neděle 6. září 2009

Jak na mě přišlo na Černostudničním hřebenu sraní

Ano, bez mučení přiznávám, že headlinem jsem se inspiroval u Ivana Martina Jirouse s tím rozdílem, že Magora přepadlo sraní na Florenci, jak se svěřil v jedné své básni

Háklivky nechť nyní přestanou číst a jdou radši k Ivovi na homepage českého internetu (uff). Takhle si běžím a cítím potřebu. Inu, měl jsem si dojít před během. Moje víra, že to vydržím až domů, byla naprosto marná. Přeběhl jsem Vrchůru a už už jsem se poohlížel po něčem, čím se utřít. Kapesník jsem s sebou pochopitelně neměl. Vzpomněl jsem si nutně na meisterstück Marie Poledňákové a uvědomil si, že v jehličnatém lese moc listů asi člověk nenalezne... Po blatouchu pochopitelně taky ani památky.

Přesto jsem nakonec našel pár listů nějakého keře. U cesty byl i keř ostružin a ten, přátelé, skutečně vhodný není. Má drobné bodliny i na listech...

S utrženými listy jsem popoběhnul mimo cestu a našel krásné místo. Stáhnul si trenky na běhání a započal velké dílo. Když byl kabel položen, nastalo problematické utírání. (Mimochodem jsem měl v tu chvíli v nohách cca 7 km a dřepění skutečně nebylo nic moc příjemného.) Podcenil jsem však počet listů, které jsem utrhnul a kolem mě jen borůvčí a jehličí. Proto jsem úsporným opatřením zvětšil počet možných utření. Jeden lístek umožňoval jen jedno utření, takže pokud člověk měl 10 ks, znamená to 10 utření. Pokud ale slepíte inkriminovanými stranami k sobě vždy dva již použité listy, máte možnost dalších 5 utření. Geniální :-)!

Dopadlo to dobře a posranou ruku jsem až tak moc neměl. Když jsem ale přibíhal na vrchol Černé studnice, moc jsem si přál, aby tam měl nějaký volební výlet Jirka Paroubek či Dejvid Rath. Moc rád bych jim v tu chvíli potřásl pravicí...

Na závěr vtipné video Michaela Viktoříka. Skalní již znají...



relevantní odkazy:

Černostudniční hřeben v zimě | Hovno | Tak trochu jiné líbimseti - pouze pro otrlé |

0 Vašich komentářů:

Okomentovat