Proč nepiju Staropramen

Dospěl jsem k názoru, že se vám musím svěřit s tím, proč nemůžu pít a zásadně nepiju Staropramen. Všiml jsem si totiž na sobě, že moje nechutenství k této značce piva přerostlo ve velký odpor ke značce jako takové. Ne, nepřeháním!

Ano, i já jsem pil Staropramen. Dříve, před lety. Například na zahrádce v Jablonci na náměstí. Teď už by to nešlo. Jednak s každým ochutnaným jiným pivem člověk lehce zjistí, že Staropramen je skutečně nepitelné pivo. (Desítka se prakticky nedá konzumovat vůbec, tím se ani maso nedá podlít. Dvanáctka je 2x lepší než desítka, ale dvakrát nula, je pořád nula.) Druhak chuťový zážitek žádný.

Tím pádem odmítám chodit do podniků, kde točí Staropramen. Pokud už tam z nějakého důvodu jít musím (například Palác Akropolis), musím pít jednoduše cokoliv jiného. I kdyby tom byla dietní cola.

Nastala ale další fáze, která mě trochu překvapila. Intenzivnější. Jakmile vidím kdekoliv logo Staropramenu, hned je mi divně. Netvrdím, že se mi dělá zle od žaludku, ale mám nepříjemný pocit odporu. Jestli si myslíte, že kecám, tak přestaňte číst a už sem nikdy nechoďte.

Dokazuje to krásný fakt, že si člověk dokáže spojit značku se zážitky, s pocity a emocemi. Přesně tohle zafungovalo v případě Staropramenu u mě, akorát negativně. A ano, brand může působit na spotřebitele i negativně.

Nezačalo mi graficky vadit jen logo Staropramenu, ale prakticky vše s tím spojené. Například zelený pruh označení hospod, kde se Staropramen točí, vertikální logo, font nápisu staropramen, sklenice, tácky. Stejně tak frančízové restaurace Potrefená husa.

Jak to máte vy?

Plzeňák, Brňák, Pražák a Ostravák se sejdou v hospodě. Ostravák si dá Ostravar, Brňák Starobrno, Pražák Staropramen a Plzeňák Kofolu. Ostatní se ho ptají, co to dělá? A Plzeňák odpoví: "Když si vy nedáte pivo, tak já taky ne!"