Zářiové hudební radosti

Poslední cca měsíce moji jedinou radostí je hudba, kterou si poslechnu cesto do a z práce, občasná "dobrá" junk-foodová večeře a styky s partou, pokud je na ně čas. Hlavně ta hudba - jedna z nejintimnějších radostí mého života.

O starejch zlejch dědcích, jsem už psal... Vlivem stresu v práci, drtícím termínům a každodenním menším či větším major fuck upům mám dnen za dnem pocitem, že se ze mě taky stává postupně starej zlej dědek, ale o tom jindy...

Vyšlo několik desek, po letní šňůře festivalů se opět rozjíždějí turné - Dan Bárta je právě jako host na turné s Ričrdem Müllerem; na tour se chystají i Staří zlí dědci. Tata Bojs jedou šňůru k desce Ležatá osmička; velmi pravděpodobně se zúčastním jednoho jejich gigu v zapadlém nejmenovaném slovenském městečku ke konci října, pokud vše výjde podle plánu. Těším se na slovenské publikum a posluchače, o kterých se ne nadarmo říká, že poslouchají zásadnější muziku, než stádoidní Česko.

Lenny Kravitz se v listopadu otočí i v Praze taky v rámci propage aktuální desky Black And White America (vyšla 30. srpna), na který se chystám a velmi se těším, až to s Nasťou rozjedeme v první řadě na videu. Mimochodem ta deska je krásná. Přesně takový zvuk, který u Lennyho mám rád: funk s prvky inteligentního rocku a několik jasných hitů. A teď nemyslím jen první singl Stand. Funkové šlehy jako například Come On Get It, Life Ain't Even Better Than It Is Now s několika odkazy na mohykána Jamese Browna vás v tom funkovem feelingu jasně utvrdí. Nepříjdete ani o klasické oplodňováky: Superlove, I Can't Be Without You, Dream a další.

Na turné jsou taky Red Hot Chili Peppers k aktuální desce I'm With You. Odešel sice kytarista John Frusciante, jeden z hlavních tvůrců hudby předchozích desek, nicméně kdybych to nevěděl, nepoznal bych to. To je tím, že skalní fanda nejsem a kytary jedou. Moc mě baví všechny ty fuck off style promo fotky, které kapela pořídila pro propagaci desky.

Asi nejvíc jsem se těšil, pokud vynechám J.A.R., na novou desku Davida Krause. Slibovaná taky asi miliardu let... David nejdřív čekal, než vyprší smlouva s rozpadajícím se a totálně neschopným Sony, pak několik dalších let hledal ideální světový zvuk, jak se o tom podělil Danovi a Viktorovi v rozhovoru pro iHudec.cz.

David Kraus patří do úzké skupiny interpretů, jejichž desky kupuju zcela automaticky, aniž bych před tím slyšel tón. Neprohloupil jsem ani tentokrát s Cukrárnou. Byl jsem zvědav na ten světový zvuk. A ano, u svižnějších songů (Cukrárna, Alternativa, Hlodavec, Sex, Roman krade!!!, Na vystoupení...) tam je. Bicí například skutečně velmi připomínají zvuk bicích Prince. Naprosto unikátní originální texty, do kterých by se tu pustil jen málokdo... Kraus se vůbec nesnaží jít na ruku rádium, což je snad největší plus! A pokud to nějaké rádio pustí, asi to bude zase jen na měsíc dva, aby se povozilo a parazitovalo na Davidově momentální mediální vlně. Koupíte dokonce i ve všech dobrých cukrárnách po republice.

Poslední album, které mě dokonale uvolňuje je McCoy Tyner Quartet. Tynera jsem poznal prvně letos živě na Bohemia Jazz Festivalu. V jeho uctyhodných 73 letech odehrál s kapelou strhující jazzový koncert a já si rval vlasy, jak to, že jsem od něj nic neslyšel... McCoy Tyner Quartet je krásná nahrávka. Zásadně doporčuju! Snažím se studovat obrovskou diskografii, na kterou nestačí ani pražský Bontonland.

Co mě v hudbě zklamalo v poslední? Nejvíc asi dva fakty. Jednak obal desky Stereo Dary Rolins. To snad radši zcela bez komentáře...

Druhé velké zklamání je to, co se děje už i s pražským Bontonlandem (kde jsem mimojiné v současné době starostou na 4sq.com). Myslel jsem, že největší obchod s hudbou v ČR oddolá peklu hudebního průmyslu... Neodolává. Bohužel. Prodejní plocha se zmenšuje, raritnější tituly nedostupné... Bude jedinou záchranou bazar v Krakovské?

Končím dneska vlastně negativně, škoda. Příště to bude lepší :-). Slibuju.

Keep funk alive.