Kterak je třeba fouknout do trenek Zlatce Holušové

Mezi tím, co jsem na pondělní den a start nového pracovního týdne spal přerušovaně 3 + 3 hodiny na cestě z Ostravy Pornoexpressem a mezi tím, co stále smrkám černé uhlí a ze všeho oprašuji černý prach, stále si pro sebe s radostí bilancuji letošní Colours of Ostrava

Loni jsem byl prvně a festival si mě získal. Letos se to potvrdilo. Krásné prostředí, pohodoví návštěvníci (rozumněj žádní výtržníci a dokonce jsem neviděl ani nikoho zvracet, což se mi loni povedlo u našeho nejmenovaného kamaráda Dana Maršalíka v Gongu dvakrát, kdy mu buď nesedlo vystoupení Lenky Dusilové, nebo druhá dávka šestiterného rumu s Kofolou).

Program byl pro mne letos větším překvapením a neznámou. A neznámá jména v jednu chvíli ovlivňovala mé rozhodnutí jet jen na nedělního Culluma. Nakonec jsme ale s Bárou vyrazili v sobotu ráno.

Zajímavé je srovnat letošní pozitiva oproti loňským mým výtkám; vše, co bylo loni špatně, bylo letos napraveno:

• Jemnější příjemnější zpevněný povrch tak neřezal do chodidel
• Zvětšená návštěvní plocha v oblasti pecí
• Radegast hospoda
• Radegast
• Počasí

Jamie Cullum zazářil. Upřímně jsem to očekával. Jeho vystoupení bylo strhující, plné poctivé muziky bez zbytečných náhražek. Vystoupení, kde jasně ukázal, že to nebylo jen další vystoupení na zaplacení složenek, ale že si to užil. Radost z hudby. Čistá a poctivá. Jeho vystoupení bylo dokonalou tečkou stejně jako loni koncert Janelle Monáe.

Byla legranda, trupíci, vtipy s Krakonošem, okna i slušnej večůrek, prostě rockin' at the lobby bar.

Příště jedem zas.

Fotky

Colours of Ostrava

Poprvé jsem byl na Colours. Poprvé na tak velkém festivalu. I Sázava, kde jsem byl před třemi lety, byl, co do počtu lidí, slabší odvar

Těšil jsem se na Alanis, Björk (která nakonec absentovala), ale především a hlavně na úžasnou Janelle Monáe. Tady mé dojmy se zpožděním telegraficky formou pozitiv a negativ.

Negativa:

• Podklad - hrubý štěrk byl peklo pro nohy, ač každý chápal, proč tam je. Blbě se po tom chodilo, stálo, o nějakém tanci nemluvě...
• Počasí - mohlo prostě být lepší. Velkou většinu času festivalu propršelo.
• Zvednuté ceny v rámci Colours - v jedné hospodě měli menu s Colours vizuálem. Lze se úspěšně domnívat, že i ceny byly barevnější než obvykle... Vstup na Vysokou pec v areálu byl o 70 korun dražší než normálně - dle vstupenky.
• Zvuk Alanis Morisette - největší hudební průser festivalu.
• Ostravar - není to špatné pivo, ale nějak jsem si na něj nezvykl

Pozitiva:

• Program - to, proč jsem hlavně na Colours jel.
• Exteriéry Dolní oblasti Vítkovic - Industry rez krásně kontratrovala s barevným festivalem
• Vystoupení Janelle Monáe - skutečný vrchol festivalu, naprosto bezchybný profesionální výkon
• Zálohované kelímky na nápoje - hezký ekonomicko-ekologický přístup
• Pětiterné a šestiterné rumy

Koncerty, které jsem viděl (seřazeno sestupně od top koncetu):

• Janelle Monáe
• Parov Stelar Band
• Hi-fi
• Iva Bittová
• Kronos Quartet
• Buty
• Illustratosphere
• Bratři Ebenové
• Mňága a Žďorp
• Midi Lidi
• Katzenjammer
• Bobby McFerrin
• Lenka Dusilova a Baromantika
• Alanis Morisette
• Michal Prokop
• Antony and the Johnsons

Na mé fotky se můžete podívat zde. A jak jsem jel na Colours?