Půl roku se studenou vodou

Začít se sprchovat a mýt kompletně studenou sprchou považuju za jedno z nejlepších rozhodnutí letošního roku. Po půl roce mám pro vás vánoční report, kteří byste to rovněž chtěli zkusit

Mytí sprchováním studenovou vodou praktiku bez přestávky či jediné výjímky přes půl roku. Začal jsem s tím symbolicky v létě, kdy ve Vysočanech probíhal každoroční týdenní maitenance výpadek dodávky teplé roky. Děje se to každoročně v takřka celé Praze na střídavo podle městských částí. Letos jsem si řekl, že je to super příležitost se začít sprchovat jen studenou vodou.

V tomto letním období, kdy velká města (ale nejen ta) sužuje úmorné vedro, je taková popracovní studená sprcha vlastně odměnou... Během maintenance týdne s trouchou vlastní vůle určitě vydržíte. Vydržel jsem i já. Pak prostě jen pokračujte dál.

Sprchování studenou vodou má jen výhody, nenašel jsem výraznější nevýhodu. I to sebemrskačství ze začátku se po pár měsích stane předností. Všem doporučuji jako doplňkovou formu otužování, revitalizace těla.

Můžete na to samozřejmě jít postupně: že se budete umývat standardně, jak jste zvyklí a nakonec budete přidávát vlažnější, pak chladnější a pak studenou vodu. Je to ta mířnější varianta, jak si třeba na to lze zvuknout. Jsem k sobě tvrdej, takže jsem rovnou sprchoval jen studenou. I vlasy.

Pokud jste tvrďáci, začnětě hned. Zažít v létě je nicméně jednodušší.

Pozitiva:

1. Studená sprcha vás po ránu dokonale probere
2. Po studené sprše je vám hned teplo po celém těle
3. Po studené sprše je vám i v koupelně okamžitě teplo (když vylezete z horké sprchy, je vám hned zima)
4. Nejste už závislí na teplé vodě
5. Jste dokonalé otužilí
6. Studená sprcha vás zocelí

Negativa:

1. Přiznávám, že mýt si studenou vodou vlasy je lehce problém. Pokud jich máte málo, máte vyhráno.

Půjdete do toho?

Omán

Jak si užít Omán

Omán byl v mém hledáčku od léta. Absolutní monarchie/sultanát je plně připravena na turistický ruch. Naštěstí je turisty stále opomíjen, takže si ho můžete užít doslova sami. Nejvíc turistů je pochopitelně v hlavním městě Muscatu. Zbytku země se turisté zatím víceméně vyhýbají. A to je na Ománu jedna z nejlepších věcí :-). Na spoustě památkách budete mnohdy sami. 

Omán za posledních 30-40 let prodělal velkou změnu. Postavila se spousta silnic, dálnic a ostatní infrastruktury a stále se staví dál. Zatím zde nenajdete železniční síť, ale i ta je v plánu. Městská hromadná doprava obecně moc nefunguje, protože (snad krom pár linek v Muscatu) prostě neexistuje, takže si půjčte auto.

Hotely nebo apartmány najdete prakticky všude. Funguje booking.com zcela v pohodě. Ubytování pro dva na noc seženete už kolem 700 CZK. 

Potraviny jsou cenově srovnatelné s cenami u nás. Ve větších supermarketech najdete prakticky identické potraviny jako u nás. Pivo nebo jakýkoliv alkohol ani nehledejte. Ceny v restauracích vesměs rovněž stejné, záleží však, co hledáte. My jsme dávali přednost lokálním “restauracím” (spíš lokální podniky/jídelny pro domorodce) s lokální stravou. Zde mnohdy hlavní jídlo pořídíte i klidně za méně než 1 OMR. (Občas nás ale tak pálila držka a anální otvor, že jsme si dávali i něco mezinárodního.) Neměli jsme žádný zdravotní problém z jídla a to jsme jedli na ulici a mnohdy i rukama jako místní.

Během podzimu/zimy jsou teploty přijatelné. Pohybují se kolem 30 stupňů. Auta z půjčoven jsou vybavena klimatizací, ubytování rovněž. Protože je Omán muslimská země, kraťasy či krátké sukně budou na obtíž. Doporučuji koupit si jejich tradiční oděv - taková vlastně pánská košile na spaní až na zem. Pod ní stačí boxerky, k tomu žabky. Skvěle to větrá, můžete do mešity a domorodci jsou na vás ještě víc příjemní. S ománskou čapkou to ještě vylepšíte :-).

Na plážích u moře (koupali jsme se mimo resorty) budete rovněž sami. 

Mezinárodní řidičák. Protože jsem si nebyl jist, na rentalcars.com jsem chatoval s helpdeskem, jestli je nutnost mít mezinárodní řidičák. Po několika otázkách a odpovědích vyplynulo, že ho pro půjčení potřebuji. Takže 140 km směr místo trvalého bydliště, nechat si udělat pasové fotky, vystát frontu a 140 km zpět do Prahy. Hádejte, jestli po mně někdo v půjčovně ten mezinárodní řidičák chtěl...

Co si v Ománu užijete:

1. V Ománu nejsou zácpy; i v hlavním městě, kde je logicky doprava nejsilnějši, je pořád aut málo. Na dálnicích pojedete mnohdy sami, doprava je plynulá
2. Ománci řídí bezpečně, na silnicích se bát nemusíte. Klakson používají jako dorozumívací prostředek - varují vás před nebezpečím, překážkou, nebo pokud vás chtějí předjet, nebo když vás prostě zdraví :-)
3. Silnice jsou v perfektním stavu, drtivá většina z nich je zcela nová. Kde není asfalt je však písková/kamenitá cesta
4. Litr Naturalu 95 stojí 10 CZK. Síť benzínek je hustá. Platíte obsluze přímo venku u stojanu
5. Parkovné po nás nikde nechtěli
6. Ománci jsou přátelští a usměvaví. Buďte taky
7. Příroda. Není pravda, že v Ománu je jen poušť. Ve wádích najdete spoustu zeleně, květin atd. Pochopitelně musíte vědět kam se vydat. Budete potkávat kozy, velbloudy, tu a tam oslíky.
8. V Ománu můžete volně kempovat prakticky kdekoliv. Dokonce nemusíte mít ani stan, protože teploty například v prosinci klesají v noci k 10-15 nad nulou, což se dá normalně ve spacáku pod širákem. Lessons learned: pod stromem bude vždy v noci tepleji než 2 metry od stromu pod širým nebem.

S čím se musíte vyrovnat:

1. V Ománu nekoupíte alkohol. Žádný. Ani pivo. Prostě nic. Když máte štěstí, uvidíte v těch největších hypermarketech nealko pivo. A ne, opravdu se nedá pít.
2. Retardéry. V každém městě se připravte na asfaltové retardéry. Jsou všude a hodně často. Ve většině případů jsou značené. Ne, nedají se přejet v plné rychlosti a nezkoušejte to. Musíte skoro zastavit
3. Připravte se na hodně prachu a písku. Je všude a k Ománu prostě patří.
4. Na dálnicích jsou pravidelně hustě rozmístěné radary. Maximální rychlost je 120 km/h. Nevím, jaká je tolerance a za co už budete pokutováni.
5. V Ománu nefunguje navigační mód google maps, nechápu proč. Doporučuju stáhnout offline mapy.cz Ománu, jsou překvapivě daleko lepší než Google či Apple Maps.

Oman I - Muscat | Oman II - Wadi Ash Shab a Sur | Oman III - Wahiba Sands a Manah | Oman IV - Wadi Bani Habib, Nizwa Fort a Bahla Fort | Oman V - Al Ayn’s Beehive Tombs | Oman VI - Jebel Shams | Oman VII - Ibri a Sohar | Oman VIII - Muscat a Mutrah Souq | Oman IX - Sultan Qaboos Grand Mosque

Jak být šťastný

Pamatuju si studentské časy, kdy jsem byl životní pesimista. Se stařím se to postupně překlopuje víc a víc do pozitivna. A když nejsem zrovna optimista, jsem realista...

Definování štěstí je hodně subjektivní úkol. Dost o tom přemítám v poslední době. Sám uvažuju, co mě šťastným činí.

Tedy:

1. Zdraví. Vždy to byla priorita jedna pro mě. Čím starší jsem, tím intenzivněji si to uvědomuju. Jakmile je člověk zdráv, zvládne vše ostatní, pokud chce.
2. Rodina. Vždy se musím mít kam vracet. Je to tam, kde bylo a je pro mě to první doma.
3. Přátelé. Důležité je mít kolem sebe kamarády, kteří jsou naladěni na stejné vlně, máte společné koníčky a ideálně i hodnoty.
4. Radovat se z maličkostí. Cokoliv drobného mi dokáže udělat radost. 
5. Radost z hudby.
6. Svoboda a nezávislost. Svoboda pohybu, nejen při cestování. Možnost jet kamkoliv. Ohromná cennost, která není samozřejmá, jak si mnozí myslí. 
7. Nezávislost je spojená se svobodou. S tím souvisí má snaha zbavit se maxima věcí, které nepotřebuju. Čím méně věcí mám, tím svobodnější a nezávislejší se cítím.
8. Nenáročnost. V mnoha ohledech čím méně nároční jste, tím realističtější očekávání máte a nejste často zklamáváni. Například stravování. Mám rád dobrá jídla, ale chutná mi prakticky úplně všechno a skoro úplně všude. Stane se mi jen zcela výjimečně, že mi jídlo v hospodě nebo restauraci nechutná. I v kantýně v práci jsem spokojen. Spousta lidí přitom nad tamní stravou lamentuje. A já? Mně tam chutná a nejsem otráven :-). A takhle to je v mnoha dalších věcech. Buďte nároční skutečně v tom pro vás podstatném a ano, pro každého může být ta podstatná věc odlišná...
9. Pohyb. Od operace páteře musím 2x denně cvičit, i to mě udržuje v pozitivní náladě. Začal jsem opět běhat a to je radost :).

Abyste si nemysleli, že mě nic netrápí... Pocit štěstí a radosti mě kazí politický vývoj v naší zemi. To mě až děsí. Představa, že ve volbách zvítězí spolupracovník STB Babiš, je děsivá. Nejhorší na tom je ale fakt, že to vůbec není v mých rukách a nijak to nemohu ovlivnit. (Výjma toho, že k volbám samozřejmě půjdu, a že strach o povolební vývoj v naší zemi sdílím kolem sebe, jak jen mohu.)

Jak však mohu ovlivnit fakt, že drtivá většina občanů zemí vyznává totálně odlišné hodnoty (neslučitelné s mými) a skrze ně pak volí tyto strany? Jak tohle můžu změnit?

A pokud to opravdu změnit nemůžu, co můžu aktivně udělat, abych zde byl šťastný i po volbach? Napadají mě dvě věci:

1. Odstěhovat se do jiné země
2. Pracovat na tom, aby mi politicka situace byla totálně jedno a nenarušovala můj pocit štěstí, spokojenosti a radosti.

Obě možnosti jsou těžké. Jak to máte vy :)? Co vás činí šťastnými?

Zbavit se nepotřebných věcí. ASAP

Nechci hromadit věci: věci, které nepoužívám, ze kterých nemám žádnou radost, žádnou emoci, které jen zabírají místo a práší se na ně

Proto si nekupuju žádný suvenýry a podobný píčoviny z cest (stačí mi fotky a zažitky). Maximálně magnet na lednici. Nebo všechny ty rádobyvtipný kokotiny, které dostanete k narozeninám/Vánocům, jen aby vám gratulant měl co dát do ruky. Nechci. Upřímná gratulace postačí.

Pohled na zarovnanou poličku věcma (nepotřebnejma píčovinama) mě unavuje. Nechci. Daleko hezčí je severskej minimalismus. Polička a na ní kytka. Jedna.

Když nemáte věci, které nepotřebujete, jste daleko svobodnější. Jednoduše se můžete například přestěhovat, aniž byste utrpěli mentální újmu.

Začal jsem u sebe. Mám prakticky jen 3 šuplíky s věcma, dva z nich s menším oblečením (ponožky, trenky, boxerky, termo a sportovní prádlo). V třetím šuplíku věci. A už to lítalo. Všechno nepotřebný do hajzlu. 

Úplně nejhorší jsou třeba reklamní předměty. Například z konferencí. To letělo do hajzlu jako první. Věci, které chytnete do ruky maximálně jednou. Nebo vůbec. Neekologické debility: miliarda otvíráků na lahve, triliarda reklamních šnůrek na krk, ubohý hry, tisíce letáků, flash disky, USB huby...

Několik pravidel, které jsem dodržoval:

1. Vše, co jsem vyhazoval, jsem maximálně zrecykloval. Krabičky, kde je papír i plast, jsem rozebral a vytřídil. Plast do plastu, papír do papíru.
2. Trenky a boxerky, které jsem chtěl vyhodit, jsem rozstříhal na hadry, který se hoděj na čištění lyží od vosku, čištění štětců od barvy atd.
3. Ostatní oblečení: horší kusy na hadry, lepší do kontejneru na textil. Ostatní oblečení, které nenosím, jsem dal na letgo.

To uvolnění, když něco podobného uděláte je úžasné. Zkuste to i vy.

Díky za 2016

Nic nového na tom, že zážitky mají být především intenzivní, se nemění. Pořád to platí

Pak už je jedno, jestli jsou pozitivní nebo negativní. Jakmile jsou intenzivní, budeme si je pamatovat a to je to koření života. Plytkost normálních zážitků nechci. Byť třeba lehce pozitivních bez žádných negativních, pak je to prostě nuda.

Plný internet je toho, jak jsou lidé rádi, že je 2016 pryč. Mediálně proto, že odešla spousta známých lidí, ke kterým jsme spousta z nás vzhlíželi. Třeba hudební průmysl... Bowie, Prince, George Michael a velká řada dalších. Ach jo. A nejen za hranicemi naší země, u nás Radim Hladík... Smutné dny. 2016 za to ale pochopitelně nemůže. Hněv a zloba nám nepomůže a nic nevyřeší.

Pro mě byl 2016 neuvěřitelně pestrý. Zažil jsem dobrodružství nejen při cestování, ale vlastně i doma. Spousta věcí mi otevřela oči a nové obzory. A ač jsem i v osobním životě měl i smutná období, s nimiž je těžké se výrovnávat, i to mě posunulo dál.

Na negativních událostech je nutné hledat pozitivní přínosy. Ze všech svých chyb v roce 2016 jsem zase o něco poučenější do dalších dní. A že jsem jich udělal! Jsem za ně rád. Chybami se člověk skutečně učí a posouvá. Je to prastará, lety osvědčená pravda.

Pateticky dodávám, že to nejzásadnější je stejně být zdráv o čemž jsem se letos přesvědčil několikrát a i operace páteře v Kristových let mi něco dala, respektive jsem si uvědomil, co se mi tělo snažilo možná delší dobu říct. Musel jsem změnit své návyky, svůj přístup a denní režim a nese to svoje ovoce. A všechny tyhle změny mě sunou kupředu.

Jsem vděčen za naší velkou rodinu, která roste a roste. Není nic hezčího, než se mít kam pořád vracet.

Přátelé jsou další dar; zažili jsme toho v roce 2016 spoustu a máme plány i na letošek a to je skvělé. Jsme skvělá parta.

A lidi v MSD? To je radost chodit do práce.

Cestování, můj velký koníček, za který utrácím nejvíc (a za to jediné to má smysl), mě neuvěřitelně posouvá a přináší velkou radost. V roce 2016 jsem procento navštívěných zemí světa zvýšil z 4.1 % (33 zemí, včetně států USA) na 5,27 %, kdy jsem navštívil 8 nových zemí (Belgie, Lucembursko, Francie, Thajsko, Řecko, Srbsko, Finsko a Estonsko). Na letošek mám spousta nápadů, které je potřeba přetavit v konkrétní cíle. Těším se.

Má kuchařka:

1. Mít se pořád na co těšit (mít plán)
2. S klidným svědomím se každé ráno na sebe podívat do zrcadla
3. Snažit se co nejvíc žít v souladu se čtyřmi dohodami.
4. Chodit do lesa

2016

Děkuji

4sq, 9gag, Adidas SL72, Agnes Miksch, Android Asteroid, Apple, babička a děda (napořád), BlaBlaCar, Robert Balzar, bratranci a sestřenice, Canon, Chanel, Curaprox, Černá studnice, Dan Bárta, Denisa, DJ Maceo, eBay, funk, Tommy Hilfiger, Roman Holý, informatici, Innuendo Prohibition Bar, jazz, Jazz Dock, Jizerky, Krystal Mozaika Bistro, Němečkovic, les, Levi's, Lokál Hamburk (nejen), máma a táta, J.A.R., Milijardáři (Radek, Tomáš, Radek, Zdeňka, Petr, Viktor, Terka, Dan, Veronika, Lenka, Žaneta), MSD, Muchov, Neurologie a Neurochirurgie FNKV, Pavel Křenovský, Parkhotel, Písek, Pioneer, Pilsner Urquell, Red Bull, Robert Rozkurz, Salewa, Selibov, Šumava Rocks, Karel Schwarzenberg, Shazam, Simba, Smržovka, Sony, Sušice, Terka, Timberland, Tinder, The North Face, Twitter, U Reinerů, U Báby Lišků, U Lasíků, Únětický pivovar, všichni tři Vackojc, Volvo, tety a strejcové, Wumo, Zdíkov.

2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011