Jak se tak dívám, tak poslední dobou se z mého blogu nějak vytratily články s "osobní tématikou". Prostě s tématikou, co se děje nového v mém životě. Možná je to tím, že se nic extra na tomto poli neděje, i to je možné... ;-).
Je to zvláštní, já občas něco napíšu, ale pak se mi to zdá jako hodně velká krávovina, blbost a zbytečnost, že to prostě nevydám a zůstane to dál ve složce "blog-nevydané", která je daleko obsáhlejší než složka "blog-vydané". Poslední z takového tématu je z listopadu. Možná by se slušelo zrovna v tomhle těsně předvánočním čase se nad sebou zamyslet, co a jak dál bude člověk dělat nebo tak. S blížícím se koncem roku se také pro většinu lidí otevírá ta každoroční nádherná možnost na nějaké to osobní životní předevzetí, čemuž já opravdu nerozumím. Když někdo chce s něco ukončit nebo naopak začít, proč to nechávat na závěr roku? Jen kvůli té symbolice? Nebo je to částečně alibisticky tím, že taková chvíle je jen jednou a tím pádem trvá další "dlouhý" rok, než si člověk může stanovit předsevzetí znovu nebo nové? (Všimněte si, že ke konci roku – hlavně v prosinci – se v reklamních blocích objevují čím dál více reklamy na všechny preparáty, které pamáhají přestat kouřit.)
Předsevzetí si nedávám. Nepamatuju si na nějaké konkrétnější za poslední roky. Pokud na sobě začnu pozorovat nešvar, snažím se ho odstranit prostě nějak promptněji. Netřeba čekat na 1.1. A kdyby jste se mě zeptali, jestli si dám nějaké do roku 2008, tak odpovím prostě, že nedám. Jaké bych si taky měl dát? Co dělám špatně? Co mi chybí? V čem bych se měl zlepšit? (Ne, nejsem dokonalý egoista. Buď jen nevím, nebo mi dlouho už nikdo pořádně nenastavil zrcadlo.)
Moje hlavní "práce" je škola. To je životní priorita už dlouhá léta a ještě chvíli bude. To, že občas od mých kamarádů slýchávám dotazy, kdy si najdu konečně nějakou babu, nějak dělám, že to neslyším. Za prvé je to čím dál tím těžší si v dnešní době někoho najít, i přestože způsoby a prostředky se zlehčují (moderní způsoby komunikace...). Pokud bych se tím měl opravdu vážně zabírat, byla by to doslova "práce" jako to chození do školy.
Ne, není to moje lenost, že pro to vlastně skoro nic nedělám, jen holt je to prostě strašně náročné. Částečně tím, že člověk má určité hodnoty, na kterých si zakládá. Částečně proto, že intuitivně k sobě člověk hledá toho, kdo by mu mohl být blízký. Vztah od vztahu a s přibývajícími léty (a rozumem) je člověk v tom vybírání prostě důslednější a vybíravější; nebere "vše, co mu pod ruku příjde". Nevybere něco jen proto, aby vybral. Ano, dovedu si teď představit pár z vás, co si mumlaj pro sebe, že možná v tom je má chyba, že jsem člověk náročnej, a že jednou budu muset slevit ze svých požadavků. Jenže moje náročnost není primárně vizuální. O krásu tu nejde, i když na první pohled a dojem v tom základ pochopitelně být částečně musí (já tomu spíš ale říkám "osobní kouzlo"). Jde především o charakter a najít ho, je těžké. Po světě totiž nechodí miliony či desítky miliónů slečen jako je Klára. Jsou jich jednotky a za svůj život jsem takových potkal, že bych je napočítal klidně jen na prstech jedné ruky (a klidně i po nějakém tom lehčím úrazu cirkulárkou). Druhá věc je ta, že spousta (mně se dokonce zdá, že drtivá většina) potencionálních slečen, se kterými bych se mohl seznámit a něco třebas podniknout, je zadaných. Je to na jednu stranu logické. A já mám takovou svojí zásadu, kterou jsem neporušil, neporušuji a myslím, že ji ani porušovat nebudu a sice, že pokud je holka zadaná, je to pro mě passé. Ač známá hláška hlásá: "každá holka někoho má, dokud není s tebou". Pro mě je to fatální překážka, kterou prostě překonávat nehodlám. Nikoliv z pohodlnosti, ale z principu (někdy příště třeba vysvětlím). Když už, tak je to na tom druhém, co s tím udělá. Protože de facto překážka je na straně slečny nikoliv na straně mé :-))).
Takže moje dřívější částečně snažení, které nikam nevedlo, mělo za následek můj současný stav pasivní rezistence :-). Jediné, co zůstává, jsou mé otevřené oči (i přesto, že vidím hovno a pořízení brýlí je můj první velký osobní úkol do roku 2008), takže dění jako sleduju dále :-), ale na nějaké hlubší aktivity se skutečně necejtím a asi je podnikat nebudu. Napsal jsem to snad stokrát, možná víckrát, že mě nebaví zakonzervovaný dlouholetý prudérní názor, že iniciativa má vycházet z pánské strany. Tedy pánská volenka. Pche. Prostě ne! Nikoliv, já to už odmítám! Dámy pořád křičí a chtějí rovnoprávnost na všech frontách, tak nechť! Zkuste, milé slečny, udělat určitej první krok vy samy! Ať vidíte, jak to je mnohdy stresující, "nebezpečné", lehce ponižující, nejisté, těžké...
Tak a máte to. Trvalo to, ale zase něco do té rubriky ze života přibylo :-).
pátek 21. prosince 2007
středa 19. prosince 2007
Jakých koncertních a jiných hudebních gigů jsem se v roce 2007 zúčastnil
Tak jako v hudebním průmyslu začíná být kladen důraz na živé koncerty, jako základní zdroj obživy hudebníků, když neustále klesají počty (a tedy i tržby) za hudební nosiče, i já jsem se v letošním roce 2007 zúčastnil rekordního počtu kulturních (hudebních) akcí. (I když hudebních nosičů jsem v letošním roce pořídil taky vlastně rekordní počet, takže si trošku vlastně odporuju.) Protože je již velmi nepravděpodobné, že by mě nějaký koncert ještě čekal, přináším zde letošní přehled s odkazy na fotografie (mé či jiných) z akce či na můj postřeh z nich.
Navštěvoval jsem je s lidmy, kteří tvoří již klasickou bandu: Viktor, Tomáš, Soňa, Radka.
05. 01. – DJ Maceo, Jablonec, Klub Eppl
21. 03. – J.A.R., Praha, Lucerna Music Bar | fotografie z akce
01. 05. – Robert Balzar Trio a Dan Bárta, Tanvald, Kino JAS | fotografie z akce
08. 06. – Monkey Business, Liberec, Tipsport Aréna | fotografie z akce
22. 06. – Robert Balzar Trio a Dan Bárta, Rychnov U Jablonce
27. 07. – DJ Maceo, Jablonec, Klub Eppl
02. 08. – Kryštof, Kácov, Sázava Fest | fotografie z akce | report
02. 08. – Skye, Kácov, Sázava Fest | fotografie z akce | report
02. 08. – Tata Bojs, Kácov, Sázava Fest | fotografie z akce | report
03. 08. – Kosheen, Kácov, Sázava Fest | fotografie z akce | report
03. 08. – Support Lesbiens, Kácov, Sázava Fest | fotografie z akce | report
04. 08. – New Orchestra Of Dreams & T. Graves, tamtéž | foto z akce | report
04. 08. – Illustratosphere, Kácov, Sázava Fest | fotografie z akce | report
04. 08. – J.A.R., Kácov, Sázava Fest | fotografie z akce | report
04. 08. – Monkey Business, Kácov, Sázava Fest | fotografie z akce | report
04. 08. – Trojkoaliční jam, Kácov, Sázava Fest | fotografie z akce | report
09. 10. – Slet bubeníků, Smržovka, Parkhotel | fotografie z akce | report
02. 11. – Gulo Čar, Jablonec, Klub Na Rampě | fotografie z akce
12. 11. – Maceo Parker, Praha, Lucerna Music Bar | fotografie z akce | report
17. 11. – J.A.R., Praha, Lucerna | report
23. 11. – Eggnoise, Klub Na Rampě, Skrzjazzfest
23. 11. – Takin' Off, Klub Na Rampě, Skrzjazzfest
24. 11. – Ikaros, Tanvald, křest nového CD skupiny
11. 12. – František Kop Quartet, Liberec, ZUŠ, Jazzové Vánoce | report
Koncerty, na které jsem se chystal, ale nakonec se jakkoliv nezadařilo (Prince si netroufám do seznamu připsat :-)):
14. 11. – J.A.R., Liberec, Lidové sady | koncert zrušen
15. 12. – Navigators, Liberec, Bazooca, Xnite Party | koncertu jsem se nedočkal
Skoro dokonale rozprostřené do jednotlivých měsíců v roce ;-). Těšme se na rok 2008!
Navštěvoval jsem je s lidmy, kteří tvoří již klasickou bandu: Viktor, Tomáš, Soňa, Radka.
05. 01. – DJ Maceo, Jablonec, Klub Eppl
21. 03. – J.A.R., Praha, Lucerna Music Bar | fotografie z akce
01. 05. – Robert Balzar Trio a Dan Bárta, Tanvald, Kino JAS | fotografie z akce
08. 06. – Monkey Business, Liberec, Tipsport Aréna | fotografie z akce
22. 06. – Robert Balzar Trio a Dan Bárta, Rychnov U Jablonce
27. 07. – DJ Maceo, Jablonec, Klub Eppl
02. 08. – Kryštof, Kácov, Sázava Fest | fotografie z akce | report
02. 08. – Skye, Kácov, Sázava Fest | fotografie z akce | report
02. 08. – Tata Bojs, Kácov, Sázava Fest | fotografie z akce | report
03. 08. – Kosheen, Kácov, Sázava Fest | fotografie z akce | report
03. 08. – Support Lesbiens, Kácov, Sázava Fest | fotografie z akce | report
04. 08. – New Orchestra Of Dreams & T. Graves, tamtéž | foto z akce | report
04. 08. – Illustratosphere, Kácov, Sázava Fest | fotografie z akce | report
04. 08. – J.A.R., Kácov, Sázava Fest | fotografie z akce | report
04. 08. – Monkey Business, Kácov, Sázava Fest | fotografie z akce | report
04. 08. – Trojkoaliční jam, Kácov, Sázava Fest | fotografie z akce | report
09. 10. – Slet bubeníků, Smržovka, Parkhotel | fotografie z akce | report
02. 11. – Gulo Čar, Jablonec, Klub Na Rampě | fotografie z akce
12. 11. – Maceo Parker, Praha, Lucerna Music Bar | fotografie z akce | report
17. 11. – J.A.R., Praha, Lucerna | report
23. 11. – Eggnoise, Klub Na Rampě, Skrzjazzfest
23. 11. – Takin' Off, Klub Na Rampě, Skrzjazzfest
24. 11. – Ikaros, Tanvald, křest nového CD skupiny
11. 12. – František Kop Quartet, Liberec, ZUŠ, Jazzové Vánoce | report
Koncerty, na které jsem se chystal, ale nakonec se jakkoliv nezadařilo (Prince si netroufám do seznamu připsat :-)):
14. 11. – J.A.R., Liberec, Lidové sady | koncert zrušen
15. 12. – Navigators, Liberec, Bazooca, Xnite Party | koncertu jsem se nedočkal
Skoro dokonale rozprostřené do jednotlivých měsíců v roce ;-). Těšme se na rok 2008!
úterý 18. prosince 2007
Komunitní weby - část druhá
Včera jsem psal o podivnostech webové služby Libimseti.cz a dneska byl chtěl trošku vyzdvihnout Facebook.com. Nemám moc rád dělání skryté reklamy, ale v tomhle případě chci jen pomoct najít tuzemským uživatelům internetu službu, která – troufám si tvrdit – nemá srovnatelnou konkurenci především v kvalitě/popularitě.
O Facebooku se v našich končinách zatím moc neví (krom progresivnějších studentů sš a vš či lidí z IT). Vědí o něm hlavně ti studenti, kteří například vycestovali v rámci výměnných studijních pobytů na západ od ČR, kde popularita největší sociální sítě roste kvapem. Ti se pak snaží rozsévat semeno popularity tohoto komunitního celosvětového webu dál.
Facebook.com je bezpochyby nejlepší a jedna z největších komunitních služeb na světovém internetu. Jeden z prvních hráčů, jedna z prvních skutečně komplexních sociálních sítí. Od té doby, co si Mark Zuckerberg z jedné americké školy naprogramoval v únoru 2004 svou "knihu obličejů" do dnešní podoby už uběhl nějaký ten čas, za který se stal Facebook.com suvereně nejprestižnějším místem na setkávání studentů, spolustudentů, spolužáků, vrstevníků či spolupracovníků v rámci korporací po celém světě. Dnes již Facebook vyvíjí více než 350 lidí (je to cca o sto méně než lidí v Seznamu, ale...). Do září 2006 se mohli zaregistrovat pouze pracovníci registrovaných nadnárodních korporací, či studenti středních a vysokých škol v USA a Kanadě. Od září 2006 se může stát členem již každý.
Hlavní "jednotkou" Facebooku jsou sítě – networks. Při registraci se většinou do některé přihlašujete. Například síť "Czech Republic" má v současné době přes 25 000 uživatelů. Což ale neznamená, že na Facebooku je přes 25 000 Čechů. Znamená to jen, že 25 000 lidí se přihlásilo do sítě "Czech Republic" (jsou zde často přihlášení lidé, kteří u nás studují, pracují nebo již žijí). Čechů tedy může být na Facebooku více či méně. Facebook je tedy primárně tvořen sítěmi, které jsou buď situovány dle regionů, dle firemních organizací, středních či vysokých škol. Těchto sítí je zde více než 55 000!
V současné době má web více než 58 miliónu (!) aktivních uživatelů. Více než polovina z nich se na web vrací denně (já taky). Každý den se průměrně zaregistruje dalších 250 000 nových uživatelů. Je zde 6 miliónů aktivních uživatelských skupin. Denně se na něj uploaduje více než 14 miliónu fotek.
A co konkrétní statistiky kolem sítě Czech Republic? Vycházejme z údajů, které vyplnili uživatelé do svých profilů (někdo vyplňuje detailně někdo méně). Vyberme některé. 70 uvedlo, že poslouchá skupinu Jamiroquai, 340 poslouchá jazz. Ve všech sítích na Facebooku existuje více než 500 skupin vázajícíh se k jazzu. 117 lidí mezi své zájmy označili přírodu. Na celém Facebooku je například 244 lidí (!), jejichž příjmení je "Hanisch". Jen jeden z nich je ze sítě Czech Republic :-). Existují zde minimálně dvě zájmové skupiny ohledně Prince. Jedna čítá 1 690 lidí, druhá 871. (Další statistiky o Facebooku.)
Facebook uvolnil letos v květnu své API, díky němuž může prakticky každý (tedy ten, kdo to umí) do něj vytvořit novou aplikaci. Síť obsahuje celou řadu již vlastních aplikací – interní zprávy, fotografie, skupiny, nástěnky, hodnocení, seznamu a celou řadu dalších. Přístupné API znamená, že kdokoliv může podle dokumentace doprogramovat další aplikaci. Tím, že je nutné dodržet určité postupy, je dosaženo toho, že všechny aplikace používají základní charakteristiky používání jako celý komunitní web, mají jednotnou grafiku, čímž do celku Facebooku lépe zapadají (narozdíl od MySpace.com, kde každý profil vypadá zcela jinak). V současné době existuje na celém webu více než 11 000 aplikaci. 100 dalších nových příbývá denně. Samozřejmě je jich reálné používání a užitek velmi rozdílný. Od těch praktických – integrace článků z vašeho blogu do vašeho Facebook profilu, mapy se seznamem navštívených zemí či měst – až po ty skutečně značně trhlé: vytvoření akvária či zahrádky, do kterých vám ostatní posílají další přírůstky, různé flashové hry, testy, jestli jste barvoslepí, posílání různých "předmětů" ostatním, či aplikace, která z vaší profilové fotografie udělá črtu tužkou...
Od léta 2006 mám profil na Facebooku i já, ale až v posledních měsících jsem se na něj vrhnul detailně a objevil jeho nesporná kouzla. Nainstaloval jsem si taky několik aplikací, ale jen některé využívám často a myslím si o nich, že jsou určitým způsobem užitečné: fotografie, seznam dosažených kopců, navštívená města, navštívené státy světa, integrace nadpisů a perexů z tohoto blogu, detailní osobní profil, stylepix... V současné době jsem členem deseti skupin, z nichž jsem tři založil.
Úžasnou vlastností této sociální sítě je především jeji dokonalá provázanost. Kliknete-li ve svém profilu třeba na oblíbený hudební žánr "polka", vyhledá vám systém všechny uživatele z vaší sítě, kteří mají rádi polku, všechny skupiny, týkající se polky či všechny uživatele, kteří se jmenují "polka". Takto jednoduše se dají nalézt lidé z vašeho bydliště, školy, práce nebo i z druhého konce světa. Fotografie se dají lehce otagovat – označit, kdo na nich je. Pokud onen člověk je rovněž ve Facebooku prováží se vlastně i fotografie.
Další výhodou je, že Facebook není anonymní – tedy že drtivá většina lidí vystupuje pod reálnými jmény (to bylo uvolněním všem potencionálním uživatelům od září 2006 lehce porušeno; dříve však registrace stála jen na pozvánkách a nemohl se dovnitř dostat někdo na fiktivní jméno), proto je pak i vyhledávání lepší, přesnější a přináší relevantnější výsledky. Obecně lze říci, že na Facebooku prostě každý vystupuje tak, jako v běžném životě. Anonymních služeb pro anonymní uživatele jsou mraky, ale v současné době (a ten trend se bude nadále prohlubovat) se začíná prosazovat reálné vystupování uživatelů pod reálnými jmény. Má to několik výhod – lepší vyhledávání, lepší navázání kontaktů, možnost nabídnout službu uživatelům kvalitněji a vlastě i možnost komerčně oslovovat přímé skutečné lidi, nikoliv jen neviditelné duše skryté za nicneříkající nicky.
Díky feedům (akce, které proběhly před určitým časovým intervalem), které se zobrazují na vaší domovské stránce například můžete vidět všechny akce, které se staly ve vaší síti, ve skupině, jejímž jste členem/členkou atd. Vidíte, který z vašich přátel si instaloval jakou aplikaci. Můžete vidět, kdo se s kým nově seznámil z vašich přátel, kdo se chce přihlásit do vámi založené skupiny a mnoho dalších. Všechny akce jsou navíc nastavitelné. Ač se to může zdát ze začátku složité, časem zjistíte, že je to geniální a hlavně geniálně jednoduché a dokonale (!!!) promyšlené a naprogramované. Informování o dění si můžete nechat posílat na mail, stejně tak nastavit opočet feedů. Nebo zcela vypnout, nebo prostě nastavit to, co vás zajímá.
Celý web je zároveň dokonale bezpečnostně chráněn. Při drtivé většině akcí vás Facebook vyzývá k opsání CAPTCHA kódu. To se může zdát pro někoho otravné, i když to má své opodstatnění (ochrana proti různým robotům apod.). I to lze vypnout – zadáte svoje GSM číslo, na které vám Facebook pošle kód, po jehož zadání už žádné CAPTCHA kódy zadávat nebudete muset. Ne, nemusíte mít strach, číslo nikdo nezneužívá. Od té doby mi nepřišla jediná reklama. Nic. Uvědomte si, že takové síti lze důvěřovat. To není nějakej vedlejšák teleshopingové agentury... Ale seriózní komunitní web.
Jsou toho skutečně spousty a nejlepší je, když si to každý zkusí sám. Já osobně jsem díky němu poznal velmi zajímavé lidi nejen z ČR díky společným zájmům, nebo i lidi, které znám osobně a stýkal jsem se nebo se s nimi ještě stýkám.
Proto neváhejte, překonejte prvotní obavy (například z angličtiny) a zaregistrujte se. Až do toho proniknete, poznáte jeho nesporné výhody a budete mi zpětně v níže uvedených komentářích děkovat, že jsem vás lanařil. Uvidíte :-). A až se zaregistrujete a proniknete do té dokonalé sociální sítě, pochopíte, proč takové líbímseti je jen web pro "děcka" předškolního či školního věku (sš maximálně). Libimseti je jen takové malé smradlavé hovínko...
relevantní odkazy:
Facebook.com | Můj profil na Facebooku
O Facebooku se v našich končinách zatím moc neví (krom progresivnějších studentů sš a vš či lidí z IT). Vědí o něm hlavně ti studenti, kteří například vycestovali v rámci výměnných studijních pobytů na západ od ČR, kde popularita největší sociální sítě roste kvapem. Ti se pak snaží rozsévat semeno popularity tohoto komunitního celosvětového webu dál.
Facebook.com je bezpochyby nejlepší a jedna z největších komunitních služeb na světovém internetu. Jeden z prvních hráčů, jedna z prvních skutečně komplexních sociálních sítí. Od té doby, co si Mark Zuckerberg z jedné americké školy naprogramoval v únoru 2004 svou "knihu obličejů" do dnešní podoby už uběhl nějaký ten čas, za který se stal Facebook.com suvereně nejprestižnějším místem na setkávání studentů, spolustudentů, spolužáků, vrstevníků či spolupracovníků v rámci korporací po celém světě. Dnes již Facebook vyvíjí více než 350 lidí (je to cca o sto méně než lidí v Seznamu, ale...). Do září 2006 se mohli zaregistrovat pouze pracovníci registrovaných nadnárodních korporací, či studenti středních a vysokých škol v USA a Kanadě. Od září 2006 se může stát členem již každý.
Hlavní "jednotkou" Facebooku jsou sítě – networks. Při registraci se většinou do některé přihlašujete. Například síť "Czech Republic" má v současné době přes 25 000 uživatelů. Což ale neznamená, že na Facebooku je přes 25 000 Čechů. Znamená to jen, že 25 000 lidí se přihlásilo do sítě "Czech Republic" (jsou zde často přihlášení lidé, kteří u nás studují, pracují nebo již žijí). Čechů tedy může být na Facebooku více či méně. Facebook je tedy primárně tvořen sítěmi, které jsou buď situovány dle regionů, dle firemních organizací, středních či vysokých škol. Těchto sítí je zde více než 55 000!
V současné době má web více než 58 miliónu (!) aktivních uživatelů. Více než polovina z nich se na web vrací denně (já taky). Každý den se průměrně zaregistruje dalších 250 000 nových uživatelů. Je zde 6 miliónů aktivních uživatelských skupin. Denně se na něj uploaduje více než 14 miliónu fotek.
A co konkrétní statistiky kolem sítě Czech Republic? Vycházejme z údajů, které vyplnili uživatelé do svých profilů (někdo vyplňuje detailně někdo méně). Vyberme některé. 70 uvedlo, že poslouchá skupinu Jamiroquai, 340 poslouchá jazz. Ve všech sítích na Facebooku existuje více než 500 skupin vázajícíh se k jazzu. 117 lidí mezi své zájmy označili přírodu. Na celém Facebooku je například 244 lidí (!), jejichž příjmení je "Hanisch". Jen jeden z nich je ze sítě Czech Republic :-). Existují zde minimálně dvě zájmové skupiny ohledně Prince. Jedna čítá 1 690 lidí, druhá 871. (Další statistiky o Facebooku.)
Facebook uvolnil letos v květnu své API, díky němuž může prakticky každý (tedy ten, kdo to umí) do něj vytvořit novou aplikaci. Síť obsahuje celou řadu již vlastních aplikací – interní zprávy, fotografie, skupiny, nástěnky, hodnocení, seznamu a celou řadu dalších. Přístupné API znamená, že kdokoliv může podle dokumentace doprogramovat další aplikaci. Tím, že je nutné dodržet určité postupy, je dosaženo toho, že všechny aplikace používají základní charakteristiky používání jako celý komunitní web, mají jednotnou grafiku, čímž do celku Facebooku lépe zapadají (narozdíl od MySpace.com, kde každý profil vypadá zcela jinak). V současné době existuje na celém webu více než 11 000 aplikaci. 100 dalších nových příbývá denně. Samozřejmě je jich reálné používání a užitek velmi rozdílný. Od těch praktických – integrace článků z vašeho blogu do vašeho Facebook profilu, mapy se seznamem navštívených zemí či měst – až po ty skutečně značně trhlé: vytvoření akvária či zahrádky, do kterých vám ostatní posílají další přírůstky, různé flashové hry, testy, jestli jste barvoslepí, posílání různých "předmětů" ostatním, či aplikace, která z vaší profilové fotografie udělá črtu tužkou...
Od léta 2006 mám profil na Facebooku i já, ale až v posledních měsících jsem se na něj vrhnul detailně a objevil jeho nesporná kouzla. Nainstaloval jsem si taky několik aplikací, ale jen některé využívám často a myslím si o nich, že jsou určitým způsobem užitečné: fotografie, seznam dosažených kopců, navštívená města, navštívené státy světa, integrace nadpisů a perexů z tohoto blogu, detailní osobní profil, stylepix... V současné době jsem členem deseti skupin, z nichž jsem tři založil.
Úžasnou vlastností této sociální sítě je především jeji dokonalá provázanost. Kliknete-li ve svém profilu třeba na oblíbený hudební žánr "polka", vyhledá vám systém všechny uživatele z vaší sítě, kteří mají rádi polku, všechny skupiny, týkající se polky či všechny uživatele, kteří se jmenují "polka". Takto jednoduše se dají nalézt lidé z vašeho bydliště, školy, práce nebo i z druhého konce světa. Fotografie se dají lehce otagovat – označit, kdo na nich je. Pokud onen člověk je rovněž ve Facebooku prováží se vlastně i fotografie.
Další výhodou je, že Facebook není anonymní – tedy že drtivá většina lidí vystupuje pod reálnými jmény (to bylo uvolněním všem potencionálním uživatelům od září 2006 lehce porušeno; dříve však registrace stála jen na pozvánkách a nemohl se dovnitř dostat někdo na fiktivní jméno), proto je pak i vyhledávání lepší, přesnější a přináší relevantnější výsledky. Obecně lze říci, že na Facebooku prostě každý vystupuje tak, jako v běžném životě. Anonymních služeb pro anonymní uživatele jsou mraky, ale v současné době (a ten trend se bude nadále prohlubovat) se začíná prosazovat reálné vystupování uživatelů pod reálnými jmény. Má to několik výhod – lepší vyhledávání, lepší navázání kontaktů, možnost nabídnout službu uživatelům kvalitněji a vlastě i možnost komerčně oslovovat přímé skutečné lidi, nikoliv jen neviditelné duše skryté za nicneříkající nicky.
Díky feedům (akce, které proběhly před určitým časovým intervalem), které se zobrazují na vaší domovské stránce například můžete vidět všechny akce, které se staly ve vaší síti, ve skupině, jejímž jste členem/členkou atd. Vidíte, který z vašich přátel si instaloval jakou aplikaci. Můžete vidět, kdo se s kým nově seznámil z vašich přátel, kdo se chce přihlásit do vámi založené skupiny a mnoho dalších. Všechny akce jsou navíc nastavitelné. Ač se to může zdát ze začátku složité, časem zjistíte, že je to geniální a hlavně geniálně jednoduché a dokonale (!!!) promyšlené a naprogramované. Informování o dění si můžete nechat posílat na mail, stejně tak nastavit opočet feedů. Nebo zcela vypnout, nebo prostě nastavit to, co vás zajímá.
Celý web je zároveň dokonale bezpečnostně chráněn. Při drtivé většině akcí vás Facebook vyzývá k opsání CAPTCHA kódu. To se může zdát pro někoho otravné, i když to má své opodstatnění (ochrana proti různým robotům apod.). I to lze vypnout – zadáte svoje GSM číslo, na které vám Facebook pošle kód, po jehož zadání už žádné CAPTCHA kódy zadávat nebudete muset. Ne, nemusíte mít strach, číslo nikdo nezneužívá. Od té doby mi nepřišla jediná reklama. Nic. Uvědomte si, že takové síti lze důvěřovat. To není nějakej vedlejšák teleshopingové agentury... Ale seriózní komunitní web.
Jsou toho skutečně spousty a nejlepší je, když si to každý zkusí sám. Já osobně jsem díky němu poznal velmi zajímavé lidi nejen z ČR díky společným zájmům, nebo i lidi, které znám osobně a stýkal jsem se nebo se s nimi ještě stýkám.
Proto neváhejte, překonejte prvotní obavy (například z angličtiny) a zaregistrujte se. Až do toho proniknete, poznáte jeho nesporné výhody a budete mi zpětně v níže uvedených komentářích děkovat, že jsem vás lanařil. Uvidíte :-). A až se zaregistrujete a proniknete do té dokonalé sociální sítě, pochopíte, proč takové líbímseti je jen web pro "děcka" předškolního či školního věku (sš maximálně). Libimseti je jen takové malé smradlavé hovínko...
relevantní odkazy:
Facebook.com | Můj profil na Facebooku
pondělí 17. prosince 2007
Komunitní weby - část první
Když jsme na začátku léta začali v Mitonu vymýšlet, co na internetu budem dál podnikat, v rámci analýzy konkurence a trhu jsem měl za úkol zhodnit, co nabízejí české komunitní systémy. Sociální sítě, komunitní weby. No, moc toho nenabízejí. Tento článek neberte prosím jako nestranný a komplexní pohled na české komunitní weby, ale s lehkou nadsázkou popsaný jeden z českých nejoblíbenějších webů.
Prohlížel jsem český internet a vypsal ty hlavní hráče. Libimseti.cz, Lide.cz, Spoluzaci.cz a pak početnějčí skupina chatovacích serverů (xchat.cz a spol.). Z ryze komunitních sociálních sítí (či chcete-li systému) jsem vrhnul svou pozornost především na Libimseti.cz. A to především proto, že na českém trhu to je snad největší leader v komunitních webech co do počtu unikátů. Má obrovskou popularitu. Zajímalo mě tedy logicky, proč tomu tak je.
Libimseti.cz je přinejmenším "zvláštně" napsanej web. Na tom se shodně (a potvrdí vám to) hodně programátorů a koneckonců i stylařů (grafiky nevyjímaje). Nectí se tady takové ty obecně stanovené základy. Žádná drobečková navigace, superzvláštnosti jako jsou třeba H1 nadpisy jako obrázky nikoliv texty, chaotická struktura stránky, prapodivně fungující galerie fotek. Ale co, pro tvůrce je asi důležitá návštěvnost. A ta mluví sama za sebe.
Ještě je tenhle web něčím zvláštní: deformuje písemné vyjadřování uživatelů :-). Nevím, jestli je to vina webu, to asi ne, ale někdo tam s tím začít první musel. Proto v komentářích u fotek kamarádů uživatelů můžete číst skutečně perly. Označení jako zlatíčko a srdíčko není nic nového a překvapivého pod sluncem, ale třeba (přesně cituji): "fajne holka... takový letadýlko", "moje táborový zlatíško", "má strašně kjásný flásky!", "tak základka je za námi, ale přesto sme zustali dobrýmy kámojdami", "Baruška.... to je druhá džafinka", "to je fajnik spolužačka", "MILUJU Tě čundo, pudlinko a lafínku" – komentář u kamarádek upozorňuju, "byla sjandaaa" – asi sranda myšleno, "to byli čásky" – asi jakože to byly časy, "sympa holčina", "bájo člověk", "majinký trdloo", "fakt v pohodě šlovíček", "swelá oštěpnička" – asi skvělá oštěpařka, "tuhle KóČu já prostě lovuju", "MILUJU Tě čundo, pudlinko a lafínku můůj", "fajn člobrda" to už jsou skutečně výrazya označení skoro jako z jiné planety.
Pak zde uživatelé píší spoustu zkratek jako třeba: MTR, MTMR. Tyhle ještě chápu, ale pak zde píší další zkratky a číselné kódy, které vůbec netuším, co by mohly znamenat: BTV (asi něco jiného než BTW), 1346, 615, 551, 543, 777, 730.
A jeden komentář pod fotkou v galerii jako příklad za všechny: "užasna fotenka.. moje čurajda prostě:-* zlatíí slušinká ti to moooc:-*".
Nepříjde mi to jako moc roztomilé vyjadřování. Spíš takové nepřirozené a přehnané pitvoření se. A to prosím pěkně není jen projev dívek! Všiml jsem si ještě jedné věci a sice že je tenhle komunitní web přesně pro mainstreamovou skupinu uživatelů. Drtivá většina lidí spadá do šedi průměru. V lecčems: hudba, kterou poslouchají, akce a zábavy, na které chodí. Rádio, které poslouchají.
Proto by se dala univerzální dívka – uživatelka libimseti označit s trochou dávkou nadsázky takto:
Středoškolačka, chodící o víkendu pravidelně na místní diskotéku, poslochající Evropu 2 díky parádní hudbě pochopitelně (pop, disco, ...) a oblékající konkrétní značkové oblečení (či o konkrétním značkovém oblečení velmi snící). V drtivé většině případů nevyplní o sobě žádné detailní informace – skoro nikdy nevyplní celé jméno. Oblíbená slova: Nova, celebrita, VIP, disco, liposukce, evropa 2, techno, šminky, porsche, libimko, tetování, percing, modeling, hip hop...
Univerzální chlapec – uživatel libimseti lze označit takto:
Středoškolák, chodící o víkendu pravidelně na diskotéku, poslochající Evropu 2 díky parádní hudbě (pop, disco, taneční hudba) a hrající skoro denně počítačové hry nejrůznějších druhů. Milující fotbal (Sparta) či hokej. V drtivé většině případů nevyplní o sobě ani on žádné detailní informace – skoro nikdy nevyplní celé jméno. Aktivní tunner, pokud má co tunnit. Pokud chodí do fitka, tak jeho fotografie na úvodní stránce profilu bude nejspíš do půl těla. Oblíbená slova: Nova, celebrita, VIP, disco, fitko, tunning, fáčko, evropa 2, techno, tunning party, svaly, libimko, tetování, percing, hip hop...
Na libimseti také existují zvláštní nejrůznější restrikace pro uživatele. Například seznam podmínek, které musí splňovat vaše fotka na úvodní stránce profilu, je několikapoložkový. Například musí být vidět obličej, nesmíte mít tmavé sluneční brýle, váš obličej musí zaujímat určitou velikost plochy celé fotky (tj. nesmíte být vyfoceni v davu v dálce...). Fotka nesmí být příliš graficky upravená, nesmí být na ní jakýkoliv dopsaný kontakt (krom nicku), nesmíte mít místo své fotky fotku svého psa, fotka musí být i správně otočená... Vše je zdůvodněno tím, že chce-li být člověk správně ohodnocen či se seznámit, musí mít prostě dokonale vyhovující fotku všem pravidlům :-). Směšné.
Hlavním ústředním cílem tohoto webu je jedna primární věc: hodnocení fotek uživatelů a seznamování se s dalšími uživateli. Na komunitní web je to možná trochu málo ve srovnání se zahraničními komunitními weby. Ale českému mainstreamu to evidentně bohatě stačí.
Zítra stručně představím jeden geniální komunitní celosvětový web, který bychom mohli postavit na opačnou stranu pomyslných vah k libimseti. Ale možná by nebylo zrovna fér pro tento celosvětový web ho srovnávat s výše popsaným, ale budiž.
relevantní odkazy:
ne, skutečně není jediného důvodu, proč odkazovat na libimseti
Prohlížel jsem český internet a vypsal ty hlavní hráče. Libimseti.cz, Lide.cz, Spoluzaci.cz a pak početnějčí skupina chatovacích serverů (xchat.cz a spol.). Z ryze komunitních sociálních sítí (či chcete-li systému) jsem vrhnul svou pozornost především na Libimseti.cz. A to především proto, že na českém trhu to je snad největší leader v komunitních webech co do počtu unikátů. Má obrovskou popularitu. Zajímalo mě tedy logicky, proč tomu tak je.
Libimseti.cz je přinejmenším "zvláštně" napsanej web. Na tom se shodně (a potvrdí vám to) hodně programátorů a koneckonců i stylařů (grafiky nevyjímaje). Nectí se tady takové ty obecně stanovené základy. Žádná drobečková navigace, superzvláštnosti jako jsou třeba H1 nadpisy jako obrázky nikoliv texty, chaotická struktura stránky, prapodivně fungující galerie fotek. Ale co, pro tvůrce je asi důležitá návštěvnost. A ta mluví sama za sebe.
Ještě je tenhle web něčím zvláštní: deformuje písemné vyjadřování uživatelů :-). Nevím, jestli je to vina webu, to asi ne, ale někdo tam s tím začít první musel. Proto v komentářích u fotek kamarádů uživatelů můžete číst skutečně perly. Označení jako zlatíčko a srdíčko není nic nového a překvapivého pod sluncem, ale třeba (přesně cituji): "fajne holka... takový letadýlko", "moje táborový zlatíško", "má strašně kjásný flásky!", "tak základka je za námi, ale přesto sme zustali dobrýmy kámojdami", "Baruška.... to je druhá džafinka", "to je fajnik spolužačka", "MILUJU Tě čundo, pudlinko a lafínku" – komentář u kamarádek upozorňuju, "byla sjandaaa" – asi sranda myšleno, "to byli čásky" – asi jakože to byly časy, "sympa holčina", "bájo člověk", "majinký trdloo", "fakt v pohodě šlovíček", "swelá oštěpnička" – asi skvělá oštěpařka, "tuhle KóČu já prostě lovuju", "MILUJU Tě čundo, pudlinko a lafínku můůj", "fajn člobrda" to už jsou skutečně výrazya označení skoro jako z jiné planety.
Pak zde uživatelé píší spoustu zkratek jako třeba: MTR, MTMR. Tyhle ještě chápu, ale pak zde píší další zkratky a číselné kódy, které vůbec netuším, co by mohly znamenat: BTV (asi něco jiného než BTW), 1346, 615, 551, 543, 777, 730.
A jeden komentář pod fotkou v galerii jako příklad za všechny: "užasna fotenka.. moje čurajda prostě:-* zlatíí slušinká ti to moooc:-*".
Nepříjde mi to jako moc roztomilé vyjadřování. Spíš takové nepřirozené a přehnané pitvoření se. A to prosím pěkně není jen projev dívek! Všiml jsem si ještě jedné věci a sice že je tenhle komunitní web přesně pro mainstreamovou skupinu uživatelů. Drtivá většina lidí spadá do šedi průměru. V lecčems: hudba, kterou poslouchají, akce a zábavy, na které chodí. Rádio, které poslouchají.
Proto by se dala univerzální dívka – uživatelka libimseti označit s trochou dávkou nadsázky takto:
Středoškolačka, chodící o víkendu pravidelně na místní diskotéku, poslochající Evropu 2 díky parádní hudbě pochopitelně (pop, disco, ...) a oblékající konkrétní značkové oblečení (či o konkrétním značkovém oblečení velmi snící). V drtivé většině případů nevyplní o sobě žádné detailní informace – skoro nikdy nevyplní celé jméno. Oblíbená slova: Nova, celebrita, VIP, disco, liposukce, evropa 2, techno, šminky, porsche, libimko, tetování, percing, modeling, hip hop...
Univerzální chlapec – uživatel libimseti lze označit takto:
Středoškolák, chodící o víkendu pravidelně na diskotéku, poslochající Evropu 2 díky parádní hudbě (pop, disco, taneční hudba) a hrající skoro denně počítačové hry nejrůznějších druhů. Milující fotbal (Sparta) či hokej. V drtivé většině případů nevyplní o sobě ani on žádné detailní informace – skoro nikdy nevyplní celé jméno. Aktivní tunner, pokud má co tunnit. Pokud chodí do fitka, tak jeho fotografie na úvodní stránce profilu bude nejspíš do půl těla. Oblíbená slova: Nova, celebrita, VIP, disco, fitko, tunning, fáčko, evropa 2, techno, tunning party, svaly, libimko, tetování, percing, hip hop...
Na libimseti také existují zvláštní nejrůznější restrikace pro uživatele. Například seznam podmínek, které musí splňovat vaše fotka na úvodní stránce profilu, je několikapoložkový. Například musí být vidět obličej, nesmíte mít tmavé sluneční brýle, váš obličej musí zaujímat určitou velikost plochy celé fotky (tj. nesmíte být vyfoceni v davu v dálce...). Fotka nesmí být příliš graficky upravená, nesmí být na ní jakýkoliv dopsaný kontakt (krom nicku), nesmíte mít místo své fotky fotku svého psa, fotka musí být i správně otočená... Vše je zdůvodněno tím, že chce-li být člověk správně ohodnocen či se seznámit, musí mít prostě dokonale vyhovující fotku všem pravidlům :-). Směšné.
Hlavním ústředním cílem tohoto webu je jedna primární věc: hodnocení fotek uživatelů a seznamování se s dalšími uživateli. Na komunitní web je to možná trochu málo ve srovnání se zahraničními komunitními weby. Ale českému mainstreamu to evidentně bohatě stačí.
Zítra stručně představím jeden geniální komunitní celosvětový web, který bychom mohli postavit na opačnou stranu pomyslných vah k libimseti. Ale možná by nebylo zrovna fér pro tento celosvětový web ho srovnávat s výše popsaným, ale budiž.
relevantní odkazy:
ne, skutečně není jediného důvodu, proč odkazovat na libimseti
čtvrtek 13. prosince 2007
The Slaughterhouse parties 2007
Náhoda tomu asi chtěla, že jsme ke konci letošního roku vytvořili s Patrikem a Bóďou takovou zajímavou zájmovou skupinu. Jako jsou zahrádkáři, pěstitelé kaktů či chovatelé neonek, tak my jsme si udělali dvě takové akce, které jsme si interně pojmenovali "The Slaughterhouse Party". Inspirace skladbou Silicon od Prince (z alba The Slaughterhouse z roku 2004) je nasnadě. Ne že by na těch akcích šlo primárně o nějaká jatka, zabíjení, krev či tak nějak, ale...
Spíš si pod tím zkuste představit tvrdé názorové pojetí návštěv hospodských a restauračních zařízení. Tedy akce, které se svou tradicí vrací a navazují na ty nejlepší a "nejtvrdší" akce z let středoškolských (1999 – 2003, nějaké takové fotky třeba zde). Inu, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš... Proto jsme sjednotili svoje síly, naplnili pěněženky a na každou akci vzali fotoaparát :-).
Pokusili jsme se bavit tak, jako jsme se vždycky spolu bavívávali. Tedy neotřelé fórky, tradiční gestikulace, tradiční tématické fotografie a k tomu osvěžení nějakou tou Coca-Colou, jestli mi rozumíte... Je to docela mozek osvěžující, když se bavíte jednoduše o jiných věcech než jen o tématech jako: téma diplomové či bakalářské práce, stěhování do bytu s partnerem, děti na cestě, kdo s kým a další. Prostě mozkový návrat o pár let zpět. Smršť. Samozřejmě však se zachováním základních hodnotových názorů a postojů.
První akce proběhla jednoho pátečního večera. Sešli jsme se s Bóďou a Patrikem na náměstí v Jablonci a vzali to velkoryse. Panák a pivo v Panoptiku. Přesun do Corsa. Zde pivo a panák. Přesun do Půlměsíce. Zde dvě piva. Přesun do Sportovky. Tam měli soukromou akci. Takže následoval rychlý přesun do bowlingu. Zde dalších pár piv a panáků. Přesun do Epplu. Zde piva. Mezi tím vším pořizování videozáznamů a fotek. Videozáznamy nepublikovatelné vzhledem k případným budoucím kariérám. Fotky ze sedmdesáti procent totéž a zbylé jsme se odhodlali ukázat světu :-))).
Pokračování (volume 2) se konalo poslední sobotu v listopadu. Sešli jsme se ve stejném složení v Kamenném baru v Jablonci po desáté hodině večerní. Proběhlo několik dvanáctek (jedna z nich rychle brčkem), nějaký ten panák, fotky, videa. Vtípky na úrovni směrem k sympatické mlaďoučké servírce. Přesun na Rampu. Zde jsme (již pod vlivem) absolvovali další piva, další panáky. Snažili jsme se zde i o kultůru a rozmlouvání s omladinou, ale nešlo to. Přesun do podniku Shake naproti Merkuru. Nemůžeme se dostat dovnitř. Přesun do nonstopáče naproti lázním. Zde pivka. U stolu s námi sedí záhadná žena středního věku – možná bezdomovkyně. Návrat druhým ranním vlakem v sobotu domů. Celý sobotní den jsem byl nepoužitelný.
Do konce roka bychom podnikli ještě třetí akci, takovou letošní závěrečnou. Doufáme tajně, že se k nám připojí Pavel, který byl vždy těmto postpubertálním náladám velmi příznivě nakloněn a nikdy nezlamal svým silným ideovým zápalem do takových akcí. Inu, těšme se...
relevantní odkazy:
Fotografie ze Slaughterhouse akce
Spíš si pod tím zkuste představit tvrdé názorové pojetí návštěv hospodských a restauračních zařízení. Tedy akce, které se svou tradicí vrací a navazují na ty nejlepší a "nejtvrdší" akce z let středoškolských (1999 – 2003, nějaké takové fotky třeba zde). Inu, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš... Proto jsme sjednotili svoje síly, naplnili pěněženky a na každou akci vzali fotoaparát :-).
Pokusili jsme se bavit tak, jako jsme se vždycky spolu bavívávali. Tedy neotřelé fórky, tradiční gestikulace, tradiční tématické fotografie a k tomu osvěžení nějakou tou Coca-Colou, jestli mi rozumíte... Je to docela mozek osvěžující, když se bavíte jednoduše o jiných věcech než jen o tématech jako: téma diplomové či bakalářské práce, stěhování do bytu s partnerem, děti na cestě, kdo s kým a další. Prostě mozkový návrat o pár let zpět. Smršť. Samozřejmě však se zachováním základních hodnotových názorů a postojů.
První akce proběhla jednoho pátečního večera. Sešli jsme se s Bóďou a Patrikem na náměstí v Jablonci a vzali to velkoryse. Panák a pivo v Panoptiku. Přesun do Corsa. Zde pivo a panák. Přesun do Půlměsíce. Zde dvě piva. Přesun do Sportovky. Tam měli soukromou akci. Takže následoval rychlý přesun do bowlingu. Zde dalších pár piv a panáků. Přesun do Epplu. Zde piva. Mezi tím vším pořizování videozáznamů a fotek. Videozáznamy nepublikovatelné vzhledem k případným budoucím kariérám. Fotky ze sedmdesáti procent totéž a zbylé jsme se odhodlali ukázat světu :-))).
Pokračování (volume 2) se konalo poslední sobotu v listopadu. Sešli jsme se ve stejném složení v Kamenném baru v Jablonci po desáté hodině večerní. Proběhlo několik dvanáctek (jedna z nich rychle brčkem), nějaký ten panák, fotky, videa. Vtípky na úrovni směrem k sympatické mlaďoučké servírce. Přesun na Rampu. Zde jsme (již pod vlivem) absolvovali další piva, další panáky. Snažili jsme se zde i o kultůru a rozmlouvání s omladinou, ale nešlo to. Přesun do podniku Shake naproti Merkuru. Nemůžeme se dostat dovnitř. Přesun do nonstopáče naproti lázním. Zde pivka. U stolu s námi sedí záhadná žena středního věku – možná bezdomovkyně. Návrat druhým ranním vlakem v sobotu domů. Celý sobotní den jsem byl nepoužitelný.
Do konce roka bychom podnikli ještě třetí akci, takovou letošní závěrečnou. Doufáme tajně, že se k nám připojí Pavel, který byl vždy těmto postpubertálním náladám velmi příznivě nakloněn a nikdy nezlamal svým silným ideovým zápalem do takových akcí. Inu, těšme se...
relevantní odkazy:
Fotografie ze Slaughterhouse akce
středa 12. prosince 2007
Včerejší žesťové orgie
Včera jsem se zúčastnil akce Jazzové Vánoce, které probíhaly v ZUŠ Liberec. Tím pádem jsem se zase po delší době zúčastnil nějaké takové zuškoidní akce. Když jsem na základce hrával na piano, mívali jsme přehrávky. To jsem na zuškoidních přehrávkách aktivně účinkoval. Pak jsem s tím skončil, ale sestra hrála dál na piáno dál, takže jsem se chodil dívat tentokrát jako divák na zuškoidní akce do Jablonce na její přehrávky a koncerty. No a včera jsem se do zuškoidního prostředí po letech vrátil opět jako divák :-).
Hlavním magnetem pro mě byl samozřejmě František Kop Quartet, který měl být "headlinerem". Kvůli nim jsem tam šel především. Ale, přiznám se, netušil jsem, že se mi bude celý večer skutečně tak moc líbit.
Nejprve začal pěvecký sbor Akcent se sbormistryní Helenou Krasnickou, který měl na repertoiru především populárnější skladby. Sborům moc nerozumím, vlastně vůbec, ale zpívalo jim to moc pěkně.
Pak nastoupilo jazzové trio (baskytara, bicí a piáno) PAP – Piala, Aleš, Plášil. Mladí jazzmani (absolventi ZUŠ LBC) hráli skladby Milese Davise a jednu od Chicka Coreai (netuším, zda-li jsem to sklonil dobře). Byla to příjemná instrumentální předpříprava před jedním z hlavních bodů večera.
Nástoupil Žákovský Big Band ZUŠ Liberec vedený Rudolfem Mihulkou – skoro samé žestě :-)! Krása: ten třpyt trubek, pozounů, saxofonů, fléten. Pár big bandů jsem již slyšel, ale tohle bylo to nejlepší, co se do mých uší doposud vneslo. Hráli úúúúžasně a to dámy a pánové skutečně nepřeháním. Navíc si to všichni na podiu evidentně neuvěřitelně užívali – ladné vlnění boků pozounistek či "taneční choreografie" přímo s pozouny (známe ze Splash Hornz). Výborná saxofonová a pozounová staccata (jako třeba na Armádě špásu)! Jedno jméno za všechny ostatní – na trubku hrál také Karel Feltl, se kterým jsem chodil na mechatroniku, než jsem byl odejit :-). A pak ty krásné saxofonistky a pozounistky (o zpěvačce nemluvě)! Radost pohledět, radost poslouchat. Dvojnásobná radost.
Po krátké přestávce přišel Franta Kop se svým kvartetem – Petr Malásek (piano), Martin Lehký (basskytara), Pavel Bady Zbořil (bicí nástroje) a František Kop – sax. Sled písní byl víceméně tradiční – vycházel především z alba Twinkle. Ale i přesto to nebylo samozřejmě stejné jako na minulém koncertu, kde jsem FKQ viděl naposledy (v JBC v divadle to bylo tuším naposledy). Dokonalá hudební synchronizace, dlouhá perfektní sóla všech aktérů... No, co vám budu vykládat! FKQ byla prostě krásně červená sladká třešíňka na výborném dortu. Zlatý (ne, diamantový) hřeb krásného večera. Dobře, že jsi šel, Michale. Dobře.
Včerejší Jazzové Vánoce v ZUŠ Liberci byly nádhernou tečkou za mojí letošní "koncertní sezónou", tedy za letošními koncerty, které jsem navštívil. Sice se možná ještě něčeho zúčastním, ale jisté je, že včerejšek byla nádherná jazzová tečka na koncerty velmi bohatého roku 2007.
relevantní odkazy:
František Kop Quartet | Žákovský Big Band ZUŠ Liberec
Hlavním magnetem pro mě byl samozřejmě František Kop Quartet, který měl být "headlinerem". Kvůli nim jsem tam šel především. Ale, přiznám se, netušil jsem, že se mi bude celý večer skutečně tak moc líbit.
Nejprve začal pěvecký sbor Akcent se sbormistryní Helenou Krasnickou, který měl na repertoiru především populárnější skladby. Sborům moc nerozumím, vlastně vůbec, ale zpívalo jim to moc pěkně.
Pak nastoupilo jazzové trio (baskytara, bicí a piáno) PAP – Piala, Aleš, Plášil. Mladí jazzmani (absolventi ZUŠ LBC) hráli skladby Milese Davise a jednu od Chicka Coreai (netuším, zda-li jsem to sklonil dobře). Byla to příjemná instrumentální předpříprava před jedním z hlavních bodů večera.
Nástoupil Žákovský Big Band ZUŠ Liberec vedený Rudolfem Mihulkou – skoro samé žestě :-)! Krása: ten třpyt trubek, pozounů, saxofonů, fléten. Pár big bandů jsem již slyšel, ale tohle bylo to nejlepší, co se do mých uší doposud vneslo. Hráli úúúúžasně a to dámy a pánové skutečně nepřeháním. Navíc si to všichni na podiu evidentně neuvěřitelně užívali – ladné vlnění boků pozounistek či "taneční choreografie" přímo s pozouny (známe ze Splash Hornz). Výborná saxofonová a pozounová staccata (jako třeba na Armádě špásu)! Jedno jméno za všechny ostatní – na trubku hrál také Karel Feltl, se kterým jsem chodil na mechatroniku, než jsem byl odejit :-). A pak ty krásné saxofonistky a pozounistky (o zpěvačce nemluvě)! Radost pohledět, radost poslouchat. Dvojnásobná radost.
Po krátké přestávce přišel Franta Kop se svým kvartetem – Petr Malásek (piano), Martin Lehký (basskytara), Pavel Bady Zbořil (bicí nástroje) a František Kop – sax. Sled písní byl víceméně tradiční – vycházel především z alba Twinkle. Ale i přesto to nebylo samozřejmě stejné jako na minulém koncertu, kde jsem FKQ viděl naposledy (v JBC v divadle to bylo tuším naposledy). Dokonalá hudební synchronizace, dlouhá perfektní sóla všech aktérů... No, co vám budu vykládat! FKQ byla prostě krásně červená sladká třešíňka na výborném dortu. Zlatý (ne, diamantový) hřeb krásného večera. Dobře, že jsi šel, Michale. Dobře.
Včerejší Jazzové Vánoce v ZUŠ Liberci byly nádhernou tečkou za mojí letošní "koncertní sezónou", tedy za letošními koncerty, které jsem navštívil. Sice se možná ještě něčeho zúčastním, ale jisté je, že včerejšek byla nádherná jazzová tečka na koncerty velmi bohatého roku 2007.
relevantní odkazy:
František Kop Quartet | Žákovský Big Band ZUŠ Liberec
pondělí 3. prosince 2007
Jak se stavím k recyklaci a ochraně životního prostředí
V poslední době je ekologie vděčné téma – na všech stranách diskutované. Téma je to bez pochyby závažené, nemělo by se podceňovat, a i když si prezidenta Klause vážím částečně jako ekonoma, tak s jeho názory na naši zelenou (pardon, modrou...) planetu souhlasit prostě nemohu. Takže dnes jeden zelený článek.
Co dělám já konkrétně pro přírodu? Řekl bych, že se docela úspěšně snažím. Už od základní školy školy jsem byl jako žák veden k třídění odpadu. Především příchodem na druhý stupeň, kdy jsme na biologii a chemii dostali Mgr. Martina Lochovského, se i díky němu u mě nastartoval proces třídění.
Na základce jsme sbírali PET lahve, hliník, tetrapaky, papír, baterie. Koordinaci separování odpadu na škole vedl tehdy právě Martin Lochovský. V té době jsem byl na škole prakticky nejlepší ve sběru PET lahví. Do školy jsem jich za těch pár let přivezl hezkých pár tisíc kusů. Za určitý počet PETek jsme vždy dostali číslované losy, které se pak losovaly a my jsme tak vyhrávali "různé ceny". Jednou jsem vyhrál hliníkovou úspornou hlavici sprchy, jednou kalkulačku, ekologický bezfosfátový prací prášek. Tak si dovedete představit, kvůli cenám to člověk až tak nedělal :-).
Od té doby se prostě u nás doma třídí odpad. Do komunálního odpadu, který se odváží běžnými popelářskými vozy se tak dostane skutečně malé množství nerecyklovatelných odpadů. Třídíme PET lahve, tetrapaky (tetrapaky, tetrabriky i ostatní druhy tetrapaků), veškeré plasty (celofán, igelitové pytlíky, kelímky od jogurtů, margarínů, obaly od sýrů a uzenin...), papír (noviny a časopisy jsou samozřejmostí), biologický odpad (směřuje na přírodní kompost; sušené zbytky chleba a kůru z pomerančů a mandarinek dostanou mufloni), veškeré sklo (nevratné lahve od toho kvanta ginů, vín, whisek..., co se doma vychlastá :-), okurek...) a kovy (plechovky, konzervy, prázdné dózy od sprejů).
Krom toho doma topíme ekologickým plynem, v obývací místnosti přitápíme ještě dřevem, čímž se šetří i ten drahý plyn. Autem se jezdí jen, když je to nutné, většinou využíváme hromadné dopravy, i když například s Českými drahami je to každodenní zkouška trpělivosti (budu za chvilku nejspíš nejtrpělivější člověk republiky...).
I elektřina se dá docela v pohodě šetřit. Proč si rosvítit v koupelně na mytí rukou, když místnost aspoň trochu osvětlí okno? Proč si na litrovou konev čaje vařit litr vody do varu, když stačí v pohodě vařit jen půllitru vody (ušetří se tím čas a tedy proud) a čaj dolít studenou vodou do litru, čímž vznikne velmi příjemný čaj vhodný k pití (tzn. neopaříte si držku)?
Šetřit se dá i v kanceláři či doma u počítače. Například studijní materiály, pokud už si je musím tisknout, tak je tisknu ekonomickým rychlotiskem. Pokud mám z loňska již na jedné straně potištěné papíry, dají se v pohodě použít i z té druhé strany, kam si natisknete aktuální učivo. Netřeba tak tisknout na nové papíry. Takto se dají hezky využít všechny jednostraně potištěné dopisy například od úřadů :-). Tiskněte na ně z druhé strany koncepty dokumentů a šetříte papír (lesy).
Elektrickou energii lze šetřit i používáním akumulátorů. Místo neustálého kupování nových baterek si kupte dobíjecí akumulátory s nabíječkou. Pro energeticky nenáročně přístroje (různé přehrávače hudby na AA či AAA, jednoduché fotoaparáty). Při koupi osobních přehrávačů můžete například volit ty s již pevně zabudovaným akumulátorem.
Vodu lze šetřit také. Například nástavcemi na kohoutky, které proud vody "obohacují" o vzduch, tím pádem je efekt proudu stejný, akorát "našlehaný" vzduchem. Když si čistíte zuby, nemusí téct voda celou dobu jen tak do odtoku. Pokud se sprchujete krátce, šetříte rovněž vodu než při běžném napouštění vody. Studenou vodu, kterou odpouštíte, když čekáte, až doteče ta teplá, můžete natočit do lahve a pak využít jinde – třeba na zalití kytek.
Pokud třeba ve vlaku dopiju čaj z PET lahve, nevyhodím ji ve vlaku, protože je jasné, že z tamního odpadkového koše ji nikdo nevytřídí, a že skončí například ve spalovně nebo zbytečně na skládce s ostatním odpadem. Prostě ji radši přivezu domů a vyhodím do správného pytle, kde je jistota, že bude s lahví naloženo správně. (Takové pravidlo je často praktikováno například v horách a na horských chatách, kde by mělo být slušností každého horolezce či turisty, že si odpad snese z hor dolů sám.)
Jediné, co mi dělá trošku "starosti" jsou "stand-by přístroje", o kterých se taky často diskutuje. Jednoduše řečeno jsou to ty, které na vás "něco svítí", i když je nepoužíváte. Takže, televize na které svítí kontrolka, hi-fi soustavy, na kterých se zobrazuje čas, varné konvice a kávovary s nesmyslnými kontrolkami. Což o to, hi-fi klidně z proudu vytáhnout lze a televize se dá například vypnout knofíkem do režimu off. Ale takovou varnou konvici musíte vytáhnout ze zdi, což může být opruz, protože má většinou bezpečnostní zástrčku na tři kolíky, takže každé silové vystrkávání a zastrkávání kvůli ohřevu vody je skutečně otrava. Nyní již většina dobrých výrobců s tímto faktem naštěstí počítá a spotřebiče vyrábí s ekonomickým režimem "all off". Pak jsou tu ale i spotřebiče, které musí být neustále v proudu – například DECT telefony pevných linek, které když od proudu odpojíte, nejde telefon :-).
Myslím, že jsem nadhodil dostatek podnětů pro všechny z vás, kteří se nad sebou chtějí trošku třeba zamyslet a začít něco dělat pro přírodu a obnovitelné zdroje. Uvidíte, že pak ze sebe budete mít dobrý pocit (stejně jako mám já). Třídit odpad by mělo být automatickou samozřejmostí každého uvědomělého občana.
relevantní odkazy:
Eko-kom
Co dělám já konkrétně pro přírodu? Řekl bych, že se docela úspěšně snažím. Už od základní školy školy jsem byl jako žák veden k třídění odpadu. Především příchodem na druhý stupeň, kdy jsme na biologii a chemii dostali Mgr. Martina Lochovského, se i díky němu u mě nastartoval proces třídění.
Na základce jsme sbírali PET lahve, hliník, tetrapaky, papír, baterie. Koordinaci separování odpadu na škole vedl tehdy právě Martin Lochovský. V té době jsem byl na škole prakticky nejlepší ve sběru PET lahví. Do školy jsem jich za těch pár let přivezl hezkých pár tisíc kusů. Za určitý počet PETek jsme vždy dostali číslované losy, které se pak losovaly a my jsme tak vyhrávali "různé ceny". Jednou jsem vyhrál hliníkovou úspornou hlavici sprchy, jednou kalkulačku, ekologický bezfosfátový prací prášek. Tak si dovedete představit, kvůli cenám to člověk až tak nedělal :-).
Od té doby se prostě u nás doma třídí odpad. Do komunálního odpadu, který se odváží běžnými popelářskými vozy se tak dostane skutečně malé množství nerecyklovatelných odpadů. Třídíme PET lahve, tetrapaky (tetrapaky, tetrabriky i ostatní druhy tetrapaků), veškeré plasty (celofán, igelitové pytlíky, kelímky od jogurtů, margarínů, obaly od sýrů a uzenin...), papír (noviny a časopisy jsou samozřejmostí), biologický odpad (směřuje na přírodní kompost; sušené zbytky chleba a kůru z pomerančů a mandarinek dostanou mufloni), veškeré sklo (nevratné lahve od toho kvanta ginů, vín, whisek..., co se doma vychlastá :-), okurek...) a kovy (plechovky, konzervy, prázdné dózy od sprejů).
Krom toho doma topíme ekologickým plynem, v obývací místnosti přitápíme ještě dřevem, čímž se šetří i ten drahý plyn. Autem se jezdí jen, když je to nutné, většinou využíváme hromadné dopravy, i když například s Českými drahami je to každodenní zkouška trpělivosti (budu za chvilku nejspíš nejtrpělivější člověk republiky...).
I elektřina se dá docela v pohodě šetřit. Proč si rosvítit v koupelně na mytí rukou, když místnost aspoň trochu osvětlí okno? Proč si na litrovou konev čaje vařit litr vody do varu, když stačí v pohodě vařit jen půllitru vody (ušetří se tím čas a tedy proud) a čaj dolít studenou vodou do litru, čímž vznikne velmi příjemný čaj vhodný k pití (tzn. neopaříte si držku)?
Šetřit se dá i v kanceláři či doma u počítače. Například studijní materiály, pokud už si je musím tisknout, tak je tisknu ekonomickým rychlotiskem. Pokud mám z loňska již na jedné straně potištěné papíry, dají se v pohodě použít i z té druhé strany, kam si natisknete aktuální učivo. Netřeba tak tisknout na nové papíry. Takto se dají hezky využít všechny jednostraně potištěné dopisy například od úřadů :-). Tiskněte na ně z druhé strany koncepty dokumentů a šetříte papír (lesy).
Elektrickou energii lze šetřit i používáním akumulátorů. Místo neustálého kupování nových baterek si kupte dobíjecí akumulátory s nabíječkou. Pro energeticky nenáročně přístroje (různé přehrávače hudby na AA či AAA, jednoduché fotoaparáty). Při koupi osobních přehrávačů můžete například volit ty s již pevně zabudovaným akumulátorem.
Vodu lze šetřit také. Například nástavcemi na kohoutky, které proud vody "obohacují" o vzduch, tím pádem je efekt proudu stejný, akorát "našlehaný" vzduchem. Když si čistíte zuby, nemusí téct voda celou dobu jen tak do odtoku. Pokud se sprchujete krátce, šetříte rovněž vodu než při běžném napouštění vody. Studenou vodu, kterou odpouštíte, když čekáte, až doteče ta teplá, můžete natočit do lahve a pak využít jinde – třeba na zalití kytek.
Pokud třeba ve vlaku dopiju čaj z PET lahve, nevyhodím ji ve vlaku, protože je jasné, že z tamního odpadkového koše ji nikdo nevytřídí, a že skončí například ve spalovně nebo zbytečně na skládce s ostatním odpadem. Prostě ji radši přivezu domů a vyhodím do správného pytle, kde je jistota, že bude s lahví naloženo správně. (Takové pravidlo je často praktikováno například v horách a na horských chatách, kde by mělo být slušností každého horolezce či turisty, že si odpad snese z hor dolů sám.)
Jediné, co mi dělá trošku "starosti" jsou "stand-by přístroje", o kterých se taky často diskutuje. Jednoduše řečeno jsou to ty, které na vás "něco svítí", i když je nepoužíváte. Takže, televize na které svítí kontrolka, hi-fi soustavy, na kterých se zobrazuje čas, varné konvice a kávovary s nesmyslnými kontrolkami. Což o to, hi-fi klidně z proudu vytáhnout lze a televize se dá například vypnout knofíkem do režimu off. Ale takovou varnou konvici musíte vytáhnout ze zdi, což může být opruz, protože má většinou bezpečnostní zástrčku na tři kolíky, takže každé silové vystrkávání a zastrkávání kvůli ohřevu vody je skutečně otrava. Nyní již většina dobrých výrobců s tímto faktem naštěstí počítá a spotřebiče vyrábí s ekonomickým režimem "all off". Pak jsou tu ale i spotřebiče, které musí být neustále v proudu – například DECT telefony pevných linek, které když od proudu odpojíte, nejde telefon :-).
Myslím, že jsem nadhodil dostatek podnětů pro všechny z vás, kteří se nad sebou chtějí trošku třeba zamyslet a začít něco dělat pro přírodu a obnovitelné zdroje. Uvidíte, že pak ze sebe budete mít dobrý pocit (stejně jako mám já). Třídit odpad by mělo být automatickou samozřejmostí každého uvědomělého občana.
relevantní odkazy:
Eko-kom
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
