Tohle budete znát. Na pocity, úspěchy, neúspěchy se novináři ptají kdejakého (ne)úspěšného sportovce... Sere mě, že se nikdo neptá na moje pocity a co bolí jako mě...! Kurva! Tak tady to máte, fiktivní rozhovor o jednom ilustračním pracovním dni projektového manažera v jedné z největších bank v České republice
Michale, máte za sebo další pracovní den. Jak se vám dneska vstávalo, když jste věděl, že máte před sebou několik důležitých a několik nedůležitých porad?
Vstávalo se mi fajn, protože jsem věděl, že na stole mám zbytek mýho skvělýho černýho čaje z večera, takže jsem ušetřil ráno asi pět minut tím, že jsem nemusel žádnej vařit a rovnou jsem se mohl napít ještě než jsem si šel vyčistit zuby a hodit si sprchu. To bylo skvělý...
Takže vlastně den začal dobře...
Vlastně ano, dokonce jsem si vzpomněl a našel jsem si čas i nasnídat a pustit si tři hezký písničky.
V posledních dnech jste si ale ztěžoval na mírné nachlazení, které vás trápilo hlavně po probuzení. Už je to lepší?
Lepší to není... Tohle mě moc trápí, ale bohužel nemám čas to vyléčit, takže jedu na krev přes to. Měl bych zase najet na vyplachování nosu slanou vodou. To mě naučila maminka.
Přesuňme se ale už do práce... Začal jste rovnou poradou? Jak odstartovala?
Ještě než začala denní synchronizační stand-up porada, kterou máme od devíti, tak jsem původně myslel, že budu mít hodinu času na vyřízení mailů-restů a dopsání nějaké dokumentace, protože jsem čekal, že v kanceláři budu sám. Jenže jakmile jsem dovyvětral, tak začali přicházet první členové týmu a už jsem ten klid na práci prostě neměl, protože pořád někdo něco potřeboval. Tomu zařídit přidání práv na přístup do bankovních systémů, onen zase potřeboval vysvětlit nějaký synchronizační úkol, co jsem mu zadal. Do toho jsem musel volat dvoum technikům: jednomu na helpdesk kvůli digipassům, pak analytikovi, jestli zprovoznil serverové prostupy do Maďarska. Máme v týmu nového člena, takže se musím věnovat i jemu a radit přirozeně se vším možným. Pak teprve začal stand-up...
Jak probíhal? Jak jste se při něm cítil?
Nestihl jsem se na něj připravit, jak jsem správně měl (kvůli věcem v té první hodince), abych týmu příkladně odvyprávěl, co jsem dělal předchozí den, protože toho bylo tolik, že jsem zapomněl 3/4, takže jsem poprosil a odstartoval to kolega iOS developer. Je to borec, takže jsme byli hned zpět nakolejení. Testeři od product ownera dostali dostatek práce na celý den. Kolegyně analytička přinesla dobrou zprávu, že již namapovala v éáčku všechny use cases na všechny business requirements. To byla super zpráva.
Stihli jste stand-up v předepsaném čase?
Jasně, dokonce jsme kolečko stihli za 10 minut, což je super čas. Ale tady to může znamenat buď, že nebyly komplikace, nebo že všichni byli sladění předem, nebo že někdo nechtěl vyeskalovat nějakej průser. Což by byl ten horší případ.
Co vás čekalo poté?
Musel jsem řešit lehčí konflikt v týmu, respektive spíše nedorozumnění. To máte hned vlastně 3 schůzky, s jedou stranou, pak nějaký další den s druhou stranou a pak všechny postižené strany dohromady. Dnes jsem měl první kolo. Pečlivě jsem naslouchal, zapisoval jsem si podněty, díval se do očí, chápavě přitakával. Z pozornosti mě vyrušily lehce jen tři pozvánky na porady na druhý den, dvě smsky s omluvou o pozdním příchodu a jeden příchozí hovor, který jsem nemohl přirozeně přijmout...
Po schůzce jsem se šel do kuchyňky rychle osvěžit 3mi deci pramenité kohoutkovky, protože jsem cejtil, že jsem moc zahuštěnej... Po návratu jsem schvaloval a kontrolal výkazy práce analytiků v péwéáčku, logoval jsem svojí práci z předchozího dne a docházku, vánoční dovolenou a tak. Prostě běžná agenda...
Kdy byla další porada?
Po půlhodině od standupu. Ale kryla se mi ještě s jinou o stavu vývoje integračního prostředí, navíc v jiné budově o dvě stanice metra dál, takže jsem se kolegovi project managerovi omlouval a rušil jsem svoji účast v pozvánce. Planning meeting s týmem byl samozřejmě důležitější.
Byli všichni připraveni na planning, jak měli?
Ale v podstatě jo. Product owner přinesl seznam úkolů z backlogu, které chtěl v následujícím sprintu vyrábět. Seznam byl i oprioritizován, takže vlastně krása. V průběhu porady jsem řešil jen dvě drobné kázeňské problémy, kdy se mi tam vykecávali kodéři... Kdybych měl internet explorer v nějaké hmatatelné podobě, hodil bych ho po nich, protože rána IEčkem do hlavy kodéra by byla dostatečná důtka... Tak jsem jen jen okřiknul, no...
Tradiční problém byl se zástupci businessu, kteří vejrali do kompů a nedávali pozor. Klasika. Ale šlo to jinak celkem hladce; tým se mi dokonce v posledních pěti minutách podařilo rozesmát...
Co se přihodilo?
Řekl jsem, že musím fouknout do trenek jednomu testerovi do trenek, protože objevil zásadní bug na produkci. Všichni se rozchechtali a já muse vysvětlovat slovní obrat
fouknout někomu do trenek. Je pravda, že to trochu narušilo koncept porady, ale naštěstí jsme měli do sprintu již přijaté zvládnutelné úkoly z backlogu, nastaven cíl sprintu i vydefinovaná rizika potencionálně ohrožující cíl sprintu, takže v pořádku... Zápis z porady jsem odsunul na později.
Pak už byl čas na oběd?
Teoreticky byl, ale na ten jsem nemohl. Protože jsem měl akorát 20 minut na přesun do druhé budovy. Takže sbalit si komp, oblíct se, projít budouvou do metra, počkat na první vlak, ujet dvě stanice, vystoupit a dojít ještě osm minut do kanclů. Super je, že za těch osm minut se daj vyřídit někdy i tři telefony. Takže jsem volal delivery managerovi, který mi telefon teda nebral, ale zase jsem se dovolal analytikovi z provozu, což je v jeho případě úspěch, že telefon zvedne. Připomněl jsem mu, co mi nedodal, a že to potřebuju
už před dvěma dny...
Lehce uřícen jsem dorazil do budovy a hledal zas jak
kokot zasedačku, protože jsem zjisitl, že se opět neprovedla synchronizace outlooku s kalendářem v iphonu, takže jsem nevěděl, v jaké zasedačce poradu vlastně mám... Označování zasedaček tam totiž dělal... To je jedno... Naštěstí jsem grafika potkal cestou.
Takže následoval meeting s grafikem?
Ano, s grafikem, který je odpovědný za general look and feel, pak s externím grafikem, copywriterem a ještě tam měli být tři lidi, které jsem neznal... Naštěstí jsem iniciátorem schůzky já tentokrát nebyl. Přišel jsem včas jako jediný. Teda ještě s tím grafikem.
Podařilo se dojednat, co jste potřebovali?
Ne, protože to byla porada kvůli grafice s grafiky, že... Grafický vizuál, který byl před dvěma týdny finálně schválen všemi zástupci businessu a všemi stranami, rozstřelil manager za general look and feel, takže znova všechno znova. Že přetejkáme s termínem někam do basketbalu samozřejmě nikoho nezajímalo... Takže grafici brainstormovali jako o závod, že jsem přemýšlel, kolik koksu asi včera na báru bylo... Pro sebe jsem si zapsal akorát novej deadline dodávky (zatím) druhé verze designu a vyexoval 250 ml red bullu.
Po poradě jsem zjistil, že kantýna s obědem končí za 15 minut, takže jsem seběhl tři patra, hodil notebook do dokovačky, znovu se oblíknul, skočil s pískem a rychlokrokem na oběd. 2 ze 4 druhů obědů byly už dávno fuč. Nevýhoda. Ale zase se tam skoro nikdo už nebyl. Výhoda. U kasy seděla opět prodavačka, u které jsem během předchozích obědů vytrackoval, že se jmenuje Petra (jméno bylo vždycky na účtence). Tak jsem si řekl, udělám
polosrandu a oslovil jsem ji:
dobrý den Petro. Čekal jsem údiv, ruměnec a ono nic. WTF? Pomyslel jsem si. Popřála mi dobrou chuť a já v tom šoku akorát zareagoval:
vám taky. Forever alone level 979.
Pochutnal jste si?
Ale jo. Ale spíš jsem měl prostě hlad. Oběd trval 7 minut. Stal jsem se v kantýně zase mayorem na foursquare a mezi polívkou a vařícím jídlem jsem vyřídil jeden soukromej mail, dvě smsky, jeden watsup a přijal dvě ze tří pozvánek na porady na příští den.
Co jste dělal pak?
Cestou z oběda jsem se musel stavit na wc, protože jsem si zapomněl kapesníky...
Zas ta rýma zpropadená. To určitě ovlivňuje vaše výsledky? Musíte cítit zlost, je to tak?
Hlavně jsem nasranej, že jo... Pak jsem v našem open spaceu řešil termíny dodávek ostatních projektů, na kterých my máme stoprocentní závislost. Polovina z nich mi nedokála dát žádný termín, zbytek termíny někde měsíc později než jsem předpokládal.
Skvělé vstupy na vypracování plánu... Ufff.
Skočil jsem aspoň za mzdovou účetní pro pásku. To je takovej ten hřeb dne, i když to na oučtě už zacinkalo. Btw. zkoušel jste někdy sečíst všechny sumy ale v kladných hodnotách na výplatní pásce...?
Nezkoušel.
Zkuste! (Smích.)
Jak dlouho jste se synchronizoval s ostatmi projekťáky?
Asi půl hodiny, pak byla další porada. Na té jsem regulérně měl problém, že jsem málem usnul. Byla zajímavá, ale prostě už jsem nevěděl, co dělat, abych mi nespadla hlava do klávesnice notebooku... Totální krize. Kluci hovořili o serverech, loadbalancerech, deployment managerech, linuxech, waskách a tak. Ne, vlastně to moc zajímavé nebylo a ve větách jsem jim rozuměl akorát tak spojky. Ale zaujal jsem sám sebe, když jsem úplně tak trochu od boku střelil, jestli v té akceptační topologii serverů počítají s naším db serverem pro ukládaní technických logů a vůbec kde že jsou ostatní databáze pro ukládání auditních logů. To je vyvedlo z míry, že db servery vůbec v celé topologii nemaj, a že na to zapomněli, a že teda díky za super připomínku!
To byl skvělý pocit předpokládám...
Jo, to bylo moc fajn. Připadal jsem si trochu důležitě a nevěřil jsem sám sobě, že jsem se mezi tou
komunikací v příkazové řádce já s
komunikací myší a oknama takhle chytnul.
Po poradě jsem znova volal deliver managerovi. Opět neúspěšně. Vyřídil jsem další dva nepřijaté telefony a to už jsem musel dobíjet telefon u stolu že... Venku dávno tma, naštěstí to vypadalo, že už po mně nikdo nebude nic chtít.
Takže už vás čekal poklidná hodina do konce pracovní doby?
Do konce pracovní doby zbývalo asi deset minut, kdybych kalkuloval s
osmičkou, ale na tohle si nehrajme... Hehe. Ale je pravda, že krom dvou dotazů na lyncu od testerů jsem už měl klid. Takže jsem mohl udělat zápis z dnešního planningu, poslat ho účastníkům, uložit na projektovej disk a do confluence. Pak jsem vyřídil 10 urgentních mailů z dnešního dne a pět hořících z předchozího dne.
Když jsem si už myslel, že budu moct konečně upravit excel tabulku s akvizičním checklistem, volali mi kamarádi, že jako už jsou dvě hodiny v hospodě a čekaj na mě, kde jako jsem... Jenže já musel ještě rozchodit tu rozbitou synchronizaci kalendáře s telefonem. Na helpdesku už nikdo telefon nebral, ale povedlo se mi to nakonec opravit samo. Stačil udpate přístupových hesel jen asi v 56789 systémech a bylo... Ufff.
Nejvíc práce jsem udělal právě v posledních dvou hodinách, než jsem opouštěl banku. Nestihl jsem už vyplnit roční hodnocení externích testerů, business analytiků, ani svoje sebehodnocení a návrh kápéíček na 2014. Snad zítra. V
krásných 19:45 už jsem nasedal na metro. Uf.
Neděláte něco špatně, že toho máte moc?
Ale tak jistě, člověk se musí pořád učit... Musím víc delegovat a víc nechodit na porady, kde nejsem klíčovej.
Zejtra je taky den. Tak. A když nejde o život, jde o hovno.
Poznámka: všechna jména, pracovní pozice, názvy systémů a/nebo procesů jsou smyšleny a jakákoliv podobnost je čistě náhodná a neúmyslná.
