Jestli budu pražákovatět, dejte mi facku

Nejen o tom, jak jsem změnil společenský status ze studenta na pracujícího, ale i o změně mentálních modelů

Po 19ti letech studia (zš, sš, vš) jsem nastoupil do pracovního procesu. Předcházelo tomu asi 2,5 měsíční intenzivní hledání práce, desítky odpovědí na pracovní nabídky, několik vícekolových výběrových řízení, několik formálních i méně formálních pohovorů, minimálně jednou týdně cesta do Prahy.

Zatímco moji dva nejbližší kamarádi postupně končí studia v Praze a migrují zpět na Sever, já migruji opačným směrem: ze Severu do Prahy. Samozřejmě pln očekávání, co mně to všechno přinese. Jestli jsem se nakonec rozhodnul správně, ukáže až čas. Představa, že poprvé za 26 let života budu trávit "prázdniny" v hlavním městě, by mě snad nikdy ani nenapadla. Nic naplat. Pokud to člověk chce myslet vážně, moc na výběr nemá. Musel jsem změnit svůj mentální model, což se podařilo :-).

Hledání práce mi dalo mnoho zkušeností a prozření. Nečekal jsem, že to bude raz dva, ale že to bude tak dlouhé a v celku náročné, to jsem nepředpokládal. V (snad) odeznívající krizi totiž neplatí žádná dříve platná pravidla. Na trhu práce už vůbec ne. Moje pracovní praxe tak prakticky nehrála žádnou podstatnou roli. Alespoň ze začátku ne.

Všichni, kteří se jednou vydáte hledat práci, obrňte se trpělivostí. Budete velmi pravděpodobně odmítání i v případech, kdy požadavky na práci splňujete i ve 100 procentech. I to se mi stalo a několikrát. Možná jsou ta výběrová řízení jen na oko a dopředu jsou jasní kandidáti, nebo personalisté ta cvčka moc nečtou. Důležité je prostě vydržet, nepodceňovat a znát svou cenu. A věřit si.

Co dělám teď? Již nějakých pár dnů se aklimatizuju v hlavním městě. V továrně se seznamuji s ostatními dělníky a továrníky. Snažím se na věci dívat jinak. Prakticky denně měním svoje mentální modely. Rok plný velkých změn zdaleka nekončí. Praha vítá občas i rozjuchaného Michala :-).