Desatero poctivého rybáře

Kdo je pravý rybář? Jak se rybář chová na lovu?

Jak poznáte pravého rybáře od lemplů, kteří loví zákeřnými avšak sofistikovanými (a často účinnými) zbraněmi? Pravého rybáře si nemůžete splést, budete-li si dávat pozor a bedlivě sledovat svoje prostředí.

1. Pravý rybář vždy loví jen rukama
2. Poctivý rybář nepoužívá konveční zbraně
3. Pravý rybář ryby neukecává
4. Pravý rybář neloví ryby na pečené holuby
5. Pravý rybář má trpělivost a vůli silnou jako skála
6. Rybář se nikdy nepere o rybu, která zabrala sousednímu rybáři
7. Rybáři rádi pokojně sedí u jednoho rybníku čekající každý na svůj úlovek
8. Rybář nikdy není frontální
9. Pravý rybář nemá tah na branku
10. Pravému rybáři ryby netáhnou...

Princezna sem, princezna tam.

Miluju Mirka Kalouska, člověka bez myšlenek

Škoda, že už spolu nejezdíme z Petřin tramvají... Kterak kokotské hovno ze Skalky zdraví kokotské hovno z Petřin.

Video, které jste určitě viděli, a které určitě chcete vidět znovu.

Proč nemáme více tak vtipných politiků, kteří si dokáží dělat legraci (i) ze sebe?

Zrod rybáře

Nemá prut a přece je to rybář. Nesmrdí rybinou a přesto je to rybář. Nenosí vysoké černé holínky a stejně je to rybář. Nesedí u řeky a i tak je to rybář. Jen trpělivě čeká na svůj první výlov...

Nestojí za ním žádná mocenská skupina. Není to hra. Není to záhada. Jen sedí bedlivě pokorně a vytrvale u svého rybníka. Bez návnady, bez vybavení. S holýma rukama a holou prdelí. Čekajíce melancholicky trpělivě celé měsíce, roky na první opravdový úlovek, který bude stát za to...

Rybářem je prakticky celý život, ale až poměrně nedávno bylo jeho marné počínání jasně definováno. Kým? Jednou tajemnou osobou, o které někdy příště...

Uličníci z J.A.R. dnes oslaví 21 let

Nejlegendárnější funková kapela České republiky dnes oslaví v tradičním velkém sálé Lucerny svoje již 21. narozeniny. Nenechte si ujít Dana Bártu, Romana Holého, Michaela Viktoříka a Oto Klempíře v doprovodu předních českých jazzmanů. A pozor: zazní nové skladby!

J.A.R. v Lucerně zakončí krátkou pouť po městech českých (České Budějovice, Olomouc, Brno, Liberec, Plzeň, Pardubice), kterou podnikají na podzim rok co rok. Uličníci na koncertech testují na fanoušcích nové songy z připravované sedmé řadové desky (v Plzni zaznělo například: Moc not (zmrdi), Toxikoman, Víno stolní a Bože dej mi ať je to syn).

Vstupenky můžete stále zakoupit v předprodeji nebo rovnou na místě od tradičních překupníků :-).


relevantní odkazy:

J.A.R. | J.A.R. Facebook | Vstupenky

Podzim v Jazz Docku

Přesunem do Prahy jsem se připravil o možnost jít kdykoliv do lesa, jít si zaběhat na Černostudniční hřeben, žít v lůně přírody. Na druhou stranu mám teď takřka nekonečné kulturní možnosti, které jsem tak trochu záviděl všem, kteří studovali v Praze. Teď je čas si to vše vynahradit.

V severních Čechách o jazzklub nezakopnete. A pokud už přijelo určité jazzové uskupení, místní organizátoři ho umístili často do nevyhovujících kulturáků, čímž zprznili jeho atmosféru (Robert Balzar Trio s Danem Bártou v Eurocentru nebo Yvonne Sanchez tamtéž). Chápu, že jiná možnost nepřipadala v úvahu a tak jsme aspoň za tohle byli rádi...

V Praze v nadsázce píchnete prstem do mapy a jdete. Agharta, Reduta, U Malého Glenna, U Staré paní, Jazz Time, Jazz Dock... Vybírat můžete jednak dle lokace, dle zaměření, nebo podle stupně snobismu. Někdo upřednostní ultrakomorní atmosféru, někdo moderní prostředí, někdo tradiční historií osvědčené místo.

V poměru value for money je nejlepší volbou Jazz Dock, který se stává skoro mým třetím domovem. Bohatý kulturní program, dvě kapely za večer, příznivá cenová politika, nádherné moderní prostředí na Vltavě, super zvuk, profesionální usměvavá obsluha, benefity pro stálé hostům, využívání moderních komunikačních kanálů.

Oceňuji rozhodnutí a snahu přiblížit jazz mladší generaci a nabízet snížené vstupné studentům. Jazz Dock tím nejen získává pomyslnou nálepku student friendly prostředí, jednak může určitým způsobem vychovávat mladší generaci a konečně hýčká si svoje budoucí stálé hosty. Takový krok se jim jednou bohatě vrátí. (Vzhledem k faktu, že jsem před necelým rokem studentem byl, vstřícnost velmi oceňuji.) A vidět na koncertech jazzové hudby mladé lidi, studenty, to je radost! Skutečná radost.

A na co určitě zajít? Stoprocentně mohu doporučit blues/jazz v podání výborného Lukáše Martínka, jednoho z našich nejlepších mladých kytaristů - takový český Prince. Nebo další bluesové těleso: Marcel Flemr Band. Fender Telecaster rolls.

Z osvědčených bardů českého jazzu pochopitelně Roberta Balzara nebo Frantu Koppa. Pro akustičtější vocal jazz zase půvabnou Vlaďku Krčkovou. Zážitek je samozřejmě i Yvonne Sanchcez se skvělým bandem, u ní ovšem musí návštěvník sáhnout dál a hloub do kapes...

Co jsem si v Jazz Docku objednal v posledních měsících:

09. 08. - František Kop Quartet, Praha, Jazz Dock
16. 08. - Poetic Filharmony, Praha, Jazz Dock
23. 08. - Lukáš Martínek & Private Earthquake, Praha, Jazz Dock
24. 08. - Robert Balzar Trio, Praha, Jazz Dock
02. 09. - Vladimíra Krčková Quartet, Praha, Jazz Dock
12. 10. - Madfinger, Praha, Jazz Dock
15. 10. - Yvonne Sanchez, Praha, Jazz Dock
18. 10. - Marcel Flemr Band, Praha, Jazz Dock
04. 11. - Tomáš Hobzek Quartet, Praha, Jazz Dock
04. 11. - Lukáš Martínek & Private Earthquake, Praha, Jazz Dock
05. 11. - The Ruder, Praha, Jazz Dock
07. 11. - Lanugo, Praha, Jazz Dock

Tak někdy v Jazz Docku čau.

Jazz Dock | Facebook | Podívejte se do nejlepšího jazzového klubu v Česku

Jamiroquai - zklamání letošního roku? Ne tak docela...

Je nad mé chápání, jak je možné, že prakticky každé vydání nové desky předchází její únik na internet. Nepochopím, jak je možné, že si světové labely nedokáží pohlídat, aby se toto nestávalo... Rock Dust Light Star unikla na internet devět dní před oficiálním vydáním...

Na druhou stranu jsem se na sedmou řadovou desku (bývalých acidjazzových) Jamiroquai mohl vrhnout o hodně dřív. Pět let od vydání Dynamite, ze kterého jsem byl tehdy relativně nadšen, a které dnes prakticky vůbec neposlouchám, přichází deska, od které si fanoušci hodně slibovali i díky tomu, že kapela hodně slibovala... Výsledek? Přehnaná očekávání asi zapříčinila přerod v zklamání. Dávno pryč jsou doby, kdy Jamiroquai patřili k mým největším zahraničním oblíbencům. Ani Rock Dust Light Star nic nezvrátí.

Jay Kay sliboval mnohokrát návrat k prvním dvoum opusům kapely. Nadával na Sony, že je tlačen tam a tam, a že si od nové smlouvy bude moci dovolit tvůrčí volnost a větší rozlet. Tak jednak: návrat k soundu či stylu prvních desek nečekejte.

Úvodní titulní Rock Dust Light Star je jedna z toho mála, které mě melodicky na albu nejvíce potěšilo. Tu jsem si okamžitě zamiloval. Určitě by vynikla ještě lépe, kdyby se přidala jedna sloka a ubral jeden refrén. All Good In The Hood jistě zaujme silným úvodním groovem, který slušně tiká, jak funk tikat má. Blues Skies je krásný klidný oplodňováček, který budu zpívat nějaké budoucí potencionální přítelkyni (na střídačku s Měli jsme se potkat dřív od Marie Rottrové) :-). Smyčcové party u mě vždy bodují.

She's A Fast Persuader (prvních 11 vteřin à la Groove Armada). Rychle ujíždějící funk s ostřejší basovou linkou, dechovou sekcí se saxofonovým sólem v závěru. Goodbye To My Dancer... Hurá na Hey Floyd - na nejoriginálnější song alba. Začíná nenápadně perkusemi, posléze s nastupem ostřejším refrénem a bohatou smyčcovou aranží přechází do minimalistického reggae, které opět vystřídá velkolepě pojatý refrén. Tohle se povedlo na jedničku.

Zklamání? White Knuckle Ride, která se spolu s klipem objevila na internetu již dřív, beru jen jako takovou propagační diskotékovou obchodní vábničku. Jamiroquai mají bezesporu daleko lepší (!) diskotékové fláky a White Knuckle Ride se k nim nezařadí. Tohle je přesně píseň, kterou se lehce posluchač přejí (už jsem se přejedl, přeskakuji). Hurtin' zase patří spíš na desku Lennyho Kravitze. Ta podobnost je do očí bijící a záměr této skladby mi z celého alba unikl nejvíce. Špatná není, leč...

A co na to řeknou grafici? Celý cover v ruce ještě pochopitelně nemáme. Nejdříve měl obal vypadat takto, nakonec dostal přednost booklet opět s fotkou Jay Kaye (stejně jako na A Funk Odyssey a Dynamite). To bych ještě dokázal přijmout, protože ta fotka má styl, ale co nepřekousnu je název desky a interpreta zarovnaný vlevo (stejně jako na Dynamite; proboha proč???) stejně jako nahrazení písmene "i" malým logem Buffalo Man. To je totální úlet, z kterého je mi neskutečně úzko...

Bude se vám líbit: Rock Dust Light Star, Hey Floyd, Blue Skies, She's A Fast Persuader, Goodbye To My Dancer. Rock Dust Light Star žádejte v Bontonlandu 1.11. nebo u ostatních posledních přeživších statečných prodejců s originální muzikou. Po několika posleších pochopíte, že Dynamite je jednoznačně nejslabší počin kapely a RDLS patří do druhé poloviny startovního pole. (Že se budu snažit i přesto všechno pořídit všechny mutace, netřeba dodávat.)

Tracklist: Rock Dust Light Star, White Knuckle Ride, Smoke and Mirrors, All Good In The Hood, Hurtin', Blue Skies, Lifeline, She's a Fast Persuader, Two Completely Different Things, Goodbye To My Dancer, Never Gonna Be Another, Hey Floyd

Label: Mercury
Časáž: 52:18

Aktualizováno 1.11. - cover design:

Krom výše uvedeného dodejme, že vás uvnitř bude čekat nuda (plus další dvě fotky adorující Jay Kaye). Černý booklet je a vždy bude elegantní, ale trocha originality by skutečně neškodila... A když bych měl být skutečný detailista, tak opravdu nevím, proč je údaj published a copyright nekroužkovaný, ale pouze uzávorkovaný. Grafik asi v tomto fontu neměl kroužkované P a C? Vypadá to jako pěst na oko. Tracklist i názvy songů v bookletu jsou stejným fontem jako logo Jamiroquai - to je fajn. Pod diskem a na zadní straně další fotky Mitche Jenkinse. Barva názvu alba na obalu, disku ladí s frontmanovou mikinou Fila, uf. Není to málo...? Uvidíme, co nabídnou deluxe verze.

relevantní odkazy:

Plánovaná vydání RDLS dle lokalit | Nový web kapely |