čtvrtek 28. dubna 2011

Od kdy to, co poslouchám, má smysl?

Napadlo vás někdy, že existuje zlom v historii vašeho hudebního fanouškovství, kdy jste procitli z mladické nerozvážnosti tak, že si beze studu řeknete, že od té doby už neposloucháte sračky :-)?

Já to mohu říct a pamatuju si přesně, které skladbě pomysleně vděčím za to, že jsem posluchačsky procitnul. V mé hudební historii tento krok považuji za první velký třesk. Osmá třída (nebo devátá?), hodina východy a naše tehdejší učitelka češtiny a hudebky Soňa Hermanová nám pustila Sentinel od Mikea Oldfielda z alba Tubular Bells II.



Ne nadarmo tak Sentinel patří do mých top 30 nejzásadnějších životních alb.

úterý 26. dubna 2011

Proč (taky) s nikým nechodíme...

Nakonec to možná ani není tím, že se bojíme toho, co sami chceme, možná to je vlastní strach z reakce našich blízkých na to, co si domů vlastně přivedeme...

A hned se musím omluvit všem, co to vzali doslova. A ano. Myslel jsem to vlastně částečně tak. I přesto, že jsme úspěšní zaměstnanci nadnárodních firem, manažeři kdečeho a kdekoho, že naprosto víme, co přesně chceme a co nechceme, tak i tak je na nás vyvíjen podvědomý nenápadný nátlak na to, co je nám hodno a co nás již hodno není... O to větší tlak je to v případě, že člověk vyrůstá v harmonické rodině, kde se nedějí rozvody, rozkoly manželství, kde se rodina pravidelně schází a tak dále.

Před pěti, možná šesti, lety jsem - na tehdejší blog na službě bloguje.cz, na kterou v dnešním světě nemám půl důvodu odkazovat - napsal v celku hezký příspěvek o několika kartáčcích na zuby. Pokud to rychle shrnu, tak celé to bylo o tom, že jsem spekuloval o tom, že čím více člověk má svých zubních kartáčků na více místech, tím více je vlastně oblíben; nebo tím na víc míst patří a na více míst se může vracet. V té době jsem měl kartáček doma, na koleji v Liberci a ten třetí byl v Poniklé.

Bylo to v době, kdy jsem byl šťastně zamilovaný do dívky, o které jsem o dva roky (to už jsme bohužel spolu nebyli) později tvrdil, že kdybych ji potkal o tři/čtyři roky později, tak bych si ji snad i vzal. Je to sice napříč písničce Máří Rottrové: Měli jsme se potkat dřív, ale dodnes si na tom trvám, ač to dnes nemá a ani nemá mít žádný vliv. V tomto případě jsme se skutečně měli potkat o pár let později. Dnes nad tím však skutečně netřeba smutnit.

Nevím, asi to není důvod, proč s nikým nejsme, proč s nikým nechodíme... Nechce se mi ale věřit tomu, že by si snad někdo myslel to, že je to tím, že mám/e přehnané nároky. Vůbec. Částečně připouštím fakt, že to může být laťkou, kterou nechceme podlézat. Ano.

To prostě musí přijít samo. Takový protějšek se prostě musí vynořit, z nenadání vyloupnout... Takovou dívku si člověk musí uvědomit, poznat, rozpoznat. Uvidět/všimnou si osobního kouzla a je to tam :-)!

Mám rozhodně právo mít tři kartáčky. Každý má to právo! Definitivně. Definitivně proti heslu s láskou jsouce vychcat se jdouce. Dva lidi patřej k sobě. Definitivně. Bylo to tak, je a bude. A nikoliv, skutečně to nechci a nebudu svalovat na reakce starších, co si domů přivedeme...

Ono ve finále je vlastně každý svým štěstím strůjce...

čtvrtek 21. dubna 2011

Simon's Cat in 'Hop It' - nová epizoda!

Další skvělá nová Simon's Cat epizoda je venku a několik starších k tomu pro všechny obdivovatele koček.



Předchozí díly můžete vidět například zde. Plus přidávám nějaké starší, možná jste je ještě neviděli:









pondělí 18. dubna 2011

Pondělní moudro pro pravidelné čtenáře

Netřeba vícero komentovati


čtvrtek 14. dubna 2011

Serme skutečně upřímně smradlavá hovna, vážení přátelé

Kočí, volů ráj, moderátor na ministerstvu, VV, vole, nahrávka, kompromitující nahrávka, záměrná lež, nezáměrná lež, mystifikace, překročená lež, ODS, vole, Nečas, Karel, vole mrdat prdel

Jediné, čemu dneska věřím je do záchodové mísy moje nad ránem vysraná stolice (oder?), prošlým jogurtům z nejmenovaného krámu, anonymnímu řidiču PID, který neváhá projet dva semafory na červenou 80ti kilometrovou rychlostí, všem ukradeným propiskám; srně, kterou mrdá muflon na Černostudničním hřebenu; upřímně obéznímu výčepnímu v hospodě U Čeného vola, Máří Rottrové, lesu, jodovým tabletám, vytříbenému hudebnímu vkusu občanů České republiky, Mozartovým koulím, K9, K12, KGB, 007 a protrženým prezervativům.

Škoda, že už není mráz. V tomhle období se člověk ani už nemůže uchlastat v lese borovičkou a do rána zmrznout.

Ohodnoť svoje hovno

pátek 8. dubna 2011

Zavzpomínejte na Sexy Dancers už zítra v Eurocentru!

Zítra v jabloneckém Eurocentru od 20:00 proběhne další koncertní zastávka Dana Bárty & Illustratosphere s Darou Rolins na jejich aktuálním Tour 2011. Po třech koncertech, které jsem mohl zatím z turné slyšet, mohu potvrdit, že vás čeká skutečně jedinečný nevšední hudební zážitek

Uslyšíte jednak skladby z diskografie Illustratosphere, druhak skladby Dary Rolins. Podstatnou část setlistu tvoří duety vlastních skladeb nebo coverů. Na posledních koncertech z repertoiru Sexy Dancers zazněly například: Butcher's On The Road, F.I.U., Slim Jim či Some People. Uslyšíte ale i skladby z alba Theyories, které vydalo trio Roberta Balzara s Danem Bártou, nebo Stevieho Wondera, Arethu Franklin či Jamese Browna.

Ještě nikdy Illustratosphere neměla tak popové turné (nemyšleno ale peorativně, ani ironicky). Ještě nikdy Illustratosphere nezněla tak funky. A která jiná kapela může lépe skvěle doprovodit Daru Rolins na skutečné hudební nástroje než právě Illustratosphere? Jak trefně napsal Dan Maršalík ve svém review pražského koncertu, Dara s Danem jsou i po 13ti letech stále Sexy Dancers. Nechte doma všechny předsudky, které v médiích kolem spojení obou zpěváků kolovaly a doražte v sobotu do Eurocentra.

Mrkněte na fotky z ostravského klubu Fabric (nebo Davida Šnobla či famózního Martina Pustelníka), z pražského Retra, skvělé fotky Matěje Třasáka z taktéž z Prahy, kupte lístky on-line tady, odklikněte svoji účast, mrkněte na video ze zkoušky na turné a v sobotu v Jablonci čau ahoj a dík.

pondělí 4. dubna 2011

Zásadní životní moudra

Moudra, kterými se řídím, nebo kterými bych se řídit začít měl.

Krásné ženy ponechme mužům bez fantazie

Sýr uzavírá žaludek

Bez hnoje není života

Věřím, že příjemné, ochotné a férové jednání s lidmi, se kterými se setkáváme, by mělo být samozřejmostí

Nejsem tak bohatý na to, abych si mohl dovolit kupovat levné věci

Na záchodě sereme smradlavá hovna všichni stejně - bez rozdílu vzdělání, či společenského postavení

Les je nejlepší vynález přírody a příroda je ta nejmocnější čarodějka.

pátek 1. dubna 2011

Končím v Praze!

Pohár trpělivost definitivně přetekl! Naděje posledních dní, že se všechno zlepší, že bude líp, zcela vyprchala. Nedovedu si už vůbec představit další setrvání v Praze! Vracím se na Sever.

Už mám dost všude zfetovaných lidí v metru. Opilců. Kouře z cigaret. Už nechci každé ráno v exitu metra do Vodičkovky cítit močovinu z pochcaných schodů od bezdomovců nebo bůhví koho... Chci ráno cítit vůni lesa, čerstvě posečené trávy! To je přece o co běží hlavně!

Myslím, že mnozí z vás tak nějak tušili, že k tomu musí jednou dojít... Že jsem nikdy nebyl stvořen pro město, nikdy jsem nebyl potomkem Prahy. Praha mě nasála pozlátkem a jako vysátého zbaveného iluzí mě právě teď vyplivuje. Dost bylo všeho...

Nechci poslouchat funk, jazz... Nechci už poslouchat žestě a smyčce. Chci písničku. Tak dlouho jsme neslyšel hezkou písničku, která především pohladí. Cimbál.

Chci se zase každé ráno procházet po rosou mokré trávě, chodit do lesa na lesní plody; užívat si krásného čistého vzduchu.

Onou poslední kapkou bylo to, že jsem už dva měsíce ve Vodičkově nepotkal žádného muflona tak, jako tomu bylo před časem. A zateplování Chrámu sv. Víta byla rovněž poslední tečka. Končím. Vracím se na Sever. Chci zase sekat trávu a pěstovat kedlubny.

Ahoj, čau a dík.