Nevýhodou tohoto mého krátkého příspěvku s videem je fakt, že v momentě, až tento článek výjde, už video nemusí být vůbec k dispozici... Tak uvidíme, jak dlouho na netu vydrží, než bude zakázáno.
Pusťte si Prince. Záruka kvality.
pátek 27. března 2009
čtvrtek 26. března 2009
František Kop Quartet v Redutě
S Viktorem jsem se vypravil na svůj již třetí koncert Františka Kopa a jeho kvarteta. Poprvé do prostředí, kam takové těleso sedne nejlépe hudbou a atmosférou především.
V uplynulých letech jsem slyšel a viděl FKQ v jabloneckém divadle, kam přišlo pět a půl platících a atmosféra před podiem tomu bohužel odpovídala. Po druhé to bylo v liberecké ZUŠ na společném koncertě s místním skvělým Big Bandem (koneckonců Martin Lehký libereckou zušku navštěvoval), kde již divácká atmosféra a odezva byla o několik řádů lepší.
Na potřetí tedy hurá do Reduty. Těšil jsem se, jestli zazní i nové věci, které se objeví na chystané desce, na níž jsou skladby již nahrány a budou se nyní míchat. Nakonec zaznělo několik novinek - na video níže jsem zaznamenal jednu z nich - skladbu Mojito, kterou přikládám s laskavým svolením Františka.
Samozřejmě zazněly především skladby z alba Twinkle (Arta, 2001) a i z alba edice Jazz na Hradě (Multisonic, 2007) - namátkou Circles (objevila se na DVD František Kop Quartet Live), Sleepwalking Girl, Smokin' And Loosin' či Kamasutra Samba. Atmosféra byla vynikající. Sice jsme v Redutě jako čeští diváci byli ve výrazné početní menšině, to však nevadilo. Většina cizinců na hudbu FKQ reagovala jakoby ji již léta znali, evidentně milovníci jazzu. Zvuk byl vynikající, sóla členů kvarteta doslova zdrcující. Na koncertech J.A.R. člověk nemá moc šanci vidět, co všechno předvádí za bicími Bady Zbořil, na koncertech FKQ to uvidíte v plné parádě :-)!
Teď se jen můžeme těšit na novou desku, až výjde. Nebo na nějaký další nejbližší koncert.
František Kop Quartet, Reduta jazz club, 21.3.2009
František Kop - saxofony
Petr Malásek - piano
Martin Lehký - baskytara
Pavel "Bady" Zbořil - bicí
relevantní odkazy:
František Kop Quartet | FKQ na Facebooku | Jazz club Reduta | Aktualizovaný seznam koncertů (nejen) FKQ | Kup desku FKQ Jazz na Hradě zde | Kup desku Twinkle
V uplynulých letech jsem slyšel a viděl FKQ v jabloneckém divadle, kam přišlo pět a půl platících a atmosféra před podiem tomu bohužel odpovídala. Po druhé to bylo v liberecké ZUŠ na společném koncertě s místním skvělým Big Bandem (koneckonců Martin Lehký libereckou zušku navštěvoval), kde již divácká atmosféra a odezva byla o několik řádů lepší.
Na potřetí tedy hurá do Reduty. Těšil jsem se, jestli zazní i nové věci, které se objeví na chystané desce, na níž jsou skladby již nahrány a budou se nyní míchat. Nakonec zaznělo několik novinek - na video níže jsem zaznamenal jednu z nich - skladbu Mojito, kterou přikládám s laskavým svolením Františka.
Samozřejmě zazněly především skladby z alba Twinkle (Arta, 2001) a i z alba edice Jazz na Hradě (Multisonic, 2007) - namátkou Circles (objevila se na DVD František Kop Quartet Live), Sleepwalking Girl, Smokin' And Loosin' či Kamasutra Samba. Atmosféra byla vynikající. Sice jsme v Redutě jako čeští diváci byli ve výrazné početní menšině, to však nevadilo. Většina cizinců na hudbu FKQ reagovala jakoby ji již léta znali, evidentně milovníci jazzu. Zvuk byl vynikající, sóla členů kvarteta doslova zdrcující. Na koncertech J.A.R. člověk nemá moc šanci vidět, co všechno předvádí za bicími Bady Zbořil, na koncertech FKQ to uvidíte v plné parádě :-)!
Teď se jen můžeme těšit na novou desku, až výjde. Nebo na nějaký další nejbližší koncert.
František Kop Quartet, Reduta jazz club, 21.3.2009
František Kop - saxofony
Petr Malásek - piano
Martin Lehký - baskytara
Pavel "Bady" Zbořil - bicí
relevantní odkazy:
František Kop Quartet | FKQ na Facebooku | Jazz club Reduta | Aktualizovaný seznam koncertů (nejen) FKQ | Kup desku FKQ Jazz na Hradě zde | Kup desku Twinkle
Tagy:
františek kop quartet,
hudba,
jazz,
koncert,
recenze koncertu,
video
středa 25. března 2009
Všechno špatně
Nedávná cesta z Prahy, nebo spíš četba jedné dámské přílohy MF Dnes, mne donutila se nad sebou zamyslet...
Tvrdím, že pohled na věc z druhé strany, je občas velmi (!) přínosný. Vyfasovali jsme v autobuse MF Dnes s pondělní přílohou Ona Dnes. Noviny jsem přečetl, otevřel jsem tedy magazín. Zaujal mě článek Co na mužích opravdu není sexy. Po jeho dočtení jsem shledal, že nesplňuju ani jeden bod. Což je asi dobře a tedy plusové body občas i rozjuchanému Michalovi.
O den později jsem si ve vlaku četl poradnu Lidovek. Nejdříve mého oblíbeného Jeronýma Klimeše, klinického psychologa a odborníka na vztahy. Opět velmi obohacující. Člověk si přečte partnerské problémy jiných lidí, přečte si odpovědi či navrhovaná Klimešova řešení a může se z toho poučit, aniž by se mu to někdy stalo a předejít tak tomu.
Pak jsem zavítal do druhé poradny Naučte se svádět! Lidé píšou o radu, jak někoho oslovit, jak vztah najít, jak ho udržet, jak ho ukončit, někoho nahradit, vyměnit, znáte to. Po přečtení několika málo odpovědí odborníka na svádění Radka Šíry, který se praxi věnuje přibližně tři roky a je šéfredaktorem serveru Svadeni.cz, jsem dospěl k názoru, že v mé poměrně nebohaté historii vztahů jsem dělal všechno naprosto špatně! Naprosto všechno, přátelé :-)! Šíra by si moje zážitky a "zkušenosti" mohl vzít jako klasický laboratorní exemplární příklad toho, jak se to dělat nemá. Vážně mě to pobavilo.
Nevytrhne to ani fakt, že v tom článku, co na nás mužích není sexy, jsem vyšel tak dobře. Naštěstí s mým celoživotním postojem "neustále a pořád proti názoru a diktátu časopisů a médií" mi to je všechno tak nějak těžce jedno.
relevantní odkazy:
O ženách
Tvrdím, že pohled na věc z druhé strany, je občas velmi (!) přínosný. Vyfasovali jsme v autobuse MF Dnes s pondělní přílohou Ona Dnes. Noviny jsem přečetl, otevřel jsem tedy magazín. Zaujal mě článek Co na mužích opravdu není sexy. Po jeho dočtení jsem shledal, že nesplňuju ani jeden bod. Což je asi dobře a tedy plusové body občas i rozjuchanému Michalovi.
O den později jsem si ve vlaku četl poradnu Lidovek. Nejdříve mého oblíbeného Jeronýma Klimeše, klinického psychologa a odborníka na vztahy. Opět velmi obohacující. Člověk si přečte partnerské problémy jiných lidí, přečte si odpovědi či navrhovaná Klimešova řešení a může se z toho poučit, aniž by se mu to někdy stalo a předejít tak tomu.
Pak jsem zavítal do druhé poradny Naučte se svádět! Lidé píšou o radu, jak někoho oslovit, jak vztah najít, jak ho udržet, jak ho ukončit, někoho nahradit, vyměnit, znáte to. Po přečtení několika málo odpovědí odborníka na svádění Radka Šíry, který se praxi věnuje přibližně tři roky a je šéfredaktorem serveru Svadeni.cz, jsem dospěl k názoru, že v mé poměrně nebohaté historii vztahů jsem dělal všechno naprosto špatně! Naprosto všechno, přátelé :-)! Šíra by si moje zážitky a "zkušenosti" mohl vzít jako klasický laboratorní exemplární příklad toho, jak se to dělat nemá. Vážně mě to pobavilo.
Nevytrhne to ani fakt, že v tom článku, co na nás mužích není sexy, jsem vyšel tak dobře. Naštěstí s mým celoživotním postojem "neustále a pořád proti názoru a diktátu časopisů a médií" mi to je všechno tak nějak těžce jedno.
relevantní odkazy:
O ženách
úterý 24. března 2009
Severonoviny - březen za kamna vlezem
Všehochuť vanoucí nejen ze severních Čech - anebo o konci jednoho slavného obchodního domu, o porušování (?) ochranných známek, o "jaru" a krátce o vládě bez důvěry.
Jaro - not avalaible
Začnu tím jarem a nebudu se moc rozepisovat. Nejlépe a zcela pohotově to vyjádřil na Facebooku nedávno Jirka Ibl touto hláškou: "Hovno jaro", řekla zima. Když neprší, tak sněží. Když nesněží, tak padají kroupy. Do toho vítr. Hromady sněhu moc neubývají a tak se nebudu divit, když budeme mít na zahradě pod lesem, kam se sluneční paprsky vlivem ještě stále nízké dráhy Slunce nedostanou, hromady či hromádky sněhu ještě tak měsíc a půl. Snad ne déle. Nejen mě to už láká do Českého ráje.
Ochranná známka sem, ochranná známka tam
Překvapil mě reklamní papírový stojan společnosti O2, který stojí na háčku ve foyer. Je to papírový stojan ve tvaru džínsů, které jsou ztvárněné ze zadního pohledu s kapsami. Jedna z kapes obsahuje držák na letáky se sloganem: "Tuhle zkoušku máš v kapse". O co jde. Výtvarné ztvárnění džínsů se snaží napodobovat některé ochranné prvky a známky, patřící společnosti Levi Strauss & Co. Jednak pokus o nápodobu tvaru výšívky "dvou kopečků" na obou kapsách, který má symbolizovat hory kolem San Francisca (což je registrovaná jako ochranná známka) a druhak červený Red Tab® na levé hraně pravé zadní kapsy (rovněž chráněný patenty). Místo nápisu značky džínsů je na něm napsán slogan tarifu O2 [kůl]. Častá nápodoba těchto (a jiných) prvků u textilního zboží od různých trhovců mě asi nepřekvapí. V případě nadnárodního telekomunikačního gigantu, který si sám chrání své ochranné známky, loga a podobně, mě to vskutku překvapuje velmi. (Klikni na fotky pro zvětšení.)
Obchodní dům Ještěd - pápá lálá :-(
Minulý týden jsme už nechodili zkratkou skrz nejstarší legendární obchodní dům v Liberci. Tesco vyprodalo zboží, přestěhovalo se do vedle stojícího nového nákupního centra a nyní je již ohrazené. Dnes ráno cestou do školy jsem již viděl velký bagr s podivným chapadlem na konci, které tvarem velmi připomínalo klepeto raka. Ukusoval postupně kus za kusem z konstrukce obchoďáku. Cestou ze školy již byla část Teska dole - odhadem tak desetina (?) stavby, řekl bych. Bagr s mohutnými pásy na hromadě suti, betonu a kovových zbytků konstrukce dál uzobával další kousky známé architektonické stavby. Jedno oko nezůstalo suché. Skoro. Architektura ustupuje konzumu, ach jo... Co k bourání poznamenal profesor a proděkan FUA Jiří Suchomel pro T-UNI.
Tady ještě můžeme společně zavzpomínat. Za pár dní to již bude minulost:
Co jinak dodat k dnešnímu vyslovení nedůvěry vládě Mirka Topolánka... Byl jsem přesvědčen, že to ustojí, podle vývoje v dopoledních hodinách. Pak přijedu domů a je po všem. Nemám sílu ani nadávat, ani to nějak komentovat. O Paroubkovi jsem toho už napsal asi dost... Až budou předčasné volby, zase se projeví, co si tenhle národ zaslouží... Nutno dodat, že ač vláda svatá nebyla a ani Mirek není Mirek Dušín, tak jeho projev se mi moc líbil.
Jinak jsem konečně zahájil (krom dalšího semestru) i koncertní rok 2009. Přes několik koncertních nezdarů, jsem o víkendu konečně slyšel něco naživo. Nejprve koncert František Kop Quarteta v Redutě a druhý den koncert Robert Balzar Tria s Johnem Abercrombiem v Lucerna Music Baru. Ve skrze jazzový víkend, o kterém napíšu snad záhy vícero.
photo by © Michal Hanisch, 2009
relevantní odkazy:
Rozhovor s Johnem Abercrombiem pro Novinky.cz | Rozhovor s Johnem Abercrombiem pro Houser.cz | Další plánované koncerty a má pravděpodobná účast na nich
Jaro - not avalaible
Začnu tím jarem a nebudu se moc rozepisovat. Nejlépe a zcela pohotově to vyjádřil na Facebooku nedávno Jirka Ibl touto hláškou: "Hovno jaro", řekla zima. Když neprší, tak sněží. Když nesněží, tak padají kroupy. Do toho vítr. Hromady sněhu moc neubývají a tak se nebudu divit, když budeme mít na zahradě pod lesem, kam se sluneční paprsky vlivem ještě stále nízké dráhy Slunce nedostanou, hromady či hromádky sněhu ještě tak měsíc a půl. Snad ne déle. Nejen mě to už láká do Českého ráje.
Ochranná známka sem, ochranná známka tam
Překvapil mě reklamní papírový stojan společnosti O2, který stojí na háčku ve foyer. Je to papírový stojan ve tvaru džínsů, které jsou ztvárněné ze zadního pohledu s kapsami. Jedna z kapes obsahuje držák na letáky se sloganem: "Tuhle zkoušku máš v kapse". O co jde. Výtvarné ztvárnění džínsů se snaží napodobovat některé ochranné prvky a známky, patřící společnosti Levi Strauss & Co. Jednak pokus o nápodobu tvaru výšívky "dvou kopečků" na obou kapsách, který má symbolizovat hory kolem San Francisca (což je registrovaná jako ochranná známka) a druhak červený Red Tab® na levé hraně pravé zadní kapsy (rovněž chráněný patenty). Místo nápisu značky džínsů je na něm napsán slogan tarifu O2 [kůl]. Častá nápodoba těchto (a jiných) prvků u textilního zboží od různých trhovců mě asi nepřekvapí. V případě nadnárodního telekomunikačního gigantu, který si sám chrání své ochranné známky, loga a podobně, mě to vskutku překvapuje velmi. (Klikni na fotky pro zvětšení.)
Obchodní dům Ještěd - pápá lálá :-(
Minulý týden jsme už nechodili zkratkou skrz nejstarší legendární obchodní dům v Liberci. Tesco vyprodalo zboží, přestěhovalo se do vedle stojícího nového nákupního centra a nyní je již ohrazené. Dnes ráno cestou do školy jsem již viděl velký bagr s podivným chapadlem na konci, které tvarem velmi připomínalo klepeto raka. Ukusoval postupně kus za kusem z konstrukce obchoďáku. Cestou ze školy již byla část Teska dole - odhadem tak desetina (?) stavby, řekl bych. Bagr s mohutnými pásy na hromadě suti, betonu a kovových zbytků konstrukce dál uzobával další kousky známé architektonické stavby. Jedno oko nezůstalo suché. Skoro. Architektura ustupuje konzumu, ach jo... Co k bourání poznamenal profesor a proděkan FUA Jiří Suchomel pro T-UNI.
Jinak jsem konečně zahájil (krom dalšího semestru) i koncertní rok 2009. Přes několik koncertních nezdarů, jsem o víkendu konečně slyšel něco naživo. Nejprve koncert František Kop Quarteta v Redutě a druhý den koncert Robert Balzar Tria s Johnem Abercrombiem v Lucerna Music Baru. Ve skrze jazzový víkend, o kterém napíšu snad záhy vícero.
photo by © Michal Hanisch, 2009
relevantní odkazy:
Rozhovor s Johnem Abercrombiem pro Novinky.cz | Rozhovor s Johnem Abercrombiem pro Houser.cz | Další plánované koncerty a má pravděpodobná účast na nich
čtvrtek 19. března 2009
Výsledek napínavé ankety
Včera jsem slíbil výsledek mé miniankety pro mé přátele na Facebooku a zde na blogu
Přátelé, tramtadadá, mohu Vám všem slavnostně sdělit, že zásuvka na 230 V ve vlaku Českých drah skutečně... nefungovala.
Všem výhercům gratuluji. Vyhráváte kilometrickou banku Českých drah přednabitou na 1 km (slovy: jeden kilometr). O výhru se, prosím, přihlašte na kterékoliv přepážce Českých drah.
Pro ty z Vás, kteří neradi jezdíte vlakem (chápu), mám alespoň tématické video, které naprosto trefně vyjadřuje (i) mé biologické pochody v případech, kdy na cestách s ČD zažívám různá - tu menší tu větší hovna... Nebo, chcete-li: zrady.
Toto krásné - k obědu - ideální video jsem objevil díky blogu Cynismus a jiné. Do komentářů upřímně připište, do které minuty jste až video shlédli...
relevantní odkazy:
Vše, co zde na blogu bylo napsáno o ČD | O co vlastně šlo - více zde
Přátelé, tramtadadá, mohu Vám všem slavnostně sdělit, že zásuvka na 230 V ve vlaku Českých drah skutečně... nefungovala.
Všem výhercům gratuluji. Vyhráváte kilometrickou banku Českých drah přednabitou na 1 km (slovy: jeden kilometr). O výhru se, prosím, přihlašte na kterékoliv přepážce Českých drah.
Pro ty z Vás, kteří neradi jezdíte vlakem (chápu), mám alespoň tématické video, které naprosto trefně vyjadřuje (i) mé biologické pochody v případech, kdy na cestách s ČD zažívám různá - tu menší tu větší hovna... Nebo, chcete-li: zrady.
Toto krásné - k obědu - ideální video jsem objevil díky blogu Cynismus a jiné. Do komentářů upřímně připište, do které minuty jste až video shlédli...
relevantní odkazy:
Vše, co zde na blogu bylo napsáno o ČD | O co vlastně šlo - více zde
Tagy:
facebook,
fuck off ČD,
video,
ze života
středa 18. března 2009
Měl jsem štěstí - seděl jsem vedle zásuvky!!!
Dnes jsem měl velké štěstí, které jsem si vlastně už delší dobu tak nějak přál, přátelé...
Jel jsem vlakem domů z Liberce ze školy a sednul jsem si na sedačku, kde byla pod okénkem zásuvka na 230 V. Hned jsem se zaradoval, protože jsem vlastně ještě neměl tu možnost vyzkoušet si ten pocit, si notebook zapojit no zdi ve vlaku, šetřit tak proud a vlastně i baterku.
Dnes v 18:38 jsem ve Facebook status updates vyzval kamarády tímto prohlášením: "Michal Hanisch měl dneska štěstí, že seděl ve vlaku přímo u zásuvky na 230V. Do komentářů můžete psát, jestli si myslíte, že fungovala :-D". Reagovalo několik přátel - viz. screenshot níže (klikni pro zvětšení). Protože poměr názorů, jestli zásuvka fungovala nebo nikoliv, byl poměrně vyrovnaný, rozhodl jsem se, že všechny komentující ještě lehce napnu a slavnostně zveřejním výsledek zítra v pravé poledne :-).
Takže přátelé, zítra 19.3. se zde na mém blogu v 12:00 dozvíte, zda-li zásuvka ve vlaku ČD fungovala či nikoliv. Těšte se výsledek! Stay tuned!
relevantní odkazy:
Další články o ČD
Jel jsem vlakem domů z Liberce ze školy a sednul jsem si na sedačku, kde byla pod okénkem zásuvka na 230 V. Hned jsem se zaradoval, protože jsem vlastně ještě neměl tu možnost vyzkoušet si ten pocit, si notebook zapojit no zdi ve vlaku, šetřit tak proud a vlastně i baterku.
Dnes v 18:38 jsem ve Facebook status updates vyzval kamarády tímto prohlášením: "Michal Hanisch měl dneska štěstí, že seděl ve vlaku přímo u zásuvky na 230V. Do komentářů můžete psát, jestli si myslíte, že fungovala :-D". Reagovalo několik přátel - viz. screenshot níže (klikni pro zvětšení). Protože poměr názorů, jestli zásuvka fungovala nebo nikoliv, byl poměrně vyrovnaný, rozhodl jsem se, že všechny komentující ještě lehce napnu a slavnostně zveřejním výsledek zítra v pravé poledne :-).
Takže přátelé, zítra 19.3. se zde na mém blogu v 12:00 dozvíte, zda-li zásuvka ve vlaku ČD fungovala či nikoliv. Těšte se výsledek! Stay tuned!
relevantní odkazy:
Další články o ČD
Tagy:
facebook,
fuck off ČD,
na vážno,
ze života
pondělí 16. března 2009
Facebook už nikdy nebude takový jako dřív...
Nejen Facebook, přátelé... Nic už nebude takové jako dřív, proto se uklidněme
Histerie se strhla v těchto posledních pár dnech na Facebooku a tisíce (někdy desetitisíce) uživatelů se přihlašují do desítek skupin, prahnoucí po staré verzi Facebooku a protestující proti změnám z poloviny minulého týdne.
První jemnější a ne tolik kontroverzní změnou bylo to, že se stránky změnily na profily, takže i stránka například pro milovníky džusu se dnes podobá layoutem stránce běžného uživatele. Dramatičtější změna však nastala v rozložení stránky Home/Domů - po kliknutí na logo Facebooku, či na odkaz Home/Domů; zde nezůstal kámen na kameni.
Na první pohled jsem byl změnou taky lehce negativně překvapen, protože mi přišla méně přehledná, než přehled nových událostí pomocí feedů v předchozí struktuře. Vlevo ve sloupci po kliknutí na Fotky se například nezobrazí stejný obsah jako když uživatel klikne na Fotky dole v liště, kde je Facebook chat atp. - to je poněkud matoucí, pokud je to odkaz stejně pojmenovaný a každý udělá jinou akci a zobrazí jiný obsah.
Prostřední nejširší sloupec zobrazí feedy podle toho, jak je vylistujeme levými odkazy (jestli chceme fotky, odkazy, videa...). Pozitivní je, že můžete vylistovat poslední aktivitu různých skupin přátel, pokud tedy máte Přátelé sortované do skupin.
V pravém sloupci se zobrazují nejdůležitější události. Zcela nahoře narozeniny - super je, že po rozkliknutí více událostí zůstává uživatel na stejné stránce, jen se vyroluje níže více záznamů; chybou je, že to samé není možné pro nadcházející události - pro zobrazení kompletního seznamu musíme klepnout na Aplikace v dolní chat liště vlevo a srolovat až hodně nízko, případně si odkaz přidat do chat lišty. Níže v pravém sloupci potom v podstatě nejkomentovanější změny/události, či skupiny, do kterých se aktuálně přidalo nejvíce uživatelových přátel.
Velké srandy jsme svědky s překlady aplikace. Formulář pro status updates je jednou nadepsaný: "Co se vám honí hlavou", jindy: "Napište něco", nebo "Na co právě myslíte. Je to random vybírání různých překladů, nebo spíše chyba v aplikaci, která tu vybere horší překlad, tu lepší ze všech, které přeložili samotní uživatelé a tedy kdyby někdo tuto část přeložil jako "Křemílek je gay", tak by se tak taky někdy zobrazila? Těžko říct...
Zaoblení čtverečku fotky uživatele u feedu patří ke kosmetickým změnám, ale upřímně se mi hranatá fotka líbila víc... Nicméně, co čtu takhle statusy lidí a to, kolik lidí se přidává do skupin za starý Facebook, drtivá většina z nich jich změny hodnotí negativně. Já jsem toho názoru, že to chce zvyk. A snad si uživatelé nemyslí, že Mark Zuckerberg po 14 dnech od nové verze, vysortuje nejpočetnější skupinu, která si přeje starý Facebook zpět a novinky skutečně odpíská. Naivní. I za sebe ale hodnotím tuto změnu v současné době spíše negativně. Naopak první změnu layoutu po delší době, která proběhla loni a týkala se více částí stránek (především profilu a jeho stylu ovládání) jsem hodnotil a hodnotím pozitivně.
Tohle jen malý výčet skupin, které (marně) protestují:
We want old version Facebook!!
Nelíbí se mi nový vzhled Facebooku
My chceme starý(ej) facebook!! | We want the old facebook!!
1 000 000+ to bring back old facebook
Zpět se starým facebookem!!!
Old Facebook in just 2 steps
Chceme zpátky starej facebook!
Petition Against the "New Facebook"
GOOD NEWS! HOW TO GET THE OLD FACEBOOK BACK! :) (New way)
We want the old facebook back!
Tak se přidejte, chcete-li :-).
relevantní odkazy:
Facebook.com | Michal na Facebooku | Další mé články týkající se Facebooku: (Skoro) nikdo nemá rád Davida Ratha, Spam na Facebooku, Facebookem proti ČSSD?, Komunitní weby - část druhá
Histerie se strhla v těchto posledních pár dnech na Facebooku a tisíce (někdy desetitisíce) uživatelů se přihlašují do desítek skupin, prahnoucí po staré verzi Facebooku a protestující proti změnám z poloviny minulého týdne.
První jemnější a ne tolik kontroverzní změnou bylo to, že se stránky změnily na profily, takže i stránka například pro milovníky džusu se dnes podobá layoutem stránce běžného uživatele. Dramatičtější změna však nastala v rozložení stránky Home/Domů - po kliknutí na logo Facebooku, či na odkaz Home/Domů; zde nezůstal kámen na kameni.
Na první pohled jsem byl změnou taky lehce negativně překvapen, protože mi přišla méně přehledná, než přehled nových událostí pomocí feedů v předchozí struktuře. Vlevo ve sloupci po kliknutí na Fotky se například nezobrazí stejný obsah jako když uživatel klikne na Fotky dole v liště, kde je Facebook chat atp. - to je poněkud matoucí, pokud je to odkaz stejně pojmenovaný a každý udělá jinou akci a zobrazí jiný obsah.
Prostřední nejširší sloupec zobrazí feedy podle toho, jak je vylistujeme levými odkazy (jestli chceme fotky, odkazy, videa...). Pozitivní je, že můžete vylistovat poslední aktivitu různých skupin přátel, pokud tedy máte Přátelé sortované do skupin.
V pravém sloupci se zobrazují nejdůležitější události. Zcela nahoře narozeniny - super je, že po rozkliknutí více událostí zůstává uživatel na stejné stránce, jen se vyroluje níže více záznamů; chybou je, že to samé není možné pro nadcházející události - pro zobrazení kompletního seznamu musíme klepnout na Aplikace v dolní chat liště vlevo a srolovat až hodně nízko, případně si odkaz přidat do chat lišty. Níže v pravém sloupci potom v podstatě nejkomentovanější změny/události, či skupiny, do kterých se aktuálně přidalo nejvíce uživatelových přátel.
Velké srandy jsme svědky s překlady aplikace. Formulář pro status updates je jednou nadepsaný: "Co se vám honí hlavou", jindy: "Napište něco", nebo "Na co právě myslíte. Je to random vybírání různých překladů, nebo spíše chyba v aplikaci, která tu vybere horší překlad, tu lepší ze všech, které přeložili samotní uživatelé a tedy kdyby někdo tuto část přeložil jako "Křemílek je gay", tak by se tak taky někdy zobrazila? Těžko říct...
Zaoblení čtverečku fotky uživatele u feedu patří ke kosmetickým změnám, ale upřímně se mi hranatá fotka líbila víc... Nicméně, co čtu takhle statusy lidí a to, kolik lidí se přidává do skupin za starý Facebook, drtivá většina z nich jich změny hodnotí negativně. Já jsem toho názoru, že to chce zvyk. A snad si uživatelé nemyslí, že Mark Zuckerberg po 14 dnech od nové verze, vysortuje nejpočetnější skupinu, která si přeje starý Facebook zpět a novinky skutečně odpíská. Naivní. I za sebe ale hodnotím tuto změnu v současné době spíše negativně. Naopak první změnu layoutu po delší době, která proběhla loni a týkala se více částí stránek (především profilu a jeho stylu ovládání) jsem hodnotil a hodnotím pozitivně.
Tohle jen malý výčet skupin, které (marně) protestují:
We want old version Facebook!!
Nelíbí se mi nový vzhled Facebooku
My chceme starý(ej) facebook!! | We want the old facebook!!
1 000 000+ to bring back old facebook
Zpět se starým facebookem!!!
Old Facebook in just 2 steps
Chceme zpátky starej facebook!
Petition Against the "New Facebook"
GOOD NEWS! HOW TO GET THE OLD FACEBOOK BACK! :) (New way)
We want the old facebook back!
Tak se přidejte, chcete-li :-).
relevantní odkazy:
Facebook.com | Michal na Facebooku | Další mé články týkající se Facebooku: (Skoro) nikdo nemá rád Davida Ratha, Spam na Facebooku, Facebookem proti ČSSD?, Komunitní weby - část druhá
sobota 14. března 2009
London Dealing
Stručné zážitky a postřehy z týdenního pobytu v Londýně, který jsem si vystřihnul s přáteli poslední únorový týden (v průběhu čtení tohoto článku doporučuji poslech songu London Dealing či ID Song alespoň na 80 dB)
V celku dlouhodobě plánovaná akce, kterou jsem spontánně odkejval, že se zúčastním taky. Možnost poznat nové město, památky, vyfotit nějaké fotky, odpočinout si po mentální stránce a nejvíce asi udělat něco zcela nového - to byly hlavní důdovy, proč jsem jel a co jsem od toho čekal.
Kulturáž
Drtivá většina nekomerčních muzeí je zdarma. U nás věc nevídaná, neslýchaná. Navíc to jsou tak obsáhlé expozice, že na důkladné prohlédnutí a projití návštěvník potřebuje minimálně den (ostatně všechna jsou uzpůsobena tak, že zde člověk den strávit může - ve všech je možnost občerstvení, či jednoduší restaurace). Navštívili jsme celkem 5 muzeí: London Museum, British Museum, Imperial War Museum, Science Museum, Natural History Museum. Nikde nic. Ve všech je povoleno fotit a pozor: i s bleskem (jediná vyjímka byla v Imperial War Museum v expozici o holokaustu z pochopitelných pietních důvodů).
Existují ale placené, samozřejmě. Například provařené museum voskových figurín, kde cena lehce převyšuje 25 liber. My jsme ho vynechali - jednak kvůli ceně, jednak kvůli času a pak nám přišlo, že se dalo 25 liber investovat do zajímavějích míst. Prohlídli jsme si například válečnou loď 2. světové války HMS Belfast, kotvící nedaleko Tower Bridge. Sem se dostanete na ISIC za 8,5 liber (bez slevy 11) a mohu skutečně vřele doporučit (!!!), jelikož je to moc zajímavé a hlavně poutavě udělané - jak je vidno z fotek.
Na St. Paul's Catedral se dostanete taky za 8,5 liber (galerie a krypta). Když jsme na ní byli my, byla bohužel zavřená nejvyšší galerie, tak v tomto případě možná stojí za zvážení pro toho, kdo chce hlavně vychutnat výhled, oželet tuto obrovskou katedrálu a vystoupat spíš na nedaleký pomník The Monument (za tři libry), kde se dostanete do cca stejné výšky, pokud je nejvyšší galerie St. Paul uzavřena a jako bonus dostanete diplom, že jste vyšplhali na nejvyšší volně stojící kamenný sloup na světě :-). Z obou míst je nádherný výhled na centrum Londýna, kterému škodí jen snad jeřáby - v Londýně se mohutně staví.
Zajímavá místa, či procházkáž
Z okrajových částí Londýna jsme viděli část Leyton, kde se staví stadion pro letní olympíjské hry a pak legendární punkovou Camden Town - zajímavé barevné baráky, okované boty, kov všude, punkáči kamkoliv se člověk podívá, podivná zákoutí a nejrůznější tržnice.
Mezi legendární místa jistě bude patřit Hyde Park (obdivování krásných obrovských veverek, racků a dalších letců), Big Ben, Piccadilli Circus, či palác Královny, to je jasné. Velmi doporučuju ale například noční procházku od London Bridge po právém nábřeží směrem k Tower Bridge po směru toku Temže. Krom krásné nasvíceného London Bridge, lodi HMS Belfast a samozřejmě Tower Bridge, jsou krásně nasvícené i moderní administrativní budovy na břehu. A přímo z London Bridge je krásně vidět i nasvícená katedrála St. Paul.
Kameráž, metráž
Zajímavostí v Londýně jsou všudypřítomné kamery - doslova všude na každém kroku. Každou ulici sledují bezpečnostní kamery. Jsou všude. V metru, v autobusech, v obchodech, na chodbách, v hospodách a restauracích. Jediná místa, kde jsme kamery neviděli, byly sprchy a toalety. Už i v umyvárnách na toaletách kamery byly. Člověka to nejdřív trochu vyděší, ale nakonec u mě převažoval pocit bezpečí a ač je to město s nehorázným počtem obyvatel všech národností, kultur a barev pleti, tak jsem se cítil bezpečně i v noci a i sám.
Londýnské metro je peklo :-). Krom nehorázného množství tras (12) a stanic (274), ve kterých se člověk orientuje poněkud obtížněji, působí poněkud klaustrofobicky. Zejména proto, že stanice jsou malé, průchozí spojovací chodby a tunely pro cestující rovněž a vozy metra samotné jsou kónické a v tubusu metra je minimální rozdíl mezi vagónem a zdí. Připočtěte davy lidí, stanice situované často v zatáčce...
Cenáž
Ač je Londýn jedno z pěti nejdražších měst na světě podle životních nákladů (1. Moskva, 2. Tokio, 3. Londýn, 4. Oslo, 5. Soul), spousta komodit je zde stejně drahých jako u nás a řada je daleko levnějších než v České republice. (Samozřejmě, pokud vynecháme obchodní dům Harrods a budeme brát komodity pro normální smrtelníky, tedy nikoliv diamanty, Rolls - Royce či Bentley, pětihvězdičkové hotely apod.) Ve standardních supermarketech se dají sehnat potraviny v celku za normální ceny. Pochopitelně je rozdíl mezi cenáží v centru Londýna a například v aglomeraci, či v jiných městech či městských částech. Říká se, že Londýn je o 30 % dražší než ostatní lokality v UK - ostatně, jako v jakémkoliv jiném hlavním městě.
Konkrétní příklady. Začneme tím prazákladním :-). Plechovkové lepší pivo (12° ležák, např. australský premiový Forster's) se dá sehnat v přepočtu kolem 25 - 30 Kč. (V hospodě pochopitelně o mnoho dráž, logicky.) Osm nožiček párků ve skle za 31 Kč. Nový model sportovní obuvy Adidas Originals v rozmezí 1400 - 2500 Kč. Pozor! Nové modely a bez slevy. Člověk si jen může rvát vlasy při představě, kolik stojí například sezónu starý model stejných bot u nás již po slevě (po slevě často za 1500 - 2500, před slevou 3000 a výš). V různých obchodech na okrajích centra lze sehnat nové (často značkové) oblečení (všechny druhy) klidně o 50 - 70 % levněji. Kompaktní disky. Zkušnost mám z HMV megastoru. Nové žhavé tituly v rozmezí 11 - 17 liber, tedy 350 - 550 Kč, podle kurzu (a pozor - jsou to alba s plnohodnotnými booklety!). Některé o chlup starší tituly velmi často v režimu 2 specielně označné tituly za 10 liber, tedy kus za 5 liber - cca za 160 Kč. Nekomerční hudba se dá sehnat již od 3 liber. Krása. Co z toho plyne? Že místní obchodníci nás solidně obíraj. Prakticky ve všem.
Hosteláž
Hostel byl pro nás prvním drastickým šokem hned po příjezdu. Na webu agentury, přes kterou se objednával, byl charakterizován zcela jinak... Na pokoji, který měl fatálně malou plochu, byly 4 dvoupatrové palandy, jeden věšák a jedno zrcadlo, toť vše. Skříň ne, židle ne, stůl ne. Nic z toho by se tam nevešlo. Byli jsme rádi, že nás bylo na pokoji nakonec jen šest oproti osmi, ač se nám to prodražilo, ale představa dalších 2 lidí s 2 kufry byla skoro nepředstavitelná. To, že na pokoji nebyla zásuvka (!), byl snad šok největší. Nabíjení, fénování, holení probíhalo na chodbě :-(. 2 sprchové kouty na jedno patro se uklízely jednou denně a bylo to málo. Jsem zvyklý na ledasco z ledasjakých kempů (!) po prakticky celé střední a severní Evropě, ale tohle bylo občas moc i na mě... Lidi jsou prasata, holky nevyjímaje. A hostel byl uklízen prostě jen jednou denně a to nestašilo. K snídani, která byla teda v ceně, jsme taky teda mohli mít alespoň někdy něco jiného než jen toust a marmeládu, ale budiž...
Jedinou výhodou byla lokace; Dover Castle Hostel byl na Borough Street cca 4 minuty autobusem od London Bridge - cca 15 minut pěší chůze. A pak asi i cena, když vezmeme lokaci a to, že to je prostě Londýn.
Počasáž
O počasí na ostrovech toho bylo napsáno mraky. Horší ale než u nás snad být nemohlo. První den bylo polojasno, druhý den dokonce jasno, což nás navnadilo. Pak se to však zhoršilo a již bylo pod mrakem. Slunce pak symbolicky svítilo poslední den, jako by se s námi chtělo rozloučit (dovolil jsem si trochu skorobásnického sentimentu). Ale ani jednou nepršelo, jen jedno odpoledne mžilo, takže jsme vlastně mohli být ještě rádi. I když rozdíl ve fotkách za krásného dne a za dne zataženého je prostě markantní.
Finálně bych za sebe rád poděkoval Markét a Týně za celkovou organizaci, program a trpělivost. Příště prý jedeme na Kokořín, tam jsou skály pískovcový, občerstvení a tak :-). Co je tady... Prd.
fotky © Michal Hanisch, 2009
relevantní odkazy:
Fotky z Londýna: 1. den | 2. den | 3. den | 4. den | 5. den | 6. den | 7. den | 8. den | Londýn černobíle
V celku dlouhodobě plánovaná akce, kterou jsem spontánně odkejval, že se zúčastním taky. Možnost poznat nové město, památky, vyfotit nějaké fotky, odpočinout si po mentální stránce a nejvíce asi udělat něco zcela nového - to byly hlavní důdovy, proč jsem jel a co jsem od toho čekal.
Kulturáž
Drtivá většina nekomerčních muzeí je zdarma. U nás věc nevídaná, neslýchaná. Navíc to jsou tak obsáhlé expozice, že na důkladné prohlédnutí a projití návštěvník potřebuje minimálně den (ostatně všechna jsou uzpůsobena tak, že zde člověk den strávit může - ve všech je možnost občerstvení, či jednoduší restaurace). Navštívili jsme celkem 5 muzeí: London Museum, British Museum, Imperial War Museum, Science Museum, Natural History Museum. Nikde nic. Ve všech je povoleno fotit a pozor: i s bleskem (jediná vyjímka byla v Imperial War Museum v expozici o holokaustu z pochopitelných pietních důvodů).
Existují ale placené, samozřejmě. Například provařené museum voskových figurín, kde cena lehce převyšuje 25 liber. My jsme ho vynechali - jednak kvůli ceně, jednak kvůli času a pak nám přišlo, že se dalo 25 liber investovat do zajímavějích míst. Prohlídli jsme si například válečnou loď 2. světové války HMS Belfast, kotvící nedaleko Tower Bridge. Sem se dostanete na ISIC za 8,5 liber (bez slevy 11) a mohu skutečně vřele doporučit (!!!), jelikož je to moc zajímavé a hlavně poutavě udělané - jak je vidno z fotek.
Na St. Paul's Catedral se dostanete taky za 8,5 liber (galerie a krypta). Když jsme na ní byli my, byla bohužel zavřená nejvyšší galerie, tak v tomto případě možná stojí za zvážení pro toho, kdo chce hlavně vychutnat výhled, oželet tuto obrovskou katedrálu a vystoupat spíš na nedaleký pomník The Monument (za tři libry), kde se dostanete do cca stejné výšky, pokud je nejvyšší galerie St. Paul uzavřena a jako bonus dostanete diplom, že jste vyšplhali na nejvyšší volně stojící kamenný sloup na světě :-). Z obou míst je nádherný výhled na centrum Londýna, kterému škodí jen snad jeřáby - v Londýně se mohutně staví.
Zajímavá místa, či procházkáž
Z okrajových částí Londýna jsme viděli část Leyton, kde se staví stadion pro letní olympíjské hry a pak legendární punkovou Camden Town - zajímavé barevné baráky, okované boty, kov všude, punkáči kamkoliv se člověk podívá, podivná zákoutí a nejrůznější tržnice.
Mezi legendární místa jistě bude patřit Hyde Park (obdivování krásných obrovských veverek, racků a dalších letců), Big Ben, Piccadilli Circus, či palác Královny, to je jasné. Velmi doporučuju ale například noční procházku od London Bridge po právém nábřeží směrem k Tower Bridge po směru toku Temže. Krom krásné nasvíceného London Bridge, lodi HMS Belfast a samozřejmě Tower Bridge, jsou krásně nasvícené i moderní administrativní budovy na břehu. A přímo z London Bridge je krásně vidět i nasvícená katedrála St. Paul.
Kameráž, metráž
Zajímavostí v Londýně jsou všudypřítomné kamery - doslova všude na každém kroku. Každou ulici sledují bezpečnostní kamery. Jsou všude. V metru, v autobusech, v obchodech, na chodbách, v hospodách a restauracích. Jediná místa, kde jsme kamery neviděli, byly sprchy a toalety. Už i v umyvárnách na toaletách kamery byly. Člověka to nejdřív trochu vyděší, ale nakonec u mě převažoval pocit bezpečí a ač je to město s nehorázným počtem obyvatel všech národností, kultur a barev pleti, tak jsem se cítil bezpečně i v noci a i sám.
Londýnské metro je peklo :-). Krom nehorázného množství tras (12) a stanic (274), ve kterých se člověk orientuje poněkud obtížněji, působí poněkud klaustrofobicky. Zejména proto, že stanice jsou malé, průchozí spojovací chodby a tunely pro cestující rovněž a vozy metra samotné jsou kónické a v tubusu metra je minimální rozdíl mezi vagónem a zdí. Připočtěte davy lidí, stanice situované často v zatáčce...
Cenáž
Ač je Londýn jedno z pěti nejdražších měst na světě podle životních nákladů (1. Moskva, 2. Tokio, 3. Londýn, 4. Oslo, 5. Soul), spousta komodit je zde stejně drahých jako u nás a řada je daleko levnějších než v České republice. (Samozřejmě, pokud vynecháme obchodní dům Harrods a budeme brát komodity pro normální smrtelníky, tedy nikoliv diamanty, Rolls - Royce či Bentley, pětihvězdičkové hotely apod.) Ve standardních supermarketech se dají sehnat potraviny v celku za normální ceny. Pochopitelně je rozdíl mezi cenáží v centru Londýna a například v aglomeraci, či v jiných městech či městských částech. Říká se, že Londýn je o 30 % dražší než ostatní lokality v UK - ostatně, jako v jakémkoliv jiném hlavním městě.
Konkrétní příklady. Začneme tím prazákladním :-). Plechovkové lepší pivo (12° ležák, např. australský premiový Forster's) se dá sehnat v přepočtu kolem 25 - 30 Kč. (V hospodě pochopitelně o mnoho dráž, logicky.) Osm nožiček párků ve skle za 31 Kč. Nový model sportovní obuvy Adidas Originals v rozmezí 1400 - 2500 Kč. Pozor! Nové modely a bez slevy. Člověk si jen může rvát vlasy při představě, kolik stojí například sezónu starý model stejných bot u nás již po slevě (po slevě často za 1500 - 2500, před slevou 3000 a výš). V různých obchodech na okrajích centra lze sehnat nové (často značkové) oblečení (všechny druhy) klidně o 50 - 70 % levněji. Kompaktní disky. Zkušnost mám z HMV megastoru. Nové žhavé tituly v rozmezí 11 - 17 liber, tedy 350 - 550 Kč, podle kurzu (a pozor - jsou to alba s plnohodnotnými booklety!). Některé o chlup starší tituly velmi často v režimu 2 specielně označné tituly za 10 liber, tedy kus za 5 liber - cca za 160 Kč. Nekomerční hudba se dá sehnat již od 3 liber. Krása. Co z toho plyne? Že místní obchodníci nás solidně obíraj. Prakticky ve všem.
Hosteláž
Hostel byl pro nás prvním drastickým šokem hned po příjezdu. Na webu agentury, přes kterou se objednával, byl charakterizován zcela jinak... Na pokoji, který měl fatálně malou plochu, byly 4 dvoupatrové palandy, jeden věšák a jedno zrcadlo, toť vše. Skříň ne, židle ne, stůl ne. Nic z toho by se tam nevešlo. Byli jsme rádi, že nás bylo na pokoji nakonec jen šest oproti osmi, ač se nám to prodražilo, ale představa dalších 2 lidí s 2 kufry byla skoro nepředstavitelná. To, že na pokoji nebyla zásuvka (!), byl snad šok největší. Nabíjení, fénování, holení probíhalo na chodbě :-(. 2 sprchové kouty na jedno patro se uklízely jednou denně a bylo to málo. Jsem zvyklý na ledasco z ledasjakých kempů (!) po prakticky celé střední a severní Evropě, ale tohle bylo občas moc i na mě... Lidi jsou prasata, holky nevyjímaje. A hostel byl uklízen prostě jen jednou denně a to nestašilo. K snídani, která byla teda v ceně, jsme taky teda mohli mít alespoň někdy něco jiného než jen toust a marmeládu, ale budiž...
Jedinou výhodou byla lokace; Dover Castle Hostel byl na Borough Street cca 4 minuty autobusem od London Bridge - cca 15 minut pěší chůze. A pak asi i cena, když vezmeme lokaci a to, že to je prostě Londýn.
Počasáž
O počasí na ostrovech toho bylo napsáno mraky. Horší ale než u nás snad být nemohlo. První den bylo polojasno, druhý den dokonce jasno, což nás navnadilo. Pak se to však zhoršilo a již bylo pod mrakem. Slunce pak symbolicky svítilo poslední den, jako by se s námi chtělo rozloučit (dovolil jsem si trochu skorobásnického sentimentu). Ale ani jednou nepršelo, jen jedno odpoledne mžilo, takže jsme vlastně mohli být ještě rádi. I když rozdíl ve fotkách za krásného dne a za dne zataženého je prostě markantní.
Finálně bych za sebe rád poděkoval Markét a Týně za celkovou organizaci, program a trpělivost. Příště prý jedeme na Kokořín, tam jsou skály pískovcový, občerstvení a tak :-). Co je tady... Prd.
fotky © Michal Hanisch, 2009
relevantní odkazy:
Fotky z Londýna: 1. den | 2. den | 3. den | 4. den | 5. den | 6. den | 7. den | 8. den | Londýn černobíle
Tagy:
das bier,
monkey business,
ze života
neděle 1. března 2009
Twilight Of Jesters? - nová deska Romana Holého
Do jaké míry je Twilight Of Jesters? ještě vůbec kolektivní deska Monkey Business? S každou další řadovou deskou této přední české koncertní skupiny se obří podíl muzikantské práce Romana Holého ještě více rozšiřuje. Kdyby za novou deskou nebylo těch devět let tradice, klidně by to mohla být sólová deska Holého a jeho hostů. To však nevadí a desce to na kráse nic neubírá.
O objektivitě a nezaujatosti hudebních hodnocení mých oblíbenců úspěšně pochybuje každý můj (nejen) hudební kamarád. Odstup je již marný. S Monkey Business vyrůstám taky prakticky celých těch devět let.
Co je však důvodem toho, že se majoritní podíl muzikantké práce je právě Romanův? Vidím dva hlavní. Jednak stále rozšiřující se krize hudebního průmyslu. Hudební studia pomalu zejí prázdnotou; Holý může nahrávat v obýváku nebo klidně v koupelně, čímž měsíční táboření skupiny v pronajatém studiu odpadá a tím i možnost větší kolektivnosti. Druhý důvod je Holého naprosté pohlcení hudbou, který tím žije z kapely prostě nejvíce. Holý je dominantní samec MBs - myšleno nikoliv negativně.
Twilight Of Jesters? je pro mě z 3 % jazz, z 12 % funk, z 35 % kvalitní popík a z 50 % kvalitní diskotéka - a na kvalitní (!) diskotéce skutečně není nic špatného. Skalní fanoušci se předhánějí, kdo napíše dřív, že už to není jako před devíti lety na Why Be In When You Could Be Out. To snad přece ani nemůže být! Nikdo neustrne v jednom bodě. Ale i mně se po dechové sekci a symfonickém orchestru stýská, ne že ne... (Tak snad nám aspoň ty dechy vynahradí Holý na desce J.A.R.)
Holý dominuje nejen jako autor hudby, ale i jako vokalista. Prakticky ve všech albech a songech v historii skupiny obstarává doprovodné vokály, ale nyní je hlavním vokalistou hned ve dvou - v prvním singlu Who Killed My Libido? a v silně diskotékové Nuremberg. Ve všech ostatních se stará i o ty doprovodné.
Snad poprvé jsem přičichnul na první poslech ke všem skladbám, to se mi ještě nepoštěstilo. Po několika posleších jsem si ale už vysortoval mé vrcholné skladby alba - ID Song, History Of Pathos, Bob Marley's Soccer Shoes a ještě snad minimalistická Gumball. ID Song je nejsvětovější skladba desky. Určitě na tom má lví podíl chraplák Ashley Slatera a v závěru ještě trumpeta Míry Surky (stejně jako v Bob Marley's Soccer Shoes), která tam sedne jako dětská prdelka na nočník.
History Of Pathos je song s těžkotonážním velkorysým nástupem (dovedl bych si ji směle představit jako otevírák alba) a kvílivou kytarou Oldřicha, kde pochopitelně vokálně exhibuje Glenn Hughes; stejně jako v oné již zmíněné minimalistické Gumball s krásnou akustickou kytarou Holého a jazzovým sólem Oldy, na kterou se v druhé polovině února v LA natáčel klip (mrkněte na fotky z natáčení od Vráti Šlapáka).
Co je větší diskotéka? Kings Of Discoteque (plynule navazující na oslavnou energydrinkovou píseň pro Michaela Jacksona s názvem MJ Is 50, kde snad neuvěříte, že onen hlas není samotný slavný Vincent Price jako v Thrilleru ale Vladimír Kratina) nebo Nuremberg? Těžko říct. Ono je to stejně jedno, protože na diskotékách to stejně znít nebude, protože je to pro ty ovce moc náročná písnička... A rádia se těmto skladbách pochopitelně taky vyhnou. O zahnilém rybníků místní pap muziek bylo napsáno už mraky vět..., škoda se opakovat.
Album masteroval v Londýnském studiu Metropolis Miles Showell, který za mastering jednoho tracku (ne delším než 10 minut) bere £ 100, a který makal například na albech Groove Armady, The Brand New Heavies, Mikea Oldfielda nebo Dido. Upřímně teda, zvuk je na albu perfektní, ale že bych viděl propastný rozdíl mezi zvukem této a předchozí desky, to se říct nedá. Možná to poslouchám na blbém Sanyu (já mám Panasonic, vlastním též i Blaupunkt), nemám hudební sluch nebo jsem totální hudební ignorant... Cé je správně.
Viktor Mašát mi psal, že se mi obal líbit nebude - teď je jasné, co myslel. Monkey Business upustili od několika standardů, které se ale duše alba netýkají, pouze toho ošacení - a o srdíčko jde přeci v první řadě a proto to není tak smrtelně vážné. Koneckonců si strčte booklet Twilight Of Jesters? do standardního černého plastového obalu (například) Save The Robots a uznáte stejně jako já, že bílý plastový se prostě hodí lépe než černý. Aspoň zůstaly boky a design kotouče samotného ve stylu Columbia Records, aby deska hezky zapadla do té řady :-).
Teď už jen jde o jednu jedinou avšak prazákladní věc: jak bude znít podání nových skladeb v koncertní podobě, na to jsem zvědav snad nejvíce v historii skupiny. Už teď je jasné to, že do koncertní podoby bude zapojen celý ansámbl (narozdíl od alba), Přesvědčím se o tom nejpozději 21. 5. v KD v Liberci (více termínů koncertů nového turné tu).
I já (stejně jako Tomáš Tenkrát) musím zpětně předchozí desce OODAOC ubrat jeden bod, možná dokonce dva. Zároveň jsem se k aktuálním dnu pokusil sestavit žebříček, jak si u mě stojí řadová alba Monkey Business (v oblíbenosti, nikoliv v poslechovosti). Byl to nervák (stejnej jako mé seznamování s děvčaty), ale takto to je v současné době asi je:
1) Save The Robots
2) Kiss Me On My Ego
3) Twilight Of Jesters?
4) Objects Of Desire And Other Complications (o dva fousy před 5. místem)
5) Why Be In When You Could By Out
6) Resistance Is Futile
Teď už mě můžete směle a vesele ukamenovat v komentářích. Na závěr propagační video :-D
foto by © Roman Černý, 2009
relevantní odkazy:
Monkey Business | Kupte nové album | Kupte jednotlivé tracky Monkey Business | MySpace (fuj) skupiny | Recenze Musicserveru
O objektivitě a nezaujatosti hudebních hodnocení mých oblíbenců úspěšně pochybuje každý můj (nejen) hudební kamarád. Odstup je již marný. S Monkey Business vyrůstám taky prakticky celých těch devět let.
Co je však důvodem toho, že se majoritní podíl muzikantké práce je právě Romanův? Vidím dva hlavní. Jednak stále rozšiřující se krize hudebního průmyslu. Hudební studia pomalu zejí prázdnotou; Holý může nahrávat v obýváku nebo klidně v koupelně, čímž měsíční táboření skupiny v pronajatém studiu odpadá a tím i možnost větší kolektivnosti. Druhý důvod je Holého naprosté pohlcení hudbou, který tím žije z kapely prostě nejvíce. Holý je dominantní samec MBs - myšleno nikoliv negativně.
Twilight Of Jesters? je pro mě z 3 % jazz, z 12 % funk, z 35 % kvalitní popík a z 50 % kvalitní diskotéka - a na kvalitní (!) diskotéce skutečně není nic špatného. Skalní fanoušci se předhánějí, kdo napíše dřív, že už to není jako před devíti lety na Why Be In When You Could Be Out. To snad přece ani nemůže být! Nikdo neustrne v jednom bodě. Ale i mně se po dechové sekci a symfonickém orchestru stýská, ne že ne... (Tak snad nám aspoň ty dechy vynahradí Holý na desce J.A.R.)
Holý dominuje nejen jako autor hudby, ale i jako vokalista. Prakticky ve všech albech a songech v historii skupiny obstarává doprovodné vokály, ale nyní je hlavním vokalistou hned ve dvou - v prvním singlu Who Killed My Libido? a v silně diskotékové Nuremberg. Ve všech ostatních se stará i o ty doprovodné.
Snad poprvé jsem přičichnul na první poslech ke všem skladbám, to se mi ještě nepoštěstilo. Po několika posleších jsem si ale už vysortoval mé vrcholné skladby alba - ID Song, History Of Pathos, Bob Marley's Soccer Shoes a ještě snad minimalistická Gumball. ID Song je nejsvětovější skladba desky. Určitě na tom má lví podíl chraplák Ashley Slatera a v závěru ještě trumpeta Míry Surky (stejně jako v Bob Marley's Soccer Shoes), která tam sedne jako dětská prdelka na nočník.
History Of Pathos je song s těžkotonážním velkorysým nástupem (dovedl bych si ji směle představit jako otevírák alba) a kvílivou kytarou Oldřicha, kde pochopitelně vokálně exhibuje Glenn Hughes; stejně jako v oné již zmíněné minimalistické Gumball s krásnou akustickou kytarou Holého a jazzovým sólem Oldy, na kterou se v druhé polovině února v LA natáčel klip (mrkněte na fotky z natáčení od Vráti Šlapáka).
Co je větší diskotéka? Kings Of Discoteque (plynule navazující na oslavnou energydrinkovou píseň pro Michaela Jacksona s názvem MJ Is 50, kde snad neuvěříte, že onen hlas není samotný slavný Vincent Price jako v Thrilleru ale Vladimír Kratina) nebo Nuremberg? Těžko říct. Ono je to stejně jedno, protože na diskotékách to stejně znít nebude, protože je to pro ty ovce moc náročná písnička... A rádia se těmto skladbách pochopitelně taky vyhnou. O zahnilém rybníků místní pap muziek bylo napsáno už mraky vět..., škoda se opakovat.
Album masteroval v Londýnském studiu Metropolis Miles Showell, který za mastering jednoho tracku (ne delším než 10 minut) bere £ 100, a který makal například na albech Groove Armady, The Brand New Heavies, Mikea Oldfielda nebo Dido. Upřímně teda, zvuk je na albu perfektní, ale že bych viděl propastný rozdíl mezi zvukem této a předchozí desky, to se říct nedá. Možná to poslouchám na blbém Sanyu (já mám Panasonic, vlastním též i Blaupunkt), nemám hudební sluch nebo jsem totální hudební ignorant... Cé je správně.
Viktor Mašát mi psal, že se mi obal líbit nebude - teď je jasné, co myslel. Monkey Business upustili od několika standardů, které se ale duše alba netýkají, pouze toho ošacení - a o srdíčko jde přeci v první řadě a proto to není tak smrtelně vážné. Koneckonců si strčte booklet Twilight Of Jesters? do standardního černého plastového obalu (například) Save The Robots a uznáte stejně jako já, že bílý plastový se prostě hodí lépe než černý. Aspoň zůstaly boky a design kotouče samotného ve stylu Columbia Records, aby deska hezky zapadla do té řady :-).
Teď už jen jde o jednu jedinou avšak prazákladní věc: jak bude znít podání nových skladeb v koncertní podobě, na to jsem zvědav snad nejvíce v historii skupiny. Už teď je jasné to, že do koncertní podoby bude zapojen celý ansámbl (narozdíl od alba), Přesvědčím se o tom nejpozději 21. 5. v KD v Liberci (více termínů koncertů nového turné tu).
I já (stejně jako Tomáš Tenkrát) musím zpětně předchozí desce OODAOC ubrat jeden bod, možná dokonce dva. Zároveň jsem se k aktuálním dnu pokusil sestavit žebříček, jak si u mě stojí řadová alba Monkey Business (v oblíbenosti, nikoliv v poslechovosti). Byl to nervák (stejnej jako mé seznamování s děvčaty), ale takto to je v současné době asi je:
1) Save The Robots
2) Kiss Me On My Ego
3) Twilight Of Jesters?
4) Objects Of Desire And Other Complications (o dva fousy před 5. místem)
5) Why Be In When You Could By Out
6) Resistance Is Futile
Teď už mě můžete směle a vesele ukamenovat v komentářích. Na závěr propagační video :-D
foto by © Roman Černý, 2009
relevantní odkazy:
Monkey Business | Kupte nové album | Kupte jednotlivé tracky Monkey Business | MySpace (fuj) skupiny | Recenze Musicserveru
Tagy:
co poslouchám,
funk,
hudba,
monkey business,
nové album,
video
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)