Krom toho, že děkuju svým rodičům za dobrou výchovu, jim děkuju i za vesměs pozitivní vztah k manuální práci :-). Nebo lépe řečeno za to, že k ní nemám odpor. U nás ve Smržovce, v lůně Jizerských hor - pokud člověk nebydlí mezi panely, asfaltem a betonem - musí občas něco dělat na zahrádě. Sekání trávy je samozřejmost, kterou snad ani za práci moc nepovažuju, protože je to vlastně fajn relaxace po "mentální/duševní práci" - prostě po té, u které se ve velké části zapojuje mozek než svalová hmota.Občas se ale stane, jako třeba nám teď, že je třeba si do dlaní plivnout trošku víc a vzít si do ruky i náročnější nářadí... Třeba takové kopání čističky odpadních vod je vskutku krásná práce. Člověk investuje svoje úsilí a peníze v podstatě do hoven. A to doslova. Nicméně je to něco, co se udělat musí a tedy žerty stranou. Z toho plyne, že mými druhými nejčastějšími pracovními nástroji krom notebooku, který denně používám, byly a ještě stále trochu jsou krumpáč, lopata a kolečko :-).
Těžká fyzická práce jako je vyndávání velkých a skutečně těžkých kamenů, vození kolečka plného kamení, písku nebo hlíny, má do jisté míry i pozitivní důsledky na moji tělesnou schránku. Ne že by se mi zmenšoval můj pivní mozol, to snad ani nejde, pokud člověk minimálně denně to jedno zdravotní pívo řízne, nebo se rozšoupne večer v restaurantu trochu víc a šoupne jich tam lehce nad doporučenou denní dávku. To by člověk musel kopati neuměrně více než vypije piv - tedy omezit ta pivka. Ale i přesto na sobě pozoruju vzdálený náznak toho, čemu fitness chlapci a fitness dívky říkají "pekáč buchet". Sice jsou to jen takové drobné nitěrné skoro neznatelné náznaky a stále převažuje níže ten výsledek lásky k pivu, ale dobrej pocit z toho člověk má. Ostatně: co bolí, to sílí, jak nějak podobně říkává můj děda, takže když člověk skončí kopání a tahání kamenů s vytahanýma rukama a lehkou bolestí břišních svalů, o něčem to svědčí. Nebojte však: na kulturistickou ani na fitness dráhu se rozhodně nechystám :-)!
0 Vašich komentářů:
Okomentovat