Zobrazují se příspěvky se štítkemhudba. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemhudba. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 14. června 2016

Top 100 - stovka mých největších hitů

Nad tímhle jsem dřel dlouho. Mám hotovo. V posledních dnech jsem dokončil náročné seškrtání seznamu na finální stovku

Seznama jsem byl vždycky posedlej a o sepsání stovky největších hitů jsem mluvil v posledních letech několikrát... Aktivně jsem začal někdy loni v říjnu. Slíbil jsem, že to dám do konce 2015 a úspěšně jsem se slibem selhal. Dneska jsem to dodělal. Tady to je.

Netřeba to vůbec komentovat. Zkuste si to taky a zjistíte, jak těžké to je a jak moc musíte škrtat a střílet do vlastních řad. Seřazeno abecedně podle názvu skladby. Jako bonus máte u drtivé většiny i proklik. Jo, jsem skvělej, já vím. Enjoy.



Come - Prince
Come And Play - Tutu (Boris Urbánek)
Northside - Prince
Jolana The Exciter - Monkey Business
Release It - Prince



neděle 25. ledna 2015

Twenty fourteen

Byl to pestrý rok. Plný radosti i smutku. Rovnováha. Pokud se říká, že nezáleží, jestli jsou zážitky pozitivní či negativní, ale hlavně, aby byly intenzivní, tak přesně tak to v 2014 bylo. Intenzivní hluboké zážitky. Vítali jsme a loučili jsme se...

I přes vysoké pracovní vypětí jsem zvládnul tři dovolené. Pane jo, díky. Vrátil jsem se znova po dvou letech do Států a procestoval část západního pobřeží. Splnil jsem si velký sen a hned tam jsem věděl, že se musím vrátit znova. San Francisco je možná nejkrásnější město, kde jsem byl. Musím se vrátit. Už jsem to někam psal, ale když se dívám na fotky z těch 14ti dnů, vyvstane mi to znova v mysli... Asi nikde jinde jsem necítil obrovskou svobodu možností jako tam. Jediné, co nám s Terkou svazovalo ruce, byl čas.

Izrael a hlavně pak předvánoční Srí Lanka byly totálním protipólem Ameriky. Náraz. Jiná kultura, jiné prostředí, rovněž krásná příroda a památky, jinak ale i bída, chudoba. Rovnováha.

Byla spousta skvělejch koncertů (Prince, Bratři Ebenové, Sebastian Spanache Trio), festivalů (Motolice, Šumava joint, Shots of Sázava). Tak už to je. S Android Asteroid jsme s Viktorem a Terezou ustálili hezkou tradici každoročního Jägermeister setkávání v café Zanzibar.

Konstanty. Spousta věcí zůstává dál i v 2015 ve vesmíru neměnná: jakože džíny si jiné než Levi's nekoupím stejně jako kartáček Curaprox. Že na mém pohřbu má zaznít Some People a Stmívání a musí bejt nehorázná kalba. Nebo že jinej telefon nez iPhone už mít nechci, a že dobrovolně nebudu pít Staropramen. Že Smržovka je můj hlavní domov a Černostudniční hřeben je ten nejoblíbenější hřeben. Země že obíhá Slunce a Měsíc Zemi. Na Hradě nesedí můj prezident a v České republice se vaří nejlepší pivo na světě. Prince že je nejlepší kytarista na světě, a že restaurace, zakládající si na výborné gastronomii, nikdy nemůže servírovat Staropramen, pokud to myslí aspoň trochu vážně...

Nebyly loni tradiční každoroční Alpy s tátou. Ach jo. Nestihl jsem navštívit všechny sakrální stavby v Praze, jak jsem si předsevzal loni v únoru. Napsal jsem na blog historicky nejméně postů- pouze 9 a 23x jsem přemýšlel, že to tu zavřu. Nenapsal jsem seznam loňských koncertů. A ani jednou se nám nepovedlo s Pavlem a Klárou společně najít čas na společnou kalbu na Černé studnici.

Tak uvidíme letos :-).

pondělí 1. září 2014

Jazz - funkový superpodzim

Léto je pryč. Už jsem se skoro smířil. Stav těšení je však natolik zásadní a naštěstí je na co se těšit

Servíruju seznam koncertů do konce roku, kterých se s největší pravděpodobností zúčastním. Ne všechno je stoprocentní, nicméně je to takovej maximalistickej wishlist. Hlavně listopad je brutální :-).

10. 09. - Avishai Cohen, Praha, Hybernia
24. 09. - Lukáš Martinek & Private Earthquake, Praha, Jazzdock
04. 10. - J.A.R., Plzeň, Pilsner Fest
12. 10. - Laco Deczi, Praha, AghaRTA Jazz Centrum
24. 10. - J.A.R., Jablonec nad Nisou, Eurocentrum
03. 11. - Stanley Clarke, Praha, Lucbar
09. 11. - Medeski, Scofield, Martin, Wood, Praha, Lucbar
13. 11. - Lenny Kravitz, Praha, O2 Arena
17. 11. - J.A.R., Praha, Lucerna
18. 11. - Candy Dulfer, Praha, Lucbar
21. 11. - Monkey Business, Jablonec nad Nisou, Eurocentrum
29. 11. - Herbie Hancock, Brno, Hala Vodova
10. 12. - Monkey Business, Praha, Lucbar
11. 12. - Monkey Business, Praha, Lucbar

sobota 12. července 2014

Hudební policie

Konečně (!!!) mám nová sluchátka. Takže cestou do a z práce se můžu věnovat hudbě, což jsem skoro půl roku nemohl, leč jsem nebyl schopen si nějaká koupit

A jsem pohlcen zpět. Jednak tím, že Marshall Minor mi prostě nabízejí kurva víc zvukových zážitků než obyčejné iphoní bílé dráty :-).

Jsem hudebně široce rozkročen, to je jasné. Vždy jsem byl. A připravuji se na Bohemia Jazz Festival, který bude na Staromáku příští týden, na ktery vás zvu. Nechápu, jak jsem třeba nemohl znát Lonnieho Smitha. Černoch s turbanem na hlavě řádící na hammondkách B3, který spolupracoval například s Georgem Bensonem, kterýho miluju. Skvělá muzika! A ten bude ve středu od 20:30, tak přijďte. Pak bude Colours a pak Šumava Rocks.


 
 
Co máte právě teď v přehrávačích? Já tohle:
  • Black Eyed Peas
  • Chris Botti
  • Christian McBride Big Band (bude taky na BJF)
  • Daft Punk
  • Hapka a Horáček
  • Illustratosphere
  • J.A.R.
  • Jamie Cullum
  • Jamiroquai
  • John Scofield
  • Kapitán Demo
  • Lenny Kravitz
  • Lonnie Smith
  • Lukáš Martinek a Private Earthquake
  • Marie Rottrová
  • Monkey Business
  • Neruda
  • Pharrell Williams
  • Prince
  • Robert Balzar Trio
  • Sexy Dancers
  • Tereza Černochová
  • Vladimír 518
  • will.i.am

úterý 7. ledna 2014

Nejkrásnější píseň o lásce? Nejpravdivější píseň o stáří? Mám! Znám!

Tahle to je. Hapka & Horáček. Samozřejmě. Záruka kvality. A nejen proto, že je to v podstatě tak trochu hymna born loserů...

Pusťte si video (teda, jde o audio samozřejmě...) a přemýšlejte nad textem.



Dívám se dívám - a ty spíš,
matně se leskne malý kříž.
Stoupá a klesá tvoje hruď
a já si říkám: Bůh jen suď,
Bůh jen suď.

Zdali, až jednou blýskne se
a vítr liják přinese,
vezmeš mě k teplu pod svůj plášť.
Jestli to pro mě uděláš?

Když budu sedět nehnutě
a zase znovu zklamu tě
svým dojmem, že jsem na poušti
a že mě štěstí opouští,

Zeptáš se: Kam jsi oči dal?
Tvá šťastná hvězda svítí dál!
Jdi za ní, já tu držím stráž...
Tak se ptám, jestli to uděláš,

Tak se ptám, jestli to uděláš,
pro mě uděláš.

Co když se těžce zadlužím?
I ten kříž prodáš? Co já vím...
Když mě mé masky unaví,
stáhneš mě k sobě do trávy,
do travy.

A klidně řekneš hroznou lež:
Na svoje léta hezkej seš.
Před sebou ještě všechno máš...
Jestli to pro mě uděláš?

Co když mě zapřou přátelé
a budu s cejchem na čele
podroben strašné žalobě?
Vzkážeš mi: Stojím při tobě!
Jen při tobě.

Jediná vždycky budu stát
i když ti celý svět dá mat.
Věřím ti všecko. Braň se, snaž...
Jen se ptám, zda to uděláš.

Jen se ptám, jestli to uděláš.
Pro mě uděláš.

Stoupá a klesá tvoje hruď,
tak spolehlivě jako rtuť,
na teploměru našich dní,
ráno svět zuby vycení,
vycení.

A mně se mnohé nezdaří,
ale tvé prsty po tváři
mi zvolna přejdou, každý zvlášť...
Vím, že to pro mě uděláš.

Já vím, že to pro mě uděláš.
Všechno uděláš.

Citová investice

úterý 24. prosince 2013

Vánoce, roční bilancováníčko a ultrastručné péefko

Tak, jako se pro mě Vánoce nerovnají dárkům, konec roku se pro mě nerovná honbou za předsevzetími...

Podstatné je pro mě dědova vánočka, lesem vonící stromek pravák, františek, který dokáže vykouzlit dokonalou atmosféru, stejně jako andelíčci na kolotoči pohánění svíčkami. To vše osvětleno betlémským světlem z živého betlému, který máme na střední Smržovce.

Pak vinné klobásy, kapr, bramborovej salát a miliarda piv; svařené víno. Setkávání s lidmy, které během roku člověk nezastihne: sedánky s lidmy z gymplu, vejšky a samozřejmě spoustu času s rodinou. A tak to přece má být.

Rok 2013 mi uběhl neuvěřitelně rychle. To byl švunk... Přijde mi jak včera, co jsme seděli u vánočního stromku a dnes budeme zase. Rok 2013 byl opět pln změn. Spousta věcí se povedla, spousta věcí se nepovedla, spousta věcí se jen načla. Z toho, co se povedlo, mám radost. Z toho, co se nepovedlo, mám radost taky, protože se můžu poučit, aby to příště bylo lepší nebo jinak :-). Nelituju ani vteřiny a nic bych zpátky nebral. Koneckonců to ani nejde a tohle příroda vymyslela geniálně. Mimojiné.

Jaké hudební zážitky vypíchnout? Určitě Johna Scofielda s Überjamem Deux v Arše, barevné a pohodové Colours of Ostrava s Jamie Cullumem; nutno podtrhnout J.A.R. v divokých Řepech s naší partou, kde jsme neskutečně zakalili. Určitě musím zmínit pohodové Buty v jabloneckém Eurocentru, křest Discover Who We Are či Maratōniky a můj poslední prosincový koncert v Praze: skvělí Android Asteroid. A ještě není konec roku a určitě ještě jeden koncert stihnu. A samozřejmě jsem byl celý rok věrný Princovi.

Docela jsem si i letos zacestoval. Košice v únoru s Jamiroquai, Lisabon s Pavlem, Berlín s Bárou, Julské Alpy s tátou, Vídeň v říjnu a ještě jednu dovolenou v tomto roce nejspíš odstartuju.

Miliarda kulatin: moje třicítka odstartovala fatální dědkovství, Mirkovy padesátiny, s gymplem 10 let od maturity, ségru jsme provdali Vácovi, oslavili jsme Nikolku Machovou (jééé, ta bude zdravá). Přežil jsem Terky rozhovor s Android Asteroid, přežil jsem 12ti denní brutální sračku i Sněžku s Ondrou Čechem a spol., ač jsme se z toho já a můj foťák vylízávali ještě několik měsíců...

Další hřeb roku byl improvazovaný křest fotky naší miliardářské party fotografem Romanem Černým na letošních Šumava rocks - pochopitelně plzeňským pivem. Roman Černý je pro všechny české funkery zákonitě stejně tak legendární jako Roman Holý. S partou jsme se rozhodli, že musíme mít společnou fotku právě od Blacka. Přípravné fáze, kdy jsme se v hospodách o fotce bavili, trvaly více než rok. Miliardy nápadů, miliardy termínů... Klasika.

Avšak povedlo se, my měli téma, čas a Roman Černý jakbysmet. Jednu magickou středu jsme se sešli v jeho ateliéru pod Nuselákem, kde vznikly stovky Romanových legendárních fotek, které jsou rozvěšené na všech zdech ateliéru. Byla to několikahodinová radost, ale především dřina. Dvouhodinové přípravy, hodinové focení. Ještě jsem tu fotku na blog nedával, tak tady je:

foto by © Roman Černý, 2013

V obou volbách jsme drželi palce Karlu Schwarzenbergovi a průběžně jsme se setkávali během roku u piva a zase u piva... A ač se nestal prezidentem, my ho stejně za prezidenta máme :-).

Přemýšlím, jestli vše v končícím roce 2013 dopadlo dobře. A ano, vše dopadlo dobře tak, jak to dopadnout mělo :-). Užijte si dnes Štědrý den, ostatní vánoční svátky a vše nejlepší do nového roku 2014.

pátek 1. listopadu 2013

Maratōnika Dana Bárty & Illustratosphere je venku!

V neuvěřitelném maratónském sprintu vzniklo čtvrté řadové album Dana Bárty & Illustratosphere, které band pojmenoval opět originálním názvem Maratōnika

Nyní ode mě jen stručně: deska je venku, doprovází ji stejnojmenné brutálně dlouhé turné. Dan nyní na závěru slovenské části bohužel onemocněl, takže poslední koncert bude přeložen (a dnešní koncert J.A.R. v Ostravě musel být zrušen). Na Slovensku v Bratislavě byl pokřtěn master desky, v úterý 5.11. v Divadle Archa v Praze bude pokřtěno finální album. Sledujte vše kolem desky a turné na twitteru pod hashtagem #Maratōnika.

https://www.facebook.com/illustratosphere


Nejbližší termíny koncertů:

05. 11. - Praha - Divadlo Archa, křest alba Maratōnika
10. 11. - Javorník
12. 11. - Ústí nad Orlicí
13. 11. - Znojmo
14. 11. - Veselí nad Moravou
18. 11. - Čáslav
20. 11. - Horšovský Týn
21. 11. - Plzeň
22. 11. - Sokolov
24. 11. - Trnava (SK)
25. 11. - Brno
26. 11. - Olomouc
27. 11. - Říčany
28. 11. - Trutnov
29. 11. - Jablonec nad Nisou, Eurocentrum
30. 11. - Hořovice
01. 12. - Pardubice (spolu s tamní Komorní filharmonií)
02. 12. - Hradec Králové
03. 12. - Neratovice
04. 12. - České Budějovice
06. 12. - Ústí nad Labem
07. 12. - Chomutov
08. 12. - Cheb
09. 12. - Ostrava
10. 12. - Valašské Meziříčí
11. 12. - Opava
13. 12. - Prostějov
15. 12. - Odry
16. 12. - Hlinsko

20. 02. - Jihlava

Kupujte album například v Bontonlandu | Twitter Illustratosphere | Facebook Illustratosphere

sobota 12. října 2013

40 (!) neuvěřitelných let od vydání Tubular Bells Mikea Oldfielda

Úplně mi to výročí letos na jaře uteklo. 25. května 1973 vydal Mike Oldfield svoje debutové album Tubular Bells; jako vůbec první nahrávku na startujícího labelu Virgin Records miliardáře Richarda Bransona. Spektakulární neopakovatelný opus nemající ve světě pop music do té doby obdoby. Od interpreta, který totálně otočil a nasměroval můj hudební vkus tím správným směrem

40 let to letos je. 40 let od vydání instrumentální hudební kompozice, která Oldfielda vystřelila do světa epochální monstrsilou. Nic před tím takového natočeno nebylo. Album složené ze dvou skladeb. Part I má 25 minut, Part II má 23 minut. Žádné vokály, jen smečka nástrojů, které si skoro všechny mladičký Oldfield nahrál v tehdy špičkovém prvním rezidenčním studiu The Manor v Oxfordshire mezi podzimem '72 a jarem '73 skoro zcela sám.

Legendární cover design, který zopakoval několikrát později na dalších nahrávkách (stejně jako některé hudební pasáže, což mu skalní fandové vyčítali, že od dob Tubular Bells vykrádal už jen sám sebe) vytvořil britský designer Trevor Key. Key se postaral i o drtivou většinu všech ostatních obalů Oldfielda, ale tvořil také pro Phila Collinse nebo New Order. Mimochodem má podíl i na vzniku samotného loga Virgin Records.



Richard Branson na (nejen) Oldfieldovi pohádkově zbohatl. Sám Oldfield vzpomíná na to, jak ho Branson přemlouval, aby Tubular Bells natočil v úpravě pro symfonický orchestr. Oldfield původně vůbec nechtěl. Ale pak ho Branson přesvědčil svým Rolls Roycem...

Dlouholetá smlouva Oldfielda s Virgin Records kolem roku 1990 pomalu končila a rostla Oldfieldova nespokojenost s vydavatelstvím. V roce 1990 byl tlačen labelem do vydání pokračování Tubular Bells. Místo něho natočil v roce 1990 album Amarok, kde vygradovala jeho naštvanost s Virgin Records mimo jiné tím, že do této 60ti minutové nepřerušené skladby skryl tajnou zprávu, ve které morseovou abecedou posílá Richarda Bransona doprdele. Dokonce vyhlásil tehdy soutěž o tisíc liber pro toho, kdo zprávu najde. Amarok se nakonec stalo pro mnohé skalní fandy možná ještě více ceněné album než Tubular Bells.

Není divu, že Tubular Bells právě patří do třicítky pro mě nejdůležitějších nahrávek. O nadčasovosti této nahrávky není pochyb.


pondělí 23. září 2013

Mrak a slunce

Jsem melancholickej. A možná spíš víc nasranej než melancholickej. A možná za to může počasí. Možná volby, možná obojí

Mrak.

Dneska jsem si chtěl koupit nějakej lepší točeňák, abych si ho nakrájel do rajčatovýho salátu. Tak jsem šel k pultu a nechal paní mi kus ukrojit. Dávám do košíku a mrknu na etiketu. 20 procent vepřovýho masa... Mrknu na balenej albert točeňák, 60 procent vepřovýho masa... Nasral jsem se.

Krájím doma rajčata, který jsem koupil minulej tejden. Myslel jsem, že dojdou, změknou... Nedošly. Nezměkly. Když jsem je krájel, myslel jsem, že krájím jabko, takovej to asi byl zvuk... No nic. Jebnu na to ocet, olivovej olej a hodně moc pepře, abych dochutil rajčata bez chuti a ten točeňák, kterej chutnal jako piliny... A otevřu si dvě plzně.

Pak otevřu idnes.cz a jako headline na mě útočí Bohouš rovnátko Sobotka a jeho video z nějakýho posranýho předvolebního meetingu někde v ústí nad prdelí... A s hrůzou zjišťuju, že vlastně budou volby a zemi tuhle naší obsaděj sociliasti. A když to budou jen socialisti a ne socialisti s komoušema, tak budem ještě rádi... Ale jakej je v tom vlastně rozdíl.

Slunce.

A jak jsem tak nasranej, žeru ten hnusnej salát, vzpomenu si, že jsem si vlastně dneska koupil nějaký cédéčka v bazaru (Dulfer, Kravitz, Černochová). Vida. Tak přece. Vytáhnu a pustim si hned skvělé album Small Monstrosities Terezy Černochové (produkoval Roman Holý). Album, které znám pochopitelně od jeho vydání, ale až dneska jsem si ho koupil (občas to tak dělám až šestiletým zpožděním).

Najednou slyším ty krásné basy, klávesy, ověřené melodie i originální kompozice. A hned je líp. (Asi zabrala i ta druhá plzeň.) Vzpomenu si hned jakej skvělej J.A.R. koncert jsme s partou dali v sobotu v Řepech / Řepích (škrtni špatné, jsi-li češtinářka). Jak jsme se zase přesvědčili, že i koncert na oslavu zapadlé městské části může bejt zatraceně dobrej, protože ta kapela je holt zatraceně moc dobrá.

A vzpomenu si u toho na ty všechny letošní skvělé koncerty, festivaly, akce s partou, prosluněné letní dny. A že to prostě bylo super léto, ač to uteklo tak strašně rychle, až trestuhodně. A uvědomím si, že vlastně přece je se na co těšit. (A vy víte, že pokud se nemám na co těšit, chřadne srdce mé.) Bude nová deska Robert Balzar Tria, vyjde i nová Illustratosphera, čeká nás spousta dobrejch koncertů.

Tak hurá a pojďme do té další třicítky.

pondělí 5. srpna 2013

Jamiroquai - Little L [Bass & Drum Cover] a Stevie Wonder - Master Blaster [Bass Cover]

Marta Altesa si pořídila novou basovku a natočila s ní cover Stevie Wondera Master Blaster. Krom toho, ale zcoverovala i monstrhit Jamiroquai Little L a ne tentokrát jen na basovku, ale i na bicí a ten si pustíme první

Nutno dodat, že to je lehce zvukově přebasové, než by mělo být, no ale což... Posuďte sami.


Stevie Wonder - Master Blaster [Bass Cover]


pondělí 22. července 2013

Kterak je třeba fouknout do trenek Zlatce Holušové

Mezi tím, co jsem na pondělní den a start nového pracovního týdne spal přerušovaně 3 + 3 hodiny na cestě z Ostravy Pornoexpressem a mezi tím, co stále smrkám černé uhlí a ze všeho oprašuji černý prach, stále si pro sebe s radostí bilancuji letošní Colours of Ostrava

Loni jsem byl prvně a festival si mě získal. Letos se to potvrdilo. Krásné prostředí, pohodoví návštěvníci (rozumněj žádní výtržníci a dokonce jsem neviděl ani nikoho zvracet, což se mi loni povedlo u našeho nejmenovaného kamaráda Dana Maršalíka v Gongu dvakrát, kdy mu buď nesedlo vystoupení Lenky Dusilové, nebo druhá dávka šestiterného rumu s Kofolou).

Program byl pro mne letos větším překvapením a neznámou. A neznámá jména v jednu chvíli ovlivňovala mé rozhodnutí jet jen na nedělního Culluma. Nakonec jsme ale s Bárou vyrazili v sobotu ráno.

Zajímavé je srovnat letošní pozitiva oproti loňským mým výtkám; vše, co bylo loni špatně, bylo letos napraveno:
  • Jemnější příjemnější zpevněný povrch tak neřezal do chodidel
  • Zvětšená návštěvní plocha v oblasti pecí
  • Radegast hospoda
  • Radegast
  • Počasí
Jamie Cullum zazářil. Upřímně jsem to očekával. Jeho vystoupení bylo strhující, plné poctivé muziky bez zbytečných náhražek. Vystoupení, kde jasně ukázal, že to nebylo jen další vystoupení na zaplacení složenek, ale že si to užil. Radost z hudby. Čistá a poctivá. Jeho vystoupení bylo dokonalou tečkou stejně jako loni koncert Janelle Monáe.

Byla legranda, trupíci, vtipy s Krakonošem, okna i slušnej večůrek, prostě rockin' at the lobby bar.

Příště jedem zas.

Fotky

středa 12. června 2013

Jak hraje za vaše koncesionářské poplatky Český rozhlas?

Kauza Českého rozhlasu a jeho hudební dramaturgie je vděčným tématem. Naposledy se  třeba řešilo, že dramaturga dělá v rozhlasu řidič metra. Jak zní radiožurnál dnes?

Využil jsem toho, že doma rekonstruujem dům a hraje nám přitom rádio, la la la, tak jsem sledoval sobotní a nedělní playlist.

Nechám ho asi bez komentáře... Rozhlas by měl svou koncesionářskou úlohu plnit hlavně zpravodajsky. To plní. Co se týče hudební složky, tam se prostě nikdy nemůžete zavděčit všem platícím posluchačům... Na některé okrajové žánry má naštěstí svoje další kanály.

Když se dívám na ten seznam muziky, mám vlastně jen jedinou poznámku. Rozhlas hraje občas hezky, ale zatraceně staře. Připomíná tak spíš oldies rádio. To bylo slyšet hned po prvních skladbách, které jsem slyšel. Proto jsem doplnil playlist o roky vydání jednotlivých skladeb. Na starých skladbách nic špatného samozřejmě není, ale trochu aktuálnosti by to skutečně chtělo.

Sobota 8.6.

15:25 - Wet Wet Wet - Love Is All Around (1994)
15:28 - Camouflage - The Great Commandment (1987)
15:34 - Shakira - Illegal (feat. Carlos Santana) (2006)
15:40 - Phil Collins - You Can't Hurry Love (1982)
15:44 - Anna K. - Tamarysek (2011)
15:52 - Tom Petty And The Heartbreakers - Into The Great Wide Open (1991)
15:57 - Miro Žbirka - Možno sa ti zdá
16:08 - Michael Jackson - They Don't Care About Us (1996)
16:14 - The Lumineers - Ho Hey (2011)
16:17 - Clout - Save Me (1983)
16:23 - Buty - Nad stádem koní (1999)
16:27 - U2 - Where The Street Have No Names (1987)
16:35 - Bonnie Tyler - Holding Out For A Hero (1984)
16:40 - Lucie - Daniela (2002)
16:44 - Seal - Crazy (1990)
16:49 - Lana Del Rey - Summertime Sadness (2012)
16:55 - Chesney Hawkes - The One And Only (1991)
17:09 - Michal Hrůza - Budu ti vyprávět
17:12 - Ace of Base - Love Is A Flower (1998)
17:16 - Alžběta Kolečkářová - Jak silná mám tu stát (2011)
17:23 - Boy George - The Crying Game (1992)
17:27 - Tina Turner - We Don't Need Another Hero (1985)
17:34 - Jaroslav Uhlíř - Ani k stáru
17:40 - Queen - We Are The Champions (1977)
17:45 - Fun feat. Janelle Monaé - We Are Young (2011)

Neděle 9.6.

09:35 - Roxette - Listen To Your Heart (1988)
09:43 - Robbie Williams - Candy (2012)
09:49 - Kristina - Pri oltari (2010)
09:56 - Bruce Springsteen - Human Touch (1992)
10:09 - Jaromír Nohavica a Jana Kirschner - První noc v novém bytě (2006)
10:18 - Queen - Friends Will Be Frieds (1986)
10:27 - Bruno Mars - Count On Me (2011)
10:35 - One More Time - Highland (1992)
10:41 - The Ronettes - By My Baby (1963)
10:46 - Aneta Langerová - Hříšná těla křídla motýlí (2004)
10:57 - U2 - With Or Without You (1987)
11:08 - The Connells - 74' - 75' (1993)
11:12 - Cher - If I Could Turn Back Time (1989)
11:16 - Verona - Ztracená bloudím (2010)
11:23 - Art Garfunkel - Bright Eyes (1979)
11:26 - Anastacia - Sick And Tired (2004)
11:34 - Gary Moore - Still Got The Blues (1989)
11:42 - Empire Of The Sun - We Are The People (2008)
11:45 - Anna K. - Nelítám nízko (1999)
11:51 - Adele - Rolling In The Deep (2010)
11:56 - Phil Collins - One More Night (1984)
12:09 - Ready Kirken - Krasohled (2004)

Loňský rozhovor s Petrem Králem pro LN a pro MF DNES | Dramaturg Radiožurnálu Radek Sedláček je strojvedoucí metra | Proč je Radiožurnál mnohem víc žurnál než rádio? | Playlist Radiožurnálu aktuálně

neděle 7. dubna 2013

Kterak Buty v jabloneckém Eurocentru obarvili kulturně ponurý život severočeských čtyřicátníků

S láskou napsaný hudební report věnováný Tenkrátům, Machům a Soukupům

Byl jsem v pátek spontaně na Buty v Eurocentru. Koncert byl anoncován jako 3hodinový s dvěma přestávkama a v Eurocentru. V prostoru, který nikdy při mé návštěvě nebyl naplněn. Ale tak jistě, nebyl jsem tam zcela pochopitelně na trojkových Klusech, Billech nebo Fixách.

Mělo se začít v osm, ale Radek Pastrňak s partou nastoupil na podium až od půl deváté. Naposledy jsem kapelu viděl na Colours v Ostravě s Viktorem Mašátem, kde asi tréma z nového materiálu na nové desce, tréma z prostoru a diváků a z pouhých 45 minut nejspíš udělala svoje...

Pastřnák koncert uvedl tím, že se bude dělit na tři poloviny, a že se nikam nebudou hnát. Touto proklamací si mě získal okamžitě. A pokračoval dalším čtvrthodinovým popisem toho, co diváky čeká. Byl to klasický Pastřnák: tradiční humor, tradiční klid, tradiční nestylizace do hvězd. Připoměl několikrát, že dvě plánované pauzy jsou vhodné nejen pro starou nemohoucí kapelu, ale rovněž pro diváky, kteří již při anoncované poslední písničce před přestávkou mohou přemýšlet, čím se na barech občerství. V tomto jednoduchém prohlášení byla prostá člověčina, lidskost a podstata nejen atmosféry Buty, ale i jejích fanoušků. Dopředu anoncované upozornění, že kapela ve svém stáří potřebuje klid a přestávky, brali všichni fanoušci jako vtipný a pravdivý fakt.

Nedovolil bych se označit za skalního fandu. Ne, nejsem jím. Znám především notoricky známe kapelové áčkové a béčkové hity. Hlavně mě ale nadchla poslední loňská (2012) deska Duperele, která je zvukem, aranžemi, tématem v podstatě odpočinkově skvělou jazzovou deskou, plnou brandově tradičnich Buty vtípků.

Vtípky předváděla kapela i na koncertu. Dost jsem jich pochopil automaticky a leckteré další jsem si osvěžil v průběhu večera. Viděl jsem před sebou (do)vyzrálou sehranou kapelu, ročníků našich otců/dědů, kteří milují stejný humor, texty, pokročilejší vyhrávky a aranže a hlavně představují na nic si nehrající legendy.

Radek Pastrňák dokonale dada slovem provázel jednotlivé písničky. V jeho humoru byla inteligence, uvolněnost, přirozenost, nenucenost a žádné přehrávání. Oproti festivalové skorohodině, která je i pro sehranější kapely problematická, jablonecký koncert odehráli semknutě připraveně s ryzí radostí ze hry jako takové. Kapela se soustředila především na písně z ranných opusů, takže jsem byl občas logicky mimo. Ale i tak to bylo vždy profesionálně zahrané s radostí a vším, co k Buty patří.

Přestávek jsem se nejdříve bál. Ale hlavní cílová skupina koncertu byla kapele věrná až do samého konce a poslušně se od barů z přestávek vracela. Oč paradoxně působil fakt, že ve srovnání s hitově neznámou jazzovou kapelou J.A.R. přišlo na jablonecký koncert Buty méně posluchačů... Nápad zmenšit opticky obrovskou plochu Eurocentra stoly po obvodu, působil sice až moc zábavově, nicméně cílové skupině přišel vhod a jediné, co jsem tak postrádal byly chlebíčky v přestávkach, na které jsem se upřímně těšil, neboť jsem měl hlad. (Za Klášter 11° palec hore.)

Tak jako na ostravském koncertě v rámci Colours i v Jablonci bohužel z nové desky nezaznělo moc skladeb a pro mě osobně zrovna ty méně oblíbené. To dle mého názoru ale korespondovalo s cílem kapely si zahrát hity nehity. Takže ano, postrádal jsem Pokrývače, Normale a z nové desky hlavně Ping pong, Nad papírem, Včil. Nad nimi bych se rozplakal štěstím... Možná to byl částečně záměr kapely, protože kdo v dnešní době zná písničky aktuálních desek že jo... Návštěvníci jabloneckého koncertu vyvolávali z nové desky jen Píseň práce a především pak logicky díky klipu, který udělal tuhle písničku. Má sice hyperultravtipný klip, všechna čest, ale mé srdcovky jsou jinde.

Naprostým hřebem večera, kdy mě skoro tekly slzy nenuceným aktuálním vkusným Pastrňákovým vtípkem, byl megahit František, který Radek úvodním slovem před songem narouboval na nového papeže Františka I. a pokračoval dokonale vystavěným vtipem i v celém textu písničky, kdy v pasážích, které by se neslučovaly s kněžsky asketickým způsobem života duchovního Františka zcela vypustil či změnil. Když si původní verzi Františka poslechnete, zcela intuitivně poznáte, které pasáže textu Pastřnák nezpíval či změnil. Krom textových úprav, zazněl František v pomalejší jazzovější úpravě. Cítil jsem v tom tak trochu snahu zahrát nejohranější hit tak, aby to i kapelu bavilo, nesralo a fanoušek si přišel na své.

Díky za krásný páteční hudební zážitek.

Fotografie z koncertu

čtvrtek 28. března 2013

Jamiroquai slaví 20 let remasterovanými opusy

Od natáčení Emergency On Planet Earth ubíhá v těchto dnech právě 20 let. Logicky přišla myšlenka připomenout si prodejně tři nejúspěšnější alba Emergency On Planet Earth, The Return Of The Space Cowboy a Travelling Without Moving

V tiskových zprávách label sliboval nový mastering, plus bonusový b-sides nosič s remixy, nevydanými skladbami, či nahrávkami z koncertů, rozšířený booklet o vzpomínky Jay Kaye z natáčecích dnů a upravený cover design.

Jako sběrateli by mi stačil pouze rozšířený booklet, abych ukojil svůj fetišismus, ale nový mastering byl o důvod pro nákup navíc.

Po několika posleších je třeba potencionální zájemce uklidnit faktem, že se v duchu slova mastering nejedná skutečně o nic jiného, než nový mastering. Nečekejte nový zvuk, či jakékoliv melodické či aranžerské změny. A to je přece dobře.

Jediná na první poslech podstatná změna je zvednuta hladina hlasitosti. Osobně mi třeba lehce vadil skok v hlasitosti mezi Travelling Without Moving a Synkronized. Zvednutím hladiny zvuku prvních třech alb se úroveň srovnala s ostatními nahrávkami Jamiroquai.

Kdy to skutečně oceníte? Například v hromadné dopravě či obecně při poslechu v místech se zvýšeným okolním hlukem při poslechu se sluchátky. A troufám si tvrdit, že mastering proběhl citlivě, nikoliv v duchu loudness war, o které psal například Radek Londin. Stále si nahrávky zachovávají svá kouzla, pro která jsou dlouhodobě kladně hodnocena fanoušky skupiny.

A jak vypadá obal a booklet? Podívejte se například sem pro detailní představu. Ze všech tří alb je nejkrásnější provedení právě pro Emergency On Planet Earth. A vyprávění Jay Kaye o procesech nahrávání či osudech jednotlivých tracků jistě ocení každy fanda.

Obsah na bonusových discích u každého alba nejspíš nebude nový tvrdému jádru fanoušků skupiny. Většinou se už objevil na singlech, či jako bonusový materiál na dříve vydaných studiových albech a jejich kontinentálních mutacích (japonské, americké, australské verze aj.). Za všechny zmíním hlavně skvělou When You Gonna Learn? (Cante Hondo Mix), Too Young To Die (extended version); možná naopak fanoušci nebudou znát Brothers Like You (live from Glastonbury, 1993) či God Made Me Funky (live at Glastonbury, 1993).

Následně skvělý demosnímek The Return Of The Space Cowboy, čistě instrumentální Morning Glory, možná pro někoho neznámá malebná Space Clav či superfunky track We Gettin' Down.

Konečně na bonusovém disku Travelling Without Moving musím určitě vypíchnout remix Virtual Insanity (Salaam Remi Remix), Slippin' 'n' Slidin' a z remixů ještě palce nahoru za Alan Braxe and Fred Falke Remix tehdejšího megahitu Alright.

Není jisté, zda-li se budou tyto nahrávky distribuovat do Čech. Česká centrála labelu Sony BMG Music na můj dotaz nereagovala a pražský Bontonland (tradičně) netuší nic.

Kupte remasterovaná alba na Amazonu | Jamiroquai | Psal jsem o Jamiroquai | 

pondělí 4. března 2013

Monkey Business poprvé s logem Supraphonu

Skoro půlroční zpoždění s vydáním aktuální novinky Happiness of Postmodern Age Monkey Business je už takový hudební folklór... Nejsme ale přece jen jednokapelně orientovaní posluchači, takže jsme to pochopitelně všichni vydrželi a nikdo si z té prodlevy ze svých varlat sebedestruktivně paštiku nejspíš nedělal...

Vše je jinak a přitom podobně jako na předchozích deskách: zástup zvučných českých i zahraničních jmen (Ivan Mládek, Joan Baez, Ashley Slater, Dan Bárta, Vojta Dyk, Tereza Černochová), srandiček vůkol, "výpravné" klipy od Sucháče, fotky od Blacka, cover design alba od Davida Hlaváčka, mastering jako u posledních J.A.R. od Escona Waldese... Co je jinak? Kapela desku vydává u Supraphonu a je třeba dodat, že rozhovor pro iReport.cz s Matějem a Pavlem v sídle Supraphonu, kde nad nimi visely zlaté/platinové desky Gotta, Rottrové, Kubišové a Cimrmanů, u mě navozoval zvlaštní nostalogický pocit...


Otevírací Up to Speed Now vás pořádně nakope do koulí, že si možná vzpomenete na tu paštiku... Vnímavější fanoušci si vybaví její úryvek z making of videa, které kapela vypustila v loňském roce, 80kovej zvuk s rockovějším aranžmá v hodně slušném rytmu. Na Up To Speed Now je již dokončen klip s Liškou Bokovou a Ivanem Trojanem.

Dvojka s krátkým a lehce zapomatovatelným názvem Your Girl Looked Like Bill Ward on the Cover of Sabotage, pro kterou se jistě rychle ujme adekvátní lehce zapamatovatelná zkratka YGLLBWOTCOS, které já ale asi budu říkat po slovensky po piči basa s Mládkovým banjem, je moje favoritní. Chvíle nás dělí od momentu, kdy nám milovník basových linek docent Mašát (který prohlásil, že Marty verze bass coveru Blow Your Mind mu nikterak hlavu nepomotá) ve svém pohledu sdělí, co si myslí o této basové lince, která mě osobně naprosto odstřelila vejce. Zvuk basovky si zopakujete ještě v titulní Happiness of Postmodern Age, German Party a v Rockin' at the Lobby Bar. Ano, to je ta břízka lesní.

Banging On The Drum má podle mě největší a nejrealističtější možnost objevit se v koncertním provedení. Cítím z ní takovou až stadionovost, jednoduchý rytmus, chytlavá melodie s refrénem.

První singl desky The Ferry Tale už nějakou dobu rotuje po progresivnějších rádiích - adorační track vyznávající hold Bryanu Ferrymu (v podobném stylu jako MJ Is 50). Monkey Business si tak trochu v duchu why be in when you could be out stýskají, že nikdy nebudou tak cool jako on. Hlasovat pro singl můžete například na Kiss Hády; jako novinka je nasazena i na rádiu Expres.

Heartburn mi v pasáži od 00:40 zvukem a atmosférou připomíná (poněkud nedoceněné) album Earth Moving od Mikea Oldfielda, konkrétně třeba song Holy či další. Joan Baez svými party skladbu vystřeluje mezi to nejlepší na aktuální sedmé řadové desce skupiny.

German Party koncertně kapela už několikrát předvedla (ve Žlutý lázních při tradičních narozeninách, či ve vánoční Lucerně v prosinci). Při jedné z mnoha hospodsko-hudebních sešlostí v naší partě loni na podzim jsem nadhodil nápad, že by bylo super se s touhle písničkou pokusit prorazit kapelu do Německa, vzhledem k tomu, že je to adorační písnička. RNDr. Vavroušková tehdy opravila moji špatnou překladovou interpretaci, že se ve verši they always like to swing skutečně nejedná o vyznání oblíbenosti swingové muziky, ale o střídání partnerů během večírku. Měla pravdu a já se již nebudu pokoušet vícero o překlady z angličtiny :-). German Party si házím do krabičky nasty MB's songs ke skladbám Boner, Blue Umbrella či Eat Me Oh My Lady.

Pak následuje Realistic Romantics, na které se hudebně podílel i Olda Krejčoves o snění romantiků následovaná My First Daimler opět s Joan Baez, která je o tom, jak majitele technicky zradí svou nespolehlivosti veterán. Otázkou zůstává, zda-li Daimler zradil Romana nebo Matěje. V Happiness of Postmodern Age znovu zaobdivujeme basu, ta je prostě úžasná.

Midlife Punk's Dilemma zastupuje první song z alba, na který byl představen videoklip z režie Zděnka Suchého s legendami českého punku: Petrem Hoškem, Martinem Kadnárem nebo Honzou Peterkou. Text ke skladbě obstaral Ashley Slater a rovnou k němu přidal své vokální party. Je o dilematech a touhách stárnoucích pankáčů. Slater se poprvé představil na předposlední desce Twilight Of Jesters? (vyšla v březnu 2009), kde pro mě osobně exceloval především v ID Song.

Rockin' at the Lobby Bar patří hudební složkou k vrcholům alba. Minimalistická a přitom plná vkusných detailů. Je obohacen o rapové party Vladimíra 518, Oriona a Kata a osobně ho chápu jako takové zhodnocení, takovou sladkou tečku za loňskou skoro nekonečnou tour s PSH. Tour, která měla smysl. A tour, po které si na každém dalším koncertu (nejen) Monkey Business budu myslet, že v první třetině na podium vyskočí PSH v čele s pětsetosmnáctkou... Rockin' at the Lobby Bar dokonale popisuje zákulisí koncertů, backstageí a celý ten kejklířský provázaný promazaný organizmus pokoncertních setkávání a zákonitostí, o kterých by mohla pohovořit spíše RNDr. Vavroušková. A hlavně slyšíme opět čeština na albu Monkey Business. I na Rockin' at the Lobby Bar je klip dotočen. Vznikal dva dny a účinkují v něm i výše uvedení rappeři.

Další jsou už jen bonusy: cover Diamonds and Rust s Joan Baez a pro někoho snad šmakující Kraak & Smaak remix singlu The Ferry Tale - ten mě tedy zklamal. V podstatě oba logické výsledky setkávání kapely s hudebníky ze závěru loňského roku (s Baez vystupovali v prosinci v Lucerně, s Kraak & Smaak zase v SaSaZu). Možná jen skutečně vnímavý posluchač ovšem odhalí, že na konci Diamonds And Rust uslyší a pozná trio Bárta - Černochová - Dyk aniž by se díval do bookletu.

Na press day v Supraphonu se docent Mašát shodl s Matějem Ruppertem i Pavlem Mrázkem, že Joan Baez album celé posunula o jednu laťku výše. Naprosto souhlasím. Podle mě ani ale tak ne existencí coveru Diamond And Rust, ale právě díky partům v Heartburn či My First Daimler. Díky ní v podstatě došlo i k tomu časovému posunutí.

Album Happiness of Postmodern Age vychází 8. března.

Tracklist: Up To Speed Now, Your Girl Looked Like Bill Ward On The Cover Of Sabotage, Banging On The Drum, The Ferry Tales, Heartburn, German Party, Realistic Romantics, My First Daimler, Happiness Of Postmodern Age, Midlife Punk's Dilemma, Rockin' At The Lobby Bar, Diamonds And Rust, The Ferry Tales (Kraak And Smaak remix)

Label: Supraphon

Kupte album fyzicky tady, či v bajtech tu nebo v iTunes | Monkey Business | Psal jsem o Monkey Business | Termíny Štěstí postmoderní doby tour 2013 | 

středa 13. února 2013

Jamiroquai - Blow Your Mind [Bass Cover]

Marta Altesa nepřestává servírovat další bass covery. Dnes ráno se ze španělské Barcelony začala ozývat skladbou Blow Your Mind opět Jamiroquai z debutu Emergency On Planet Earth

Tentokrát můžete její cover srovnat i s dalšími, které jsem vybral. Vybíral jsem covery albové verze, nikoliv live verzí a ušetřil jsem vás od všech zvukově příšerně neposlouchatelných coverů.

Marta Altesa


PookLowEnd


Alexander Gulyaev


Ze Harasim


Théo CosmicBlues

alexfunkii34


Marta Altesa | YouTube kanál

středa 6. února 2013

Tracklist Happiness of Postmodern Age

Březen za kamna vlezem. Monkey Business v březnu snad již však vylezou s novou deskou. Takhle bude vypadat a tohle na ní bude znít

Tracklist:
  1. Up To Speed Now
  2. Your Girl Looked Like Bill Ward On The Cover Of Sabotage
  3. Banging On The Drum
  4. The Ferry Tales
  5. Heartburn
  6. German Party
  7. Realistic Romantics
  8. My First Daimler
  9. Happiness Of Postmodern Age
  10. Midlife Punk´s Dilemma
  11. Rockin´ At The Lobby Bar
  12. Diamonds And Rust
  13. The Ferry Tales (Kraak And Smaak remix)

Obal:

 

Monkey Business | Psal jsem o Monkey Business |

pátek 1. února 2013

Apollo 2012 již ve středu v SaSaZu

Slavnostní předání ceny Apollo, kterou uděluje občanské sdružení České hudební kritiky, proběhne již ve čtvrtek středu 6. února v 20:00 v pražském klubu SaSaZu

Na co se můžete těšit? Celý večer bude moderovat James Cole. Na konci večera bude slavnostně vyhlášen jeden vítěz, který dle poroty nahrál v uplynulém roce nejlepší album. Ten si odnese šek na 60 000,- Kč od OSA a zároveň sošku Apollo od Maxima Velčovského.



Nominovaní jsou:

Boris Carloff
Lenka Dusilová
Charlie Straight
Květy
The Prostitutes
 
Umakart
Zrní



Nakupujte lístky v předprodeji Ticketpro za 150 CZK. Po skončení večera bude následovat afterparty, na které se v premiérové audiovizuální performance představí DJ Friky Flink & Mark Freetchy se svým "VideoScratchLiveDrums" setem.


Svoje RSVP můžete odkliknout zde na Facebooku | Ceny Apollo | Facebook |

úterý 22. ledna 2013

Jamiroquai - Time Won't Wait [Bass Cover]

Před sedmi hodinami vydala Marta Altesa další bass cover. A opět Jamiroquai

Užijte si ho.


Marta Altesa | YouTube kanál

pátek 18. ledna 2013

Mladičká Marta Altesa to s basskytarou umí!

DJ Maceo upozornil na dvacetiletou Španělku z Barcelony, která začala hrát v roce 2010 na basskytaru. Vybírám čtyři její bass covery

Red Hot Chili Peppers - Dani California [Bass Cover]


 Michael Jackson - Get On The Floor [Bass Cover]


 Red Hot Chili Peppers - Look Around [Bass Cover] 


Jamiroquai - (Don't) Give Hate A Chance [Bass Cover]