Smitten - Simon's Cat (A Valentine's Special)
Suitcase - Simon's Cat
Mirror Mirror - Simon's Cat
Scary Legs - Simon's Cat (A Halloween Special)
Christmas Presence (Part 1) - Simon's Cat
Christmas Presence (Part 2) - Simon's Cat
Předchozí díly
Zobrazují se příspěvky se štítkemlegrace. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemlegrace. Zobrazit všechny příspěvky
pondělí 3. února 2014
Nejen valentýnský Simon's Cat
Staronová videa, pokud jste nezaregistrovali
Smitten - Simon's Cat (A Valentine's Special)
Suitcase - Simon's Cat
Mirror Mirror - Simon's Cat
Scary Legs - Simon's Cat (A Halloween Special)
Christmas Presence (Part 1) - Simon's Cat
Christmas Presence (Part 2) - Simon's Cat
Předchozí díly
Smitten - Simon's Cat (A Valentine's Special)
Suitcase - Simon's Cat
Mirror Mirror - Simon's Cat
Scary Legs - Simon's Cat (A Halloween Special)
Christmas Presence (Part 1) - Simon's Cat
Christmas Presence (Part 2) - Simon's Cat
Předchozí díly
sobota 25. května 2013
Jak jsem nakupoval pásek u Pietro Filipi
Potřeboval jsem sehnat pánský kožený pásek hnědé barvy, aby ladil k hnědym botům, které mi pomohla vybrat Bára
Hledali jsme marně po nejrůznějších obchodech, až jsme skončili u Pietro Filipi a tam hle: hnědý pásek odpovídajícího odstínu bot. Hurá.
Zkoušel jsem si délku, seděla perfektně. Když jsem si všiml, že na konci pásku je vyražený nápis Pietro Filipi vzhůru nohama. Tedy z mého pohledu čitelný byl, ale tak nějak automaticky mě napadlo, že by měl být správně otočen tak, aby měli nápis ve správné pozici a k přečtení ti ostatní, kteří se na něj podívaji. Jestli mi rozumíte...
Zeptal jsem se slečny prodavačky, jestli to není omyl, že je nápis vyražen do kůže vzhůru nohama. Ona se dramaticky zamyslela a pak řekla, že ho mám obráceně.
Co? Cože? Počkat! Jak obráceně? Naprosto šokovanému mi oznámila, že se pásek zapíná na druhou stranu. Tedy že při zapínání nemám mít přezku na levou ruku ale na pravou. Co? Cože? Počkat!
Namítal jsem, že si v tom případě celý život vážu špatně pásek, a že je to pro mě strašný šok!!!
Nandal jsem si ho tedy "správně" a nápis seděl, jak prodavačka tvrdila, že má být. Trvalo mi to samožrejmě asi 3x déle. Takže mě hned napadlo, jak by to asi bylo, kdybych spěchal na záchod po vykouření dvaceticentimetrového doutníku zapitého jahodovým kefírovým mlékem...
Po úvodním šoku, jsem ale poděloval za radu a za životní šok, který s trochou nadsázsky bych přirovnal s tím, jako kdyby vám někdo řekl, že píšete špatnou rukou.
Nedalo mi to ale, ale trochu jsem googlil a sledoval i venku kolem mě, na jakou stranu mají malý a střední podnikatelé pásek. Z emperických sledování vyšlo, že drtivá většina má pásek na stranu jako já, a tedy: údajně špatně. Jenže to může být třeba tím, že jsme zase něco v naší zemi zanedbali a jsme špatně.
Proto jsem se poradil se světovou kinematografií a sledoval, jak mají v nejrůznějších filmových žánrech businessmani pásek. Přikládám několik ilustračních screenshotů.
Na prvním obrázku ze švédského psychodramatu můžete jasně vidět, že businessman vlevo, má pásek s přezkou na straně své levé ruky.
Na druhém obrázku, který jsem si s laskavým svolením půjčil tentokrát z americké kinematografie z filmu, který pojednává o těžkých životních útrapách hlavní hrdinky (na obrázku), si opět povšimněte především podnikatele vpravo, který má opět přezku na levé straně.
Našel jsem však i film - tentokrát se jedná o nízkorozpočtový ugrofinský snímek začínajícího režiséra - kde má muž v hlavní roli přezku na pravé straně. Tedy tak, jak tvrdila prodavačka Pietro Filipi, že je to správně. Možná je to však filmová chyba zapříčiněná právě nezkušeností filmového štábu a jeho kostymérek.
Poslední ukázka je tentokrát z amerického výukového videa 10 základních rad v marketingu pro malé a střední firmy. Ponechám již bez komentáře. Opět přezka na levé straně.
Jak zde vidíte, většina případů i ve světové kinematografii má pásek špatně dle prodavačky Pietro Filipi.
Co jsem si tedy z causy odnesl:
Hledali jsme marně po nejrůznějších obchodech, až jsme skončili u Pietro Filipi a tam hle: hnědý pásek odpovídajícího odstínu bot. Hurá.
Zkoušel jsem si délku, seděla perfektně. Když jsem si všiml, že na konci pásku je vyražený nápis Pietro Filipi vzhůru nohama. Tedy z mého pohledu čitelný byl, ale tak nějak automaticky mě napadlo, že by měl být správně otočen tak, aby měli nápis ve správné pozici a k přečtení ti ostatní, kteří se na něj podívaji. Jestli mi rozumíte...
Zeptal jsem se slečny prodavačky, jestli to není omyl, že je nápis vyražen do kůže vzhůru nohama. Ona se dramaticky zamyslela a pak řekla, že ho mám obráceně.
Co? Cože? Počkat! Jak obráceně? Naprosto šokovanému mi oznámila, že se pásek zapíná na druhou stranu. Tedy že při zapínání nemám mít přezku na levou ruku ale na pravou. Co? Cože? Počkat!
Namítal jsem, že si v tom případě celý život vážu špatně pásek, a že je to pro mě strašný šok!!!
Nandal jsem si ho tedy "správně" a nápis seděl, jak prodavačka tvrdila, že má být. Trvalo mi to samožrejmě asi 3x déle. Takže mě hned napadlo, jak by to asi bylo, kdybych spěchal na záchod po vykouření dvaceticentimetrového doutníku zapitého jahodovým kefírovým mlékem...
Po úvodním šoku, jsem ale poděloval za radu a za životní šok, který s trochou nadsázsky bych přirovnal s tím, jako kdyby vám někdo řekl, že píšete špatnou rukou.
Nedalo mi to ale, ale trochu jsem googlil a sledoval i venku kolem mě, na jakou stranu mají malý a střední podnikatelé pásek. Z emperických sledování vyšlo, že drtivá většina má pásek na stranu jako já, a tedy: údajně špatně. Jenže to může být třeba tím, že jsme zase něco v naší zemi zanedbali a jsme špatně.
Proto jsem se poradil se světovou kinematografií a sledoval, jak mají v nejrůznějších filmových žánrech businessmani pásek. Přikládám několik ilustračních screenshotů.
Na prvním obrázku ze švédského psychodramatu můžete jasně vidět, že businessman vlevo, má pásek s přezkou na straně své levé ruky.
Na druhém obrázku, který jsem si s laskavým svolením půjčil tentokrát z americké kinematografie z filmu, který pojednává o těžkých životních útrapách hlavní hrdinky (na obrázku), si opět povšimněte především podnikatele vpravo, který má opět přezku na levé straně.
Našel jsem však i film - tentokrát se jedná o nízkorozpočtový ugrofinský snímek začínajícího režiséra - kde má muž v hlavní roli přezku na pravé straně. Tedy tak, jak tvrdila prodavačka Pietro Filipi, že je to správně. Možná je to však filmová chyba zapříčiněná právě nezkušeností filmového štábu a jeho kostymérek.
Poslední ukázka je tentokrát z amerického výukového videa 10 základních rad v marketingu pro malé a střední firmy. Ponechám již bez komentáře. Opět přezka na levé straně.
Jak zde vidíte, většina případů i ve světové kinematografii má pásek špatně dle prodavačky Pietro Filipi.
Co jsem si tedy z causy odnesl:
- Pásek oblékám celý život dobře a slečna prodavačka mě prostě jen chtěla oselovat.
- Pásek jsem oblékal špatně, stejně jako většina ostatních mužů
- Pásek je možno nosit tak i tak a tento je tak vyroben pro pravoruké zapínání.
- Pásek je vyroben špatně - nápis Pietro Filipi je vyražen chybně
neděle 25. listopadu 2012
Velká omluva Karlu Gottovi
Zvedne ruku ten, kdo umí hned teď spočítat z hlavy kolikátého v řadě mohl mít letos Karel Gott Slavíka a nevyhrál ho?
Soutěž, ve které prostí lidé vybírají nejlepšího zpěváka, zpěvačku a laureáty dalších kategorií... Soutěž, kterou jsme my Miliardáři vždy úspěšně bojkotovali a dělali jsme si z ní vesměs - krom Dana - nebetyčnou prdel, a kterou v naší utajenené on-line Facebook skupině po letošním ročníku budeme nejspíš probírat asi i měsíc na kéžby tradičním středečním pivu. Protože: dejte lidem tu moc hlasovat a průser je na světě.
A průser je tu. Stojím na zastávce, čekám na shinkansen do Střední prázdninové Smržovky, užívám si neuvěřitelně čistý horský vzduch a čtu, že Karla Gotta porazil mistr Tomáš Klus, který to trochu líp než se španělkou a texty umí se svými fanynkami, které mu my všichni Miliardáři pochopitelne přejeme a hlavně závidíme, a kterým ostatně podlehl i kytarista Jiří Kučerovský, který opustil extraordinérní kapelu Terezy Černochové, asi aby na něj lítalo o trochu víc podprsenek. Tedy těch, které trajektorií zrovna míjejí Kluse.
V tuto chvíli moje teskné dotazy směřují především ke všem těm, kteří celé roky volili Mistra: Kde jste byli? Zaháleli jste? Zdrželi jste se na zahrádkách, chatách, hřbitovech? Vybil se vám telefon? Došel kredit? Nebo fanynek Kluse tentokrát prostě skutečně bylo více a vše proběhlo v rámci prvo-olympijských hesel Pierra de Coubertina?
Proto se nyní chci na tomto místě hluboce omluvit Karlu Gottovi a ubezpečit ho, že pro mě bude i na dalších minimálně padesát let Slavíkem jedině on a nikdo jiný. A hladovek na to tentokrát nebude třeba.
Trochu se teď akorát bojím, koho si tento národ přizdisráčů, zastydlých komunistů a zakomplexovaných nemakačenků zvolí v lednu za prezidenta...
Soutěž, ve které prostí lidé vybírají nejlepšího zpěváka, zpěvačku a laureáty dalších kategorií... Soutěž, kterou jsme my Miliardáři vždy úspěšně bojkotovali a dělali jsme si z ní vesměs - krom Dana - nebetyčnou prdel, a kterou v naší utajenené on-line Facebook skupině po letošním ročníku budeme nejspíš probírat asi i měsíc na kéžby tradičním středečním pivu. Protože: dejte lidem tu moc hlasovat a průser je na světě.
A průser je tu. Stojím na zastávce, čekám na shinkansen do Střední prázdninové Smržovky, užívám si neuvěřitelně čistý horský vzduch a čtu, že Karla Gotta porazil mistr Tomáš Klus, který to trochu líp než se španělkou a texty umí se svými fanynkami, které mu my všichni Miliardáři pochopitelne přejeme a hlavně závidíme, a kterým ostatně podlehl i kytarista Jiří Kučerovský, který opustil extraordinérní kapelu Terezy Černochové, asi aby na něj lítalo o trochu víc podprsenek. Tedy těch, které trajektorií zrovna míjejí Kluse.
V tuto chvíli moje teskné dotazy směřují především ke všem těm, kteří celé roky volili Mistra: Kde jste byli? Zaháleli jste? Zdrželi jste se na zahrádkách, chatách, hřbitovech? Vybil se vám telefon? Došel kredit? Nebo fanynek Kluse tentokrát prostě skutečně bylo více a vše proběhlo v rámci prvo-olympijských hesel Pierra de Coubertina?
Proto se nyní chci na tomto místě hluboce omluvit Karlu Gottovi a ubezpečit ho, že pro mě bude i na dalších minimálně padesát let Slavíkem jedině on a nikdo jiný. A hladovek na to tentokrát nebude třeba.
Trochu se teď akorát bojím, koho si tento národ přizdisráčů, zastydlých komunistů a zakomplexovaných nemakačenků zvolí v lednu za prezidenta...
Standing ovation. A zvlhlo všechno... 6 miliónů kalhotek a i seno v kůlně.
pondělí 28. května 2012
pátek 6. dubna 2012
To nejlepší z 9gag?
Pro všechny, co si ještě denně nezlepšujete náladu na 9gag.com, jsem vybral pár příspěvků
Užijte si to.
Užijte si to.
úterý 3. dubna 2012
pátek 23. března 2012
"Zlé, zlé, velmi falešné a podlé kopnutí do zad ," komentuje Michal Hanisch své dnešní vyhoštění z miliardářského trustu
Praha. 23. března 2012. Michal Hanisch se aktuálně vyjadřuje v rozhovoru k dnešnímu incidentu, kdy byl zákeřně vyhozen z facebookovské skupiny Miliardářů. Rozhovor poskytl nezávislému novináři na jedné noze Jindřichu Závislému.
Pane Hanisch, dnes v dopoledních hodinách jste byl vyloučen z facebookovské skupiny Miliardářů. Mohl byste okomentovat, nebo popsat k čemu došlo?
Vůbec si to nedovedu vysvětlit, na to moje inteligence nestačí, jak se může dvacet téměř dospělých lidí zle zákeřně kopne do zad a ještě s rozeběhem jednoho z nejzásadnějších funkových fanoušků v severních Čechách.
Vznikl tedy nějaký spor? Hádka nebo nedorozumění?
Vlastně ani netuším, jak k tomu došlo. Čeho jsem se měl dopustit. Skupinu jsem v podstatě zakládal a byl jsem jejím nejaktivnějším a nejhezčím členem, hned po kolegovi Mašátovi. Dnešní incident totálně narušuje demokratické pilíře, na kterých jsme náš trust vystavěli... Nemohu tomu uvěřit... Jsem stále v šoku, promiňte. Už mi i volal kardinál Vlk, že dnes bude celebrovat v Chrámu sv. Víta mši za odpuštění.
Myslíte tedy, že se jednalo o promyšlený akt jednotlivce, nebo celé skupiny?
Ta stádovitost se tam skutečně nabízí... Nikdo samostatně by toho nebyl schopen. Tam ani jeden člen nedisponuje aspoň elementární inteligencí, že by tohle mohla vymyslet samostatná hlava plná prejtu.
Tušíte, kdo celou akci mohl vyprovokovat a za kým se tedy skupiny začla otáčet?
Nevím. Například paní Vavrouškové jsem pomohl docela zásadním úplatkem, aby dodělala základní školu a příjde mi, že to nestačilo, a že tohle je její zlý falešný a podlý akt odplaty. Musel jsem si vzít úvěr, ten jsem nakonec směnkou prodal panu Tenkrátovi.
Pan Tenkrát je také členem této skupiny?
Ano. Tedy až do dnešku byl. Nemám přístupová práva nyní, proto nemohu komentovat dění uvnitř trustu. Nicméně pan Tenkrát mi měl dodávat sudy s dobrým ponorem. Přesvědčil mě, abych používal jeho nové plastové sudy. Nicméně ty jsme zkoušil na přehradě v Jablonci a tento "technologický zázrak" se neosvědčil, protože sudy vyplavaly hned na hladinu. Nemohl jsem je tedy odebrat. V té souvislosti jsem odmítl logicky zboží odebrat a na pana Tenkráta jsem ihned podal trestní oznámení.
Jak to souvisí s dnešním incidentem ale?
No myslím, že je to nějaká snaha o odplatu.
Nesnažil se vás někdo ze skupiny kontaktovat? Popřípadě vás vydírat?
Zatím ne. Myslím, že je tam velký strach z jejich strany, protože oni všichni vědí, že mám v šuplíku dost zásadních informací a kompromitujících fotek, které by drtivou většinu členů zásadně poškodily. Psali jsme tyto materiály s kolegou Soukupem, ten totiž chystal puč dovnitř skupiny, nicméně ani ten se teď nemůže cítit bezpečně, protože jsem tam pak připsal i pár kapitol o něm. Pan Soukup mi dluží asi 86 miliónů korun. Na toho podám trestní oznámení dnes. Už jsem informoval svého právního zástupce.
Své chyby si tedy nejste vědom?
Tak to rezolutně odmítám. První chybu v mém životě jsem udělal teprve předevčírem.
Co to bylo?
Bez komentáře.
Očekáváte, že bude do trustu opět nějakým z jeho členů pozván?
Nevím, jestli se k tomu někdo sníží pod rizikem, že bude zbytkem vyloučen za pokus přizvat mě zpět. Čekal bych takový pokus jedině od pana Maršalíka, který má zásadní styky ve slovenském showbusinessu a tahá tam za nitky. Vztah Rytma a Dary je například jeho nápad. Já to pouze zafinancoval.
Jaký bude váš další postup?
Podám trestní oznámení na všechny ostatní členy skupiny, u kterých jsem to ještě nestihl. Ty spisové složky budou docela zásadních rozměrů, takže jsem koupil Krkonošské papírny. Mám najat jeden brigádnický tým, který právě do obálek rozpočítává a rozděluje finanční prostředy na potřebné úplatky ve státní sféře a především v justici. Hodlám z toho udělat monstrproces.
Děkuji za rozhovor
A na vás pane redaktore taky podám trestní oznámení samozřejmě.
Pane Hanisch, dnes v dopoledních hodinách jste byl vyloučen z facebookovské skupiny Miliardářů. Mohl byste okomentovat, nebo popsat k čemu došlo?Vůbec si to nedovedu vysvětlit, na to moje inteligence nestačí, jak se může dvacet téměř dospělých lidí zle zákeřně kopne do zad a ještě s rozeběhem jednoho z nejzásadnějších funkových fanoušků v severních Čechách.
Vznikl tedy nějaký spor? Hádka nebo nedorozumění?
Vlastně ani netuším, jak k tomu došlo. Čeho jsem se měl dopustit. Skupinu jsem v podstatě zakládal a byl jsem jejím nejaktivnějším a nejhezčím členem, hned po kolegovi Mašátovi. Dnešní incident totálně narušuje demokratické pilíře, na kterých jsme náš trust vystavěli... Nemohu tomu uvěřit... Jsem stále v šoku, promiňte. Už mi i volal kardinál Vlk, že dnes bude celebrovat v Chrámu sv. Víta mši za odpuštění.
Myslíte tedy, že se jednalo o promyšlený akt jednotlivce, nebo celé skupiny?
Ta stádovitost se tam skutečně nabízí... Nikdo samostatně by toho nebyl schopen. Tam ani jeden člen nedisponuje aspoň elementární inteligencí, že by tohle mohla vymyslet samostatná hlava plná prejtu.
Tušíte, kdo celou akci mohl vyprovokovat a za kým se tedy skupiny začla otáčet?
Nevím. Například paní Vavrouškové jsem pomohl docela zásadním úplatkem, aby dodělala základní školu a příjde mi, že to nestačilo, a že tohle je její zlý falešný a podlý akt odplaty. Musel jsem si vzít úvěr, ten jsem nakonec směnkou prodal panu Tenkrátovi.
Pan Tenkrát je také členem této skupiny?
Ano. Tedy až do dnešku byl. Nemám přístupová práva nyní, proto nemohu komentovat dění uvnitř trustu. Nicméně pan Tenkrát mi měl dodávat sudy s dobrým ponorem. Přesvědčil mě, abych používal jeho nové plastové sudy. Nicméně ty jsme zkoušil na přehradě v Jablonci a tento "technologický zázrak" se neosvědčil, protože sudy vyplavaly hned na hladinu. Nemohl jsem je tedy odebrat. V té souvislosti jsem odmítl logicky zboží odebrat a na pana Tenkráta jsem ihned podal trestní oznámení.
Jak to souvisí s dnešním incidentem ale?
No myslím, že je to nějaká snaha o odplatu.
Nesnažil se vás někdo ze skupiny kontaktovat? Popřípadě vás vydírat?
Zatím ne. Myslím, že je tam velký strach z jejich strany, protože oni všichni vědí, že mám v šuplíku dost zásadních informací a kompromitujících fotek, které by drtivou většinu členů zásadně poškodily. Psali jsme tyto materiály s kolegou Soukupem, ten totiž chystal puč dovnitř skupiny, nicméně ani ten se teď nemůže cítit bezpečně, protože jsem tam pak připsal i pár kapitol o něm. Pan Soukup mi dluží asi 86 miliónů korun. Na toho podám trestní oznámení dnes. Už jsem informoval svého právního zástupce.
Své chyby si tedy nejste vědom?
Tak to rezolutně odmítám. První chybu v mém životě jsem udělal teprve předevčírem.
Co to bylo?
Bez komentáře.
Očekáváte, že bude do trustu opět nějakým z jeho členů pozván?
Nevím, jestli se k tomu někdo sníží pod rizikem, že bude zbytkem vyloučen za pokus přizvat mě zpět. Čekal bych takový pokus jedině od pana Maršalíka, který má zásadní styky ve slovenském showbusinessu a tahá tam za nitky. Vztah Rytma a Dary je například jeho nápad. Já to pouze zafinancoval.
Jaký bude váš další postup?
Podám trestní oznámení na všechny ostatní členy skupiny, u kterých jsem to ještě nestihl. Ty spisové složky budou docela zásadních rozměrů, takže jsem koupil Krkonošské papírny. Mám najat jeden brigádnický tým, který právě do obálek rozpočítává a rozděluje finanční prostředy na potřebné úplatky ve státní sféře a především v justici. Hodlám z toho udělat monstrproces.
Děkuji za rozhovor
A na vás pane redaktore taky podám trestní oznámení samozřejmě.
středa 21. března 2012
pátek 17. února 2012
úterý 13. prosince 2011
sobota 8. října 2011
středa 5. října 2011
středa 24. listopadu 2010
Miluju Mirka Kalouska, člověka bez myšlenek
Škoda, že už spolu nejezdíme z Petřin tramvají... Kterak kokotské hovno ze Skalky zdraví kokotské hovno z Petřin.
Video, které jste určitě viděli, a které určitě chcete vidět znovu.
Proč nemáme více tak vtipných politiků, kteří si dokáží dělat legraci (i) ze sebe?
Video, které jste určitě viděli, a které určitě chcete vidět znovu.
Proč nemáme více tak vtipných politiků, kteří si dokáží dělat legraci (i) ze sebe?
středa 7. dubna 2010
Obama, Medveděv a Hanisch v Praze
SMRŽOVKA, PRAHA | 7. dubna 2010 - Kromě Baracka Obamy a Dmitrije Medveděva poctí svou státní návštěvou Prahu v pátek velmi pravděpodobně i Michal Hanisch. Exkluzivně to v podvečer uvedla mediální agentura Muflon Muchov Press
Zítra 8. dubna Michala Hanische čeká blíže nespecifikovaný program, který jeho tajemník Vilém Vojebal odmítl mediím předem prozradit. Prý hodlá navštívit dvě města v severních Čechách a program v obou v nich prý bude čistě pracovní. V nabitém kalendáři tentokrát nezbyde čas na kulturní pamětihodnosti.
Jaká slavnostní tabule se pro Hanische na zítřejší náročný den plánuje? Jeho osobní asistent prozradil, že ho čeká hrachová polévka s krutóny a jako hlavní chod čočka s vídeňským párkem a znojemským okurkem. V té souvislosti jsou připravena vyjímečná záložní bezpečnostní opatření v obou městech, která zítra navštíví. Na případný výjezd je připravena především elitní protichemická jednotka z Liberce. Zákulisní informace hovoří, že jedním z měst má být Tanvald, jehož obyvatelé se již předzásobují rouškami pro případný únik jedovatých látek do ovzduší. Mluvčí chemické jednotky slečna Věra Propanbutanová uvedla, že v případě úniku látek budou obyvatele Tanvaldu upozorněni osobně dopisy, které rozešle Česká pošta ihned do pěti minut od úniku všem obyvatelům, kterým hrozí zdravotní potíže, aby se k nim dostaly včas. K občanům by je měla tedy bezpečně doručit během pátečního dne. Nejpozději po víkendu v pondělí, když už riziko zcela jistě pomine.
Ani páteční program z bezpečnostních důvodů kancelář Michala Hanische v Praze nechtěla prozradit. Řidiči však musí počítat s dopravními omezeními u stanice metra Černý most a po celé délce trasy B, která bude po dobu jedné hodiny zcela uzavřena pro cestující. Dopravní podnik hlavního města Prahy také pro tuto slavnostní chvíli vypravuje unikátní celodřevěný vlak, který krom prezidentského vozu obsahuje dále vůz jidelní, oddíl s posilovnou a především speciální muzeijní vagón.
O něm prozradil tajemník Vilém Vojebal následující: "Jedná se o speciálně upravený vůz, připravený na galerijní exponáty. V průběhu jízdy pana Hanische budou na zdech vozu vystavena významná výtvarná díla tématicky spadající do Jizerských hor a smržovského okolí. Zejména obrazy Petra Urbana, které byly některé před měsícem draženy v aukční síní Sotheby's. Dále pak bude obsahovat vycpané jeleny dvanácteráky a muflony potoční - tradiční faunu Černostudničního hřebene. Naprostou specialitou pak bude model remízky 1:1 s pravým borůvčím a brusinčím."
Jak dodal tajemník Vojebal, Dopravní podnik chce tak významnému cestujícímu především cestu metrem co nejvíce zpříjemnit. Na otázku, jak se budou přepravovat v době výluky Pražané, mluvčí dopravního podniku Zdena Kupsiopencardpičo Novotná uvedla, že před vstupy do metra budou pracovnice dopravního podniku rozdávat mapy s kompasy a budou Pražany navádět, jakým směrem se mají pěšky vydat. Pro nejstarší občany budou k dispozici i fofrklacky za nevratnou zálohu 350 Kč. To ihned komentoval marketingový guru Lidového domu Dimun s tím, že Jiří Paroubek je připraven poplatky za hole proplácet fofrklacek nefofrklacek (podle vzoru hlava - nehlava).
Veškera dopravní a bezpečnostní omezení končí v pátek v 19 hodin 32 minut a 23 sekund.
Zítra 8. dubna Michala Hanische čeká blíže nespecifikovaný program, který jeho tajemník Vilém Vojebal odmítl mediím předem prozradit. Prý hodlá navštívit dvě města v severních Čechách a program v obou v nich prý bude čistě pracovní. V nabitém kalendáři tentokrát nezbyde čas na kulturní pamětihodnosti.
Jaká slavnostní tabule se pro Hanische na zítřejší náročný den plánuje? Jeho osobní asistent prozradil, že ho čeká hrachová polévka s krutóny a jako hlavní chod čočka s vídeňským párkem a znojemským okurkem. V té souvislosti jsou připravena vyjímečná záložní bezpečnostní opatření v obou městech, která zítra navštíví. Na případný výjezd je připravena především elitní protichemická jednotka z Liberce. Zákulisní informace hovoří, že jedním z měst má být Tanvald, jehož obyvatelé se již předzásobují rouškami pro případný únik jedovatých látek do ovzduší. Mluvčí chemické jednotky slečna Věra Propanbutanová uvedla, že v případě úniku látek budou obyvatele Tanvaldu upozorněni osobně dopisy, které rozešle Česká pošta ihned do pěti minut od úniku všem obyvatelům, kterým hrozí zdravotní potíže, aby se k nim dostaly včas. K občanům by je měla tedy bezpečně doručit během pátečního dne. Nejpozději po víkendu v pondělí, když už riziko zcela jistě pomine.
Ani páteční program z bezpečnostních důvodů kancelář Michala Hanische v Praze nechtěla prozradit. Řidiči však musí počítat s dopravními omezeními u stanice metra Černý most a po celé délce trasy B, která bude po dobu jedné hodiny zcela uzavřena pro cestující. Dopravní podnik hlavního města Prahy také pro tuto slavnostní chvíli vypravuje unikátní celodřevěný vlak, který krom prezidentského vozu obsahuje dále vůz jidelní, oddíl s posilovnou a především speciální muzeijní vagón.
O něm prozradil tajemník Vilém Vojebal následující: "Jedná se o speciálně upravený vůz, připravený na galerijní exponáty. V průběhu jízdy pana Hanische budou na zdech vozu vystavena významná výtvarná díla tématicky spadající do Jizerských hor a smržovského okolí. Zejména obrazy Petra Urbana, které byly některé před měsícem draženy v aukční síní Sotheby's. Dále pak bude obsahovat vycpané jeleny dvanácteráky a muflony potoční - tradiční faunu Černostudničního hřebene. Naprostou specialitou pak bude model remízky 1:1 s pravým borůvčím a brusinčím."
Jak dodal tajemník Vojebal, Dopravní podnik chce tak významnému cestujícímu především cestu metrem co nejvíce zpříjemnit. Na otázku, jak se budou přepravovat v době výluky Pražané, mluvčí dopravního podniku Zdena Kupsiopencardpičo Novotná uvedla, že před vstupy do metra budou pracovnice dopravního podniku rozdávat mapy s kompasy a budou Pražany navádět, jakým směrem se mají pěšky vydat. Pro nejstarší občany budou k dispozici i fofrklacky za nevratnou zálohu 350 Kč. To ihned komentoval marketingový guru Lidového domu Dimun s tím, že Jiří Paroubek je připraven poplatky za hole proplácet fofrklacek nefofrklacek (podle vzoru hlava - nehlava).
Veškera dopravní a bezpečnostní omezení končí v pátek v 19 hodin 32 minut a 23 sekund.
pondělí 23. listopadu 2009
Jaký chci mít pohřeb
Ne, skutečně nemám sebevražedné sklony - na to se mám moc rád. Ani nečekám pohromu, či snad že bych cítil slabost u srdce. Jen se snažím řídit heslem, že nemít plán znamená naplánovat neúspěch
Není na tom nic morbidního. Co je horšího, než když se pozůstalí hádají a přou, jaký chtěl mít nebožtík vlastně pohřeb? Mým cílem je se tomu vyhnout. A protože jsem zjistil, že přání, jak má můj pohřeb vypadat, se za ty roky nezměnila, rozhodl jsem se vás s mou poslední cestou seznámit.
Cíl je prostý: pokud si budou pozůstalí notovat, že "... ten měl krásnej pohřeb", bude vše v pořádku. Dlouho jsem nevěděl, jestli být zpopelněn nebo ne. Dnes již vím, že zpopelněn být rozhodně chci.
Jak by měl probíhat obřad? Chtěl bych si nechat zahrát dvě skladby: první Some People od Sexy Dancers - nejlépe někdy v úvodu obřadu. Druhou skladbou by bylo Stmívání od Dana Bárty a Illustratosphere. Ta by se nejlépe hodila při zajíždění rakve.
Nejsem příznivcem klišéidních proslovů. Proto bych byl rád, aby na mém pohřbu promluvil můj celoživotní kamarád Pavel Křenovský. Krom mé rodiny mě právě on zná nejlépe. Prožili jsme toho spolu hodně. Přál bych si, aby jeho projev byl optimistický, vtipný, briskní. Aby v něm vyzdvihnul mé, své a především naše společné dobré vlastnosti a zavzpomínal na několik společných veselých zážitků.
Kam by se měla uložit urna s mým popelem? Na hřbitov ve Smržovce. K babičce a praprarodičům. Když je hezky, je odtamtud krásný rozhled na Krkonoše, Jizerky a někdy až na Sněžku. Tam by se mi líbilo.
Pohřební hostina. Po pohřbu by se měl nebožtík vždy řádně zapít. Mělo by se na něj vzpomínat v dobrém, vzpomenout na vtipné okamžiky jeho života a nekafrat o tom, jaká je to tragédie. Stalo se. Hodujte, pijte! Přál bych si snad jen to, aby na pohřební hostině kromě mé rodiny byli moji dva nejlbližší kamarádi - již zmíněný Pavel a má nejlepší kamarádka Klára Němečková. Výslovně si nepřeji, aby se v hospodě či restauraci, kde bude pohřební hostina probíhat, točilo pivo značky Staropramen či Gambrinus.
A co vy? Už máte představu o tom, jak by měl probíhat váš pohřeb? Piště svá přání do komentářů.
Není na tom nic morbidního. Co je horšího, než když se pozůstalí hádají a přou, jaký chtěl mít nebožtík vlastně pohřeb? Mým cílem je se tomu vyhnout. A protože jsem zjistil, že přání, jak má můj pohřeb vypadat, se za ty roky nezměnila, rozhodl jsem se vás s mou poslední cestou seznámit.Cíl je prostý: pokud si budou pozůstalí notovat, že "... ten měl krásnej pohřeb", bude vše v pořádku. Dlouho jsem nevěděl, jestli být zpopelněn nebo ne. Dnes již vím, že zpopelněn být rozhodně chci.
Jak by měl probíhat obřad? Chtěl bych si nechat zahrát dvě skladby: první Some People od Sexy Dancers - nejlépe někdy v úvodu obřadu. Druhou skladbou by bylo Stmívání od Dana Bárty a Illustratosphere. Ta by se nejlépe hodila při zajíždění rakve.
Nejsem příznivcem klišéidních proslovů. Proto bych byl rád, aby na mém pohřbu promluvil můj celoživotní kamarád Pavel Křenovský. Krom mé rodiny mě právě on zná nejlépe. Prožili jsme toho spolu hodně. Přál bych si, aby jeho projev byl optimistický, vtipný, briskní. Aby v něm vyzdvihnul mé, své a především naše společné dobré vlastnosti a zavzpomínal na několik společných veselých zážitků.
Kam by se měla uložit urna s mým popelem? Na hřbitov ve Smržovce. K babičce a praprarodičům. Když je hezky, je odtamtud krásný rozhled na Krkonoše, Jizerky a někdy až na Sněžku. Tam by se mi líbilo.
Pohřební hostina. Po pohřbu by se měl nebožtík vždy řádně zapít. Mělo by se na něj vzpomínat v dobrém, vzpomenout na vtipné okamžiky jeho života a nekafrat o tom, jaká je to tragédie. Stalo se. Hodujte, pijte! Přál bych si snad jen to, aby na pohřební hostině kromě mé rodiny byli moji dva nejlbližší kamarádi - již zmíněný Pavel a má nejlepší kamarádka Klára Němečková. Výslovně si nepřeji, aby se v hospodě či restauraci, kde bude pohřební hostina probíhat, točilo pivo značky Staropramen či Gambrinus.
A co vy? Už máte představu o tom, jak by měl probíhat váš pohřeb? Piště svá přání do komentářů.
neděle 8. listopadu 2009
Nerealizované články Vol.2
Občas otevřu v počítači složku "blog-nevydané" a dívám se, co sem patlal, ale neodvážil se to dopatlat, zveřejnit a přesunout do složky "blog-vydané". Opět přináším nadpisy posledních kousků z uplynulého půlroku
Naposledy jsem vás seznamoval s nerealizovanými články 24. dubna letošního roku. Podobným stylem to bude i dnes. Omlouvám se zároveň té hrstce statečných čtenářů, že jsem je již dlouho ničím intelektuálním neobohatil, ale nějak je toho v posledních dnech moc a intelektu málo.
Dokážu to i bez piva
Pro úspěšné složení ekonomických státnic jsem dokázal udělat skutečné maximum
Procento zadanosti dívek mě začíná děsit
Nezadaných je dnes jako šafránu, nebo jako hlemýžďů s levotočivou ulitou. A já třeba neviděl šafrán ani levostraného hlemýždě nikdy
Moje krásné romantické sny
Někdy se mi zdají tak hezké sny, až ráno žasnu
Kterak mi sestra zakázala psát romantické status updates s tím, že to jsou blitky
Slovy Čtvrtníčka: "já mám taky rád lidi a nemusim to takhle vyblejt na internet" aneb S láskou jsouce, vychcat se jdouce
Budu umět jít ještě na rande?
Nebudu
"Slušnost", "přísnost" a "sympatičnost"
Trojimperativ u dívek má v podstatě stejný principielní základ jako trojimperativ v projektovém řízení. Článek, který má však s project managementem asi tolik společného jako České dráhy s dodržováním jízdního řádu.
10 dkg uheráku
Nebo alespoň 15 cm točeňáku
Je na čase navždy odejít z Facebooku
Teens z libimseti zaplavili Facebook. Svět se zbláznil, držte se
Přes zadanou dívku ani vlak nejede
Dokonce ani zpožděný vlak Českých drah
Bez peněz a bez auta do hospody a za ženou nelez
$, €, ¥, рубль
Jak si radši nikdy neplést slova švagr a tchán
Užitečná příručka pro všechny, kteří s pochopením názvů příbuzeneckých vztahů končí někde u bratranců a babiček
relevantní odkazy:
Seznam nerealizovaných článků z dubna | Z redakce
Naposledy jsem vás seznamoval s nerealizovanými články 24. dubna letošního roku. Podobným stylem to bude i dnes. Omlouvám se zároveň té hrstce statečných čtenářů, že jsem je již dlouho ničím intelektuálním neobohatil, ale nějak je toho v posledních dnech moc a intelektu málo.
Dokážu to i bez piva
Pro úspěšné složení ekonomických státnic jsem dokázal udělat skutečné maximum
Procento zadanosti dívek mě začíná děsit
Nezadaných je dnes jako šafránu, nebo jako hlemýžďů s levotočivou ulitou. A já třeba neviděl šafrán ani levostraného hlemýždě nikdy
Moje krásné romantické sny
Někdy se mi zdají tak hezké sny, až ráno žasnu
Kterak mi sestra zakázala psát romantické status updates s tím, že to jsou blitky
Slovy Čtvrtníčka: "já mám taky rád lidi a nemusim to takhle vyblejt na internet" aneb S láskou jsouce, vychcat se jdouce
Budu umět jít ještě na rande?
Nebudu
"Slušnost", "přísnost" a "sympatičnost"
Trojimperativ u dívek má v podstatě stejný principielní základ jako trojimperativ v projektovém řízení. Článek, který má však s project managementem asi tolik společného jako České dráhy s dodržováním jízdního řádu.
10 dkg uheráku
Nebo alespoň 15 cm točeňáku
Je na čase navždy odejít z Facebooku
Teens z libimseti zaplavili Facebook. Svět se zbláznil, držte se
Přes zadanou dívku ani vlak nejede
Dokonce ani zpožděný vlak Českých drah
Bez peněz a bez auta do hospody a za ženou nelez
$, €, ¥, рубль
Jak si radši nikdy neplést slova švagr a tchán
Užitečná příručka pro všechny, kteří s pochopením názvů příbuzeneckých vztahů končí někde u bratranců a babiček
relevantní odkazy:
Seznam nerealizovaných článků z dubna | Z redakce
neděle 6. září 2009
Jak na mě přišlo na Černostudničním hřebenu sraní
Ano, bez mučení přiznávám, že headlinem jsem se inspiroval u Ivana Martina Jirouse s tím rozdílem, že Magora přepadlo sraní na Florenci, jak se svěřil v jedné své básni
Háklivky nechť nyní přestanou číst a jdou radši k Ivovi na homepage českého internetu (uff). Takhle si běžím a cítím potřebu. Inu, měl jsem si dojít před během. Moje víra, že to vydržím až domů, byla naprosto marná. Přeběhl jsem Vrchůru a už už jsem se poohlížel po něčem, čím se utřít. Kapesník jsem s sebou pochopitelně neměl. Vzpomněl jsem si nutně na meisterstück Marie Poledňákové a uvědomil si, že v jehličnatém lese moc listů asi člověk nenalezne... Po blatouchu pochopitelně taky ani památky.
Přesto jsem nakonec našel pár listů nějakého keře. U cesty byl i keř ostružin a ten, přátelé, skutečně vhodný není. Má drobné bodliny i na listech...
S utrženými listy jsem popoběhnul mimo cestu a našel krásné místo. Stáhnul si trenky na běhání a započal velké dílo. Když byl kabel položen, nastalo problematické utírání. (Mimochodem jsem měl v tu chvíli v nohách cca 7 km a dřepění skutečně nebylo nic moc příjemného.) Podcenil jsem však počet listů, které jsem utrhnul a kolem mě jen borůvčí a jehličí. Proto jsem úsporným opatřením zvětšil počet možných utření. Jeden lístek umožňoval jen jedno utření, takže pokud člověk měl 10 ks, znamená to 10 utření. Pokud ale slepíte inkriminovanými stranami k sobě vždy dva již použité listy, máte možnost dalších 5 utření. Geniální :-)!
Dopadlo to dobře a posranou ruku jsem až tak moc neměl. Když jsem ale přibíhal na vrchol Černé studnice, moc jsem si přál, aby tam měl nějaký volební výlet Jirka Paroubek či Dejvid Rath. Moc rád bych jim v tu chvíli potřásl pravicí...
Na závěr vtipné video Michaela Viktoříka. Skalní již znají...
relevantní odkazy:
Černostudniční hřeben v zimě | Hovno | Tak trochu jiné líbimseti - pouze pro otrlé |
Háklivky nechť nyní přestanou číst a jdou radši k Ivovi na homepage českého internetu (uff). Takhle si běžím a cítím potřebu. Inu, měl jsem si dojít před během. Moje víra, že to vydržím až domů, byla naprosto marná. Přeběhl jsem Vrchůru a už už jsem se poohlížel po něčem, čím se utřít. Kapesník jsem s sebou pochopitelně neměl. Vzpomněl jsem si nutně na meisterstück Marie Poledňákové a uvědomil si, že v jehličnatém lese moc listů asi člověk nenalezne... Po blatouchu pochopitelně taky ani památky.
Přesto jsem nakonec našel pár listů nějakého keře. U cesty byl i keř ostružin a ten, přátelé, skutečně vhodný není. Má drobné bodliny i na listech...
S utrženými listy jsem popoběhnul mimo cestu a našel krásné místo. Stáhnul si trenky na běhání a započal velké dílo. Když byl kabel položen, nastalo problematické utírání. (Mimochodem jsem měl v tu chvíli v nohách cca 7 km a dřepění skutečně nebylo nic moc příjemného.) Podcenil jsem však počet listů, které jsem utrhnul a kolem mě jen borůvčí a jehličí. Proto jsem úsporným opatřením zvětšil počet možných utření. Jeden lístek umožňoval jen jedno utření, takže pokud člověk měl 10 ks, znamená to 10 utření. Pokud ale slepíte inkriminovanými stranami k sobě vždy dva již použité listy, máte možnost dalších 5 utření. Geniální :-)!
Dopadlo to dobře a posranou ruku jsem až tak moc neměl. Když jsem ale přibíhal na vrchol Černé studnice, moc jsem si přál, aby tam měl nějaký volební výlet Jirka Paroubek či Dejvid Rath. Moc rád bych jim v tu chvíli potřásl pravicí...
Na závěr vtipné video Michaela Viktoříka. Skalní již znají...
relevantní odkazy:
Černostudniční hřeben v zimě | Hovno | Tak trochu jiné líbimseti - pouze pro otrlé |
sobota 18. července 2009
Óda na mojí partnerku
Jak tak společně s mojí partnerou trávíme čas v našem holobytu, svět se zdá být takový realistický. Takový, jaký vlastně je. Pod vlivem zbytkového alkoholu se pokusím napsat pás slov o mé partnerce...
Jistěže nebudu objektivní, je na mě přece závislá. Jistěže budu upřímný, je to přece óda na partnerku. Ale kdo jiný ji zná líp než já… Snad jen policisté na protidrogovém.
Moje partnerka má spoustu špatných vlastností. Má i pár těch dobrých, ale na ty si vlivem jejího současného detoxu nemohu a nechci vzpomenout. Možná mě ještě něco napadne, jakmile si budu nalévat pivo do sklenice.
Moje partnerka je nesmírně závislá na pervitinu. Třeba dnes dopoledne byla zabraná do telefonického rozhovoru se svým dealerem. Při jejím detoxu se odmítám o tom bavit, takže ani přesně nevím, s kterým. Já jsem se snažil uvelebit se na lehátku a lebedit si se svými lahváči. Díky svému nemotornému a rostoucímu pivnímu mozolu jsem zápasil, abych se na zem ohnul pro otvírák. Moje partnerka najednou odhodila na zem telefon, vzala do ruky otevírák a pod vlivem absťáku po mě otevírák hodila asi na vzdálenost čtyř metrů a strefila se přímo do mé hlavy. Této sladké nepozornosti, výlevu vzteku a absťáku samozřejmě předchází každodenní ranní vstávání a naše každodenní rutina se obrací naruby. První vstává ona, jde do lednice pro vodku a zapíjí ji lákem od okurek. Pak mě vzbudí hlasitým upadnutím na zem, pod vlivem zbytkáče z předešlé noci. Hodí po mě kočku. Vlastně všechny denní povinnosti přebírá ona.
Také její práce jde teď stranou. Se stříkačkou tráví jen pár minut denně a vlastně ji jde jen tak mimochodem od žíly. Když má dostatek dávky, pořád se směje, vtipkuje a laškuje. A vypadá báječně. Detox ji prostě nesvědčí. Navíc mi neustále dává najevo, jak jsem ji drahý a milý, když se nemůže zvednout z podlahy a podám ji morfin sám. A má na to opravdu hodně času…
Z této idylky by mě měla vytrhnout realita návratu do každodenních závislostí. Realita, ve které je podle některých chytrolínů moje partnerka úplně někdo jiný. Ale ujišťuju Vás, endorfiny-neendorfiny, moje partnerka je prostě totálně na dně. Báječná kalička, nejen přítelkyně. Je to člověk, který má rád svoji sříkačky, ampulky a má rád ty, kteří ji je shánějí.
Zasílám pár virtuálních pervitinů, ať je i ten Váš svět trochu návykový. Srdečný pozdrav z dovolené všem příznivcům.
relevantní odkazy:
Petřina Facebook fan group | Long live Petra
Jistěže nebudu objektivní, je na mě přece závislá. Jistěže budu upřímný, je to přece óda na partnerku. Ale kdo jiný ji zná líp než já… Snad jen policisté na protidrogovém.
Moje partnerka má spoustu špatných vlastností. Má i pár těch dobrých, ale na ty si vlivem jejího současného detoxu nemohu a nechci vzpomenout. Možná mě ještě něco napadne, jakmile si budu nalévat pivo do sklenice.
Moje partnerka je nesmírně závislá na pervitinu. Třeba dnes dopoledne byla zabraná do telefonického rozhovoru se svým dealerem. Při jejím detoxu se odmítám o tom bavit, takže ani přesně nevím, s kterým. Já jsem se snažil uvelebit se na lehátku a lebedit si se svými lahváči. Díky svému nemotornému a rostoucímu pivnímu mozolu jsem zápasil, abych se na zem ohnul pro otvírák. Moje partnerka najednou odhodila na zem telefon, vzala do ruky otevírák a pod vlivem absťáku po mě otevírák hodila asi na vzdálenost čtyř metrů a strefila se přímo do mé hlavy. Této sladké nepozornosti, výlevu vzteku a absťáku samozřejmě předchází každodenní ranní vstávání a naše každodenní rutina se obrací naruby. První vstává ona, jde do lednice pro vodku a zapíjí ji lákem od okurek. Pak mě vzbudí hlasitým upadnutím na zem, pod vlivem zbytkáče z předešlé noci. Hodí po mě kočku. Vlastně všechny denní povinnosti přebírá ona.
Také její práce jde teď stranou. Se stříkačkou tráví jen pár minut denně a vlastně ji jde jen tak mimochodem od žíly. Když má dostatek dávky, pořád se směje, vtipkuje a laškuje. A vypadá báječně. Detox ji prostě nesvědčí. Navíc mi neustále dává najevo, jak jsem ji drahý a milý, když se nemůže zvednout z podlahy a podám ji morfin sám. A má na to opravdu hodně času…
Z této idylky by mě měla vytrhnout realita návratu do každodenních závislostí. Realita, ve které je podle některých chytrolínů moje partnerka úplně někdo jiný. Ale ujišťuju Vás, endorfiny-neendorfiny, moje partnerka je prostě totálně na dně. Báječná kalička, nejen přítelkyně. Je to člověk, který má rád svoji sříkačky, ampulky a má rád ty, kteří ji je shánějí.
Zasílám pár virtuálních pervitinů, ať je i ten Váš svět trochu návykový. Srdečný pozdrav z dovolené všem příznivcům.
relevantní odkazy:
Petřina Facebook fan group | Long live Petra
středa 8. července 2009
Kterak se z Michala vodák stal
Strávil jsem nádherný prodloužený víkend s prima partou na Sázavě, kde jsem poprvé v životě sjížděl vodu, tak jak se to sluší a patří se vším všudy...
Do Týnce nad Sázavou jsme dorazili ve čtvrtek odpoledne. Druhý den v pátek se sjížděli ostatní účastníci naší party. Bylo nás kolem osmnácti. V pátek jsme celý den doplňovali především rezavé tekutiny, chodili jsme po Týnci, koupali se a těšili jsme se na první sobotní plavbu.
Ta nastala v sobotu z Čerčan směrem do kempu. Mojí posádku vedla kormidelnice a kapitánka Klárka a jela s námi ještě Pája, která se se mnou střídala na háčku. Sobotní etapu jsme zvládli úspěšně. Sjízdných jezů moc nebylo a jeden jsme úspěšně sjeli bez udělání se. Luxusně jsem se spálil.
V neděli přestala všechna sranda, pač nás čekala daleko drsnější část z Týnce do Pikovic. Hned na prvním jezu ještě v kempu jsme se udělali a to se opakovalo na všech dalších následujících 3 jezech :-D. Jen peřeje jsme zvládali :-). Na moc vody a vysoké peřeje jsme měli ve třech těžkou loď. Rafťáci a vodáci na gumotexech měli nespornou výhodu. Naštěstí jsme se moc nepotkloukli a žádné posádce se nic nestálo. Odjížděli jsme v pondělí kolem poledne a vše zakončili v Českém ráj v hospůdce u Samešů - lepší zakončení jsme si snad ani nemohli přát ;-).
Odvezl jsem si krásné vzpomínky, bolestivou bránici od té skoro nekončící srandy, lehce odřené koleno a spálené nárty. To vše k tomu patří :-). A moje poděkování patří Němečkům, že mě s sebou vzali.
Škoda jen, že s náma nemohl jet kvůli studijním důvodům pan Pavel. Ale věřím, že příští rok vyrazíme znovu a tentokrát v kompletní sestavě. Přikládám pár vybraných videí - ondatru, náš přípitek, jez u tábořiště a video zachycující můj malý stan.
relevantní odkazy:
Fotografie z vody | Můj videokanál
Do Týnce nad Sázavou jsme dorazili ve čtvrtek odpoledne. Druhý den v pátek se sjížděli ostatní účastníci naší party. Bylo nás kolem osmnácti. V pátek jsme celý den doplňovali především rezavé tekutiny, chodili jsme po Týnci, koupali se a těšili jsme se na první sobotní plavbu.
Ta nastala v sobotu z Čerčan směrem do kempu. Mojí posádku vedla kormidelnice a kapitánka Klárka a jela s námi ještě Pája, která se se mnou střídala na háčku. Sobotní etapu jsme zvládli úspěšně. Sjízdných jezů moc nebylo a jeden jsme úspěšně sjeli bez udělání se. Luxusně jsem se spálil.
V neděli přestala všechna sranda, pač nás čekala daleko drsnější část z Týnce do Pikovic. Hned na prvním jezu ještě v kempu jsme se udělali a to se opakovalo na všech dalších následujících 3 jezech :-D. Jen peřeje jsme zvládali :-). Na moc vody a vysoké peřeje jsme měli ve třech těžkou loď. Rafťáci a vodáci na gumotexech měli nespornou výhodu. Naštěstí jsme se moc nepotkloukli a žádné posádce se nic nestálo. Odjížděli jsme v pondělí kolem poledne a vše zakončili v Českém ráj v hospůdce u Samešů - lepší zakončení jsme si snad ani nemohli přát ;-).
Odvezl jsem si krásné vzpomínky, bolestivou bránici od té skoro nekončící srandy, lehce odřené koleno a spálené nárty. To vše k tomu patří :-). A moje poděkování patří Němečkům, že mě s sebou vzali.
Škoda jen, že s náma nemohl jet kvůli studijním důvodům pan Pavel. Ale věřím, že příští rok vyrazíme znovu a tentokrát v kompletní sestavě. Přikládám pár vybraných videí - ondatru, náš přípitek, jez u tábořiště a video zachycující můj malý stan.
relevantní odkazy:
Fotografie z vody | Můj videokanál
pondělí 18. května 2009
Spasí Zdeněk Pohlreich české restaurace?
Nejen o spáse a Café Imperial, ale i o tom, jak mi při sledování pořadu tečou sliny do klávesnice
Všechny reality show mě vždy úspěšně minuly. Nuda a momentální trendovost byly hlavní důvody, proč jsem je nesledoval. Do jaké míry je či není Ano, šéfe! reality show neřešme. Každopádně je třeba přiznat, že ho na internetu sleduju pravidelně. Z několika důvodů.
Prvně kvůli faktu, že pohostinství beru jako službu zákazníkům. Obor jako jakýkoliv jiný, kde je primárním cílem spokojený zákazník. Se spokojeným zákazníkem přichází velmi často i zisk - primární cíl hostinského z podnikatelského hlediska.
Druhak kvůli tomu, že hospodu/restauraci dělá z 50 % obsluha, je-li špatná, nestojí podnik za nic. Proto osobně chodím jen tam, kde tak snaží k zákazníkům náležitě chovat. Kdo se tímhle neřídí, nemůže uspět. Je dobře, že to Pohlreich zdůrazňuje jako důležitý aspekt.
Přiznám se však, že vzhledem k tomu, že jsem tak trochu stravovací ignorant či diletant (buřty ke snídani na stojáka u kuchyňské linky jsou částým jevem...), tak to, nad čím Zdeněk Pohlreich jako letitý profesinál oboru ohrne nos, nad tím bych se rozeslintal blahem. Pivní gurmán neznamená automaticky, že je člověk hned gurmán přes jídlo :-).
Podle toho, jakým metrem zatím hodnotí restuarace a jejich nabídku, by mu snad nemohlo chutnat tak v 80 procentech podniků. Kde je chyba? Je to skutečně tím, že jsou Češi stále několik let pozadu, či že se zastavili v určitém čase a nechtějí vystoupit ze zajetých kolejí? Těžko říct.
Nutno si však uvědomit, že ne každý podnik může fungovat jako Café Imperial. To není kritika, ale fakt. Café Imperial je podnik nejvyšší kvality, ale kolik tam chodí Čechů? Byl jsem zde jen jednou a drtivá většina osazenstva podniku byly cizinci. Pilsner Urquell za 59 Kč prostě vyšší cenové hladině odpovídá. Neodsuzuju to však. Jen je to trochu někde jinde...
Café Imperial je magické místo. Pozdně secesní mozaiková výzdoba interiérů podle návrhů prof. Jana Beneše, kam se jen podíváte. Toalety, které doma velmi pravděpodobně nemáte. A moment, kdy vedle vás u stolu dostane host zákusek o rozměrech 5 x 5 x 5 cm na velkém talíři a pak k němu příjde číšník s bezdrátovým platebním terminál a host platí za zákusek kreditní kartou, je taky svým způsobem magický :-).
Všude to ale takhle fungovat nemůže. Zdeněk Pohlreich to ví. A tak pokud zápasí s nečistotou, nevhodnými kombinacemi při vaření, či přístupem kuchařů a lidí, co výsledky kuchařů prodávají, je to v pořádku a snad to k sebezamyšlení přivede i ty, kteří se do pořadu nehrnou, ale vemou si z něj cenné rady. A tak tam, kde si Pohlreich již takřka trademarkově mne obličej zoufalstvím nad pokrmy, které nejsou podle jeho představ, tak já zrovna slintám do klávesnice, protože se na Ano, šéfe! dívám tehdy, kdy už mám zase hlad. Ještě že má klávesnice kanálky pro odvod tekutin...
Koneckonců to není pořad jen z vážného soudku. Pohlreich je mistr hlášek. Prima snad musela zaměstnat navíc člověka, který se při výrobě pořadu soustředí jen na vypípávání Pohlreichových invektiv :-)). Jen snad kruciprdel mu úspěšně prochází. Jinak má práce habaděj :-). V 11. díle se však povedlo něco neuvěřitelně nečekaného, co bylo pro Zdeňka skoro jako poslední hřebíček do rakve v poněkud bídném píseckém podniku. Co se stalo? Přišel kluk, co si přišel hrát s kamením. Netrvalo dlouho a proslavil se, má už skupinu na Facebooku (s více než 2300 fanoušky) a video na YouTube vidělo přes 18 tisíc uživatelů (k dnešku). Mrkněte se, proč :-D.
photos by © Michal Hanisch, 2008 and by © Lenka Trdlová, 2008
relevantní odkazy
Kluk, co si přišel hrát s kamením - skupina | Video s klukem | Ano, šéfe! na Stream.cz | Café Imperial
Všechny reality show mě vždy úspěšně minuly. Nuda a momentální trendovost byly hlavní důvody, proč jsem je nesledoval. Do jaké míry je či není Ano, šéfe! reality show neřešme. Každopádně je třeba přiznat, že ho na internetu sleduju pravidelně. Z několika důvodů.Prvně kvůli faktu, že pohostinství beru jako službu zákazníkům. Obor jako jakýkoliv jiný, kde je primárním cílem spokojený zákazník. Se spokojeným zákazníkem přichází velmi často i zisk - primární cíl hostinského z podnikatelského hlediska.
Druhak kvůli tomu, že hospodu/restauraci dělá z 50 % obsluha, je-li špatná, nestojí podnik za nic. Proto osobně chodím jen tam, kde tak snaží k zákazníkům náležitě chovat. Kdo se tímhle neřídí, nemůže uspět. Je dobře, že to Pohlreich zdůrazňuje jako důležitý aspekt.
Přiznám se však, že vzhledem k tomu, že jsem tak trochu stravovací ignorant či diletant (buřty ke snídani na stojáka u kuchyňské linky jsou částým jevem...), tak to, nad čím Zdeněk Pohlreich jako letitý profesinál oboru ohrne nos, nad tím bych se rozeslintal blahem. Pivní gurmán neznamená automaticky, že je člověk hned gurmán přes jídlo :-).
Podle toho, jakým metrem zatím hodnotí restuarace a jejich nabídku, by mu snad nemohlo chutnat tak v 80 procentech podniků. Kde je chyba? Je to skutečně tím, že jsou Češi stále několik let pozadu, či že se zastavili v určitém čase a nechtějí vystoupit ze zajetých kolejí? Těžko říct.
Nutno si však uvědomit, že ne každý podnik může fungovat jako Café Imperial. To není kritika, ale fakt. Café Imperial je podnik nejvyšší kvality, ale kolik tam chodí Čechů? Byl jsem zde jen jednou a drtivá většina osazenstva podniku byly cizinci. Pilsner Urquell za 59 Kč prostě vyšší cenové hladině odpovídá. Neodsuzuju to však. Jen je to trochu někde jinde...
Café Imperial je magické místo. Pozdně secesní mozaiková výzdoba interiérů podle návrhů prof. Jana Beneše, kam se jen podíváte. Toalety, které doma velmi pravděpodobně nemáte. A moment, kdy vedle vás u stolu dostane host zákusek o rozměrech 5 x 5 x 5 cm na velkém talíři a pak k němu příjde číšník s bezdrátovým platebním terminál a host platí za zákusek kreditní kartou, je taky svým způsobem magický :-).
Všude to ale takhle fungovat nemůže. Zdeněk Pohlreich to ví. A tak pokud zápasí s nečistotou, nevhodnými kombinacemi při vaření, či přístupem kuchařů a lidí, co výsledky kuchařů prodávají, je to v pořádku a snad to k sebezamyšlení přivede i ty, kteří se do pořadu nehrnou, ale vemou si z něj cenné rady. A tak tam, kde si Pohlreich již takřka trademarkově mne obličej zoufalstvím nad pokrmy, které nejsou podle jeho představ, tak já zrovna slintám do klávesnice, protože se na Ano, šéfe! dívám tehdy, kdy už mám zase hlad. Ještě že má klávesnice kanálky pro odvod tekutin...
Koneckonců to není pořad jen z vážného soudku. Pohlreich je mistr hlášek. Prima snad musela zaměstnat navíc člověka, který se při výrobě pořadu soustředí jen na vypípávání Pohlreichových invektiv :-)). Jen snad kruciprdel mu úspěšně prochází. Jinak má práce habaděj :-). V 11. díle se však povedlo něco neuvěřitelně nečekaného, co bylo pro Zdeňka skoro jako poslední hřebíček do rakve v poněkud bídném píseckém podniku. Co se stalo? Přišel kluk, co si přišel hrát s kamením. Netrvalo dlouho a proslavil se, má už skupinu na Facebooku (s více než 2300 fanoušky) a video na YouTube vidělo přes 18 tisíc uživatelů (k dnešku). Mrkněte se, proč :-D.
photos by © Michal Hanisch, 2008 and by © Lenka Trdlová, 2008
relevantní odkazy
Kluk, co si přišel hrát s kamením - skupina | Video s klukem | Ano, šéfe! na Stream.cz | Café Imperial
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
