Omán

Jak si užít Omán

Omán byl v mém hledáčku od léta. Absolutní monarchie/sultanát je plně připravena na turistický ruch. Naštěstí je turisty stále opomíjen, takže si ho můžete užít doslova sami. Nejvíc turistů je pochopitelně v hlavním městě Muscatu. Zbytku země se turisté zatím víceméně vyhýbají. A to je na Ománu jedna z nejlepších věcí :-). Na spoustě památkách budete mnohdy sami. 

Omán za posledních 30-40 let prodělal velkou změnu. Postavila se spousta silnic, dálnic a ostatní infrastruktury a stále se staví dál. Zatím zde nenajdete železniční síť, ale i ta je v plánu. Městská hromadná doprava obecně moc nefunguje, protože (snad krom pár linek v Muscatu) prostě neexistuje, takže si půjčte auto.

Hotely nebo apartmány najdete prakticky všude. Funguje booking.com zcela v pohodě. Ubytování pro dva na noc seženete už kolem 700 CZK. 

Potraviny jsou cenově srovnatelné s cenami u nás. Ve větších supermarketech najdete prakticky identické potraviny jako u nás. Pivo nebo jakýkoliv alkohol ani nehledejte. Ceny v restauracích vesměs rovněž stejné, záleží však, co hledáte. My jsme dávali přednost lokálním “restauracím” (spíš lokální podniky/jídelny pro domorodce) s lokální stravou. Zde mnohdy hlavní jídlo pořídíte i klidně za méně než 1 OMR. (Občas nás ale tak pálila držka a anální otvor, že jsme si dávali i něco mezinárodního.) Neměli jsme žádný zdravotní problém z jídla a to jsme jedli na ulici a mnohdy i rukama jako místní.

Během podzimu/zimy jsou teploty přijatelné. Pohybují se kolem 30 stupňů. Auta z půjčoven jsou vybavena klimatizací, ubytování rovněž. Protože je Omán muslimská země, kraťasy či krátké sukně budou na obtíž. Doporučuji koupit si jejich tradiční oděv - taková vlastně pánská košile na spaní až na zem. Pod ní stačí boxerky, k tomu žabky. Skvěle to větrá, můžete do mešity a domorodci jsou na vás ještě víc příjemní. S ománskou čapkou to ještě vylepšíte :-).

Na plážích u moře (koupali jsme se mimo resorty) budete rovněž sami. 

Mezinárodní řidičák. Protože jsem si nebyl jist, na rentalcars.com jsem chatoval s helpdeskem, jestli je nutnost mít mezinárodní řidičák. Po několika otázkách a odpovědích vyplynulo, že ho pro půjčení potřebuji. Takže 140 km směr místo trvalého bydliště, nechat si udělat pasové fotky, vystát frontu a 140 km zpět do Prahy. Hádejte, jestli po mně někdo v půjčovně ten mezinárodní řidičák chtěl...

Co si v Ománu užijete:

1. V Ománu nejsou zácpy; i v hlavním městě, kde je logicky doprava nejsilnějši, je pořád aut málo. Na dálnicích pojedete mnohdy sami, doprava je plynulá
2. Ománci řídí bezpečně, na silnicích se bát nemusíte. Klakson používají jako dorozumívací prostředek - varují vás před nebezpečím, překážkou, nebo pokud vás chtějí předjet, nebo když vás prostě zdraví :-)
3. Silnice jsou v perfektním stavu, drtivá většina z nich je zcela nová. Kde není asfalt je však písková/kamenitá cesta
4. Litr Naturalu 95 stojí 10 CZK. Síť benzínek je hustá. Platíte obsluze přímo venku u stojanu
5. Parkovné po nás nikde nechtěli
6. Ománci jsou přátelští a usměvaví. Buďte taky
7. Příroda. Není pravda, že v Ománu je jen poušť. Ve wádích najdete spoustu zeleně, květin atd. Pochopitelně musíte vědět kam se vydat. Budete potkávat kozy, velbloudy, tu a tam oslíky.
8. V Ománu můžete volně kempovat prakticky kdekoliv. Dokonce nemusíte mít ani stan, protože teploty například v prosinci klesají v noci k 10-15 nad nulou, což se dá normalně ve spacáku pod širákem. Lessons learned: pod stromem bude vždy v noci tepleji než 2 metry od stromu pod širým nebem.

S čím se musíte vyrovnat:

1. V Ománu nekoupíte alkohol. Žádný. Ani pivo. Prostě nic. Když máte štěstí, uvidíte v těch největších hypermarketech nealko pivo. A ne, opravdu se nedá pít.
2. Retardéry. V každém městě se připravte na asfaltové retardéry. Jsou všude a hodně často. Ve většině případů jsou značené. Ne, nedají se přejet v plné rychlosti a nezkoušejte to. Musíte skoro zastavit
3. Připravte se na hodně prachu a písku. Je všude a k Ománu prostě patří.
4. Na dálnicích jsou pravidelně hustě rozmístěné radary. Maximální rychlost je 120 km/h. Nevím, jaká je tolerance a za co už budete pokutováni.
5. V Ománu nefunguje navigační mód google maps, nechápu proč. Doporučuju stáhnout offline mapy.cz Ománu, jsou překvapivě daleko lepší než Google či Apple Maps.

Oman I - Muscat | Oman II - Wadi Ash Shab a Sur | Oman III - Wahiba Sands a Manah | Oman IV - Wadi Bani Habib, Nizwa Fort a Bahla Fort | Oman V - Al Ayn’s Beehive Tombs | Oman VI - Jebel Shams | Oman VII - Ibri a Sohar | Oman VIII - Muscat a Mutrah Souq | Oman IX - Sultan Qaboos Grand Mosque

Jak být šťastný

Pamatuju si studentské časy, kdy jsem byl životní pesimista. Se stařím se to postupně překlopuje víc a víc do pozitivna. A když nejsem zrovna optimista, jsem realista...

Definování štěstí je hodně subjektivní úkol. Dost o tom přemítám v poslední době. Sám uvažuju, co mě šťastným činí.

Tedy:

1. Zdraví. Vždy to byla priorita jedna pro mě. Čím starší jsem, tím intenzivněji si to uvědomuju. Jakmile je člověk zdráv, zvládne vše ostatní, pokud chce.
2. Rodina. Vždy se musím mít kam vracet. Je to tam, kde bylo a je pro mě to první doma.
3. Přátelé. Důležité je mít kolem sebe kamarády, kteří jsou naladěni na stejné vlně, máte společné koníčky a ideálně i hodnoty.
4. Radovat se z maličkostí. Cokoliv drobného mi dokáže udělat radost. 
5. Radost z hudby.
6. Svoboda a nezávislost. Svoboda pohybu, nejen při cestování. Možnost jet kamkoliv. Ohromná cennost, která není samozřejmá, jak si mnozí myslí. 
7. Nezávislost je spojená se svobodou. S tím souvisí má snaha zbavit se maxima věcí, které nepotřebuju. Čím méně věcí mám, tím svobodnější a nezávislejší se cítím.
8. Nenáročnost. V mnoha ohledech čím méně nároční jste, tím realističtější očekávání máte a nejste často zklamáváni. Například stravování. Mám rád dobrá jídla, ale chutná mi prakticky úplně všechno a skoro úplně všude. Stane se mi jen zcela výjimečně, že mi jídlo v hospodě nebo restauraci nechutná. I v kantýně v práci jsem spokojen. Spousta lidí přitom nad tamní stravou lamentuje. A já? Mně tam chutná a nejsem otráven :-). A takhle to je v mnoha dalších věcech. Buďte nároční skutečně v tom pro vás podstatném a ano, pro každého může být ta podstatná věc odlišná...
9. Pohyb. Od operace páteře musím 2x denně cvičit, i to mě udržuje v pozitivní náladě. Začal jsem opět běhat a to je radost :).

Abyste si nemysleli, že mě nic netrápí... Pocit štěstí a radosti mě kazí politický vývoj v naší zemi. To mě až děsí. Představa, že ve volbách zvítězí spolupracovník STB Babiš, je děsivá. Nejhorší na tom je ale fakt, že to vůbec není v mých rukách a nijak to nemohu ovlivnit. (Výjma toho, že k volbám samozřejmě půjdu, a že strach o povolební vývoj v naší zemi sdílím kolem sebe, jak jen mohu.)

Jak však mohu ovlivnit fakt, že drtivá většina občanů zemí vyznává totálně odlišné hodnoty (neslučitelné s mými) a skrze ně pak volí tyto strany? Jak tohle můžu změnit?

A pokud to opravdu změnit nemůžu, co můžu aktivně udělat, abych zde byl šťastný i po volbach? Napadají mě dvě věci:

1. Odstěhovat se do jiné země
2. Pracovat na tom, aby mi politicka situace byla totálně jedno a nenarušovala můj pocit štěstí, spokojenosti a radosti.

Obě možnosti jsou těžké. Jak to máte vy :)? Co vás činí šťastnými?

Díky za 2016

Nic nového na tom, že zážitky mají být především intenzivní, se nemění. Pořád to platí

Pak už je jedno, jestli jsou pozitivní nebo negativní. Jakmile jsou intenzivní, budeme si je pamatovat a to je to koření života. Plytkost normálních zážitků nechci. Byť třeba lehce pozitivních bez žádných negativních, pak je to prostě nuda.

Plný internet je toho, jak jsou lidé rádi, že je 2016 pryč. Mediálně proto, že odešla spousta známých lidí, ke kterým jsme spousta z nás vzhlíželi. Třeba hudební průmysl... Bowie, Prince, George Michael a velká řada dalších. Ach jo. A nejen za hranicemi naší země, u nás Radim Hladík... Smutné dny. 2016 za to ale pochopitelně nemůže. Hněv a zloba nám nepomůže a nic nevyřeší.

Pro mě byl 2016 neuvěřitelně pestrý. Zažil jsem dobrodružství nejen při cestování, ale vlastně i doma. Spousta věcí mi otevřela oči a nové obzory. A ač jsem i v osobním životě měl i smutná období, s nimiž je těžké se výrovnávat, i to mě posunulo dál.

Na negativních událostech je nutné hledat pozitivní přínosy. Ze všech svých chyb v roce 2016 jsem zase o něco poučenější do dalších dní. A že jsem jich udělal! Jsem za ně rád. Chybami se člověk skutečně učí a posouvá. Je to prastará, lety osvědčená pravda.

Pateticky dodávám, že to nejzásadnější je stejně být zdráv o čemž jsem se letos přesvědčil několikrát a i operace páteře v Kristových let mi něco dala, respektive jsem si uvědomil, co se mi tělo snažilo možná delší dobu říct. Musel jsem změnit své návyky, svůj přístup a denní režim a nese to svoje ovoce. A všechny tyhle změny mě sunou kupředu.

Jsem vděčen za naší velkou rodinu, která roste a roste. Není nic hezčího, než se mít kam pořád vracet.

Přátelé jsou další dar; zažili jsme toho v roce 2016 spoustu a máme plány i na letošek a to je skvělé. Jsme skvělá parta.

A lidi v MSD? To je radost chodit do práce.

Cestování, můj velký koníček, za který utrácím nejvíc (a za to jediné to má smysl), mě neuvěřitelně posouvá a přináší velkou radost. V roce 2016 jsem procento navštívěných zemí světa zvýšil z 4.1 % (33 zemí, včetně států USA) na 5,27 %, kdy jsem navštívil 8 nových zemí (Belgie, Lucembursko, Francie, Thajsko, Řecko, Srbsko, Finsko a Estonsko). Na letošek mám spousta nápadů, které je potřeba přetavit v konkrétní cíle. Těším se.

Má kuchařka:

1. Mít se pořád na co těšit (mít plán)
2. S klidným svědomím se každé ráno na sebe podívat do zrcadla
3. Snažit se co nejvíc žít v souladu se čtyřmi dohodami.
4. Chodit do lesa

West coast

Splnil jsem si další velký sen. Byl jsem 14 dní na západním pobřeží Spojených států a v několika parcích. Pomeřně narychlo agilně naplánovaná akce se vydařila nad očekávání!

San Francisco a Smržovka - obce mé nejoblíbenější. SFO je krásné město. Pro mě důležité i historicky (zlatokopectví, působiště německého emigranta Leviho Strausse), pak Silicon Valley, jazz ve vedlejším Oaklandu, sedm kopců ve městě, lanem ve vozovce tažená tramvaj, finanční distrikt, China town, Marschal beach, Alamo sq, Golden Gate Bridge...

Co jsme stihli:

Plán byl nastaven hodně agresivně :-). Ve smyslu vidět co nejvíce, projet co nejvíce parků, států. Navštívili a/nebo projeli jsme 6 statů (Oregon - přestup, California, Nevada, Utah, Colorado, Arizona, New Mexico).

Ujeli jsme 3850 mil = 6160 km (průměr cca 440 km denně) a spálili stovky litrů benzínu. Z parků jsme navštívili Yosemith, Sequoia Park, Death Valley, Bryce, Zion, Grand Canyon, Monumment Valley, Mesa Verde, Joshua Tree. Prohlídli jsme si kromě San Francisca ještě Las Vegas a přehradu Hoover Dam, Los Angeles, Meteor Crater, Palm Springs, navštívili jsme Malibu a Santa Barbaru. Z plánu neklaplo Silicon Valley, Arches National Park a Antelope. Škoda, příště :-). Snad už příští rok a na delší dobu.

Tipy triky pro cestu na americký západ:

1. Řízení auta v USA je především velká radost! Výhodu všudypřítomných automatů v půjčovnách si uvědomíte hned po prvních kilometrech. Chtějte automat s klimatizací a tempomatem. 4x4 výhodou.
2. Cena benzínu. V Kalifornii cca 4,5 - 4,7 USD za gallon = cca 22 Kč za litr. V Arizóně však i 3,4 USD za gallon! V Death Valley logicky počítejte s cenou přes 5 USD za gallon (pořád hluboko pod českou cenou).
3. Půjčení mid-size SUV za cca 450 Kč na den (při 14ti dnech) a osobu ve dvou řidičích včetně pojištění, plné nádrže.
4. Annual pass do parků. Stojí 80 USD na rok. Lze ho použít pro 2 výpravy, tedy 40 USD na jednu. Neváhejte, že se nevyplatí. Vyplatí. Mrkněte sem, jestli nějaký čecháček nenabízí jeho odprodej
5. Nestujte a neparkujte tam, kde se to nesmí. Platil jsem 72 USD pokutu za parkování na zakázaném místě. Pokud dostanete pokud, určitě zaplaťte, pokud nechcete riskovat například to, že vás příště imigrační úředník vrátí zpět odkud jste přijeli.
6. Ubytování v motelech: v rozmezí 30-110 USD na noc pro dva. My jsme měli v průměru za 48 USD za noc pro dva. V drtivé většině připadů bez snídaně. Pokud s, počítejte jen většinou s kávou a nějakou zpíčenou vaflí/buchtou. Stáhněte si appku booking.com - ad hoc můžete řešit po cestě rezervace a porovnávat ceny (pro iOS zde).
7. Kupte si předplacenou místní sim kartu s daty - například pro navigaci. SIMka zdarma větsinou, u operátora za 10 USD, předplacená 2,5 GB dat u AT&T za 60 USD. Signál až na Arizónu (nepochopil jsem proč) skoro všude, nečekáte-li ho na místech jako Údolí smrti ;-).
8. Pokud jste si vybrali přes internet auto, připravte se, že nakonec možná dostanete jiné. Bylo tomu tak před dvěma lety v Bostonu a i nyní (a bylo tomu tak i v Izraeli na letišti). Letos jsme vybrali Ford Escape, dostali jsme však nakonec Nissan Rogue. Prostorově srovnatelný SUV střední velikosti. Objednejte relevantní pojištění a případně příplatek za druhého řidiče. Doporučuju i příplatek za plnou nádrž - pak můžete auto vrátit s jakýmkoliv stavem nádrže. Připravte se na to, že pracovník půjčovny vám bude chtít určitě nabídnout větší typ a doplňková připojištění (např. čelní sklo).
9. Silnice, dálnice, rychlostní limity. Neviděli jsme možnost větší povolené rychlosti než 75 mph. Silnice byly v drtivé většině v perfektním stavu. Vždy namalované čáry, v drtivé většíně případů s vibrujícíma pruhama při zákazu předjíždění a u obou krajnic.

Určitě doporučuju tyhle jídlo-podniky a bary:

1. Dam Bar and Grille, Page, Arizona
2. Cruiser's Cafe 66 Bar & Grill, Williams, Arizona
3. Rib Co, Twentynine Palms, California
4. PierBurger, Santa Monica, California
5. Sushi Go-Go, Santa Barbara, California
6. The Nature Shop, San Francisco, California
7. GungHo Tavern, San Francisco, California (čepovaná Plzeň)
8. The Buccaneer, San Francisco, California

Určitě se na západ USA vrátím. Snad třeba už příští rok.