Pamatuju si studentské časy, kdy jsem byl životní pesimista. Se stařím se to postupně překlopuje víc a víc do pozitivna. A když nejsem zrovna optimista, jsem realista...
Definování štěstí je hodně subjektivní úkol. Dost o tom přemítám v poslední době. Sám uvažuju, co mě šťastným činí.
Tedy:
- Zdraví. Vždy to byla priorita jedna pro mě. Čím starší jsem, tím intenzivněji si to uvědomuju. Jakmile je člověk zdráv, zvládne vše ostatní, pokud chce.
- Rodina. Vždy se musím mít kam vracet. Je to tam, kde bylo a je pro mě to první doma.
- Přátelé. Důležité je mít kolem sebe kamarády, kteří jsou naladěni na stejné vlně, máte společné koníčky a ideálně i hodnoty.
- Radovat se z maličkostí. Cokoliv drobného mi dokáže udělat radost.
- Radost z hudby.
- Svoboda a nezávislost. Svoboda pohybu, nejen při cestování. Možnost jet kamkoliv. Ohromná cennost, která není samozřejmá, jak si mnozí myslí.
- Nezávislost je spojená se svobodou. S tím souvisí má snaha zbavit se maxima věcí, které nepotřebuju. Čím méně věcí mám, tím svobodnější a nezávislejší se cítím.
- Nenáročnost. V mnoha ohledech čím méně nároční jste, tím realističtější očekávání máte a nejste často zklamáváni. Například stravování. Mám rád dobrá jídla, ale chutná mi prakticky úplně všechno a skoro úplně všude. Stane se mi jen zcela výjimečně, že mi jídlo v hospodě nebo restauraci nechutná. I v kantýně v práci jsem spokojen. Spousta lidí přitom nad tamní stravou lamentuje. A já? Mně tam chutná a nejsem otráven :-). A takhle to je v mnoha dalších věcech. Buďte nároční skutečně v tom pro vás podstatném a ano, pro každého může být ta podstatná věc odlišná...
- Pohyb. Od operace páteře musím 2x denně cvičit, i to mě udržuje v pozitivní náladě. Začal jsem opět běhat a to je radost :).
Abyste si nemysleli, že mě nic netrápí... Pocit štěstí a radosti mě kazí politický vývoj v naší zemi. To mě až děsí. Představa, že ve volbách zvítězí spolupracovník STB Babiš, je děsivá. Nejhorší na tom je ale fakt, že to vůbec není v mých rukách a nijak to nemohu ovlivnit. (Výjma toho, že k volbám samozřejmě půjdu, a že strach o povolební vývoj v naší zemi sdílím kolem sebe, jak jen mohu.)
Jak však mohu ovlivnit fakt, že drtivá většina občanů zemí vyznává totálně odlišné hodnoty (neslučitelné s mými) a skrze ně pak volí tyto strany? Jak tohle můžu změnit?
A pokud to opravdu změnit nemůžu, co můžu aktivně udělat, abych zde byl šťastný i po volbach? Napadají mě dvě věci:
- Odstěhovat se do jiné země
- Pracovat na tom, aby mi politicka situace byla totálně jedno a nenarušovala můj pocit štěstí, spokojenosti a radosti.
Obě možnosti jsou těžké. Jak to máte vy :)? Co vás činí šťastnými?
