Všímejme si podstatných věcí

Rozlédněte se více kolem sebe. Všímejte si podstatných věcí. Vychutnávejte si prazákladní podstaty života a neřešte malichernosti

Potkávám kolem sebe spoustu různých lidí. Můžu jen děkovat (kdo ví komu...), že jsem se obklopil, nebo jsem byl obklopen fajn lidmy. Ve Smržovce, v Praze, v práci.

Často mě však mrzí, že spousta lidí si nevšímá primárních krás. I v tak zbytečně zrychleném velkoměstě je možné sice žít zrychleně, ale všímat si podstat. Proč tolik lidí zajímají hmotné statky? Proč tolik lidí hodnotí ostatní podle jen podle zevnějšku? Proč tolik lidí tráví zbytečné hodiny tím, že hodnotí něčí oblékání? Něčí auta, příbytky, něčí adresy, dojezdové vzdálenosti, účesy?

Nejsou přeci podstatnější věci? Není daleko prazákladní to, že v řece teče voda, že se srnky a mufloni ještě někde prohánějí po lese? Že když padne ranní rosa, bude hezký den? Že kolem sebe máme rodinu, přátele? Ty, kterým dokážeme důvěřovat, a se kterými se vzájemně podporujeme?

Že si dokážeme vážit jakékoliv poctivé práce ostatních? Že dokážeme více naslouchat než hovořit? Že dokážeme hovořit s lidmi narovinu, příjemně a ochotně? Že lidi nehodnotíme v finančních číslech, ale podle charakteru a činů? Že lidi neškatulkujeme a neodsuzujeme podle fotografií dokud takové lidi poznáme? Že nepřeháníme, že nepomlouváme, že neroznášíme polopravdy po okolí?

I přesto, že žijeme v komerčním světě, můžeme přece toto brát jako fakt, nikoliv jako ústřední téma všech hovorů, či nástroj hodnocení lidí.