To Michael with love Candy

Letošní zahraniční hudební hvězdou, na kterou jsem se těšil převelice, byla Candy Dulfer, která se svým Candy Store přijela v rámci turné do Prahy, do Lucerna Music Baru.

Po loňském koncertu Maceo Parkera, jednoho z nejlepších saxofonistů a funkerů vůbec, je právě Candy Dulfer světová saxofonová jednička něžného pohlaví. Navíc: Candy je skuteně kus něžného pohlaví! Příjde mi, že s přibývajícím věkem snad mládne. Sice je Photoshop mocný grafický nástroj, ale na fotkách pro poslední řadové album Candy Store mi příjde mnohem přitažlivější a sexy než na fotkách pro desky z počátku kariéry. Asi zraje jako víno :-).

Byli jsme zvědaví, jak její funkový saxofonová show obstojí ve srovnání právě s loňským Parkerem, který předvedl tříhodinovou monstrózní show. Skoro na minutu přesně v devět se na podium Lucerna Music Baru začal scházet band (kytara Ulco Bed, basskytara, bicí, klávesy Thomas Banks, druhé klávesy Chance Howard, který také mimojiné jako Candy spolupracoval s Princem). Poslední přišla Candy se svým věrným žesťovým společníkem v ruce. Funková neuvěřitelně sympatická diva ve fialových šponovkách a černém blyštivém svetru. Po úvodní písni přišla na podium i zpěvačka Leona.

Koncert začal songem L.A. Citylights z Candy Store, který dokonale show otevíral. Otvírák troufám si tvrdit stejně velkolepý jako třeba Parisian. Pak už se střídala jedna funková pecka za druhou. Candy hrála především z nového alba (L.A. Citylights, Summertime a myslím že i Everytime), ale nevynechala ani klasické fláky - jmenujme jeden za všechny: Sax-A-Go-Go (společně s Pick Up The Pieces). Došlo dokonce i na Princeův song Life Of The Party, při kterém se publikum skutečně rozproudilo.

Pokud srovnáme show Macea a Candy, tak krom nasazení a funkové saxofonové smrště byly oba koncerty rozdílné svým stylem pojetím. Maceo Parker měl show delší, ale vystavěnou na prakticky neměnném setlistu, který je stále prakticky stejný koncert od koncertu. Candy Dulfer předvědla kratší show ve srovnáním s Parkerem, nicméně show, která se mění a je pestřejší. Parker je bard a svým způsobem se k němu hodí i to čtvrthodinové velkolepé slovní antré jeho manažerky Natashi Madisson :-). Candy působí více při zemi a výrazně více využívá blízkého kontaktu s publikem, se kterým aktivně komunikuje.

Publikum bylo výborné a bylo vidět i na kapele, že si je toho vědoma, protože i hudebníci se těšili z oboustranného hudebního splynutí. Kapela dvakrát přidávala. Při tom druhém přídavku to byl pochopitelně superhit Lily Was Here (viz video). Po koncertě proběhla i autogramiáda nového alba, takže nešlo si ho nekoupit a mít tak možnost dostat milé věnování třeba přímo na kotouč :-).

Vychutnejte atmosféru Tomášova krátkého videoúryvku fláku Lily Was Here:

video by © Tomáš Vacek, 2008

V rámci podepisování alba Candy Store Candy Dulfer ochotně a ráda pózovala fotografům a tak máme na vyjímečný koncertní zážitek památku i my. Nutno dodat, že to byl bezesporu nejfunkovější zážitek letošního podzimu, který mohou trumfnout snad už jen J.A.R. v Lucerně 17. listopadu.

photo by © Tomáš Vacek, 2008

relevantní odkazy:

Candy Dulfer | Maceo Parker | Fotografie Tomáše Vacka | Naše fotky s Candy | Leona

Monkey Business bořili Eurocentrum

Vůbec poprvé přijeli zahrát do Jablonce Monkey Business. Ano, sem na Sever, kde prakticky neexistuje funková základna (nebo jen velmi úzká) a kam na funk a jazz chodí jen hrstky lidí. Nejprve jsem se toho obával, ale s blížícím se koncertem, když jsem se dovídal, kdo všechno se z mých známých na koncert chystá, jsem se uklidňoval. Jablonečáci se ukázali, že když se snažej, tak to prostě jde :-).

Tak tak. Nezažil jsem ještě nikdy tak velkou účast známých a kamarádů. Mitoňáci z internetové rakety, balvaňáci s exbalvaňákama a v neposlední řadě i tvrdé severočeské funkové jádro (Radka Černejch, Soňa Hanischů, Tomáš Vacků, Honza Pelců, Petr Krebsů a další).

Byl jsem zvědav, jak se bude koncert lišit od provedení pro ajťáky v rámci Rock For IT, který jsem si střihnul necelý týden před Jabloncem. Zvědav jsem byl opět i na Terezu Černochovou, která zaskakovala na podzimních koncetech za Tonyu Graves, která čekala (teď již odrodila) chlapce. Měl jsem srovnání a potěšilo mě, že na Rock for IT, v podstatě soukromé akci, odehráli Monkey Business plnohodnotný koncert, který nebyl nikterak odlišný od standardních koncertů. Asi proto, že přece jen mezi početnou základnou ajťáků bylo několik desítek funkerů a nebyla to tudíž klasická komerční akce pro čtyřicet kravaťáků, kteří si zrovna cpali krky jídlem v sedě u stolů.

Oproti Praze a koncertu v Danube House byl ten v Jablonci lépe ozvučen. V Praze bylo moc ohulená Terka Černochová, že až nepříjemně křičela. V Eurocentru to bylo o mnohem lepší, navíc doplněno o perkuse Imrana. Setlist byl víceméně podobný tomnu, co se hrálo v první půlce roku na koncertě s Freak Power. Song For All Nation, Allah Took My Tartar Souce, Kit Bike a Payback z nového alba, stejně jako Intercooler, Now I'm Here, Slim Jim (Sexy Dancers), Piece Of My Live a další, které si pochopitelně nepamatuju, protože na tohle mám holt blbou paměť :-).

Nicméně atmosféra byla úžasná a troufám si tvrdit, že nejlepší ze všech koncertů Monkey Business na Severu, a že už jsem jich pár slyšel... Sice bez sametového vokálu Tonyi, ale o to s větším nasazením řekl bych a s výbornou odezvou od publika. I kapela si koncert evidentně užívala, možná taky proto, že to byl poslední v rámci turné Již týden jsme jedna z 198 nejlepších kapel na světě tour 2008. Další plánovanované koncerty odehrají až v prosinci - tradiční vánoční v Lucerně 10. 12. a ještě jeden 18. v Brně, na kterých bude předskokana dělat Tereza Černochová s formací Snowstation.

photo by © Radka Černá, 2008

Aby jste se mohli vy, co se chystáte na vánoční koncert, kde jako host vystoupí s Monkey Business i Glenn Hughes, náležitě natěšit, mrkněte na video o tom, jak vznikal duet Matěje Rupperta právě s Glennem pro Silence z Kiss Me On My Ego.

relevantní odkazy:

Rock for IT | Monkey Business | Tereza Černochová

Mé nákupní chování

V posledním Pátku Lidových novin psala Eva Hlinovská o tom, jaký nepoměr občas panuje mezi prezentací obchodu/značky v reklamách a jaký pak v samotném obchodu, kde je posledním článkem mezi zákazníkem a zbožím právě prodavač/-ka.

Nelze než souhlasit. Celosvětové výrobci vynakládají nemalé částky na svojí prezentaci ve všech reklamních médiích, snaží se svoje výrobky odkomunikovat potencionálním zákazníkům kdekoliv, jakkoliv, ale vždy s primárním cílem zaujmout a zákazníkovi prodat. Neuvěřitelný rozkol v tom činí pak často právě prodavači a prodavačky - poslední a vlastně nejdůležitější článek v celém procesu nákupu.

Protože jsem na reklamní sdělení víceméně imunní vzhledem k tomu, že do té strategií reklamy vidím a vím, na jaké zákazníky se jaké zbraně používají, tak primárním aspektem, jestli koupím nebo nekoupím je chování a přístup prodávají/ho. V tomto jsem docela nekompromisní a v řadě případů jsem nenakoupil právě proto, že jsem nebyl spokojen s přístupem prodejce. Uvedu několik pravdivých příběhů.

V jednom nejmenovaném jabloneckém bazaru s CD jsem leta nakupoval. Někdy v prosinci 2003 jsem tam přišel s trojdiskovým výborným albem Emancipation od Prince, které jsem shodou okolností měl dvakrát a tudíž jsem ho nabízel k prodeji. Když jsem nesouhlasil s odkupní cenou, která dle mého názoru naprosto nereflektovala uměleckou hodnotu alba (navíc trojdiskového), nabídl mi prodavač, který mě a můj vkus musel znát, výměnu za jiné CD, které v obchodě měl. Ukázal jsem na pět titulů, ze kterých bych si vybral. S tím on nesouhlasil a prohlásil větu, která nadobro ukončila veškeré mé další navštěvování: "Já vám můžu za tohle nabídnout tady toto album Britney Spears." V tu chvíli jsem nevěřil svým uším... Odvětil jsem, že si snad dělá legraci a odešel jsem i s Emancipation pryč... Nikdy jsem se do toho obchodu od té doby nevrátil a nehodlám na tom nic měnit. Je jasné proč...

Druhý příklad otřesného chování - tentokrát prodavaček, jelikož u prodavače jsem se s tím ještě nesetkal. Otřesné je, pokud prodavačka ve vchodu do obchodu kouří. Nespočetně krát jsem byl svědky toho, jak prodavačka pekárny stojí pímo ve vchodu a kouří a "vyhlíží zákazníky". To jako mi pak tou rukou bude nandávat rohlíky??? Takové prodejny nenavštěvuju a být zaměstnavatel, tak si do pracovní smlouvy dám formulaci, že je zakázáno, aby prodavač/ka kouřila v okolí obchodu. (Zákazat zaměstnanci kouření je protiprávní, ale takhle by se dalo alespoň ošetřit, aby takto otřesně nekouřil/a přímo před vchodem do krámu.)

Není taky dobré dělat ze zákazníka vola, jak se mi to stalo několikrát s prodavači nejmenovaného elektra v Jablonci. Jistě, že je v pořádku, aby prodavač opravil zákazníka, že si něco myslí nebo ví nepřesně, ale vola z něho dělat nemá, protože ne každý by to přestál. Zákazníkovi by se mělo maximálně vycházet vstříc nenásilnou formou. Chyba je rovněž tvrdit zákazníkovi něco, co evidentně není pravda. "Tento model walkmana již nikde neseženete! Je beznadějně vyprodaný." - A proč se dá koupit na jakémkoliv e-shopu...?

Pro kontrast přidám i pozitivní zkušenosti. Nemohu si vynachválit profesionální přístup prodavačů a prodavaček v Original Levi's Store ve Školské ulici v Praze 1. Po chvilce v obchodě se příjemně a nenuceně prodavač/ka zeptá, jestli s něčím nepogtřebuju pomoct nebo poradit. Obvykle děkuji s tím, že se nejprve rozkoukávám. Jakmile se mi něco líbí a chystám se využít rad prodavačky, plně se mi od té chvíle věnuje od výběru velikosti až po případné finální zaplacení. Specielně jedna prodavačka se chová přesně jako z učebnice marketingu a komunikace se zákazníkem. Úsměvavá, ochotná, poradí, najde, ukáže. Upřímně doporučí nebo nedoporučí (nedoporučit je stejně důležité jako doporučit!). Není-li nějaká velikost na prodejně, s radostí se vrhne do skladu. Vše příjemně nenuceně. Naprosto profesionální přístup. Občas si pak připadám jak v jiném světě, ne v krámě uprostřed České republiky, kde je mnohdy na zákazníka v krámě nahlíženo s despektem. Přesně jak píše ve svém článku Eva Hlinovská: Češi mají navíc stále vrozený pocit, že je ponižující někomu „sloužit“.

Mohu souhlasit i s výsledkem studie Customer Experience 2008, která vyhodnotila, že nejlepší kvalita prodavačů bývá například očních optikách a parfumériích. Na jaře jsem si pořizoval své první dioptrické brýle na dálku, a protože jsem z toho byl lehce vystresován, vybíral jsem skutečně dlouho. Zkusil jsem asi pět očních optik a vesměs ve všech byly prodavačky vysoce profesionální. Nakonec jsem zvolil a finálně nakoupil u očaře Aleše Palaščáka v Jablonci, u kterého mě rovněž odzbrojil naprosto profesionální přístup takový, jaký jsem si představoval.

Jak by se neměl chovat prodavač (a prodavačka samozřejmě taky):

1) Být neochotný
2) Tvářit se otráveně
3) Podceňovat či urážet zákazníka
4) Ignorovat zákazníka, jako by v obchodě vůbec nebyl
5) Vnucovat něco zákazníkovi
6) Kouřit před prodejnou
7) Prodávat nemůže ten/ta, kdo nemá rád lidi
8) Prodavač na sobě nemůže dát výrazem znát, že si zákazník stejně nic nekoupí popřípadě, že na to vůbec nemá (to si může sice myslet, ale nikdy to nesmí dát najevo)

Co naopak vždy ocením:

1) Nenucenou příjemnou ochotu
2) Umět se vcítit do zákazníka
3) Příjemné jednání i v případě reklamačního řízení (nákup obvykle nekončí tasením peněženky)
4) Upřímně umět poradit
5) Pochválit zákazníka za dobrou volbu
6) Nabídnout zákazníkovi něco navíc
7) Upozornění na výrobky ve slevě, které by mě mohly zajímat
8) Prodavač by měl věřit tomu, co prodává (neexistuje, aby prodavač v Adidas obchodě nosil boty Nike - vnímám to jako velkou neprofesionalitu a pohrdání tím, co prodávám; toto si musí ohlídat především provozovatel obchodu)

relevantní odkazy:

To vzácné prodávat - původní článek Evy Hlinovské v Pátku Lidových novin

Facebookem proti ČSSD?

Nejsem jediný, kdo byl v sobotu v šoku. Byla to taková oranžová klinická smrt... Pohled na totálně zrůžovělou mapu ČR mě děsí dodnes.

Od soboty si tak často kladu otázku, co si vůbec ten národ český zaslouží... Více než milión lidí se chytne na tak tématicky banální věc jako je třicet korun v ordinaci. Co naplat, nutno uznat, že marketingově ČSSD prostě zabodovala - kampaň byla velmi úspěšná, ovečky se podařilo polapit na to, na co zadavatelé spolu s ČSSD chtěli. Je to příklad toho, jak se to má dělat. Příklad jako z učebnice marketingu...

Už nemusíme řešit, kde na své sliby ČSSD vezme finance... Už nemusíme řešit, že zlákala voliče především negací všeho, co za dva roky ODS provedla. Není důležité ani, že sama ČSSD program takřka žádný neměla... K úspěchu to nebylo zapotřebí.

Šok symbolicky probudil komunitu na Facebooku ze spánku. Například skupina Antiparoubek.cz se rozrostla o několik set lidí během pár hodin po ohlášení výsledků. V současné době čítá více než 1500 členů. Logicky vznikly i nové skupiny: Sociální demokracie? Děkuji, nechci.; Nechci oranžovou republiku, Antioranžovočervení diletantsky intuitivně operující sabotéři (ADIOS) a mnohé další. Skupina Nechci oranžovou republiku má dokonce přes 2000 členů. Vzájemná solidarita možná přece funguje, i když moc platné to ve finále není. Nicméně pokud se situací nesouhlasíte a přidáte si některou z nich mezi své skupiny, minimálně rozšíříte povědomí ostatním o tom, co se nám prostě nelíbí.

relevantní odkazy:

Facebook | Můj profil na Facebooku

Colour like.no.other

Příroda mi v posledních dnech dělá opravdu radost. Probíhá nádherný podzim. Krásné barvy, které slunce ještě více umocňuje

Jediné, co to hatí, je, že nemůžu vyrazit na špacír někam do přírody a fotit třeba ty krásný listnáče, jež mám rád vlastně jen na podzim... Jinak dávám přednost jehličnanům :-). Příjdu domů v půl šestý a vyrazit někam už se nevyplatí, Slunce pomalu zapadá.

Barvy listí mě skutečně fascinujou. Nevím, proč si to zrovna letos tak vychutnávám :-). Těžko říct. Hra barev, kam se jen člověk podívá. Všemožné odstíny žluté, oranžové, červené... Lituju, že nemám pořádnej foťák, protože takhle barevně věrně to jen tak nějakej nezachytí.

Když jsem viděl ty krásné barvy, vzpomněl jsem si na tři úžasné reklamy na televizory Sony Bravia. Ta nejstarší s míčky ze San Francisca, druhá se stříkajícími barvami ze Skotska a třetí nejnovější z loňska s barevnými králíky z New Yorku. Když jsem jel vlakem a pohled na ty barevné stromy mi ty reklamy připomněl, uvědomil jsem si, že na mě vlastně reklamy pozitivně zapůsobily, pokud jsem si při pohledu na barevné listí vybavil je :-). Všichni znáte, tak si je pojďme připomenout, když je tak nádherný barevný podzim. Doporučuju pro ty, kteří to neviděli, podívat se především na videa z natáčení těchto reklam níže. Reklamy skutečně like no other :-).

Míčky:

Barvy:

Králíci:

relevantní odkazy:

Making of - králíci | Making of - barvy | Making of - míčky

Druhé letošní dostaveníčko s Illustratosphere

Proč takový zážitek z koncertu vyjímečně nepojmout jinak - jako takové komplexnější zhodnocení jednoho podzimního dne :-).

Budím mě v 6:30 typ mobilního telefonu, který vlastní asi tak polovina světa (což by mě jako individualistovi mohlo vadit, ale nevadí). Naštěstí ne na žádnou přitroublou melodií, ale na Seven Days In Sunny June - z každého vstávání (pokud to není jako dnes po 4 hodinách spánku a pěti svijanech) je pak vlastně krásná chvilka. Koupelna: oblíbená česká zubní pasta - žádné speciální konzistence na bělení zubů nebo šestibarevné zázraky... Tradiční, česká. Nesnídám: pokud nejsem v horách a nemusím, tak nesnídám, protože tak nějak nemohu probudit hned žaludek.

Vycházím z domu a když míjím levou hranu domu, chůzí plaším tři srnky, pasoucí se na naší louce těsně pod barákem - obraz, který nikdy nezažije polovina obyvatel betonových multikrálíkáren. Ladně odbíhají pryč a symbolicky se se mnou loučí svými bílými prdelkami. Krásné ráno. Krásné jasné ráno, bude jasný den. Jazzový.

Pak vlak, příjezd od severočeské metropole. Výuka. Potkávání milých lidí, starých známých. Přistihl jsem se, jak krátce myslím na Polívku... Hezké, avšak může to být nebezpečné... Po obědě krátká procházka do města - chvíle, kdy si člověk může prohnat hlavou trochu kyslíku v jakžtakž čistém městském prostředí. Za slunečna samozřejmě s hodně tmavými brýlemi, aby mi nikdo nenarušoval můj svět, moje soukromí.

Další bloky, ten poslední opouštím v polovině po v celku zajímavé prezentaci o historii mobilní komunikace a vývoji mobilních sítí od devadesátých let po dnešek, kdy si tehdá Nokia uvědomila, že výrobou holínek díru do světa neudělá. Již setmělým libercem jdu na první koncert, který symbolicky otevírá podzimní sérii hudebních zážitků. Pár postávajících ve foyer. Pár postávajích v sále. Pár postávajích u báááru. Áno, tam směřují kroky mé: do fronty na tradiční předkoncertní pivko :-). Svijany jedenáctka! God bless Svijany! Kdy se člověku poštěstí, aby na koncertě nepil nehorázně vodovej mainstreamovej gambáč...

Sál se lehce zaplňuje. Druhé Svijany. V 19:50 se sál stmívá a na jeviště nastupující hudebníci odtrhávají zbytky posluchačů od bárů, půllitrů a panáků. Illustratosphera otevírá večer komorním minimalistickým Dechem, po té již standardně Eleisure Suite, kde Filip uchopuje trombón - mimochodem skvělý nápad ho na koncerty vozit! Jen si tak lehce přitrubuje do pozadí otevírací skladby nového alba Animage. Police - Spirits In The Material World velmi pohodový příjemný optimistický kousek. Až na něj konečně adekvátně reaguje publikum, které je ze začátku stejně chladné jako v Jablonci, ač všichni měli čtvrt roku na to si desku koupit (jak jinak než koupit proboha) a skladby si naposlouchat. Leč, Police, starší skladba, kterou posluchači evidentně znají. Změnou oproti jabloneckému provedení budiž v závěru famózní Filipovo sólo na trombón - nyní již ne komorní dokreslení skladby, ale její vyvrcholení, natáhnutí. V závěru sóla při totálním nasazení ostatních muzikantů si připadám skoro jako na funkovém koncertě J.A.R.

Pak již přichází víceméně skladbou skladeb podobný večer jako na jaře v Jablonci s tím rozdílem, že chlapci nové skladby ještě víc vyšperkovali ještě dokonalejším secvičením. Z jejich tváří je vidět, že se baví a vzájemné pohledy jednoho na druhého, druhého na třetího (a tak dále) dávají tušit, že si očními kontakty vlastně povídají. Nejmarkantnější je to mezi Filipem a Standou, kteří za svými klávesami proti sobě jakoby soupeří, kdo to jak na klapky zahraje. Pokračujeme (nikoliv ve chronologickém sledu, ale tak, jak si vzpomínám) Naokoland, Vlčák, Trvalé udržitelný, skočnější Jesus online, Etnika et Nikola, Živý, Městem, Introduction To Happiness (Sexy Dancers), Nejen Ian, Some People (Sexy Dancers)... Poslední dvě jsou pro mě symbolicky vrcholy koncertu, protože tyto skladby spadají k mému nejoblíbenějšímu, co poslouchám. Some People jest má životní skladba. Už deset let (pane jo, deset let...). Asi v půlce koncertu musím na toalety, inu dvoje Svijany jsou dvoje Svijany :-). Naštěstí i tam je koncert slyšet a tak si libuju nad tím, kdy takhle člověku zahrají takoví hudebníci naživo i při tak biologicky primárním konání... :-).

Druhou polovinu koncertu vychutnávám ne již z vrcholu rovnostranné trojúhelníku (obvyklé tradiční místo se skvělým zvukem), ale "u Fratričů" vpravo od zvukaře, kde mě překvapuje rovněž skvělý zvuk. Perkuse a i ten nejtižší instrument se neztrácí mezi rytmikou, piány ani kytarami. Dan Bárta tradičně výborně. Oholený. Ostříhaný a s čapkou :-). Publikum ho poslouchá na slovo. Když před poslední taktem obecenstvo již začíná tleskat a nechce nechat doznít poslední noty skladby, Bárta zvedne dva prsty na pozor, sál se zklidní, hudebníci dotáhnou poslední tóny a pak se již může tleskat. Nebo když si zase demonstrativně rozepíná horní knoflík košile, první řady divaček (tzv. jdeme "na video") zase ožívají. Podobně věrně se smějí skalní Danovým fórkům mezi skladbami. Nebo například při představovačce, kdy vyjmenovává u každého člena Illustratosphery krom nástrojů i jeho oblíbený alkohol. Všechno to funguje.

Přidávalo se dvakrát a přidávaly se jak jinak než skočnější fláky a I Feel Good od Jamese Browna celý večer uzavřel. Tleskačka, klaněčka. Na nás bylo zhodnotit další vyjímečný koncert u rezavého moku a výborné pivo k tomu prostě vybízelo. Druhé i třetí pokoncertní. Na tramvaj, na vlak. Zvířenou jsem začal, zvířenou skončím. Když jsem před půlnocí přicházel k baráku, vítala mě mňkoukáním naše míca. Krásné přivítání. Chtěla se asi ještě ohřát. Po náročném ale nádherném slunném jazzovém dni ulehám a okamžitě samozřejmě usínám. Ne na dlouho, jen na čtyři krátké hodiny, abych se vzbudil, nastoupil do vlaku a začal psát tento článek...

relevantní odkazy:

Fotky ze sednutí si po koncertě | Dan Bárta

Superkoncertním týdnem začíná podzim plný hudebních zážitků

Náhrada za mou letošní absenci na jakémkoliv letním hudebním festivalu přichází právě tento týden a bude trvat celý podzim.

Podzimní smršť koncertů startuje zítra s Danem Bártou a Illustratosphere v libereckých Lidových sadech, na který se nás chystá poměrně dosti (kdo dál?). V pátek se přesouvám do Prahy a ještě ten den se chystáme na dvojkoncert koncert S.O.I.L. (které uslyším naživo poprvé) a Navigators do Rock Café. V sobotu pak na "tak trochu soukromý" koncert Monkey Business v rámci Rock for IT. Těším se jak na hudbu, tak na setkání s hudebními kamarády.

Po něm budou následovat další koncerty ve skoro dokonale týdenním taktu - tedy aspoň jednou týdně nějaký gig. Chystám samozřejmě postřehy z hudebních zážitků sem na blog. V současné době se poslechově vracím zpět k tradičním songům a interpretům (Illustratosphere, Navigators...), abych se na koncerty připravil. Krom těch tradičních poslouchám i nové album Yvonne Sanchez (přečtěte recenzi Verči Vlachové), které je skutečně malebné, abych tak řekl :-). Uchvátil mě v poslední době taky Avishai Cohen s albem Colors a standardně u mě stále boduje Brad Mehldau...

Inu, stromy se krásně zbarvují. Chladnou stráně. Brzo se stmívá. Dívky se začínají zahalovat... Ať žije jazzový podzim... :-)!