Pivo
Následující video nepotřebuje komentář.
úterý 15. června 2010
neděle 13. června 2010
Jestli budu pražákovatět, dejte mi facku
Nejen o tom, jak jsem změnil společenský status ze studenta na pracujícího, ale i o změně mentálních modelů
Po 19ti letech studia (zš, sš, vš) jsem nastoupil do pracovního procesu. Předcházelo tomu asi 2,5 měsíční intenzivní hledání práce, desítky odpovědí na pracovní nabídky, několik vícekolových výběrových řízení, několik formálních i méně formálních pohovorů, minimálně jednou týdně cesta do Prahy.
Zatímco moji dva nejbližší kamarádi postupně končí studia v Praze a migrují zpět na Sever, já migruji opačným směrem: ze Severu do Prahy. Samozřejmě pln očekávání, co mně to všechno přinese. Jestli jsem se nakonec rozhodnul správně, ukáže až čas. Představa, že poprvé za 26 let života budu trávit "prázdniny" v hlavním městě, by mě snad nikdy ani nenapadla. Nic naplat. Pokud to člověk chce myslet vážně, moc na výběr nemá. Musel jsem změnit svůj mentální model, což se podařilo :-).
Hledání práce mi dalo mnoho zkušeností a prozření. Nečekal jsem, že to bude raz dva, ale že to bude tak dlouhé a v celku náročné, to jsem nepředpokládal. V (snad) odeznívající krizi totiž neplatí žádná dříve platná pravidla. Na trhu práce už vůbec ne. Moje pracovní praxe tak prakticky nehrála žádnou podstatnou roli. Alespoň ze začátku ne.
Všichni, kteří se jednou vydáte hledat práci, obrňte se trpělivostí. Budete velmi pravděpodobně odmítání i v případech, kdy požadavky na práci splňujete i ve 100 procentech. I to se mi stalo a několikrát. Možná jsou ta výběrová řízení jen na oko a dopředu jsou jasní kandidáti, nebo personalisté ta cvčka moc nečtou. Důležité je prostě vydržet, nepodceňovat a znát svou cenu. A věřit si.
Co dělám teď? Již nějakých pár dnů se aklimatizuju v hlavním městě. V továrně se seznamuji s ostatními dělníky a továrníky. Snažím se na věci dívat jinak. Prakticky denně měním svoje mentální modely. Rok plný velkých změn zdaleka nekončí. Praha vítá občas i rozjuchaného Michala :-).
Po 19ti letech studia (zš, sš, vš) jsem nastoupil do pracovního procesu. Předcházelo tomu asi 2,5 měsíční intenzivní hledání práce, desítky odpovědí na pracovní nabídky, několik vícekolových výběrových řízení, několik formálních i méně formálních pohovorů, minimálně jednou týdně cesta do Prahy.
Zatímco moji dva nejbližší kamarádi postupně končí studia v Praze a migrují zpět na Sever, já migruji opačným směrem: ze Severu do Prahy. Samozřejmě pln očekávání, co mně to všechno přinese. Jestli jsem se nakonec rozhodnul správně, ukáže až čas. Představa, že poprvé za 26 let života budu trávit "prázdniny" v hlavním městě, by mě snad nikdy ani nenapadla. Nic naplat. Pokud to člověk chce myslet vážně, moc na výběr nemá. Musel jsem změnit svůj mentální model, což se podařilo :-).
Hledání práce mi dalo mnoho zkušeností a prozření. Nečekal jsem, že to bude raz dva, ale že to bude tak dlouhé a v celku náročné, to jsem nepředpokládal. V (snad) odeznívající krizi totiž neplatí žádná dříve platná pravidla. Na trhu práce už vůbec ne. Moje pracovní praxe tak prakticky nehrála žádnou podstatnou roli. Alespoň ze začátku ne.
Všichni, kteří se jednou vydáte hledat práci, obrňte se trpělivostí. Budete velmi pravděpodobně odmítání i v případech, kdy požadavky na práci splňujete i ve 100 procentech. I to se mi stalo a několikrát. Možná jsou ta výběrová řízení jen na oko a dopředu jsou jasní kandidáti, nebo personalisté ta cvčka moc nečtou. Důležité je prostě vydržet, nepodceňovat a znát svou cenu. A věřit si.
Co dělám teď? Již nějakých pár dnů se aklimatizuju v hlavním městě. V továrně se seznamuji s ostatními dělníky a továrníky. Snažím se na věci dívat jinak. Prakticky denně měním svoje mentální modely. Rok plný velkých změn zdaleka nekončí. Praha vítá občas i rozjuchaného Michala :-).
Tagy:
ze života
úterý 8. června 2010
R.I.P. Ladislav Smoljak
Zpráva o úmrtí Ladislava Smoljaka mě šokovala. Asi jako většina lidí jsem o jeho nemoci nevěděl. O to větší to smutné překvapení pro mě bylo a stále ještě je
A tak jsem si zavzpomínal na (nejen) gymnaziální časy, kdy jsme s Pavlem byli (troufám si tvrdit) skalními cimrmanology. Začali jsme již na zš pod taktovkou Soni Zamrzlové (toho času Herrmanové). Pro školní akademii jsme se třídou nazkoušeli hru Dlouhý, Široký a Krátkozraký, kterou jsme odehráli jednak na akademii na Parkhotelu, tak i v Divadle v Jablonci. Oboum otcům DJC jsme tehdy poslali fotografie z představení a Ladislav Smoljak se Zdeňkem Svěrákem nám poslali milý dopis. Originál zdobí základní školu ve Smržovce. Aspoň doufám. Vyvrcholení naší obliby DJC přišlo na gymplu. V té době jsme také nejčastěji hry DJC navštěvovali. Po konci představení jsme čekali trpělivě u zadních východů divadel, aby se nám naše oblíbená dvojice podepsala na program nebo do knížek.
Jak lépe člověk může uctít památku Ladislava Smoljaka než prostě poslechem her DJC či shlédnutím některého z jeho filmů. Geniální humor přetrvá. DJC také. Ale Ladislav Smoljak je prostě nenahraditelný.
relevantní odkazy:
Nekrolog Zdeňka Svěráka | Jára Cimrman
A tak jsem si zavzpomínal na (nejen) gymnaziální časy, kdy jsme s Pavlem byli (troufám si tvrdit) skalními cimrmanology. Začali jsme již na zš pod taktovkou Soni Zamrzlové (toho času Herrmanové). Pro školní akademii jsme se třídou nazkoušeli hru Dlouhý, Široký a Krátkozraký, kterou jsme odehráli jednak na akademii na Parkhotelu, tak i v Divadle v Jablonci. Oboum otcům DJC jsme tehdy poslali fotografie z představení a Ladislav Smoljak se Zdeňkem Svěrákem nám poslali milý dopis. Originál zdobí základní školu ve Smržovce. Aspoň doufám. Vyvrcholení naší obliby DJC přišlo na gymplu. V té době jsme také nejčastěji hry DJC navštěvovali. Po konci představení jsme čekali trpělivě u zadních východů divadel, aby se nám naše oblíbená dvojice podepsala na program nebo do knížek.
Jak lépe člověk může uctít památku Ladislava Smoljaka než prostě poslechem her DJC či shlédnutím některého z jeho filmů. Geniální humor přetrvá. DJC také. Ale Ladislav Smoljak je prostě nenahraditelný.
relevantní odkazy:
Nekrolog Zdeňka Svěráka | Jára Cimrman
Tagy:
na vážno,
vzpomínáme
pondělí 7. června 2010
Jak mi volal Median
V sobotu nám domů volal Median a já měl to (ne)štěstí, že jsem to zvednul. Pán na druhém konci se mě chtěl zeptat na několik otázek. Mediální průzkum poslechovosti rádií - ve stručnosti. Protože mě toto téma zajímá, zúčastnil jsem se.
A žasnul jsem. Pokud všechny agentury provádějící jakékoliv výzkumy trhu, médií a veřejného mínění pracují tak, jak se mnou pracoval Median, vůbec se nedivím, že pak předvolební průzkumy dopadají tak fatálně nepřesně.
Po pár úvodních sociodemografických otázkách (kraj, velikost města, věk) přišly na řadu otázky tématické. Jednou z nich například byla: jaké rádio nejčastěji posloucháte. Odpověděl jsem, že poslouchám Radio Wave (ČRo Radio Wave). Pán na druhém konci chtěl, abych zopakoval název rádia. Reagoval pak, že tu má jen dvě stanice ČRo a sice ČRo 1 - Radiožurnál a ČRo 2 - Praha. Nic víc. Řekl jsem mu, že to tedy má značně omezenou nabídku možných odpovědí... Radio Wave tam prostě neměl. Musel si ho napsat a to, že jsem musel jeho název skoro 3x hláskovat ponechme stranou (to je tím, kdo všechno v dnešní složité situaci na pracovním trhu takové telefonické dotazování provádí...).
Ptal se mě kdy toto rádio poslouchám, a že mi bude dávat časové úseky v jednotlivých dnech. Abychom to uspíšili, hned jsem řekl, že ho poslouchám jen v neděli večer. Přeskočili jsme tedy pracovní týden a začal se ptát na sobotu. Zopakoval jsem, že poslouchám jen (!) v neděli večer, avšak pán začal opět vyjmenovávat časové možnosti v sobotu, kdy poslouchám. Jsem trpělivý... Dopracovali jsme se nakonec do úseku 18:00 +.
Další sada otázek byla jasně vyprofilovaná pro kampaň a způsob prezentace Radia Impuls (ač to nebylo řečeno) a jeho komunikaci k cílovým skupinám pomocí reklamy. Škála odpovědí 1-4 (1= zcela souhlasím, 4= zcela nesouhlasím). Ptal se například, jak na mě působí slogan Ráááádio (tím bylo jasné, že jde i Impuls), jestli si myslím, že tato stanice je vhodná pro mladé lidi, jestli pouští dobrou (!) českou muziku, jestli je to příjemná, jestli je obtěžující, jestli je rádio přirozené, přátelské (netřeba dodávat moje odpovědi, přátelé)...
Při jedné otázce (tu jsem bohužel zapomněl) mi dal na výběr 4 možnosti, z nichž všechny hrubě neodpovídaly mým možným odpovědím a byla mi vnucována pochybná odpověd. Na dotaz, jestli nemá jinou možnost, že prostě všechny se hrubě neslučují s mým názorem, odpověděl: "tak si něco vymyslete". (Diktování e-mailové adresy byl také velký problém. Pán o gmailu asi nikdy neslyšel... Povedlo se to asi na 4. pokus.)
Závěr? Za prvé je zřejmé, že každý výzkum má svého klienta a tomu je třeba odpovědi občas přizpůsobit, aby výsledky vyšly hezky. Za druhé, že zrovna se mnou byl veden skutečně neprofesionálně. Nikoliv špatným přístupem tazatele, ale jeho abych tak řekl špatným všeobecným přehledem.
Bude hůř přátelé, pusťte si někdy London Dealing od Monkey Business, ať se připravíte na to, co k nám brzo z oblasti direct marketingu ještě příjde...
A žasnul jsem. Pokud všechny agentury provádějící jakékoliv výzkumy trhu, médií a veřejného mínění pracují tak, jak se mnou pracoval Median, vůbec se nedivím, že pak předvolební průzkumy dopadají tak fatálně nepřesně.
Po pár úvodních sociodemografických otázkách (kraj, velikost města, věk) přišly na řadu otázky tématické. Jednou z nich například byla: jaké rádio nejčastěji posloucháte. Odpověděl jsem, že poslouchám Radio Wave (ČRo Radio Wave). Pán na druhém konci chtěl, abych zopakoval název rádia. Reagoval pak, že tu má jen dvě stanice ČRo a sice ČRo 1 - Radiožurnál a ČRo 2 - Praha. Nic víc. Řekl jsem mu, že to tedy má značně omezenou nabídku možných odpovědí... Radio Wave tam prostě neměl. Musel si ho napsat a to, že jsem musel jeho název skoro 3x hláskovat ponechme stranou (to je tím, kdo všechno v dnešní složité situaci na pracovním trhu takové telefonické dotazování provádí...).
Ptal se mě kdy toto rádio poslouchám, a že mi bude dávat časové úseky v jednotlivých dnech. Abychom to uspíšili, hned jsem řekl, že ho poslouchám jen v neděli večer. Přeskočili jsme tedy pracovní týden a začal se ptát na sobotu. Zopakoval jsem, že poslouchám jen (!) v neděli večer, avšak pán začal opět vyjmenovávat časové možnosti v sobotu, kdy poslouchám. Jsem trpělivý... Dopracovali jsme se nakonec do úseku 18:00 +.
Další sada otázek byla jasně vyprofilovaná pro kampaň a způsob prezentace Radia Impuls (ač to nebylo řečeno) a jeho komunikaci k cílovým skupinám pomocí reklamy. Škála odpovědí 1-4 (1= zcela souhlasím, 4= zcela nesouhlasím). Ptal se například, jak na mě působí slogan Ráááádio (tím bylo jasné, že jde i Impuls), jestli si myslím, že tato stanice je vhodná pro mladé lidi, jestli pouští dobrou (!) českou muziku, jestli je to příjemná, jestli je obtěžující, jestli je rádio přirozené, přátelské (netřeba dodávat moje odpovědi, přátelé)...
Při jedné otázce (tu jsem bohužel zapomněl) mi dal na výběr 4 možnosti, z nichž všechny hrubě neodpovídaly mým možným odpovědím a byla mi vnucována pochybná odpověd. Na dotaz, jestli nemá jinou možnost, že prostě všechny se hrubě neslučují s mým názorem, odpověděl: "tak si něco vymyslete". (Diktování e-mailové adresy byl také velký problém. Pán o gmailu asi nikdy neslyšel... Povedlo se to asi na 4. pokus.)
Závěr? Za prvé je zřejmé, že každý výzkum má svého klienta a tomu je třeba odpovědi občas přizpůsobit, aby výsledky vyšly hezky. Za druhé, že zrovna se mnou byl veden skutečně neprofesionálně. Nikoliv špatným přístupem tazatele, ale jeho abych tak řekl špatným všeobecným přehledem.
Bude hůř přátelé, pusťte si někdy London Dealing od Monkey Business, ať se připravíte na to, co k nám brzo z oblasti direct marketingu ještě příjde...
Tagy:
marketing,
media,
statistiky
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)