pátek 30. května 2008
Co vy na to milé dámy?
Tak co vy :-)? Milé moje fanynky? Skryté fanynky? Nesmělé fanynky? Kuchařky? Budoucí fanynky? Budoucí kuchařky fanynky? Budoucí nesmělé kuchařky fanynky? Víte, co s tím?
čtvrtek 29. května 2008
Pět let od maturity
Psát, že to letí jako voda, je zcela zbytečné, to všichni pociťujeme. I my balvani, kteří jsme na gymplu působili v letech 1999 – 2003. Ano, letos je to pět let od maturity. V roce 2008, kdy většina z nás dokončuje vysokou školu a sbírá tituly jako houby po dešti (naktěří z nás si však ještě prodlužují školní léta o rok sem, rok tam...).
Každoročně touto dobou v průběhu těch pěti let moje myšlenky a vzpomínky zabřednou na mojí maturitu... Myslím na tu první ;-). Pravidelně rok co rok se mi stávalo, že v ten den (19.5.), kdy jsem maturoval, jsem si na to hned ráno vzpomněl podle data. Vzpomínka vyvstala okamžitě. Není se čemu divit, protože to byl doposud můj nejhorší den v životě. Sice šlo tehdy o prd, když nešlo o život, jasně, ale hůř jsem se zatím necítil.
Předloni i loni touhle dobou jsem vždycky zvažoval, že sem k příležitosti dalšího roku od maturity napíšu, jak to tehdy probíhalo, jaký jsem z toho měl a mám pocit a co si o tom všem myslím s odstupem času. Loni jsem si říkal, že to napíšu právě letos – v den, kdy tomu bude přesně pět let, tedy před deseti dny. V podstatě jsem ten článek měl připraven z devadesáti procent. A stále ho v počítači mám.
Ale stala se letos prvně za těch pět let zvláštní věc, že jsem si v ten den na mojí neúspěšnou maturitu ani nevzpomněl. Prostě jsem si ten datum uvědomil až o několik dní zpětně. Prvně za těch pět let. A to je dobrá zpráva. Dobrá v tom, že i přesto, že s tím stejně nesouhlasím jako v roce 2003 (tak každý rok později), a že s tím výsledkem už asi souhlasit nikdy nebudu, tak už to prostě není tak živá vzpomínka. I rána do masa se časem zacelí. Podobně to vnímám i v této souvislosti. Rozhodl jsem se proto, že již není podstatné a důležité sem ten článek dávat. Mé psychické nevolnosti při vzpomínkách na ten den skoro zmizely. Je to jednak částečně časem a pak hlavně potvrzením faktu, že změna mých životních hodnot proběhla v pořádku, a že mentálně (ač s tím možná někdo souhlasit nebude...) jsem takřka "hotovým" člověkem ;-). Nezapomenu nikdy, ale už to pro mě dnes není takové trauma.
Takže bych teď akorát rád znova, když je to pětileté výročí, poděkoval všem těm, kteří mi před pěti lety v mé první těžké životní studijní situaci jakkoliv pomohli. Jmenovat je nemusím – ti, kterých se to týká, to vědí.
Zároveň bych chtěl pogratulovat letošním úspěšným maturantům z Balvanu – především Karče za krásný výsledek (zakalíme). Když už jsem u toho blahopřání, tak blahopřeju i Lucce za úspěšné složení bakalářek a k titulu Bc. Dobrá práce :-). A samozřejmě všem exgymplákům – exspolužákům, kteří už úspěšně vš skončili v těchto dnech, končí nebo za nedlouho končit budou. Letos je myslím konečně první velký důvod na sraz jak se patří, přátelé.
Finálně, když už jsem začal gratulovat, gratuluju sobě, že jsem dneska zasunul další zkoušku (za jedna) z marketingového výzkumu. Dobrá práce.
relevantní odkazy:
Gymnázium U Balvanu na Facebooku | Web Balvanu
Každoročně touto dobou v průběhu těch pěti let moje myšlenky a vzpomínky zabřednou na mojí maturitu... Myslím na tu první ;-). Pravidelně rok co rok se mi stávalo, že v ten den (19.5.), kdy jsem maturoval, jsem si na to hned ráno vzpomněl podle data. Vzpomínka vyvstala okamžitě. Není se čemu divit, protože to byl doposud můj nejhorší den v životě. Sice šlo tehdy o prd, když nešlo o život, jasně, ale hůř jsem se zatím necítil.
Předloni i loni touhle dobou jsem vždycky zvažoval, že sem k příležitosti dalšího roku od maturity napíšu, jak to tehdy probíhalo, jaký jsem z toho měl a mám pocit a co si o tom všem myslím s odstupem času. Loni jsem si říkal, že to napíšu právě letos – v den, kdy tomu bude přesně pět let, tedy před deseti dny. V podstatě jsem ten článek měl připraven z devadesáti procent. A stále ho v počítači mám.
Ale stala se letos prvně za těch pět let zvláštní věc, že jsem si v ten den na mojí neúspěšnou maturitu ani nevzpomněl. Prostě jsem si ten datum uvědomil až o několik dní zpětně. Prvně za těch pět let. A to je dobrá zpráva. Dobrá v tom, že i přesto, že s tím stejně nesouhlasím jako v roce 2003 (tak každý rok později), a že s tím výsledkem už asi souhlasit nikdy nebudu, tak už to prostě není tak živá vzpomínka. I rána do masa se časem zacelí. Podobně to vnímám i v této souvislosti. Rozhodl jsem se proto, že již není podstatné a důležité sem ten článek dávat. Mé psychické nevolnosti při vzpomínkách na ten den skoro zmizely. Je to jednak částečně časem a pak hlavně potvrzením faktu, že změna mých životních hodnot proběhla v pořádku, a že mentálně (ač s tím možná někdo souhlasit nebude...) jsem takřka "hotovým" člověkem ;-). Nezapomenu nikdy, ale už to pro mě dnes není takové trauma.
Takže bych teď akorát rád znova, když je to pětileté výročí, poděkoval všem těm, kteří mi před pěti lety v mé první těžké životní studijní situaci jakkoliv pomohli. Jmenovat je nemusím – ti, kterých se to týká, to vědí.
Zároveň bych chtěl pogratulovat letošním úspěšným maturantům z Balvanu – především Karče za krásný výsledek (zakalíme). Když už jsem u toho blahopřání, tak blahopřeju i Lucce za úspěšné složení bakalářek a k titulu Bc. Dobrá práce :-). A samozřejmě všem exgymplákům – exspolužákům, kteří už úspěšně vš skončili v těchto dnech, končí nebo za nedlouho končit budou. Letos je myslím konečně první velký důvod na sraz jak se patří, přátelé.
Finálně, když už jsem začal gratulovat, gratuluju sobě, že jsem dneska zasunul další zkoušku (za jedna) z marketingového výzkumu. Dobrá práce.
relevantní odkazy:
Gymnázium U Balvanu na Facebooku | Web Balvanu
pátek 9. května 2008
Vymírající komunisté mi udělali snad největší radost
Na takřka konci letního semestru, skoro těsně před zápočtovým týdnem a zkouškovým obdobím, vám stručně naservíruju to, co mě potěšilo a co mě třebas i napotěšilo.
Zprávou tohoto týdne bezesporu byl headline deníku iDNES.cz. Ne že bych tento lehce pseudobulvární internetový deník četl pravidelně, ale titulek "Denně přicházíme o šestnáct komunistů – zjistil ústřední výbor" mě skutečně velmi navnadil a přiměl k přečtení článku. Na serveru Novinky.cz se zpráva objevila prakticky se stejným titulkem, později byl opraven na mírnější "Členům KSČM je v průměru 70 let, zjistila si strana". A přátelé, opravdu, fakt, že loňský rok každý den dle statistických údajů "zemřel" (v případě komunistů by se spíše hodilo slovo chcípnul) jeden komunista, volič a člen KSČM, to je prostě nádherná zpráva :-)! KSČM s nejširší a nejstarší členskou základnou, která čítá přes 77 tisíc členů tak pomalu vymírá, jelikož úbytek členů je vyšší (6 – 7 % ročně) než přírůstek (0,6 až 0,68 % ročně) a to je dobře :-). To je dobře. Chtělo by to ale více, rychlejší proces vymírání, pokud mohu poprosit.
Takže v lékárnách léky na předpis pouze komunistickým nestraníkům. Straníkům podávat léky bez předpisu pokud možno ty nejdražší, případně ještě lépe léky prošlé :-).
Co mě naopak pobudilo (nebo spíš překvapilo), ale tak nemohl jsem se tomu ani divit, byl fakt, že prvního máje se setkání politických vězňů na Žofíně nezúčastnil žádný představitel ČSSD, ač byli straníci prý pozvaní. Na akci přišli všich zástupci stran Parlamentu krom komunistů (což chápu, ty tam snad ani nikdo nezval...) a socanů. Ještě vtipnější mi pak přišlo, že obě strany (KSČM a ČSSD) slavily první máj na prakticky stejném místě na Výstavišti, oběma stranám hrála dechovka... Hezky to tak ty strany tématicky slučuje... Ale dost politikaření.
Ve středu po dvouhodinovém přemlouvání Radkou jsem byl přesvědčen, že se vydám Na Rampu na koncert spacefunkové britské skupiny Kava Kava. Skupiny, jejíž frontman zpěvák Pat Fulgoni vypadá zjevem spíš na zpěváka rockové nebo spíš metalové kapely... Skupiny, která se u nás vyskytuje na miniturné a vystupovala (nebo bude vystupovat) krom Jablonce ještě v Šonově v Hospodě u Pitašů (!), v kulturáku V Dolní Branné u Vrchlabí (!) a turné zakončí v Rock Café spolu s punkovou (!) kapelou Česká disharmonie... Po takových info jsem skutečně tápal, zda má na takovou kapelu cenu jít... :-). Musím však zodpovědně říct, že to BYL funk, nebo spíš spacefunk (bůhví, co to znamená...). Takže jsem byl nakonec spokojen. Můžete mrknout na hrstku fotek, co jsem pořídil. Fotka do hlediště mezi nimi není, protože v hledišti bylo skutečně velmi málo posluchačů. Škoda. Ale tak na fakt, že funk tu nemá tradici, bych si už mohl sakra zvyknout ;-).
Ve škole jinak přituhuje. Mám před sebou kupu semestrálek, začínají zápočtové testy... Na multimedia například stříhám dnes již legendární osm let (!) staré video Sport v Jablonci, které jsem na gymnáziu natočil spolu s Pavlem a Veronikou Fratričovou. Úsměvných – nebo spíše velmi trapných :-D – 12 minut slávy se v těchto dnech snažím upravit do verze, která by se pak možná mohla objevit na YouTube, aby se nám mohli zasmát i jiní lidé než ti, co to viděli před osmi lety na gymplu :-).
Jinak ve stručnosti: trpím jarní deprivací, opaluju se s makrem, nadšeně sleduju Gynekologii 2, stále věřím funku a začal jsem již sekat trávník.
relevantní odkazy:
Fotky z koncertu Kava Kava | Článek o vymírajících komunistech | Gynekologie 2 | Komentáře k tomuto článku na starém blogu
Zprávou tohoto týdne bezesporu byl headline deníku iDNES.cz. Ne že bych tento lehce pseudobulvární internetový deník četl pravidelně, ale titulek "Denně přicházíme o šestnáct komunistů – zjistil ústřední výbor" mě skutečně velmi navnadil a přiměl k přečtení článku. Na serveru Novinky.cz se zpráva objevila prakticky se stejným titulkem, později byl opraven na mírnější "Členům KSČM je v průměru 70 let, zjistila si strana". A přátelé, opravdu, fakt, že loňský rok každý den dle statistických údajů "zemřel" (v případě komunistů by se spíše hodilo slovo chcípnul) jeden komunista, volič a člen KSČM, to je prostě nádherná zpráva :-)! KSČM s nejširší a nejstarší členskou základnou, která čítá přes 77 tisíc členů tak pomalu vymírá, jelikož úbytek členů je vyšší (6 – 7 % ročně) než přírůstek (0,6 až 0,68 % ročně) a to je dobře :-). To je dobře. Chtělo by to ale více, rychlejší proces vymírání, pokud mohu poprosit.
Takže v lékárnách léky na předpis pouze komunistickým nestraníkům. Straníkům podávat léky bez předpisu pokud možno ty nejdražší, případně ještě lépe léky prošlé :-).
Co mě naopak pobudilo (nebo spíš překvapilo), ale tak nemohl jsem se tomu ani divit, byl fakt, že prvního máje se setkání politických vězňů na Žofíně nezúčastnil žádný představitel ČSSD, ač byli straníci prý pozvaní. Na akci přišli všich zástupci stran Parlamentu krom komunistů (což chápu, ty tam snad ani nikdo nezval...) a socanů. Ještě vtipnější mi pak přišlo, že obě strany (KSČM a ČSSD) slavily první máj na prakticky stejném místě na Výstavišti, oběma stranám hrála dechovka... Hezky to tak ty strany tématicky slučuje... Ale dost politikaření.
Ve středu po dvouhodinovém přemlouvání Radkou jsem byl přesvědčen, že se vydám Na Rampu na koncert spacefunkové britské skupiny Kava Kava. Skupiny, jejíž frontman zpěvák Pat Fulgoni vypadá zjevem spíš na zpěváka rockové nebo spíš metalové kapely... Skupiny, která se u nás vyskytuje na miniturné a vystupovala (nebo bude vystupovat) krom Jablonce ještě v Šonově v Hospodě u Pitašů (!), v kulturáku V Dolní Branné u Vrchlabí (!) a turné zakončí v Rock Café spolu s punkovou (!) kapelou Česká disharmonie... Po takových info jsem skutečně tápal, zda má na takovou kapelu cenu jít... :-). Musím však zodpovědně říct, že to BYL funk, nebo spíš spacefunk (bůhví, co to znamená...). Takže jsem byl nakonec spokojen. Můžete mrknout na hrstku fotek, co jsem pořídil. Fotka do hlediště mezi nimi není, protože v hledišti bylo skutečně velmi málo posluchačů. Škoda. Ale tak na fakt, že funk tu nemá tradici, bych si už mohl sakra zvyknout ;-).
Ve škole jinak přituhuje. Mám před sebou kupu semestrálek, začínají zápočtové testy... Na multimedia například stříhám dnes již legendární osm let (!) staré video Sport v Jablonci, které jsem na gymnáziu natočil spolu s Pavlem a Veronikou Fratričovou. Úsměvných – nebo spíše velmi trapných :-D – 12 minut slávy se v těchto dnech snažím upravit do verze, která by se pak možná mohla objevit na YouTube, aby se nám mohli zasmát i jiní lidé než ti, co to viděli před osmi lety na gymplu :-).
Jinak ve stručnosti: trpím jarní deprivací, opaluju se s makrem, nadšeně sleduju Gynekologii 2, stále věřím funku a začal jsem již sekat trávník.
relevantní odkazy:
Fotky z koncertu Kava Kava | Článek o vymírajících komunistech | Gynekologie 2 | Komentáře k tomuto článku na starém blogu
pátek 2. května 2008
Převážně jazzové jaro a co právě poslouchám
Někdy mě mrzí, že je tu drtivá většina příspěvků o hudbě, když jsou daleko zajímavější populárnější témata, jako vliv biopaliv na zdražování surovin pro výrobu potravin, globální oteplování, Solowův ekonomický model, férové jednání dívek, následující vývoj webu 2.0 k webu 3.0, dívčí koketování...
Koncertní sezónu jsem zahájil s J.A.R. Krásně čistě, jak jsem se již zmínil. Druhý můj zážitek, rovněž velmi silný – ač bych ho tedy nerad srovnával s koncertem J.A.R., protože nelze srovnávat nesrovnatelné, byl koncert Laca Decziho a jeho partičky, která navštívila Jablonec a opět zvedla prachbídnou kulturní úroveň v Jablonci nad řekou Nisou... :-D.
Byl to zážitek nesmírný a mě krásně šimrá pod bradou (resp. na egu) každej koncert, na který se vypravím a nezklamu se svým výběrem. A jsem následně z něho nadšen. Nejen vzhledem k tomu, že se mělo na koncertě v Eurocentru sedět, jsem čekal spíše jazzový koncert. O co víc jsem byl potěšen, že to byl spíš funkový koncert. Něco jako 2 % jazz, 98 % funky stuff... ;-). Laco, král trumpetistů, se svou skupinou (Noboru Kinukawa – bass, Vaico Deczi – drums, Eric Meridiano – piano) předvedl skvělej koncert. A vzhledem k tomu, že vedle mě v první řadě seděla cca stejně stará dáma jako Laco, uvědomil jsem si, proč (také) sedíme a nestojíme... Pestřejší posluchačskou základnu na koncertě jsem nezažil. Od kloučků desetiletých, kteří přišli z výchovných důvodů se svými rodiči, přes prebuscenty, pubescenty, postpubescenty, zastydlé pubescenty (já), třicátníky, čtyřicátníky, padesátníky a ani Laco nebyl možná nejstarší... Pravda, když jsem viděl několik nejmenovaných lidí, kteří na koncert přišli, tak jsem byl v šoku, ale což :-).
Vzhledem k melancholii letošního jara se můj hudební playlist lehce pozměnil. Do funkových bardů se vklínila například Amy Winehouse (album Frank), Jamie Cullum, Sting, Brad Mehldau, Laco Deczi, Curtis Mayfield a v poslední dobou i Tales Robert Balzar Tria. Je to na jednu stranu taková předpříva na koncert Dana Bárty a Illustratosphere v Jablonci, kde 23.5. představí novou desku Animage. Na druhou stranu pomalu bude na čase, abych se pustil do Freak Power, abych své uši správně naladil na funkovou smršť! Takže se mi to bude v hlavě míchat a já doufám, že ne moc :-).
Pro představu všem z vás, kteří nepoužíváte Last.fm nabízím výpis mých nejhranějších interpretů a songů.
Nejhranější interpreti/skupiny dle statistik na Last.fm:
1. Jamiroquai, 205
2. Prince, 188
3. Amy Winehouse, 174
4. Tower of Power, 172
5. J.A.R., 130
6. Jamie Cullum, 120
7. Monkey Business, 118
8. Robert Balzar Trio & John Abercrombie, 112
9. Tereza Černochová, 86
10. Laco Deczi & Celula NY, 80
11. Curtis Mayfield, 77
12. Robbie Williams, 69
13. Sexy Dancers, 63
14. Lenny Kravitz, 57
15. Sting, 50
15. Maceo Parker, 50
17. Laco Deczi, 49
18. Roman Holý, Ondřej Brousek, 39
19. George Benson, 25
20. Illustratosphere, 24
21. Boris Urbánek a TUTU, 23
21. Akon/Michael Jackson, 23
23. Tony Toni Toné, 22
23. Maynard Fergusson & Big Bop Nouveau, 22
24. Brad Mehldau, 16
Nejhranější tracky dle statistik na Last.fm:
1. Amy Winehouse – October Song, 37
2. Amy Winehouse – You Sent Me Flying, 34
2. Jamiroquai – Seven Days in Sunny June, 34
4. Robert Balzar Trio & John Abercrombie – 22 Years Ago, 29
5. Amy Winehouse – In My Bed, 29
6. Tereza Černochová – Always In My Dream, 28
7. Tereza Černochová – Vhodný/á (feat. Dan Bárta), 27
8. Roman Holý, Ondřej Brousek – Crushing Bliss, 26
9. Akon/Michael Jackson – Wanna Be Startin' Somethin' 2008, 23
10. Amy Winehouse – Take the Box, 22
10. Maynard Fergusson & Big Bop Nouveau – Birdland, 22
12. Tower of Power – You, 21
13. Robbie Williams – Let Me Entertain You, 20
13. Sexy Dancers – Some people, 20
15. Robert Balzar Trio & John Abercrombie – Portissimo, 18
16. Lenny Kravitz – I'll Be Waiting ,17
17. Freakpower – One Nation One Ride, 15
17. Robert Balzar Trio & John Abercrombie – Just In Tune, 15
19. Amy Winehouse – What Is It About Men, 14
20. Laco Deczi & Celula NY – Got Cake, 13
relevantní odkazy:
Michal na Last.fm | Tales |
Koncertní sezónu jsem zahájil s J.A.R. Krásně čistě, jak jsem se již zmínil. Druhý můj zážitek, rovněž velmi silný – ač bych ho tedy nerad srovnával s koncertem J.A.R., protože nelze srovnávat nesrovnatelné, byl koncert Laca Decziho a jeho partičky, která navštívila Jablonec a opět zvedla prachbídnou kulturní úroveň v Jablonci nad řekou Nisou... :-D.
Byl to zážitek nesmírný a mě krásně šimrá pod bradou (resp. na egu) každej koncert, na který se vypravím a nezklamu se svým výběrem. A jsem následně z něho nadšen. Nejen vzhledem k tomu, že se mělo na koncertě v Eurocentru sedět, jsem čekal spíše jazzový koncert. O co víc jsem byl potěšen, že to byl spíš funkový koncert. Něco jako 2 % jazz, 98 % funky stuff... ;-). Laco, král trumpetistů, se svou skupinou (Noboru Kinukawa – bass, Vaico Deczi – drums, Eric Meridiano – piano) předvedl skvělej koncert. A vzhledem k tomu, že vedle mě v první řadě seděla cca stejně stará dáma jako Laco, uvědomil jsem si, proč (také) sedíme a nestojíme... Pestřejší posluchačskou základnu na koncertě jsem nezažil. Od kloučků desetiletých, kteří přišli z výchovných důvodů se svými rodiči, přes prebuscenty, pubescenty, postpubescenty, zastydlé pubescenty (já), třicátníky, čtyřicátníky, padesátníky a ani Laco nebyl možná nejstarší... Pravda, když jsem viděl několik nejmenovaných lidí, kteří na koncert přišli, tak jsem byl v šoku, ale což :-).
Vzhledem k melancholii letošního jara se můj hudební playlist lehce pozměnil. Do funkových bardů se vklínila například Amy Winehouse (album Frank), Jamie Cullum, Sting, Brad Mehldau, Laco Deczi, Curtis Mayfield a v poslední dobou i Tales Robert Balzar Tria. Je to na jednu stranu taková předpříva na koncert Dana Bárty a Illustratosphere v Jablonci, kde 23.5. představí novou desku Animage. Na druhou stranu pomalu bude na čase, abych se pustil do Freak Power, abych své uši správně naladil na funkovou smršť! Takže se mi to bude v hlavě míchat a já doufám, že ne moc :-).
Pro představu všem z vás, kteří nepoužíváte Last.fm nabízím výpis mých nejhranějších interpretů a songů.
Nejhranější interpreti/skupiny dle statistik na Last.fm:
1. Jamiroquai, 205
2. Prince, 188
3. Amy Winehouse, 174
4. Tower of Power, 172
5. J.A.R., 130
6. Jamie Cullum, 120
7. Monkey Business, 118
8. Robert Balzar Trio & John Abercrombie, 112
9. Tereza Černochová, 86
10. Laco Deczi & Celula NY, 80
11. Curtis Mayfield, 77
12. Robbie Williams, 69
13. Sexy Dancers, 63
14. Lenny Kravitz, 57
15. Sting, 50
15. Maceo Parker, 50
17. Laco Deczi, 49
18. Roman Holý, Ondřej Brousek, 39
19. George Benson, 25
20. Illustratosphere, 24
21. Boris Urbánek a TUTU, 23
21. Akon/Michael Jackson, 23
23. Tony Toni Toné, 22
23. Maynard Fergusson & Big Bop Nouveau, 22
24. Brad Mehldau, 16
Nejhranější tracky dle statistik na Last.fm:
1. Amy Winehouse – October Song, 37
2. Amy Winehouse – You Sent Me Flying, 34
2. Jamiroquai – Seven Days in Sunny June, 34
4. Robert Balzar Trio & John Abercrombie – 22 Years Ago, 29
5. Amy Winehouse – In My Bed, 29
6. Tereza Černochová – Always In My Dream, 28
7. Tereza Černochová – Vhodný/á (feat. Dan Bárta), 27
8. Roman Holý, Ondřej Brousek – Crushing Bliss, 26
9. Akon/Michael Jackson – Wanna Be Startin' Somethin' 2008, 23
10. Amy Winehouse – Take the Box, 22
10. Maynard Fergusson & Big Bop Nouveau – Birdland, 22
12. Tower of Power – You, 21
13. Robbie Williams – Let Me Entertain You, 20
13. Sexy Dancers – Some people, 20
15. Robert Balzar Trio & John Abercrombie – Portissimo, 18
16. Lenny Kravitz – I'll Be Waiting ,17
17. Freakpower – One Nation One Ride, 15
17. Robert Balzar Trio & John Abercrombie – Just In Tune, 15
19. Amy Winehouse – What Is It About Men, 14
20. Laco Deczi & Celula NY – Got Cake, 13
relevantní odkazy:
Michal na Last.fm | Tales |
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
