čtvrtek 31. března 2011

Sólo pro cirkulárku

Od té doby, co je můj blog součástí národního kulturního dědictví, kladu ještě větší důraz na zdejší obsah tak, aby byl kvalitní, vytříbený, a aby vás, čtenáře, vždy něčím obohatil.

Proto jsem objevil na internetu skladbu, o kterou se s vámi musím podělit, a která vás jistě potěší.


sobota 26. března 2011

Proč nepiju Staropramen

Dospěl jsem k názoru, že se vám musím svěřit s tím, proč nemůžu pít a zásadně nepiju Staropramen. Všiml jsem si totiž na sobě, že moje nechutenství k této značce piva přerostlo ve velký odpor ke značce jako takové. Ne, nepřeháním!

Ano, i já jsem pil Staropramen. Dříve, před lety. Například na zahrádce v Jablonci na náměstí. Teď už by to nešlo. Jednak s každým ochutnaným jiným pivem člověk lehce zjistí, že Staropramen je skutečně nepitelné pivo. (Desítka se prakticky nedá konzumovat vůbec, tím se ani maso nedá podlít. Dvanáctka je 2x lepší než desítka, ale dvakrát nula, je pořád nula.) Druhak chuťový zážitek žádný.

Tím pádem odmítám chodit do podniků, kde točí Staropramen. Pokud už tam z nějakého důvodu jít musím (například Palác Akropolis), musím pít jednoduše cokoliv jiného. I kdyby tom byla dietní cola.

Nastala ale další fáze, která mě trochu překvapila. Intenzivnější. Jakmile vidím kdekoliv logo Staropramenu, hned je mi divně. Netvrdím, že se mi dělá zle od žaludku, ale mám nepříjemný pocit odporu. Jestli si myslíte, že kecám, tak přestaňte číst a už sem nikdy nechoďte.

Dokazuje to krásný fakt, že si člověk dokáže spojit značku se zážitky, s pocity a emocemi. Přesně tohle zafungovalo v případě Staropramenu u mě, akorát negativně. A ano, brand může působit na spotřebitele i negativně.

Nezačalo mi graficky vadit jen logo Staropramenu, ale prakticky vše s tím spojené. Například zelený pruh označení hospod, kde se Staropramen točí, vertikální logo, font nápisu staropramen, sklenice, tácky. Stejně tak frančízové restaurace Potrefená husa.

Jak to máte vy?

Plzeňák, Brňák, Pražák a Ostravák se sejdou v hospodě. Ostravák si dá Ostravar, Brňák Starobrno, Pražák Staropramen a Plzeňák Kofolu. Ostatní se ho ptají, co to dělá? A Plzeňák odpoví: "Když si vy nedáte pivo, tak já taky ne!"

pondělí 21. března 2011

Dlouhohrající děcka nanečisto ve středu v Lucerna Music Baru

J.A.R. ve středu představí nanečisto na tradičním jarním koncertě v Lucerna Music Baru nový repertoir, který vznikl pro novou sedmou řadovou desku, která výjde u Sony BMG koncem dubna

Na předchozích koncertech - například v Lucerně 17.11. - již pár nových songů fanoušci slyšet mohli. Středeční koncert bude další veřejnou zkouškou před cílovou skupinou.

Koncert startuje v 21:00. Vstupenky můžete zakoupit přímo na pokladně, nebo v síti Ticketpro. Vaše RSVP zde na oficiálním J.A.R. Facebooku.

středa 16. března 2011

The Stanley Clarke Band - deska, která mě odrovnává den za dnem víc a víc

Nevšední ale vcelku logický posluchačský vývoj: deska, na které jsem si pouštěl jen první skladbu, se stala jedním z top jazzových alb, které jsem zatím slyšel. Neuvěřitelně barevná deska, která zákonitě musí potěšit nejen striktní jazzové fanoušky. Deska, která navíc vyhrála Grammy v kategorii Best Contemporary Jazz Album

Stanley Clarke ji vydal loni v červnu. S produkcí mu pomohl Lenny White, známý především jako bubeník skupiny Return To Forever. Prakticky ve stejném složení jako na desce představil Clarke některé skladby loni v červenci rámci Bohemia Jazz Festu na Staroměstském náměstí. I tam ho doprovodil s ničím se neseroucí Ronald Bruner junior na bicí, Ruslan Sirota na klávesy a excelentní Hiromi Ueahara na piano.

Desku otevírá zcela výjímečná a od všech ostatních tracků se zcela vymezující (třetí nejdelší skladba) Soldier z pera Ruslana Siroty. V podstatě i ne příliš jazzová lehce depresivní skladba s tvrdými rockovými basovými prvky v refrénu a velkou naléhavostí je zásadním otevírákem této vyjímečné desky. Soldier je přesně skladbou, kterou Sirota posunul za hranice klasického tradičně vnímaného jazzu stejně, jak to udělal prakticky se všemi skladbami například John Scofield na albu Überjam, čímž se jazz neboří a navíc se deska stává posluchačsky stravitelnější.

I Wanna Play for You Too je asi nejfunkovější kus z pera Feltona Pilate: dechová sekce, výrazná basová linka, funkové riffy, vocoderem velmi násilně upravený hlavní vokál. Podobné hrátky s vokálem uslyšíme i ve skladbě o globálním oteplování How Is the Weather Up There?

Hiromi Uehara preluduje především ve dvou skladbách: v okouzlující No Mystery (Chick Corea), která byla nominovaná v kategorii Best Pop Instrumental Performance a ve skladbě Labyrinth, kterou sama pro desku složila.

(Pozitivní náladu skladeb s Hiromi bych přirovnal k excelentí živé desce Jazz na Hradě kapely Tutu Borise Urbánka; skladby Pigeon's Dance, Come And Play.)

Pozitivně poetická a svižně funková je i Larry Has Traveled 11 Miles and Waited a Lifetime for the Return of Vishnu’s Report (ano, skladba s nejdelším názvem), která začíná strhujícím sólem na bicí v podání Ronalda Brunera jr. (Nasťo, mrkni na tuhle fotku, trochu mi připomíná Lennyho).

Album obsahuje i výrazné jazzové bassové vyhrávky Clarka, například Bass Folk Song No.10, Bass Folk Song No.6 (Mo Anam Cara), a nebo v bonusovce Somewhere. Ochuzeni však nebudou ani posluchači klidnějších skladeb: Here's Why Tears Dry a již zmíněná Somewhere.

I v nejdelší kompozici Sonny Rollins, která je poklonou stejnojmennému saxofonistovi, Clarke v začátku exceluje na kontrabas a prezentuje svůj um (a u které se naštěstí nemusí pokládat řečnická otázka kam se poděla písnička, protože pokračuje velmi chytlavě melodicky dále s několika sóly na klavír, tenor saxofon a pochopitelně taky na kontrabas).

The Stanley Clarke Band je deska, kterou definitivně musím doporčujit všem vnímavým posluchačům. Příliš vokální ekvilibristiky na ní nehledejte, ale tu a tam jsou skladby přece vokály okořeněny.

Tracklist: Soldier, Fulani, Here's Why Tears Dry, I Wanna Play You Too, Bass Folk Song No.10, No Mystery, How Is Weather Up There, Larry Has Traveled 11 Miles And Waited A Lifetime For The Return Of Vishnu's Report, Labyrinth, Sonny Rollins, Bass Folk Song No.6 (Mo Anam Cara), Somewhere (bonus track)

Label: Heads Up
Časáž: 63:22


Stanley Clarke web | Kupte si desku například zde

úterý 1. března 2011

Dan s Darou společně již příští úterý

Za týden si budou moci jako první fanoušci v Brně vychutnat společný koncert Dana Bárty a Dary Rolins za doprovodu skupiny Illustratosphere. Turné 2011 startuje příští úterý 8. března v KC Semilasso

Jak jsem již zmiňoval, fanoušci uslyší jak staré hity Sexy Dancers, tak skladby Dary Rolins, Dana i Illustratosphere. V současné chvíli skupina ladí tóny ve zkušebně. Turné se od ledna rozšířilo o další dvě zastávky: Jablonec nad Nisou a Benešov. Na všechny zastávky můžete nakupovat vstupenky v síti Ticketstream. Na všechny zastávky můžete vyjádřit svoje RSVP na oficiálním Facebooku Illustratopshere.

Zastávky Turné 2011:

08. 03. - Brno, KC Semilasso
09. 03. - Žďár nad Sázavou, Dům kultury
10. 03. - Olomouc, U-Klub
11. 03. - Zlín, Club Golem
12. 03. - Ostrava, Fabric
30. 03. - České Budějovice, Bazilika
31. 03. - Plzeň, KD Peklo
01. 04. - Mariánské lázně
02. 04. - Ústí nad Labem
05. 04. - Praha, Retro Music Hall
06. 04. - Praha, Retro Music Hall
08. 04. - Krnov, Kofola Music Club
09. 04. - Jablonec nad Nisou, Eurocentrum
11. 04. - Hradec Králové
12. 04. - Benešov

V té souvislosti se Dan Bárta účastnil několika pořadů: Fakta Barbory Tachecí, chat na Týden.cz, nebo se podívejte na reportáž ze zkoušky. S časopisem Instinkt můžete rovněž soutěžit o vstupenky na turné.


photo by © Lenka Šindelářová, 2011

relevantní odkazy:

Illustratosphere Facebook | Dan Bárta | Všechny fotografie ze zkoušky