Vajnachc tajm

Aneb každoroční vánoční soupiska

Vánočka, Ježíšek, stromeček, koule, řetěz, vánoční hvězda, jmelí, premiové ležáky, svařák, groček, dušený uzený, vinnné klobásy, šupiny pod talíř, griotečka, adventní věnec, svíčky überall, zvoneček, František, zlaté šišky, kapr na 100+1 způsob, bramborovej salát, házení střevícem, borovička, borovice, bříza bílá, tři oříšky, purpura, Popelka, balící papír, ztužka, koledy, adventní koncerty, kuba, lití olova, šošovice, rybí polévky, kosti v krku, cukroví, sníh, sáňky, linecká kolečka, med, štola, ořechy, pohádky, hořící krb, sněžnice, prskavky, rohlíčky, ovárek, tataráček, pouštění lodiček, betlém, svícínky, kometa, krájení jablka...

Užijte si to ;-).

Hudební radosti posledních dní

Měl jsem teď drastickou hudební abstinenci. Do školy bez soňáka, doma jen zcela vyjímečně jeden dva songy denně, abych mohl studovat... Přesto jsem zažil několik hudebních radostí

Víceméně na 99 procent jsem minulé úterý ukončil hudební koncertní sezónu s libereckým ZUŠ Big Bandem, na který jsme se vypravil. Takový instrumentální funkový/jazzový zážitek si tradičně nemohu nechat ujít.

Big Band opět nadchnul. Moje milované žestě. Před hlavními headlinery vystoupila ještě jazzová přípravka, ze které se rekrutují nadějní instrumentalisté do big bandu. A i jim to krásně hrálo. Kapelník Ruda Mihulka je prostě mistr svého oboru, dokáže hráče nadchnout, naučit je zaměřit se na výbornou muziku. Vychovává skutečné hudební osobnosti. Koneckonců z liberecké zušky pochází mimo jiné baskytarista Martin Lehký z František Kop Quarteta. Užívali jsme si prostě s Petrem a Nikolou z internetové rakety jazzové skvosty, pili jsme tradiční český ležák a bylo to krásné. Nic moc fotky z mobilu here.

V letošním výhledu jsem měl zakrouškovaný koncert Navigators 16. v Lucerna Music Baru, ale nakonec jsem na něj nemohl vzhledem ke studiu. Těšil jsem se, že se možná povede uslyšet Navigators v jejich "domovském" prostředí. Bohužel. Musel jsem také odmítnout vánoční koncert Monkey Business, který byl letos o to lákavější, že na mu předcházelo natáčení klipu v Lucerně k nové skladbě z připravovaného alba Twilight Of Jesters (které výjde v půlce února 2009) pro nejvěrnější fandy, host Glenn Hughes a předkapela Snowstation s Terezou Černochovou. To jsou prostě nevýhody toho, že studuju v Liberci a dopravovat se do Prahy moc často nelze. Navíc ve vrcholícím zápočtovém týdnu. Nicméně se zúčastnila Soňa s Tomášem, Viktor, Radka a další spolufunkeři - mrkněte na fotografie Radky.

Co poslouchám? Díky Danovi Maršalíkovi jsem si zavzpomínal na přelom časů základoškolských a středoškolských s hity od Simply Red (Say You Love Me, Fake, Fairground, Stars), které jsem si v té době nahrával z rádia Černá hora na legendární MC kazety :-), které se věčně namotávaly, lepil jsem je porůznu... :-))). Sladké časy.

Loni jsem začal soustředit na George Bensona a pokračuju v tom. Momentálně se nechávám rozmazlovat jeho albem Collection, In Flight 76, That's Right a dalšími. A není to jen jazz, občas to hezky tiká ;-). Například Give Me The Night, Never Give Up On A Good Night, Turn Your Love Around a další. Nádherné desky, nádherné kousky. George Benson je nejen skvělý kytarista, ale i zpěvák. Posuďte sami na dvou ukázkách.

relevantní odkazy:

Fotky z natáčení klipu Radky Černé | Big Band | Fotky Big Bandu (z mobilu) | Navigators | Tereza Černochová | Monkey Business | George Benson

(Skoro) nikdo nemá rád Davida Ratha

Největší demagog české politiky, usurpátor, profesionální lhář, vymejvač mozků, politická prostitutka David Rath dorazil na Facebook.

Tématických skupin proti Davidu Rathovi je na Facebooku poměrně dost: David Rath je ostuda české politiky, I hate David Rath, Jeden pohlavek byl málo, doktore... Nevšiml jsem si, že by existovala jediná, která by byla pro Davida Ratha. Možná to svědčí o tom, že lidi na Facebooku to mají trochu v hlavě srovnané... Ne že by byl Facebook čistě pravicová komunitní síť, to jistě ne, ale z logiky věci na něm převažují mladí lidé. Koneckonců Facebook vznikl jako komunitní síť pro americké vysoké školy a později se rozšířil dál.

Srovnejme početní síly skupin proti ČSSD, Paroubkovi a Rathovi a jím tématicky podobné: I hate ČSSD & KSČM (3048 členů), Jsem stupid, protože nevolím ČSSD... (264 členů), Jeden pohlavek byl málo, doktore (382 členů), Fuck off ČSSD a a jejich vůdčí bradavice (190 členů), Paroubkovi sluší růžová! (462 členů), David Rath je ostuda české politiky (447 členů), I hate David Rath (266 členů), Přátelé Jiřího Paroubka (119 členů) - tato skupina je sporná, protože jsem v ní našel jak příznivce tak i odpůrce (videa umístěna v ní jsou spíš protiparoubkovská, nicméně mezi členy skupiny je právě i David Rath, tak kdo ví, jestli to Dejvid nepochopil, nebo je ta grupa skutečně trochu nejasně pojatá), antiparoubek.cz (3282 členů), Nechci oranžovou republiku... (6122 členů). Ano, samozřejmě, že nelze jednoduše sečíst čísla v závorkách a dostat počet lidí, brojících proti ČSSD, Paroubkovi či Dejvidovi Rathovi, protože je jasné, že jsou někdo je ve více těchto skupinách. Nicméně stejně ty počty něco říkají...

Skupiny podporující ČSSD: ČSSD (9 členů), ČSSD neni KSČ, aneb nepleťme si pojmy s dojmy (14 členů), osobní profil Davida Ratha (v současné době 3 přátelé)...

Podle mě to je skutečně Dejvid sám (popřípadně někdo z jeho počítačově gramotnějších poradců), protože skupiny, které si přidal, na to jasně poukazují. Navíc mu na Wall napsal uživatel Zdeněk Škromach zprávu: "Ahoj tak už si to taky zkouším. Kde je tady prosímtě ta čeština? Zdeněk".

Ve čtvrtek 18. napsal: "David se rozhlizi po Facebook.com a zdravi vsechny priznivce :-).", večer byl Davídek trochu unavenej: "David je unavený jako pes, ale dneska to stálo za to" a včera asi moooc dřel: "David pracuje".

Umění prohrávat

(Nejen) škola zavinila, proč jsem se zde na blogu prakticky na půl měsíce odmlčel. Teď jsem částečně zpět.

Strašných stresujících 14 dní je za mnou a žádná moc sranda to nebyla... Bylo na předtřesu mikro a tři zkoušky - dvě z nich v předtermínu. Mikro bohužel nedopadlo a musím napsat opravný test. Naštvalo mě to hodně, protože jsem myslel, že jsem tomu věnoval hodně času, ale evidentně to bylo pořád málo (ač jsem 5 dní nevycházel z domu a vynechal jsem i firemní vánoční večůrek - a to už je co říct). Chybami se člověk učí a já už jsem za ta studijní léta proškolen poměrně dost...

Oproti lidem, co dávají zkoušky na první dobrou a ne za lidovku (a já je určitým způsobem obdivuju) a nikdy (nebo jen vyjímečně) pocítili hořkost prohry, mám jednu nespornou výhodu. Umím prohrávat.

Umění prohrávat není smíření se s tím, že člověk občas prohrává. Není to ani strach z další nadcházející prohry po sérii menších. Je to schopnost nekatastrofalizovat dílčí neúspěch, nesložit se z něho, nevzdat to a jít dál.

My, co děláme důležité věci až na druhou dobrou, jsme v tomto kovaní. I přesto, že máme i úspěchy a stále převažují nad neúspěchy (ostatně jinak bych už na vš nepůsobil), tak neúspěch nás zcela nesloží. Znám to z vlastní zkušenosti. Naštvání se dostaví, smutek rovněž. Ale pak se oklepu a jede se dál. Analyzují se chyby, poučím se z nich a začnu pomalu pracovat znova. Člověk dostane další symbolickou obrannou slupku, je silnější. A to prosím pěkně se netýká jen neúspěchů profesních, ale samozřejmě i osobních. Každé člověka tvarují trochu jinak.

Důležité si je uvědomit jednu věc: jakmile nejde o život, jde o hovno. Není to alibismus nebo lehkomyslné omlouvání možných neúspěchů. Nemá smysl skákat z okna, vrhat se pro rozjeté Pendolino, předávkovávat se paralenem, řezat si žíly...

Dávám si pár dnů volno od školy na pročištění. Proleju organizmem pár ležáků a zelených, abych byl zas pln energie a elánu do pokračování ve studiu. V lednu mě čeká mikro, nejnáročnější předmět z celých pěti let. Nemá smysl řešit, proč máme nejtěžší předmět ve finálním ročníku, aby nám lehce komplikovat život. Nemá smysl řešit, proč je kladen takový důraz na předmět, který není alfou omegou oboru. Nemá smysl řešit, že "díky" mistrovství světa v klasickém lyžování máme kratší semestr, méně času na splnění zápočtů a proč proběhl veškerý stres nyní. Nemá smysl ani řešit, proč nám náš obor z původní délky 5,5 let srazili na 5 let a máme všechno nahuštěnější. Můžeme na to nadávat, ale to je tak jediné, co zmůžeme... Dřeme prostě dál.

Spam na Facebooku

V posledních dvou týdnech cca se mi ve vnitřní poště sociální komunitní sítě Facebook objevují zprávy silně připomínající spam, nebo vlastně zprávy, které jsou spamem samotným.

Funguje to tak, že vám příjde zpráva (která se standardně notifikuje v záložce zprávy) na Facebooku od někoho, koho máte mezi přáteli. Chová se tak, že odesílatel odeslal zprávu více lidem ze svých přátel, ale ne zcela všem z kontaktů. Odesílatel ale skutečným autorem evidentně není. V předmětu je mnohdy nějaká typická větička, jako například: "Millions of people will see your dumb ass." :-), v těle zprávy pak například "W O W" a hlavně url odkaz na podivnou stránku.

Kliknu jsem, abych to třeba prokouknul. Zobrazila se stránka připomínající RSS čtečku prohlížeče s jakoby embedovaným videem z YouTube.com. Ovšem není to žádný iframe embedovaného videa, ale animovaný gif, kde bliká červeně play tlačítko uprostřed, což přemýšlivější uživatele hned trkne, protože toto přehrávače YouTube.com nedělají.

Zvědavost mi nedala a kliknul jsem dál :-). Překvapivě se načetla standardní stránka YouTube.com s upozorněním na nevhodný obsah, no a po potvrzení už na mě vykouklo lehce erotické video s kroutícími se zadky :-). Někdo tvrdí, že otevřením takové zprávy se automaticky přepošle na přátelé, které má příjemce zprávy. Ovšem pokud to tak funguje, tak opět ne na všechny.

Každopádně po určitém čase zpráva z doručených zpráv na Facebooku "sama" zmizí. (Že by je promazával někdo z Facebooku?)

Skvělá Yvonne Sanchez v Eurocentru

Jeden z vůbec posledních mých letošních hudebních jazzových zážitků jsem prožil ve čtvrtek v (bohužel) Eurocentru.

Ano, v bohužel Eurocentru. V sále, který prostě nemůže dokonale přispět k atmosféře tohoto typu hudby zvlášť, když je to minoritní hudební styl. Konec konců jsme toho byly svědky už na Illustratospheře a ta je přece jen trošku profláknutější a asi dnes již přístupnější širšímu publiku než v současné době Yvonne Sanchez.

Naplnit takový sál dokáže asi jen rocková kapela... Nicméně to kvalitu koncertu nerušilo. V očekávání jsem byl zvědav na to, jak si Yvonne poradí s novými skladbami z letošního alba My Garden, když ji bude doprovázet pouze kytarista (Pedro Tagliani) a perkusionista (Tomas Sanchez). Na albu zní přece jen vícero hudebníků :-).

Většinu skladeb vylosovala hlavně z nového alba a k mému příjemnému překvapění nezněly nikterak ošizeně co do nástrojové pestrosti. Především díky kytaristovi Pedru Taglianimu, který na aktustickou kytaru díky různým kytarovým smyčkám, které na sebe vrstvil přímo v průběhu skladeb, takže jsme od jednoho kytaristy slyšeli naráz jak basovku, sólovku i španělku a to tu instrumentální složku velmi obohatilo. V největší míře to předvedl ve své sólové skladbě.

I přes nachlazení, které Yvonne předestírála v průběhu koncertu, zněl její hlas právě tak dobře, jak jsem ho do té doby slyšel z jejích nahrávek. Bohužel jsem si již nepamatoval moc z prvního živého koncertu s Yvonne, který jsem viděl někdy na gymplu (kolem roku 1999 nebo 2000), kdy vystupovala s Robert Balzar Triem a Danem Bártou o pár metrů vedle v klubu Na Rampě, které se komorní velikostí pro tento žánr hodí daleko více. Tehdy to bylo hlavně o jazzových standardech. Čtvrteční koncert Yvonne pojala především jako představení její autorské desky.

O desce jen ve zkratce tolik, že ve srovnání s opusem Invitation, které je především o těch jazzových standardech, je My Garden přístupnější, pro posluchače zpěvnější :-). Jsou tu jiní - fundovanější a proto o desce radši přečtěte pohled Veroniky Vlachové.

Výborně nás bavila Yvonne i mezi skladbami nejrůznějšími zážitky, při kterých se smálo celé to sedící Eurocentrum. Vyzařovala z ní neustále pozitivní energie a temperament (jak je možná vidět i z fotek). V tu chvíli jsem si aspoň nepřipadal jako na výchovném dopoledním koncertě vážné hudby na základní škole i přesto, že my jsme dali přednosti stání vzadu, kde jsme se mohli vlnit a více si koncert užívat a jako unuděně sedící žáčci jsme si tak připadat nemuseli. (Koneckonců není nic zvláštního, že se na koncertech i jazzové hudby sedí, jen k tomu Jablonci, Eurocentru a pivu do kelímku mi to tak nějak nesedí...).

Vrcholem pro mne byla skladba Roses, na kterou jsem se těšil asi nejvíce. Za tu jsem byl moc rád a zaznamenal jsem ji v níže uvedeném záznamu, který zvukově a obrazově asi za moc nestojí, ale možná z něj ti, co se nemohli dostaviti, alespoň něco budou míti :-).

relevantní odkazy:

Yvonne Sanchez | Yvonne Sanchez na MySpace | Yvonne Sanchez - Under the Moon and the Stars + Rainbow | Všechna videa | Recenze My Garden Veroniky Vlachové | Fotky naší koncertní party