(Nejen) škola zavinila, proč jsem se zde na blogu prakticky na půl měsíce odmlčel. Teď jsem částečně zpět.
Strašných stresujících 14 dní je za mnou a žádná moc sranda to nebyla... Bylo na předtřesu mikro a tři zkoušky - dvě z nich v předtermínu. Mikro bohužel nedopadlo a musím napsat opravný test. Naštvalo mě to hodně, protože jsem myslel, že jsem tomu věnoval hodně času, ale evidentně to bylo pořád málo (ač jsem 5 dní nevycházel z domu a vynechal jsem i firemní vánoční večůrek - a to už je co říct). Chybami se člověk učí a já už jsem za ta studijní léta proškolen poměrně dost...
Oproti lidem, co dávají zkoušky na první dobrou a ne za lidovku (a já je určitým způsobem obdivuju) a nikdy (nebo jen vyjímečně) pocítili hořkost prohry, mám jednu nespornou výhodu. Umím prohrávat.
Umění prohrávat není smíření se s tím, že člověk občas prohrává. Není to ani strach z další nadcházející prohry po sérii menších. Je to schopnost nekatastrofalizovat dílčí neúspěch, nesložit se z něho, nevzdat to a jít dál.
My, co děláme důležité věci až na druhou dobrou, jsme v tomto kovaní. I přesto, že máme i úspěchy a stále převažují nad neúspěchy (ostatně jinak bych už na vš nepůsobil), tak neúspěch nás zcela nesloží. Znám to z vlastní zkušenosti. Naštvání se dostaví, smutek rovněž. Ale pak se oklepu a jede se dál. Analyzují se chyby, poučím se z nich a začnu pomalu pracovat znova. Člověk dostane další symbolickou obrannou slupku, je silnější. A to prosím pěkně se netýká jen neúspěchů profesních, ale samozřejmě i osobních. Každé člověka tvarují trochu jinak.
Důležité si je uvědomit jednu věc: jakmile nejde o život, jde o hovno. Není to alibismus nebo lehkomyslné omlouvání možných neúspěchů. Nemá smysl skákat z okna, vrhat se pro rozjeté Pendolino, předávkovávat se paralenem, řezat si žíly...
Dávám si pár dnů volno od školy na pročištění. Proleju organizmem pár ležáků a zelených, abych byl zas pln energie a elánu do pokračování ve studiu. V lednu mě čeká mikro, nejnáročnější předmět z celých pěti let. Nemá smysl řešit, proč máme nejtěžší předmět ve finálním ročníku, aby nám lehce komplikovat život. Nemá smysl řešit, proč je kladen takový důraz na předmět, který není alfou omegou oboru. Nemá smysl řešit, že "díky" mistrovství světa v klasickém lyžování máme kratší semestr, méně času na splnění zápočtů a proč proběhl veškerý stres nyní. Nemá smysl ani řešit, proč nám náš obor z původní délky 5,5 let srazili na 5 let a máme všechno nahuštěnější. Můžeme na to nadávat, ale to je tak jediné, co zmůžeme... Dřeme prostě dál.
sobota 20. prosince 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zkouska je od toho, aby se to zkusilo :). Na podruhe to bude excelentni ;).
OdpovědětVymazatV tom, ze nejnarocnejsi a nejmene dulezite predmety, je cesky skolsky system asi nejlepsi a premyslet nad takovym system neni rozumne. Proste nacucat do sebe informace, ktere clovek musim v hlave mi a pak je s lehkym srdcem opet vypustit a nikdy nepouzit. Drzim pesti ;)!
Btw. Mas nejakou specialni taktiku, jak si prolit organismem par lezaku a zelenych, a byt zaroven pln energie? Prolevam se uz asi paty den, jeden narocnejsi vecirek za druhym a energii hledam pod extra-mega lupou ;).
Přesně tak. Je to od slovesa zkoušet :-). No, můj postup je takovej, že nejlepší se rozhodnout pro jeden druh piva a jeden druh panáku a na tom setrvat :-). Pak mi pomůže, když dorazím domů, vypít před spaním co největší množství nealka, jedno čeho. A třeba se i najíst. No a potom je ráno relativně v pohodě. Ale to je individuální, já mám dobré spalování obecně a blbě mi jen jen vyjímečně, když je akce vyjímečně dlouhá a náročná :-)))
OdpovědětVymazatto NickyVeV: To že zkouška je od toho aby se to zkusilo, tady zas až tak neplatí, lidi se o opravným termínu, který je určen jen pro některé dozvěděli až v dobu neúspěchu, takže tento předmět byl opravdu velmi stresující vzhledem k tomu, že jsme žili v domění nedáš - rok natáhneš. To Michal: Když nejde o život, jde o hovno, ano, ale systém českého školství a obvzláště vyučující si moc dobře uvědomují, že po 5ti letech na VŠ opravdu o život jde, a konec konců nám to dávají pěkně sežrat. Nicméně ten tejden byl u tebe až na to mikro úspěšnej - 3 zkoušky jsi dal, nevím jestli nějakej zápich k tomu, tak to máme 4:1 :-) Je spousta lidí co jsou na tom mnohem hůře :-) Pěkné vánoce.
OdpovědětVymazat