Podvůdky pod Řípem

Nemám rád slovo absurdistán. Přijde mi, že ho používají hojnou mírou především chorobní navšechnonadávači pravidelně večer co večer u zvětralého smíchovského staropramenu... Nicméně to, co se děje v naší přírodou krásné vlasti, je skutečně absurdní...

Vstanu a po pravidelné přisnídaňové kontrole zásadních informačních serverů a blogů se mi do očí vryje dnešní titulek: Forejt se chlubí i právnickým titulem, který nikdy nezískal. Co to jako je? Takže ředitel hradního protokolu se ňadří doktorem práv, který nikdy nezískal? Co to je? Co to do psí prdele je? Jak může někdo vědomně takhle lhát/klamat? Takhle podvádět, ještě tak okatě a před zraky miliónu lidí? Kdo v sobě najde takovej kus drzosti?

Když se v hájovně na samotě u lese hádaj tři myslivci, kdo v životě upytlačil většího kňoura a všichni mužský věděj, že Pepa prostě kecá/klame, když tvrdí, že jeho největší kňour vážil dva metráky, tak jde, přátelé, o - velké ani ne tak moc smradlané - hovno. Co se tak může v té hájovně stát? Pepa do sebe kopne na kuráž ještě jednu českou božkovskou metaxu, bouchne do stolu, až nadskočej podtácky a dál tvrdí, že jeho kňour fakt měl 200 kilo. A neserte! Všichni u stolu věděj, že je to blbost. Jak to může vygradovat? Tak akorát rvačkou... A pak možná ještě: nelejte to pivo z oken, podívejte jak vypadám.

A ředitel hradního protokolu Jindra mezitím mává titulem doktora práv... A ředitel společnosti Aktuální paragrafy Pavel Chládek, kde Forejt působí a přednáší, nic netuší. A i Hrad mlčí. Dokáže tohle někdo pochopit? Neměl by snad okamžitě odejít, nebo není tohle dokonce trestné?

Jenže pak si uvědomím, že nejvíc lidí v republice si kupuje a čte Blesk, Aha! a podobný podivnosti. Plátek založený primárně na drobných lžičkách a především na velkém hyperbolování všeho a za všech okolností. Statisíce lidí každé ráno čte šťavnaté tučné titulky plné polopravd přifouklé notnou dávkou skandálnosti.

Takže tohle vlastně asi vám Čechům nevadí. Dál si konzumujete bulvár, zajímá vás akorát tak, která ta poloflundra českého showbusinessu má nový umělý cecky, že si top manažeři nezasloužej zlatý padáky, že chleba zdraží o padesát halířů a cigára dokonce o deset korun. Takže nějakej Forejt, co lže o svým vzdělání, je asi pod rozlišovací schopnosti. Navíc: cenu chleba, gothaje to neovlivní, že jo... Hm, tak dík.

Je mi studno, že před čtvrtým adventem musím napsat další snůžku negativ. Negativ, která plní můj pomyslný pohár trpělivost, který se také jinak nazývá odjedu z téhle krásné země a budu platit daně radši někde jinde, kde to má větší smysl.

Ale slibuju, že do Vánoc napíšu ještě něco hezkýho. Nikoliv něco jako s láskou jsouce, vychcat se jdouce, ale něco milýho a klidnýho. Něco, co bude vonět vánočkou a/nebo františkem.

Povinná předvolební přednáška Miroslava Kalouska

Nemusíte ho volit. Nemusíte ho milovat. Můžete si o něm i klidně myslet, že je to korupčník, buran, ale musíte si pustit celou tuhle přednášku - všech jejich osm částí. Je tam tolik ekonomických pravd a vůbec nevadí, že přednáška je čtyři roky stará

Protože je to svatá pravda i nyní. O to víc, když máme před volbami, ve kterých s největší pravděpodobností zvítězí levice a možna se dočkáme i toho, že vládu socdemáků podpoří komunisti. Děsivá představa...

Stejně děsivá jako levicové sliby, kterými srší levicové strany před volbami. Vnímejte prosím, co se snaží Kalousek sdělit. Nelze žít v přesvědčení, že spravedlivé je, pokud všichni budou mít právo na dům, psa a dvě auta v garáži... Nikdy to tak nemůže existovat.

Zamyslete se nad nevyhnutelnou nutností spoluúčasti ve zdravotnictví a v penzijním systému. Příjde mi, že to Kalousek vysvětluje tak křišťálové jednodušše a jasně, že to přece musí pochopit úplně všichni.

Přemýšlejte nad tím. A vemte si z toho něco pro své chování do života.

Začala nám škola

Ranní a odpolední tramvaje, busy a metra praskají ve švech. A my dospěláci před/za zenitem (škrtni sám) sledujeme drobotinu, jak se dopravuje do škol, kde se podhodnocený učitelský sbor snaží, aby se drobotina něco naučila...

Nevidím těm mláďatům do hlav. Možná škoda, možná je to vlastně dobře... Co ale vidím na první dobrou je hardware. Čím jsou vybaveni a jak vyrážejí reprezentovat sebe a své rodiče do vzdělávacích ústavů.

Mají nejnovější smartphony, poslední nejmódnější sluchátka, empétři přehrávače a mnohdy jsou při letmém pohledu na jejich oblečení vystrojení za deset či i více tisíc. Rodiče o ně v tomto směru asi dbají...

Kolik z těch dětí si vůbec dokáže uvědomit hodnotu peněz? Kolik z těch dětí dokáže vnímat povrchnost nutnosti značkového oblečení a předražených mobilů? Kolika dětem jejich rodiče vysvětlili, že například džíny v hodnotě 2 tisíc mají reálnou výrobní hodnotu tak do pěti set korun? Kolik rodičů pak dětem vysvětlilo, jak dlouho musí pro ně na takové džíny vydělávat, aby se mohli vyrovnat Pepíkovi nebo Aničce z paralelky, kteří takové džíny maji?

Kolik rodičů těch dětí dokáže sebekonstruktivě usoudit, že koupit dítěti k narozeninám nebo za vysvědčení chytrý telefon za 12 litrů je při jejich výdělku hluboko pod průměrnou mzdou postupná pomalá sebevražda? Kolik z těch rodičů si to neuvědomí a vezme si na to dokonce spotřebitelský úvěr, který navíc přeplatí, jen aby dítě dostalo nesmyslnou odměnu za o dvě trojky lepší vysvědčení než v pololetí? Kolik rodičů si uvědomuje nutnost rezervy pro mandatorní nebo řekněme fixní výdaje, které se musí platit i v případě výpadku příjmů měsíc co měsíc?

Kolik rodičů dává svým adolescentům nesmyslně vysoké kapesné místo toho, aby jim vysvětlilo, že daleko lepší je najít si brigádu a vydělat si na ten (ne)potřebný předmět sám? Naučit se pomalu se živit sám?

Kolik rodičů vede své děti v tom, aby mysleli taky dopředu. Že žít dnes a neřešit zítřek je z pohledu výdajů/příjmů nerozumnost? Aby si uvědomili, že pokud mají k dispozici částku x na měsíc, že je asi existenční nesmysl utratit x/2 v prvních dnech měsíce tu za mobil/tu za hadřík pokud v měsíci je několik fixních výdajů.

Drtivou většinu chování svých rodičů jejich děti převezmou. Ať chtěji nebo ne. A není to jen o charakterových vlastnostech, chování na veřejnosti, ale i o všech ostatních návycích.

Rodičové, myslete na to. Jaký budete dávat svým dětem příklad, tak se s největší pravděpodobností budou chovat v dospělosti.

Shrňme si, v jaké zemi žijeme a jaké důsledky má výsledek přímé volby prezidenta

Pojďme si zevrubně shrnout, co se v naší zemi děje poslední měsíce a proč se stydím za všechny voliče Miloše Zemana!

V prezidentské volbě kandiduje mimojiné kariérní komunista Jan Fischer. Českým voličům to nevadí a záhy se stává dle předvolebních průzkumů favoritem první prezidentské přímé volby.

Z prvního kola však vypadne a vyhraje Karel Schwarzenberg a my si můžeme dělat názor na objektivitu volebních průzkumů, kde základní vstupní veličinou nejspíš bude to, kdo chce průzkum vypracovat a pak už jde jen o oslovování vhodných cílových skupin a správně interpretovat data, která z toho vylezou.

Jan Fischer přemýšlí, co dělat se všemi naučenými západními gesty a čeká se, koho svým voličům doporučí pro volbu do druhého kola. Fischer se po dobu kampaně ostře vymezoval proti Miloši Zemanovi, protože reprezentuje něco starého, a že je potřeba se dívat dopředu.

Jan Fischer po pár dnech od prohry v prvním kole vylézá z nory a překvapivě pro své voliče, pro podporovatele a členy svého volebního štábu vyjádří podporu Milošovi Zemanovi.

V druhém kole historicky první volby máme Zemana a Schwarzenberga. Zeman jako bývalý premiér socdem vlády a spolutvůrce toxické opoziční smlouvy. Jezevec z Vysočiny, který mně může být sympatický snad jen svou láskou ke stromům. Člověk s šovinistickými projevy, vulgárním vystupováním a urážením novinářů.

Oproti němu Schwarzenberg jako výrazný bojovník za demokracii, lidská práva a prototyp státníka aristokrata, který své schopnosti prokázal už jen tím, jak spravuje rozsáhlý zděděný majetek po předcích, obnovou památek a státník s velkým morálním renomé a kreditem v zahraničí, což by mohl být skvělý předpoklad pro reprezentanta naší země. Nikoliv však v České republice přátelé, ale to předbíhám...

Zeman v druhém kole ostře vytasí kordy a spustí na voliče nenávistnou kampaň proti Schwarzenbergovi. Přidá se první dáma Livie Klausová, která rasistickým přáním odsuzuje rakouský původ ženy Karla Schwarzenberga. Uráží i Klausovic synátor.

Bývalý člen STB (!) Vladimír Zavadil si kupuje rozsáhlou inzerci v českém bulváru, kde ostře podpásově napadá Schwarzenberga a dráždí protisudetskou notu a uveřejňuje v něm několik lží. Lež nelež, českého voliče a čtenáře pochybných periodik nutně ovlivňuje cokoliv... Volební tým Miloše Zeman s tím prý nemá nic společného. Schwarzenberg jako šlechtic se nenechává (!) strhnout na špinavou formu kampaně a zastává se své ženy.

Jiří Dienstbier junior jako jediný ze sociální demokracie (její nominant na prezidentský úřad) hrdinsky nevyjadřuje podporu Zemanovi do druhého kola narozdíl od zbytku své strany. Dostává tedy svých kritických slov na adresu Zemana, se kterými se proti němu ostře vymezoval před prvním kolem volby.

Zeman vyhrává historicky první přímou prezidentskou volbu. Na oslavách mu gratuluje a státní hymnu zpívá Daniel Hůlka, který mimochodem o pár měsíců později prohlásí, že nezná boháče, který přišel ke svému bohatství poctivě...

Zemam bojkotuje dosavadní zvyklost, kdy ministr zahraničních věcí nominuje kandidáty na obsazení velvyslanectví. Na velvyslanectví Slovenské republiky proti návrhu Schwarzenberga naopak navrhuje Livii Klausovou, která dle Schwarzenberga nemá dostatečné diplomatické zkušenosti. Jmenování velvyslanců se zablokuje.

Miloš Zeman vystavuje korunovační klenoty, které málem pozvrací, protože je po návštěve ruského velvyslanectví značně indisponován. Jeho mluvčí Hana Burianová to komentovala tím, že měl Miloš Zeman viroźu. Od té doby všichni obyvatelé naší země rovněž trpí touto velmi zákeřně nakažlivou virózou a nezaznamenal jsem od té doby, že by někdo byl snad opilý po požití alkoholických nápojů... Na všechny vždy dolehne viróza.

O dva měsíce později se Vratislav Mynář, kancléř vašeho prezidenta Zemana, vyjadřuje k viróze při vystavování korunovačních klenotů jako o nešťastném termínu. Tvrdí a dává ruku do ohně, že měl na velvyslanectví Miloš Zeman jen 2 centilitry vodky, jinak podle kancléře alkohol nepil. Ptám se tedy, co je toto za nápoj v ruce Miloše Zemana, když sklenička na vodku vypadá trochu jinak. Další lež z Hradu?

Těsně po povodních probíhá nejen na Úřadu vlády rozsáhlý zásah police ČR. Později vyplyne najevo, že šéfka úřadu premiéra Nečase Jana Nagyová dělala všerůzné neplechy. Česká média splétají několik kauz do jedné pro větší haló efekt. Jedna z nich je údajné uplácení bývalých poslanců státními posty. Další skandál na politické scéně. Několik aktérů dodnes sedí ve vazbě. A kdo ví, jestli si nepůjde sednou i Petr Nečas. Padá vláda Petra Nečase.

Miloš Zeman, čestný prezident, který prý stále sjednocuje rozdělenou českou společnost, neakceptuje návrh koalice, která po pádu vlády nabízí koncept v čele s Miroslavou Němcovou jako premiérkou. Koalice zaručuje většinu v parlamentu - 101 křesel.

Po sérii na oko jednání, aby se neřeklo, se Miloš Zeman rozhoduje, že pověří Jiřího Rusnoka sestavením vlády odborníků a jde tak proti ústavním zvyklostem. Rusnok oslovuje postupně možné kandidáty. Posledním jménem jako možným ministrem financí se začíná hovořit o Janu Fischerovi, který jako poslední z prezidentských kandidátů má problémy se splacením dluhů za volební kampaň, které se mu nedaří vyřešit celé měsíce, i když hned ze začátku v únoru chirurg Jan Pirk pronáší, že Jan Fischer dluhy postupně splatí. V březnu Pirkovi dokonce Fischer nezvedá telefon. Skandální.

Od prvních informací o Fischerovi jako možném ministrovi financí až po jeho pondělní jmenování, se mu na jeho transparentním účtě netransparentně objeví něco kolem 5 - 6 miliony korun. Jeho voliči z prezidentské volby možná nyní nepochybují, že to bude ten nejlepší ministr financí, který zbaví republiku státního dluhu stejně rychle, jako byl zbaven svého dluhu. A to ještě v době, kdy sháněl peníze na jeho umoření, začal rekonstrukci bytu. O rekonstrukcích bytů něco vím, je to náročné, přátelé...

Kdo dluh zázračně splatil? Právník Daniel Paľko poslal jeden míč. A to ještě v březnu tvrdil, že neuvažuje o pomoci Fischerovi dluh uhradit. Další něco málo přes míč posílá Ladislav Dráb, který potřebuje dokončit obří zakázku se státem a dva míče developer David Sivor. Podle experta na praní špinavých peněz je takové splacení dluhu ukázkou špinavé transakce.

Kdo je dál členem Rusnokovy (pardon: Zemanovy) vlády? 5 bývalých komunistů. Ministrem zahraničních věcí bude Jan Kohout, který s Livií Klausovou na post velvyslankyně Slovenska nemá problém. Jmenování Zemanových velvyslanců se odblokovává. To se pak nedivte, že si Jana Machalická z Lidových novin stěžuje na vládu vyhřezlých panděr a sádelnatých laloků.

Vítejte v České republice.

Nezapomínejme!!!

Viděl jsem trojdílný Hořící keř z produkce evropské HBO. Nádherná profesionální práce, kde je skutečně vidět dostatek finančních prostředků - zpracování, drahá produkce, plejáda hereckých výkonů...

O to mi teď ale nejde. Důležité je si uvědomit, jaké poselství trilogie nese. Co a jak vlastně trilogie popisuje?

Filmů a pořadů o 40ti letech totality bylo natočeno už spousty. Všechny a každý další je zásadně důlěžitý pro uvědomění si toho strašného zla, které tu desetiletí panovalo, a ve kterém jsme žili - a především pak naši rodiče a prarodiče. Bylo mi na konci třetího dílu strašně zle. Zle například z toho, jakou má stále KSČM podporu. Zle z toho, že část ČSSD by se nebránila s KSČM sestavovat koalici či vládnout. Zle z toho, že bývalý estébák si zaplatí lživou kampaň během prezidentských volbách... Atd.

Takové filmy by měly být povinně promítány na základních a středních školách. A velmi často. Protože mi přijde, že dnešní náctiletí si spíš z totality dělají legraci, než že by si uvědomovali tu nebezpečnost. Jasně, nemají osobní zkušenost a ani já ji v zásadě nemám, pominu-li pár spíš humorně-neškodných vzpomínek na předlistopadové období... Proto je ale důležité, aby díky těmto snímkům, výpovědím svědků, literatuře se o tom stále dozvídali a komunistické zvěrstvo se jim pořád připomínalo.

Protože, pak se přečtete, že část ČSSD si přeje zrušit Ústav pro studium totalitních režimů a část Rady je proti digitalizaci materiálů spojených s totalitním režimem. Pročpak asi... Pozorně si to (kromě tradičně nepřínosné a ohavné diskuse), prosím přečtěte.

Přemýšlejte a nezapomínejte.

Ach, ty tristní služby v České republice... :-(

Úvaha nad stavem služeb v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Máme demokracii, svobodu, můžeme svobodně cestovat. Už nečekáme ve frontě na banány (teď čekáme na Apple produkty...). Máme internet, lepší auta s klimatizacemi a tempomaty, která umí sama zaparkovat; komfortnější vlaky a konečně konkurenční prostředí na železnici, lobbismus, podplatitelné politiky. Obrovská nákupní centra a obrovské multiplexy, všechny ty rychložrádelny, bulvár. To všechno máme.

Všimli jste si, že co do hardwaru ve službách máme prakticky to, co má západ? Co nám ve službách tristně chybí? "Software" služeb. Naprosto příšerná je úroveň obsluhy ve službach. Prakticky napříč všemi typy služeb. Od učitelů autoškoly po prodavače občerstvení v zoo...

Všude dnes a denně narážíme na neochotné znechucené drzé nepřijemné lidi. Ve vlaku, v autobusu, u okýnka v kině, v hospodách a restauracích, v supermarketech, v práci...

Myslíte si, že to snad je pořád tou havlovskou blbou náladou? Opravdu pořád? Je mi jedno a nezajímá mě, že prodavačka v obchodě má osobní problémy. Nezajímá mě, že slečna servírka je v hospodě jen na brigádě. Nezajímá mě, že řidičovi autobusu manželka odmítla ráno dát.

Do zaměstnání bychom si neměli tahat osobní problémy. Tím spíš, pokud pracujeme s lidmy, či jsme v kontaktu se zákazníky.

Jak je možné, že si majitel restaurace/hospody drží v podniku neochotnou/drzou servírku, která na kontrolní otázku hostům, jak se má, odpoví, že ji práce sere? Jak je možné, že při reklamaci bot vás prodavačka ani nepozdraví? Jak je možné, že při přání placení zvlášť v hospodě, nahodí obsluha neuvěřitelně kyselý pohled a ještě odsekne: "to jste mi měli hlásit dřív..."?

Vědí o tomto chování těchto zaměstnanců majitelé podniků, či jejich přímí nadřízeni? Pokud to vědí, proč s tím nic neudělají? Pokud to nevědí, není to snad špatně a chyba?

Byl jsem už leckde v Evropě, měl jsem to štěstí poznat i Spojené Státy. Přicházel jsem do styku se zaměstnanci nejrůznějších služeb takřka v kteroukoliv denní či noční dobu jak s běznými přáními, tak i při řešení nejrůznějších problémů či komplikací. V 80 procentech jsem se setkával s příjemným ochotným profesionálním přístupem.

Proč mě v České republice vždy překvapí až vykolejí, že se mnou někdo jedná mile a profesionálně? Přece by k tomu překvapení mělo spíš docházet v opačných negativních zkušenostech. Proč je člověk tak nějak nepřirozeně šťasten, když mu prodavač ochotně pomůže? Vždyť tohle by měla být přece naprostá samožrejmost!!!

Je jedno, jestli jde o prodej banánů nebo automobilů. Přece oboum majitelům jde o jedno: o snahu maximalizovat zisk a tedy o to, aby zákazník přišel zase. V jakém případě zákazník příjde zase? Pokud je spokojen. Kdy doporučí službu dalším lidem? Pokud je spokojen.

Je to tak jednoduché a přece to u nás tak zásadně nefunguje. Pojďme to změnit! Ano, můžeme! Hádejte jak...

Význam finančních rezerv

Slyšeli jste někdy o tom, jak je důležité mít finančni rezervy? A v jaké výši?

Odborníci přes finance radí, že by měl mít každý na osobním účtu ideálně neustále tři čisté platy. Někteří dokonce hovoří o pětinásobku čisté měsíční mzdy.

Na co je to dobré? V dnešní turbulentní době například na to, když člověk náhle ztratí zaměstnání. Pokud máte takovou rezervu, prakticky nic se neděje, můžete normálně existovat dál bez nutnosti nějak výrazně měnit svoje životní návyky. Můžete s klidnou hlavou hledat nové pracovní uplatnění. Pochopitelně se finanční rezerva hodí například i v případě dlouhodobější nemoci.

Myslím, že zásadní předpoklad, jestli si někdo uvědomuje nutnost rezerv, je ten, jestli člověk žije jen přítomností, nebo se díva do delší či kratší budoucnosti. Ti, kteří v den výplaty propálí polovinu a týden před další už chroustají suchej chleba, si rezervy tvořit nebudou, ne často proto, že by nemohli, ale že prostě nechtějí.

Jak ostře se to tluče navíc s faktem, že si ještě spousta občanů neuvědomila fakt, že brát si spotřebitelské úvěry na dárky či dovolenou často smrdí slušnou dluhovou spirálou...

Proč o tom píšu? Protože chca nechca se na nás valí Vánoce. Pro mě osobně svátky klidu, ideálně hezkého sněhu (kéž), pravého vonícího stromku, cukroví, svařáku, uzenýho, znojemských okurek a ještě většího semknutí rodiny. Pro spoustu lidí v dnešní době stres, komu jaký dárek se bude pořizovat a stres z případné adekvátnosti a hodnotnosti dárku... Nechť.

Jako člověk s ekonomickým vzděláním a skutečně velkou mírou odpovědnosti v této oblasti musím říct: ano, utrácení podporuje a rozhýbává ekonomiku. Rozhýbávat ekonomiku před Vánoci na dluh díky spotřebitelským úvěrům, je však nezdravé rozhýbávání ekonomiky. U (nejen) těchto úvěrů totiž platí dvojnásob, jestli si ho člověk může vlastně dovolit... Ruku na srdce.

Serme skutečně upřímně smradlavá hovna, vážení přátelé

Kočí, volů ráj, moderátor na ministerstvu, VV, vole, nahrávka, kompromitující nahrávka, záměrná lež, nezáměrná lež, mystifikace, překročená lež, ODS, vole, Nečas, Karel, vole mrdat prdel

Jediné, čemu dneska věřím je do záchodové mísy moje nad ránem vysraná stolice (oder?), prošlým jogurtům z nejmenovaného krámu, anonymnímu řidiču PID, který neváhá projet dva semafory na červenou 80ti kilometrovou rychlostí, všem ukradeným propiskám; srně, kterou mrdá muflon na Černostudničním hřebenu; upřímně obéznímu výčepnímu v hospodě U Čeného vola, Máří Rottrové, lesu, jodovým tabletám, vytříbenému hudebnímu vkusu občanů České republiky, Mozartovým koulím, K9, K12, KGB, 007 a protrženým prezervativům.

Škoda, že už není mráz. V tomhle období se člověk ani už nemůže uchlastat v lese borovičkou a do rána zmrznout.

Ohodnoť svoje hovno

Všímejme si podstatných věcí

Rozlédněte se více kolem sebe. Všímejte si podstatných věcí. Vychutnávejte si prazákladní podstaty života a neřešte malichernosti

Potkávám kolem sebe spoustu různých lidí. Můžu jen děkovat (kdo ví komu...), že jsem se obklopil, nebo jsem byl obklopen fajn lidmy. Ve Smržovce, v Praze, v práci.

Často mě však mrzí, že spousta lidí si nevšímá primárních krás. I v tak zbytečně zrychleném velkoměstě je možné sice žít zrychleně, ale všímat si podstat. Proč tolik lidí zajímají hmotné statky? Proč tolik lidí hodnotí ostatní podle jen podle zevnějšku? Proč tolik lidí tráví zbytečné hodiny tím, že hodnotí něčí oblékání? Něčí auta, příbytky, něčí adresy, dojezdové vzdálenosti, účesy?

Nejsou přeci podstatnější věci? Není daleko prazákladní to, že v řece teče voda, že se srnky a mufloni ještě někde prohánějí po lese? Že když padne ranní rosa, bude hezký den? Že kolem sebe máme rodinu, přátele? Ty, kterým dokážeme důvěřovat, a se kterými se vzájemně podporujeme?

Že si dokážeme vážit jakékoliv poctivé práce ostatních? Že dokážeme více naslouchat než hovořit? Že dokážeme hovořit s lidmi narovinu, příjemně a ochotně? Že lidi nehodnotíme v finančních číslech, ale podle charakteru a činů? Že lidi neškatulkujeme a neodsuzujeme podle fotografií dokud takové lidi poznáme? Že nepřeháníme, že nepomlouváme, že neroznášíme polopravdy po okolí?

I přesto, že žijeme v komerčním světě, můžeme přece toto brát jako fakt, nikoliv jako ústřední téma všech hovorů, či nástroj hodnocení lidí.

R.I.P. Ladislav Smoljak

Zpráva o úmrtí Ladislava Smoljaka mě šokovala. Asi jako většina lidí jsem o jeho nemoci nevěděl. O to větší to smutné překvapení pro mě bylo a stále ještě je

A tak jsem si zavzpomínal na (nejen) gymnaziální časy, kdy jsme s Pavlem byli (troufám si tvrdit) skalními cimrmanology. Začali jsme již na zš pod taktovkou Soni Zamrzlové (toho času Herrmanové). Pro školní akademii jsme se třídou nazkoušeli hru Dlouhý, Široký a Krátkozraký, kterou jsme odehráli jednak na akademii na Parkhotelu, tak i v Divadle v Jablonci. Oboum otcům DJC jsme tehdy poslali fotografie z představení a Ladislav Smoljak se Zdeňkem Svěrákem nám poslali milý dopis. Originál zdobí základní školu ve Smržovce. Aspoň doufám. Vyvrcholení naší obliby DJC přišlo na gymplu. V té době jsme také nejčastěji hry DJC navštěvovali. Po konci představení jsme čekali trpělivě u zadních východů divadel, aby se nám naše oblíbená dvojice podepsala na program nebo do knížek.

Jak lépe člověk může uctít památku Ladislava Smoljaka než prostě poslechem her DJC či shlédnutím některého z jeho filmů. Geniální humor přetrvá. DJC také. Ale Ladislav Smoljak je prostě nenahraditelný.

relevantní odkazy:

Nekrolog Zdeňka Svěráka | Jára Cimrman

Jaký chci mít pohřeb

Ne, skutečně nemám sebevražedné sklony - na to se mám moc rád. Ani nečekám pohromu, či snad že bych cítil slabost u srdce. Jen se snažím řídit heslem, že nemít plán znamená naplánovat neúspěch

Není na tom nic morbidního. Co je horšího, než když se pozůstalí hádají a přou, jaký chtěl mít nebožtík vlastně pohřeb? Mým cílem je se tomu vyhnout. A protože jsem zjistil, že přání, jak má můj pohřeb vypadat, se za ty roky nezměnila, rozhodl jsem se vás s mou poslední cestou seznámit.

Cíl je prostý: pokud si budou pozůstalí notovat, že "... ten měl krásnej pohřeb", bude vše v pořádku. Dlouho jsem nevěděl, jestli být zpopelněn nebo ne. Dnes již vím, že zpopelněn být rozhodně chci.

Jak by měl probíhat obřad? Chtěl bych si nechat zahrát dvě skladby: první Some People od Sexy Dancers - nejlépe někdy v úvodu obřadu. Druhou skladbou by bylo Stmívání od Dana Bárty a Illustratosphere. Ta by se nejlépe hodila při zajíždění rakve.

Nejsem příznivcem klišéidních proslovů. Proto bych byl rád, aby na mém pohřbu promluvil můj celoživotní kamarád Pavel Křenovský. Krom mé rodiny mě právě on zná nejlépe. Prožili jsme toho spolu hodně. Přál bych si, aby jeho projev byl optimistický, vtipný, briskní. Aby v něm vyzdvihnul mé, své a především naše společné dobré vlastnosti a zavzpomínal na několik společných veselých zážitků.

Kam by se měla uložit urna s mým popelem? Na hřbitov ve Smržovce. K babičce a praprarodičům. Když je hezky, je odtamtud krásný rozhled na Krkonoše, Jizerky a někdy až na Sněžku. Tam by se mi líbilo.

Pohřební hostina. Po pohřbu by se měl nebožtík vždy řádně zapít. Mělo by se na něj vzpomínat v dobrém, vzpomenout na vtipné okamžiky jeho života a nekafrat o tom, jaká je to tragédie. Stalo se. Hodujte, pijte! Přál bych si snad jen to, aby na pohřební hostině kromě mé rodiny byli moji dva nejlbližší kamarádi - již zmíněný Pavel a má nejlepší kamarádka Klára Němečková. Výslovně si nepřeji, aby se v hospodě či restauraci, kde bude pohřební hostina probíhat, točilo pivo značky Staropramen či Gambrinus.

A co vy? Už máte představu o tom, jak by měl probíhat váš pohřeb? Piště svá přání do komentářů.

Čemu se ještě dá věřit?!?

Asi bych měl přestat číst zprávy na internetu a poslouchat Události. Vždycky jsem si totiž myslel, že svým úsudkem jsem schopen poznat pravdu, resp. kdo kecá a kdo mluví pravdu a na čí straně pravda je.

Poslední dobou nevím, čemu se dá věřit. Případ první. Kauza práv v Plzni a případ Řápkové. Někdo prohlásí, že její studium nebylo košér. Ona nemá svůj index. Zdá se to jednoznačné. Pak si vzpomene, že ji zkoušel dnes již mrtvý profesor. Jeho žena vzápětí prohlásí, že v jeho deníčku není nic takového napsáno. Řápková tvrdí, že za celým případem je snaha ji zdiskreditovat, a že to je celé na objednávku. Čemu věřit. Jedna strana lže.

Případ druhý. Kauza Kraus vs. Rada ČT. Začalo to v Krausově talk-show, kde byla prvním hostem Vondráčková. Ze zábavné talk-show nebyla zábavná talk-show, ale "nudná tiskovka". Nic zásadního jsem v tom neviděl. Přišlo mi divné i to, že to Rada označila jak za nevyvážené. Nicméně to sranda nebyla. To mně vadilo. No a teď se začíná psát, že ČT chce kontrolovat, co Kraus řekne. Což je přirozeně cenzura. David Kraus na Facebooku prohlásil, že Uvolněte se možná v prosinci zkončí. A už se objevují informace, že to třeba Kraus udělal naschvál - že chtěl vyprovokovat záminku k problému, aby mohl přejít ke konkurenci, která by ho přirozeně brala všemi deseti a za větší peníze. A když se nad tím zamyslíte? Nebylo by to snad takto možné? A kde je ta pravda nyní? Jedna strana lže.

Případ třetí. Politika. Večerní jednání ČSSD a SZ o nominaci českého komisaře při EU. Paroubek ráno tvrdí, že mu Liška ráno dementoval po smsce dohodu, kterou veřer učinili. Liška tvrdí, že žádná dohoda nebyla, a že mu psal jen smsku, že by měli ještě jednat. Paroubek tvrdí, že Liška porušil dohodu. Liška tvrdí, že Paroubek chce zahladit neprosazení Švejnara. Jeden z nich lže.

Celý život se řídím jedním pravidlem: nebejt svině a chovat se vždy tak, abych se každé ráno s klidem na sebe mohl podívat do zrcadla a nemusel se ze sebe pozvracet. V tomhle sám sobě, přátelé, věřím.

Jak iDNES.cz píše články

Viktor Mašát mě upozornil na zajímavou novinářskou práci redaktorů portálu iDNES.cz. V článku o dnešním koncertě Monkey Business v O2 Žlutých lázních, kde kapela oslaví své 9. narozeniny, se objevila jedna zajímavá podobnost...

Už v perexu článku redaktor chybně uvádí název alba: "Album Twilight of Jesters! vydala skupina Monkey Business již začátkem letošního roku..." Za názvem alba totiž není vykřičník, ale otazník.

Další perla: "Moneky Business nový repertoár představili..."

Největší pecka je však na konci článku, kde je seznam následujících koncertů kapely, který je přesným copy-paste seznamu, jenž je uvedený na oficiálním Facebook profilu skupiny. Jak je to možné? Jednoduše - podívejte se na screenshoty:

Nejprve screenshot iDNES.cz:

A nyní screenshot seznamu koncertů na profilu kapely na Facebooku:

Kdepak asi udělali redaktoři chybu...?

relevantní odkazy:

Článek na iDNES.cz | Monkey Business | Monkey Business Facebook profil

ČD umí neustále překvapovat...

České dráhy mě stále něčím překvapují... Bohužel stále jen negativně. Akorát jedna věc pozitivní, že generální ředitel Žaluda oznámil zeštíhlení managementu na ředitelství... To to trvalo. Snad slib dodrží

Včera jsem po delší době opět jel na nádraží v Liberci. Samozřejmě se zpožděním. Nabrali jsme ho v Jablonci. Paní průvodčí se ani neobtěžovala přijít do vagónu, oznámit nám zpoždění a omluvit se za něj, což by měla být naprostá samozřejmost. Proč jsme stavěli ve Vesci, kterým jsme měli jen projet, taky nechápu...

Pak vystoupím na nádraží a jdu k podchodu, který vede do hlavní haly. Příjdu ke dveřím a ty jsou zamčené a bez cedule. Škoda, že jsem musel urazit celou cestu po perónu. Stačila by jedna cedule. Na zpáteční cestě ke druhému podchodu si všimnu na stropě nad perónem pouze na jedné tyči držící cedule s nápisem Východ. Že by na někoho mohla spadnout a při troše smůly ho i přizbatí je asi jedno... Procházím opraveným podchodem, vycházím ven a můj pohled padne na stále neopravené vysypané sklo s pavoukem automatických skleněných dveří na fotobuňku. To je tam snad již půl roku...

















Ani odjezd z Liberce posledním spojem neproběhl bez lehčích komplikací. Přicházím k nádraží a směřuju kroky své do opraveného podchodu. Procházím podchodem a zjišťuji, že na elektronických tabulích, na kterých má být uvedeno, na jakém nástupišti který vlak stojí, jsou naprosto slepé. Ani údaj, ani jeden vlak. Naštěstí pro mě se na nádraží vyznám a tak vím, že vlak na Smržovku pojede z druhého nástupiště levé koleje, nebo případně z prvního nástupiště první koleje. Vystopím z podchodu a vlak nikde. Ani na jedné z kolejí. Všechny cedule nad kolejemi jsou naprosto slepé. Hledám vlak a nenacházím. Rozhodl jsme se tedy vrátit se před nádraží a pokusit se najít tabuli, kde je napsaná nějaká informace o této mimořádnosti. Hlavní hala je ale přece uzamčené, cedule nikde. Rozhlížím se po nádraží až v tom uvidím vlak na čtvrté koleji zcela vzadu. Jdu k němu, jestli je to ten správný. Ha, je. A hned u něj slečna/paní průvodčí, které se ptám, jestli si myslí, že takto označené vlaky na nádraží jsou například pro neznalé cizince dobře dohledatelné... Odpovídá s očima sklopenými do země, že "je v tom trochu zmatek". Stačilo by přitom málo: jednu přenosnou ceduli vhodně umístit.

Ptám se sám sebe proč? Proč? Proč musím platit za takové "služby" tak nehorentní jízdné. Proč musím za téměř 20 minut zpožděný vlak ze Smržovky do Liberce platit 59 Kč? Proč? Proč letos nejsou zavedeny letní slevy pro studenty jako každoročně. Proč nemám prakticky jinou možnost, než investovat neuvěřitelných 900 Kč za zákaznickou kartu, na kterou dostanu 25 % slevu na jízdné?

Proč na nádraží v Liberci stále není čekárna ale pouze nepohodlné lavice. Není si zde sednout stejně jako například v Praze Holešovicích.

A finální otázka: proč jsou ČD hlavním sponzorem pražského mezinárodního hudebního festivalu Prague Proms? Proč proboha firma, která má svých problémů až nad hlavu, sponzoruje takovou high society akci, která nemá s dopravou po železnici pranic společného? Proč ČD neustále sponzorují akce primárně nespojené s cestováním na dráze a v mnohých případech akce, na které chodí lidé, kteří se vlakem tedy rozhodně nedopravují (golf, atlet roku, Prague Proms...)? Co tím chtějí dokázat proboha??? Popírá to selský rozum, o základech marketingu a sponzoringu nemluvě...

relevantní odkazy:

Příspěvky o ČD | Bezpečnost podle ČD | Štvou mě České dráhy |

RIP MJ

Netřeba něco moc psát, jen připomenu pár nezapomenutelných videí, která obdivuji

Dle mého názoru to byl především Quincy Jones, který stvořil Michaela Jacksona. Aspoň takového Michaela Jacksona, kterého si budu navždy pamatovat já, kterého jsem měl, mám a budu mít rád. Nikoliv Jacksona, který se choval mnohdy jako dítě, někdy dokonce jako magor... Neřešil jsem jeho osobní život, ale jeho Quincy Jones éru. A ta byla neuvěřitelná. Off The Wall, Thriller a Bad budou moje navždy Jacksonovy number ones alba.

Thriller (1983) - režie John Landis

Off The Wall - moje možná vůbec nejoblíbenější píseň od Jacksona

relevantní odkazy:

Michael Jackson web | Mijac videokanál |

Nevolte ČSSD v čele s Jiřím Paroubkem!

Jsou tu další volby. Tentokráte do Evropského parlamentu. Svoje zástupce budeme vybírat dnes a zítra

Po vajíčkové volební kampani je nyní třeba dovršit aktivitu vrhačů a skutečně jít něco změnit. Jediná šance je nyní: jít k volbám a rozhodnout.

Ti, co jen nadávají na politiku a k volbám nechodí, by vlastně ani právo nadávat neměli. Každý může rozhodnout. Každý hlas je potřebný. Chodit k volbám by měla být samozřejmost pro každého, komu není budoucnost země lhostejná a kdo je racionálně smýšlející. Možná to jsou fráze, ale důležité to je opakovat.

Kampaň byla letos vyhrocená extrémně. Jiří Paroubek si myslí, že za vajíčkovými útoky stála ODS. Nevěří, že mladí lidé se mohou zorganizovat a ozvat se. Zareagovat na to, co se jim nelíbí. Jiří Paroubek se jim nelíbí! Možná je to mladičské buřičství, ale každopádně díky za to, že aspoň mají nějaký svůj názor...

Respektuji to, že každý má právo volit kohokoliv. Je to princip demokracie. Dokázal bych respektovat i to, že někdo k volbám nepůjde - i k tomu má své právo (ale ať pak nenadává). Co nějak respektovat prostě nedovedu, jak může volit někdo stranu s takovým představitelem, jakým je Jiří Paroubek.

Chápu, že ne všichni lidí jsou liberalisté. Ne všichni věří pouze v sílu trhu, ne všichni musí být pravicově smýšlející. Proto chápu, že zde levicová strana, jakou je ČSSD, existuje. Ale prostě nepochopím, jak ji mohou lidé volit, když má v čele takového předsedu. Jiří Paroubek škodí lidem, škodí ale především sociální demokracii jako takové. Jsem přesvědčen, že pokud by v čele sociální demokracie bylo jiné vedení, dokázal bych ji respektovat. Pokud je v čele Paroubek, nedokážu to. Nedokážu to respektovat, když si dovede Paroubek představit povolební spolupráci s komunisty. Kdyby vládnul s Marťany, je mi to jedno. Komunisty nestrpím ani na vteřinu.

Ač jde tentokrát pro zatím jen o volby do EP, socialisté je předělali do podoby přípravy na volby do poslanecké sněmovny. Nevadí mi to. Je to jistá forma moderního marketingu (je vidět, že americká poradenská firma odvádí pro ČSSD dobrou práci) a proto: nechť. Jenže právě proto víme, co bude propagovat sociální demokracie na podzim. Spolupráce s komunisty je zničující.

Proto bych rád poprosil ty, kterým vadí Jiří Paroubek jako člověk, který chce brutálně zadlužit naší republiku našim potomkům, jako někdo, kdo bude klidně vládnout s komunisty, jako někdo kdo škodí lidem a sociální demokracii (a mohl bych pokračovat), aby ve volbách do EP nevolili ČSSD. Volte kohokoliv mimo KSČM a ČSSD a uděláte dobře. Každý hlas je důležitý, každý hlas který nebude pro KSČM a ČSSD je ještě důležitější.

Dnes o to více platí staré známé: volte stromy, volte listy, jen nevolte komunisty. A já dodávám: a ČSSD.

relevantní odkazy:

Všechny články o politice | Antiparoubek.cz | Skupiny na Facebooku proti ČSSD | Skupiny na Facebooku proti Rathovi

Bezpečnost podle Českých drah

Docela jsem byl v šoku, kdy jsem viděl, jak jsou zabezpečené posuvné dveře u vagónu, za kterým byla připojená lokomotiva. Ať žije provázek...

Stačilo by provázek roztrhnout, otevřít dveře a někdo by mohl klidně spadnout do kolejiště a následky by byly fatální. Asi by mě to překvapovat nemělo, když člověk má tolik bohatých zkušeností s ČD, ale co je moc, je občas moc.


Když už jsme u toho, přikládám seznam zpoždění v posledních dnech, které jsem si ve vlaku užil.

21.1. 2009 - 10 minut
16.2. 2009 - 30 minut
18.2. 2009 - 60 minut
17.3. 2009 - 23 minut
18.3. 2009 - 10 minut
24.3. 2009 - 8 minut
03.4. 2009 - 13 minut
06.4. 2009 - 6 minut
15.4. 2009 - 10 minut
16.4. 2009 - 10 minut
28.4. 2009 - 15 minut

Celkem krásných 195 minut, což jsou 3 hodiny a 15 minut. Děkuji, velmi jsem si to užil.

relevantní odkazy:

Vše o ČD zde na blogu

Lidi jsou prasata

Tenhle příspěvek jsem mohl nazvat klidně i "Hovno, kam se podíváš". Nakonec nejde jen ale o hovna, ale o prasečí zvyky lidí obecně

Pejsci jsou fajn. Ne už tak jejich páníčci. To jsou totiž často prasata. Prasata venčící pejsky. V uplynulých dnech, jak nám tak taje sníh, se všude objevují tu větší, tu menší cepy, kabely, lejna, hovna... Jak kdo chce. Ne, není to vina psů, je to chyba jejich pánů. Nikdo po nich neuklízí. Bohužel se tu rozmáhá takový nešvar, že páníčci se neobtěžují pejsky venčit, vypustěj je ven volně, ať si to vyříděj sami (ve dne, v noci) kdekoliv. A pejsci si vyříděj nejen stolici, ale začnou dělat i bordel jiným způsobem...

Například začnou trhat různé pytle s odpadky, které jsou připravené pro odvoz. Přes plast cítěj třeba zbytky jídla z plastů (nedostávaj snad nažrat?) a začnou se sápat do pytle, pytel se roztrhne, odpadky roztahají po ulici. Pak stačí trocha větru a ulice není ulice, ale skládka. A já se ptám: Kdo za to asi může? Odstřelit psa není řešení. Řešení je buď vymáchat v těch odpadcích toho debila/krávu (dosaďte si jména dle libosti; já bych mohl), nebo jim ty odpadky narvat do úst, či vysypat rovnou do obýváku před tv.

Jsem hrdej na to, že třídím odpad, a že se k přírodě nechovám lhostejně! Že využívám jak jen to jde hromadné dopravy (ač mě to stojí mnoho nervů, divných zážitků, spěchu), či že chodím pěšky. Jsem hrdej na to, že neplýtvám, a že nekupuju kraviny, které ve finále jen obtěžují přírodu. Skutečně mě ale štve, že někdo si (kdokoliv) dá práci a odpad třídí do různých druhů pytlů a pak kvůli nevychovanosti, lhostejnosti, ignoranci, sprostotě, malosti, jednoduchosti (dalo by se pokračovat) nějakých lidí všechna snaha výjde na prázdno, když nějaký potulující se pes udělá takovou paseku. (Hysterické půlhodinové štěkání ve dvě ráno potulující psa pod okny nevyjímaje.)

Řekl jsem si, že udělám pro přírodu ještě trochu víc. Že až sleze sníh, uklidím odpadky v lese nad námi. Je tam už leta takové místo, kde je miniskládka (už docela zarostlá). Uklidím ji ve svém volném čase na vlastní náklady.

P.S.: Než mě nějaký milovník pejsků začne v komentářích kamenovat, že nemám rádi pejsky, tak ať si laskavě přečte celý příspěvek znova od začátku. To jen pro případ...

Měl jsem štěstí - seděl jsem vedle zásuvky!!!

Dnes jsem měl velké štěstí, které jsem si vlastně už delší dobu tak nějak přál, přátelé...

Jel jsem vlakem domů z Liberce ze školy a sednul jsem si na sedačku, kde byla pod okénkem zásuvka na 230 V. Hned jsem se zaradoval, protože jsem vlastně ještě neměl tu možnost vyzkoušet si ten pocit, si notebook zapojit no zdi ve vlaku, šetřit tak proud a vlastně i baterku.

Dnes v 18:38 jsem ve Facebook status updates vyzval kamarády tímto prohlášením: "Michal Hanisch měl dneska štěstí, že seděl ve vlaku přímo u zásuvky na 230V. Do komentářů můžete psát, jestli si myslíte, že fungovala :-D". Reagovalo několik přátel - viz. screenshot níže (klikni pro zvětšení). Protože poměr názorů, jestli zásuvka fungovala nebo nikoliv, byl poměrně vyrovnaný, rozhodl jsem se, že všechny komentující ještě lehce napnu a slavnostně zveřejním výsledek zítra v pravé poledne :-).


Takže přátelé, zítra 19.3. se zde na mém blogu v 12:00 dozvíte, zda-li zásuvka ve vlaku ČD fungovala či nikoliv. Těšte se výsledek! Stay tuned!

relevantní odkazy:

Další články o ČD

České dráhy mě opět překvapily a připravily mě o letošní první koncert

Myslel jsem si, že už se nemůže moct dobře stát větší "humor" než tehdy, kdy jsem na cestě z Liberce domů dvakrát přestupoval, avšak dnes, dnes se podařila skutečná perla...

Zvažoval jsem, zda-li se jet podívat na koncert Monkey Business v rámci zahájení Jizerské 50 vzhledem k pondělní zkoušce. Nakonec mi učení šlo, tak jsem si něco vytisknul i do vlaku, abych plodně využil cestu tam a zpět a vyrazil jsem. Ze střední Smržovky jsme odjeli s deseti minutami zpoždění. Což je naprosto zcela normální věc. (Od začátku nového roku jsem cestoval drahami celkem pětkrát a vždy měly zpoždění. Ne však 5 minut, ale deset a více.)

Na Smržovce jsme nabrali dalších cca 5 minut, ačkoliv ve stanici stály všechny 3 vlaky a na žádný jsme nečekali. Nu, což - to je taky normálka. Blížíme se do Vesce, kde k mému překvapení zastavujeme, ačkoliv dle jízdního řádu stanici máme pouze projet (vlak číslo 16238). Po cca 10ti minutách přichází průvodčí s tím, že do Liberce vlak nedojede, jelikož na nádraží došlo k velkému výpadku proudu a vše zde stojí. Velký humor zavládl ve vlaku. Průvodčí odešel.

Po 5ti minutách přišel s "novou" informací, že náš vlak do Liberce skutečně nedojede, a že se vrací zpět směr Tanvald. Na nádraží prý došlo k elektrickému kolapsu - nejde elektřina, nejdou přehazovat vyhýbky, semafory nic. Všechny vlaky buď před Libercem stojí, nebo se vrací zpět jako my. Tak to jsem skutečně ještě nezažil, abych se do cíle vůbec nedostal! Nakonec jsem se dozvěděl, že výpadek trval dvě hodiny.

Dostali jsme krásné dvě možnosti: vystoupit a starat se sami, nebo se vrátit zpět. Volil jsem druhou variantu, protože ač bych se nějak dolopotil do Liberce částečně pěšky a částečně tramvají, začátek koncertu bych těžko stihnul a navíc kdo ví, jestli bych se dostal zpět domů, když vládne na dráze taková sranda... A vzhledem k plánu se večer učit jsem si riskování s časem dovolit nemohl.

Tak jsem panu průvodčímu řekl krásným gentlemanským květnatým jazykem jako ze 30. let (s několika přechodníky), co si myslím o Českých drahách, neustálému zpoždění a zdražování. Průvodčí mi všechno odkýval a souhlasil se mnou. Teď sedím doma, učím se na zkoušku a v hlavě mám několik prvotních nápadů (ve stylu guerilla marketingu), jak začít systematicky dráhy kritizovat, znemožňovat a urážet konečně ve velkém... Začněme zde na blogu novým tagem (rubrikou) fuck off ČD.

(Pro informaci jsem si v tomto týdnu užil celkem 55 minut zpoždění, jen jedním vlakem z 5ti jsem vyjel ze stanice přesně.)

relevantní odkazy:

České dráhy, vzdejte to | Skupina Štvou mě České Dráhy... na Facebooku | Najdi si svoje zpoždění i ty!