci. Do školy bez soňáka, doma jen zcela vyjímečně jeden dva songy denně, abych mohl studovat... Přesto jsem zažil několik hudebních radostí
Víceméně na 99 procent jsem minulé úterý ukončil hudební koncertní sezónu s libereckým ZUŠ Big Bandem, na který jsme se vypravil. Takový instrumentální funkový/jazzový zážitek si tradičně nemohu nechat ujít.
Big Band opět nadchnul. Moje milované žestě. Před hlavními headlinery vystoupila ještě jazzová přípravka, ze které se rekrutují nadějní instrumentalisté do big bandu. A i jim to krásně hrálo. Kapelník Ruda Mihulka je prostě mistr svého oboru, dokáže hráče nadchnout, naučit je zaměřit se na výbornou muziku. Vychovává skutečné hudební osobnosti. Koneckonců z liberecké zušky pochází mimo jiné baskytarista Martin Lehký z František Kop Quarteta. Užívali jsme si prostě s Petrem a Nikolou z internetové rakety jazzové skvosty, pili jsme tradiční český ležák a bylo to krásné. Nic moc fotky z mobilu here.
V letošním výhledu jsem měl zakrouškovaný koncert Navigators 16. v Lucerna Music Baru, ale nakonec jsem na něj nemohl vzhledem ke studiu. Těšil jsem se, že se možná povede uslyšet Navigators v jejich "domovském" prostředí. Bohužel. Musel jsem také odmítnout vánoční koncert Monkey Business, který byl letos o to lákavější, že na mu předcházelo natáčení klipu v Lucerně k nové skladbě z připravovaného alba Twilight Of Jesters (které výjde v půlce února 2009) pro nejvěrnější fandy, host Glenn Hughes a předkapela Snowstation s Terezou Černochovou. To jsou prostě nevýhody toho, že studuju v Liberci a dopravovat se do Prahy moc často nelze. Navíc ve vrcholícím zápočtovém týdnu. Nicméně se zúčastnila Soňa s Tomášem, Viktor, Radka a další spolufunkeři - mrkněte na fotografie Radky.
Co poslouchám? Díky Danovi Maršalíkovi jsem si zavzpomínal na přelom časů základoškolských a středoškolských s hity od Simply Red (Say You Love Me, Fake, Fairground, Stars), které jsem si v té době nahrával z rádia Černá hora na legendární MC kazety :-), které se věčně namotávaly, lepil jsem je porůznu... :-))). Sladké časy.
Loni jsem začal soustředit na George Bensona a pokračuju v tom. Momentálně se nechávám rozmazlovat jeho albem Collection, In Flight 76, That's Right a dalšími. A není to jen jazz, občas to hezky tiká ;-). Například Give Me The Night, Never Give Up On A Good Night, Turn Your Love Around a další. Nádherné desky, nádherné kousky. George Benson je nejen skvělý kytarista, ale i zpěvák. Posuďte sami na dvou ukázkách.
relevantní odkazy:
Fotky z natáčení klipu Radky Černé | Big Band | Fotky Big Bandu (z mobilu) | Navigators | Tereza Černochová | Monkey Business | George Benson
Víceméně na 99 procent jsem minulé úterý ukončil hudební koncertní sezónu s libereckým ZUŠ Big Bandem, na který jsme se vypravil. Takový instrumentální funkový/jazzový zážitek si tradičně nemohu nechat ujít.
Big Band opět nadchnul. Moje milované žestě. Před hlavními headlinery vystoupila ještě jazzová přípravka, ze které se rekrutují nadějní instrumentalisté do big bandu. A i jim to krásně hrálo. Kapelník Ruda Mihulka je prostě mistr svého oboru, dokáže hráče nadchnout, naučit je zaměřit se na výbornou muziku. Vychovává skutečné hudební osobnosti. Koneckonců z liberecké zušky pochází mimo jiné baskytarista Martin Lehký z František Kop Quarteta. Užívali jsme si prostě s Petrem a Nikolou z internetové rakety jazzové skvosty, pili jsme tradiční český ležák a bylo to krásné. Nic moc fotky z mobilu here.
V letošním výhledu jsem měl zakrouškovaný koncert Navigators 16. v Lucerna Music Baru, ale nakonec jsem na něj nemohl vzhledem ke studiu. Těšil jsem se, že se možná povede uslyšet Navigators v jejich "domovském" prostředí. Bohužel. Musel jsem také odmítnout vánoční koncert Monkey Business, který byl letos o to lákavější, že na mu předcházelo natáčení klipu v Lucerně k nové skladbě z připravovaného alba Twilight Of Jesters (které výjde v půlce února 2009) pro nejvěrnější fandy, host Glenn Hughes a předkapela Snowstation s Terezou Černochovou. To jsou prostě nevýhody toho, že studuju v Liberci a dopravovat se do Prahy moc často nelze. Navíc ve vrcholícím zápočtovém týdnu. Nicméně se zúčastnila Soňa s Tomášem, Viktor, Radka a další spolufunkeři - mrkněte na fotografie Radky.
Co poslouchám? Díky Danovi Maršalíkovi jsem si zavzpomínal na přelom časů základoškolských a středoškolských s hity od Simply Red (Say You Love Me, Fake, Fairground, Stars), které jsem si v té době nahrával z rádia Černá hora na legendární MC kazety :-), které se věčně namotávaly, lepil jsem je porůznu... :-))). Sladké časy.
Loni jsem začal soustředit na George Bensona a pokračuju v tom. Momentálně se nechávám rozmazlovat jeho albem Collection, In Flight 76, That's Right a dalšími. A není to jen jazz, občas to hezky tiká ;-). Například Give Me The Night, Never Give Up On A Good Night, Turn Your Love Around a další. Nádherné desky, nádherné kousky. George Benson je nejen skvělý kytarista, ale i zpěvák. Posuďte sami na dvou ukázkách.
relevantní odkazy:
Fotky z natáčení klipu Radky Černé | Big Band | Fotky Big Bandu (z mobilu) | Navigators | Tereza Černochová | Monkey Business | George Benson
(Skoro) nikdo nemá rád Davida Ratha
Největší demagog české politiky, usurpátor, profesionální lhář, vymejvač mozků, politická prostitutka David Rath dorazil na Facebook.
Tématických skupin proti Davidu Rathovi je na Facebooku poměrně dost: David Rath je ostuda české politiky, I hate David Rath, Jeden pohlavek byl málo, doktore... Nevšiml jsem si, že by existovala jediná, která by byla pro Davida Ratha. Možná to svědčí o tom, že lidi na Facebooku to mají trochu v hlavě srovnané... Ne že by byl Facebook čistě pravicová komunitní síť, to jistě ne, ale z logiky věci na něm převažují mladí lidé. Koneckonců Facebook vznikl jako komunitní síť pro americké vysoké školy a později se rozšířil dál.
Srovnejme početní síly skupin proti ČSSD, Paroubkovi a Rathovi a jím tématicky podobné: I hate ČSSD & KSČM (3048 členů), Jsem stupid, protože nevolím ČSSD... (264 členů), Jeden pohlavek byl málo, doktore (382 členů), Fuck off ČSSD a a jejich vůdčí bradavice (190 členů), Paroubkovi sluší růžová! (462 členů), David Rath je ostuda české politiky (447 členů), I hate David Rath (266 členů), Přátelé Jiřího Paroubka (119 členů) - tato skupina je sporná, protože jsem v ní našel jak příznivce tak i odpůrce (videa umístěna v ní jsou spíš protiparoubkovská, nicméně mezi členy skupiny je právě i David Rath, tak kdo ví, jestli to Dejvid nepochopil, nebo je ta grupa skutečně trochu nejasně pojatá), antiparoubek.cz (3282 členů), Nechci oranžovou republiku... (6122 členů). Ano, samozřejmě, že nelze jednoduše sečíst čísla v závorkách a dostat počet lidí, brojících proti ČSSD, Paroubkovi či Dejvidovi Rathovi, protože je jasné, že jsou někdo je ve více těchto skupinách. Nicméně stejně ty počty něco říkají...
Skupiny podporující ČSSD: ČSSD (9 členů), ČSSD neni KSČ, aneb nepleťme si pojmy s dojmy (14 členů), osobní profil Davida Ratha (v současné době 3 přátelé)...
Podle mě to je skutečně Dejvid sám (popřípadně někdo z jeho počítačově gramotnějších poradců), protože skupiny, které si přidal, na to jasně poukazují. Navíc mu na Wall napsal uživatel Zdeněk Škromach zprávu: "Ahoj tak už si to taky zkouším. Kde je tady prosímtě ta čeština? Zdeněk".
Ve čtvrtek 18. napsal: "David se rozhlizi po Facebook.com a zdravi vsechny priznivce :-).", večer byl Davídek trochu unavenej: "David je unavený jako pes, ale dneska to stálo za to" a včera asi moooc dřel: "David pracuje".
Tématických skupin proti Davidu Rathovi je na Facebooku poměrně dost: David Rath je ostuda české politiky, I hate David Rath, Jeden pohlavek byl málo, doktore... Nevšiml jsem si, že by existovala jediná, která by byla pro Davida Ratha. Možná to svědčí o tom, že lidi na Facebooku to mají trochu v hlavě srovnané... Ne že by byl Facebook čistě pravicová komunitní síť, to jistě ne, ale z logiky věci na něm převažují mladí lidé. Koneckonců Facebook vznikl jako komunitní síť pro americké vysoké školy a později se rozšířil dál.
Srovnejme početní síly skupin proti ČSSD, Paroubkovi a Rathovi a jím tématicky podobné: I hate ČSSD & KSČM (3048 členů), Jsem stupid, protože nevolím ČSSD... (264 členů), Jeden pohlavek byl málo, doktore (382 členů), Fuck off ČSSD a a jejich vůdčí bradavice (190 členů), Paroubkovi sluší růžová! (462 členů), David Rath je ostuda české politiky (447 členů), I hate David Rath (266 členů), Přátelé Jiřího Paroubka (119 členů) - tato skupina je sporná, protože jsem v ní našel jak příznivce tak i odpůrce (videa umístěna v ní jsou spíš protiparoubkovská, nicméně mezi členy skupiny je právě i David Rath, tak kdo ví, jestli to Dejvid nepochopil, nebo je ta grupa skutečně trochu nejasně pojatá), antiparoubek.cz (3282 členů), Nechci oranžovou republiku... (6122 členů). Ano, samozřejmě, že nelze jednoduše sečíst čísla v závorkách a dostat počet lidí, brojících proti ČSSD, Paroubkovi či Dejvidovi Rathovi, protože je jasné, že jsou někdo je ve více těchto skupinách. Nicméně stejně ty počty něco říkají...
Skupiny podporující ČSSD: ČSSD (9 členů), ČSSD neni KSČ, aneb nepleťme si pojmy s dojmy (14 členů), osobní profil Davida Ratha (v současné době 3 přátelé)...
Podle mě to je skutečně Dejvid sám (popřípadně někdo z jeho počítačově gramotnějších poradců), protože skupiny, které si přidal, na to jasně poukazují. Navíc mu na Wall napsal uživatel Zdeněk Škromach zprávu: "Ahoj tak už si to taky zkouším. Kde je tady prosímtě ta čeština? Zdeněk".
Ve čtvrtek 18. napsal: "David se rozhlizi po Facebook.com a zdravi vsechny priznivce :-).", večer byl Davídek trochu unavenej: "David je unavený jako pes, ale dneska to stálo za to" a včera asi moooc dřel: "David pracuje".
sobota 20. prosince 2008
Umění prohrávat
(Nejen) škola zavinila, proč jsem se zde na blogu prakticky na půl měsíce odmlčel. Teď jsem částečně zpět.
Strašných stresujících 14 dní je za mnou a žádná moc sranda to nebyla... Bylo na předtřesu mikro a tři zkoušky - dvě z nich v předtermínu. Mikro bohužel nedopadlo a musím napsat opravný test. Naštvalo mě to hodně, protože jsem myslel, že jsem tomu věnoval hodně času, ale evidentně to bylo pořád málo (ač jsem 5 dní nevycházel z domu a vynechal jsem i firemní vánoční večůrek - a to už je co říct). Chybami se člověk učí a já už jsem za ta studijní léta proškolen poměrně dost...
Oproti lidem, co dávají zkoušky na první dobrou a ne za lidovku (a já je určitým způsobem obdivuju) a nikdy (nebo jen vyjímečně) pocítili hořkost prohry, mám jednu nespornou výhodu. Umím prohrávat.
Umění prohrávat není smíření se s tím, že člověk občas prohrává. Není to ani strach z další nadcházející prohry po sérii menších. Je to schopnost nekatastrofalizovat dílčí neúspěch, nesložit se z něho, nevzdat to a jít dál.
My, co děláme důležité věci až na druhou dobrou, jsme v tomto kovaní. I přesto, že máme i úspěchy a stále převažují nad neúspěchy (ostatně jinak bych už na vš nepůsobil), tak neúspěch nás zcela nesloží. Znám to z vlastní zkušenosti. Naštvání se dostaví, smutek rovněž. Ale pak se oklepu a jede se dál. Analyzují se chyby, poučím se z nich a začnu pomalu pracovat znova. Člověk dostane další symbolickou obrannou slupku, je silnější. A to prosím pěkně se netýká jen neúspěchů profesních, ale samozřejmě i osobních. Každé člověka tvarují trochu jinak.
Důležité si je uvědomit jednu věc: jakmile nejde o život, jde o hovno. Není to alibismus nebo lehkomyslné omlouvání možných neúspěchů. Nemá smysl skákat z okna, vrhat se pro rozjeté Pendolino, předávkovávat se paralenem, řezat si žíly...
Dávám si pár dnů volno od školy na pročištění. Proleju organizmem pár ležáků a zelených, abych byl zas pln energie a elánu do pokračování ve studiu. V lednu mě čeká mikro, nejnáročnější předmět z celých pěti let. Nemá smysl řešit, proč máme nejtěžší předmět ve finálním ročníku, aby nám lehce komplikovat život. Nemá smysl řešit, proč je kladen takový důraz na předmět, který není alfou omegou oboru. Nemá smysl řešit, že "díky" mistrovství světa v klasickém lyžování máme kratší semestr, méně času na splnění zápočtů a proč proběhl veškerý stres nyní. Nemá smysl ani řešit, proč nám náš obor z původní délky 5,5 let srazili na 5 let a máme všechno nahuštěnější. Můžeme na to nadávat, ale to je tak jediné, co zmůžeme... Dřeme prostě dál.
Strašných stresujících 14 dní je za mnou a žádná moc sranda to nebyla... Bylo na předtřesu mikro a tři zkoušky - dvě z nich v předtermínu. Mikro bohužel nedopadlo a musím napsat opravný test. Naštvalo mě to hodně, protože jsem myslel, že jsem tomu věnoval hodně času, ale evidentně to bylo pořád málo (ač jsem 5 dní nevycházel z domu a vynechal jsem i firemní vánoční večůrek - a to už je co říct). Chybami se člověk učí a já už jsem za ta studijní léta proškolen poměrně dost...
Oproti lidem, co dávají zkoušky na první dobrou a ne za lidovku (a já je určitým způsobem obdivuju) a nikdy (nebo jen vyjímečně) pocítili hořkost prohry, mám jednu nespornou výhodu. Umím prohrávat.
Umění prohrávat není smíření se s tím, že člověk občas prohrává. Není to ani strach z další nadcházející prohry po sérii menších. Je to schopnost nekatastrofalizovat dílčí neúspěch, nesložit se z něho, nevzdat to a jít dál.
My, co děláme důležité věci až na druhou dobrou, jsme v tomto kovaní. I přesto, že máme i úspěchy a stále převažují nad neúspěchy (ostatně jinak bych už na vš nepůsobil), tak neúspěch nás zcela nesloží. Znám to z vlastní zkušenosti. Naštvání se dostaví, smutek rovněž. Ale pak se oklepu a jede se dál. Analyzují se chyby, poučím se z nich a začnu pomalu pracovat znova. Člověk dostane další symbolickou obrannou slupku, je silnější. A to prosím pěkně se netýká jen neúspěchů profesních, ale samozřejmě i osobních. Každé člověka tvarují trochu jinak.
Důležité si je uvědomit jednu věc: jakmile nejde o život, jde o hovno. Není to alibismus nebo lehkomyslné omlouvání možných neúspěchů. Nemá smysl skákat z okna, vrhat se pro rozjeté Pendolino, předávkovávat se paralenem, řezat si žíly...
Dávám si pár dnů volno od školy na pročištění. Proleju organizmem pár ležáků a zelených, abych byl zas pln energie a elánu do pokračování ve studiu. V lednu mě čeká mikro, nejnáročnější předmět z celých pěti let. Nemá smysl řešit, proč máme nejtěžší předmět ve finálním ročníku, aby nám lehce komplikovat život. Nemá smysl řešit, proč je kladen takový důraz na předmět, který není alfou omegou oboru. Nemá smysl řešit, že "díky" mistrovství světa v klasickém lyžování máme kratší semestr, méně času na splnění zápočtů a proč proběhl veškerý stres nyní. Nemá smysl ani řešit, proč nám náš obor z původní délky 5,5 let srazili na 5 let a máme všechno nahuštěnější. Můžeme na to nadávat, ale to je tak jediné, co zmůžeme... Dřeme prostě dál.
Tagy:
na vážno,
studium,
z redakce :-),
ze života
úterý 2. prosince 2008
Spam na Facebooku
V posledních dvou týdnech cca se mi ve vnitřní poště sociální komunitní sítě Facebook objevují zprávy silně připomínající spam, nebo vlastně zprávy, které jsou spamem samotným.
Funguje to tak, že vám příjde zpráva (která se standardně notifikuje v záložce zprávy) na Facebooku od někoho, koho máte mezi přáteli. Chová se tak, že odesílatel odeslal zprávu více lidem ze svých přátel, ale ne zcela všem z kontaktů. Odesílatel ale skutečným autorem evidentně není. V předmětu je mnohdy nějaká typická větička, jako například: "Millions of people will see your dumb ass." :-), v těle zprávy pak například "W O W" a hlavně url odkaz na podivnou stránku.
Kliknu jsem, abych to třeba prokouknul. Zobrazila se stránka připomínající RSS čtečku prohlížeče s jakoby embedovaným videem z YouTube.com. Ovšem není to žádný iframe embedovaného videa, ale animovaný gif, kde bliká červeně play tlačítko uprostřed, což přemýšlivější uživatele hned trkne, protože toto přehrávače YouTube.com nedělají.
Zvědavost mi nedala a kliknul jsem dál :-). Překvapivě se načetla standardní stránka YouTube.com s upozorněním na nevhodný obsah, no a po potvrzení už na mě vykouklo lehce erotické video s kroutícími se zadky :-). Někdo tvrdí, že otevřením takové zprávy se automaticky přepošle na přátelé, které má příjemce zprávy. Ovšem pokud to tak funguje, tak opět ne na všechny.
Každopádně po určitém čase zpráva z doručených zpráv na Facebooku "sama" zmizí. (Že by je promazával někdo z Facebooku?)
Funguje to tak, že vám příjde zpráva (která se standardně notifikuje v záložce zprávy) na Facebooku od někoho, koho máte mezi přáteli. Chová se tak, že odesílatel odeslal zprávu více lidem ze svých přátel, ale ne zcela všem z kontaktů. Odesílatel ale skutečným autorem evidentně není. V předmětu je mnohdy nějaká typická větička, jako například: "Millions of people will see your dumb ass." :-), v těle zprávy pak například "W O W" a hlavně url odkaz na podivnou stránku.
Kliknu jsem, abych to třeba prokouknul. Zobrazila se stránka připomínající RSS čtečku prohlížeče s jakoby embedovaným videem z YouTube.com. Ovšem není to žádný iframe embedovaného videa, ale animovaný gif, kde bliká červeně play tlačítko uprostřed, což přemýšlivější uživatele hned trkne, protože toto přehrávače YouTube.com nedělají.
Zvědavost mi nedala a kliknul jsem dál :-). Překvapivě se načetla standardní stránka YouTube.com s upozorněním na nevhodný obsah, no a po potvrzení už na mě vykouklo lehce erotické video s kroutícími se zadky :-). Někdo tvrdí, že otevřením takové zprávy se automaticky přepošle na přátelé, které má příjemce zprávy. Ovšem pokud to tak funguje, tak opět ne na všechny.
Každopádně po určitém čase zpráva z doručených zpráv na Facebooku "sama" zmizí. (Že by je promazával někdo z Facebooku?)
pondělí 1. prosince 2008
Skvělá Yvonne Sanchez v Eurocentru
Jeden z vůbec posledních mých letošních hudebních jazzových zážitků jsem prožil ve čtvrtek v (bohužel) Eurocentru.
Ano, v bohužel Eurocentru. V sále, který prostě nemůže dokonale přispět k atmosféře tohoto typu hudby zvlášť, když je to minoritní hudební styl. Konec konců jsme toho byly svědky už na Illustratospheře a ta je přece jen trošku profláknutější a asi dnes již přístupnější širšímu publiku než v současné době Yvonne Sanchez.
Naplnit takový sál dokáže asi jen rocková kapela... Nicméně to kvalitu koncertu nerušilo. V očekávání jsem byl zvědav na to, jak si Yvonne poradí s novými skladbami z letošního alba My Garden, když ji bude doprovázet pouze kytarista (Pedro Tagliani) a perkusionista (Tomas Sanchez). Na albu zní přece jen vícero hudebníků :-).
Většinu skladeb vylosovala hlavně z nového alba a k mému příjemnému překvapění nezněly nikterak ošizeně co do nástrojové pestrosti. Především díky kytaristovi Pedru Taglianimu, který na aktustickou kytaru díky různým kytarovým smyčkám, které na sebe vrstvil přímo v průběhu skladeb, takže jsme od jednoho kytaristy slyšeli naráz jak basovku, sólovku i španělku a to tu instrumentální složku velmi obohatilo. V největší míře to předvedl ve své sólové skladbě.
I přes nachlazení, které Yvonne předestírála v průběhu koncertu, zněl její hlas právě tak dobře, jak jsem ho do té doby slyšel z jejích nahrávek. Bohužel jsem si již nepamatoval moc z prvního živého koncertu s Yvonne, který jsem viděl někdy na gymplu (kolem roku 1999 nebo 2000), kdy vystupovala s Robert Balzar Triem a Danem Bártou o pár metrů vedle v klubu Na Rampě, které se komorní velikostí pro tento žánr hodí daleko více. Tehdy to bylo hlavně o jazzových standardech. Čtvrteční koncert Yvonne pojala především jako představení její autorské desky.
O desce jen ve zkratce tolik, že ve srovnání s opusem Invitation, které je především o těch jazzových standardech, je My Garden přístupnější, pro posluchače zpěvnější :-). Jsou tu jiní - fundovanější a proto o desce radši přečtěte pohled Veroniky Vlachové.
Výborně nás bavila Yvonne i mezi skladbami nejrůznějšími zážitky, při kterých se smálo celé to sedící Eurocentrum. Vyzařovala z ní neustále pozitivní energie a temperament (jak je možná vidět i z fotek). V tu chvíli jsem si aspoň nepřipadal jako na výchovném dopoledním koncertě vážné hudby na základní škole i přesto, že my jsme dali přednosti stání vzadu, kde jsme se mohli vlnit a více si koncert užívat a jako unuděně sedící žáčci jsme si tak připadat nemuseli. (Koneckonců není nic zvláštního, že se na koncertech i jazzové hudby sedí, jen k tomu Jablonci, Eurocentru a pivu do kelímku mi to tak nějak nesedí...).
Vrcholem pro mne byla skladba Roses, na kterou jsem se těšil asi nejvíce. Za tu jsem byl moc rád a zaznamenal jsem ji v níže uvedeném záznamu, který zvukově a obrazově asi za moc nestojí, ale možná z něj ti, co se nemohli dostaviti, alespoň něco budou míti :-).
Yvonne Sanchez | Yvonne Sanchez na MySpace | Yvonne Sanchez - Under the Moon and the Stars + Rainbow | Všechna videa | Recenze My Garden Veroniky Vlachové | Fotky naší koncertní party
Ano, v bohužel Eurocentru. V sále, který prostě nemůže dokonale přispět k atmosféře tohoto typu hudby zvlášť, když je to minoritní hudební styl. Konec konců jsme toho byly svědky už na Illustratospheře a ta je přece jen trošku profláknutější a asi dnes již přístupnější širšímu publiku než v současné době Yvonne Sanchez.
Naplnit takový sál dokáže asi jen rocková kapela... Nicméně to kvalitu koncertu nerušilo. V očekávání jsem byl zvědav na to, jak si Yvonne poradí s novými skladbami z letošního alba My Garden, když ji bude doprovázet pouze kytarista (Pedro Tagliani) a perkusionista (Tomas Sanchez). Na albu zní přece jen vícero hudebníků :-).
Většinu skladeb vylosovala hlavně z nového alba a k mému příjemnému překvapění nezněly nikterak ošizeně co do nástrojové pestrosti. Především díky kytaristovi Pedru Taglianimu, který na aktustickou kytaru díky různým kytarovým smyčkám, které na sebe vrstvil přímo v průběhu skladeb, takže jsme od jednoho kytaristy slyšeli naráz jak basovku, sólovku i španělku a to tu instrumentální složku velmi obohatilo. V největší míře to předvedl ve své sólové skladbě.
I přes nachlazení, které Yvonne předestírála v průběhu koncertu, zněl její hlas právě tak dobře, jak jsem ho do té doby slyšel z jejích nahrávek. Bohužel jsem si již nepamatoval moc z prvního živého koncertu s Yvonne, který jsem viděl někdy na gymplu (kolem roku 1999 nebo 2000), kdy vystupovala s Robert Balzar Triem a Danem Bártou o pár metrů vedle v klubu Na Rampě, které se komorní velikostí pro tento žánr hodí daleko více. Tehdy to bylo hlavně o jazzových standardech. Čtvrteční koncert Yvonne pojala především jako představení její autorské desky.
O desce jen ve zkratce tolik, že ve srovnání s opusem Invitation, které je především o těch jazzových standardech, je My Garden přístupnější, pro posluchače zpěvnější :-). Jsou tu jiní - fundovanější a proto o desce radši přečtěte pohled Veroniky Vlachové.
Výborně nás bavila Yvonne i mezi skladbami nejrůznějšími zážitky, při kterých se smálo celé to sedící Eurocentrum. Vyzařovala z ní neustále pozitivní energie a temperament (jak je možná vidět i z fotek). V tu chvíli jsem si aspoň nepřipadal jako na výchovném dopoledním koncertě vážné hudby na základní škole i přesto, že my jsme dali přednosti stání vzadu, kde jsme se mohli vlnit a více si koncert užívat a jako unuděně sedící žáčci jsme si tak připadat nemuseli. (Koneckonců není nic zvláštního, že se na koncertech i jazzové hudby sedí, jen k tomu Jablonci, Eurocentru a pivu do kelímku mi to tak nějak nesedí...).
Vrcholem pro mne byla skladba Roses, na kterou jsem se těšil asi nejvíce. Za tu jsem byl moc rád a zaznamenal jsem ji v níže uvedeném záznamu, který zvukově a obrazově asi za moc nestojí, ale možná z něj ti, co se nemohli dostaviti, alespoň něco budou míti :-).
relevantní odkazy:
Yvonne Sanchez | Yvonne Sanchez na MySpace | Yvonne Sanchez - Under the Moon and the Stars + Rainbow | Všechna videa | Recenze My Garden Veroniky Vlachové | Fotky naší koncertní party
Tagy:
co poslouchám,
hudba,
jazz,
koncert,
recenze koncertu,
video
pátek 28. listopadu 2008
Opij se na Silvestra zadarmo!
Pomalu (nebo vlastně kvapem...) se blíží závěr roku a s ním i závěrečná poslední kalba. Ano Silvestr. Den, kdy si lidé (zbytečně) dávají předsevzetí do nového roku. Den, kdy se prokazatelně opije nejvíce lidí na celém světě. A že to stojí peněz... Co takhle se jednou opít zadarmo :-)?
Pevně doufám, že letos prožiju poslední den v roce s mými nejbližšími kamarády. Stalo se to již takovou hezkou tradicí, tak věřím, že v tom i letos budeme pokračovat. Jsem zvědav, kde to oslavíme letos...
Na Sekta.cz jsme spustili soutěž, kde hlavní cenou je 15 plechovek alkoholického nápoje Bandidos. Chystáme se jich darovat až 240 ks. Čím si to můžete zasloužit? Stačí si letošní Silvestr zorganizovat právě přes Sekta.cz, což je nově spuštěný komunitní web pro organizování setkávání, uspořádat oslavu pro nejvíce lidí, lidi do skupin pozvat a pak jen doufat, že máte nejpočetnější párty.
27. prosince vyhodnotíme skupinu, která má nejvíce členů, kteří se jejich Silvestru zúčastní a na Silvestra odpoledne skupině až na místo akce přivezeme alkholovou výhru :-). Jednoduché, prosté.
Jak začít? Prostě se zaregistrujte a vytvořte skupinu a jděte do toho :-). Partnerem je Bandidos, mediálním partnerem je eMag.cz.
relevantní odkazy:
Setka.cz - jediná sekta, ve které stojí za to být | Vytvoř si skupinu hned teď! | Zpráva na eMag.cz | Bandidos alkoholické nápoje | Kompletní pravidla soutěže | Ostatní novinky z Mitonu
Pevně doufám, že letos prožiju poslední den v roce s mými nejbližšími kamarády. Stalo se to již takovou hezkou tradicí, tak věřím, že v tom i letos budeme pokračovat. Jsem zvědav, kde to oslavíme letos...
Na Sekta.cz jsme spustili soutěž, kde hlavní cenou je 15 plechovek alkoholického nápoje Bandidos. Chystáme se jich darovat až 240 ks. Čím si to můžete zasloužit? Stačí si letošní Silvestr zorganizovat právě přes Sekta.cz, což je nově spuštěný komunitní web pro organizování setkávání, uspořádat oslavu pro nejvíce lidí, lidi do skupin pozvat a pak jen doufat, že máte nejpočetnější párty.
27. prosince vyhodnotíme skupinu, která má nejvíce členů, kteří se jejich Silvestru zúčastní a na Silvestra odpoledne skupině až na místo akce přivezeme alkholovou výhru :-). Jednoduché, prosté.
Jak začít? Prostě se zaregistrujte a vytvořte skupinu a jděte do toho :-). Partnerem je Bandidos, mediálním partnerem je eMag.cz.
relevantní odkazy:
Setka.cz - jediná sekta, ve které stojí za to být | Vytvoř si skupinu hned teď! | Zpráva na eMag.cz | Bandidos alkoholické nápoje | Kompletní pravidla soutěže | Ostatní novinky z Mitonu
sobota 22. listopadu 2008
Internetová raketa letí prudce vzhůru
Webové novinky na internetu z dílny internetové rakety
Pro především ženy tu máme pod pokličkou další komunitní contentový portál - Zdravě.cz. Po velmi úspěšném Vařeni.cz (na Vareni.cz momentálně startují dlouho očekávané videorecepty!), které je v současné době jednou z vlajkových lodí internetové rakety, je Zdravě.cz nejen pro ženy, ale i vlastně pro muže. Nicméně nevím, co nabídne portál mně, který snídá občas párky s plnotučnou hořčicí ve stoje u kuchyňské linky a intenzivněji se stravuje v odpolední části dne než v té dopolední, jak by tomu mělo být... Napadlo nás s ostatními, že bychom mohli vytvořit alternativní Nezdravě.cz, kde bych mohl být klidně šéfredaktorem na počkání :-).
Kupy nových projektů, hromady nových designů. Po akvizici Hotel.cz tu máme jeho nový vzhled, stejně jako v případě lázeňského webu Spa.cz. Heureka.cz již existuje ve slovenské mutaci a nabízí v předvánočním čase tipy na dárky pro muže, ženy nebo domácí mazlíčky, takže když tápete, možná příjde vhod pár tipů. Pro ty, kteří se pořád bojí na internetu nakupovat doporučuju přečíst pár rad, jak postupovat, aby nákup na internetu proběhl bez problému a k vaší plné spokojenosti.
Venku je rovněž nový hudební T-Music.cz (především) pro teenagery (cílová skupina 15 - 25 let), i když tak nějak doufám, že i pro mě bude občas plný novinek z hudební branže. Hudební zpřízněnec Dan Maršalík již píše a hodnotí alba i nemainstreamového charakteru. Ty mě na T-Music možná přivedou ;-).
Redesignu se dočkalo Nepropasni.cz stejně jako Poptavka.cz. Novým trendem je vytvářet produktové tématické skupiny našich projektů na Facebooku (skupina projektu Sekta.cz, Nepropasni.cz, Zdrave.cz, Heureka.cz, FotbalPortal.cz), kde můžeme s uživateli komunikovat ohledně plánovaných změn, novinek a podobně. Facebook.com umožňuje výborné cílení reklamy, kterou například využívá právě v předvánočních dnech Heureka.cz.
Grafici a kreativci popohání naší (a vaší) internetovou raketu dál do kosmu... :-). I drobnosti potěší a podtrhnou společenou corporate indentity: nová lišta a pata pro webové projekty ze společné kolny :-). Interně ji říkáme Mišta podle Michala, který ji tehdá webmasteroval. Firemní slogan Enjoy the future doplňujeme i českým Vzhůru do budoucnosti, který by měl být srozumitelnější českým uživatelům.
Miciny a Hafici dostali dalšího soukmenovce do party - Konicci.cz a všichni tři maj zimní/vánoční layout (stejně jako web profesionálního hostingu Stable.cz či technologického magazínu eMag.cz a další). A já se ptám, jaký další komunitní web pro zvířata z Mitonu spatří světlo světa :-))?
Aquadino.cz, které nabízí pronájem lodí a jachet, se umístilo třetí v soutěži Webtop100 v kategorie Cestovní ruch o nejlepší web :-). A finálně na novém komunitním webu pro tvorbu skupin a organizaci setkání a akcí Sekta.cz, který se snažím vést kupředu, chystáme spustit již za den dva tři lákavou soutěž, která by měla odstartovat propagaci tohoto nového projektu.
Novinek je celá řada. Inu není divu, v září se uživatelé vrátili z dovolených, slezli ze stromů a jejích aktivita na internetu bude v dalších týdnech a měsících kulminovat. Ovlivňovat ji krom blížících se svátků bude především počasí :-). Poručíme větru dešti :-)? Asi ne :-).
Pro především ženy tu máme pod pokličkou další komunitní contentový portál - Zdravě.cz. Po velmi úspěšném Vařeni.cz (na Vareni.cz momentálně startují dlouho očekávané videorecepty!), které je v současné době jednou z vlajkových lodí internetové rakety, je Zdravě.cz nejen pro ženy, ale i vlastně pro muže. Nicméně nevím, co nabídne portál mně, který snídá občas párky s plnotučnou hořčicí ve stoje u kuchyňské linky a intenzivněji se stravuje v odpolední části dne než v té dopolední, jak by tomu mělo být... Napadlo nás s ostatními, že bychom mohli vytvořit alternativní Nezdravě.cz, kde bych mohl být klidně šéfredaktorem na počkání :-).
Kupy nových projektů, hromady nových designů. Po akvizici Hotel.cz tu máme jeho nový vzhled, stejně jako v případě lázeňského webu Spa.cz. Heureka.cz již existuje ve slovenské mutaci a nabízí v předvánočním čase tipy na dárky pro muže, ženy nebo domácí mazlíčky, takže když tápete, možná příjde vhod pár tipů. Pro ty, kteří se pořád bojí na internetu nakupovat doporučuju přečíst pár rad, jak postupovat, aby nákup na internetu proběhl bez problému a k vaší plné spokojenosti.
Venku je rovněž nový hudební T-Music.cz (především) pro teenagery (cílová skupina 15 - 25 let), i když tak nějak doufám, že i pro mě bude občas plný novinek z hudební branže. Hudební zpřízněnec Dan Maršalík již píše a hodnotí alba i nemainstreamového charakteru. Ty mě na T-Music možná přivedou ;-).
Redesignu se dočkalo Nepropasni.cz stejně jako Poptavka.cz. Novým trendem je vytvářet produktové tématické skupiny našich projektů na Facebooku (skupina projektu Sekta.cz, Nepropasni.cz, Zdrave.cz, Heureka.cz, FotbalPortal.cz), kde můžeme s uživateli komunikovat ohledně plánovaných změn, novinek a podobně. Facebook.com umožňuje výborné cílení reklamy, kterou například využívá právě v předvánočních dnech Heureka.cz.
Grafici a kreativci popohání naší (a vaší) internetovou raketu dál do kosmu... :-). I drobnosti potěší a podtrhnou společenou corporate indentity: nová lišta a pata pro webové projekty ze společné kolny :-). Interně ji říkáme Mišta podle Michala, který ji tehdá webmasteroval. Firemní slogan Enjoy the future doplňujeme i českým Vzhůru do budoucnosti, který by měl být srozumitelnější českým uživatelům.
Miciny a Hafici dostali dalšího soukmenovce do party - Konicci.cz a všichni tři maj zimní/vánoční layout (stejně jako web profesionálního hostingu Stable.cz či technologického magazínu eMag.cz a další). A já se ptám, jaký další komunitní web pro zvířata z Mitonu spatří světlo světa :-))?
Aquadino.cz, které nabízí pronájem lodí a jachet, se umístilo třetí v soutěži Webtop100 v kategorie Cestovní ruch o nejlepší web :-). A finálně na novém komunitním webu pro tvorbu skupin a organizaci setkání a akcí Sekta.cz, který se snažím vést kupředu, chystáme spustit již za den dva tři lákavou soutěž, která by měla odstartovat propagaci tohoto nového projektu.
Novinek je celá řada. Inu není divu, v září se uživatelé vrátili z dovolených, slezli ze stromů a jejích aktivita na internetu bude v dalších týdnech a měsících kulminovat. Ovlivňovat ji krom blížících se svátků bude především počasí :-). Poručíme větru dešti :-)? Asi ne :-).
středa 19. listopadu 2008
Tradiční pocení v Lucerně
Obvyklé tradiční listopadové dostaveníčko tentokrát s pár netradičnostmi...
Prvně byl omluven Váca ze studijních důvodů, takže poprvé po pěti letech nebyl 17. listopadu v natřískaném velkém sále Lucerny (ono neúčast je možná pouze v případě svatby, pohřbu a studijních důvodů). A pak se točil audiovizuální záznam z gigu, který nejdřív poběží na HBO a posléze (snad) bude vydán na DVD (na to se těšíme všichni). Toť netradičnosti. Mezi tradičnosti patřilo samozřejmě nehorázné vedro a občas horší zvuk, na který si pár lidí ztěžovalo (mně to přišlo v pohodě). Michael Viktořík tradičně obměnil několikrát svůj kostým, Splash hornz si vystřihli klasická sóla a u báru v prostředním patře Lucerny tradičně teplý vodový gambrinus z láhve šup ho do kelímku za 40 korun (a jak pak po koncertu a vedru i tak teplý chutná!).
Natáčení samotný koncert nijak zvlášť nepřipomínalo ani nenarušovalo. Jen lehce ubylo tradičních proklamací mezi skladbami, takže jednotlivé písně J.A.R. servírovali hezky těsně za sebou bez okolků (nicméně hláška s ovacemi i s padesátikorunou za další písničku nechyběla...). Tradiční slovní fórky byly trochu neobvykle nahrazeny dívkou v plavkách, která se občas mezi skladbami prošla před muzikanty na podiu s tu vtipným s tu s méně vtipným transparentem, který vždy pohotově obrátila, aby bylo hezky vidět logo HBO, které se pak z DVD rozhodně vystříhávat nebude, řekl bych. Vzhledem k tomu, že to HBO platí a chce z toho také něco mít, to docela chápu a bylo to pojato vcelku netradičně. Je to prostě něco za něco... Budiž.
Setlist obsahoval tradiční osvědčené fláky, které se poslední dobou na koncertech hrají snad jen s vyjímkou skladeb Ťo ti ťo a O lidech řekla Míša, které se tak často nedávají. Myslím, že se tam mohl šoupnout například i skvělý Hnědojed, ale nedošlo na něj...
Po těch několika (pěti) koncertech v Lucerně má člověk tak trochu pocit, že už to všechno zná, několikrát slyšel a faktem je, že se prostě show dramaticky nemění. Roste ale nasazení muzikantů - loňský koncert byl vynikající, ten letošní rovněž, takže dobrý důvod ho zaznamenat na nosič (koneckonců obrazovému materiálu na VHS V deseti letí desetiletím bude příští rok deset let). J.A.R. v Lucerně 17. listopadu je taková hezká povinnost pro všechny skalní fandy. Tradice, která tu byla a věřím, že i bude. Nicméně i přes výbornou atmosféru v natřískaném sále mám tak nějak pocit, že bych si letos možná více užil koncert třeba u nás na Severu, aby to bylo zase trochu něco jiného... Třeba příští rok?
Příští rok si s J.A.R. oslavíme dvacítku. Bude DVD, pravděpodobně i bestofka. Bude i Lucerna a třeba po 3,5 letech zase koncert na Severu v Liberci nebo Jablonci v rámci turné. Teď bych si dal pro změnu zase ještě nějakej ten jazz, popř. jazzové Vánoce s libereckým ZUŠ Big Bandem a pak už mohu v klidu uzavřít letošní koncertní sezónu.
Tak zase za rok.
relevantní odkazy:
J.A.R. | HBO | Fotky z koncertu a z after párty od Radky Černé | V deseti letí desetiletím
Prvně byl omluven Váca ze studijních důvodů, takže poprvé po pěti letech nebyl 17. listopadu v natřískaném velkém sále Lucerny (ono neúčast je možná pouze v případě svatby, pohřbu a studijních důvodů). A pak se točil audiovizuální záznam z gigu, který nejdřív poběží na HBO a posléze (snad) bude vydán na DVD (na to se těšíme všichni). Toť netradičnosti. Mezi tradičnosti patřilo samozřejmě nehorázné vedro a občas horší zvuk, na který si pár lidí ztěžovalo (mně to přišlo v pohodě). Michael Viktořík tradičně obměnil několikrát svůj kostým, Splash hornz si vystřihli klasická sóla a u báru v prostředním patře Lucerny tradičně teplý vodový gambrinus z láhve šup ho do kelímku za 40 korun (a jak pak po koncertu a vedru i tak teplý chutná!).
Natáčení samotný koncert nijak zvlášť nepřipomínalo ani nenarušovalo. Jen lehce ubylo tradičních proklamací mezi skladbami, takže jednotlivé písně J.A.R. servírovali hezky těsně za sebou bez okolků (nicméně hláška s ovacemi i s padesátikorunou za další písničku nechyběla...). Tradiční slovní fórky byly trochu neobvykle nahrazeny dívkou v plavkách, která se občas mezi skladbami prošla před muzikanty na podiu s tu vtipným s tu s méně vtipným transparentem, který vždy pohotově obrátila, aby bylo hezky vidět logo HBO, které se pak z DVD rozhodně vystříhávat nebude, řekl bych. Vzhledem k tomu, že to HBO platí a chce z toho také něco mít, to docela chápu a bylo to pojato vcelku netradičně. Je to prostě něco za něco... Budiž.
Setlist obsahoval tradiční osvědčené fláky, které se poslední dobou na koncertech hrají snad jen s vyjímkou skladeb Ťo ti ťo a O lidech řekla Míša, které se tak často nedávají. Myslím, že se tam mohl šoupnout například i skvělý Hnědojed, ale nedošlo na něj...
Po těch několika (pěti) koncertech v Lucerně má člověk tak trochu pocit, že už to všechno zná, několikrát slyšel a faktem je, že se prostě show dramaticky nemění. Roste ale nasazení muzikantů - loňský koncert byl vynikající, ten letošní rovněž, takže dobrý důvod ho zaznamenat na nosič (koneckonců obrazovému materiálu na VHS V deseti letí desetiletím bude příští rok deset let). J.A.R. v Lucerně 17. listopadu je taková hezká povinnost pro všechny skalní fandy. Tradice, která tu byla a věřím, že i bude. Nicméně i přes výbornou atmosféru v natřískaném sále mám tak nějak pocit, že bych si letos možná více užil koncert třeba u nás na Severu, aby to bylo zase trochu něco jiného... Třeba příští rok?
Příští rok si s J.A.R. oslavíme dvacítku. Bude DVD, pravděpodobně i bestofka. Bude i Lucerna a třeba po 3,5 letech zase koncert na Severu v Liberci nebo Jablonci v rámci turné. Teď bych si dal pro změnu zase ještě nějakej ten jazz, popř. jazzové Vánoce s libereckým ZUŠ Big Bandem a pak už mohu v klidu uzavřít letošní koncertní sezónu.
Tak zase za rok.
relevantní odkazy:
J.A.R. | HBO | Fotky z koncertu a z after párty od Radky Černé | V deseti letí desetiletím
Tagy:
funk,
hudba,
jazz,
koncert,
recenze koncertu
sobota 8. listopadu 2008
České dráhy, vzdejte to!
Netušil jsem, že budu moct necelé dva mesíce před koncem letošního roku již jednoznačně vyhodnotit "nejlepšího dopravce roku 2008, ale České dráhy mě včera skutečně přesvědčily, že nikdo jiný si "cenu" nezaslouží...
Tohle jsem ještě nezažil. Odjížděli jsme na minutu přesně z Liberce směr domov. Odjezd vlaku v 16:28. Přijíždíme na čas do Vesce u Liberce. Zde nastala první sranda: čekáme 15 minut na protivlak. No co, to už tu bylo nespočetně krát. Po tom, co protivlak odjel, čekáme stejně dalších 5 minut (nevím na co) ve Vesci.
Pak se rozjíždíme a rychlostí max 20 km/h se suneme do kopce směr Jablonec. Takhle pomalu jsem vlakem snad nejel. Bylo mi jasné, že buď nedojedeme a přijede nás něco odtáhnout, nebo dojedeme ale s daleko větším zpožděním než těch již nabraných 20 minut.
Avšak: v Jablonci přichází průvodčí a oznamuje nám, že si máme vystoupit a že přestoupíme na vlak, který přijede ze Smržovky, a který se s námi vrátí zpět směr Tanvald. No, to už tu taky bylo, ale nasranej už jsem byl solidně. Takže všichni cestující z bezkonkurenčně technicky nejvyspělejších vlaků Regionova (za ty bych něž bych promované inženýry nechal pověsit...) vystoupili ven. Před naší porouchanou Regionovou stála další souprava na stejné koleji, která pravděpodobně přijela od Tanvaldu, takže se to vypadalo, že se taky vysrala a obě pojedou zpět do Liberce, pač z kopce stačí, když to bude brzdit...
Po deseti minutých cca přijíždí vlak od Smržovky, takže na nádraží stojí 3 soupravy. Cestující z něho vystupují a nastupují do Regionovy, kterou jsme my přijeli. (Ještě se orientujete?) My nastupujeme do vlaku, co přijel od Tanvaldu a bude se do něj vracet. Zmatená průvodčí ve vlaku zdůrazňuje, že ti, co chtějí do Liberce si musí přestoupit. Takže asi dvacet lidí vystupuje totálně zmatených a dvacet totálně zmatených přistupuje. Vlak je narvaný k prasknutí, ale ještě to jde. Po zhruba 15 minutách odjížíme z Jablonce směr Tanvald. Paní průvodčí si stále dovoluje kontrolovat jízdenky... Tím ale sranda nekončí...
Přijíždíme na Smržovku, do vlaku nastoupila vychechtaná výpravčí (skutečně nevím, co na tom bylo veselého...) a říká nám, že si musíme všichni vystopit, že do Tanvaldu budeme pokračovat jiným vlakem, který pro nás přijede z Tanvaldu a zpět se do něj vrací. Podruhé tedy budeme přestupovat (to jsem skutečně ještě nezažil). Celá masa lidí vystupuje do neuvěřitelného chcance (za to jediné snad ČD nemohou...) a jde se schovat pod střechu u nádraží. Čekáme asi necelých deset minut. Od Tanvaldu konečně přijíždí vlak. Avšak jen jeden kus motoráku, kam jsme se měli všichni naskládat... Lidé, kteří jím přijeli z Tanvaldu tedy vystupují, přestupují do vlaku, kterým jsme my přijeli od Jablonce. My nastupujeme do vlaku, který přijel od Tanvaldu. Za neuvěřitelné průtrže a totálního zmatku na nádraží. Při nastupování jedna paní někomu říká, že přestupuje již potřetí, takže někdo na tom byl ještě hůř než my...
Na střední Smržovce se soukám z "vlaku". Měl jsem přijet v 17:22, dorazil jsem v 18:02. 40 minut zpoždění! Dvojí přestup na trati, kde se běžně nepřestupuje! Gratuluji, smekám, klaním se...
Nezajímá mě, kdo za to může. Nezajímá mě, že jsou ty vlaky poruchové. Já si taky musím koupit jízdenku, jinak platím pokutu a průvodčí to taky nezajímá. České drahy se z toho svrabu nevyhrabou nikdy. Nikdy se přístupem ke své praci z průserů nevyhrabou. Řešení? Managementu o 70 % srazit platy, vyhodit nejméně další pár tisíc zaměstanců (pořád je jich tam moc), odebrat jim veškeré benefity, které si naprosto nezaslouží drtivá většina zaměstanců. A i přesto, že marketing JE důlěžitý, tak se na něj v situaci, kdy se drahám sere drtivá většina aktivit, vykašlat. Neutrácet za marketing nehorentní sumy, neutrácet za reklamu, sponzorství a snažit se vybudovat dobré jméno službami, nikoliv reklamou, časopisy a podobnými nesmysly v současné zoufalé situaci...
Bohužel je to začarovaný kruh. Pořád vládne na kolejích monopol Českých drah. Dráhy investují pouze do nejdůležitějších mezinárodních tratí. Na ostatní ve směs kašlou. A pokud organizace zdražuje svoje služby primárně stálým zákazníkům, kteří (bohužel) musejí její služby využívat denně, je něco špatně. Stálých zákazníků si má každá firma vážit. ČD to nedělají. ČD totiž dělají zásadně všechno špatně. A proč? Protože je to státní organizace. A všechno, co dělá stát je prostě v drtivé většině případů nehospodárné a neprofesionální. Nicméně, pokud se někdo chce v práci flákat, dělat práci na poloviční výkon, užívat si kariérního růstu a neuvěřitelných benefitů, které mnohdy nejsou ani v soukromém sektoru, tak mu nemůžu než doporučit práci kdekoliv ve státní sféře. Snad jen s vyjímkou školství a v určitých případech zdravotnictví...
relevantní odkazy:
Skupina Štvou mě České Dráhy... na Facebooku
Tohle jsem ještě nezažil. Odjížděli jsme na minutu přesně z Liberce směr domov. Odjezd vlaku v 16:28. Přijíždíme na čas do Vesce u Liberce. Zde nastala první sranda: čekáme 15 minut na protivlak. No co, to už tu bylo nespočetně krát. Po tom, co protivlak odjel, čekáme stejně dalších 5 minut (nevím na co) ve Vesci.
Pak se rozjíždíme a rychlostí max 20 km/h se suneme do kopce směr Jablonec. Takhle pomalu jsem vlakem snad nejel. Bylo mi jasné, že buď nedojedeme a přijede nás něco odtáhnout, nebo dojedeme ale s daleko větším zpožděním než těch již nabraných 20 minut.
Avšak: v Jablonci přichází průvodčí a oznamuje nám, že si máme vystoupit a že přestoupíme na vlak, který přijede ze Smržovky, a který se s námi vrátí zpět směr Tanvald. No, to už tu taky bylo, ale nasranej už jsem byl solidně. Takže všichni cestující z bezkonkurenčně technicky nejvyspělejších vlaků Regionova (za ty bych něž bych promované inženýry nechal pověsit...) vystoupili ven. Před naší porouchanou Regionovou stála další souprava na stejné koleji, která pravděpodobně přijela od Tanvaldu, takže se to vypadalo, že se taky vysrala a obě pojedou zpět do Liberce, pač z kopce stačí, když to bude brzdit...
Po deseti minutých cca přijíždí vlak od Smržovky, takže na nádraží stojí 3 soupravy. Cestující z něho vystupují a nastupují do Regionovy, kterou jsme my přijeli. (Ještě se orientujete?) My nastupujeme do vlaku, co přijel od Tanvaldu a bude se do něj vracet. Zmatená průvodčí ve vlaku zdůrazňuje, že ti, co chtějí do Liberce si musí přestoupit. Takže asi dvacet lidí vystupuje totálně zmatených a dvacet totálně zmatených přistupuje. Vlak je narvaný k prasknutí, ale ještě to jde. Po zhruba 15 minutách odjížíme z Jablonce směr Tanvald. Paní průvodčí si stále dovoluje kontrolovat jízdenky... Tím ale sranda nekončí...
Přijíždíme na Smržovku, do vlaku nastoupila vychechtaná výpravčí (skutečně nevím, co na tom bylo veselého...) a říká nám, že si musíme všichni vystopit, že do Tanvaldu budeme pokračovat jiným vlakem, který pro nás přijede z Tanvaldu a zpět se do něj vrací. Podruhé tedy budeme přestupovat (to jsem skutečně ještě nezažil). Celá masa lidí vystupuje do neuvěřitelného chcance (za to jediné snad ČD nemohou...) a jde se schovat pod střechu u nádraží. Čekáme asi necelých deset minut. Od Tanvaldu konečně přijíždí vlak. Avšak jen jeden kus motoráku, kam jsme se měli všichni naskládat... Lidé, kteří jím přijeli z Tanvaldu tedy vystupují, přestupují do vlaku, kterým jsme my přijeli od Jablonce. My nastupujeme do vlaku, který přijel od Tanvaldu. Za neuvěřitelné průtrže a totálního zmatku na nádraží. Při nastupování jedna paní někomu říká, že přestupuje již potřetí, takže někdo na tom byl ještě hůř než my...
Na střední Smržovce se soukám z "vlaku". Měl jsem přijet v 17:22, dorazil jsem v 18:02. 40 minut zpoždění! Dvojí přestup na trati, kde se běžně nepřestupuje! Gratuluji, smekám, klaním se...
Nezajímá mě, kdo za to může. Nezajímá mě, že jsou ty vlaky poruchové. Já si taky musím koupit jízdenku, jinak platím pokutu a průvodčí to taky nezajímá. České drahy se z toho svrabu nevyhrabou nikdy. Nikdy se přístupem ke své praci z průserů nevyhrabou. Řešení? Managementu o 70 % srazit platy, vyhodit nejméně další pár tisíc zaměstanců (pořád je jich tam moc), odebrat jim veškeré benefity, které si naprosto nezaslouží drtivá většina zaměstanců. A i přesto, že marketing JE důlěžitý, tak se na něj v situaci, kdy se drahám sere drtivá většina aktivit, vykašlat. Neutrácet za marketing nehorentní sumy, neutrácet za reklamu, sponzorství a snažit se vybudovat dobré jméno službami, nikoliv reklamou, časopisy a podobnými nesmysly v současné zoufalé situaci...
Bohužel je to začarovaný kruh. Pořád vládne na kolejích monopol Českých drah. Dráhy investují pouze do nejdůležitějších mezinárodních tratí. Na ostatní ve směs kašlou. A pokud organizace zdražuje svoje služby primárně stálým zákazníkům, kteří (bohužel) musejí její služby využívat denně, je něco špatně. Stálých zákazníků si má každá firma vážit. ČD to nedělají. ČD totiž dělají zásadně všechno špatně. A proč? Protože je to státní organizace. A všechno, co dělá stát je prostě v drtivé většině případů nehospodárné a neprofesionální. Nicméně, pokud se někdo chce v práci flákat, dělat práci na poloviční výkon, užívat si kariérního růstu a neuvěřitelných benefitů, které mnohdy nejsou ani v soukromém sektoru, tak mu nemůžu než doporučit práci kdekoliv ve státní sféře. Snad jen s vyjímkou školství a v určitých případech zdravotnictví...
relevantní odkazy:
Skupina Štvou mě České Dráhy... na Facebooku
Tagy:
fuck off ČD,
marketing,
na vážno,
ze života
pátek 7. listopadu 2008
Zelenina
Člověk by ani neřekl, kolik paralel život nabízí
Přicházím ke stánku se zeleninou, abych si koupil nějaké to ovoce. Protože je to zdravé a koneckonců to člověku prospívá (vitamíny a tak dál). Mají tu ledacos. Jablka, hrušky, pomeranče, grepy, broskve, manga, švestky, třešně, hroznové víno... Co do druhů výběr slušný. Přemýšlím nad nějakým jablkem. Jabko je trvanlivé, nevadí mu příliš nepříznivých povětrnostních vlivů. Přežije i nějakej ten lehčí pád, dá se leckam zmáčknout, aniž by se s ním něco stalo. Jdu tedy k přepravce s jablky.
Náhle však zesmutním, protože je taková poloprázdná a už hodně přebraná. Ty nejlepší kusy jsou pochopitelně pryč; přišel jsem pozdě. No ale něco tu je a tak zatím vybírám očima. Při detailnějším pohledu ale zjišťuju, že ze zbylých jablek je jejich hodně omakaných, pomačkaných. Vidím i několik hodně prohnilých kusů a asi pět jablek vyloženě vyschlých. Joo, chlapče, přišel jsi pozdě, ty nejšťavnatější brali ty rychlejší před tebou.
Přepravka je rozdělena na polovinu a v té druhé je pár nádherně vypadajích jablek - jako jablka roku. Velká, lesklá, odrážející večerní světlo tržnice. Jsou ale poměrně drahé a paní prodavačka mi sděluje, že to je odrůda šlechtěná, která se hodně stříká různejma chemickejma sračkama. Na první pohled krásná jabka, až nepřirozeně hezká, jako v počítači vymodelovaná. Nicméně je velká pravděpodobnost, že takové jablko bude silně otrávené... Vizuálně krásné, ale pročpak je asi tak stříkané hnojivy...? Asi proto, že univtř už dávno třeba hnije. Jsem zklamán a už to vypadá, že si nakonec žádné jablko nevyberu. Proč bych taky měl jíst shnilé jablko, nebo jablko silně chemicky pěstěné? Jen proto, že bych si dal jablko? Ne ne.
Paní říká, že tu má i jiné ovoce. Ano, to má pravdu. Že má výborné švestky, třešně i broskve například. Odpovídám v celku milé paní, že jsem si přišel pro jablko. Nemám chuť na broskve, švestky ani na třešně, ale děkuju ji za ochotu. Nakonec odcházím od stánku bez jablka. S prázdnýma rukama. Trochu smutný a lehce hladový...
Přicházím ke stánku se zeleninou, abych si koupil nějaké to ovoce. Protože je to zdravé a koneckonců to člověku prospívá (vitamíny a tak dál). Mají tu ledacos. Jablka, hrušky, pomeranče, grepy, broskve, manga, švestky, třešně, hroznové víno... Co do druhů výběr slušný. Přemýšlím nad nějakým jablkem. Jabko je trvanlivé, nevadí mu příliš nepříznivých povětrnostních vlivů. Přežije i nějakej ten lehčí pád, dá se leckam zmáčknout, aniž by se s ním něco stalo. Jdu tedy k přepravce s jablky.
Náhle však zesmutním, protože je taková poloprázdná a už hodně přebraná. Ty nejlepší kusy jsou pochopitelně pryč; přišel jsem pozdě. No ale něco tu je a tak zatím vybírám očima. Při detailnějším pohledu ale zjišťuju, že ze zbylých jablek je jejich hodně omakaných, pomačkaných. Vidím i několik hodně prohnilých kusů a asi pět jablek vyloženě vyschlých. Joo, chlapče, přišel jsi pozdě, ty nejšťavnatější brali ty rychlejší před tebou.
Přepravka je rozdělena na polovinu a v té druhé je pár nádherně vypadajích jablek - jako jablka roku. Velká, lesklá, odrážející večerní světlo tržnice. Jsou ale poměrně drahé a paní prodavačka mi sděluje, že to je odrůda šlechtěná, která se hodně stříká různejma chemickejma sračkama. Na první pohled krásná jabka, až nepřirozeně hezká, jako v počítači vymodelovaná. Nicméně je velká pravděpodobnost, že takové jablko bude silně otrávené... Vizuálně krásné, ale pročpak je asi tak stříkané hnojivy...? Asi proto, že univtř už dávno třeba hnije. Jsem zklamán a už to vypadá, že si nakonec žádné jablko nevyberu. Proč bych taky měl jíst shnilé jablko, nebo jablko silně chemicky pěstěné? Jen proto, že bych si dal jablko? Ne ne.
Paní říká, že tu má i jiné ovoce. Ano, to má pravdu. Že má výborné švestky, třešně i broskve například. Odpovídám v celku milé paní, že jsem si přišel pro jablko. Nemám chuť na broskve, švestky ani na třešně, ale děkuju ji za ochotu. Nakonec odcházím od stánku bez jablka. S prázdnýma rukama. Trochu smutný a lehce hladový...
čtvrtek 6. listopadu 2008
Sbírání smetany podle Tata Bojs
Sbírání smetany je marketingový termín, který vyjadřuje počáteční velké zisky plynoucí z nově zavedeného výrobku na trh, kdy je marže na výrobku velká vzhledem k počáteční vysoko nasazené ceně a principu novinky a módnosti zboží. Album smetana od Tata Bojs a Ahn Tria je jedním z prvních počinů, jak zcela jinak pojmout vydaní výběrového bilančního alba.
Dvě stylem a hudebně neslučitelné kapely Tata Bojs a J.A.R. vstupují do významných jubileí. Tata Bojs slaví letos 20 let existence, J.A.R. oslaví dvacítku příští rok 17.11. tradičně v Lucerně. Warner Music vydavatel Tata Bojs a Sony BMG vydavatel J.A.R. proto čekají, že je na čase vydávat bilanční album hitovek. V cizině vcelku populární výplň před dalším kontraktem nebo dalším řadovým albem. U nás v zásadě podobný primární (s v drtivé většině případů ekonomicky marným výsledkem) důvod, sekundárním důvodm je možná snaha alespoň na něco nalákat fanoušky: když už si nekupují řadová alba, tak aspoň bestofku by mohli... Osud bestofek není jednoduchý. Zvlášť, když se gramoprůmysl žene do záhuby a o to více pak u nás, kde máme ten rybník skutečně velmi malý (a zanešený). Nás jen tak něco nespasí. Obyvatelé zde nejsou zvyklí kupovat hudbu. To všichni dávno víme.
Čím možná jsou si Tata Bojs a J.A.R. podobní je nekomformost, s kterou přistupují k tvorbě hudby a její zásadní neprvoplánovost. Obě jsou to formace, které nejsou nikam tlačeny vydavateli, fanoušky, rádii ani zkrátká mainstreamem. Vydávájí desky pro menšiny. Společné jim je kvalitativní potenciál.
Tata Bojs vhodili do ringu jako první pomyslnou rukavici, jak pojmout bilanční album. I přesto, že sami smetanu bestof albem moc nenazývají a tím méně pak vydavatel, tak vydavatele chápejme: není to jednoznačeně pojmenovaná bestofka, kde by fandové našli ty a ty hity tak, jak vyšli na předchozích deskách. smetana není nenáročný výběr hitů. Je to samostatně stojící projekt kluků z Hanspaulky, která se spojila za účelem natočení desky a turné s půvabným korejským Ahn Triem, se kterým se prvně představili na předání cen Anděl v roce 2006.
Nejsem skalní fanda Tata Bojs. Nejsem jejich tvorbou zaslepen a půvobně by mě asi nenapadlo napsat příspěvek na jejich novou desku. Ale Tom Váca mi doporučil, abych si to poslechnul, já ho poslechnul a zajásal jsem.
Tata Bojs pro album vybrali všechny důležité hity z řadových desek - Tanečnice, Attention Aux Hommes, C.V.A.N., Lasičky, Štastnější, Náměsíčná, Skovka, Jednotka času, Pěšáci a další skladby, i z posledního řadového alba Kluci kde ste? Potud je to klasický postup. Vše ostatní udělali Tata Bojs jinak. Skladby dostaly zcela nové aranže a byly přizpůsobeny pro komorní složku, kterou dodalo Ahn Trio. Skladby byly rozepsány pro jednotlivé nástroje tria (toho se ujmul Marek Doubrava): klavír, housle a violoncello. Nejedná se tedy o klasické pojetí obohacení populární hudby smyčcovým orchestrem.
Nesouhlasím ale Tomášem Tenkrátem ani s Vláďou Bárem, že album, na které si rocková kapela pozve smyčcové těleso, se promění v nějak patos - o nějaký záměr povýšit jinak populární nahrávku populární/mainstreamové hudby. To si totiž nemůže nikdo myslet, že by dodáním houslého tria/kvarteta povýšil své album o kvalitativní stupeň někam směrem k náročnější/hodnotnější hudbě. Je to prostě obohacení, snaha udělat něco trochu pestřejšího a neslyšel jsem ještě nahrávku, kde by smyčcové party nahrávce uškodily. Zároveň si samozřejmě posluchač nemůže myslet, jakej je kurva vyspělej, že poslouchá smyčce...
Dovolíte malou odbočku? Pokud bychom chtěli na pomyslnou Gaussovu křivku (má zvonový tvar) četnosti rozdělení umístit jednotlivé hudební žánry, pak vážnou hudbu můžeme umístit do grafu zcela vpravo, kde se kopec křivky mění v úpatí a křivka se limitně blíží k ose x. Z grafu pak plyne, že vážnou hudbu poslouchá propastně menší počet posluchačů než mainstream (počet posluchačů znázorníme na ose y, náročnost žánru pak na ose x), který bychom znázorili v samém maximu funkce nahoře, kde je nejširší posluchačská základna, ale zároveň "poloviční" náročnost danného žánru. Analogicky můžeme na křivku umístit všechny hudební žánry - zcela vlevo bude například metal se všemi svými odnožemi (nejnižší náročnost, relativně nízká základna posluchačů), v "úpatí", kde lehce stoupá posluchačská základna - na ose y - a náročnost žánru na ose x pak například rock. Na vrcholu funkce bude čistý mainstream - pop/disco s tím, že žánrově náročnější pop bude na křivce v klesající pravé části křivky (klesá posluchačská základna ale roste náročnost žánru). Ještě více vpravo již na úpatí máme jazz, který poslouchá větší množství posluchačů než vážnou hudbu, ale jeho náročnost je menší než u klasické hudby, která je - jak jsem napsal výše - zcela vpravo. Graf a teorie Gaussovy křivky se dá nasadit prakticky na jakoukoliv situaci, kde s růstem kvality klesá kvantita a opačně. Toť malý výlet do statistiky... :-).
Ale abych se vrátíl... smetana od Tata Bojs a Ahn Tria je kouzelný půvabný počin. Smyčce a klavír v tomto případě dodaly nahrávce nikoliv "velkolepý styl" jako dodají smyčcové party například funku (například album Save The Robots Monkey Business nebo Synkronized od Jamiroquai), ale právě tu půvabnost a něhu. Možná taky proto, když si posluchač představí drobné usměvavé (a půvabné) členky Ahn Tria :-).
Ne že by ale smetana působila přehnaně komorně. Bicí Milana Caise a basa Mardoši dál pevně udávají základní rytmus a styl Tata Bojs - například ve skladbách Šťastnější, Pěšáci nebo Attention Aux Hommes. Naopak například v C.V.A.N. Ahn Trio spolu s hanspaulskou partičkou aranžemi skladbu ještě zklidnili a zjemnili.
Tata Bojs to dokázali. Dokázali, že takové album se dá udělat zcela jinak. Teď je pomyslné zvednutí rukavice na J.A.R. Roman Holý v posledním rozhovoru pro Musicserver uvedl, že bestofku, který výjde příští rok, hodlá pojmout rovněž zcela jinak než jak je uchopována běžně u nás a v zahraničí. Ať již to bude tak, že každý člen J.A.R. si vybraný hit (termínem tHolého) přeprodukuje po svém, nebo se to pojme ještě jinak, jsem na výsledek zvědav. A věřím, že nejen já.
(Článek by nevznikl bez upozornění Tomáše Vacka a statistická vložka by zde nebyla bez četné obohacující korespondence na toto téma mezi mnou a Filipem Neulsem. Kluci, díky.)
relevantní odkazy:
Tata Bojs | Ahn Trio | Rozhovor s Tata Bojs | J.A.R. | Jamiroquai | Monkey Business | Tomáš Vacek | Rozhovor s Romanem Holým
Dvě stylem a hudebně neslučitelné kapely Tata Bojs a J.A.R. vstupují do významných jubileí. Tata Bojs slaví letos 20 let existence, J.A.R. oslaví dvacítku příští rok 17.11. tradičně v Lucerně. Warner Music vydavatel Tata Bojs a Sony BMG vydavatel J.A.R. proto čekají, že je na čase vydávat bilanční album hitovek. V cizině vcelku populární výplň před dalším kontraktem nebo dalším řadovým albem. U nás v zásadě podobný primární (s v drtivé většině případů ekonomicky marným výsledkem) důvod, sekundárním důvodm je možná snaha alespoň na něco nalákat fanoušky: když už si nekupují řadová alba, tak aspoň bestofku by mohli... Osud bestofek není jednoduchý. Zvlášť, když se gramoprůmysl žene do záhuby a o to více pak u nás, kde máme ten rybník skutečně velmi malý (a zanešený). Nás jen tak něco nespasí. Obyvatelé zde nejsou zvyklí kupovat hudbu. To všichni dávno víme.
Čím možná jsou si Tata Bojs a J.A.R. podobní je nekomformost, s kterou přistupují k tvorbě hudby a její zásadní neprvoplánovost. Obě jsou to formace, které nejsou nikam tlačeny vydavateli, fanoušky, rádii ani zkrátká mainstreamem. Vydávájí desky pro menšiny. Společné jim je kvalitativní potenciál.
Tata Bojs vhodili do ringu jako první pomyslnou rukavici, jak pojmout bilanční album. I přesto, že sami smetanu bestof albem moc nenazývají a tím méně pak vydavatel, tak vydavatele chápejme: není to jednoznačeně pojmenovaná bestofka, kde by fandové našli ty a ty hity tak, jak vyšli na předchozích deskách. smetana není nenáročný výběr hitů. Je to samostatně stojící projekt kluků z Hanspaulky, která se spojila za účelem natočení desky a turné s půvabným korejským Ahn Triem, se kterým se prvně představili na předání cen Anděl v roce 2006.
Nejsem skalní fanda Tata Bojs. Nejsem jejich tvorbou zaslepen a půvobně by mě asi nenapadlo napsat příspěvek na jejich novou desku. Ale Tom Váca mi doporučil, abych si to poslechnul, já ho poslechnul a zajásal jsem.
Tata Bojs pro album vybrali všechny důležité hity z řadových desek - Tanečnice, Attention Aux Hommes, C.V.A.N., Lasičky, Štastnější, Náměsíčná, Skovka, Jednotka času, Pěšáci a další skladby, i z posledního řadového alba Kluci kde ste? Potud je to klasický postup. Vše ostatní udělali Tata Bojs jinak. Skladby dostaly zcela nové aranže a byly přizpůsobeny pro komorní složku, kterou dodalo Ahn Trio. Skladby byly rozepsány pro jednotlivé nástroje tria (toho se ujmul Marek Doubrava): klavír, housle a violoncello. Nejedná se tedy o klasické pojetí obohacení populární hudby smyčcovým orchestrem.
Nesouhlasím ale Tomášem Tenkrátem ani s Vláďou Bárem, že album, na které si rocková kapela pozve smyčcové těleso, se promění v nějak patos - o nějaký záměr povýšit jinak populární nahrávku populární/mainstreamové hudby. To si totiž nemůže nikdo myslet, že by dodáním houslého tria/kvarteta povýšil své album o kvalitativní stupeň někam směrem k náročnější/hodnotnější hudbě. Je to prostě obohacení, snaha udělat něco trochu pestřejšího a neslyšel jsem ještě nahrávku, kde by smyčcové party nahrávce uškodily. Zároveň si samozřejmě posluchač nemůže myslet, jakej je kurva vyspělej, že poslouchá smyčce...
Dovolíte malou odbočku? Pokud bychom chtěli na pomyslnou Gaussovu křivku (má zvonový tvar) četnosti rozdělení umístit jednotlivé hudební žánry, pak vážnou hudbu můžeme umístit do grafu zcela vpravo, kde se kopec křivky mění v úpatí a křivka se limitně blíží k ose x. Z grafu pak plyne, že vážnou hudbu poslouchá propastně menší počet posluchačů než mainstream (počet posluchačů znázorníme na ose y, náročnost žánru pak na ose x), který bychom znázorili v samém maximu funkce nahoře, kde je nejširší posluchačská základna, ale zároveň "poloviční" náročnost danného žánru. Analogicky můžeme na křivku umístit všechny hudební žánry - zcela vlevo bude například metal se všemi svými odnožemi (nejnižší náročnost, relativně nízká základna posluchačů), v "úpatí", kde lehce stoupá posluchačská základna - na ose y - a náročnost žánru na ose x pak například rock. Na vrcholu funkce bude čistý mainstream - pop/disco s tím, že žánrově náročnější pop bude na křivce v klesající pravé části křivky (klesá posluchačská základna ale roste náročnost žánru). Ještě více vpravo již na úpatí máme jazz, který poslouchá větší množství posluchačů než vážnou hudbu, ale jeho náročnost je menší než u klasické hudby, která je - jak jsem napsal výše - zcela vpravo. Graf a teorie Gaussovy křivky se dá nasadit prakticky na jakoukoliv situaci, kde s růstem kvality klesá kvantita a opačně. Toť malý výlet do statistiky... :-).
Ale abych se vrátíl... smetana od Tata Bojs a Ahn Tria je kouzelný půvabný počin. Smyčce a klavír v tomto případě dodaly nahrávce nikoliv "velkolepý styl" jako dodají smyčcové party například funku (například album Save The Robots Monkey Business nebo Synkronized od Jamiroquai), ale právě tu půvabnost a něhu. Možná taky proto, když si posluchač představí drobné usměvavé (a půvabné) členky Ahn Tria :-).
Ne že by ale smetana působila přehnaně komorně. Bicí Milana Caise a basa Mardoši dál pevně udávají základní rytmus a styl Tata Bojs - například ve skladbách Šťastnější, Pěšáci nebo Attention Aux Hommes. Naopak například v C.V.A.N. Ahn Trio spolu s hanspaulskou partičkou aranžemi skladbu ještě zklidnili a zjemnili.
Tata Bojs to dokázali. Dokázali, že takové album se dá udělat zcela jinak. Teď je pomyslné zvednutí rukavice na J.A.R. Roman Holý v posledním rozhovoru pro Musicserver uvedl, že bestofku, který výjde příští rok, hodlá pojmout rovněž zcela jinak než jak je uchopována běžně u nás a v zahraničí. Ať již to bude tak, že každý člen J.A.R. si vybraný hit (termínem tHolého) přeprodukuje po svém, nebo se to pojme ještě jinak, jsem na výsledek zvědav. A věřím, že nejen já.
(Článek by nevznikl bez upozornění Tomáše Vacka a statistická vložka by zde nebyla bez četné obohacující korespondence na toto téma mezi mnou a Filipem Neulsem. Kluci, díky.)
relevantní odkazy:
Tata Bojs | Ahn Trio | Rozhovor s Tata Bojs | J.A.R. | Jamiroquai | Monkey Business | Tomáš Vacek | Rozhovor s Romanem Holým
Tagy:
co poslouchám,
hudba,
nové album
neděle 2. listopadu 2008
Je mi 25 let a nemám Aston Martin
Kdo všechno se nechá někam tlačit, škatulkovat a soukat?
Alfa samci. Beta samci. Svůdníci. Otloukánci. Kamarádi. Looseři. Pudovec. Hráč. Naiva. Pij pseudocolu. Poslouchej Asii 1. Choď na disco. Oblékej toto nebo toto oblečení, nikdy ne toto. Na první schůzce se chovej takto. Na prvním rande se chovej takto. Po první schůzce nepiš smsku. Na prvním rande zascoruj. Smsku piš až s třídenním zpožděním. Předstírej nezájem. Nedávej najevo sympatie. Udělej nějakou botu. Buď hnusnej. Choď do posilovny, kupuj si tento časopis a budeš cool... Vytuň si stodvacítku nebo řekni fotrovi, ať ti pořídí oktávku. Každý prázky do Chorvatskááááá!!! Obleč se celej do bílého a jdi na supercoolnejlepšínejhustšíprimafajnovou taneční šou. Choď do mekáče, káefcé a jez pizzu, pač je to kůl a bájo. Pořiď si snouba na zimu, woe. Hlavně nějakou vyvoněnou fošínku kámo. Je to cool. Nech se tetovat na lejtko. Pij gambáč. Nepracuj rukama prosim tě... Čti bulvár, ať víš, co dělaj celenuly. Udělej si melír nebo vlasy na černo. Nech si vybělit zuby a klidně i anální otvor. Ohol si všechny chlupy. Dvakrát denně. Dopoledne zásadně pij jen kapučíno se šlehačkou. Choď na kafíčko s kámoškama. Udělej něco nečekaného. Zahni. Dvakrát týdně do solárka a pak hned na manikůrku. Jedině s pekáčem buchet uděláš díru... Díru do světa. Vytrhej si chlupy z nosu. Staň se slavným. Choď na fotbal. Jedině na greenu máš budoucnost. Dívej se na ten a ten seriál. Zvětši si ho. Jedině modelky kámo! Agáta je bohyně. K osobnímu kadeřníkovi dvakrát do měsíce. Jablečným mobilem proti všem. Kdo nemá iPod, není. Ser na politiku a nechoď k volbám. S našim časákem to všechno vyhraješ...
Ani hovno.
Alfa samci. Beta samci. Svůdníci. Otloukánci. Kamarádi. Looseři. Pudovec. Hráč. Naiva. Pij pseudocolu. Poslouchej Asii 1. Choď na disco. Oblékej toto nebo toto oblečení, nikdy ne toto. Na první schůzce se chovej takto. Na prvním rande se chovej takto. Po první schůzce nepiš smsku. Na prvním rande zascoruj. Smsku piš až s třídenním zpožděním. Předstírej nezájem. Nedávej najevo sympatie. Udělej nějakou botu. Buď hnusnej. Choď do posilovny, kupuj si tento časopis a budeš cool... Vytuň si stodvacítku nebo řekni fotrovi, ať ti pořídí oktávku. Každý prázky do Chorvatskááááá!!! Obleč se celej do bílého a jdi na supercoolnejlepšínejhustšíprimafajnovou taneční šou. Choď do mekáče, káefcé a jez pizzu, pač je to kůl a bájo. Pořiď si snouba na zimu, woe. Hlavně nějakou vyvoněnou fošínku kámo. Je to cool. Nech se tetovat na lejtko. Pij gambáč. Nepracuj rukama prosim tě... Čti bulvár, ať víš, co dělaj celenuly. Udělej si melír nebo vlasy na černo. Nech si vybělit zuby a klidně i anální otvor. Ohol si všechny chlupy. Dvakrát denně. Dopoledne zásadně pij jen kapučíno se šlehačkou. Choď na kafíčko s kámoškama. Udělej něco nečekaného. Zahni. Dvakrát týdně do solárka a pak hned na manikůrku. Jedině s pekáčem buchet uděláš díru... Díru do světa. Vytrhej si chlupy z nosu. Staň se slavným. Choď na fotbal. Jedině na greenu máš budoucnost. Dívej se na ten a ten seriál. Zvětši si ho. Jedině modelky kámo! Agáta je bohyně. K osobnímu kadeřníkovi dvakrát do měsíce. Jablečným mobilem proti všem. Kdo nemá iPod, není. Ser na politiku a nechoď k volbám. S našim časákem to všechno vyhraješ...
Ani hovno.
pátek 31. října 2008
To Michael with love Candy
Letošní zahraniční hudební hvězdou, na kterou jsem se těšil převelice, byla Candy Dulfer, která se svým Candy Store přijela v rámci turné do Prahy, do Lucerna Music Baru.
Po loňském koncertu Maceo Parkera, jednoho z nejlepších saxofonistů a funkerů vůbec, je právě Candy Dulfer světová saxofonová jednička něžného pohlaví. Navíc: Candy je skuteně kus něžného pohlaví! Příjde mi, že s přibývajícím věkem snad mládne. Sice je Photoshop mocný grafický nástroj, ale na fotkách pro poslední řadové album Candy Store mi příjde mnohem přitažlivější a sexy než na fotkách pro desky z počátku kariéry. Asi zraje jako víno :-).
Byli jsme zvědaví, jak její funkový saxofonová show obstojí ve srovnání právě s loňským Parkerem, který předvedl tříhodinovou monstrózní show. Skoro na minutu přesně v devět se na podium Lucerna Music Baru začal scházet band (kytara Ulco Bed, basskytara, bicí, klávesy Thomas Banks, druhé klávesy Chance Howard, který také mimojiné jako Candy spolupracoval s Princem). Poslední přišla Candy se svým věrným žesťovým společníkem v ruce. Funková neuvěřitelně sympatická diva ve fialových šponovkách a černém blyštivém svetru. Po úvodní písni přišla na podium i zpěvačka Leona.
Koncert začal songem L.A. Citylights z Candy Store, který dokonale show otevíral. Otvírák troufám si tvrdit stejně velkolepý jako třeba Parisian. Pak už se střídala jedna funková pecka za druhou. Candy hrála především z nového alba (L.A. Citylights, Summertime a myslím že i Everytime), ale nevynechala ani klasické fláky - jmenujme jeden za všechny: Sax-A-Go-Go (společně s Pick Up The Pieces). Došlo dokonce i na Princeův song Life Of The Party, při kterém se publikum skutečně rozproudilo.
Pokud srovnáme show Macea a Candy, tak krom nasazení a funkové saxofonové smrště byly oba koncerty rozdílné svým stylem pojetím. Maceo Parker měl show delší, ale vystavěnou na prakticky neměnném setlistu, který je stále prakticky stejný koncert od koncertu. Candy Dulfer předvědla kratší show ve srovnáním s Parkerem, nicméně show, která se mění a je pestřejší. Parker je bard a svým způsobem se k němu hodí i to čtvrthodinové velkolepé slovní antré jeho manažerky Natashi Madisson :-). Candy působí více při zemi a výrazně více využívá blízkého kontaktu s publikem, se kterým aktivně komunikuje.
Publikum bylo výborné a bylo vidět i na kapele, že si je toho vědoma, protože i hudebníci se těšili z oboustranného hudebního splynutí. Kapela dvakrát přidávala. Při tom druhém přídavku to byl pochopitelně superhit Lily Was Here (viz video). Po koncertě proběhla i autogramiáda nového alba, takže nešlo si ho nekoupit a mít tak možnost dostat milé věnování třeba přímo na kotouč :-).
Vychutnejte atmosféru Tomášova krátkého videoúryvku fláku Lily Was Here:
V rámci podepisování alba Candy Store Candy Dulfer ochotně a ráda pózovala fotografům a tak máme na vyjímečný koncertní zážitek památku i my. Nutno dodat, že to byl bezesporu nejfunkovější zážitek letošního podzimu, který mohou trumfnout snad už jen J.A.R. v Lucerně 17. listopadu.
relevantní odkazy:
Candy Dulfer | Maceo Parker | Fotografie Tomáše Vacka | Naše fotky s Candy | Leona
Po loňském koncertu Maceo Parkera, jednoho z nejlepších saxofonistů a funkerů vůbec, je právě Candy Dulfer světová saxofonová jednička něžného pohlaví. Navíc: Candy je skuteně kus něžného pohlaví! Příjde mi, že s přibývajícím věkem snad mládne. Sice je Photoshop mocný grafický nástroj, ale na fotkách pro poslední řadové album Candy Store mi příjde mnohem přitažlivější a sexy než na fotkách pro desky z počátku kariéry. Asi zraje jako víno :-).
Byli jsme zvědaví, jak její funkový saxofonová show obstojí ve srovnání právě s loňským Parkerem, který předvedl tříhodinovou monstrózní show. Skoro na minutu přesně v devět se na podium Lucerna Music Baru začal scházet band (kytara Ulco Bed, basskytara, bicí, klávesy Thomas Banks, druhé klávesy Chance Howard, který také mimojiné jako Candy spolupracoval s Princem). Poslední přišla Candy se svým věrným žesťovým společníkem v ruce. Funková neuvěřitelně sympatická diva ve fialových šponovkách a černém blyštivém svetru. Po úvodní písni přišla na podium i zpěvačka Leona.
Koncert začal songem L.A. Citylights z Candy Store, který dokonale show otevíral. Otvírák troufám si tvrdit stejně velkolepý jako třeba Parisian. Pak už se střídala jedna funková pecka za druhou. Candy hrála především z nového alba (L.A. Citylights, Summertime a myslím že i Everytime), ale nevynechala ani klasické fláky - jmenujme jeden za všechny: Sax-A-Go-Go (společně s Pick Up The Pieces). Došlo dokonce i na Princeův song Life Of The Party, při kterém se publikum skutečně rozproudilo.
Pokud srovnáme show Macea a Candy, tak krom nasazení a funkové saxofonové smrště byly oba koncerty rozdílné svým stylem pojetím. Maceo Parker měl show delší, ale vystavěnou na prakticky neměnném setlistu, který je stále prakticky stejný koncert od koncertu. Candy Dulfer předvědla kratší show ve srovnáním s Parkerem, nicméně show, která se mění a je pestřejší. Parker je bard a svým způsobem se k němu hodí i to čtvrthodinové velkolepé slovní antré jeho manažerky Natashi Madisson :-). Candy působí více při zemi a výrazně více využívá blízkého kontaktu s publikem, se kterým aktivně komunikuje.
Publikum bylo výborné a bylo vidět i na kapele, že si je toho vědoma, protože i hudebníci se těšili z oboustranného hudebního splynutí. Kapela dvakrát přidávala. Při tom druhém přídavku to byl pochopitelně superhit Lily Was Here (viz video). Po koncertě proběhla i autogramiáda nového alba, takže nešlo si ho nekoupit a mít tak možnost dostat milé věnování třeba přímo na kotouč :-).
Vychutnejte atmosféru Tomášova krátkého videoúryvku fláku Lily Was Here:
video by © Tomáš Vacek, 2008
relevantní odkazy:
Candy Dulfer | Maceo Parker | Fotografie Tomáše Vacka | Naše fotky s Candy | Leona
středa 29. října 2008
Monkey Business bořili Eurocentrum
Vůbec poprvé přijeli zahrát do Jablonce Monkey Business. Ano, sem na Sever, kde prakticky neexistuje funková základna (nebo jen velmi úzká) a kam na funk a jazz chodí jen hrstky lidí. Nejprve jsem se toho obával, ale s blížícím se koncertem, když jsem se dovídal, kdo všechno se z mých známých na koncert chystá, jsem se uklidňoval. Jablonečáci se ukázali, že když se snažej, tak to prostě jde :-).
Tak tak. Nezažil jsem ještě nikdy tak velkou účast známých a kamarádů. Mitoňáci z internetové rakety, balvaňáci s exbalvaňákama a v neposlední řadě i tvrdé severočeské funkové jádro (Radka Černejch, Soňa Hanischů, Tomáš Vacků, Honza Pelců, Petr Krebsů a další).
Byl jsem zvědav, jak se bude koncert lišit od provedení pro ajťáky v rámci Rock For IT, který jsem si střihnul necelý týden před Jabloncem. Zvědav jsem byl opět i na Terezu Černochovou, která zaskakovala na podzimních koncetech za Tonyu Graves, která čekala (teď již odrodila) chlapce. Měl jsem srovnání a potěšilo mě, že na Rock for IT, v podstatě soukromé akci, odehráli Monkey Business plnohodnotný koncert, který nebyl nikterak odlišný od standardních koncertů. Asi proto, že přece jen mezi početnou základnou ajťáků bylo několik desítek funkerů a nebyla to tudíž klasická komerční akce pro čtyřicet kravaťáků, kteří si zrovna cpali krky jídlem v sedě u stolů.
Oproti Praze a koncertu v Danube House byl ten v Jablonci lépe ozvučen. V Praze bylo moc ohulená Terka Černochová, že až nepříjemně křičela. V Eurocentru to bylo o mnohem lepší, navíc doplněno o perkuse Imrana. Setlist byl víceméně podobný tomnu, co se hrálo v první půlce roku na koncertě s Freak Power. Song For All Nation, Allah Took My Tartar Souce, Kit Bike a Payback z nového alba, stejně jako Intercooler, Now I'm Here, Slim Jim (Sexy Dancers), Piece Of My Live a další, které si pochopitelně nepamatuju, protože na tohle mám holt blbou paměť :-).
Nicméně atmosféra byla úžasná a troufám si tvrdit, že nejlepší ze všech koncertů Monkey Business na Severu, a že už jsem jich pár slyšel... Sice bez sametového vokálu Tonyi, ale o to s větším nasazením řekl bych a s výbornou odezvou od publika. I kapela si koncert evidentně užívala, možná taky proto, že to byl poslední v rámci turné Již týden jsme jedna z 198 nejlepších kapel na světě tour 2008. Další plánovanované koncerty odehrají až v prosinci - tradiční vánoční v Lucerně 10. 12. a ještě jeden 18. v Brně, na kterých bude předskokana dělat Tereza Černochová s formací Snowstation.
relevantní odkazy:
Rock for IT | Monkey Business | Tereza Černochová
Tak tak. Nezažil jsem ještě nikdy tak velkou účast známých a kamarádů. Mitoňáci z internetové rakety, balvaňáci s exbalvaňákama a v neposlední řadě i tvrdé severočeské funkové jádro (Radka Černejch, Soňa Hanischů, Tomáš Vacků, Honza Pelců, Petr Krebsů a další).
Byl jsem zvědav, jak se bude koncert lišit od provedení pro ajťáky v rámci Rock For IT, který jsem si střihnul necelý týden před Jabloncem. Zvědav jsem byl opět i na Terezu Černochovou, která zaskakovala na podzimních koncetech za Tonyu Graves, která čekala (teď již odrodila) chlapce. Měl jsem srovnání a potěšilo mě, že na Rock for IT, v podstatě soukromé akci, odehráli Monkey Business plnohodnotný koncert, který nebyl nikterak odlišný od standardních koncertů. Asi proto, že přece jen mezi početnou základnou ajťáků bylo několik desítek funkerů a nebyla to tudíž klasická komerční akce pro čtyřicet kravaťáků, kteří si zrovna cpali krky jídlem v sedě u stolů.
Oproti Praze a koncertu v Danube House byl ten v Jablonci lépe ozvučen. V Praze bylo moc ohulená Terka Černochová, že až nepříjemně křičela. V Eurocentru to bylo o mnohem lepší, navíc doplněno o perkuse Imrana. Setlist byl víceméně podobný tomnu, co se hrálo v první půlce roku na koncertě s Freak Power. Song For All Nation, Allah Took My Tartar Souce, Kit Bike a Payback z nového alba, stejně jako Intercooler, Now I'm Here, Slim Jim (Sexy Dancers), Piece Of My Live a další, které si pochopitelně nepamatuju, protože na tohle mám holt blbou paměť :-).
photo by © Radka Černá, 2008
Aby jste se mohli vy, co se chystáte na vánoční koncert, kde jako host vystoupí s Monkey Business i Glenn Hughes, náležitě natěšit, mrkněte na video o tom, jak vznikal duet Matěje Rupperta právě s Glennem pro Silence z Kiss Me On My Ego.
relevantní odkazy:
Rock for IT | Monkey Business | Tereza Černochová
Tagy:
funk,
hudba,
koncert,
monkey business,
recenze koncertu,
video
neděle 26. října 2008
Mé nákupní chování
V posledním Pátku Lidových novin psala Eva Hlinovská o tom, jaký nepoměr občas panuje mezi prezentací obchodu/značky v reklamách a jaký pak v samotném obchodu, kde je posledním článkem mezi zákazníkem a zbožím právě prodavač/-ka.
Nelze než souhlasit. Celosvětové výrobci vynakládají nemalé částky na svojí prezentaci ve všech reklamních médiích, snaží se svoje výrobky odkomunikovat potencionálním zákazníkům kdekoliv, jakkoliv, ale vždy s primárním cílem zaujmout a zákazníkovi prodat. Neuvěřitelný rozkol v tom činí pak často právě prodavači a prodavačky - poslední a vlastně nejdůležitější článek v celém procesu nákupu.
Protože jsem na reklamní sdělení víceméně imunní vzhledem k tomu, že do té strategií reklamy vidím a vím, na jaké zákazníky se jaké zbraně používají, tak primárním aspektem, jestli koupím nebo nekoupím je chování a přístup prodávají/ho. V tomto jsem docela nekompromisní a v řadě případů jsem nenakoupil právě proto, že jsem nebyl spokojen s přístupem prodejce. Uvedu několik pravdivých příběhů.
V jednom nejmenovaném jabloneckém bazaru s CD jsem leta nakupoval. Někdy v prosinci 2003 jsem tam přišel s trojdiskovým výborným albem Emancipation od Prince, které jsem shodou okolností měl dvakrát a tudíž jsem ho nabízel k prodeji. Když jsem nesouhlasil s odkupní cenou, která dle mého názoru naprosto nereflektovala uměleckou hodnotu alba (navíc trojdiskového), nabídl mi prodavač, který mě a můj vkus musel znát, výměnu za jiné CD, které v obchodě měl. Ukázal jsem na pět titulů, ze kterých bych si vybral. S tím on nesouhlasil a prohlásil větu, která nadobro ukončila veškeré mé další navštěvování: "Já vám můžu za tohle nabídnout tady toto album Britney Spears." V tu chvíli jsem nevěřil svým uším... Odvětil jsem, že si snad dělá legraci a odešel jsem i s Emancipation pryč... Nikdy jsem se do toho obchodu od té doby nevrátil a nehodlám na tom nic měnit. Je jasné proč...
Druhý příklad otřesného chování - tentokrát prodavaček, jelikož u prodavače jsem se s tím ještě nesetkal. Otřesné je, pokud prodavačka ve vchodu do obchodu kouří. Nespočetně krát jsem byl svědky toho, jak prodavačka pekárny stojí pímo ve vchodu a kouří a "vyhlíží zákazníky". To jako mi pak tou rukou bude nandávat rohlíky??? Takové prodejny nenavštěvuju a být zaměstnavatel, tak si do pracovní smlouvy dám formulaci, že je zakázáno, aby prodavač/ka kouřila v okolí obchodu. (Zákazat zaměstnanci kouření je protiprávní, ale takhle by se dalo alespoň ošetřit, aby takto otřesně nekouřil/a přímo před vchodem do krámu.)
Není taky dobré dělat ze zákazníka vola, jak se mi to stalo několikrát s prodavači nejmenovaného elektra v Jablonci. Jistě, že je v pořádku, aby prodavač opravil zákazníka, že si něco myslí nebo ví nepřesně, ale vola z něho dělat nemá, protože ne každý by to přestál. Zákazníkovi by se mělo maximálně vycházet vstříc nenásilnou formou. Chyba je rovněž tvrdit zákazníkovi něco, co evidentně není pravda. "Tento model walkmana již nikde neseženete! Je beznadějně vyprodaný." - A proč se dá koupit na jakémkoliv e-shopu...?
Pro kontrast přidám i pozitivní zkušenosti. Nemohu si vynachválit profesionální přístup prodavačů a prodavaček v Original Levi's Store ve Školské ulici v Praze 1. Po chvilce v obchodě se příjemně a nenuceně prodavač/ka zeptá, jestli s něčím nepogtřebuju pomoct nebo poradit. Obvykle děkuji s tím, že se nejprve rozkoukávám. Jakmile se mi něco líbí a chystám se využít rad prodavačky, plně se mi od té chvíle věnuje od výběru velikosti až po případné finální zaplacení. Specielně jedna prodavačka se chová přesně jako z učebnice marketingu a komunikace se zákazníkem. Úsměvavá, ochotná, poradí, najde, ukáže. Upřímně doporučí nebo nedoporučí (nedoporučit je stejně důležité jako doporučit!). Není-li nějaká velikost na prodejně, s radostí se vrhne do skladu. Vše příjemně nenuceně. Naprosto profesionální přístup. Občas si pak připadám jak v jiném světě, ne v krámě uprostřed České republiky, kde je mnohdy na zákazníka v krámě nahlíženo s despektem. Přesně jak píše ve svém článku Eva Hlinovská: Češi mají navíc stále vrozený pocit, že je ponižující někomu „sloužit“.
Mohu souhlasit i s výsledkem studie Customer Experience 2008, která vyhodnotila, že nejlepší kvalita prodavačů bývá například očních optikách a parfumériích. Na jaře jsem si pořizoval své první dioptrické brýle na dálku, a protože jsem z toho byl lehce vystresován, vybíral jsem skutečně dlouho. Zkusil jsem asi pět očních optik a vesměs ve všech byly prodavačky vysoce profesionální. Nakonec jsem zvolil a finálně nakoupil u očaře Aleše Palaščáka v Jablonci, u kterého mě rovněž odzbrojil naprosto profesionální přístup takový, jaký jsem si představoval.
Jak by se neměl chovat prodavač (a prodavačka samozřejmě taky):
1) Být neochotný
2) Tvářit se otráveně
3) Podceňovat či urážet zákazníka
4) Ignorovat zákazníka, jako by v obchodě vůbec nebyl
5) Vnucovat něco zákazníkovi
6) Kouřit před prodejnou
7) Prodávat nemůže ten/ta, kdo nemá rád lidi
8) Prodavač na sobě nemůže dát výrazem znát, že si zákazník stejně nic nekoupí popřípadě, že na to vůbec nemá (to si může sice myslet, ale nikdy to nesmí dát najevo)
Co naopak vždy ocením:
1) Nenucenou příjemnou ochotu
2) Umět se vcítit do zákazníka
3) Příjemné jednání i v případě reklamačního řízení (nákup obvykle nekončí tasením peněženky)
4) Upřímně umět poradit
5) Pochválit zákazníka za dobrou volbu
6) Nabídnout zákazníkovi něco navíc
7) Upozornění na výrobky ve slevě, které by mě mohly zajímat
8) Prodavač by měl věřit tomu, co prodává (neexistuje, aby prodavač v Adidas obchodě nosil boty Nike - vnímám to jako velkou neprofesionalitu a pohrdání tím, co prodávám; toto si musí ohlídat především provozovatel obchodu)
relevantní odkazy:
To vzácné prodávat - původní článek Evy Hlinovské v Pátku Lidových novin
Nelze než souhlasit. Celosvětové výrobci vynakládají nemalé částky na svojí prezentaci ve všech reklamních médiích, snaží se svoje výrobky odkomunikovat potencionálním zákazníkům kdekoliv, jakkoliv, ale vždy s primárním cílem zaujmout a zákazníkovi prodat. Neuvěřitelný rozkol v tom činí pak často právě prodavači a prodavačky - poslední a vlastně nejdůležitější článek v celém procesu nákupu.
Protože jsem na reklamní sdělení víceméně imunní vzhledem k tomu, že do té strategií reklamy vidím a vím, na jaké zákazníky se jaké zbraně používají, tak primárním aspektem, jestli koupím nebo nekoupím je chování a přístup prodávají/ho. V tomto jsem docela nekompromisní a v řadě případů jsem nenakoupil právě proto, že jsem nebyl spokojen s přístupem prodejce. Uvedu několik pravdivých příběhů.
V jednom nejmenovaném jabloneckém bazaru s CD jsem leta nakupoval. Někdy v prosinci 2003 jsem tam přišel s trojdiskovým výborným albem Emancipation od Prince, které jsem shodou okolností měl dvakrát a tudíž jsem ho nabízel k prodeji. Když jsem nesouhlasil s odkupní cenou, která dle mého názoru naprosto nereflektovala uměleckou hodnotu alba (navíc trojdiskového), nabídl mi prodavač, který mě a můj vkus musel znát, výměnu za jiné CD, které v obchodě měl. Ukázal jsem na pět titulů, ze kterých bych si vybral. S tím on nesouhlasil a prohlásil větu, která nadobro ukončila veškeré mé další navštěvování: "Já vám můžu za tohle nabídnout tady toto album Britney Spears." V tu chvíli jsem nevěřil svým uším... Odvětil jsem, že si snad dělá legraci a odešel jsem i s Emancipation pryč... Nikdy jsem se do toho obchodu od té doby nevrátil a nehodlám na tom nic měnit. Je jasné proč...
Druhý příklad otřesného chování - tentokrát prodavaček, jelikož u prodavače jsem se s tím ještě nesetkal. Otřesné je, pokud prodavačka ve vchodu do obchodu kouří. Nespočetně krát jsem byl svědky toho, jak prodavačka pekárny stojí pímo ve vchodu a kouří a "vyhlíží zákazníky". To jako mi pak tou rukou bude nandávat rohlíky??? Takové prodejny nenavštěvuju a být zaměstnavatel, tak si do pracovní smlouvy dám formulaci, že je zakázáno, aby prodavač/ka kouřila v okolí obchodu. (Zákazat zaměstnanci kouření je protiprávní, ale takhle by se dalo alespoň ošetřit, aby takto otřesně nekouřil/a přímo před vchodem do krámu.)
Není taky dobré dělat ze zákazníka vola, jak se mi to stalo několikrát s prodavači nejmenovaného elektra v Jablonci. Jistě, že je v pořádku, aby prodavač opravil zákazníka, že si něco myslí nebo ví nepřesně, ale vola z něho dělat nemá, protože ne každý by to přestál. Zákazníkovi by se mělo maximálně vycházet vstříc nenásilnou formou. Chyba je rovněž tvrdit zákazníkovi něco, co evidentně není pravda. "Tento model walkmana již nikde neseženete! Je beznadějně vyprodaný." - A proč se dá koupit na jakémkoliv e-shopu...?
Pro kontrast přidám i pozitivní zkušenosti. Nemohu si vynachválit profesionální přístup prodavačů a prodavaček v Original Levi's Store ve Školské ulici v Praze 1. Po chvilce v obchodě se příjemně a nenuceně prodavač/ka zeptá, jestli s něčím nepogtřebuju pomoct nebo poradit. Obvykle děkuji s tím, že se nejprve rozkoukávám. Jakmile se mi něco líbí a chystám se využít rad prodavačky, plně se mi od té chvíle věnuje od výběru velikosti až po případné finální zaplacení. Specielně jedna prodavačka se chová přesně jako z učebnice marketingu a komunikace se zákazníkem. Úsměvavá, ochotná, poradí, najde, ukáže. Upřímně doporučí nebo nedoporučí (nedoporučit je stejně důležité jako doporučit!). Není-li nějaká velikost na prodejně, s radostí se vrhne do skladu. Vše příjemně nenuceně. Naprosto profesionální přístup. Občas si pak připadám jak v jiném světě, ne v krámě uprostřed České republiky, kde je mnohdy na zákazníka v krámě nahlíženo s despektem. Přesně jak píše ve svém článku Eva Hlinovská: Češi mají navíc stále vrozený pocit, že je ponižující někomu „sloužit“.
Mohu souhlasit i s výsledkem studie Customer Experience 2008, která vyhodnotila, že nejlepší kvalita prodavačů bývá například očních optikách a parfumériích. Na jaře jsem si pořizoval své první dioptrické brýle na dálku, a protože jsem z toho byl lehce vystresován, vybíral jsem skutečně dlouho. Zkusil jsem asi pět očních optik a vesměs ve všech byly prodavačky vysoce profesionální. Nakonec jsem zvolil a finálně nakoupil u očaře Aleše Palaščáka v Jablonci, u kterého mě rovněž odzbrojil naprosto profesionální přístup takový, jaký jsem si představoval.
Jak by se neměl chovat prodavač (a prodavačka samozřejmě taky):
1) Být neochotný
2) Tvářit se otráveně
3) Podceňovat či urážet zákazníka
4) Ignorovat zákazníka, jako by v obchodě vůbec nebyl
5) Vnucovat něco zákazníkovi
6) Kouřit před prodejnou
7) Prodávat nemůže ten/ta, kdo nemá rád lidi
8) Prodavač na sobě nemůže dát výrazem znát, že si zákazník stejně nic nekoupí popřípadě, že na to vůbec nemá (to si může sice myslet, ale nikdy to nesmí dát najevo)
Co naopak vždy ocením:
1) Nenucenou příjemnou ochotu
2) Umět se vcítit do zákazníka
3) Příjemné jednání i v případě reklamačního řízení (nákup obvykle nekončí tasením peněženky)
4) Upřímně umět poradit
5) Pochválit zákazníka za dobrou volbu
6) Nabídnout zákazníkovi něco navíc
7) Upozornění na výrobky ve slevě, které by mě mohly zajímat
8) Prodavač by měl věřit tomu, co prodává (neexistuje, aby prodavač v Adidas obchodě nosil boty Nike - vnímám to jako velkou neprofesionalitu a pohrdání tím, co prodávám; toto si musí ohlídat především provozovatel obchodu)
relevantní odkazy:
To vzácné prodávat - původní článek Evy Hlinovské v Pátku Lidových novin
středa 22. října 2008
Facebookem proti ČSSD?
Nejsem jediný, kdo byl v sobotu v šoku. Byla to taková oranžová klinická smrt... Pohled na totálně zrůžovělou mapu ČR mě děsí dodnes.
Od soboty si tak často kladu otázku, co si vůbec ten národ český zaslouží... Více než milión lidí se chytne na tak tématicky banální věc jako je třicet korun v ordinaci. Co naplat, nutno uznat, že marketingově ČSSD prostě zabodovala - kampaň byla velmi úspěšná, ovečky se podařilo polapit na to, na co zadavatelé spolu s ČSSD chtěli. Je to příklad toho, jak se to má dělat. Příklad jako z učebnice marketingu...
Už nemusíme řešit, kde na své sliby ČSSD vezme finance... Už nemusíme řešit, že zlákala voliče především negací všeho, co za dva roky ODS provedla. Není důležité ani, že sama ČSSD program takřka žádný neměla... K úspěchu to nebylo zapotřebí.
Šok symbolicky probudil komunitu na Facebooku ze spánku. Například skupina Antiparoubek.cz se rozrostla o několik set lidí během pár hodin po ohlášení výsledků. V současné době čítá více než 1500 členů. Logicky vznikly i nové skupiny: Sociální demokracie? Děkuji, nechci.; Nechci oranžovou republiku, Antioranžovočervení diletantsky intuitivně operující sabotéři (ADIOS) a mnohé další. Skupina Nechci oranžovou republiku má dokonce přes 2000 členů. Vzájemná solidarita možná přece funguje, i když moc platné to ve finále není. Nicméně pokud se situací nesouhlasíte a přidáte si některou z nich mezi své skupiny, minimálně rozšíříte povědomí ostatním o tom, co se nám prostě nelíbí.
relevantní odkazy:
Facebook | Můj profil na Facebooku
Od soboty si tak často kladu otázku, co si vůbec ten národ český zaslouží... Více než milión lidí se chytne na tak tématicky banální věc jako je třicet korun v ordinaci. Co naplat, nutno uznat, že marketingově ČSSD prostě zabodovala - kampaň byla velmi úspěšná, ovečky se podařilo polapit na to, na co zadavatelé spolu s ČSSD chtěli. Je to příklad toho, jak se to má dělat. Příklad jako z učebnice marketingu...
Už nemusíme řešit, kde na své sliby ČSSD vezme finance... Už nemusíme řešit, že zlákala voliče především negací všeho, co za dva roky ODS provedla. Není důležité ani, že sama ČSSD program takřka žádný neměla... K úspěchu to nebylo zapotřebí.
Šok symbolicky probudil komunitu na Facebooku ze spánku. Například skupina Antiparoubek.cz se rozrostla o několik set lidí během pár hodin po ohlášení výsledků. V současné době čítá více než 1500 členů. Logicky vznikly i nové skupiny: Sociální demokracie? Děkuji, nechci.; Nechci oranžovou republiku, Antioranžovočervení diletantsky intuitivně operující sabotéři (ADIOS) a mnohé další. Skupina Nechci oranžovou republiku má dokonce přes 2000 členů. Vzájemná solidarita možná přece funguje, i když moc platné to ve finále není. Nicméně pokud se situací nesouhlasíte a přidáte si některou z nich mezi své skupiny, minimálně rozšíříte povědomí ostatním o tom, co se nám prostě nelíbí.
relevantní odkazy:
Facebook | Můj profil na Facebooku
pondělí 13. října 2008
Colour like.no.other
Příroda mi v posledních dnech dělá opravdu radost. Probíhá nádherný podzim. Krásné barvy, které slunce ještě více umocňuje
Jediné, co to hatí, je, že nemůžu vyrazit na špacír někam do přírody a fotit třeba ty krásný listnáče, jež mám rád vlastně jen na podzim... Jinak dávám přednost jehličnanům :-). Příjdu domů v půl šestý a vyrazit někam už se nevyplatí, Slunce pomalu zapadá.
Barvy listí mě skutečně fascinujou. Nevím, proč si to zrovna letos tak vychutnávám :-). Těžko říct. Hra barev, kam se jen člověk podívá. Všemožné odstíny žluté, oranžové, červené... Lituju, že nemám pořádnej foťák, protože takhle barevně věrně to jen tak nějakej nezachytí.
Když jsem viděl ty krásné barvy, vzpomněl jsem si na tři úžasné reklamy na televizory Sony Bravia. Ta nejstarší s míčky ze San Francisca, druhá se stříkajícími barvami ze Skotska a třetí nejnovější z loňska s barevnými králíky z New Yorku. Když jsem jel vlakem a pohled na ty barevné stromy mi ty reklamy připomněl, uvědomil jsem si, že na mě vlastně reklamy pozitivně zapůsobily, pokud jsem si při pohledu na barevné listí vybavil je :-). Všichni znáte, tak si je pojďme připomenout, když je tak nádherný barevný podzim. Doporučuju pro ty, kteří to neviděli, podívat se především na videa z natáčení těchto reklam níže. Reklamy skutečně like no other :-).
Míčky:
Barvy:
Králíci:
relevantní odkazy:
Making of - králíci | Making of - barvy | Making of - míčky
Jediné, co to hatí, je, že nemůžu vyrazit na špacír někam do přírody a fotit třeba ty krásný listnáče, jež mám rád vlastně jen na podzim... Jinak dávám přednost jehličnanům :-). Příjdu domů v půl šestý a vyrazit někam už se nevyplatí, Slunce pomalu zapadá.
Barvy listí mě skutečně fascinujou. Nevím, proč si to zrovna letos tak vychutnávám :-). Těžko říct. Hra barev, kam se jen člověk podívá. Všemožné odstíny žluté, oranžové, červené... Lituju, že nemám pořádnej foťák, protože takhle barevně věrně to jen tak nějakej nezachytí.
Když jsem viděl ty krásné barvy, vzpomněl jsem si na tři úžasné reklamy na televizory Sony Bravia. Ta nejstarší s míčky ze San Francisca, druhá se stříkajícími barvami ze Skotska a třetí nejnovější z loňska s barevnými králíky z New Yorku. Když jsem jel vlakem a pohled na ty barevné stromy mi ty reklamy připomněl, uvědomil jsem si, že na mě vlastně reklamy pozitivně zapůsobily, pokud jsem si při pohledu na barevné listí vybavil je :-). Všichni znáte, tak si je pojďme připomenout, když je tak nádherný barevný podzim. Doporučuju pro ty, kteří to neviděli, podívat se především na videa z natáčení těchto reklam níže. Reklamy skutečně like no other :-).
Míčky:
Barvy:
Making of - králíci | Making of - barvy | Making of - míčky
čtvrtek 9. října 2008
Druhé letošní dostaveníčko s Illustratosphere
Proč takový zážitek z koncertu vyjímečně nepojmout jinak - jako takové komplexnější zhodnocení jednoho podzimního dne :-).
Budím mě v 6:30 typ mobilního telefonu, který vlastní asi tak polovina světa (což by mě jako individualistovi mohlo vadit, ale nevadí). Naštěstí ne na žádnou přitroublou melodií, ale na Seven Days In Sunny June - z každého vstávání (pokud to není jako dnes po 4 hodinách spánku a pěti svijanech) je pak vlastně krásná chvilka. Koupelna: oblíbená česká zubní pasta - žádné speciální konzistence na bělení zubů nebo šestibarevné zázraky... Tradiční, česká. Nesnídám: pokud nejsem v horách a nemusím, tak nesnídám, protože tak nějak nemohu probudit hned žaludek.
Vycházím z domu a když míjím levou hranu domu, chůzí plaším tři srnky, pasoucí se na naší louce těsně pod barákem - obraz, který nikdy nezažije polovina obyvatel betonových multikrálíkáren. Ladně odbíhají pryč a symbolicky se se mnou loučí svými bílými prdelkami. Krásné ráno. Krásné jasné ráno, bude jasný den. Jazzový.
Pak vlak, příjezd od severočeské metropole. Výuka. Potkávání milých lidí, starých známých. Přistihl jsem se, jak krátce myslím na Polívku... Hezké, avšak může to být nebezpečné... Po obědě krátká procházka do města - chvíle, kdy si člověk může prohnat hlavou trochu kyslíku v jakžtakž čistém městském prostředí. Za slunečna samozřejmě s hodně tmavými brýlemi, aby mi nikdo nenarušoval můj svět, moje soukromí.
Další bloky, ten poslední opouštím v polovině po v celku zajímavé prezentaci o historii mobilní komunikace a vývoji mobilních sítí od devadesátých let po dnešek, kdy si tehdá Nokia uvědomila, že výrobou holínek díru do světa neudělá. Již setmělým libercem jdu na první koncert, který symbolicky otevírá podzimní sérii hudebních zážitků. Pár postávajících ve foyer. Pár postávajích v sále. Pár postávajích u báááru. Áno, tam směřují kroky mé: do fronty na tradiční předkoncertní pivko :-). Svijany jedenáctka! God bless Svijany! Kdy se člověku poštěstí, aby na koncertě nepil nehorázně vodovej mainstreamovej gambáč...
Sál se lehce zaplňuje. Druhé Svijany. V 19:50 se sál stmívá a na jeviště nastupující hudebníci odtrhávají zbytky posluchačů od bárů, půllitrů a panáků. Illustratosphera otevírá večer komorním minimalistickým Dechem, po té již standardně Eleisure Suite, kde Filip uchopuje trombón - mimochodem skvělý nápad ho na koncerty vozit! Jen si tak lehce přitrubuje do pozadí otevírací skladby nového alba Animage. Police - Spirits In The Material World velmi pohodový příjemný optimistický kousek. Až na něj konečně adekvátně reaguje publikum, které je ze začátku stejně chladné jako v Jablonci, ač všichni měli čtvrt roku na to si desku koupit (jak jinak než koupit proboha) a skladby si naposlouchat. Leč, Police, starší skladba, kterou posluchači evidentně znají. Změnou oproti jabloneckému provedení budiž v závěru famózní Filipovo sólo na trombón - nyní již ne komorní dokreslení skladby, ale její vyvrcholení, natáhnutí. V závěru sóla při totálním nasazení ostatních muzikantů si připadám skoro jako na funkovém koncertě J.A.R.
Pak již přichází víceméně skladbou skladeb podobný večer jako na jaře v Jablonci s tím rozdílem, že chlapci nové skladby ještě víc vyšperkovali ještě dokonalejším secvičením. Z jejich tváří je vidět, že se baví a vzájemné pohledy jednoho na druhého, druhého na třetího (a tak dále) dávají tušit, že si očními kontakty vlastně povídají. Nejmarkantnější je to mezi Filipem a Standou, kteří za svými klávesami proti sobě jakoby soupeří, kdo to jak na klapky zahraje. Pokračujeme (nikoliv ve chronologickém sledu, ale tak, jak si vzpomínám) Naokoland, Vlčák, Trvalé udržitelný, skočnější Jesus online, Etnika et Nikola, Živý, Městem, Introduction To Happiness (Sexy Dancers), Nejen Ian, Some People (Sexy Dancers)... Poslední dvě jsou pro mě symbolicky vrcholy koncertu, protože tyto skladby spadají k mému nejoblíbenějšímu, co poslouchám. Some People jest má životní skladba. Už deset let (pane jo, deset let...). Asi v půlce koncertu musím na toalety, inu dvoje Svijany jsou dvoje Svijany :-). Naštěstí i tam je koncert slyšet a tak si libuju nad tím, kdy takhle člověku zahrají takoví hudebníci naživo i při tak biologicky primárním konání... :-).
Druhou polovinu koncertu vychutnávám ne již z vrcholu rovnostranné trojúhelníku (obvyklé tradiční místo se skvělým zvukem), ale "u Fratričů" vpravo od zvukaře, kde mě překvapuje rovněž skvělý zvuk. Perkuse a i ten nejtižší instrument se neztrácí mezi rytmikou, piány ani kytarami. Dan Bárta tradičně výborně. Oholený. Ostříhaný a s čapkou :-). Publikum ho poslouchá na slovo. Když před poslední taktem obecenstvo již začíná tleskat a nechce nechat doznít poslední noty skladby, Bárta zvedne dva prsty na pozor, sál se zklidní, hudebníci dotáhnou poslední tóny a pak se již může tleskat. Nebo když si zase demonstrativně rozepíná horní knoflík košile, první řady divaček (tzv. jdeme "na video") zase ožívají. Podobně věrně se smějí skalní Danovým fórkům mezi skladbami. Nebo například při představovačce, kdy vyjmenovává u každého člena Illustratosphery krom nástrojů i jeho oblíbený alkohol. Všechno to funguje.
Přidávalo se dvakrát a přidávaly se jak jinak než skočnější fláky a I Feel Good od Jamese Browna celý večer uzavřel. Tleskačka, klaněčka. Na nás bylo zhodnotit další vyjímečný koncert u rezavého moku a výborné pivo k tomu prostě vybízelo. Druhé i třetí pokoncertní. Na tramvaj, na vlak. Zvířenou jsem začal, zvířenou skončím. Když jsem před půlnocí přicházel k baráku, vítala mě mňkoukáním naše míca. Krásné přivítání. Chtěla se asi ještě ohřát. Po náročném ale nádherném slunném jazzovém dni ulehám a okamžitě samozřejmě usínám. Ne na dlouho, jen na čtyři krátké hodiny, abych se vzbudil, nastoupil do vlaku a začal psát tento článek...
relevantní odkazy:
Fotky ze sednutí si po koncertě | Dan Bárta
Budím mě v 6:30 typ mobilního telefonu, který vlastní asi tak polovina světa (což by mě jako individualistovi mohlo vadit, ale nevadí). Naštěstí ne na žádnou přitroublou melodií, ale na Seven Days In Sunny June - z každého vstávání (pokud to není jako dnes po 4 hodinách spánku a pěti svijanech) je pak vlastně krásná chvilka. Koupelna: oblíbená česká zubní pasta - žádné speciální konzistence na bělení zubů nebo šestibarevné zázraky... Tradiční, česká. Nesnídám: pokud nejsem v horách a nemusím, tak nesnídám, protože tak nějak nemohu probudit hned žaludek.
Vycházím z domu a když míjím levou hranu domu, chůzí plaším tři srnky, pasoucí se na naší louce těsně pod barákem - obraz, který nikdy nezažije polovina obyvatel betonových multikrálíkáren. Ladně odbíhají pryč a symbolicky se se mnou loučí svými bílými prdelkami. Krásné ráno. Krásné jasné ráno, bude jasný den. Jazzový.
Pak vlak, příjezd od severočeské metropole. Výuka. Potkávání milých lidí, starých známých. Přistihl jsem se, jak krátce myslím na Polívku... Hezké, avšak může to být nebezpečné... Po obědě krátká procházka do města - chvíle, kdy si člověk může prohnat hlavou trochu kyslíku v jakžtakž čistém městském prostředí. Za slunečna samozřejmě s hodně tmavými brýlemi, aby mi nikdo nenarušoval můj svět, moje soukromí.
Další bloky, ten poslední opouštím v polovině po v celku zajímavé prezentaci o historii mobilní komunikace a vývoji mobilních sítí od devadesátých let po dnešek, kdy si tehdá Nokia uvědomila, že výrobou holínek díru do světa neudělá. Již setmělým libercem jdu na první koncert, který symbolicky otevírá podzimní sérii hudebních zážitků. Pár postávajících ve foyer. Pár postávajích v sále. Pár postávajích u báááru. Áno, tam směřují kroky mé: do fronty na tradiční předkoncertní pivko :-). Svijany jedenáctka! God bless Svijany! Kdy se člověku poštěstí, aby na koncertě nepil nehorázně vodovej mainstreamovej gambáč...
Sál se lehce zaplňuje. Druhé Svijany. V 19:50 se sál stmívá a na jeviště nastupující hudebníci odtrhávají zbytky posluchačů od bárů, půllitrů a panáků. Illustratosphera otevírá večer komorním minimalistickým Dechem, po té již standardně Eleisure Suite, kde Filip uchopuje trombón - mimochodem skvělý nápad ho na koncerty vozit! Jen si tak lehce přitrubuje do pozadí otevírací skladby nového alba Animage. Police - Spirits In The Material World velmi pohodový příjemný optimistický kousek. Až na něj konečně adekvátně reaguje publikum, které je ze začátku stejně chladné jako v Jablonci, ač všichni měli čtvrt roku na to si desku koupit (jak jinak než koupit proboha) a skladby si naposlouchat. Leč, Police, starší skladba, kterou posluchači evidentně znají. Změnou oproti jabloneckému provedení budiž v závěru famózní Filipovo sólo na trombón - nyní již ne komorní dokreslení skladby, ale její vyvrcholení, natáhnutí. V závěru sóla při totálním nasazení ostatních muzikantů si připadám skoro jako na funkovém koncertě J.A.R.
Pak již přichází víceméně skladbou skladeb podobný večer jako na jaře v Jablonci s tím rozdílem, že chlapci nové skladby ještě víc vyšperkovali ještě dokonalejším secvičením. Z jejich tváří je vidět, že se baví a vzájemné pohledy jednoho na druhého, druhého na třetího (a tak dále) dávají tušit, že si očními kontakty vlastně povídají. Nejmarkantnější je to mezi Filipem a Standou, kteří za svými klávesami proti sobě jakoby soupeří, kdo to jak na klapky zahraje. Pokračujeme (nikoliv ve chronologickém sledu, ale tak, jak si vzpomínám) Naokoland, Vlčák, Trvalé udržitelný, skočnější Jesus online, Etnika et Nikola, Živý, Městem, Introduction To Happiness (Sexy Dancers), Nejen Ian, Some People (Sexy Dancers)... Poslední dvě jsou pro mě symbolicky vrcholy koncertu, protože tyto skladby spadají k mému nejoblíbenějšímu, co poslouchám. Some People jest má životní skladba. Už deset let (pane jo, deset let...). Asi v půlce koncertu musím na toalety, inu dvoje Svijany jsou dvoje Svijany :-). Naštěstí i tam je koncert slyšet a tak si libuju nad tím, kdy takhle člověku zahrají takoví hudebníci naživo i při tak biologicky primárním konání... :-).
Druhou polovinu koncertu vychutnávám ne již z vrcholu rovnostranné trojúhelníku (obvyklé tradiční místo se skvělým zvukem), ale "u Fratričů" vpravo od zvukaře, kde mě překvapuje rovněž skvělý zvuk. Perkuse a i ten nejtižší instrument se neztrácí mezi rytmikou, piány ani kytarami. Dan Bárta tradičně výborně. Oholený. Ostříhaný a s čapkou :-). Publikum ho poslouchá na slovo. Když před poslední taktem obecenstvo již začíná tleskat a nechce nechat doznít poslední noty skladby, Bárta zvedne dva prsty na pozor, sál se zklidní, hudebníci dotáhnou poslední tóny a pak se již může tleskat. Nebo když si zase demonstrativně rozepíná horní knoflík košile, první řady divaček (tzv. jdeme "na video") zase ožívají. Podobně věrně se smějí skalní Danovým fórkům mezi skladbami. Nebo například při představovačce, kdy vyjmenovává u každého člena Illustratosphery krom nástrojů i jeho oblíbený alkohol. Všechno to funguje.
Přidávalo se dvakrát a přidávaly se jak jinak než skočnější fláky a I Feel Good od Jamese Browna celý večer uzavřel. Tleskačka, klaněčka. Na nás bylo zhodnotit další vyjímečný koncert u rezavého moku a výborné pivo k tomu prostě vybízelo. Druhé i třetí pokoncertní. Na tramvaj, na vlak. Zvířenou jsem začal, zvířenou skončím. Když jsem před půlnocí přicházel k baráku, vítala mě mňkoukáním naše míca. Krásné přivítání. Chtěla se asi ještě ohřát. Po náročném ale nádherném slunném jazzovém dni ulehám a okamžitě samozřejmě usínám. Ne na dlouho, jen na čtyři krátké hodiny, abych se vzbudil, nastoupil do vlaku a začal psát tento článek...
relevantní odkazy:
Fotky ze sednutí si po koncertě | Dan Bárta
Tagy:
funk,
hudba,
illustratosphere,
jazz,
koncert,
recenze koncertu
úterý 7. října 2008
Superkoncertním týdnem začíná podzim plný hudebních zážitků
Náhrada za mou letošní absenci na jakémkoliv letním hudebním festivalu přichází právě tento týden a bude trvat celý podzim.
Podzimní smršť koncertů startuje zítra s Danem Bártou a Illustratosphere v libereckých Lidových sadech, na který se nás chystá poměrně dosti (kdo dál?). V pátek se přesouvám do Prahy a ještě ten den se chystáme na dvojkoncert koncert S.O.I.L. (které uslyším naživo poprvé) a Navigators do Rock Café. V sobotu pak na "tak trochu soukromý" koncert Monkey Business v rámci Rock for IT. Těším se jak na hudbu, tak na setkání s hudebními kamarády.
Po něm budou následovat další koncerty ve skoro dokonale týdenním taktu - tedy aspoň jednou týdně nějaký gig. Chystám samozřejmě postřehy z hudebních zážitků sem na blog. V současné době se poslechově vracím zpět k tradičním songům a interpretům (Illustratosphere, Navigators...), abych se na koncerty připravil. Krom těch tradičních poslouchám i nové album Yvonne Sanchez (přečtěte recenzi Verči Vlachové), které je skutečně malebné, abych tak řekl :-). Uchvátil mě v poslední době taky Avishai Cohen s albem Colors a standardně u mě stále boduje Brad Mehldau...
Inu, stromy se krásně zbarvují. Chladnou stráně. Brzo se stmívá. Dívky se začínají zahalovat... Ať žije jazzový podzim... :-)!
Podzimní smršť koncertů startuje zítra s Danem Bártou a Illustratosphere v libereckých Lidových sadech, na který se nás chystá poměrně dosti (kdo dál?). V pátek se přesouvám do Prahy a ještě ten den se chystáme na dvojkoncert koncert S.O.I.L. (které uslyším naživo poprvé) a Navigators do Rock Café. V sobotu pak na "tak trochu soukromý" koncert Monkey Business v rámci Rock for IT. Těším se jak na hudbu, tak na setkání s hudebními kamarády.
Po něm budou následovat další koncerty ve skoro dokonale týdenním taktu - tedy aspoň jednou týdně nějaký gig. Chystám samozřejmě postřehy z hudebních zážitků sem na blog. V současné době se poslechově vracím zpět k tradičním songům a interpretům (Illustratosphere, Navigators...), abych se na koncerty připravil. Krom těch tradičních poslouchám i nové album Yvonne Sanchez (přečtěte recenzi Verči Vlachové), které je skutečně malebné, abych tak řekl :-). Uchvátil mě v poslední době taky Avishai Cohen s albem Colors a standardně u mě stále boduje Brad Mehldau...
Inu, stromy se krásně zbarvují. Chladnou stráně. Brzo se stmívá. Dívky se začínají zahalovat... Ať žije jazzový podzim... :-)!
pondělí 29. září 2008
Nejpohodovější songy druhé poloviny roku - nejen funkem živ je Michal
Funk je v poslední době válcován ostatními hudebními vlivy. Že by na mě předčasně už lezlo jaro teď s půlročním předstihem, když právě začal podzim? Kdo ví...
Last.fm statistiky hovoří jasně. Nejhranější songy za poslední 6 měsíců:
01. Illustratosphere - Nejen Ian
02. Amy Winehouse - October Song
03. RBT a John Abercrombie - 22 Years Ago
04. Sting - If I Ever Lose My Faith in You
05. Illustratosphere – Trvale udržitelný
Nejhranější interpreti za poslední 3 měsíce:
01. Támar
02. Sting
03. Dan Bárta
04. Prince
05. Black Eyed Peas
06. The Cat Empire
07. Avishai Cohen
08. Madfinger
09. Groove Armada
10. Monkey Business
Nejhranější interpreti za posledních 6 měsíců:
01. Dan Bárta/Illustratosphere
02. Sting
03. Prince
04. Amy Winehouse
05. Támar
06. RBT & John Abercrombie
07. Monkey Business
08. Curtis Mayfield
09. Black Eyed Peas
10. Jamiroquai
Nejpohodovější skladby, které u mě v posledních dnech suvereně vedou:
Támar - Sunday In The Park
The Cat Empire - The Lost Song
Illustratosphere - Nejen Ian
Flunk - On My Balcony
A jak to vidím v příštích týdnech a měsících? Jako správná rosnička můžu spolehlivě předpovědět postupný návrat zpět do tvrdších funkových vod, jelikož se kvapem blíží série funkových podzimních koncertů, na které se chystám, a na které se pochopitelně musím náležitě připravit :-).
relevantní odkazy:
Last.fm profil | Plánované koncerty mých oblíbenců
Last.fm statistiky hovoří jasně. Nejhranější songy za poslední 6 měsíců:
01. Illustratosphere - Nejen Ian
02. Amy Winehouse - October Song
03. RBT a John Abercrombie - 22 Years Ago
04. Sting - If I Ever Lose My Faith in You
05. Illustratosphere – Trvale udržitelný
Nejhranější interpreti za poslední 3 měsíce:
01. Támar
02. Sting
03. Dan Bárta
04. Prince
05. Black Eyed Peas
06. The Cat Empire
07. Avishai Cohen
08. Madfinger
09. Groove Armada
10. Monkey Business
Nejhranější interpreti za posledních 6 měsíců:
01. Dan Bárta/Illustratosphere
02. Sting
03. Prince
04. Amy Winehouse
05. Támar
06. RBT & John Abercrombie
07. Monkey Business
08. Curtis Mayfield
09. Black Eyed Peas
10. Jamiroquai
Nejpohodovější skladby, které u mě v posledních dnech suvereně vedou:
Támar - Sunday In The Park
The Cat Empire - The Lost Song
Illustratosphere - Nejen Ian
Flunk - On My Balcony
A jak to vidím v příštích týdnech a měsících? Jako správná rosnička můžu spolehlivě předpovědět postupný návrat zpět do tvrdších funkových vod, jelikož se kvapem blíží série funkových podzimních koncertů, na které se chystám, a na které se pochopitelně musím náležitě připravit :-).
relevantní odkazy:
Last.fm profil | Plánované koncerty mých oblíbenců
Tagy:
co poslouchám,
funk,
hudba,
jazz,
koncert,
statistiky
úterý 23. září 2008
Jak u nás taky zaklepali dealeři U:fona
Předčasem psal Saša na svém blogu o tom, jak u něj zaklepali podomní prodejci U:fona. Před cirka deseti dny jsem byl toho svědkem u nás doma.
Někdo klepe na dveře, jdu se podívat, kdo. Před dveřmi stojí dva mladí lidé - odhaduji tak o dva nebo tři roky mladší než já. Dívka a chlapec. Začneme dívkou: v celku pěkná postava a slušně oblečená, jen měla hooodně dredů, ale což: každý preferuje jiný účes a já ještě nevěděl, za jakým účelem přišli. Chlapec. Slušivě skvěle padnoucí společenské kalhoty, košile, pásek, boty. Vše perfektní. Akorát účesem to přehnal - asi si na vlasy vylil celý obsah gelu, protože ty přegelované vlasy působily se zbytkem trochu komicky.
Po úvodním pozdravu přišla na řadu otázka od mladíka, jestli máme pevnou linku. Ano, máme. Druhá otázka byla, jestli platíme tolik a tolik za internet. Odpovídám, že internet nemáme od společnosti Telefónica, a že za něj platíme jinou částku. Ptám se ho, jestli jsou tedy od Telefónici a přišli nám nabídnout rychlejší internet za nižší cenu. Ne, nejsou. Na otázku, od jaké společnosti tedy jsou, mi odpoví, že to není důležité, a že pracují sami za sebe. Vtipné. Zatím mluvil jen chlapec. Teď mi došlo, že dredy do marketingu a obchodu skutečně nepatří a chtěl jsem dívce navrhnout, že jestli chce udělat kariéru v obchodě, ať skončí s dredy, že to na zákazníky nemusí působit dobře. Stejně jako dva piersingy. Nicméně jsem dál komunikoval s mladým mužem.
Na mou otázku, že musí zastupovat nějakou společnosti, odpovídá na napotřetí položenou otázku, že jsou od společnosti MobilKom, na což já s úsměvem na tváří přitakávám, že tedy jde o U:fona (mám přehled) a hned vzpomínám na Sašův článek. Mladý můž skoro na moji pohotovost nehne brvou, ale skoro začíná rozepínat své desky a cvaká propiskou. Ptá se mě, jestli chci mobilní telefon za korunu. Nechci, telefon mám. Pokračuje, že má připravenou smlouvu, že ji můžeme hned podepsat a připojovat se na ufoní internet. Odpovídám, že s internetem jsme spokojení a namítám, že pochybuji, jestli už má U:fon signál na Smržovce, když ještě nedávno nebyl ani v lecjakých místech Jablonce. Na to mi mladík lehce agresivní formou odpovídá, že by mi ho přece jinak nenabízel. Reaguji tím, že jsem podstoupil několik předmětů z marketingu, a že mám poměrně detailní představu o tom, jakým způsobem se s určitou skupinkou zákazníků při domovním prodeji komunikuje. Pochybuji stále o signálu v místě bydliště. Sděluji mu, že jsem se nedávno díval na mapku pokrytí na webu U:fona, a že Smržovka na tom nebyla dobře, stejně jako části daleko většího a lidnatějšího Jablonce. Reaguje, že tam Smržovka pokrytá je, a že je možná mapka na webu zastaralá. Odpovídám, že v tom případě je to poněkud neprofesionální, pokud mají na firemních stránkách staré informace.
Ptá se mě, jaký mám internet. Máme wi-fi připojení, jsem s ním spokojen, zatím postačuje, nemusím plnit Fair User Policy atd. Na což přitvrdí a říká, že wi-fi signál přeruší i právě před anténou prolétávající vrabec. Ne, ani vrabec ani vrána mladíku... Začíná být lehce nervózní, dívka nepromluvila od pozdravu ani slovo a dává si nohy křížem. Mladík cvakne propiskou a říká, že tedy sepíšeme smlouvu. Říkám mu, že nejsem boss domácnosti a rozhodně nebudu nic podepisovat na louce před barákem - navíc pokud je všechno v kompetenci rodičů. Ptám se ho, jestli mi může dát prospekt se službami, že bych si ho pročetl, srovnal a případně se jim ozval. Prý nemá a není to potřeba. Je nervózní. Naléhá. Říkám mu, že nic bez rozmyslení podepisovat nebudu, navíc, pokud k tomu nejsem kompetentní. Zkouší to ještě jednou, ještě více agresivněji. Nepodepíšu. Ve vteřině se otáčí se slovy "tak my jdeme" a jeho podzrav je skoro nezřetelný (žádné popřání hezkého dne a podobně...). Tolik moje zkušenost.
Asi takto. Pokud chce U:fon na trhu uspět, nemyslím si, že tato forma komunikace se zákazníky je vhodná. Respektive je vhodná jen pro staré babičky, starší ne příliš informované potencionální zákazníky, kteří odkývají i to, že jistě potřebují plynový sporák, i když plynová přípojka ve městě zcela chybí.
Nemyslím, že jsou na vině přímo tito dva dealeři, nedivil bych se, kdyby to byli studenti přivydělávající si brigádou. Pokud jim nadřízený nedal informace, jak komunikovat se zákazníkem, je to chyba. Pokud prošli školením, aby se takto skutečně chovali, pak U:fon asi nehodlá úspět z dlouhodobého hlediska a budovat brand. Protože pokud takto lehce agresivním verbálním projevem budou někomu méně asertivně vybavenému jako já nutit něco, s čímž pak nebude člověk spokojen, protože určitým způsobem naletí, tak sice získají upsaného dalšího klienta na několik měsíců, ano, ale klienta, který bude nadávat na to, jakým způsobem ke službě přišel, a který bude o U:fonu šířit negativní reklamu ve svém okolí. Ne vždy a ne v každém případě je negativní reklama dobrá. Nemyslím si, že je vhodná v tomto případě, pokud chce U:fon na trhu uspět, prosadit se a přetáhnout zákazníky od konkurence.
Neměli by spíše zaměstnanci U:fonu komunikovat tak pohodově jako v jeho v ufoních reklamách? Ano, měli, protože jinak to žádné jednotné povědomí o značce nebude a naopak ho štěpí. Člověk vidí zajímavou reklamu a pak je zchlazen takovým jednáním obchodního zástupce. Je to neprofesionální. Velmi mě mrzí, že moje první sektání se zaměstancem U:fonu proběhlo takovým způsobem, a že už jsem si tedy o společnosti udělal tento obrázek. Obrázek silně negativní.
Nemyslím si, že takto se má dělat v dnešní době business.
(Doplnění: dnes jsem se díval na mapku pokrytí a skutečně u nás signál už je. V tom měl tedy pravdu. Nicméně popis U:fona reprezentanta/-tky neodpovídá tomu, jak se chovali ti dva u nás.)
relevantní odkazy:
Kterak zaklepali dealeři U:fona u Alexe Doktora | U i Oskara byla dýlerka
Někdo klepe na dveře, jdu se podívat, kdo. Před dveřmi stojí dva mladí lidé - odhaduji tak o dva nebo tři roky mladší než já. Dívka a chlapec. Začneme dívkou: v celku pěkná postava a slušně oblečená, jen měla hooodně dredů, ale což: každý preferuje jiný účes a já ještě nevěděl, za jakým účelem přišli. Chlapec. Slušivě skvěle padnoucí společenské kalhoty, košile, pásek, boty. Vše perfektní. Akorát účesem to přehnal - asi si na vlasy vylil celý obsah gelu, protože ty přegelované vlasy působily se zbytkem trochu komicky.
Po úvodním pozdravu přišla na řadu otázka od mladíka, jestli máme pevnou linku. Ano, máme. Druhá otázka byla, jestli platíme tolik a tolik za internet. Odpovídám, že internet nemáme od společnosti Telefónica, a že za něj platíme jinou částku. Ptám se ho, jestli jsou tedy od Telefónici a přišli nám nabídnout rychlejší internet za nižší cenu. Ne, nejsou. Na otázku, od jaké společnosti tedy jsou, mi odpoví, že to není důležité, a že pracují sami za sebe. Vtipné. Zatím mluvil jen chlapec. Teď mi došlo, že dredy do marketingu a obchodu skutečně nepatří a chtěl jsem dívce navrhnout, že jestli chce udělat kariéru v obchodě, ať skončí s dredy, že to na zákazníky nemusí působit dobře. Stejně jako dva piersingy. Nicméně jsem dál komunikoval s mladým mužem.
Na mou otázku, že musí zastupovat nějakou společnosti, odpovídá na napotřetí položenou otázku, že jsou od společnosti MobilKom, na což já s úsměvem na tváří přitakávám, že tedy jde o U:fona (mám přehled) a hned vzpomínám na Sašův článek. Mladý můž skoro na moji pohotovost nehne brvou, ale skoro začíná rozepínat své desky a cvaká propiskou. Ptá se mě, jestli chci mobilní telefon za korunu. Nechci, telefon mám. Pokračuje, že má připravenou smlouvu, že ji můžeme hned podepsat a připojovat se na ufoní internet. Odpovídám, že s internetem jsme spokojení a namítám, že pochybuji, jestli už má U:fon signál na Smržovce, když ještě nedávno nebyl ani v lecjakých místech Jablonce. Na to mi mladík lehce agresivní formou odpovídá, že by mi ho přece jinak nenabízel. Reaguji tím, že jsem podstoupil několik předmětů z marketingu, a že mám poměrně detailní představu o tom, jakým způsobem se s určitou skupinkou zákazníků při domovním prodeji komunikuje. Pochybuji stále o signálu v místě bydliště. Sděluji mu, že jsem se nedávno díval na mapku pokrytí na webu U:fona, a že Smržovka na tom nebyla dobře, stejně jako části daleko většího a lidnatějšího Jablonce. Reaguje, že tam Smržovka pokrytá je, a že je možná mapka na webu zastaralá. Odpovídám, že v tom případě je to poněkud neprofesionální, pokud mají na firemních stránkách staré informace.
Ptá se mě, jaký mám internet. Máme wi-fi připojení, jsem s ním spokojen, zatím postačuje, nemusím plnit Fair User Policy atd. Na což přitvrdí a říká, že wi-fi signál přeruší i právě před anténou prolétávající vrabec. Ne, ani vrabec ani vrána mladíku... Začíná být lehce nervózní, dívka nepromluvila od pozdravu ani slovo a dává si nohy křížem. Mladík cvakne propiskou a říká, že tedy sepíšeme smlouvu. Říkám mu, že nejsem boss domácnosti a rozhodně nebudu nic podepisovat na louce před barákem - navíc pokud je všechno v kompetenci rodičů. Ptám se ho, jestli mi může dát prospekt se službami, že bych si ho pročetl, srovnal a případně se jim ozval. Prý nemá a není to potřeba. Je nervózní. Naléhá. Říkám mu, že nic bez rozmyslení podepisovat nebudu, navíc, pokud k tomu nejsem kompetentní. Zkouší to ještě jednou, ještě více agresivněji. Nepodepíšu. Ve vteřině se otáčí se slovy "tak my jdeme" a jeho podzrav je skoro nezřetelný (žádné popřání hezkého dne a podobně...). Tolik moje zkušenost.
Asi takto. Pokud chce U:fon na trhu uspět, nemyslím si, že tato forma komunikace se zákazníky je vhodná. Respektive je vhodná jen pro staré babičky, starší ne příliš informované potencionální zákazníky, kteří odkývají i to, že jistě potřebují plynový sporák, i když plynová přípojka ve městě zcela chybí.
Nemyslím, že jsou na vině přímo tito dva dealeři, nedivil bych se, kdyby to byli studenti přivydělávající si brigádou. Pokud jim nadřízený nedal informace, jak komunikovat se zákazníkem, je to chyba. Pokud prošli školením, aby se takto skutečně chovali, pak U:fon asi nehodlá úspět z dlouhodobého hlediska a budovat brand. Protože pokud takto lehce agresivním verbálním projevem budou někomu méně asertivně vybavenému jako já nutit něco, s čímž pak nebude člověk spokojen, protože určitým způsobem naletí, tak sice získají upsaného dalšího klienta na několik měsíců, ano, ale klienta, který bude nadávat na to, jakým způsobem ke službě přišel, a který bude o U:fonu šířit negativní reklamu ve svém okolí. Ne vždy a ne v každém případě je negativní reklama dobrá. Nemyslím si, že je vhodná v tomto případě, pokud chce U:fon na trhu uspět, prosadit se a přetáhnout zákazníky od konkurence.
Neměli by spíše zaměstnanci U:fonu komunikovat tak pohodově jako v jeho v ufoních reklamách? Ano, měli, protože jinak to žádné jednotné povědomí o značce nebude a naopak ho štěpí. Člověk vidí zajímavou reklamu a pak je zchlazen takovým jednáním obchodního zástupce. Je to neprofesionální. Velmi mě mrzí, že moje první sektání se zaměstancem U:fonu proběhlo takovým způsobem, a že už jsem si tedy o společnosti udělal tento obrázek. Obrázek silně negativní.
Nemyslím si, že takto se má dělat v dnešní době business.
(Doplnění: dnes jsem se díval na mapku pokrytí a skutečně u nás signál už je. V tom měl tedy pravdu. Nicméně popis U:fona reprezentanta/-tky neodpovídá tomu, jak se chovali ti dva u nás.)
relevantní odkazy:
Kterak zaklepali dealeři U:fona u Alexe Doktora | U i Oskara byla dýlerka
neděle 21. září 2008
Další (snad poslední) akademický rok
Po několika měsích jsem dnes opět jel vlakem v 7:12 ze Střední (bohužel již nikoliv prázdninové) Smržovky směr Liberec, abych zahájil prvním dnem zimní semestr akademického roku 2008/2009 - bezesporu pro mne toho nejtěžšího a nejdůležitějšího.
Skončilo tak krátké období bujarých oslav, výletů, večůrků a podobných dalších radostí, kterými jsem žil v posledních dnech. Tělo jsem pořád dopoval samejma jedama, stravoval jsem se jako dobytek, skoro žádnej řád či systém, málo sportu... Začíná studium, musím začít smolit diplomovou práci, jsem stále čerstvý pětadvacátník... Co víc však, nepozoruju u sebe zatím nějakou dramatickou změnu související s tím věkovým přelomem.
Měl bych si možná stanovit několik předsevzetí: že se budu učit průběžně (pche), že si konečně ve škole najdu dívku (koneckonců je mi pětadvacet; už by to chtělo zase na někoho narazit). A už teď těm předsevzetím moc nevěřím... Těším se, ale že se něco nové dozvím (ač mi to nemusíte věřit a možná to zní strašně šprtsky), těším se na staré známé tváře informatiky, těším se na tváře nové (prvandy). Těším se na pondělní přednášky mikroekonomie 2, kde budu opticky mládnout mezi těmi několika desítkami vrstevníků - vesměs mladších. Těším se, že mi podzim a celý zimní semestr bude zpříjemňovat těch několik koncertů, na které se chystám se spolufunkery a spolujazzmany a už teď těším. Každopádně to bude všechno náročné, ale to je dobře. Člověk se aspoň nenudí.
V relevantních odkazech naleznete pár posledních zážitků z posledních dní s přáteli a kamarády, které jsem zaznamenal okem fotoaparátu :-).
relevantní odkazy:
Video: Jablko roku | Psí videodokument (skoro jako od Heleny Třeštíkové): Baryn a Fretyn | Fotky z výletu na Jičínsko | Video: Přední čeští gymnasté
Skončilo tak krátké období bujarých oslav, výletů, večůrků a podobných dalších radostí, kterými jsem žil v posledních dnech. Tělo jsem pořád dopoval samejma jedama, stravoval jsem se jako dobytek, skoro žádnej řád či systém, málo sportu... Začíná studium, musím začít smolit diplomovou práci, jsem stále čerstvý pětadvacátník... Co víc však, nepozoruju u sebe zatím nějakou dramatickou změnu související s tím věkovým přelomem.
Měl bych si možná stanovit několik předsevzetí: že se budu učit průběžně (pche), že si konečně ve škole najdu dívku (koneckonců je mi pětadvacet; už by to chtělo zase na někoho narazit). A už teď těm předsevzetím moc nevěřím... Těším se, ale že se něco nové dozvím (ač mi to nemusíte věřit a možná to zní strašně šprtsky), těším se na staré známé tváře informatiky, těším se na tváře nové (prvandy). Těším se na pondělní přednášky mikroekonomie 2, kde budu opticky mládnout mezi těmi několika desítkami vrstevníků - vesměs mladších. Těším se, že mi podzim a celý zimní semestr bude zpříjemňovat těch několik koncertů, na které se chystám se spolufunkery a spolujazzmany a už teď těším. Každopádně to bude všechno náročné, ale to je dobře. Člověk se aspoň nenudí.
V relevantních odkazech naleznete pár posledních zážitků z posledních dní s přáteli a kamarády, které jsem zaznamenal okem fotoaparátu :-).
Video: Jablko roku | Psí videodokument (skoro jako od Heleny Třeštíkové): Baryn a Fretyn | Fotky z výletu na Jičínsko | Video: Přední čeští gymnasté
Tagy:
video,
z redakce :-),
ze života,
ženy
středa 17. září 2008
17. září
1630 - byl založen Boston, 1953 -první úspěšné oddělení siamských dvojčat, 1787 – Ve Filadelfii byla podepsána Ústava Spojených států amerických, 1394 – Král Karel VI. nařídil vyhnat všechny židy z Francie, 1972 - začal se vysílat americký seriál MASH, 1922 - na berlínském filmovém festivalu byl poprvé promítán ozvučený film (Žhář), 1988 - v jihokorejském Soulu byly zahájeny 24. letní olympijské hry
Tomáš John Baťa, Anastacia, Max Švabiský, Manfred Honeck, Reinhold Messner, Jozef Bednárik, Damon Hill, Adriana Sklenaříková, Tomáš Berdych, František Hrubín, Ken Kesey, Alexandr Ovečkin, Karel III. Francouzský, Bernard Riemann, Ken Doherty, Michael Rittstein, Bohuslava Olešová a Michal Hanisch :-). To vše (a mnohem více) se odehrálo 17. září.
Rád bych touto cestou poděkoval za gratulace k jubileu gratulantům, především rodině v ČR a Petře se Štěpánem do Kanady, Pavlovi, Kláře, Martinovi Stehlíkovi, Týně, Lucce Valdmančeti, Verče Drimlové, Janče Nigrínové, Páje z Moravy, Nicol Černé, Helče, Vácovi, Karče Bímové. (Nejen) Facebook přátelům: Denise Ondrové do Austrálie, Martinovi Blaženovi, Ondrovi Czechovi, Hoťákovi, Zuzce Mařanové, Lucasovi Olšovi, Verče Hrušce, Lucce Gromusové, Lence Trdlové, Veru Fratričové, Dominikovi Drašnarovi, Ahmet Arif Ariman , Petrovi Vavřichovi, poutnici Evče Cabrnochové, Michalovi Schongutovi, Terce Suchomel, Sweet Silvě na Slovensko, Sašovi z eMag.cz, Petře Kutákové, Verče Vlachovic, Ledňákovi a ostatním. Díky a ať slůží.
relevantní odkazy:
Co jsem (také) dostal z 25tinám
Tomáš John Baťa, Anastacia, Max Švabiský, Manfred Honeck, Reinhold Messner, Jozef Bednárik, Damon Hill, Adriana Sklenaříková, Tomáš Berdych, František Hrubín, Ken Kesey, Alexandr Ovečkin, Karel III. Francouzský, Bernard Riemann, Ken Doherty, Michael Rittstein, Bohuslava Olešová a Michal Hanisch :-). To vše (a mnohem více) se odehrálo 17. září.
Rád bych touto cestou poděkoval za gratulace k jubileu gratulantům, především rodině v ČR a Petře se Štěpánem do Kanady, Pavlovi, Kláře, Martinovi Stehlíkovi, Týně, Lucce Valdmančeti, Verče Drimlové, Janče Nigrínové, Páje z Moravy, Nicol Černé, Helče, Vácovi, Karče Bímové. (Nejen) Facebook přátelům: Denise Ondrové do Austrálie, Martinovi Blaženovi, Ondrovi Czechovi, Hoťákovi, Zuzce Mařanové, Lucasovi Olšovi, Verče Hrušce, Lucce Gromusové, Lence Trdlové, Veru Fratričové, Dominikovi Drašnarovi, Ahmet Arif Ariman , Petrovi Vavřichovi, poutnici Evče Cabrnochové, Michalovi Schongutovi, Terce Suchomel, Sweet Silvě na Slovensko, Sašovi z eMag.cz, Petře Kutákové, Verče Vlachovic, Ledňákovi a ostatním. Díky a ať slůží.
relevantní odkazy:
Co jsem (také) dostal z 25tinám
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)