Na druhou stranu jsem se na sedmou řadovou desku (bývalých acidjazzových) Jamiroquai mohl vrhnout o hodně dřív. Pět let od vydání Dynamite, ze kterého jsem byl tehdy relativně nadšen, a které dnes prakticky vůbec neposlouchám, přichází deska, od které si fanoušci hodně slibovali i díky tomu, že kapela hodně slibovala... Výsledek? Přehnaná očekávání asi zapříčinila přerod v zklamání. Dávno pryč jsou doby, kdy Jamiroquai patřili k mým největším zahraničním oblíbencům. Ani Rock Dust Light Star nic nezvrátí.
Jay Kay sliboval mnohokrát návrat k prvním dvoum opusům kapely. Nadával na Sony, že je tlačen tam a tam, a že si od nové smlouvy bude moci dovolit tvůrčí volnost a větší rozlet. Tak jednak: návrat k soundu či stylu prvních desek nečekejte.
Úvodní titulní Rock Dust Light Star je jedna z toho mála, které mě melodicky na albu nejvíce potěšilo. Tu jsem si okamžitě zamiloval. Určitě by vynikla ještě lépe, kdyby se přidala jedna sloka a ubral jeden refrén. All Good In The Hood jistě zaujme silným úvodním groovem, který slušně tiká, jak funk tikat má. Blues Skies je krásný klidný oplodňováček, který budu zpívat nějaké budoucí potencionální přítelkyni (na střídačku s Měli jsme se potkat dřív od Marie Rottrové) :-). Smyčcové party u mě vždy bodují.
She's A Fast Persuader (prvních 11 vteřin à la Groove Armada). Rychle ujíždějící funk s ostřejší basovou linkou, dechovou sekcí se saxofonovým sólem v závěru. Goodbye To My Dancer... Hurá na Hey Floyd - na nejoriginálnější song alba. Začíná nenápadně perkusemi, posléze s nastupem ostřejším refrénem a bohatou smyčcovou aranží přechází do minimalistického reggae, které opět vystřídá velkolepě pojatý refrén. Tohle se povedlo na jedničku.
Zklamání? White Knuckle Ride, která se spolu s klipem objevila na internetu již dřív, beru jen jako takovou propagační diskotékovou obchodní vábničku. Jamiroquai mají bezesporu daleko lepší (!) diskotékové fláky a White Knuckle Ride se k nim nezařadí. Tohle je přesně píseň, kterou se lehce posluchač přejí (už jsem se přejedl, přeskakuji). Hurtin' zase patří spíš na desku Lennyho Kravitze. Ta podobnost je do očí bijící a záměr této skladby mi z celého alba unikl nejvíce. Špatná není, leč...
A co na to řeknou grafici? Celý cover v ruce ještě pochopitelně nemáme. Nejdříve měl obal vypadat takto, nakonec dostal přednost booklet opět s fotkou Jay Kaye (stejně jako na A Funk Odyssey a Dynamite). To bych ještě dokázal přijmout, protože ta fotka má styl, ale co nepřekousnu je název desky a interpreta zarovnaný vlevo (stejně jako na Dynamite; proboha proč???) stejně jako nahrazení písmene "i" malým logem Buffalo Man. To je totální úlet, z kterého je mi neskutečně úzko...
Bude se vám líbit: Rock Dust Light Star, Hey Floyd, Blue Skies, She's A Fast Persuader, Goodbye To My Dancer. Rock Dust Light Star žádejte v Bontonlandu 1.11. nebo u ostatních posledních přeživších statečných prodejců s originální muzikou. Po několika posleších pochopíte, že Dynamite je jednoznačně nejslabší počin kapely a RDLS patří do druhé poloviny startovního pole. (Že se budu snažit i přesto všechno pořídit všechny mutace, netřeba dodávat.)
Tracklist: Rock Dust Light Star, White Knuckle Ride, Smoke and Mirrors, All Good In The Hood, Hurtin', Blue Skies, Lifeline, She's a Fast Persuader, Two Completely Different Things, Goodbye To My Dancer, Never Gonna Be Another, Hey Floyd
Label: Mercury
Časáž: 52:18
Aktualizováno 1.11. - cover design:
Krom výše uvedeného dodejme, že vás uvnitř bude čekat nuda (plus další dvě fotky adorující Jay Kaye). Černý booklet je a vždy bude elegantní, ale trocha originality by skutečně neškodila... A když bych měl být skutečný detailista, tak opravdu nevím, proč je údaj published a copyright nekroužkovaný, ale pouze uzávorkovaný. Grafik asi v tomto fontu neměl kroužkované P a C? Vypadá to jako pěst na oko. Tracklist i názvy songů v bookletu jsou stejným fontem jako logo Jamiroquai - to je fajn. Pod diskem a na zadní straně další fotky Mitche Jenkinse. Barva názvu alba na obalu, disku ladí s frontmanovou mikinou Fila, uf. Není to málo...? Uvidíme, co nabídnou deluxe verze.
relevantní odkazy:
Plánovaná vydání RDLS dle lokalit | Nový web kapely |
Nehledejte koren veci,
OdpovědětVymazathledejte koren mysli!
Jakmile tento koren mysli objevite,
poznate jednu vec,
ta vsak osvobodi vse.
Jestlize jej ale nenajdete,
muzete znat vsechno,
nicemu vsak nebude rozumet.
Michale, s Tvojou recenziou viac-menej súhlasím. Čakal som na album a dúfal, že to bude pecka...pecka to nie je, no nie je to zase zlé. Počúvať sa to dá, ale aj tak mi tam chýba "šťava". Prvú pieseň - čiže RDLS - mám rád, White Knuckle - hmm, taký priemer, ktorý sa naozaj ohraje...album ma začína baviť od 6-ky - Blue Skies. Tá sa mi veľmi páči, Lifeline - tá tiež celkom ujde. 8,9 - tie sa mi tiež veľmi páčia. Goodbye to my dancer - tú by som osobne dal preč...predposledná je tiež ujde. No a Hey Floyd to na záver celé zachraňuje...aspoň že tak. Čo sa týka toho obalu - je to pre mňa dosť WTF. A Funk Odyssey má naozaj zaujímavý nápad a spracovanie...toto je dosť odveci. Čo už, ďalší album možno opäť o tri-štyri roky. Hádam to bude lepšie. Pred nedávnom som si po vypočutí RDLS vypočul hneď Synkronized - tak ten ma baví od začiatku do konca...skvelé piesne, nápady, pestrosť. Novinka trochu pokulhává, škoda :-(
OdpovědětVymazatOldSchooler ;-)
No vidíš a já to pořád docela dost poslouchám :-). Blue Skies mě třeba ráno pravidelně budí. A slyšel jsem zajímavej názor, že je to skvělá deska do auta. S tím musím souhlasit. Jde jen o to, jestli to není pro tu desku trochu ponižující. O deskách do auta si myslím mnozí různé věci... ;-). A fakt, že se poslouchá v autě skvěle a jinde si na ni nevzpomeneme, moc lichotící není. Nicméně skvěle funguje i v emhádé :-)
OdpovědětVymazatS tvou recenzí naprosto souhlasím. Někdy se mi zdá, že jsem polovinu písniček z toho alba slyšela už o někoho jiného.
OdpovědětVymazat(Tady je kdyžtak moje : http://jamzone.blog.cz/1011/jamiroquai-rock-dust-light-star-recenze)